Rozhodnout se pro potrat nebo ne?
Ahoj, je mi 22let a jsem v 5tt. Zvažuji jestli podstoupit interrupci a nebo se prostě do toho vrhnout a snažit se jak to půjde, mám ale strach zda to bude stačit. Aby jste lépe pochopili mou situaci, tak se vám pokusím alespon v kostce říct jak jsem žila a z čeho mam největší obavy. Byla jsem závislá na pervitinu. Ve 13ti letech mi člověk, kterého jsem vnímala jako (náhradního) tátu, rodinu.. Nitrozilne aplikoval pervitin. V 17ti letech jsem se rozhodla jít léčit (chtěla jsem si dát šanci na normální život) absolovala jsem léčebnu a vydržela 4 roky být čistá a šťastná ve vztahu s (budeme nu říkat pan S). Měla jsem skvělou práci, dělala jsem managerku pizzerie avydelavala skvělý peníze ale práce mi časem prerostla pres hlavu, ve stejny čas jsne příjmuli pizzare(narkomana) a ja to neustála a zase jsem to vyřešila tímhle fujtajblem. Po 2 měsících jsem to přiznala doma a samozřejmě strašná hádka. Zničilo nam to vztah. Odesel. Ja na sebe byla tak naštvaná že jsem do toho zas vlitla,že jsem si řekla ze se v tom ted nechám pořádně vykoupat a vychutnam si pořádně to DNO. No, taky ze jo. Rok a půl jsem ted žila šílenej život. Byla jsem na ulici, jedla z popelnice. Nasla jsem si přítele "Psychopata" jak jsem později zjistila. Říkejme mu pan M. Dělal mi strašný věci, už jen to jak mě mlátil.. Ale já do něj byla bezhlavě zamilovaná. A jako holka zz ulice jsem ani nepomyslrla na to, ze bych mohla mít nebo chtít víc. Je to měsíc zpátky co jsem si řekla a DOST. Pan S pro mě přijel a odvezl si mě po roce a pul co jsme se neviděli k sobě domů. Vrátili jsme se k sobě. Ja si nasla praci a snažím se dat si zivot dohromady. No jo, ale ted ten malér. Zjistila jsem ze jsem těhotná. Za prvé na 100% nevím kdo je otcem. Je to tak na 99% pana M, bohužel... Který jak strašně moc chtěl miminko tak ted má postoj takový ze pytel s drogou je mu přesnější jak my... Pan S mě miluje a je to ten nejúžasnější člověk pods sluncem.. Ale samozřejmě mu vadí ze není jeho a je pro to abych sla na potrat, i kdyz slíbil ze kdyz se rozhodnu jinak tak me v tom nenechá. A pak tu jsem já. Mam strašný strach ze nedokážu byt takovou mámou jakou bych si přála a ten maličkej by pak trpěl za to, že ja jsem kráva.... To nechci. A pak, bude zdravé?? Když ma oba rodiče fetaky? Treba bůh dá a fyzicky ano ale co po psychické stránce, když tatínek je psychopat? Nechci udelat chybu, v tomhle ne.... Celý dny brečím a přemýšlím co s tím. Zas i když pan S bude chtít být s nama a pomoct mi, zvladne to? Ze to malý není jeho? Neměla bych vážně raději ještě s miminkem počkat, az si budu opravdu jistá že to zvládnu být dobrou mamou? Rozhodně už vím, že výběr partnera je to nejdůležitější, a mrzí mě že já to takhle zvorala...
Ahoj.
Prvně bych chtěla napsat, že je mi líto, jak s tebou život zamával. Působíš jako rozumná, citlivá holka.
Myslím si, že když už teď nad tím takhle přemýšlíš a bojíš se, že po potratu by jsi znovu spadla do drog, tak by to tak pravděpodobně asi dopadlo. Je to těžké rozhodnutí.. já bych být tebou začala navštěvovat psychologa. Aby ti celkově pomohl najít ve světě "dobro", jiné techniky zvládání stresu než jsou drogy a celkově by ti mohl myslím hodně pomoct. Co se týká drog, sama asi vidíš, že ti drogy vůbec nepomohly - nebo ano? Co ti drogy daly a co ti naopak vzaly? Myslím, že sama zjistíš, že ti maximálně daly DOČASNOU sílu, dobrou náladu. Ale jinak to spoustu věcí bere - peníze, vztahy, zdraví. Stojí to za tu chvilku "pohody"? Já osobně jsem hodně přecitlivělý člověk, trpím úzkostmi a kolikrát si říkám, že se z toho snad zblázním - ale nikdy bych nesáhla po droze, protože vím, že by mi toho spoustu vzala, nic dobrého mi nepřinesla a také se drog bojím. Pokud myslíš, že to bez drog nezvládneš, najdi si pomoc. Začni znovu jako jiný člověk.
Co se týče miminka a toho, zda by nebyl také psychopat - možná by byl, možná ne. Zčásti ta psychopatie opravdu může být dědičná, ale nemusí to tak být. Prodiskutovala bych to s doktorkou. Ale co také vím je to, že hodně záleží i na výchově. Pokud by sis miminko nechala, musela by ses o něj opravdu starat, být mu dobrým vzorem. Pokud bys ale místo toho pořád jen brala drogy a měla "šílený" život, tak by pravděpodobně z miminka na 100% psychopat vyrostl. Musíš sama zvážit, co od toho života opravdu chceš a jít si pevné za tím. Určit si hranice, pravidla. Vyhledat pomoc, poradit se s odborníky.
Přeji ti spoustu sil do života a doufám, že se rozhodneš tak, aby ti to pomohlo dát svůj život do kupy a byla si šťastná (bez drog). 🍀
(Omlouvám se za dlouhou zprávu, jinak to prostě neumím :D)
" Neměla bych vážně raději ještě s miminkem počkat?" - jo, to by bylo na místě, jenomže ty teď nemáš možnost počkat, ty už to dítě máš a máš jen dvě možnosti - zabít ho nebo nechat žít. Za mě je tedy jasná volba samozřejmě nechat žít.. Jestli si chceš s nekym promluvit, doporučuji linku pomoci: http://hnutiprozivot.cz/linka-pomocí
Tvoje obavy, že si případný potrat budeš do konce života vyčítat jsou oprávněné.. A pokud sama cítíš, že se ti na něj nechce, ale vnímáš tlak že strany pana S., tak bys to zase vyčítal jemu a vás vztah by stejně dlouho nevydržel..
Ber to tak, že máte oba 9 měsíců na to, rozmyslet si, co dál.. Budete rodina? Nebo adopce? Věř mi, že čas uzdravuje..
Ten Link nějak nefunguje, tak znova: https://hnutiprozivot.cz/nesoudime-pomahame
@jay23 Hnuti pro zivot jsou nabozensti fanatici. Nedoporucuji. Nejlepsi pro tebe bude skutecne psycholog. Zagoogli, v miste bydliste urcite najdes.
Jednou závislost, vždycky závislost, tak to bohužel je. Doporučuji určitě najít si psychologa, s kterým budeš mít možnost řešit případné problémy stran závislosti. Chce to závazek, že se drog opravdu nedotkneš, ať tě kdokoli láká jakkoli. Je snazší vůbec nevzít než vzít "jen jednou, jen na zkoušku". A naučit se problémy v životě řešit jinak - třeba právě s odborníky.
A pokud už teď přemýšlíš, že bys mohla litovat, že jsi šla na potrat, tak si miminko nech. Kdesi jsem četla, že je mnoho žen, co litují, že šly na potrat a jen velmi málo (či snad žádná), co litují, že na potrat nešly. Jo, život s miminkem je opravdu těžší než bez něj, najednou tu máš ten uzlíček, co je na tobě závislý. Ale taky ti může dát sílu poprat se s životem bez drog.
Stran rizik pro malé to prober případně s lékaři, ale pokud jsi 5tt a už měsíc drogy nebereš, tak by vše mohlo být v pohodě. Samozřejmě bych určitě proběhala pečlivě všechna možná vyšetření, aby se vyloučily nějaké primární vady, jez kyselinu listovou, zkus se stravovat zdravě, ale neplašila bych zbytečně. Hlavní je, jak dlouho je droga v krvi - a tam je to paradoxně nejhorší u marihuany (dny až týdny) kdežto "tvrdé" drogy mizí mnohem dříve (hodiny až dny).
Držím pěsti.
@jay23 Souhlasím se @sudylichozrout, Hnutí pro život ti ve tvé situaci dle mého nemůže pomoci rozhodnout se nezaujatě, jsou nábožensky založení a akorát v tobě můžou prohloubit trauma a pocity viny. Nezaujatý psycholog by ti lépe pomohl zjistit, co vlastně chceš ty sama. Ale skutečně času na rozhodování mnoho nemáš. Bohužel nemůžu nikoho doporučit, nikoho vhodného neznám.
Ale myslím, že holky ti tu daly mnoho námětů k přemýšlení. Za mě je skutečně důležité promyslet, zda se zvládneš o dítě postarat - ty sama, protože pan S nevypadá jako velká jistota a o panu M raději nehovořit. Máš zázemí, máš kde bydlet, máš se o koho opřít? Příbuzní, kamarádky? Cítíš se silná, zvládneš opět nesáhnout po drogách v případě problémů?
Skutečně držím moc palce, ať se rozhodneš jakkoliv. Je pravda, že potrat by ti mohl psychicky ublížit, bylo by na tobě, zda bys to ustála. Na obě varianty musíš být silná, abys do toho zase nespadla a dala si šanci na dobrej život. Ber to jako příležitost to pro sebe udělat to nejlepší- ať už s dítětem, nebo bez něj. Případně lze zvážit tu adopci, nicméně to podle mě musí být taky neskutečně psychicky náročný.
Z toho, co píšeš, mi přijde, že dítě chceš, zkus promyslet varianty, jak to udělat, aby to fungovalo, abys to zvládla. Rozhoduješ i za něj, přijde mi fér přivést ho do alespoň relativně stabilní situace, tzn. mít vyřešené bydlení, aspoň nějaký příjem peněz, bejt čistá.
@sudylichozrout zrovna ta jejich linka pomocí je skvělá. Fakt ti tam nikdo k ničemu nepremlouva, spíš se otázkama společně dobirate tomu, co sama chceš.. Sveris se s obavama, oni ti můžou ukázat X různých řešení.. Popovídat si o tom, co by jak bylo v různých variantách řešení.
Já jsem tam volala, když mi ve 12. Týdnu zjistili u miminka hodně vážnou vývojovou vadu. Pomohlo mi, že jsem si mohla popovídat s nekym, kdo v tom není tak citové zaujaty, probrat různé varianty a nakonec jsem si sama uvědomila co a jak chci.. Navíc mi předali kontakty na Lékaře, se kterými jsem mohla dopodrobna probrat zprávy z genetiky, zeptat se co přesně co znamená...
Rozhodně se v tobě nikdo nesnaží vzbudit pocit viny, naopak i pomáhají ženám po potratů se s tím vyrovnat a zmírnit postabortivni syndrom.
Za mě stojí za to to zkusit..
Že být ,,nábožensky založený" může prohloubit trauma a pocit viny...to mám teda opačnou zkušenost. Spíš s nesouzením a milosrdenstvím.
Jestli to tak cítíš, že při pomyšlení na potrat se můžeš zbláznit. Tak Ti intuice říká, nedělej to. Může to být totiž pro Tebe hnací motor, žít normální spořádany život, když budeš mít dítě.
@jay23 Je mi to líto, ale být tebou šla bych na potrat úplně z logických důvodů:
1. nejsi ještě vyléčená ze závislosti pořádně
2. dítě je počato psychopatem (geny jsou geny)
3. jsi ještě mladá, tak máš ještě čas se z toho vzpamatovat a dostat ze všeho
4. začít nový život s panem S.
Potom co se dáš dohromady můžete po čase uvažovat nad rodinou s panem S. Ale takhle bych to teda rozhodně nechtěla ☹ A pokud jsi tak rozumná jak to vyzní a jak ti ostatní píšou tak si to logicky přesně odůvodníš, proč to tímhle způsobem není vhodné a přijmeš to jako správné rozhodnutí a nebudeš řešit to, že by kdyby coby... atd... ALE tohle je můj názor na který se vlastně ptáš tady, na naše názory...Musíš vědět sama jak to chceš...
@marketkaticha a rozhodně nebrat dítě jako vstupenku do nového čistého života.... To by jsi měla udělat ty sama za sebe... Protože se bojím aby si do toho pak nespadla znovu...Psala jsi, že v práci byl stres a bylo toho moc tak jsi do toho spadla...Ale s dítětem to taky není žádná prdel... Nespí...brečí... atd atd atd...
