Mateřství: Skončí život jako ho známe?
Zdravím všechny. Včera se tu objevila diskuze Proč mámy nedrží spolu, ve které se diskutuje o tom, v čem vás mateřství omezuje, co vám s touhle novou rolí v životě chybí. A já bych chtěla založit tak trochu opačnou diskuzi. Jsem teprve těhotná, ještě žádné dítě nemám, a už teď jsem z toho úplně vystresovaná, když čtu podobné diskuze. Vážně je to tak hrozné? Vážně si žádná z vás už nenajde ani chvilku na svůj seriál, knížku...Žádné z vás občas chlap dítě večer nepohlídá, abyste si mohla zajít na skleničku s kámoškou? Fakt to nejde?😬 To jako skončí normální život a stanu se už jen ušmudlanou, věčně poblitou, vzhled neřešící ženskou, která nemá absolutně žádnej život kromě toho dítěte? Která se neumí už bavit o ničem jinym než o dětech? Mě to fakt děsí! Já taková nejsem a neumím si to představit. Nechci být pro svoje okolí takováhle.
Najde se tu některá z vás maminek s malým dítětem, která to tak tragicky nevidí a trochu mě povzbudí? Která trochu žije, ikdyž má mimčo? Strašně se na prcka těším, ale když furt jen slyším všude, jak mi skončí život...Nejsem blbá, vím, že s dítětem se prostě život změní a že to je náročné, ale fakt to mám čekat tak tragický, jak je často prezentováno?
Stručné shrnutí
- Mateřství zásadně změní denní režim a volný čas; často pomáhá zapojení partnera, hlídání od babiček nebo placené hlídání/chůva, případně práce na částečný úvazek nebo jesle/školka.
- Kojení a nespavé miminko výrazně omezí možnost vyrazit večer mimo domov; odstříkané mléko v lednici nebo kojení ukončené později umožní širší možnosti hlídání.
- Prvních 3 měsíců mnoho rodiček popisuje jako „boj o přežití“, 3–6 měsíců se většinou situace „usadí“, 6–12 měsíců bývá období výzev a od fáze „chodce“ nastává výrazné polepšení.
Nejčastější otázky
Q: Jak dlouho trvá nejnáročnější období po porodu?
A: Diskutující opakovaně uvádějí, že první 3 měsíce jsou nejnáročnější („boj o přežití“), 3–6 měsíců se situace často zlepší a 6–12 měsíců může být opět náročnější, přičemž období chodce bývá „pohodovější“.
Q: Ovlivní kojení možnost jít večer ven nebo nechat dítě pohlídat?
A: Ano; pokud matka kojí, bývá odchod na delší dobu omezený, někteří zmiňují kojení až do 3 let nebo potřebu odstříkávat mléko (odstříkané mléko v lednici umožní nechat dítě pohlídat).
Q: Jak si zajistit čas pro sebe během mateřské/rodičovské?
A: Reálné možnosti v diskusi byly: domluvit se s partnerem na střídání, využít babičky nebo jinou rodinu, najmout placené hlídání nebo chůvu, vrátit se na částečný úvazek, nebo posílat dítě do jeslí/školky na dopoledne.
Q: Co výrazně ovlivňuje, zda „život skončí“ nebo jen „změní“?
A: Diskutující uvádějí klíčové faktory: povaha dítěte (spavé vs. neodložitelný plačtivý kojec, reflux, koliky, KISS syndrom), ochota a podpora partnera, přítomnost babiček/hlídání a dostupnost dopravy a služeb (vesnice vs. město).
Q: Pomáhá návrat do práce psychice matek?
A: Některé matky v diskusi uváděly, že návrat do práce na půl úvazku nebo častější kontakt s dospělými výrazně pomohl (seberealizace, společenský kontakt), přičemž úspech závisí na možnosti sladit práci s hlídáním.
Q: Jaké konkrétní zdravotní nebo vývojové problémy dítěte mění průběh mateřství?
A: V diskusi byly zmíněny reflux, koliky, ABKM (alergie na bílkovinu kravského mléka) vyžadující speciální mléko, KISS syndrom a časté noční buzení jako faktory, které zvyšují náročnost péče.
Závěry z diskuze
Shoda
- Mateřství život výrazně změní; záleží na partnerovi, dostupnosti hlídání a povaze dítěte.
- Prvních několik měsíců po porodu je pro většinu rodiček nejnáročnější etapa.
- Zapojení partnera, babiček nebo placeného hlídání zásadně zlepšuje možnosti volného času a psychickou pohodu.
Sporné názory
- Některé ženy tvrdí, že „život neskončí, jen je jiný“, zatímco jiné popisují pocit, že jejich vlastní volný život se výrazně smrskl a osobní svoboda prakticky skončila.
Otevřené otázky
- Jak se konkrétně zapojí a naučí péči o dítě partner, který v rodině nemá vlastní zkušenost s dětmi?
- Jak dlouho bude trvat, než se rutina stabilizuje u konkrétního dítěte s problémy jako reflux nebo koliky?
- Jaké řešení (placené hlídání vs. rodinná podpora vs. práce na částečný úvazek) je dlouhodobě udržitelné pro psychickou pohodu rodiče?
