Kdy jste pocítily lásku k dítěti?

Děťátko jsme s manželem moc chtěli. Koupili jsme dům k celkové rekonstrukci, bydlíme v nájmu a pak se mi začalo ještě víc dařit v práci. Kvůli těmto skutečnostem jsme se rozhodli, že se založením rodiny počkáme. Těžké rozhodnutí, ale jsme zatížení hypotékou a obor, v jakém pracuji, je časově náročný pro ženu s dětmi, a práce mě opravdu baví. Chtěla jsem si jí ještě trochu užít.
Pak nám to po sedmi letech, co jsme spolu, ,,ujelo." Jsem v 5. měsíci a neustále se mi mění emoce, pocity, nevím, jak to nazvat. V práci to nevzali moc dobře, já z toho byla nešťastná a zároveň udivená, jak jsme to dokázali. Manžel se k tomu postavil zodpovědně a je šťastný. U mě se střídají pocity štěstí i smutku.
Mamka a tchýně pějí ódy o těhotenství a rodičovství, jako by to byl život v duhovém světě s cukrovými jednorožci a růžově svítícím sluncem. Když si dovolím sdělit své obavy, odpoví, že oni jsou ale šťastní. Fakt díky za pokec... No v horším případě jsem moralizována, že je to požehnání, tak ať jsem šťastná! ROZKAZ!! 😖
Trochu si tu vylévám srdíčko, protože to opravdu nemám ani s kým probrat. Chvíli mě přepadávaly myšlenky na potrat.. no v 16tt už bylo ale pozdě.. Do toho ty těhotenské nálady vytvářely super atmosféru pro hádky s manželem... A po večerech brečím, protože je mi toho drobečka líto, že zrovna mě musí mít za mámu 😢
V jednom obchodě s dětským oblečením jsem začala hystericky plakat nad velikostí 50, že tak malé dítě rozbiju!
Už mě opravdu iritují otázky a poznámky k těhotenství, dítěti, mému břichu (o nedovoleném osahávání ani nemluvím.. fakt na po tlamě tito chmatalové!!), atd. Nikdo se neptá na nic jiného, protože jsem těhotná = malomocná, takže nic jiného nedělám, jen vyrábím dítě.
Dostávám nadané za to, že nesu tašku s nákupem, šla jsem v práci do provozu, chci jít pomoct na barák, jím tohle to nebo piju támhle to.. Takže se už vyhýbám návštěvám jak můžu, protože zas budu poslouchat jak malé děcko, co smím a co ne.. A jo, požádala jsem je o dospělejší přístup k mé osobě, jenže všichni jsou pak dotčení, nebaví se, a za týden kážou a radí zase.. 😅 😅 už mi z toho hrabe!! Je to ale moje vina, že jsem si to nechala zkazit jejich kecy..
Založila jsem si tady účet, abych se necítila tak sama. Známé v mém věku děti ještě nemají ani nečekají, protože na dnešní dobu je podle nich na dítě před třicítkou ještě brzo... No.. asi měly pravdu..
Dost mě utěšují videa a knihy od porodních asistentek a dul, které znají i temnou stránku mateřství a dokážou o tom mluvit tak, že se necítím tak hrozně, dokonce se chvilku na dítě zase těším. Ale k tomu maličkému prostě nemám zatím vztah, přijde mi ujeté na něj mluvit, na druhou stranu mě trápí, když mám špatnou náladu, protože vím, že sdílíme emoce.. Bude to pořádný neurotik.. V pubertě si to pěkně slíznu.. ❤
Asi se musím odhodlat najít i fyzicky nějakou dulu nebo PA.. A myslíte, že by mi psychicky trochu ulevily těhotenské nebo motýlí masáže?
A jak to máte vy? Kdy jste pocítili lásku nebo určité spojení s dítětem? Doufám, že se zamiluji s prvními pohyby nebo alespoň po porodu..