Interrupce - nevím, zda dělám správně (přítel na psychiatrii). Co byste dělaly v mé situaci?
Zdravím.
Měla bych jít zítra na plánovanou interrupci. Jsem momentálně v 6 týdnu těhotenství. Miminko jsme plánovali, byli jsme hrozně šťastní, ale bohužel se stala velká věc. Přítel se “zbláznil”, měl psychické problémy už predtim, ale teď skončil na dobu neurčitou na psychiatrii a diagnostikovali mu bipolárku. Jednoho prcka už mame (2roky) a já se teď musím stěhovat, vyhledat jiný levnější bydlení (přítel se chtěl rozejít - je opravdu duševně nemocný teď). I přes to, že bych mimi hrozně chtěla, nepřijde mi to jako racionální krok. Na čtvrt úvazku pracuji, prckovi platím dopo ve školce, do toho teď to bydlení. S druhým mimi nebudu moc pracovat, takže nebudou tolik finance (přítel měl hezké peníze a vše finančně tahnul) a hrozně bych nechtěla muset živořit a zničit všem třem život (mne a dětem, kterým nebudu moci nic dopřát). Co byste dělaly v mé pozici?
Stručné shrnutí
- Interrupce je v raném těhotenství (např. 6. týden) uváděná jako legitimní možnost při náhlých životních krizích, kdy hrozí ztráta příjmu nebo nutnost najít levné bydlení.
- Alternativy k interupci zmíněné v diskusi zahrnují adopci, hledání sociálních dávek a zvýšení rodičovského příspěvku („rodičák“) nebo dřívější návrat do práce.
- Bipolární porucha často vede k hospitalizaci a výrazně komplikuje rodinný život; v diskusi byla uvedena informace o dědičnosti s „15% šancí“, přičemž názory na riziko i možnost stabilizace onemocnění se lišily.
Nejčastější otázky
Q: Jaké mám možnosti, když je partner hospitalizovaný s bipolární poruchou a jsem v raném těhotenství?
A: Možnosti zahrnují interrupci v prvním trimestru (v diskuzi zmíněna ve 6. týdnu), ponechání dítěte s hledáním rodinné podpory a sociálních dávek, nebo adopci jako alternativu; v praxi lidé také zmiňovali nutnost najít levnější bydlení a případně zvýšit rodičovský příspěvek.
Q: Je bipolární porucha dědičná a jak velké je riziko pro dítě?
A: V diskusi byla explicitně zmíněna „dědičnost 15% šance“, toto číslo pochází z osobního tvrzení účastnice diskuze a je třeba jej považovat za nezávislé sdělení, nikoli za odborný konsenzus.
Q: Jaký psychický dopad může mít interrupce na ženu?
A: V diskuzi bylo opakovaně uvedeno, že interrupce může být „velký zásah do psychiky“ a někteří diskutující varovali, že někteří lidé „si to nikdy neodpustili“, zatímco jiní podporovali rozhodnutí jako rozumné v krizové situaci.
Q: Jaké sociální zdroje a dávky mohu v Česku zvážit v krizové situaci s malým dítětem?
A: V diskuzi se doporučovalo zvažovat sociální dávky a „rodičák“ (rodičovský příspěvek), žádosti o sociální bydlení a návrat do práce co nejdříve; konkrétní kontakty a částky nebyly v příspěvcích uvedeny.
Q: Kdy je adopce doporučena jako alternativa k výchově nebo interupci?
A: Adopce byla několikrát navržena jako možnost, pokud rodič nemůže zajistit péči a finanční zabezpečení dítěte, zároveň někdo upozornil, že „dětské domovy jsou už přeplněné“.
Q: Může se partner po hospitalizaci vrátit do normálního života a ovlivnit rozhodnutí o dítěti?
A: Někteří účastníci zmiňovali možnost, že partner se může za „2–3 měsíce“ stabilizovat a zase finančně přispívat, jiní zdůrazňovali vysokou míru nejistoty a dlouhodobé náročnosti soužití s osobou s bipolární poruchou.
Závěry z diskuze
Shoda
- Situace s rizikem finančního zhroucení a hospitalizací partnera je vážná a vyžaduje zhodnocení ekonomických a psychických dopadů na matku a již narozené dítě.
- Interrupce, adopce a hledání sociální podpory (dávky, rodičovský příspěvek, levnější bydlení) byly pokládány za reálné možnosti řešení krize.
Sporné názory
- Některé příspěvky doporučovaly ponechat těhotenství jako prioritu (zdůrazněno citací „miminko si Vás našlo“), zatímco jiné příspěvky doporučovaly interrupci z důvodu dědičnosti a náročnosti soužití s bipolární osobou; oba přístupy byly prezentovány jako možné volby.
- Někteří tvrdili, že bipolární porucha je dědičná a velmi riziková pro rodinu (uvedeno „15% šance“), zatímco jiní upozorňovali, že mnoho lidí s bipolární poruchou při léčbě funguje a má děti.
Otevřené otázky
- Jak přesné je uvedené číslo „15% šance“ dědičnosti bipolární poruchy ve srovnání s odbornými genetickými studiemi?
