Začínáte si všímat, že Váš malý drobeček projevuje zájem o Vaše jídlo nebo se po něm natahuje? Takto začíná období, kdy je vhodné začít s příkrmy. ♥ Myslete na to, že zavádění příkrmů není závod a vše má svůj čas. Nespěchejte. Obecně se doporučuje začít s příkrmy kolem 6. měsíce, kdy je již možné dítě krmit lžičkou. 🥄
My jsme si ze začátku oblíbili Mléčnou kaši JAHODOVO-BANÁNOVOU. 🥣🍓🍌 Natálka ji hamá do dneška. Základem této chutné kaše je pečlivě vybraná rýže, kukuřice a mléko uzpůsobené pro malé děti. Seženete ji ve výhodném ekonomickém 300g balení. Navíc :
🥣 obsahuje přátelské probiotické bakterie
🥣 receptura je obohacena o železo – IRON+
🥣 obsahuje vitamín A a D
🥣 je bez lepku
Tak tomuhle se říká úlet 🙈Corona už se dá i koupit 😲🤔
Mimipedie od Svojtky.
Dobré ráno knížky zase.
Prosím jak dlouho vaše děti bavili?
Teď s nimi měl Damík trochu útlum a převládala Albi tužka.
Máme 3 a já přemýšlím zda pořizovat další je 2.narozeninam. nebude už "velky?"
Chtěla bych asi barvy a tvary ale to má i Albi tužka
???
Hned po narozeninách má svátek.
Řeším už teď protože budu kupovat dárek synovci a chci rovnou už koupit Damikovi (kvůli postovnýmu jedna knížka 159,- poštovné 130,- no nechce se mi brát jen jedna věc 😉 🙂 )
Ještě 15 kilo do cíle
#laska_s_viledou Mramorované minipavlova podle Apetitu:
potřebujete 8 bílků
2 hrnky krupicového cukru
sirup z granátového jablka nebo červená gelová potravinářská barva
1 Troubu předehřejte na 150°C.
2 Bílky vyšlehejte, aby tvořily měkké špičky, poté postupně (nejlépe po lžících) zašlehávejte cukr – výsledný sníh musí být pevný a lesklý.
3 Plech vyložte pečicím papírem a lžící na něm tvořte pusinky – tvar je zcela na vás. Špejli namočte do sirupu nebo gelové barvy a poté v každé pusince udělejte mramorování (barva je intenzivnější než sirup!).
4 Pusinky pečte 1 hodinu – měly by jít jednoduše odlepit od papíru a na poklep znít dutě. Nechte je v pootevřené troubě ještě dojít (1–1,5 hodiny).
NĚCO NAVÍC
Mramorování uděláte s jakoukoli gelovou barvou v červených odstínech.
https://www.csfd.cz/film/777163-anatomie-zrady/...
Koukali jste? Líbilo se? Mě moc.
Tady se ví snad vše, třeba někdo poradí. Měli jsme na zahradě zahr.domek (spíše příšernou boudu na cihle), který je i zanesený v katastru. Místo něj chceme do budoucna otevřenou zastřešenou pergolu. Mám hlásit změnu na katastr? Nebo jak se to řeší?
Tamdadadaaaaa!!!
🌺🌺🌺 Prvomajový prodloužený víkend je za námi a mně přináleží hezká povinnost, udělat radost jedné z vás. 🌺🌺🌺
Generátor náhodných čísel vylosoval komentář s pořadovým číslem 37 a v něm vtipnou historku uživatelky @svetluska09 .
Srdečně gratuluji! Pořád můžete soutěžit i ve skupince PEPCO, nízká cena tě vždy přivolá! 😊
Holky, maminky, jedna vyzvídací otázka 😎
Jak to prosím máte s manželovými /partnerovými rodiči - tykáte jim, nebo vykáte? Případně i vaši manželé/partneři s vašimi rodiči?
