Nezvládám těhotenství, práci a pokusy o další aktivity
Ahoj holky, dámy, budoucí maminky,
pevně doufám, že nejsem první s tímhle problémem.
Těhotenství bylo vytoužené a jsem ve 21. týdnu a zítra mě čeká 2.ultrazvuk a snad se opět dozvím dobré zprávy, že je všechno v pořádku.
Objektivně řečeno mám všechno růžový a mohla bych být spokojená, ale je mi mizerně..v 1. trimestru jsem ulehla na pár týdnů s hematomem ohrožujícím plod a od té doby je moje natěšení a nadšení ta tam. Naprosto totiž nezvládám svojí práci. Mám celkem stresující náplň práce a i když jsme byla na neschopence, tak jsem v zásadě pořád musela sedět/ ležet u počítače a neměla jsem klid. Je mi od začátku těhotenství víceméně pořád zle. Nezvracím, ale jsem k smrti unavená a naprosto neschopná zvládat běžné činnosti v práci nebo snad doma. Do všeho se musím strašně nutit a mám strašný výčitky svědomí, kvůli všemu..kvůli tomu, že v práci každou chvíli ležím na zemi s nohama na židli a nezaučuju pořádně svoji nástupkyni, že nejsem doma v těchto vedrech na neschopence a ohrožuju miminko tím, že věčně kolabuju, že jsem děsná novomanželka, protože je mi věčně do pláče a nic se mnou není, že doma není neustále navařeno ani naklizeno.... Já opravdu nevim co s tím. Peníze potřebujeme, manžel vydělává méně než já a už takhle mám strach, jak to zvládneme a zároveň proboha takhle přece těhotenství vypadat nemá ne? Měla bych spát, mít čas na navaření zdravějších jídel, cvičení a klidu, abych jednou neměla hysterické dítko... Za komentáře budu vděčná ☹ Prosím poraďte nebo napište, jak to zvládáte vy..
já jsem chtěla vdržet jako u prvního až do konce, ale v těhle vedrech, kdy jsem po hodině v kancelaři měla mokrý triko, jak kdybych skočila do rybníka, jsem to zabalila o tri týdny dřív, vybrala jsem dovolenou a řeknu vám, že i doma,když chodím nahatá a pořád se sprchuju, tak lapám po dechu, uklid a vaření mě naštestí nestresují, prostě to nedělám
kacaaa jseš moc zodpovědná a to je ti ale úúúplně k ničemu, před dvěma roky jsem si prošla tím co ty. Mimčo bylo hodně vytoužené a o to víc jsem si pak ze všeho dělala hlavu a ani se neradovala snad z ničeho, ale pak to přišlo.......Pracovala jsem do konce asi 24 tt a nedokázala jsem si představit, co by be země dělali, pořád jsem hledala náhradnici za sebe a pak jsem ještě čekala až kolega přijde půjde na dovču, tak pak teprve zodpovědně odejdu.......jenže byly horka a já byla totálně vyčerpaná, přistihla jsem se jak jezdim na červenou a řekla jsem si stop.. Miminko je priorita. V práci jsem řekla, že mi tvrde břicho a že musim být už do konce těhu doma. Hned od doktorky jsem předala klíče s tím, že to nějak dopadne, no nervy a výčitky hrozný . A víš co, všechno to zvládli, našli si novou, kolega šel na dovču a dva roky uběhly a pes po mně stejně ani neštěkne. Teď čekáme druhé, takže se tam stejně možná ani nevrátím.....uvidíme. Tím ti chci dát radu, aby jsi myslela na své miminko a né na práci. Tam už řekni, že zůstaneš doma, ať si od těch nervů a stresů odpočineš, miminko potřebuje taky klid a obdivuju tě, že chodíš v horkách do práce, já bych to vzdala. Jo a to pěkné období začlo až doma, když jsem v klidu začla fungovat a přes internet vybírat výbavu, pak sem si to teprve začla užívat 🙂 tak rozum do hrsti a užij si to 🙂
Tak pokud ty ktere pracuji a maji stres maji pak hystericke deti, tak to mala nude teda uplny neurotik 😉
.......ja myslim, ze jsou to jen reci a logicke mi prijde spis, ze pokud byla v prostredi stresovam a po porodu uz nebude,bude spis klidnejsi 😉
....ten klud bude mala mit az se po 3 m vratim do prace a bude doma s tatou 😀
@kacaaa uf, to slo tedy rychle. Doufam, ze budes brzy fit!
