Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Strach z druhého dítěte. Máte radu?

Důvěra v pláč dítěteStrachTěhotenství a starší sourozenecPorodJsem těhotnáStrach z poroduTěhotenstvíTěhotenství a práceNeplánované těhotenstvíÚzkostDětský spánek
lani1
22. pro 2019

Chci se podelit o svuj strach z druheho tehotenstvi, mozna se mi trochu ulevi.

Prvni dcera byla dost narocne dite, pres den spala ve 30min usecich, v noci byla jeste ve 2 letech i vic jak 10x vzhuru, porod sileny -4kg ( ja mam bezne 52), po 2 letech, kdy seto konecne zaclo lepsit, si pritel nasel milenku a odesel, ponekolika mesicich se vratil. Je to ted cca 2,5 roku a ja jsem neplanovane tehotna(zatim nepotvrzeno lekarem). Trpim na panicke uzkosti a mam strach, protoze vimco me ceka od porodu do cca 2 let. Navic verim, ze dcera byla narocna i diky te me nervozite, takze mi je jasne, ze muzu cekat to same. Uz jsem rok a pul v praci, dcera je sikovna a mame uz pohodu a ja mam hruzu zpatky naskocit do koleji nuloveho spanku a maximalni izolace:( pak mam vycitky, co jsemza matku, ktere si nekdy omlouvam tim, zese asi i bojim te materske role, kdyz moje mama odesla v mych 10.

Jsme na male vesnici,nejsem mistni..to vse se pak nascita.

Je pravda, ze jeste sem si druhe prala, ale porad se jeste dostavam z te krize a nekdy si rikam, jestli by nebxlo lepsi zacit casem s nekym nanovo, bez teto zkusenosti a zase zamilovana. Na druhou stranu sem se tosnazila prekonat, aby dcera nevyrustala v podminkach jakodriv ja. Mrzelo me i, ze nema sourozence bliz k sobe, na druhou stranu v 5 letech porad lepsi nez jeste pozdeji. Ale je normalni, ze strejne jako jsem si nedokazala predstavit, zr budeme 3 misto 2, si ted uz vubec nedokazu predstavit, ze 4?mam strach, ze prijdu o nas vztach co s dcerou mame, jako kdyz se po narozeni zmenil vztah me a pritele. Co vam pomohlo, se s tou zmenou srovnat?vim, moc vse resim, premyslim, toje ale prave problem lidi s panickymi uzkostmi. Mam seznam stovky veci, kterych se bojim, od porodu po celkovou zmenu. Obecne uzkost nastava u veci, co nemam pod kontrolou, proto ted mi je relativne dobre -pracuju jako osvc, rozvrhnu si cas dle sebe a dcery, dalsi dite je strasne neznamych a minimalne veci, co ovlivnim,pocinaje placem a nespavym miminkem:( nejaka rada?dekuji vsem

lani1
autor
22. pro 2019

@lani1 resim navic i financni stranku, protoze jsem nastoupila pred par mesici i na hlavni prac. pomer a musim odpracovat aspon 270 dni, abych mela materskou, nevite, je mozne papirove misto materske byt na dovolene a pak nastoupit na materskou, potrebovals bych asi jeste 2-3 tydny jakoze pracovnich, abych splnila tech 270 dni

eva118
22. pro 2019

Syn byl taky náročné miminko, ne tedy jako tvoje dcera, ale taky jsem toho moc nenaspala, kluk neustále v pohybu, hyperaktivní. I tak jsem chtěla druhé s tím, že to prostě nějak zvládnu. A dcera teda byla zase miminko za odměnu. Nakojena za 5 minut- kluk by se nejradši kojil pořád, hned si odříhla- syn nikdy a okamžitě usnula do dalšího kojení. v noci spala 6 hodin, pak se dvakrát probudila na kojení, kdy zase hned usnula. tím chci říct, že druhé miminko vůbec nemusí být jako to první, ale taky může takové být může, to prostě nezměníš. Já jsem prostě taková, že čekám , co nastane a řeším to až pak, ne dopředu, nemyslím na komplikace a musím říct, že většinou by to bylo úplně zbytečné.

