Jak zvládnout dvě děti bez dostatečné pomoci manžela?
Jsem teď podruhé těhotná, já jsem samozřejmě děti chtěla, alespoň 2, ale původně jsem je chtěla po 3 letech, nicméně manžel mě přesvědčil, že si je uděláme 2 roky po sobě. Sliboval hory doly, jak bude pomáhat, popravdě teď už tomu moc nevěřím. Je pořád v práci nebo něco dělá na baráku, takže děti a domácnost je a bude na mě. Nemáme dostavěno a práce kolem je a bude ještě dlouho. Jak se mi porod blíží, jsem z toho čím dál tím víc vynervovaná. První konečně začala v noci spát a teď přijde další a opět se nevyspím, jenže malá už nespí přes den, takže v noci vzhůru a přes den budu v jednom kole, už nebude šance se dospat s miminkem. Teď první mě přes den zkouší, hodně se vzteká, když není po jejím a snaží si všechno vynucovat. O všem teďka debatujeme, je to někdy dost náročné udržet se v klidu, scény děláme i v obchodě. A já si stále častěji říkám, že fakt netuším, jak k tomu všemu budu zvládat ještě další dítě. Mám pocit, že nezvládám ani jedno a to jsem se nahrnula do dalšího. Prostě si to neumím vůbec představit, že to zvládnu. 😩 Je to normální nebo jsem se nahrnula do průšvihu? 😭
Ahoooj! Je to strach z neznama, mam to celkem podobne. Synovi budou presne 2 roky ted v rijnu a v listopadu cekame druheho syna. Mam take podobne obavy jako ty, ale snazim se byt optimistka, zvladli jsme prvniho, zvladneme dva chlapy. Syn se taky dost vzteka, ale nejak jsem se naucila byt v klidu, proste mu ty nervy musi vyzrat, je to proste vyvoj a tak se to musi brat. Ale neboj, taky mam obcas chvili, kdy uz mam slzy v ocich a chci se nekam zavrit, to se asi shodneme, ze mame kazda.. Doporucuju knizku od Harvey Karp - Nejstastnejsi batole v okoli, celkem jsem se zasmala a donuti to zamyslet se a nektery veci prehodnotit 🙂
Ale vis co bude nakonec odmena? Az se ti dva mali prcci obejmou a uvidis, jak se maji radi 🙂 Drz se a zadny stresy, bude to vsechno dobry, asi narocny, ale krasny a casem se tomu doufam zasmejeme (doufam ze z klidneho domova a ne z tech Bohnic :D)
Já mam děti od sebe dva roky. A je to pěkný maso. Jako vždycky se to nějak udělá, jak tu někdo píše, to je jasný, ale připrav se, že to bude zahul.
@me_druhe_ja ty jo, koukala jsem a fakt máš můj obdiv. Co jste si prožili a ještě prožijete, to kam se na vás hrabeme 🙄 Je pravda, že jsme nedávno doma taky měly takový dost špatný den, dcera byla protivná, co vstala, mě už chytaly nervy z toho a trpělivost mi docházela a pak na hřiště přišla maminka s postiženým dítkem a v tu chvíli se mi to zdálo všechno jako hrozné malichernosti.
@mdch91 na tom mateřství je nejhorší, že člověk pozná až za x let, jestli jeho výchova byla správná nebo ne a pak už s tím člověk moc nenadělá... Neříkám, že dceru nikdy neplácnu přes zadek, ale v situaci, kdy vím, že mě vnímá a že to bylo opravdu přes čáru a moc dobře věděla, že to dělat nemá. Když se vzteká nebo chce něco jiného než je zrovna třeba, tak mi přijde, že celou situaci jen vyhrotím. A abych jí dávala na prdel v obchodě nebo jí po ulici vláčela řvoucí za ruku. Párkrát situace k tomu vyhrotila, většinou jsem byla i já už dost unavená. Ale když jsem pak viděla jinou maminku takhle táhnout dítě, které si klekalo a řvalo jak na lesy, tak jsem se úplně zděsila toho, jak to vypadá a jak je to hrozné tohle dělat. Proto radši vyjednavám a hledám kompromis, abychom těmhle scénám předcházeli a doufám, že to bude efektivnější. 🙄
Nebudu tě uklidňovat, že druhé bude za odměnu. My sice děti máme tri roky od sebe, ale starší první půlrok prorvala a do dvou let se hodně v noci budila. A syn... No, ten je knoura a protiva doted, má lehce přes rok, budí se xkrat za noc. A dcera, do té doby relativně v klidu, začala trojcit, hrozně si mě hlídá.
