Osobní zkušenosti s neplánovaným těhotenstvím: Nechat si dítě?

My máme obě děti plánované, první nám trochu trvalo, druhé bylo hned, to je teda ještě v bříšku, ale už teď vím, že dvě děti jsou moje (naše) maximum, nemáme podmínky na to, abychom měli třetí a nikdy mě to ani nelákalo, i druhé jsem hodně rozmýšlela, protože první těhotenství bylo sakra těžké a nevím, co bych dělala, kdyby se to opakovalo, navíc mě čeká druhý císař, hlídání ani pomoc rodiny žádná... Takže já hodlám zakročit tak, že už další těhotenství prostě nebude, děsí mě právě i ta představa, že bych šla na potrat, nevím, jestli bych to dokázala...
Není to vůbec jednoduché, ale nikdo z nás s vámi nežije, nepomůže vám, je to jen na vás, jak se rozhodnete a nikdo nemá právo vás odsuzovat, ať se rozhodnete jakkoliv... Držím palce, ať to dobře dopadne a nelitujete ani jeden

Naprosto tě chápu, jako bych to psala já. Moje těhotenství byla strašná, vůbec jsem si je neužívala, měla hrozné hormony...také nás to málem stálo manželství. Ale vím, že čekat třetí pryč ho nedám, možná by to racionálně bylo nejlepší řešení, ale vím, že časem bych si to prostě vyčítala. Mám za sebou přirozený potrat a i teď kolikrát říkám, jak by to dítě asi vypadalo, kolik by mu bylo. Nedokážu si představit ho o ten život připravit dobrovolně.

Já bych si dítě nenechala, vím že můj strop, vnitřní, jsou 2deti. Hotovo, tečka. Proto dělám vše pro to abych to třetí nečekala.

Tak před 9 lety jsem tu tím plnila stránky😄 byla jsem ve stejné situaci s tím,že jsem byla na mateřské s druhým synem bylo mu 10 měsíců, neplánovaně jsem zjistila, že jsem těhotná a už jsem ale věděla, že pokud si miminko nechám, zůstaneme sami. Bohuzel doma už to bylo nějaký čas špatný. Rozhodla jsem se pro interupci, ne proto že bych chtěla ale přišlo mi, že musím, že to jinak ani nejde🤷 Šla jsem se objednat, přišla jsem tam s dětmi a normálně se tam sestřičce rozbrecela. Podpořila mě, že mám hezké děti a že i to treti zvládnu, přesto jsme si domluvili termin. Ráno v den termínu interupce jsem se vzbudila, zavolala jsem tam, že to ruším a sestra mi do telefonu říká: no to mám radost😁Dostalo se mi velké podpory jak tady tak od pratel. No a dcera má teď už skoro 9 let, nejen že teda dcera po dvou synech, ale je úplně úžasná☺️ takže já radim dělat tak jak to cítíme, protože když uděláš něco co nechceš a děláš to jen proto že ti to říká hlava, že to tak má být, myslím, že se s tím člověk pak těžko bude vyrovnávat. Tohle není rozhodování o novém svetru, novém autě, jako bylo to nejtěžší rozhodnutí v mým životě, díky bohu správný🙏😄 tak pevně nervy, ať se hlavně rozhodneš správně🙂

Otěhotněla jsem v posledním ročníku na výšce, oba jsme s přítelem bydleli na spolubydlení v jednom pokoji, náš jediný příjem byly peníze od rodičů a sem tam pár korun z brigády. Mimčo jsme si nechali, protože vzniklo z lásky. Teď má syn rok a je to to nejlepší, co nás v životě potkalo 🙂.

