Dlouho jsem přemýšlela, jestli tento "dopis" mamince, které zemřelo dítě před porodem,  zveřejnit. Nakonec jsem se k tomu odhodlala. Třeba někomu pomůže...

Moje milá,

i když vím, že není žádná síla, která by dokázala zmírnit Tvoji bolest, chtěla bych Tě alespoň pozdravit a dodat trochu síly a víry, že nakonec bude lépe… 

Mám za sebou několik potratů a porod mrtvé holčičky v 16 týdnu. Neumím si vůbec představit, že bych přišla o děťátko už tak veliké, jako bylo to Tvoje. Ale i když teď to  vypadá nemožně, věř, že časem se bolest zmenší a otupí.  Nikdy neodejde docela, ale tak nějak se postupně stane Tvojí součástí. Naučíte se spolu žít. Naučíte se navzájem obohatit. 

Bude to trvat dlouho, ale časem se dokážeš smát i plakat radostí.

Co se stalo, není Tvoje vina. To, že jsi si dávala k snídani kávu a jednou, když bylo obrovské horko, sis dala malé pivo, ničemu neublížilo. Jsou věci, které nedokážeme ovlivnit, i když jsou tak nespravedlivé. Máš právo na to brečet, vztekat se, nenávidět… Ale věř, že jsi udělala všechno správně.

Když jsem na těhotenském testu spatřila dvě čárky, netušila jsem, jak se můj život změní a co všechno s sebou přinese. Jako těhotná jsem se snažila zdravě stravovat, jíst dostatek vitamínů, vyhýbat se zakouřenému nebo znečištěnému prostředí a být co nejvyrovnanější a nejklidnější nastávající maminkou. Ne vždy se mi ale dařilo být v psychické pohodě. Hormony si totiž občas dělaly, co chtěly. Někdy mě dokázala rozplakat i obyčejná reklama na šampón. Televizní zprávy jsem pro jistotu ani nesledovala. A co se týče těhotenských chutí, o tom se radši nebudu ani zmiňovat.

S blížícím se porodem jsem si stále častěji kladla otázku, zda budu dobrou mámou. Na internetu a z knížek pro nastávající matky jsem denně nasávala množství informací, takže teorii jsem měla v malíčku. V praxi to však bylo o dost horší, těžší a rozmanitější. První týdny (spíše měsíce) s miminkem byly pro mě jako prvorodičku doslova masakr. Návod na rodičovství neexistuje. Učila jsem se, tak jako každá máma, za pochodu.

Martínek se narodil spontánně pár dní před termínem, byl krásný a křehký jako porcelánová panenka. Bála jsem se, abych mu svými nemotornými pohyby neublížila. Měla jsem stres z převlékání, koupání a nejvíce z kojení. Jak jsem si byla v těhotenství jistá, že mi to půjde samo od sebe, tak jsem narazila na tvrdou realitu. Nejprve byl problém s přisátím, který jsme vyřešily s laktační poradkyní. Co jsme však už nerozlouskly, byl můj nedostatek mléka. Přes veškerou snahu a podporu bylinek malý stále ztrácel na váze. Byl nervózní a uplakaný. Já samozřejmě také. Celé dny jsem s ním, svlečeným a přiloženým na mé nahé hrudi, pochodovala, pila litry čaje a jedla neskutečné množství polévek. Tolik jsem jich nesnědla za celý svůj dosavadní život. A nic. Cítila jsem bezmoc, ale i vztek, že mu neumím dát to, co potřebuje.

Dnes už vím, že dobrou matku z nás nedělá to, zda kojíme, ale ten pocit selhání byl obrovský. Pro synovo dobro jsem se rozhodla, že to už stačilo, a začala jsem přikrmovat.

Na výběru mléka jsem si dala záležet a poradila se i s pediatričkou. Já sama trpím alergiemi a můj manžel měl v dětství astma. Když jsem si díky této kalkulačce vypočetla riziko rozvoje alergie u našeho děťátka, skoro jsem omdlela. Bylo až 90 %. Byla jsem však odhodlaná kvůli mému synovi i hory přenášet, jen aby v budoucnu netrpěl potravinovými alergiemi nebo atopickým ekzémem.

Po rozhovoru s doktorkou jsem zjistila, že rozvinutí alergie se dá zabránit, a to i navzdory genetické predispozici. Jedním z klíčových faktorů, které pomáhají předejít vzniku alergie, je vhodná výživa dítěte a budovaní imunity od raného věku. Nejlepší prevencí je samozřejmě mateřské mléko. Jelikož to moje nestačilo a máme v rodině alergii, bylo jasnou volbou hypoantigenní mléko.

Kdysi dávno v době mého dětství jsem měla kamarádku Jindru. Rok jsme spolu seděly v jedné lavici a pak mě řízení osudu přiválo do Mimoně. Naše kamarádství pokračovalo, vídaly jsme se o prázdninách a pak hlavně v dopisech. Její dopisy byly veselé, upřímné, plné bezbřehého nadšení ze života, dětských rošťáren a různých šibalství, která popisovala krásným bezprostředním jazykem bez kontroly: Nazdar žížalo, hele, co se my (přeškrtnuto) mi, stalo ..... Zakončeno: Tak jsem zase dostala na budku, ty vole, to byl průser. Její dopis byl velkou radostnou událostí v mém životě. Jednou jsem si takhle nový dopis přečetla (asi šestkrát) a nadšeně zasedla k psaní odpovědi. Začínal asi takto: Hele Jindro, ty seš teda blbá, ty vole. Cos to zase provedla .... Najednou cítím, že za mnou někdo stojí! Máma! A přes mou ruku zakrytý text stihla zblýsknout. Ozvaly se hromy blesky, jak to mluvíš se svojí kamarádkou! a .....  Okamžitě to přepiš! A tak jsem pod dozorem své matinky, sepsala nový text:

Milá Jindro, předem mého dopisu Ti posílám mnoho pozdravů a stálou vzpomínku. Jak se máš? Já se mám dobře.... Nějak mě to nebavilo, když se na mě dohlíželo, ale co dělat. Dopis druhý den odešel. Ale ještě ve škole jsem naškrábala jiný:

Hele Jindro, ty seš teda blbá, ty vole. Cos to zase provedla .... a končil, tamten dopis zahoď, to psala moje máma.

