Nejistota ohledně potratu. Opravdu chci dítě?

Vypichla bych toto: "Je mi 25 mam skveleho pritele, pomerne kratce, oba mame moc fajn praci, bydlime, auta nejsou problem a rodinu mame uzasnou…" To jsou nejidealnejsi podminky. Pokud pujdes na potrat, budes toho 100% jednou litovat. A jeste vypichnu toto: "A nebavi me sedet a divat se jak dite cpe kostky do otvoru." - to nebavi nikoho!!!! 😀 Muzes to decko zrat sebevic, ale hry s batolatama jsou horor! Jakmile tomu bude tak 3, 4, 5 let, tak to bude konecne zabavny stvoreni.

Btw ja jsem mela nefunkcniho fotra, kteryho mama nenavidela a mam uplne super rodinku. Moji dva sourozenci meli taky nefunkcniho fotra dokonce alkoholika a ted maji kazdy po trech detech a dokonce uz i vnoucata a jsou happy.

Bohužel nikdo neví, jaký to bude zrovna u tebe, jestli si dítě necháš. Jestli budeš opravdu šťastná, jestli to vztah zvládne, jestli nebudeš litovat, že to bylo brzo....

Stejně jako nikdo ti neřekne, jestli zvolíš potrat, tak jestli toho budeš litovat a vyčítat si to do konce života.

Každá jsme naprosto jiná a individuální, pro někoho je neplánované rodičovství super, najde se v roli být matka a užívá si to. Ale někdo zase ne. Někdo potratu lituje celý život. A někdo ne.

Žádná z nás ti nemůže říct, jak to budeš mít zrovna ty. 🤷 Takže opravdu se musíš rozhodnout jen podle sebe a přítele.

Jo a jedna věc je objektivní pravda: dítě ti změní život napořád. To ber v úvahu. A pak zase záleží jestli pozitivně nebo negativně, to opět nikdo nikdy dopředu neví.

Držím palce ať je rozhodnutí jakékoli. 🙂

Být máma je jiné, než máma nebýt. Nechci nikomu vnucovat, jestli je to lepší nebo horší. Mám 3 děti a vnimám mnohá omezení, která mi to přineslo, to je prostě fakt. Taky ale vnimám to pozitivní a je toho hodně.

Já jsem při studiu na VŠ tvrdila rodičům, že děti mít nikdy nebudu a že hned po škole zmizím na Nový Zéland. Pak jsem na konci studia otěhotněla. Neplánovaně, selhala nám ochrana a prášek po nezabral.🥲 Byl to hodně velký šok, pro nás i pro všechny v rodině. Nabrečela jsem toho opravdu hodně. Teď mám děti 3 a vlastně jsem neskutečně ráda, že mě moje dcera připravila o tu možnost rozhodování o tom, kdy a nebo jestli vůbec děti chci. Jsem ráda, že to dcera rozhodla za mě. Já bych byla přesně ten typ, který by o tom moc přemýšlel. 😃 Takhle jsem otěhotněla, jít na potrat se mi moc nechtělo a když už jsem měla doma dítě, věděla jsem, že nechci jen jedno a že to chci sfouknut blízko k sobě. Manžel byl dost podobně nastavený, nechtěl být starý otec a když už jsem byla na rodičáku, přišlo mu nejpraktičtější, abych navázala dalším. Prvorozená dcera má teda jiného biologického otce, vychovává jí od miminka manžel. Ex na to nebyl tenkrát připravený. 🙂 Rozhodnutí je to těžké, přeji ať se rozhodneš správně a nelituješ, ať už se rozhodneš jakkoliv.

A přítel to vidí jak?
Neuvažuješ nad tím, že bys dala človíčka k adopci? K někomu do láskyplné rodiny, komu není přáno? To je totiž také možnost..

V tvé situaci, tedy bydlíme, máme se fajn mi přijde logičtější si dítě nechat. Obavy a strach ze ztráty komfortu, kariéry jsou normální (dítě mám plánovaný a po pozitivním testu jsem si říkala, co proboha budu dělat), ale ono to mateřství víc přinese, než vezme.