Nechci rikat, s praci si nic nedelej, sama "delam" jakoze se nic nedeje a citim na sobe, ze uz nemam tolik energie jako předtím, ale ver, ze rozumny clovek pochopi a nerozumny nepochopi ani kdyby ses snažila, jak chces. A prece tvůj nadrizeny nejlepe vi, jak svou praci vykonavas, podobne kolegyne a kolegove a kdo nevi, většinou do toho kafre nejvice 😀
Ale je to tak, jak uz někdo psal, ze odejdes z práce a uz po tobe ani pes nestekne. Ja to vidim, když odchazi na mateřskou kolegyne. Ozyva se jenom par lidem a sejde z oci, sejde z mysle.
Ver, ze momentalne delas maximum, ale ted musíš svoji energii rozdělit mezi praci, sebe i dite a i ze 120 procent to jde hur delit mezi 3, nez mezi 2.
Vyloz nohy, oddychuj. Pokud si na nemocenske, jsi na nemocenske. Ted si doma, za dva tydny muze byt situace jina. Ja bych se zkusila vrátit do práce a pokud bych zjistila, ze to opravdu nejde, tak to proste nejde. A pokud někdo nepochopi, ze v tehotenstvi tyto věci nelze ovlivnit, tak mu to nevyvrátíš zadnym argumentem a pro mne jenom utvrzeni, ze jsem dele zustala doma v klidu.
Mne se moje kolegyne, se kterou se stridam snad každý den pta, jak se citim. Na jednu stranu je to mile, na druhou vim, ze ji jde jenom o to, aby mela jistotu, ze zustanu v rpaci do posledního dne. Dokonce když jsem mela za sebou 1.trimestr mi jednou rekla, ze ted je vse dobre a zustanu v praci co nejdele. Ano, pokud to pujde zustanu, ale rekla jsem ji také, ze nelze rict, ze ted vse pujde dobre, komplikace muzou nastat jak ve 2. tak ve 3.trimestru a pokud to nepujde, tak to proste nepujde.
Ja jsem v tomto také zodpovedna, ale ver mi, ze zadna práce ti nenahradi ztratu dítěte.
Takze nohy nahoru, vydlabávej melouna a po 2 týdnech uvidíš. Ted odpočívej! 😉
@kacaaa Buď v pohodě na telefonu, když potřebují poradit, poraď (s nohama nahoře nebo na zahradě u bazénu), to ber právě jako tu pomoc a dobrou vůli. Prostě jsi těhotná a na neschopence - a pokud jsi tam nikde neudělala nic tak, aby to opravdu ostatní nemohli používat, ale naopak se snažila vše nachystat na svou dobrou zastupitelnost, oni si fakt už poradí. A pokud jsi v pokročilém stádiu těhotenství stále nenahraditelná, je to i veliká chyba tvého nadřízeného. Zvláště ve velké organizaci to zatápí spíše kolegům než zaměstnavateli jako takovému. Ale to už je na nich, aby si jasně vymezili, že prostě potřebují někoho místo tebe. Možná lépe naznačit, že nevíš, zda se vůbec vrátíš (protože v tu chvíli jasně pochopí, že musí nutně sehnat náhradu) než když jim budeš dávat nejistotu. A možná řekni, že třeba můžeš přijít ještě zaškolit někoho nového místo tebe, ale na plný úvazek už to nepůjde.
Ježkovi oči holka, a co budeš dělat až se malé narodí??? První půl rok je relativně v pohodě "jen" nevyspání, ale až začne běhat to počkej ten mazec. Nikde není zaručeno, že klid spánek a zdravá strava v těhu se pozitivně projeví na mimču. A hlavně pamatuj! DÍTĚ JE TAK SPOKOJENÉ A ŠŤASTNÉ JAK SPOKOJENÁ A ŠŤASTNÉ MÁ RODIČE 😉
Ahoj holky.Jsem ráda,že v tom nejsem sama.Protože jako jediná z mých vrstevnic jsem neschopná nic dělat.Ostatní známe v těhotenství chodili normálně do práce a mezi lidi.Momentálně jsem na UP a mám z toho velké výčitky,Tak jsem si na radu kamarádky sehnala brigádu na recepci v jednom ubytovacím zařízení.Vše je domluvené,už jsem tam jednou byla.Sice si moc nevydělám,ale pořád lepší než nic.Ze začátku jsem z toho byla nadšená i přítel byl rád,že budu mezi lidmi a budu mít nějakou tu korunku navíc,ale poslední týden se něco změnilo.Jsem hrozná.Nic se mi nechce,je mi pořád zle,ale hlavně jsem psychicky úplně jiná.Nechci chodit mezi lidi.Začínám z toho mít fobii.Je mi nejlépe doma.Nechci nic řešit s nikým se bavit.Na přítele začínám být zlá.Na zahradu chodím jen když jsou jeho rodiče v práci abych měla klid a nemusela se s nikým bavit.A při tom se mi chce strašně spát.Trvá mi klidně i 2 hodiny než se nachytám kávu,kterou stejně nedopiji.Nejraději se bavím jen s mojí sestrou a mamkou,nebo sedím u PC.Jenže mě to začíná bavit. Úplně mi to vyhovuje.Ten klid.Žádná řeška. Na tu brigádu se mi vůbec nechce.Už jsem se ze 2 dnů vymluvila,že je mi špatně a přemýšlím,že už tam nepříjdu a pošlu náhradu..Představa tolika lidí mě děsí.A ty jejich neustálé stížnosti...je to normální,takový stav?Nemám zajít za doktorem?