Zmíněné značky a firmy
DVTV, Ulice
Zmíněné produkty a metody
kojení,odstříkané mléko,reflux,koliky,hypoalergenní mléko,ABKM,KISS syndrom,šátkování,placené hlídání,chůva,jesle,školka,půl úvazek,mateřská dovolená
Místa a osoby
Praha,Milán,Dolomity,Matterhorn,K2,ČR
Tak nevim, ja pri dvou malých dětech pracuji, chodím pravidelně na nehty a nepravidelně na kafe s kamoskama. A do toho se dal věnuji svému časove i finančně poměrně nákladnemu koníčku. Hlídání žádné nemáme, starám se bud ja nebo manžel. Takže za mě, jaké si to uděláš, takové to mas
@lucie_1986
@nita1984 jde videt, že jste neměly tu čest s náročným dítětem..
Hodně taky záleží na dítěti. První dcera byla nespavec, večer po koupání si dala půlhodinku a pak čumákovala do 1, do 2 ráno. Pořádně jsem se vyspala až po jejích 2. narozeninách. Druhá dcera je úplný opak, večer usíná brzy a spí do rána jen třeba s 2 přestávkami.
Mě jako mladé vdané bezdetne paní, jedná holka, která žila v Německu říkala, až se ti narodí děti, tak tvůj život, slus ende, fertig, nežijes, neexistujes...a já si říkala, jak ji hrabe, že už je asi ozrala.... No a teď mi to zní v hlavě každéj den... I když je to 15 let dozadu 😄😄😄
no... popravdě řečeno v prvních měsících ano... nebudeš svěží hebká žádoucí, vyspala a prostě dostatečně pro sebe jako doteď, všechno si na chvíli vezme prcek, ale postupně se to zase dostane do rytmu, který bude vyhovovat vám všem. Uteče to jak voda ani nemrkneš a dítko ti všechno tak nádherně vrátí, všechnu tu péči a lásku, že i na ten fofr v začátcích člověk zapomene jak na skytavku 😉
Záleží asi jaký mate doma vztah . Jestli si na všechno do teď byla sama . Změna asi těžko přijde . U syna mi manžel pomáhal . Ne vždy , ale snažil se . Normálně jsem fungovala . Doma bylo vše při starém , akorát nás bylo o jednoho víc . S dcerou mi pomoct nemohl, ona byla hodně citlivé miminko , teď má 18 měsíců . A nesmí se na ni nikdo ani podívat . Bohužel to tak je . Aji když on chce , ona se nenechá . Ale ,ze bych se jako nenajedla nebo něco . To ne . Hold je všude semnou , je uplakaná a má svoje nálady . Ale život se nám nijak nezměnil . Akorát jsem unavená z toho jaký strach má . Nebo nevím jak bych to u ni popsala . Já znám spousty chlapů , co opravdu se věnuji dětem a pečují o své manželky .
Každé dítě je jiné, o některém v podstatě nevíš, jiné je hodně náročné...to je jedna věc. Druhá věc je, jestli máš šanci hlídání od babiček nebo manžela. Naše starší dcera byla hodně náročné miminko a v podstatě nespala, ale manžel byl úžasný a pomáhal, co to šlo. Ani v noci mu nevadilo vstávat. To dělá hodně. Teď jsou dceři dva roky a osm měsíců. Už je to celkem parťačka 🙂
Jaký si to uděláš, takový to máš 😉
Určitě má člověk jiné priority, ale věřím, že když máš podporu partnera tak i na to kafe s kamarádkou si zajdeš.
@leilinka1234 Tímhle si procházím teď já máme půl roku druhé jsem ráda že kojim ale co mi chybí je čas nicméně si občas udělám čas i na výlet a cestování které jsme teď museli omezit Na jaře a v létě ale myslím že už budeme zase fungovat normálně starší je už 6 tak to je svým způsobem pohodička Mít děti od sebe 2-3 roky musí být úplně o ničem jiném O to více si snažím to miminko užít když vím že to je naposledy
@patypresdevaty to nastesti ne. Ale bohuzel nejsem z tech, co by na sebe mely pri miminku svuj cas. Ale jak rikam, nekdo se obrati na manzela, babicky atd., ale nekdo takovou moznost nema.
Prvního a druhého syna jsem měla kolem 30 let. Kojila jsem každého přes rok. Manžel se velmi zapojoval, i když vzhledem k pracovnímu vytížení byl občas na pár dní pryč. Starší syn byl první vnouče do obou rodin, navíc vysmátý pohodář, tak o něj býl velký zájem. Stihala jsem všechno. Kulturu, studium VŠ na dálku, uvařit, cca taknejak i uklidit, sporty, vylety, návštěvy, cestovani, semtam nejaka brigada...naprostou většinu z toho s malým, ale kolem roku už i zvládl přespat u babi nebo s někým, kdo ho hlídal, u nás doma. Přišlo mi to jako nejsvobodnejsi a nejzajímavější období mého života. Po narození druhého syna to bylo vlastne podobné. Školu se mi podařilo dodělat, začala jsem hrát jako DJ v klubech, o čemž jsem vždy snila. S kluky jsme podnikali mraky věcí, ale měla jsem i pestrý život mimo ně. Po nástupu do práce pak přišly 2 roky depky. Děsně se mi stýskalo po dětech, mrzelo mě, že už s nimi netravím celé dny a chyběla mi moje svoboda a práce mi ve srovnání s tím přišla dost nudná. Teď je mi 40, čekám 3. dítě a vím, že to bude jiné. Už nemám ty výbuchy energie jako předtím. Klukům je 8 a 10 a o všem se vedou dost diskuze. Není to jako sbalit dvouletaka a vyrazit s ním kamkoliv. I tak se těším, že ten čas bude můj.