Dneska jsme se bavily s kamarádkou, co je "normálnější", tak mě zajímá, jak to tak většinou bývá😂
PS: Já manželovým vykám, oni mně tykají. Manžel si s mou mamkou tyká a taťkovi vyká, taťka mu tyká 😀
Holky, tak jméno pro případnou holku mi neprošlo ani jedno...
Aloisie, Antonie, Františka...ani jedno chlap v případě holky nechce...
Přišel s návrhem Běla,ale to nechci. Máme doma Bětku. A volat Běto a Bělo se mi teda nazamlouva,ani to jméno samotné...
Já bych si přála k holkám nějaké staročeské... mám Stázku Bětku, Josefinku.
Kluka Pepíka.
Pro tohle Mimi v případě že to bude kluk máme jasno, Antonín.
Chtěla bych jméno co není moc časté,a dá se s ním pracovat...
Přestože jsem společenská a moc ráda si popovídám skoro s každým, tak na návštěvy dětských hřišť mě zrovna moc neužije. Naštěstí to tam netáhne ani ty mé kluky.
Naše nejoblíbenější "dětské hřiště" je pak toto. S těmi nejlepšími prolézačkami na světě. Milovala jsem to tam už jako malá holka a strašně se mi líbí, že teď to tam milují moje děti úplně stejně 😉❤️
Když nemůžeme my do kavárny, musí kavárna za námi 🥧🥄☕🤩
Při pohledu na tyto mističky jsem si vzpomněla na “kastrůlky na obědy”, které moji rodiče používali na obědy ze školní jídelny. Vařili tam skvěle! Doma jsme měli bílé. V největším kastrůlku byla polévka, nad tím hlavní chod a v nejmenším nějaký kompot nebo salát.
Já v těchto mističkách od Dr.Brown's servíruji papání pro našeho syna a jelikož mají víčka, tak jsou také ideální na skladování nedojezeného pokrmu nebo na cestování. Takže jo, vlastně je to taková moje verze kastrůlků na obědy.
Odebíráte si obědy? Používáte “jídlonosiče”?
Boty
Prosím
Objednávám klukům boty sandále a botasky.
Problém mám u mladšího u botasek nadmerek 0,3cm nebo 1cm?? (Je to včetně ponožky) velké výlety moc nebudou a když tak když bude pěkně, že?
A sandále stačí asi menší ne? Aby mu ta noha tolik "nelitala" nebo mám vzít obě velikosti?
#vedeli_jste_ze v #dm seženete i nádherné balicí papíry? Už jsem to sice psala před Vánoci ve skupině, ale když jsem teď balila dárky pro Tobiho k narozeninám, uvědomila jsem si, že už vlastně doma ani žádné jiné nemám. Protože ty jejich designy jsou absolutní TOP!
Eli minule dokonce brečel, že ty dárky ani nechce rozbalovat, aby neponičil ty krásné obrázky. Je to prostě trochu cíťa 😂 😂 Po mamince 🙈
Do dnešních 20 hodin se můžete taky zapojit do soutěže o poukázku na nákup v síti prodejen PEPCO.
Koukněte zde: https://bit.ly/3d4nkXg
Dobré ráno,
koukáme na Draci v hrnci.
Znáte?
My na to rádi koukáme, i syn 😉
Dnešní díl je o kakau a čokoládě, jak je zdravý prospěšná a obsahuje vitamíny.
Takže zítra k snídani kakao ( pravé, ne granko 😉 )
🌸NoTube doma_11🌸
Další týden utekl jako voda v řece a je tu zase neděle.