První dcerka byla plánovaná, druhé dítě také, ale - stavěli jsme dům, manzel dokoncoval doktorát. Prostě bylo v plánu třeba za 3-4 roky.
Osud tomu chtěl jinak, když bylo dcerce 12 měsíců, tak jsem otehotnela znovu. Já jsem měla jasno, že na potrat nepůjdu (pred dcerkou jsem měla ZT s revizi), ale manžel to tak jasně neviděl. Bylo toho na nej prostě moc, neuměl si další dítě do toho všeho představit. Byl to hrozný týden - já byla na nervy, ale rozhodnuta, že i za cenu konce manzelstvi si to miminko nedám. Manžel pak po týdnu přišel, promluvili jsme si o všem. Nakonec se mi několikrát omluvil, že to viděl jenom ze sveho pohledu a že by si neodpustil, kdyby mě na ten potrat nakonec přesvědčil. Narodil se nám krásný syn, manzel ho miluje a je rád že ho máme.
První rok byl masakr - stěhovali jsme se když synovi bylo půl roku, promoci manzel měl když mu byl rok. Rozhodně toho že ho máme nelituji. Je to naše zlato.
Občas si také říkám, co bych dělala, kdybych znovu neplánovaně otehotnela (snad ne, mám telisko). Manzel je hodně časově vytížený, babicky chodí ještě do práce a bydlí daleko. Na treti se třeba teď vůbec necítím, těším se až se vrátím zpátky do práce. Nicméně potrat bych asi dobrovolně nezvládla. Takže za sebe netuším, co bych dělala.
Držím palce, ať se rozhodneš jakkoliv.

Měli jsme 2, třetí jsme neplanovali ,konečně jsme na tom finančně byli lépe ,oba v práci ,děti větší . Doktorovi jsem řekla ať mi nic neříká ,neukazuje a napíše papir . Nelituji a nikdy mě nenapadla představa,jaké by to bylo,jsem nesmírně rada ze naše dvě děti mají všechno co potřebují . Jediné co ,tak už jsem v tomhle manželovi přestala věřit (byla to jedna akce kdy to “nestihl” ) a beru prášky .

Mezi potenciální ztrátou manžela rozvodem a definitivní ztrátou děťátka potratem bych volila první možnost.

Děkuji všem za reakce. Ještě chci dát na pravou míru co sem rozepsala a pak zmazala. Po narození obou detí sme měli turbulentní období. Trvalo i půl roka než se to dalo dohromady. Chyba byla z velké části na mé straně protože mi chyběla sloboda. Nechtěla sem trávit celé dny s miminem. Dlouho sem se cítila jako "ušmudlaná mamka od sporáku" a ne jako sebavědomá žena. Záviděla sem manželovi, že chodí do práce, může jít s kamarády ven, prostě se pro něj zas tak moc nezměnilo. Ja sem človek, který miluje slobodu a toto sem nedávala. Často sem přemýšlela nad rozchodem. Momentáně si dokážeme na sebe najít aspoň jednou za měsíc čas na malé rande. Moc to našemu vztahu prospívá. Lidi, který nás spoznají nám nevěří, že sme spolu už deset let. Se třemi dětmi nevím jak by sme si našli čas jít spolu někam sami. A na hlídaní by si je vzal leda blázen. I se dvěma máme kolikrát problém si doma říct pár vět. Proto můj strach z případného rozvodu.

Každopádně stále přemýšlím jak se se situací vyspořádat. Když jsem v minulosti nad hypotetickým neplánovaným tehotenstvím přemýšlela, tak sem bez zaváhaní řekla, že si dítě nechám. A teď mně chytají záchvaty hysterického pláče při představe další MD. Obě rozhodnutí jsou na h.vno.