@klokanka31
Mockrat dekuju tohle mi hodne pomohlo

@pilzzee Taky moc dekuju, aspon se necitim jako nejaka jezibaba, ktera si odmita hrat s detma od kamaradek

@pilzzee super dekuju, ja si vzdycky rikala ze nedovolim aby moje dite melo to co jsem mela doma ja a vzhledem k ruznym myslenkam jsem si i rikala jestli nahodou nebudu prave i da disfunkcni matka

@me_druhe_ja mockrat dekuju

@korin pocitam s tim ze urcitym duvodem omezeni mit budu ale bala jsem se abych nebyla moc sobecka a dite stradalo a nebo naopak kvuli ditete se stahnu ale budu stradat ja coz se taky odrazi

@cherie24 moc dekuju za pribeh a zkusenost. Ja jsem prave taky takova a premyslim nad premyslenym az se nakonec zastavim na miste protoze nevim kam. A jak pises, asi je fajn ze to vesmir rozhodl cca za me

@anonym_f916d6 pritel je nadseny a dite chtel. Ma samozrejme strach a je to pro nej sok ale je velmi rodinne zalozeny. Je z velke rodiny ktera miluje deti
Uprimne kdybych se rozhodla si dite nechat tak v tom pripade ze ho chci ne jen ze strachu z potratu. Potom bych sve dite z rukou nedala

@lv mockrat dekuji. Jsem rada ze i zena ktera to planovala mela obavy

@lv Mé třeba daleko víc vzalo než přineslo. Ani nevím, co přineslo....takže jak jsem psala výše: nikdy nevíme, co se stane, až se opravdu staneme matkami. I když je to chtěné

@me_druhe_ja ano, to máš pravdu.

Když je přítel nadšený, nechtěl by na rodičák? Je rozdíl vypadnout z práce na 3 roky nebo na pár měsíců....

@zafirxx nemysli na to, že jsi ve věku na dítě, ani na to, co se od tebe očekává. Na tom, že máš ráda svůj život a máš nějaké představy o budoucnosti či tom, co bys chtěla dělat, není absolutně nic sobeckého. A už vůbec není nic sobeckého na tom rozhodnout se nebýt rodičem, protože víš, že bys tomu dítěti nemohla dát prostředí, jaké bys mu chtěla dát - naopak, tohle je zodpovědné přemýšlení.

Na druhou stranu ber i to, že ať už se pro těhotenství rozhodneš teď a nebo i později v životě, rodičovství vždycky bude o kompromisech, vždycky se budeš něčeho vzdát - tohle v budoucnu nebude jiné. I u chteneho těhotenství budeš mít obavy, nemusíš si být jistá, budeš myslet na to, co se změní. Takže to, že teď máš i negativa a nejistotu, neznamená nutně, že bys do toho jít určitě neměla.

Otázka je, jestli chceš být máma, jestli na to jsi hotová.
Promysli to, prober to s přítelem. Jak si budoucnost představuješ/představujete? Jak se cítíš, když si představíš sebe jako mámu? A mimino, jak ho držíš po porodu, nebo i už větší dítě, které je tvoje?

A hlavně nenech se do ničeho tlačit. Rozhodnutí je to hlavně a hlavně tvoje.

@zafirxx Víš, mám všechny děti plánované, což ale neznamená, že bych nikdy neměla strach, jak/jestli to zvládnu, pochybnosti, jestli mít dítě byl vůbec dobrý nápad atd. Když jsme jeli na první dovolenou, tak mi docvaklo, že už to mám napořád, že se už pořád budu muset ohlížet na potřeby dítěte (tehdy nám věci pro mimino zabraly většinu auta), a nějaký čas jsem rozdýchávala, že ve svém životě nejsem aktuálně na prvním místě. V žádném případě není život s dítětem/dětmi jen sluníčkový, ale pozitiva se určitě taky najdou 🙂

Trochu nerozumím tomu rodinu máme úžasnou a o pár vět, nejsem z dobré rodiny.

Tohle píšu jako někdo, kdo se o děti snaží.