Celý týden papala Taťánka naprosto luxusně.🔝 Snědla vše, co jsem ji dala a já zažívala naprosto nepopsatelný pocit štěstí a radosti.😊🥰 U každého jídla jí sice musím nějak zabavit....hopsám kolem ní s hračkami, dělám ze sebe šaška 🤡, zpívám jí a až když všechno selže, vyndám telefon nebo tablet a pouštím písničky a pohádky. Svým papáním Tánička i trošku přibrala. Budou samozřejmě dny, kdy toho moc nesní a zase zhubne, ale váhu moc neřeším. Pro mě je teď důležité, že vůbec otevře pusu a polkne jídlo. 😊 Občas mi připomíná psa. 😅🐕 Dám jí lžičku s jídlem do pusy a Táňa rovnou všechno polkne. 🙈
V úterý jsme byli konečně poprvé od odjezdu do NoTube na rehabilitaci. Na paní fyzioterapeutku jsem se moc moc těšila a také se moc těším na naší druhou fyzioterapeutku, která s Táňou cvičí vojtovku, ale ještě si chvilku počkáme, než se uvidíme. Musím říct, že rehabilitaci už Táni potřebovala doslova jako koza drbání. 😁 Na původní cviky, co máme delší dobu, mi už pěkně z vysoka kašle, takže jsem moc ráda za cviky nové.🙂 Nyní s ní hopsám na gymnastickém míči. Táničku to celkem baví a hezky se zvedá na ručičky. Pořád se jí nechce lézt. Když má před sebou něco, co chce, raději si lehne a obkutálí danou věc kolem dokola, dokud na ni nedosáhne. 🙈😁 Než aby jednou popolezla, raději udělá deset úkonů navíc. Noo aspoň není lenoch 😁
Ve čtvrtek jsme měli poprvé zkoušku papání jinde než doma. Dostala večeři u babičky. Jídlo dopadlo přesně tak, jak jsme s manželem očekávali....tedy hrozně. 🤨 Ne, že by Táňa snědla málo. Dostala jsem do ní poměrně dost jídla, ale ty scény, které dělala, byla slušná masírka na naší nervovou soustavu. 😬 No....na papání mimo domov to ještě není. Svačinku zvládne, ale větší jídlo ještě ne. Musíme vydržet. Ještě není ten správný čas papat jinde.
V tuto chvíli jsem za karanténu a všechny odložené lékařské prohlídky, opravdu vděčná. Máme díky tomu ten vzácný dar...čas.⏳Čas si zvyknout na jídlo, čas se v klidu najíst, čas přivyknout na všechny změny, které pobyt v NoTube přinesl. A že jich bylo opravdu dost. 🙂
Od té doby, co Tánička večeřela jinde, jedla špatně i doma. U jídla dělala blbosti, vztekala se a mě jen tekly nervy. Prostě špatné dny. Do toho mě bolela záda a díky tomu jsem byla mnohem nervóznější než jindy a občas mi ruply nervy a na Táničku jsem zvýšila hlas a ano....občas jsem ve vypjaté chvíli pěkně ječela. Pak mě to samozřejmě mrzelo, obrečela jsem to a vyčítala jsem si ten křik, protože ona za to přece nemůže. Udělala takový pokrok a mě to nestačí??? Promiň Táni. 🙏🥺
V sobotu večer jsme si s mužem dali pár skleniček vína s přípitkem a přáním lepších zítřků a my věříme, že to tak bude. Takže...jídlu zdar ✌️
Moje třetí a poslední miminko ( porod a trnitá cesta k němu )
Napsané jako rozhovor pro Nedoklubko
Vincent (32 + 1, 1 670 gramů) vydržel 16 týdnů bez plodové vody
Na začátku těhotenství nic nenasvědčovalo tomu, že by se mohlo něco pokazit. Pavla se se svým manželem těšila na své třetí dítko. Její dva synové, kterým je 2 a 6 let, se nemohli dočkat brášky… Vše ale nakonec bylo úplně jinak. Přečtěte si příběh o tom, že zázraky se někdy skutečně dějí.