Jen mě tak napadlo, dneska už to není tak neobvyklé...nemohl by teda jít na řodičák po tom půl roce mateřské manžel? Že byste si vyměnili role. Já osobně si to představit neumím, že bych chodila do práce a nebyla s miminkem, ale určitě je plno lidí, kterým by to mohlo takhle vyhovovat. A manžel by taky zjistil, že to není žádná sranda a žádný kamarádi, pivicko atd...třeba by se ten vztah mezi vama tím i mohl zlepšit...ale to je jen jedna z alternativ😁

Taky jsem na mateřské nebyla ta nejspokojenější mamina. A čím jsou děti starší, tím jsem se svým životem spokojenější a spokojenější. Takže pro mě představa, že bych se vrátila zase zpět k plínám a příkrmům, je naprosto smrtelná. Takže rozumím tvým pocitům a já bych do toho nešla. Bála bych se, jak to zamává se vztahem. Když to nedejbože nedopadne, navazovat vztah se třemi dětmi už je zase o level horší. Ale já jsem v tomhle dost chladnokrevná a sobecká, já bych se s potratem vypořádala. Většina žen si to bohužel nese dál. To za tebe nikdo nerozhodne.

Autorko, já jsem dost pragmatik, takže v bodech:

1) proč je chlap ve firmě, která se řítí k zániku? za to taky může to dítě?
2) za to, že jste si nedošli na sterilizaci, pokud už žádné dítě nechcete, taky může to malý?

A teď prakticky:

1) objednat se k párovému terapeutovi
2) manžel najít novou práci
3) mrknout na to pozitivně - ty třetí miminka jsou užívací, ňuňací a bezproblémový - my jsme běžně chodili na rande s miminy, nebo jsme si hlídání platili
4) dohodnout se, kdo z vás si po tomhle posledním mimi zajde na sterilizaci

Mrkněte na to z jiné perspektivy a užijte si to, bude to krásný! Jen si musíte vyřešit srajdy, který ale s tím dítětem nemají nic společného. Zkus se nad tím zamyslet - ad absurdum je to to samý, jako bych šla hodit do kanálu moje děti, protože si neumím zorganizovat čas, sedím na netu a pak psychicky blbě nesu, že po mě všechny lezou. Logika je stejná. Nebo za svý špatný rozhodnutí a lenost nechte zaplatit to dítě, no. Váš byznys.

@orchidis Na druhé straně rozhodnutí pravděpodobně narušit a možná zničit rodinu dvěma dětem také není ideální. Ne každý má možnost zaplatit si hlídání, když si potřebuje odpočinout.

@orchidis
1. Chlap ma vysoko nadstandartni platove ohodnoceni. Kazdy dalsi mesic tam je super a kdyz firma zkrachuje a jeho vyhodi ma pravo na obrovske odstupne.
2. Sterilizace je docela radikalní krok. Bavili sme se o vazektomii par krat ale on se na to neciti. Ja taky ne. Pochybuji, ze kazdy par co nechce deti se da automaticky sterilizovat. Btw buduci mesic jsem byla objednana na zavedeni tělisla. Ironie.
3. Nikde neni napsane, ze dite bude hodne. Znam lidi co nemaji treti dite za odmenu.
4. Ja sem si rande s ditetem nikdy neuzila. Pro mne je to to co delam i doma akurat v nepohodli restaurace. S miminem kojeni, chovani, utisovani a s vetsimi detmi pak krajeni jidla, krmeni, zvedani vseho co lita ze stola 🤷🏼‍♀️ Jak si to ty dokzes uzit - gratulu ti.

Ja si dala strop do 35 a vim, ze kdyby se stalo, dite bych si nenechala.
Samozrejme se snazim delat tak, aby se nestalo, ale zrovna tedka mam trosku prekerku, ktera, jak doufame, dopadne dobre😅, kazdopadne nazor bych nezmenila...
Je to jen na vas, nikdo s vama nezije...

Rozumim tomu, ze nekdo uz nema na dalsi dite psychicky i fyzicky silu. Ale tady ten argument "potencialne znicit manzelstvi" vubec nechapu a uz vubec ne ten fatalismus dopredu (ne od autorky, ale od nekterych prispivajicich). Tak snad ma ten vztah nejake zaklady a mam 9 mesicu se na to pripravit. Kdyz se dva berou, tak je to v "dobrym i ve zlym", tak tohle je jedna z tech blbych situaci (jestli teda jde takhle prirovnat miminko...), ale absolutne bych neuvazovala o tom, ze v pripade dalsiho tehotenstvi by rozhodnuti bylo dite x manzel, to by ten vztah musel byt fakt hodne na houby.