Odpověď od Jindry přišla obratem: Teda to je bžunda, co Tě máti nutí psát za voloviny, strašně jsem se nasmála, ještě, že jsi poslala ten druhej, asi bych myslela, že Ti přeskočilo. Tak čau vole a piš, piš, piš nebo Tě kousne myš.

Naše cesty s Jindrou se rozešly už dávno. Víme o sobě a, když se občas potkáme, Jindra na mě úplně stejně jako vždycky zahuláká: Nazdar, ty vole, ty ses vůbec nezměnila! A tak to má být.

První momenty s miminkem jsou zkrátka neopakovatelné. Do života vám vstoupí bezbranný človíček, který se stává středobodem vašeho vesmíru. Bohužel ty krásné okamžiky občas vystřídají problémy, s nimiž se setká téměř každá maminka - kojenecká kolika, nudle u nosu či zoubky. Ale i na tyto nepříjemnosti existují pomůcky, které uleví vašim prckům. Abyste si mohly společné chvíle vychutnat naplno.

Co budeme testovat

Fridababy nabízí jednoduchá především mnoha rodiči otestovaná řešení, se kterými se každý rodič v prvních měsících s miminkem setká. Na testovaní vám pošleme balíček, který bude obsahovat několik pomůcek.

Nejdůležitější je spokojené bříško. Fridababy Windi - rektální rourka, je dutá trubička vynalezená švédským pediatrem, která bezpečně, přirozeně a okamžitě ulevuje od plynatosti a zklidňuje koliku. Jde o zdravotnický prostředek určený pro děti od prvního dne života, jehož použití je skutečně snadné a bezpečné. Přijměte pomocnou ruku a vyřešte koliku jednoduše, bezpečně a bez nutnosti použití chemických kapek či jiných léčebných prostředků. Výrobek je zdravotnickým prostředkem s certifikátem CE.

Abychom vám však pomohli s každou nástrahou, která může vaše první měsíce s děťátkem znepříjemnit, přibalíme vám k Fridababy Windy i tyto produkty:

NoseFrida - nosní odsávačka,  vyvinutá švédskými pediatry.  Šetrná odsávačka je zdokonalena hygienickými filtry, které brání přenosu hlenů a bakterií. Prověřeno desetiletými testy a můžete ji použít u miminek již od narození. A především nebudete strašit své miminko hlukem z vysavače. Výrobek je zdravotnickým prostředkem s certifikátem CE. 

Píše se rok 2020 a pokrok nezná konce. Technika se vyvíjí, média uhání vpřed a společně se společností se vyvíjí i mnoho přístupů ke vzdělávání dětí. Jedním z problémů této doby, kterým čelí rodiče snad po celém světě, je nechuť dětí ke čtení. A je to pochopitelné. Vše se dá najít online, pro studijní účely proto už nemusíte ležet v encyklopediích. Povinná literatura se dá poslechnout jako audiokniha (což není zase tak špatné!), nebo se dá shlédnout jako filmová či seriálová adaptace. Čtenářský deník? Na co? Wikipedie přece ví vše, co potřebujete o autorech a jejich dílech znát. 

Určitě ale znáte situaci, když se snažíte motivovat své děti ke čtení, a ony o knize nechtějí ani slyšet. Seriály, počítačové hry a obrazovky telefonů jsou totiž o tolik lákavější! A přeci existuje cesta, jak na argumenty tak těžkého kalibru vyzrát. Ano, hádáte správně, tato cesta vede skrze komiks! 

Komiksové kořeny sahají až do pravěku, kdy se příběhy zachycovaly do podoby obrazů na stěnách jeskyní. Tesaly se do kamenných stél jako obrazové písmo. Ve středověku byly nedílnou součástí knižních iluminací a v renesanci byl komiks k nalezení i v učebnicích šermu. V moderní době se pak komiks stal synonymem pro zábavu, umění a vzdělávání. Pojďme se tedy společně podívat na deset důvodů, proč by děti měly číst komiks a jak by jim, i jejich rodičům, mohl pomoci najít cestu zpět ke čtení.

1) Komiks je papírový film! 

Stejně jako pro film, musíte i pro komiks vytvořit scénář. Příběh je rozdělen na jednotlivé scény a okénka. Vše se kreslí z nadhledu, podhledu i ze stran, stejně jako se na stříbrném plátně točí jednotlivé filmové sekvence. I díky tomu vychází mnoho moderních filmů z komiksových předloh. Nosné téma a podobnost s filmovým scénářem dělá z komiksů ideálního adepta pro filmové zpracování. Proč tedy nenalákat své ratolesti na komiks, který byl předlohou jeho oblíbeného superhrdinského filmu? Navíc do filmu se rozhodně nevejde všechno – jak to tedy dopadne s hrdiny a jejich přáteli? To vše se můžou čtenáři komiksů dozvědět jako první! 

2) Text schovaný za obrázky