- Jaká konkrétní pomoc (konkrétní organizace, částky dávek, dostupnost sociálního bydlení) je reálně dostupná v konkrétním místě bydliště?
- Jaké jsou dlouhodobé psychické následky interrupce v případě, že těhotenství bylo původně plánované?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
interrupce, adopce, rodičovský příspěvek („rodičák“), sociální dávky, sociální bydlení, invalidní důchod, psychoterapie, maniodepresivní porucha, bipolární porucha, dětské domovy
Místa a osoby
Miloš Kopecký, Petr Muk
@adslll ač by mi to trhalo srdce, miminko bych si nenechala.... Alespoň dle toho co píšeš.
@adslll situace je to hrozná, ale já třeba vím, že bych to nezvládla psychicky se s tím srovnat a na interupci jít. Nebude přeci v blázinci pořád ne? Je nějaká šance, že se k vám vrátí a zase se zapojí do financování domácnosti? Teď máš ještě 8 měsíců, kdy on má čas se dát do kupy a ty stále budeš živit jen 2. Já nevím, znám lidi, co na interupci byli a nikdy si to neodpustili. Nesou si to v sobě pořád. Přijde mi, že na takové rozhodnutí musíš být opravdu rozhodnutá, že dát miminko pryč je to, co chceš. Pokud nejsi rozhodnutá, pak si to budeš celý život říkat jaké by to bylo kdyby ...
Na potrat bych nešla. Když bych se o něj opravdu nemohla postarat, dala bych ho k adopci.
Pokud jste dítě chtěli, nešla bych a nechala si ho. Je to velký zásah do psychiky a mohla bys pak skončit tam, kde je teď přítel. Teď vidíš vše černě, ale nic se její tak horké...
Nechala bych. I kvuli starsimu - se sourozencem se mu vse lip potahne, i kdyz nebude financni situace treba ruzova...
Je mi hrozně líto, že tohle prožíváš. V tvém případě je interupce pochopitelná, přesto se ti může velmi podepsat na psychice, zvlášť když jste miminko chtěli. Teď ti to možná přijde jako jedině řešení, ale pokud máš třeba podporu v rodině, tak to ještě promysli. Naprosto chápu, proč nad ní uvažuješ a možná je to i rozumné řešení, ale srovnat se s tím po psychické stránce nebude vůbec snadné. Držím pěsti, ať už se rozhodneš jakkoliv.
@adslll Na jednu stranu to chápu, nedostatek financí je průser, jsi v těžké životní situaci. Je otázka, jestli by jsi v krizovém období nedosáhla na nějaké dávky a za pár let může být vše jinak. Možná bych zvážila adopci.
@adslll ahoj, na vysoké jsem měla blízkou kamarádku, která má maniodepresivní psychózu nebo jak se teď říká bipolární poruchu a strávila jsem s ní ty dobré chvíle (tzv. období "mánie") a bohužel pak i ty náročné chvíle kdy se projevila deprese a musím říct, že to bylo velmi náročné a upřímně si nedokážu představit a někým takovým žít v partnerském vztahu natož si s ním pořizovat děti. Vzhledem k tomu, že je tahle nemoc dědičná a já vím, jak to bylo v rodině té kamarádky tak bych si druhé dítě opravdu nenechala, protože pokud by to jedno z tvých děti zdědilo, nedej bože obě děti, tak to pro tebe bude takový masakr, který si možná ani nedokážeš představit a odnese to i tvé psychické a fyzické zdraví. Konečné rozhodnutí je na tobě, ale opravdu zvaž všechny možnosti, všechna pro a proti a hlavně prosimtě neříkej si takovou tu populární větu "ono to nějak půjde, ono se to nějak udělá", v tomhle případě bude ty ta, která bude trpět v případě nejhoršího scénáře. Samozřejmě nemusí to být tak, jak to říkám, ale bohužel moc tomu nevěřím.
Posílám ti všechnu sílu a energii a doufám, že ať už se rozhodneš jakkoliv, budeš šťastná a spokojená 🌺💕🌸🍀🍀🍀🍀🍀
Přidám svou zkušenost, která ti snad pomůže v rozhodování. Můj táta měl také maniodeprese - bipolární poruchu (získanou po klíšťové encefalitide) . Bylo mi 9 let když onemocněl. Pro mámu a i pro mne tím začalo období, které nebylo jednoduché. Dokud byl v léčebně, tak jsem to nevnímala, ale začlenění táty do normálního života ---s tím máma dost bojovala a během roku táta nakonec získal invalidní důchod. Občas, když měl lepší období dělal různé brigády, ale pak měl období kdy třeba měsíc v kuse prospal ... Jsem jedináček a od mala jsem se mámě snažila pomáhat. Zejména teď zpětně vidím jak to měla těžké a mne to také zanechalo šrámy. Definitivně jsem se s tím vyrovnala až nedávno díky psychoterapii. Na druhou stranu, mít sourozence, tak bych se možná s tou celou situací mohla vyrovnat, díky té zpřízněné duši, dřív a lépe. Ale to už nikdy nikdo neřekne.