@felixfelicis Nemyslím, že by byl vztah na houby. Ale právě pokud vidím těhotenství a miminko jako blbou situaci( a to jste to ještě napsala hezky), tak je to asi situace na velké zvažování. A to musí podle stavu zvážit a rozhodnout jen ta, které se to týká.

No co vím tak jsou dětské koutky kde vám děti pohlidaji například na hodku za nějaký peníz a vy jsi můžete jít na jídlo nebo jsou koutky kde může být i rodič a vypít si kávu s manžel kávu než si děti pohraji, ale s vašeho psaní mám takovéj pocit že 3ti dítě prostě nechcete mít a že trpíte i stemi co máte prrottoze nemáte svodobu já si myslím zze už jste si u předposlední zprávy odpověděla

@ninibystrous ano taketo moznosti jsou ale moje deti tam nikdy nechteli byt. Ani na dovolene, ani v ikei ani v nakupaku. Respektive oni tam chteji byt ale at sem tam taky.
A ano mate pravdu, dalsi dite nechci. Netajim se tim. Nechci ale ani interupci. O tom je tato diskuze.
Ale proti tvrdeni, ze trpim se svojimi detmi se musim ohradit. Svoje deti miluji, travim s nimi cas rada a rekla bych, ze i hodne. Nikam ich neodkladam. Mame kopec aktivit, mladsi dite chodi kazdy den po obede ze skolky aby sme spolu mohli travit cas, starsi dite chce byt ve skolce s kamaradmi a po skolke mame krouzky, chodime na kolo, do lesa, cez zimu lyze, casto neco tvorime, skladame puzzle, hrame spolocenske hry. TV se u nas vubec nepousti. Kdyz byli mimina tak mi sloboda chybela. Dneska uz je to super, nemam pocit, ze by mne v cemkoliv omezovali.

Tak to se omlouvám jestli jsem vás urazila ale jednou napíšete něco a podruhé opak. Chápu vás že nevíte co dělat hodně dělají hormony ale zkuste si k večeru s manželem sednout a napsat si pro a proti a uvidíte

Já mám dvě děti a ani jedno nebylo plánovaný, to první nám dost udělalo čáru přes rozpočet (v zásadě kompletně překopalo moje celoživotní plány, manželovi taky). Na druhou stranu, já i manžel jsme podobně neplánované první děti, co svým rodičům dost změnily život... Zvlášť manžel se těší, až děti trochu vyrostou a osamostatní se. Já koneckonců taky, ale rozhodně nelituju, že jsem nešla na potrat a udělala bych to znovu stejně. Vím, že s potratem bych měla problém se smířit i v případě nějakého zásadního zdravotního problému a dost možná by se mi to nikdy nepovedlo. Na druhou stranu, vím že jsou lidi, co to mají jinak, a naopak se nezvládnou přenést přes "nejít na potrat" a pak to odnese to dítě. Důležité mi přijde být k sobě upřímný a po rozhodnutí už se v tom pak zbytečně nešťourat (neříkám, že je špatně říct, co by se stalo jinak kdyby, ale věcně, nelitovat, neváhat, hledat ty pozitivní věci, koukat dopředu...).

