• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Začátek těhotenství a obavy, jestli to bude ok

6. ledna 2014 
Ahojky...jsem asi v 7tt (bohužel to nevím přesně) a už mám za sebou dvě návštěvy gynekologie, náznak srdeční akce byl, ale mám přijít až 20.1, aby se to ujasnilo. Taky mi ještě nebrali krev :frowning2:. Já nevím , jestli trochu nepřeháním, ale jsem z toho nervózní a bojím se, že to nedopadne....poradíte mi, prosím....má někdo podobnou zkušenost?
6. led 2014 v 10:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hankatrdlinka nestresuj se, ber to tak jak to je..nic jiného Ti nezbývá..od této chvíle budeš mít strach pořád, je to úděl matek.
v prvním těhotenství jsem byla na nervy od kontroly ke kontrole, pak jestli se to narodí zdravé, pak při každé synově nemoci, teď má 6 let a bojím se o něj pořád..nyní jsem v 7. týdnu s druhým a snažím se to tak neprožívat, co taky jiného..a to mám problém, kluk má neštovice a já nevím, jestli jsem je měla..takže už 12 dní se nervuju co a jak, ale věřím, že to dopadne dobře.
6. led 2014 v 10:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hankatrdlinka Na to bohužel není jiná ráda než být v klidu. Je to těžký. Myslím, že většina z nás si tím prošla. Já třeba čekala na kontrolu (a potvrzení srdeční akce) měsíc. A taky to bylo utrpení. Ale nějak jsem to musela zvládnout. Stres, strachy apod. mimču určitě neprospívaj. Takže jsem to začala brát jako "co má být, bude". A zatím je to ťuk, ťuk všechno v pořádku. A krev mi brali až minulý týden (12tt), takže to nic neznamená.;) A hlavně nečti všechny katastrofický scénáře, co se může stát, to by ti už definitivně hráblo.:slight_smile:
6. led 2014 v 10:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
no asi máte, holky, pravdu...nesmím tím být tak posedlá, ale je to tak těžkýýý :slight_smile:...bojím se i těším zároveň, i když mi to zatím moc nedochází....
6. led 2014 v 11:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Vážně to máme všechny podobné. :slight_smile: Nejhorší byl začátek, teď když se prcek nějaké 3 týdny vrtí, tak alespoň vím, že je živý. Ale i s první dcerkou jsem nějak nevěřila, že bych ji byla schopná donosit, připadalo mi to jako tak nereálné štěstí, že jsem se na to prostě neupínala, jen na sebe dávala víc pozor. Vím, že je to pitomý přístup, ale jinak bych se zbláznila strachy. :slight_smile:
6. led 2014 v 18:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek