Máte v těhotenství taky pocit, že jste víc podrážděné?

Maminky, máte ted v těhotenství taky ten pocit, že jste víc podrážděné? Já jsem ted podrážděná, nic mě nebaví. Nejradši jsem doma. Taková jsem nebývala, naopak, byla jsem společenská pro každou blbost, akci i v prvním těhu jsem byla jiná. Ted když mi někdo něco řekne, tak ho dokážu sjed na 3 doby. nevím co to se mnou je. taková náladová, pořád podrážděná. Je na to něco, a krřičím i na ty co nechci a za nic nemužou. Jestli to jsou horony? Díky 🙂
Strana
z3
Dolů
PředchozíStrana
z3
Další
nininka23
18. bře 2016
O těhotných se říká, že jsou náladové. No já měla u obou dětí po celých 9 měsíců jen jednu náladu a to hodně špatnou. Bohužel jsem během obou těhotenství absolvovala asi 10 svateb svých přátel - no asi jsem tam byla přínosem - nafouklej, abstinující puchejř. Bohužel jsem si nemohla pomoci, ačkoliv jinak jsem docela společenská...ale jiný stav je opravdu jiný.
svntvt
23. únor 2017
Vidím, že diskuze je už starší, ale stejně sem napíšu... Prvně se zeptám těch, které byly v těhotenství nesnesitelné, zda a kdy je to přešlo... Já mám dny, kdy je všechno super a paráda, nebo klidně i jen hodiny, ty výkyvy bývají rychlé... no a pak z ničeho nic se to na mě začne sypat. Do toho plánujem svatbu a rodina je ze "staré školy" a všechno by nejradši, aby bylo po jejich, ale není. Takže ještě poslouchám kecy, jako třeba včera, když mi volala máti, aby mi sdělila, že babička si četla naše oznámení a řekla, že "to je hrůza, něco tak strašného ještě nikdy neviděla".... Myslela jsem, že vyletím z kůže, ikdyž by mi to mohlo být jedno, co si budem povídat, s babičkou stejný vkus nemáme 😃 Ale co mě spíš točí je můj přítel, který je zabedněný jak poleno a vždy mě akorát uzemní, než aby mě podržel. Klidně mi narovinu řekne, že se chovám hrozně a jsem blbá a pod., než aby se mě snažil pochopit nebo uklidnit... vůbec nic nechápe a mě to tak štve! Jde večer do kina, kdy já jsem už úplně mrtvá a nemám vůbec chuť vstát z postele a on mi řekne, že jsem jenom líná, že sednout si do kina přece není žádná aktivita a já mám to své těhotenství jen jako výmluvu a tak je to u všeho... On jako celkově je mě hodný, stará se, plánuje tu svatbu apod. Ale mě totálně sere, že se mě nesnaží pochopit. On mi třebna řekne, že nechápe, jak můžu být tak unavená, že si to určitě přibarvuju a nemám být taková přeháňka a mám jít rychleji (když me zrovna bolelo břicho) páč takhle pomalu přece nepotřebuju jít a ať nepředstírám apod. Řekla jsem mu ať si něco o tom přečtě na netu, třeba diskuzi těhotných, ať ví, že to tak prostě je, ale on řekne: na to Tvé emimino nikdy nepůjdu... Když jsem mu dnes řekla, že jsem si vybrala kočárek (samozřejmě budeme kupovat z druhé ruky, páč není moc peněz) a že bych ráda měla ten konkrétní, ale že není tak častý a není lehké ho sehnat, sjel mě na dvě doby, že jsem rozmazlená a nechápe proč musím mít vždy, to co chci. Vůbec si neuvědomuje, že ten kočar budu denně tahat všude s sebou a že chci, aby byl dobrý a hezký. On mi řekne: ježiš dyť ho budem používat max. 2 roky, tak to je snad jedno jaký budeš mít...Ale samozřejmě, když si vybírá věci pro sebe, musí být kvalitní a z nároků nesleví. Tak jsem zase hrozně vytočená a podrážděná a v práci jsem na všechny hnusná a je mi akorát do breku a mám chuť se jít někam zahrabat...achjo...
Strana
z3
Nahoru
PředchozíStrana
z3
Další