Nejistota ohledně potratu. Opravdu chci dítě?
Ahoj, vim ze je tohle velmi citlive tema a mnoho zen se nastve protoze jak je znamo, mnoho super rodin se pokousi a nejde to a pak jsou tady ti, kteri se ani nesnazi a nevazi si toho podle nekterych slov.
Je mi 25 mam skveleho pritele, pomerne kratce, oba mame moc fajn praci, bydlime, auta nejsou problem a rodinu mame uzasnou…
Kazdopadne tehotenstvi v planu nebylo
V uvahu by padlo mozna za 2-3 roky vztahu a uprimne ani sem si nikdy nerekla ze deti chci. V alternativnim vesmiru ktery je krasny jako pohadka by to bylp fajn ale v realite ve ktere prijdu o karieru, budu financne zavisla a jeste zavrena doma, tak v tehle realite se mi to nikdy nejak nelibilo.
Nejsem z dobre rodiny. Rekla jsem si ze nikdy nechci zazit to co moje matka.
Davala jsem si plusy a minusy a uprimne v plusech sem mela pouze to, ze se to asi jednou ceka.
Ja opravdu nevidim plus na tom mit dite. Pisu to velmi uprimne protoze chci radu maminek. Ja bych nerada mela dite a nedala mu to, co ma mit. Nechtela bych udelat stejnou chybu jako moji rodice. Kazdy mi rika ze na diteti je krasna ta laska, ale uprimne ja lasku zazivam s pritelem a kdybych ho nemela se samotou jsem blizce souzita, a to tak moc, az mi spise vyhovuje. Pritel se ke me musel taky hodne bojovat. Vzhledem k detstvi jsem clovek hodne samostatny a klidny a nezavisly. Proto me provadi do nepokoje fakt ze prijdu o praci kde delam karieru, ze nebudu financne zavisla na sobe, ze budu doma, coz ja moc neumim (o vecirky nejde na ty vubec nejsem), nemam rada hluk a stres jelikoz z nej pochazim a tohle mi dite presne da. Stalo me mnoho let terapii se dat nejak do klidu a mam strach ze me dite spise znici a tim zase znicim ja jeho.
Z druhe strany mam ale situaci i vek na to mit dite. Je mi taky lito se ditete vzdat protpze to vidim i jako nejaky dar a uz by to nikdy nemuselo jit nebo treba ano ale premyslela bych jake mohlo byt to prvni. Mam i strach z toho ze nam nebude klapat cerstvy vztah (jako lidi se zname leta). Ja osobne se nebojim byt samozivitelka ale kvuli diteti by mi to bylo lito. A ano, bojim se zakroku. Lekare nenavidim a tohle mi prijde opravdu chladne a je mi z toho doslova uzko, ale nevim jestli mi je vic neprijemna myslenka tahani se s kocarkem.
Moje kamaradky si deti berou i na hlidani a nektere ani nevahaly pri zjisteni tehotentstvi. Ja ale plakala a ne stestim, spise panikou. A nebavi me sedet a divat se jak dite cpe kostky do otvoru. Rikam si ze kdyz vidim vice negativa nemela bych si to nechavat. Navic si rikam ze jsem mozna i sobecka a penize chci utracet za nas a neco z toho sveta videt a zazit. Opravdu nevim a dekuji za otevrene bezpecne prostredi. Budu rada za vsechny odezvy.
My jsme děti plánovali a přesto jsem v těhotenství měla stejné obavy. Vlastně si myslím, že by bylo spíš neobvyklé, kdybys je neměla a tím spíš, když to přišlo nečekaně 🙂. Je fajn, že nad tím přemýšlíš s ohledem na to potenciální dítě; už to z tebe dělá lepší mámu, než je spousta ostatních. Nemůžu ti radit, jak se rozhodnout. Ale za sebe říkám, že i s dítětem se toho dá spoustu podniknout a nesedět doma 🙂. My cestujeme, jezdíme po výletech, chodíme na výstavy i do restaurací. Život s dětmi nás spíš obohatil než naopak.
Co na to přítel?