Někdy je hůř, někdy lip. 🙂 Ale půjde to. 🙂
@jirovapa v to doufám. Mě je dcerky někdy fakt líto, když vidím tyhle sourozence na hřišti, jak tam spolu běhají, vodí se za ruce, hrají si a malá na ně kouká a chtěla by taky, ale jsme tam samy a děcka si hrají spolu. Nebo i sousedi mají 2 a malá kouká přes plot a samozřejmě jí to nijak zvlášť nebaví, když je venku sama. Proto jsem se nechala přesvědčit k tomu druhému takhle brzo, jen se právě bojím toho, jak to zvládnu já. 🙄 Chtěla bych spoustu situaci řešit s větším klidem a přehledem, jenže mi pak rupnou nervy a mě je pak líto, že jsem to nezvládla líp a že jsem v té situaci selhala místo, abych udělala podporu. Nerada bych byla vystresovaná a nevyspalá ze 2 děti a tady na ně hystericky vřeštěla, takové dětství pro ně nechci. 🙈
@eithelwing tak jaké bude druhé nikdo neví a nikdo mi to ani slíbit nemůže, toho jsem si vědoma. Ale zas jsme třeba teďka i finančně lépe zajištění, takže si pro druhé můžeme dovolit i spoustu vychytávek, které nám to snad ulehčí a dovolí mi i se věnovat starší. Hlavně spoléhám na to, že bude druhé taky nosící a že ty první měsíce to bude šátek zachraňovat. 🙏 Tak se tím snažím uklidňovat.
@pinkyy tak já mám takové myšlenky i teďka. Říkám si, že konečně už se vyspíme, už se chvílema i zvládne zabavit sama, takže nevařím každé jídlo s mrčícím dítětem zavěšené za nohu. Už to prostě chvílema začíná být pohoda, mohla jsem si třeba už i zajít večer s chůvičkou k sousedům na pergolu na vínko a teď to zase bude na novo - kojení, přebalování, noční vstávání a nechce se mi do toho popravdě. 😄
Každému občas rupnou nervy. Taky se mi to stane, ale vždy si to velmi rychle uvědomím, omluvím se a snažím se vysvětlit situaci proč se tak stalo. Nevím jestli to dělám dobře, ale také nechci na holky zbytečně křičet a trestat je, ale někdy je toho na mě prostě moc 🤷♀️. Chlap říká, že jsem na holky moc hodná. Ale já jsem nevyrostla v rodině, kde by nás rodiče trestali, ale vždy s námi v klidu mluvili, tak se snažím tuto teorii aplikovat na svoje děti 🙂.
Ahoj, uklidním tě. Já čekám 4 kluka. Nejstarší 10.10.2016 (Vít), 6.4.2019 (Ota), 22.9.2020 (Vojta) a další mám 22.2.2022. občas je to na bednu, ale dá se to. Staršího ráno do školky, prostřední si hraje v pokojíčku dopoledne v podstatě sám. Vojtíšek je zlato, dítě za odměnu. Takže dopoledne vařím, uklízím, peru atd... po obědě jdou spinkat, odpoledne svačina, naskáčeme do auta a jedeme pro Víťu do školky. Pak malá procházka, nebo hřiště, večeře, koupačka a spát. A noci taky moc nespím. Vojtíšek je ještě malý a je schopný se vzbudit 3-4 za noc, rostou mu zuby. Ota taky občas ještě v noci řádí, též nemá všechny zuby. Vstávám v 6 ráno abych je zvládla ráno vypravit. Manžel to samé co ten tvůj, rekonstrukce baráku, takže když není v práci tak maká na baráku. Všechno se dá zvládnout, věř mi, snaž se být co nejvíce venku, mimo depresívní místa. A i tam kde máš nervy, se snaž myslet pozitivně, malovat, stavět puzzle, cokoli co ti udělá dobrou náladu. Delší procházky, kdy se tobě zklidní nálada a syn se unaví.