V 16. týdnu vytouženého těhotenství přišel na prohlídce u lékaře šok – zdálo se, že je miminko bez plodové vody! Pavla byla odeslána do nemocnice, kde se obavy potvrdily. Miminko bylo skutečně bez plodové vody. Prošla sérií vyšetření, byla jí provedena amniocentéza a následně i doplněna plodová voda… Zvláštní je, že žádný ze série testů nic neprokázal a navíc lékaři nevěděli, kam plodová voda mizí – protože její odtékání se nepotvrdilo. Ve 22. týdnu lékaři Pavle doporučili těhotenství ukončit. Rizika pro plod byla velmi vysoká.Pavla vypráví: „Poprvé jsem si poslechla, co to je hypoplazie plic. V našem případě byla 40% šance, že ji malý bude mít. V těch 40 %, kam moje miminko patřilo, zemře 90 % dětí po porodu. Nezvládnou sami dýchat. Navíc mi lékaři sdělili, že hrozí i další komplikace. Víc se s námi nebavili.“ Pavla s manželem se na třetí miminko moc těšili, chtěli jej – a tak se ho nehodlali tak snadno vzdát. Proto z nemocnice odešli domů, velmi nešťastni s tím, že si musí takovýto krok dobře rozmyslet. Pavla v zoufalství napsala do facebookové skupiny rodičů předčasně narozených dětí svůj příběh a prosila o radu, hledala někoho, kdo si prošel něčím podobným. Několik maminek se stejnou zkušeností – ať již s koncem dobrým, či špatným, se našlo. Pavle byl doporučen pan doktor Koucký od pražského Apolináře. „Napsala jsem panu doktorovi Kouckému e-mail a přidala lékařské zprávy. Odepsal ještě ten den a druhý den jsem byla hospitalizována u Apolináře. I on nás důrazně upozornil na všechna rizika, která už jsme znali, ale řekl nám, že pokud do toho půjdeme, určitě se nám budou místní lékaři snažit pomoci a za malého bojovat.“ Pavla chodila dvakrát týdně na ultrazvuk a miminko bylo bedlivě sledováno. Pavla k tomu dodává: „U Apolináře byli všichni velmi milí, nemohu si vůbec na nic stěžovat.“
Ve 29. týdnu těhotenství Pavle, která si pomalu dovolila věřit v možný dobrý konec, začala odtékat plodová voda. Při prvním zakrvácení jí byly podány kortikosteroidy na dozrání plic miminka. Vincent se nakonec narodil po neuvěřitelných 77 dnech hospitalizace na rizikovém těhotenství – ve 32 + 1 týdnu těhotenství s porodní váhou 1 670 gramů. Pavla rodila císařem ve spinální anestezii. Pan doktor, který stál Pavle během operace za hlavou jí vysvětloval, co se děje a snažil se jí uklidnit, že miminkům může někdy trvat i minutu, než začnou plakat. Pavla vypráví: „Strašně moc jsem se bála, připravovala jsem se na nejhorší. Na odchod miminka se nepřipravíte, ale já jsem se snažila být připravená. Moc jsem se bála, že se s malým budu muset hned po porodu navždy rozloučit. Když jej z mého břicha vyndali, uslyšela jsem ten nejkrásnější brek v životě. Brečel! Tak krásně brečel na celé kolo! Až pak jsem si dovolila plakat i já… štěstím.“ Se slzami v očích dodává: „Přes slzy jsem na syna, kterého mi sestřička ukazovala, ani neviděla.“Malý Vincent po porodu zvládal sám dýchat a žádné velké komplikace nenastaly. Již týden po jeho příchodu na svět tedy mohli šťastnou maminku i se synem převézt blíže domovu.
Vincent nyní váží 2 160 gramů a pilně s maminkou nacvičují kojení. Pavla říká: „Moc mu to ještě nejde. Vypije si půlku dávky a usne. Hodně ho to unavuje. Nechce se mi ale zatím dávat lahvičku a tak to stále zkoušíme.“Chlapeček je zatím dokrmován sondičkou. Pavla má slíbenou propustku na Vánoce. Nemůže se dočkat, až bude doma u vánočního stromečku se svými třemi syny. Těší se, až svůj předvánoční zázrak přinese domů a položí jej do domácí postýlky a budou všichni, celá rodina, spolu. Doma. Na závěr svého vyprávění Pavla dodává: „Ráda bych ještě zmínila manžela, bez kterého by tohle ani nešlo. Sám se zvládl a zvládá starat o naše dva starší syny a domácnost, k tomu stále chodit do práce. Byl mi velkou oporou a naše manželství si prošlo další zkouškou, která nás ještě více sblížila. Teď už zvládneme opravdu vše.“ Nedoklubko zůstane s Pavlou v kontaktu a těší se na setkání s Vincentem. Celé rodině přejeme ty nejkrásnější Vánoce s myšlenkou na to, že zázraky se – díky zdravotnickému personálu – dějí!
