Měli jste přehnaný strach v těhotenství?

Vzhledem k tomu že jsem měla první dvě těhotenství nepovedené, tak u třetího jsem už byla nějak otupělá, nebála jsem se. Dělala jsem všechno jako vždycky, cestovali jsme, na začátku 9.měsíce jsem vymalovala celý byt. Všichni mě odrazovali ke konci těhotenství od výletů, ale fakt do poslední chvíle jsem někde lítala. Ale teď strach o dceru je obrovský no...

Je to moc. Ale dá se to pochopit, pokud je to vymodlené těhotenství po xxx letech, nezdarech.....ale i tak by se na tom mělo pracovat....
Já obě těhotenství fungovala naprosto normálně.....u druhýho jsem musela až do konce tahat cca 10-11kg dítě....

Ja otěhotněla 2x po 2 letech ...ze začátku obou jsem krvácela pak to přešlo a dobry ....dělala jsem vše 🙂 túry cestování úklid nošení věci ...

Pokud je těhotenství i mimo v pořádku je podle mě naopak špatně když se jen poléhavá nikam nechodím nebo moc všechno řeší ...

Vše je tak jak má být ... A vylezení díry v gauči se na ničem nic nezmění ,jen se víc pozorujes...

Teď se na miminko 🙂 zkoukni video o početí a těhotenství jaký to je vůbec zázrak všechny ty postupy co se v těle dejou....vybirej kočárek a kup sobe a mincí něco pro radost 🙂

Dělala jsem skoro vše jak normálně (pracovala, jezdila na kole, chodila mezi lidi...). Akorát občas přišlo něco co mě rozhodilo a začala jsem krátkodobě panikařit (ochutnání "pršutu", procházka kolem pole, kde zrovna traktor něco stříkal, horečka v 8tt).
To co popisuješ mi přijde také moc, raději bych se poradila, ať to po porodu v něco nepřeroste.

Teda ještě, to přemýšlení o příznacích je asi normální, tomu se jen tak někdo nevyhne. Ta úleva, když začne miminko kopat je veliká - a taky se přiznám, že jsem občas, když se dlouho neozvalo lehala do kopací polohy🙂.

Když nám doma vedle zvlhčovače vyskočila plíseň, řešil to manžel. Vymalovat pokoj taky asi musí manžel (pokud už nebude malý na světě). Natahovat se nahoru (případně lézt u toho po židlích) nebo zvedat těžké prosím manžela, shybnout se pro něco prosím naopak dceru. Ale jinak funguju relativně normálně, když si tělo neřekne jinak. Když mi tělo řekne "stop", přijdu raději pozdě než abych se hnala, ale když mi zrovna rychlá chůze nevadí, nebráním se tomu. Každý den to mám úplně jinak a někdy funguju normálně.
Jen tedy dnes mě překvapil sen, porod se mi blíží (a porodit už můžu klidně za 5 minut 😁) a měla jsem za noc 3 různé sny, kde byly 3 verze porodu. 2 byly v pohodě, v jedné jsem dokonce šla pěšky do porodnice 🤣 Ale v jedné jsem porodila u rodičů doma před záchodem a asi mrtvé dítě, buď nejevil známky života nebo byl minimálně hrozně apatický, a probudila jsem se ve chvíli, kdy mi někdo nesl telefon abych zavolala do porodnice o radu co mám dělat, nebo rovnou zachranku. Ale viděla jsem to jen já, že je něco špatně, myslím.
Rodině jsem řekla o tom snu jen to, že jsem porodila u rodičů doma před záchodem, o těch komplikacích jsem se vůbec neodvážila mluvit, jen by je to vyděsilo. Asi i kvůli tomu teď nespím a celý den pozoruju pohyby (hýbe se miň než včera, z toho jsem byla nejdřív dost rozpačitá, ale v pohodě se hýbe a rozumně často.) A mam od toho snů velký strach. Ale je to asi jenom důsledek toho, že nějaký strach tam byl už předtím a já to ignorovala.
Je zajímavé, že u dcery to bylo víc v pohodě, i když jsem byla prvorodička, a ještě po spontánním potratu nějakých 7 let předtím (to ale bylo na začátku těhu, takže pak jsem už ke konci byla celkem v klidu). Nevím, jestli je to proto, že na mě zase leze nějaký moribundus, nebo jsem si někde něco přečetla... Asi něco z toho jo, protože před pár dny jsem byla docela v klidu, pak lehký neklid, a teď od toho snů jsem jako na trní.

Nejsem úzkostlivý typ, u prvního jsem výletovala, cestovala, chodila do práce do mateřské a týden před porodem vylezla na Milešovku, ale nutno říct, že syn se narodil nečekaně ve 33+1. Moc mě to ani do budoucna nevystresovalo, pak byl v 11.t. potrat - zamlklé těhotenství, to vím, že je časté, jenže pak předčasný porod ve 23.t., takže poslední čtvrté těhotenství bylo dost rizikové. V rámci možností jsem fungovala a starala se o syna, ale dost jsem tedy odpočívala a občas se prostě bála. Rozhodla jsem si nebarvit vlasy a nelakovat nehty. 😀 Jinak občas si dala deci vína, su holka z j. Moravy a taky jsem jednou neodolala a dala si trochu nivy, měla jsem šílenou chuť. Vše dobře dopadlo, ale předcházelo tomu docházení na imunologii a lázně, takže nemyslím, že jsem mohla cokoliv ohrozit svým přístupem, chce to asi poslouchat svoje tělo, přiměřeně odpočívat, ale jak se říká - těhotenství není nemoc a pokud k tomu není vážný zdravotní důvod, dá se fungovat celkem normálně. Ale pokud by to mělo být stresující, asi není ani od věci vyhledat pomoc odborníka - psychologa a zkusit řešit strachy a úzkosti.

Já strach měla, naštěstí ne pořád, a v určitých oblastech. Spíše o zdraví dítětě. Jestli když jsem udělala, snědla, vzala si to a to, tak jsem mu nemohla ublížit. Jak jsem již psala, naštěstí to nebylo pořád, a s přibývajícími měsíci se to zlepšovalo.... Ale teda zůstalo mi to a přerostlo to někdy až ve velký strach o dítě, který už musím řešit odborně, jelikož si občas připadám, že se zblázním... nebo se ze mě zblázní okolí 🙂