@dashenka123 jsi těhotná nebo to "jenom" komentuješ jako netěhotná? Pokud to první, svedla bych to na těhotenské hormony. Pokud to druhé, tipla bych tam nějaký problém psychického rázu. Pokud to jen trošku půjde, zkus se "dokopat" do té práce dorazit a pokud to fakt nepůjde, najdi si psychologa v okolí. Výčitky z toho, že jsi na UP, psychicky jiná - to není úplně v pořádku, jen takto na dálku se opravdu moc nedá radit (já měla podobné stavy naopak z přetížení - ale možná jsi taky přetížená právě z toho, že jsi na UP a nemůžeš najít místo, kdo ví). Nemusíš ani řešit s obvoďákem, můžeš rovnou za psychologem/psycholožkou (jsou normálně zdarma na pojišťovnu, jen se nesmíš nechat "vytočit", kdyby ti fakt nesedl, ne každý sedne, to je bohužel realita, já když si to vybavím, tak mi zatím všechny ženské sedly a chlapi tak půl-napůl). Pokud zjistí i nějaký fakt problém, tak z UP by sis mohla domluvit i nějakou tu psychoterapii a podobně (zvláště nemáš-li ještě děti - tzn. můžeš klidně na nějaký čas "vypadnout").
Amálceje 5 měsíců a já jsem spokojená a většinu času ze mě štěstí stříká, pak jsou samozřejmě chvilky nějaký únavy, kdy to nejde tak hladce, ale....oproti těhotenství je všechno tak hladký..nevadí mi nespat, nevadí mi celý dny dokolečka ukazovat hračky povídat o všem, protože malinká je to z dětí, co se neumí moc samo zabavit a vyžaduje pozornost. Mám doma, myslím, poměrně naklizeno, navařeno, občas peču, abych rozmazlila i manžela a nedávno jsem zkoušela novou práci. To bohužel nešlo, spát necelý 4 hodiny denně byl už problém, ale takhle s odstupem to najednou vidim zcela jasně...pokud člověka v těhotenství práce ničí, pokud se kvůli tomu cítí špatně, ohrožuje to těhotenství, tak z vysoka kašlat!!! Bylo mi jasný, že je to úžasný a neskutečně skvělý, že čekáme miminko, ale kdybych měla jen tušení, o jak velkej životní poklad jde..koho ohrožuju, že si hraju na hrdinku..když to nejde, tak to nejde. Teď už to vim. I tak mám tendence jít na svoje hranice, jen abych bylo všechno tip ťop, ale holčička je na prvním místě. Škoda, že zkušenosti jsou nepřenosný a i kdyby mi tady tohle radil celej regiment, tak dokud nezažiju, tak neprozřu. Nicméně holky díky všem za rady...Všem přeju pohodový těhotenství, děti a v neposlední řadě skvělý partnery plný pochopení.
Tak chca nechca ležím na neschopence..už to dál nešlo. No ale samozřejmě...z práce každou chvíli telefonát a zoufalej stav. Nicméně každou půlhodinu potlačim pocit, že to všechno pěkně vořu a říkám si, že jsou prostě priority jinde. V práci máme klimatizaci a doma vedro, ale ten klid za to snad bude stát..budu dělat ve vycházkách návštěvu u našich, kde mají bazén 🙂 No nevim úplně jak dál, teď si doma pobudu aspoň dva týdny, ale co pak? Přijde mi zase nevhodný tam chodit jak na návštěvu..začínám zvažovat, že bych to v práci nějak celý už jen předala a zůstala doma. Ale na tyhle úvahy je ještě čas snad...faktem je linee, že si taky myslim, že až odejdu, tak se tam nová slečna zajede a po mě už ani nevzdechnou..ale nerada bych to celý pohnojila, už jen proto,že ve stejný firmě pracuje táta a i když jde o společnost opravdu velkou, tak bych nerada, aby se tam někde neslo, že jsem odešla od rozdělaný práce...
Jinak vám všem držim pěsti, ať už to vedro nějak překlepete..dle předpovědi se blíží konec...už aby to bylo!