Život občas není takový jaký si naplánuješ. To, jestli se bojíš, že to s přítelem neklapne, protože jste krátce, to je normální. Teď čistě pragmaticky, páry se rozchází, i když si pořídí dítě po delší době, záruku nemáš nikdy u ničeho. I tady na MK jsou ženy, co se rozvedly a časem si našly partnera, zatím ne všechny. Život je proces, nic není stálé, vše se mění a vyvíjí. Nemusíš zůstat sama.

K tvým obavám o kariéru. Jsou tady i ženy, co se vracely na částečný úvazek např. v 1,5 roce, v 2,5 letech dítěte. Ne každá se úderem počůraného těhotenského testu stane matkou na plný úvazek a jediné, co ji baví je vybírat vše perfektní pro dítě a veškerý svůj volný čas věnuje dítěti. A myslím si, že to ani není zdravé mít jedinou náplň života dítě. Jsou ženy, co jsou aktivní i s dětmi, jezdí na výlety, mají svůj koníček. Ty si časem sama musíš nastavit, co ti vyhovuje.

Rodinné vzorce nás hodně ovlivňují. Změnit je dá práci, hodně práce. Ty si uvědomuješ, co tě limituje, to je obrovský první krok k tomu, abys nebyla stejná jako tvoji rodiče, nepřipravila dítěti peklo. Jsou lidi, co by nikdy nešli na terapii. Bohužel ke své škodě a škodě okolí. Ty jsi to udělala, rozhodla jsi se nepokračovat v těch šílenostech, co znáš z dětství. To je tvoje obrovská výhoda, plus. Neznám nikoho, kdo by v životě neměl nějakou výzvu. Každý něco řeší, s něčím se pere. Být rodičem, partnerem je těžké. Nikdo nás to neučí a ty vzorce, co si neseme z domu, jsou velmi často nefunkční, toxické. Tak hledáme metodou pokus omyl, co bude dobré, co bude fungovat. Pokračuj dál v terapii, dítě přinese nové výzvy, tak je fajn, to nějak zpracovat, uchopit. Například píšeš o tom, že se bojíš, že přijdeš o nezávislost, tohle téma by také chtělo zpracovat tak, aby jsi se cítila ve vztahu komfortně např. dostala se do situace, že necháš přítele, ať se postará o vás.

Miluji tenhle stand up, kdy říká, já svému dítěti šetřím ne na vysokou školu, ale na terapii, protože není možné, abych něco nepokazila😅

Někoho nebaví hrát si s batoletem. Ano strkat kostičky někam je nuda, ale je úžasné pozorovat jak dítě objevuje svět, i když je to batolecí zábava. Děti jsou takové čisté duše. Občas to bude pěkná fuška, nevyspání, růst zubů, někdo to má třeba s lehkým průjmem, nic nebudeš stíhat, únava, která nemá dno.

Víš, co se říká, děti jsou jako prdy. Člověk snese jen ty vlastní😉 Mám synovce a neteř. Jsou to úžasné děti, mám je moc ráda. Byla jsem u kamarádky, má podobně staré děti. Chlapeček se tam u něčeho rozčiloval, no moc to pro mě zábavné nebylo. Z dětí od ségry, jsem mnohem víc uprděná😅 To, že nejsi odvařená z cizího dítěte, neznamená, že to bude stejné s vlastním.

Ber to podle sebe. Dítě je obrovská transformace, ale v dnešní době je úplně v pořádku i děti nemít.
Já mám bráchu, našel si moji švagrovou, když mu bylo 33, jí bylo 21. Úplně ji propadnul, měl hypotéku, chtěl se usadit. Začali spolu chodit. Po 2 letech se vzali, ona otěhotněla, ale mateřství ji nikdy moc nebavilo. Pralticky hned po porodu odmítala kojit, aby se prospala a mohl krmit brácha, asi po 2 měsících poprosila naše (čerstvě v důchodu) že si chce dodělat ing. Tak synovce hlídali, ale nebylo to jen na školu, potřebovala jezdit s kamarády na dovolenou, pařit, cvičit, lyžovat. Malého nechala buď bráchovi nebo našim. Pak zase krátce před státnicemi musela hned získaz praxi, s tím, že si nemůže vybírat a musí na plný úvazek. Nikdy s ním nešla k lékaři, zubaři, každou nemoc hlídají naši. Brácha měl OČR asi 2x ten se taky moc nepředře tedy. Synovec víc bydlí u našich než s rodiči. Švagrová je denně dlouho v práci, po práci cvičí, běhá, plave, připravuje se na závody. A je samozřejmě unavená a musí se vyspat. Brácha ji miluje, je s ní už přes 10 let, vaří ji dle potřeb, ona to ani neumí. Má fáze kdy se připravije na soutěž, kdy rýsuje, kdy nabírá objem apod. Zatímco ji vyvařuje, tak malýmu kupuje hotovky nebo mu ohřeje párky. Do školy se s ním taky připravuje hlavně můj táta. A minimálně 2x v týdnu u našich spí. Švagrová dál jezdí sama na minimálně 2 dovolené ročně. A aby nemusela s malým lyžovat, tak ho rafši pošle na lyžařský tábor s tím, že až mu bude tak 13 bude s ním jezdit do Alp. Ale teď by ji brzdil (je mu 7)
Ty dva dítě mít vůbec neměli. Například na jeho besídku nepřišli ani jednou. Ona protože práce a nebude z ní chodit dřív jen kvůli besídce a brácha, protože ho to nebaví. A těhle věcí je X. A samozřejmě, když potřebujeme my, tak to nejde. Jinak sama švagrová říká, že mít dítě byla chyba, že fakt nečekala jak těžký to je. Přitom to má hrozně usnadněný. Celý prázdniny, jakýkoliv víkend, nemoc, kroužky, všechno vykrejou naši. Kam chce, tam si jede a řeší jen sebe a svoje tělo.
A naši jsou tak blbý, že jim stačí, že jim stačí to, že je na ně milá. Což ona je. Je to takový ten vlezdoprdelkovský typ. Ale manipulativní.
Těhotná už jsi, nejsem vyloženě pro interupce, ale opravdu si ujasněte priority.

Moje gynekoložka mi v čerstvých 25 na preventivní prohlídce řekla, že jsem gravidní. Totální šok. Že nemám MS jsem přisuzovala stresu, byla jsem měsíc v prvním zaměstnání po škole naplno. Měla jsem velké plány, chtěla jsem cestovat, podnikat spoustu věcí. Brečela jsem hodně. Na druhou stranu jsem si uvědomovala, že je lepší, když mi doktorka řekne, že jsem těhotná, než kdyby mi řekla, že nemůžu mít nikdy děti... Přítel, se kterým jsem byla rok, nebyla si jistá, jestli to bude navždy, řekl, že to nějak zvládneme. Láska k dítěti přicházela pomalu, po porodu to nebyla žádná záplava hormonů. Ale vlastně jsme nakonec byli rádi, že jsme mladí rodiče. Máme děti 3, vydrželi jsme spolu 18 let. Cestovali jsme trochu méně, ale ne kvůli dětem, spíš že muž nechtěl. Podnikali jsme taky spoustu věcí, jen jsme některé přizpůsobili dětem. Dnes, ještě v poměrně slušném věku, máme děti odrostlé, můžu konečně cestovat a věnovat se svým koníčkům dle své libosti a dokonce na to i mám. I můj partner měl děti poměrně brzy a má je nyní dospělé, takže jsme dost sami pro sebe. Děti pro nás byly radost, nebyla jsem matka, která je podělaná z každého bobečku a slintu, hodně jsme jezdili na kole, brali děti na výlety, do muzeí, učili jsme je, jak se mají kde chovat, aby to neobtěžovalo ostatní. Píšu ti to proto, abys věděla, že když bude v životě něco jinak, než sis původně představovala, může to být i tak skvělé. Dovedla bych si představit mít klidně jedno dítě, pokud máš strach, že bys mu nemohla dát vše, co chceš. Ale mít ho brzy je za mě mnohem lepší než mít ho pozdě. Ať se rozhodneš jakkoliv, nikdy nelituj. Řekni si, že to bylo rozhodnutí nejlepší v tu dobu a za těch podmínek. Jen pokud máš podporu chlapa, je to obrovská výhoda😉

@anonym_b63bfd

Jo podobně to má moje sestra. Ne až tak do extrému, ale dost podobně: nekojila, dítě hned po narození u jedněch nebo druhých prarodičů, od půl roku tam začalo přespávat. Teď už je velký, skoro 4 roky. Zhruba od toho roku a půl spí mimo domov cca 2-4 noci v týdnu. Ona se absolutně neomezuje, cokoliv zrovna chce/potřebuje, soupne dítě k jedněm nebo druhej. Nemusí se stresovat žádnýma nemocema tudíž OCR. Má od narození čas na sebe, svuj sport, spánek, odpočinek.....
Nutno říct, že podle mě ona dítě ani nechtěla, že ji do toho natlačili obojí prarodiče, porodila až skoro v 34 letech, takže žádná mladá matka.
Sama říká ale, že nebýt těch prarodičů, tak by to nezvládla. 🤷

Jako dítě má dětství krásný, oboje prarodiče ho milujou a od malička se mu extrémně věnují....ale....sama jsem byla několikrát svědkem toho, že se stalo nějaké menší bebicko nebo tak a dítě automaticky běželo do náruče babičky a ne matky, která stála vedle...

S tímhle vám nikdo nepomůže. To, ze vám bude radit někdo, kdo děti má, ze je krásný mít děti, vám těžko pomůže, jestli vy se na to necitite. Musíte to probrat s přítelem, ale konečně rozhodnutí je prostě na vás. Nikdo vás soudit nebude, nikdo na to nemá právo. Jen vy sama rozhodujete o svém životě. Ale určitě bych být vámi byla důslednější v antikoncepci. Hodně štěstí ❤️

Na dítě člověk nemusí být připravený nikdy. Ono vlastně ani není možné se na něj nějak připravit, protože jaké to bude, nikdy dopředu nevíš. A každý to nakonec vnímá jinak. A to bez ohledu na to, jestli se na to těšíš, nebo ne.
Jestli máš dobré zázemí a podporujícího partnera, jsi v ideální situaci. Spousta žen přeruší kariéru kvůli dítěti, ale to neznamená, že na ni za pár let nelze navázat. Dokonce možná i lépe, protože už další mateřství nebudeš plánovat.
Chápu tvoje obavy a nejistotu, je to podle mě naprosto přirozené. A držím palce, ať jsi spokojená, ať se rozhodneš jakkoliv. Každopádně mně děti přinesly do života něco, co jsem si vůbec nedovedla představit a co bych teď nevyměnila za nic na světě ❤ Tím ale neříkám, že je to vždy jen procházka růžovou zahradou 😀

Achjo, když tohle je strasne tezky,ja brala antikoncepci,pritele jsem nasla ve svych skoro 24 letech,spousta dovolenych,vyletu,uzivani si,pak planovani svatby atd,nez jsme se k tomu dostali,bylo mi 27,pak jsme chteli mimi a neslo to.... Presne,penize byly,zajistit byt,karieru,auta.... Sice nam to trvalo jen rok,ale zpetne bych to asi urychlila 🤣 protoze... Rodila jsem nakonec ve 29,ovsem extremne narocny dite,je to milacek,ale ma i nejake lehke diagnózy a pomalu mu budou 4,konecne zacina jakz takz fungovat,ale i tak je to mazec obcas...a my sice puvodne chteli jen jedno dite...ALE... Cim dal casteji mame s manzelem potrebu resit 2.dite... ale s ohledem na synovu narocnost je fakt ten rok dva fakt znat,ale mne uz je najednou 33, a řešit za rok teprve otehotneni apod...no casto si rikam,ze skoda,ze jsme malyho nemeli aspon o 2,3 roky dřív...chteli bychom si hodne vyzkoušet,jaky je to mit treba fakt jen to klasicky dite,nenarocny treba🤣 nebo aspon bez specifickych potreb....malej je uzasnej,ale fakt je to trochu jiný dite,a i dkyby to druhy bylo stejny,no coz,nevadi,uz vím lip jak na to,ale nevim,jestli na to budu mit silu třeba v 36😥
Takže jeste dalsi pohled no

@zafirxx samozřejmě že běž když se necítíš ty nebo i on, rozhodně nedej na řeči jak je teď báječný načasování a jak si užijete. Ne, budete trpět vy i děcko a pro podruhé se hlavně chraňte.