Ahojky, mam děti s rozestupem bez 2 dnů 11 měsíců. Narozeny v jednom roce. Prvni rok jsme se zzivali, nebudu lhat, je to náročné, pochybnosti, padani na hubu, nemluve o tom ze první se nenarodilo zdrave. Ale věřím, že jako matky, musíme být i skvele manazerky a hodně pomaha leccos zorganizovat. 😇
Ted uz je detem skoro 6 a 7 a za me jsou to skvělý parťáci. Zacatky sou vzdy náročné, nehledě na rozestup mezi detmi. Za me je potreba to přijmout, ze neni vse okamžitě dokonale, a postupem casu si vytvoris harmonii. Je to sice drina, ale stoji to usili za to 😊 a to ze prvni ditko moc neposlechne, je v tomto veku naprosto normalni, kazde zkousi po svém způsobu co může a co uz ne. Tam zase hraje roli důslednost. Pokud by postupem casu bylo treba starsi vice zabavit, zvazovala bych treba skolku na dopo, da se ve 3 letech, aby byla mezi,, svymi,, 😊 coz je taky za rohem a vetsine deti z meho okoli to prospelo 😇 hlavne at je miminko zdrave ❤️ a dopredu se urcite nenervuj, pouze to prijmi a casem si to sedne. 🍀 Verim ze za nejaky cas si zase nedokazes představit že si mela jen jedno a rozhodne nebudes chtít menit 🍀
Taky jsem mela dve prvni 2 roky po sobe (ja to tak chtela). Syn v te dobe silene obdobi vzdoru. Zvladli jsme to, zvladnes taky. A s tim spankem, vzdy muze byt hur. Si predstav, ze me 3 tydny po druhem porodu slehl prvni zlucnikovy zachvat. Kvuli kojeni jsem dva roky vydrzela zlucnikovou dietu s tim, ze me co 14 dni takovy zachvat prepadl, vzdy kolem 9, jak deti usly, ja lezla bolesti s brekem po zdi - zachvat velmi casto odeznel kolem 6 ranni, kdy vstaval syn. Supr trupr. Nemoznost se dospat byla samozrejmost 🙂) Zhubla jsem 20 kilo. Pak jsem sla na operaci a dala si jeste treti dite 🙂) My zvladneme vsecho.
V něčem je to snažší.. už víš, co tě čeká. V něčem mnohem horší.. právě ta koordinace spánku a aktivit dvou děti. Jedno spí a druhé ne a naopak, budí se vzájemně.. Pro mne bylo druhé celkově horší jak první. S jedním jsem měla mraky času na procházky, nakupování, podnikání, během jeho pánku můj spánek i přes den, pohodový úklid a domácnost. Se dvěma sem nestíhala skoro nic. Děti od sebe 2,5 let hlídání žádné. Jen manžel. Měla jsem dost depky, že od rána jedu na 100% jen vaření, úklid, plíny a žádný život, chyběli mi lidi, ti dospělí. Ale s vyšším věkem dětí, je to stále lepší. Děti si hodně pohrají spolu. Školkové už mají stejný režim.. Jsem radši, než aby byli třeba 6 let od sebe.. Stačí se první dva roky nezbláznit a pak už to je ok..
Jsem si zcela jista, ze nejlip vim, jak vest dite, ktere jsem v sobe devet mesicu nosila a jsem s nim 2,5 roku kazdy den. Mozna proto mi nikdo zadny kraviny neradi, protoze nikdo nema pocit, ze tapu nebo ze bych nejaky radoby dobre mineny rady poslouchala. Kdyz ji budes bit, docilis max toho, ze te bude slepe poslouchat nebo ze se te bude bat. Deti se vztekaj, nektery vic nektery min, zalezi na spouste faktoru. Dva roky rozdil jsou podle malo. Bojim se i 3 let, ktere jsem si naplanovala. Ale samozrejme, ze to zvladnes. U dalsich deti se neresi tolik blbosti jako u prvnich. Ja si myslim, ze nejnarocnejsi je prvni dite, protoze je to pecka z 0 na 100. My jsme meli prvni dvojcata a nase 3.dite absolutne zapadlo. Uz te proste neprekvapi ta "ztrata svobody", ze nespis celou noc, ze se nekdy vztekaj, ze chtej presne opak toho, co chces ty...