@zafirxx Poradím ti jednu věc - NIKDY SI NENECH NIKÝM RADIT OHLEDNĚ TOHO, ZDA SI DÍTĚ NECHAT NEBO NE. Rozhodnutí je na tobě ,protože jen ty s tím budeš žít.
Znáš pár holek, které si dítě nechaly "protože máma /kamarádka/babička chtěla ". A víš co? Vyčítají to jim.
Kdysi dávno mi jedna moudrá paní řekla ,že není větší blbosti, než si dělat dítě s člověkem, kterého neznám.
Něco na tom je, spousta párů to vzala hopem a nejsou spolu. Ale i opačně,pozor.
Asi bych to první probrala s přítelem, protože řeči o tom ,že budeš samoživitelka nejsou na místě ,protože on NAVŽDY bude otec. Chce být otec ? Jeho se to taky týká.
Takže opravdu rozhodnutí je NA VÁS.
My jsme děti plánovali a přesto jsem v těhotenství měla stejné obavy. Vlastně si myslím, že by bylo spíš neobvyklé, kdybys je neměla a tím spíš, když to přišlo nečekaně 🙂. Je fajn, že nad tím přemýšlíš s ohledem na to potenciální dítě; už to z tebe dělá lepší mámu, než je spousta ostatních. Nemůžu ti radit, jak se rozhodnout. Ale za sebe říkám, že i s dítětem se toho dá spoustu podniknout a nesedět doma 🙂. My cestujeme, jezdíme po výletech, chodíme na výstavy i do restaurací. Život s dětmi nás spíš obohatil než naopak.
Co na to přítel?
@lvl16 Teď jsem si přečetla, že přítel dítě chce. V tom případě bych si JÁ OSOBNĚ dítě nechala.
Před 9ti mesicema jsemmela podobné rozhodování, s rozdílem že s manželeme jedno dítě 3 roky a do toho s námi žije manželova dcera. Já teda vždy chtěla 3 děti ale tak nějak jsem cítila že chci ty dvě "svoje" ikdyz manželovu dceru beru jako svoji, jen s rozdílem biologicky není. No k věci náš společný syn je z ivf po 4 letech snažení, po jeho narození jsme se nijak nechránili, bylo nam řečeno že děti mít nemůžeme přirozeně. Já furt tak nějak tíhlajrste k jednomu, ale jak šel čas tak jsem postupně vše prodala, uzavřela tuto kapitolu, nechali jsme si s manželem vytetovat děti, a pak to přišlo, v dubnu na naše 7lete výročí jsem zjistila že jsem těhotná. Probrečela jsem dny a noci a nevěděla co dělat. Dokonce jsem měla i dokument na interupci a měla i termín. Ale stejně jsem nevěděla jestli dělám správně. Pak přišel manžel a asi mi otevřel oči větou: neměli bychom se z toho spíše radovat než tady brečet. A bylo rozhodnuto. 12.12.2025 se nám narodil krásný zdravý syn a nelituji jedno dne , lituju že jsem vůbec takto uvažovala. ❤️
První syn se mě taky úplně neptal. Přišel a bylo mu jedno, jestli chci nebo nechci děti 😅. Ve svých 29 jsem neměla úplně jasno, tak jsem ráda, že mi to vyjasnil. Cizí děti mě vždycky spíš děsily (a vlastně děsí dodnes, kromě opravdu blízkých kamarádů). S vlastními je to něco jiného. Neříkám, že to někomu, kdo není úplně naladěný na děti, jde úplně snadno, ale všechno je to přirozené. I s chybama. A rodič, který chybuje, není špatný rodič. Jednou jsem synovi řekla, že mě nikdo neučil, jak být maminka. Ale že se snažím dělat to nejlepší, co umím. A právě to je to nejvíc.
A co se týká kariéry a cestování? Na rodičáku se mi rozjela kariéra. Každý čas na práci byl vzácný a využitý do mrtě. A před dětmi jsem cestovala hodně, s nimi ještě víc. Není nad to objevovat svět a někým, koho miluješ 🙂.