A počítáš ještě s přítelem, pokud se podaří ho nějak stabilizovat? Pokud půjdeš na potrat, tak asi už vztah neobnovíte... A naprosto si netroufám říct, co je tady dobře a špatně. Držím ti palce, ať se rozhodneš jakkoli.
@adslll nemluvis o rodině. Máš podporu v jeho nebo ve svých rodičích, pomohli by Ti s hlídáním, finančně? Ono je hezky, že on tam nebude vecne a mas ještě 8mesicu,ale nikdo neví, jak na tom bude, a Ty nevíš, jak budeš zvládat tehotenstvi, porod, jaké bude miminko.
Neposlouchala bych, že chudak nenarozené dite. Chudák bude jedine to, které už máte a Ty. O vás se musíš postarat prioritně, pak o přítele. A až budete vy všichni v pořádku, jestli vůbec někdy, můžete teprve řešit další dítě.
Kdybys chtěla, napiš zprávu. A drž se.
Nechala bych si prcka… teď to vypadá bezvýchodně, ale stále je tady to, že přítel bude dva tři měsíce pryč, ale vrátí se stabilizovanej a situace bude zase jiná, třeba i ten rozchod byl řečenej v depresivní fázi, člověk prostě neví. Pokud máte kam se třeba na dva tři roky uchýlit, nebo Vás může rodina nějak podpořit..
@adslll
Dite bych si nenechala,jako mit dite s psychicky nemocnym clovekem je silenost,natoz dve deti.
@adslll ahoj!!! píšu za sebe kdo měl absolutně totožnou situaci...partner skončil na psychiatrii po jednom extrémním excesu a já zůstala sama...taky má bipolarku a chci ti říct...není to jen o bipolarce,ale přidružených poruchách osobností která tahle nemoc ještě k tomu všemu má...navic je to dědičný 15% šance!!v případě syna více...nemusí to zdědit ,ale může...a už jendo dítě máte... druhá věc je ta,že žít s někým s bipolarkou je dost těžký...já už to mám za sebou a nešla bych do toho ani za zlatý prase...ono je sice vše hezky, že ti spousta lidí řekne nech si mimino,ale kdo z nich má za sebou život s psychiatricky nemocným člověkem natož s ním mít děti...za mě bych šla na interupci a začala bych znova...je to tvrdé ale je to tak,nebo to potopí Tebe i děti s největší pravděpodobností.
Ahoj.
Děkuju moc za vlídná slova.
Furt jsem doufala, že se to s přítelem zlepší, ale stal se opak. Je to ještě horší. Takže jsem dnes udělala ten krok a na interrupci šla.
Hledám bydlení, musím se vystěhovat s bytu - nezvládnu platit obrovský nájem ve velkém bytě a nemohu přijít o příjem z práce - což by se stalo, kdybych si mimi nechala.
Musím se teď soustředit na sebe a na syna, dat se dohromady. Je mi 23, jsem mladá a nechtěla bych skončit živořením a rozhodováním, jaké z dětí mohu poslat na tábor.
Moc děkuji!
Mějte se krásně
@adslll Jestli nejsou rizika pro miminko, že by zdědilo onu duševní nemoc (nevím, neznám s tím nikoho) a jinak je vývoj v pořádku, miminko bych si nechala.
Ale samozřejmě prioritou je zajistit první mrně a sebe, když nebudete mít kde složit hlavu a co do pusy (hadry a hračky se dají sehnat i zadarmo), těžko bych si uměla představit do takových podmínek přivést další miminko. Pevně věřím, že se rozhodneš správně, jak to budeš cítit..
@adslll Je mi to líto, že jste se takhle rozhodla. Ale díky za odvahu to sdílet. Pro mne to všechno nejsou důvody, i když lidsky chápu veškeré obavy o budoucnost. Nemohu proto napsat nic ,,chlacholícího", ani k tomu souhlasně pomlčet. Jen lítost nad zmarem. Každopádně přeji a vyprošuji, ať se časem uzdraví zraněné duše...
@bonavoxa Akorát nevím komu, nebo čemu tím svým příspěvkem prospěješ.
Cením si lidí, kteří ví, kdy mají mlčet.
@levandule_k Mlčení je souhlas. Potrat jako jít do sámošky pro rohlíky, první volba, společností akceptovaný, zákonem schválený, v rámci pseudohumanismu ať ostatní mlčí. Tleskánky i jiná ,, ocenění" na netu mají dosah do té doby, než stránku zavřu. V reálném životě se se svědomím musí každý poprat sám.
@bonavoxa Existuje taková věc jako empatie. Empatický člověk dokáže mlčet i v případě, že s rozhodnutím druhého nesouhlasí, ale ví, že jeho poznámky by toho druhého dokázaly zranit. Tys tu právě předvedla, že empatie je Ti cizí.
Nechala bych si. Bude to tezke, ale neumim si predstavit zivot "potom". Miminko si Vás naslo, pak to nemusi uz vyjit a už jen to, že o tom přemýšlíte a nemáte to jako hotovou věc...držim pesti, at je rozhodnutí spravne a jakoukoliv situaci zvladnete🍀