Bojíš se že to psychicky nedáš. Psychicky nedává svůj život a nebylo by fér přivést do toho mimino. Jsi na potrat, začni abstinovat, zapravujna pěkném vztahu s p S. Sice s tím budeš žít, ale ono to nebude ely život tak silně ta vzpomínka. Horší by dle mě bylo si dítě nechat. Pan S hezky říká že ti pomůže ikdyz si ho necháš, ale říkat může cokoliv
Holka, já ti nevím. Četla jsem tvůj příběh, i komentáře a hlavou se mi honila jen jedna otázka... Proč jsi s těma drogama zase začla? Jenom proto, že jste přijali do pizzerky, kde jsi tenkrát pracovala, týpka, kterej v tom jel a náhodou to měl u sebe? Nevyčetla jsem z toho příběhu, že bys měla v té době nějaké problémy, které bys fetem chtěla „vyřešit“. Pokud ti stačí jen myšlenka, že někdo ve tvé blízkosti má u sebe perník a je to pro tebe možnost si dát, které hned využiješ, tak si myslím, že za A) nejsi po měsíci abstinence vůbec čistá a vyléčená, to po takový době ve fetu zkrátka podle mě není možný. A za B) nejsi ani připravená bejt mámou. Co budeš dělat, až ten uzlíček celý noci probrečí, ty si nebudeš vědět rady, budeš vyčerpaná? Protože upřímně, nemyslím si, že by pan S byl ochotný se o vás postarat a pomoct ti, když ho fakt budeš potřebovat. Už jednou ti dokázal, že toho není schopen a sice v době, kdy jsi do toho znovu vlítla, ti měl pomoct se z toho dostat, ne tě v tom vymáchat. Nejde mu o tebe, jde mu o ten pocit, že ti bude moct předhazovat, že tě zachránil a měla bys mu být vděčná. Pokud víš, že potrat bys neustála, dítko donos a dej mu šanci na život v lepší rodině. Jsem toho názoru, že vše co se děje, děje se z nějakého důvodu, nicméně ten důvod proč se tohle stalo se můžeš dozvědět až za pár let. Nebrala bych to mrně jako možnost k restartu svého života, na to podle mě nejsi připravená. Promiň mi tu upřímnost. 👍🏻
Resi se tady psychika matky... jak na tom bude, az si necha udelat interrupci. Ja se teda zamyslim hlavne nad tim chudakem miminem. Matka je proste fetak a bude trvat nekolik let, nez se bude moci prohlasit za vylecenou. Po mesici bych ji urcite nepovazovala za vyrovnanou k tomu mit dite a uz vubec bych nespolehala na to a nepodporovala ji v tom, ze ji z toho to dite (nebo ze diky nemu) dostane. Ja teda vidim labilni a zavislou matku, ktera si muze kdykoliv zase slehnout a co to dite? Co z nej bude? Uz ted je mi ho lito a to je teprve embryo.
Ono povzbudit je velice hezke, ale pani by potrebovala ustavni psychiatrickou (nebo aspon radnou ambulantni) lecbu, pokud si dite necha. A i tak to potom nebude o nic jednodussi, nez se vyrovnat s myslenkou, ze jsem sla na potrat. Bude to stejny psychicky napor. Mela tolik sanci a vzdycky do toho spadla znovu. Sama bez odborniku to nezvladne a ani chlap S. ji z toho nevytahne, ac bych to tomu miminku velice prala.
@jay23 já bych se ale chtěla zeptat na pár věcí... Rodinné zázemí, jaké máš? Píšeš, že matka má psychické potíže, otčím Tě jako 13ti letou zdrogoval... Což mi hlava nepobírá, proč by to dělal?
Druhá věc, proč jako závislí jste se s panem M snažili o dítě?
Co byl Tvůj impulz, že zase zůstaneš čistá?
Proč se najednou opět objevil pan S, když tak dlouho neměl zájem a najednou si Tě odveze a vše zapomenuto?
Na základě čeho vlastně si myslíš, že dítě je pana M? Jen pro jistotu menší info, 5tt znamená, že ve skutečnosti jsi těhotná cca 3 týdny, resp.pred 3mi týdny došlo k ovulaci a následně k oplodnění a uchycení vajíčka, 5tt je proto, že to je 5 týdnů po ms, resp. 4 a něco, protože 5tt je 4+0az6. Pořád si po tomto infu myslíš, že je dítě pana M, anebo je spíš pana S? Jestli toto info víš, tak se omlouvám, já jen, že ač mi to přijde zvláštní, zjistila jsem, že hodně dospělých žen nemá tucha, jak to funguje
@alcar předvedla, že ani spoustu let abstinence je jí prd platné. Jestli si pamatuji správně, psala, že byla čistá !!!4!!! Roky a pak stačil jeden feťák a bylo to. Jako já nevím, ale dítě je neskutečný nápor na nervy, ať je jakékoli, obzvláště uplakané a se zdravotními problémy... Já si nedovedu představit, pokud v práci byl stres a začala šňupat, že zvládne dítě... To je podle mě nemožné...
to je hrozně těžký. nikdo se asi do věštecký koule nepodívá, kam by vedly jednotlivý rozhodnutí...:(
jsem docela odpůrce potratů, ale tady vzhledem ke všem okolnostem, mi to asi přijde OSOBNĚ jako shůdnější varianta se dítěte vzdát ( ale vůbec nevim všecky okolnosti a hlavně nejsem ty), ale v podstatě to stojí asi na tom, jak moc si seš jistá, že bys to ustála. jak dlouho jsi už dokázala bet drog bejt apod. jako nevim. tohle je pro mě úplně neprobádanej svět, díkybohu.
a jelikož jsem ten odpůrce potratů, úplně nejlíp se mi jeví možnost dát dítě k adopci. ale to si sammozřejmě taky můžeš vyčítat, zvlášť, kdyby nakonec dítko bylo zdravý a tys do toho nespadla, by sis mohla říkat, že by to mohlo bejt fajn...achjo. fakt hodně těžká situace.:( takže šťastnou ruku.
Ja treba nemam, vzhledem k drogove zavislosti zakladatelky, ani odvahu radit, aby dite donosila a pak dala k adopci. Je tam jeste porad velke riziko sklouznuti a nejspis dalsich ruznych zalezitosti (zivotni styl, stres atd.), ktere muzou tehotenstvi ovlivnit. Prijde mi to nefer vuci tomu nenarozenemu a i k pripadnym budoucim rodicum.
No nevim, tezko soudit a tezko radit. Tak jak tak je namiste nejaky odbornik, at uz psychiatr, psycholog, nadace, hnuti, linka duvery...co ja vim. 🤷♀️
I když sama bojuji za to mit miminko a dala bych za to vse... tak v tvém případě bych volila potrat. Resila jsem teď zamlkle tehotenstvi (srdicko nebilo) a nechtěla jsem jit na revizi ze zdravotnich duvodu. Zvolila jsem potratovou tabletu a doporucila bych ti tento zpusob ukončení také. Mensi zatez pro tvé telo a psychiku. Je to hrozné to říct, zvlášť pro mě... ale je to jako silnější menstruace. Pouc se z toho a neriskuj, postav se na vlastní nohy a zustan cista.
Každopádně závislost na drogách se musí hlásit u potratu, kvůli anestézii
Nikdo ti to tady nerozhodne, nikdo s tvým rozhodnutím nebude žít dál. Ty jsi ta, co to bude mít v sobě pořád (potrat, adpoce). Já bych si miminko určitě nechala. Možná k tobě přišlo, aby ti ukázalo nový směr, kam se máš ubírat. Ale nespoléhala bych ani na M, ani na S. Snažila bych se postavit na vlastní nohy.
@jay23 ahoj, moje nejlepsi kamaradka brala od 14, v 18 otehotnela a do 3 mesice brala protoze nevedela ze je těhu, oba braly drogy nakonec si to nechaly a ted jsou cisty maji krasny byt zdravou holcicku a k drogam uz by se nevratily, sama mi rekla ze mala ji zachranila zivot nebejt ji buhvi kde by ted byla.Takze za me ANO rozhodne si to nech jestli mas mamku nebo nekoho z rodiny kdo ti pomuze tak si to nech kdyby jsi chtela pokecat nebo poradit napiš mi.
nezávidím tomu dítěti :(
Dite na tvem miste bych si nenechala,a to z hlavniho duvodu,ze proste nevydrzis bez drog!Je to hnus,ale je to tak! Mela by ses odborne lecit!Dite by bylo naprostej chudak...
@jay23 nevím, zda máš na to být matkou.
Půjdeš na potrat = spadneš do drog
Dáš dítě k adopci = spadneš do drog
Posere se Ti život s dítětem = spadneš do drog
Nevím, zda zvládneš být čistá... Měla jsi už dost možností být čistá a stačilo málo a spadla jsi tam znovu.
Pokud zvládneš být během těhu čistá, poprvé, co to tady radím (protože si tohle nedovedu sama představit), je děj mimi k adopci... Mám obavy, že Ty jsi ztracený případ, dej tomu dítěti šanci a sobě taky. Třeba se to utrepe a pan S bude nadšený táta a z adopce sejde.... Ale když si představím dítě a matku fetacku, je mi toho dítěte tak neskutečně líto. Prostě některé ženy by neměly být matky. Vyber si prosím možnost, která se bude rovnat tomu, aby dítě netrpělo. Nejsem hrdá za tento příspěvek, fakt nejsem... Ale ta představa... Život s miminkem je krásný, ale mega náročný a pokud Ti stačí málo a jedeš ve drogách...