@somalicats cože? V Lidlu jsem je koupila nedávno :D tak teď nevím jestli je radši nevyhodit :D

Mám jedno dítě, ale prostě už vím , že žádné další nebude ..takže kdyby nedej bože se omylem zadařilo (věřím v tělísko že neselže ) , tak jdu na potrat. I muž je s tím smířený , ač ten by byl asi rád za druhého, ale respektuje moje přání 🙏 (ale od rána do večera je v práci ,takže vse by bylo beztak na mě , v dnešní nelehké době už by tuplembyl do noci v práci aby nás uživil. ) Jsem ráda , že nyní je synovi téměř 7let a je samostatnější a můžu mít i čas pro sebe a na muže a nemusím stát malýmu za zadkem 😁 podotýkám že těhotenství jsem měla perfektni , mateřství náročnější, malý dost plakal ale asi to nebyl žádný extrém oproti jiným.. takže v tomto směru to není že bych se druhého bála ..ale jedno pro mě opravdu stacilo a nestydím se říct , že kdyby na to přišlo , tak jdu na zákrok ..ať si každý říká co chce . Můj život by nikdo jiný nežil

nechala jsem si ho 😊 bylo mi 21, čerstvě po maturitě zázemí žádné, práce žádná, peníze žádné, chlap na baterky... nakonec jsem s prckem byla 6 let sama, dvě práce, dávky, úřad práce, pletí záhonů, mytí oken za 50 na hodinu... dřina, dřina a dřina, malej často nemocnej, milion rekvalifikací, abych nám zvedla životní úroveň... no byl to boj, ale! nikdy jsem nelitovala, nikdy, měla jsem strach, byla jsem unavená, zoufalá, zhroucená, ale mimo to taky hodně často hrdá a šťastná, že je tu se mnou 😊

Přesně přes rokem jsem řešila podobnou situaci, nastoupila jsem po 6 letech na mateřské do nové práce a po měsíci a půl jsem zjistila, že jsem neplánovaně těhotná... No dopadlo to tak, že mi tu teď zrovna usíná naše třetí miminko a já se mu skoro denně omlouvám, že jsem ho nechtěla a přemýšlela o potratu... Je to těžké a ještě to bude těžké, ale prostě to tak mělo být a já jsem ráda, že ho máme.

Tak já mám děti 14,10 a 10 měsíců a mám to samé co ty.materska mě dvakrát nebaví,furt dokola ...manželovi závidím i schůzi hasičů a zodpovědně říkám,že tenhle první rok je na ránu do hlavy😄nicméně teď k tomu roku,už to začíná jít a je to lepší...nebudu ti lhát,že už mě kolikrát napadlo,jakej jsem mohla mít klid ( holka je ovšem plánovaná ).na druhou stranu,s potratem bych se psychicky nesrovnala.
PS.za odměnu teda není 😄😈😈😈😈😈

Upřímně? Já bych o tom nepřemýšlela ani minutu a nenechala bych si ho. Vím, že můj strop jsou 2 děti a tím to končí. Oba jsme se shodli, že další dítě prostě nebude a manžel byl na vasektomii. Za mě je úplně zbytečný chránit se dočasně, když existuje definitivní řešení.

Chybi mi podstatne infornace jako vek obou rodicu, bytova situace a pod. Jen za sebe, ja kdybych momentalne nechtene otehotnela, tak bych si to nechala vzít, skrz vek, finance i prostor v bytě. Mam deti dve, kluk a holka, ktere jsem chtela a vim, ze mam splneno, po letech konecne i prispivam do rodinneho rozpoctu, bez toho bysme to davali v soucasne dobe tezko. Ale nikdo nechodime v tvych botach, jak se rika

My mame dve a vic urcite neplanujeme. Kdyby se nekdy nahodou stalo, ze zadelame na dalsi, tak bychom si ho spis nechali. Ale u me je rozdil, ze nemam pocit, ze me deti omezuji a rodicak si docela uzivam, i do prace se tam neco udelam. Jasne ze by byl trochu potiz s prodtorem v byte a s penezma vic na knop, ale urcite bychom nijak nestradali a kopec lasky by se jeste nasel. Vy ale znite hodne presvedcene, ze nechcete a nezvladnete, tak bych se asi uplne netrapila a nesebemrskala a ukoncila to.