Láskyplné příběhy- SOUTĚŽ s PEPCO
📣SOUTĚŽ BYLA UKONČENA, VÍTĚZKA ZVEŘEJNĚNA NA MÉ ZDI. 📣
“Láska? Člověk se mění z housenky v motýla, miluje-li.” Sigmund Freud
První máj. Pro mnohé Slovany svátek lásky. Den, kdy si vyznáváme lásku, stavíme májky, líbáme se pod rozkvetlými stromy (kam se hrabe Valentýn…).
Láska je v tyto dny všude. V šumění listí, ve štěbotání ptáků, ve vůni květů. Od věků byla hnacím motorem hrdinů, můzou umělců i motivem vrahů. Taková je láska.
A jelikož všichni někoho milujeme, rozhodla jsem se vyhlásit soutěž, v rámci které bych si s vámi chtěla povídat o lásce. Budu ráda, když se v komentáři pod tímhle článkem se mnou podělíte o vaše láskyplné příběhy. Jakékoli. Ať už máte romantický, vtipný, dojemný nebo jakkoli šílený láskyplný zážitek- romantickou žádost o ruku, vtipné vyznání lásky, šílenou svatbu ve Vegas, vše se počítá!
Já vám řeknu ten svůj.
Když mi bylo asi 13 let, s kamarádkami jsme si půjčily z knihovny knížku o “bílé magii”. Tou dobou nás zajímalo vše mysteriózní, různá astrální cestování a tak… A v této knížce jsem našla návod, jak si přikouzlit do života “životní lásku”. V tu dobu jsem byla zakoukaná do jednoho kluka, který bydlel asi 200 metrů od nás. Tak jsem si řekla, že to zkusím. Sehnala jsem si vše potřebné včetně jeho totálně rozmazané fotky (na kvalitě přece nesejde) a dala jsem se do kouzlení a pak se čekala. A čekala… A čekala… A jednoho dne, bylo mi 15, mi pípla SMS. Něco jako: “Mám tvé číslo od bratránka, co se sejít?” A víte co? Byl to ON! A taky jsme se sešli… a víte co? Dnes je to můj manžel! Kdybych to sama nezažila, tomuto příběhu bych jen těžko věřila. Po nějaké době chození jsem manželovi o mém kouzlení řekla. Od té doby si dělá legraci, že se mnou je nedobrovolně a je pod vlivem kouzla. Naštěstí, zatím působí!
Tak co? Jaké jsou Vaše láskyplné zážitky?
Čas na odpověď máte do neděle 3.5.2020 do 20 hodin. Poté náhodně vyberu jednu z vás, která získá poukázku na nákup v síti prodejen PEPCO v hodnotě 250,-.
Po 15ti letech souznění jsem nedostala pusu pod naší rozkvetlou třešní. Manžel ji vybragroval se slovy, že mi tam vybetonuje bazén. 🤩🔥
............................................................
Žɪᴊᴛᴇ ɴᴀᴘʟɴᴏ 👩❤️💋👨
............................................................
Naučil jsem se žít se ženou. Není to tak, jak se píše v románech. Dřív jsem například nevěděl, že dlouhé ženské vlasy jsou nejenom vzácnou krásou, která se dotýká jejího pasu, nejenom výrazem její ženskosti a šarmu. Jsou také nevysloveným požadavkem na moji ohleduplnost. Když leží žena vedle mě, musím nejprve její vlasy na polštáři zvednout, než se mohu přisunout blíž k ní. Časem se mi to stalo zvykem.