První syn se mě taky úplně neptal. Přišel a bylo mu jedno, jestli chci nebo nechci děti 😅. Ve svých 29 jsem neměla úplně jasno, tak jsem ráda, že mi to vyjasnil. Cizí děti mě vždycky spíš děsily (a vlastně děsí dodnes, kromě opravdu blízkých kamarádů). S vlastními je to něco jiného. Neříkám, že to někomu, kdo není úplně naladěný na děti, jde úplně snadno, ale všechno je to přirozené. I s chybama. A rodič, který chybuje, není špatný rodič. Jednou jsem synovi řekla, že mě nikdo neučil, jak být maminka. Ale že se snažím dělat to nejlepší, co umím. A právě to je to nejvíc.
A co se týká kariéry a cestování? Na rodičáku se mi rozjela kariéra. Každý čas na práci byl vzácný a využitý do mrtě. A před dětmi jsem cestovala hodně, s nimi ještě víc. Není nad to objevovat svět a někým, koho miluješ 🙂.
@azanka Jeeeee to zni krasne 🙂 Za me by se melo vic normalizovat, ze nejen bejbyfilove maji deti. Ja jsem deti nikdy nevyhledavala. Aby mely deti fakt jen holky, co se na to hodi, tak by se mnozily jen ty nezamestnany nebo ucitelky v MS.
@azanka Jeeeee to zni krasne 🙂 Za me by se melo vic normalizovat, ze nejen bejbyfilove maji deti. Ja jsem deti nikdy nevyhledavala. Aby mely deti fakt jen holky, co se na to hodi, tak by se mnozily jen ty nezamestnany nebo ucitelky v MS.
@pilzzee no zrovna učitelování v mš je ta nejlepší antikoncepce 🤭
Pár mých postřehů:
- jestli partner dítě chce a vzdáte se ho, zničí to ten vztah, s tím se prostě pak už přece nedá bezstarostně si užívat
- všechny ženy, co znám, rozjely kariéru až po dětech, mateřství tě přepne do jiného výkonu, organizace času atd., opravdu ve 25 lety není nic ztraceno
@azanka Jeeeee to zni krasne 🙂 Za me by se melo vic normalizovat, ze nejen bejbyfilove maji deti. Ja jsem deti nikdy nevyhledavala. Aby mely deti fakt jen holky, co se na to hodi, tak by se mnozily jen ty nezamestnany nebo ucitelky v MS.
@pilzzee zní 😆. Každej den není pohádka, některý fakt stojej za to. Ale jsem ráda, že je mám. Jsem schopná celkem v pohodě komunikovat s dětma, co jsou podobně věkově a nastavením s mýma, zbytek úplně nevyhledávám.
Teď začali být oba třeskutě vtipný a je fakt super zasmát se fórům svých dětí. Už chápou ironii, oba mají bohatou slovní zásobu. Prostě to je, jak to mělo bejt 🙂.
Když už jsem těhotná, dítě existuje, žije, tak pro mne není o čem rozhodovat. Vědomě rozhodnout se mohu před...s tím, že když mám sex, jsem i otevřená možnosti početí.
Že třetího těhotenství jsem nadšená nebyla...nakonec je nejmladší to, co mě zachraňuje a udržuje i po čtyřicítce.
Upřímně, jsem za rodinu ráda... nedokážu si představit život jen s chlapem...mně by to nestačilo, ubíjelo.
Děti vše posunou na jiný level...jak je to těžké, tak je to krásné...prostě život.
Mně osobně se s dětmi zformovala osobnost k lepšímu, získala jsem spoustu schopností a dovedností, které denně zúročuji.
O kariéru přijít nemusíš. Znám jednu maminku, která má 4 děti a vždy šla po půl roce do práce a na rodičáku byl muž, pak šlo dítě do jeslí. Navíc v jiných státech je to běžné, že je jen mateřská a jde se do práce. To jen u nás je rodičovská dovolená tak dlouhá. Takže bych si nic nevyčítala. Jak tu bylo psáno výše, na dítě se nedá připravit a když už se jednou stalo, postavila bych se k tomu čelem. O kariéru opravdu přijít nemusíš. Říkáš, že přítel je rodinně založený a i jeho rodina, takže na to nebudeš sama, budeš mít hlídání. Můžete dál jezdit po dovolených atd., dítě se přizpůsobí vašemu životnímu stylu, nemusíš se nutně ve všem přizpůsobovat dítěti.