Nevěděl jsem, že když má špatnou náladu, musím ji co nejdřív obejmout, zeptat se, co se stalo a ukonejšit ji. Já to mám docela jinak. Když mám mizernou náladu, nemám rád, když se mě na to někdo vyptává a vrtá do mě. Tyhle věci si musím vždycky překousnout sám.
Nevěděl jsem, že i když mě nikdy nežádá o pomoc, vždycky čeká, až ji sám nabídnu. „Nech to, já to udělám sám…“ „Ale já můžu i sama…“ Ne, nemůže! Přesněji řečeno, čeká, že budu trvat na svém. Je pro ni důležité moci se cítit jako žena. Na sílu jsem tu já. Ostatně – když jí nedovolím zvedat nic, co je těžší než kytice růží, záhy pozoruju, že špatnou náladu mívá míň a míň, zato úsměv na tváři má každý den.
Nevěděl jsem ani to, že žena není jenom milenka, s níž můžeme sdílet postel, koupelnu a kuchyňský stůl, ale také přítel, kterému bychom měli pozorně naslouchat. A když nasloucháme, tak doopravdy slyšet, dokonce i když mluví o ničem. Žena není žádná hádanka. Na každou svoji otázku mohu dostat odpověď, budu-li jenom trošku vnímavější. Vždycky říká, co potřebuje. Vždycky! Je to divné, když muži prohlašují, že nevědí, co chce jejich žena. Nejspíš to nechtějí vědět.
Nevěděl jsem, že vztah nejenom že neznamená pouze „já“, ale znamená „já“ na druhou. Každý musí udělat svůj krok, dokud se jejich rty nedotknou. Když člověk stojí na místě a ten druhý mu celou dobu jde vstříc, pak nejspíš jednou zůstane za jeho zády. Každý musí udělat svůj krok.
Nevěděl jsem, že city nesídlí pod pupkem, ale na konečcích prstů, kterými se jí dotýkáš. A hraje-li k tomu harfa, pak je to tvůj nástroj. Prsty člověk nenaladí. Buď talent máš, nebo ho nemáš.
Podle V. Pracha – „Kavárna-2“
♥️
Ahoj holky, vy co mate zahradky, kam chodite na informace, kdy a co pestovat, jak se co dela ap.. je toho spousty, tak hledam neco osvedceneho. odebirate nejaky casopis? Sledujete nejaky porad v tv?
Moje dnešní malování❤️🦋👩🎨
Pohádka „O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku“ 😍 👏
vypráví o princi Velenovi, který se vydal do světa hledat dívku svých snů, krásnou Večernici, která se jednoho večera snesla do jeho komnaty, když podřimoval. Byla to vlastně hvězda, která se mohla proměnit v dívku. Už celý rok na prince pohlížela každou noc, když spal a zamilovala se do něho. Byla krásná a milá a Velen se do ní také zamiloval.
Princ Velen měl tři sestry, které postupně provdal za její bratry - krále Slunce, krále Měsíce a krále Větru. Večernici unesl zlý král bouří a blesků, Mrakomor, protože ji chtěl mít pro sebe. Její bratři pomohli princi Velenovi milovanou Večernici vysvobodit.
Zlý Mrakomor byl poražen, princ Velen se oženil s Večernicí a po smrti svého otce, se stal králem své země. Narodil se jim synáček, dali mu jméno Večerník, po mamince. Žili spolu spokojeně až dokud nezemřeli.
A vy tomu věříte? Myslíte si opravdu, že zlo bylo navždy poraženo? Že je tak lehké nad ním zvítězit? I kdepak! Zlo je všude kolem nás, i v nás stále a my mu musíme čelit a bránit si své štěstí!
Král všech bouří a blesků Mrakomor, měl přece sestru Mrakomůru! Ta by nikomu jenom tak pro nic a zanic neškodila, ale smrt jejího bratra se jí velice dotkla! Musela bratra pomstít! To snad chápete? Po nějakém čase, když bratra oplakala, se rozhodla, že potrestá Velena. Jenže, on nebyl sám, kdo Mrakomora přemohl. Pomáhali mu jeho švagři a hlavně Slunečník, který Velenovi ozářil meč kouzelným paprskem mocné síly. Slunečník musí pykat za svoji drzost! Rozhodla se Mrakomůra.............😲
KONEC POHÁDKY SE DOZVÍTE NA MÉM BLOGU:
Více zde: https://salek-kavy-u-diviska.webnode.cz/product...
POHÁDKA O KOUZELNÉ KVĚTINĚ 🌷
Na jednom zámku v jednom království žil mladý král a královna. Žilo se jim dobře, žádné nebezpečí jim nehrozilo, království bylo bohaté a lidé byli spokojeni.
Tak, co trápilo královnu a proč byl pan král raději na honu, nebo ve vinném sklípku, se svou družinou rytířů, než se svou mladou ženou, královnou na zámku?
Královna se trápila kvůli tomu, že nemůže mít děti! Nejdříve byla smutná a často plakala, ale později už byla nesnesitelná tím, jak si vybíjela svou bolest a zoufalství na nevinných služkách i na svém manželovi. Byla hádavá, protivná a často křičela. Házela po služkách vším, co měla po ruce a ječela, až uši bolely! Pan král se také velice trápil, sám toužil po dítěti a nedokázal svou ženu utěšit. To ho mrzelo ještě víc, protože si nezasloužil to její škaredé náladové chování. Raději se jí stranil a útěchu hledal ve víně a v jízdě na koni, při toulavých projížďkách po svém království.
Jednou, při toulání po lese, pan král zabloudil a usnul u studánky. Zdál se mu podivný sen. Stála nad ním krásná víla, bosa, jenom v lehounkých zlatozelených šatech, s věncem lesních kvítků na hlavě. „Vím, co tě trápí“, promluvila k němu něžně, „naber si vody ze studánky a vezmi si tyto dva kvítky z mého věnce. Z růžového vyroste děvčátko a z toho modrého, chlapec. Zasaďte je s královnou o půlnoci a zalévejte po tři dny touto vodou.“ Voda má kouzelnou moc, stejně tak i tyto dvě květiny. Budete šťastni. Však pamatuj, až vaše děti dospějí a bude jim právě 18 let, musí přijít sem a sloužit královně víl po tři roky! Jinak by přišly o svou lidskou podobu a proměnily by se v tyto prosté lesní kvítky už navždy!
Když se král probudil, otřepal se a promnul si oči. To byl ale divný sen! Zavolal na svého koně, který se pásl nedaleko, když tu uviděl na zemi svou čutoru. Když ji zvedl, poznal, že je plná vody. Podíval se do dlaně a spatřil dvě prosté lesní květinky, jednu růžovou a druhou světlounce modrou. Opatrně je vložil do kapsy kabátce a zakroutil hlavou. Tak to tedy nebyl sen! Doma všechno své ženě vypověděl. Královna byla zpočátku vyplašená a o žádných kouzlech nechtěla slyšet! Po chvíli přemýšlení však svolila. „Snad nám lesní víla naše děti navždy nevezme! A tři roky služby není taková hrůza!“ Král ji konejšil, „neboj se, všechno dobře dopadne!“ Netrpělivě čekali na půlnoc. Vzali spolu velký zdobený porcelánový květináč a květiny zasadili. Potom je kropili, tak, jak jim víla poradila, tři dny vodou ze studánky. Připravili dětem jejich malou komnatu. Postýlky, nábytek, hračky, peřinky a vše potřebné.
Třetí den se už nemohli dočkat půlnoci! Hlídali v komnatě s napětím, co se bude dít?! Nakonec samým rozčilením a únavou usnuli. Probudily je hodiny na věži .Právě tloukly půlnoc a v komnatě se utvořila taková zvláštní modrorůžová mlha, květiny v květináči omamně voněly, až se královně zatočila hlava a omdlela! Král ji zachytil do náruče a ucítil, jak ......
❤🌞
KONEC POHÁDKY SE DOZVÍTE NA MÉM BLOGU:
Více zde: https://salek-kavy-u-diviska.webnode.cz/product...