lennus
22. pro 2019

@lani1 Nemáš to jednoduché, co pomoc rodiny? Mám ale pocit, že s druhým je to v mnohém jednodušší, už víš, do čeho jdeš, jedeš druhé kolo a máš zkušenosti, malá slečna určitě taky pomůže. Alimenty chlap bude posílat či jinak se zajímat a angažovat? Držím palce!

lani1
autor
22. pro 2019

@lennus my spolu prave jsme, psychiatricka rikala, ze to je tak na 2-3 roky se z toho dostat a ja bych jeste rok potrebovala, abych si ujasnila, jestli budeme spolu nebo se radsi rozejdeme a dcera bude zit jako driv ja..rodina moc nepomuze, mama nefunguje, tata sice se snazi, ale alkoholik, s tchyni mam jen problemy ( vety typu ze jestli ji nedokazu, ze sem dobra, tak to u ni budu mit spatny..ze alkoholismus je dedicny, ze taty muzu zacit pit anebo odejit of svych deti a ze ted se ukaze, jak ho miluju apod)

lani1
autor
22. pro 2019

@lennus jo prave ze uz vim do ceho jdu a mam vetsi stres nez z prvnihi🙂)))) dcerka je moje zachrana, ze bude jeste predskolak a nebudu doma sama s nemluvmetem, ta by mi pomohla moc! Ale ja mam i pocit, ze v praci sem uzitecna, lidi me maj radi a jsem spokojena a vylozene mam hruzu byt zas matka a pripadat si k nicemu a prijde mi to hrozne divny, ze sem takhle “nematerska” prestoze sem se starala roky o sourozence, pak jako aupair o kluky a ted jsem ucitelka🙂)mam pocit ze doma umiram za ziva, ze o neco prichazim ( jinak pracuju ve vice firmach jsko lektor a jsem v jednom kole, ted sem nastoupila jako ucitelka do skoly, ale stejne ucim i ve firmach) doktorka mi rika, ze sem jak rtut, ze ma pocit, ze ji utecu pod dverma, coz me vystihuje asi🙂 proste rada pracuju, protoze delam co umim a bavi me to a dite nemam pod kontrolou a pripadam si neschopna

jjasmina
23. pro 2019

Musím uznat, že máte muj obdiv , kdyby ode mě odešel chlap za jinou, tak bych ho nejspíš zpět nevzala, ale kdoví... Jako upřímně vašemu strachu se nedivim, kor , když čekáte dítě a nenarodí se zrovna do idylického vztahu no. Jinak pokud jste osvc , musíte si platit i nemocenské pojištění, které je dobrovolné. Jako upřímně ve vaší situaci bych otázku druhého dítěte ještě zvážila, dokud je čas..

europa00
23. pro 2019

ahojky två situace je k zamysleni a to delas..ne nejsi spatna matka tim ze mas tyto pocity..poridit si dite neni jako poridit si kočku...pokud nemas ukotveny vztah cekat dalsi dite je taky na povazenou....ve sve podstate je to o tom co ustojis jako matka bez ohledu na partnera..pokud si uvazovala o rozchodu uvazuj o tom jak budes zvladat jako matka sama se dvema prckama...dite je dar asi za sech okolnosti a uricte když si ho necháš budes ho milovat...ale co se racionální stranky tyce je fajn si ditep oridit kdyz je clovek pripraveny ma dobr vztah s partnerem atd...ale co je dnes dokonale nic.

takže ano z racionalniho hlediska je lepsi dokoncit lecbu u psycholozky rozlousknout tvuj asi ne moc povedeny vztah uzavrit to...neco si odpracovat vybudovat a pak si treba s novym pritelem zalozit kompletni rodinu....

z emocniho hledicka byxs proste šla na potrat (coz te taky muze psychicky ovlinit i telesne neco se muze posrat a deti uz pk nebudes moct mit) záleží jak by ses s tim dokazla srovnat.

takže všechna řešení mají své pro a proti...
nejsem zastance potratu to v zadnem pripade ale kazda zena by mela mit jasno do jake situace dite privadi... napriklad, ceka dite s nasilnikem - a chce si ho nechat tak by mela od nasilnika odejit...pokud vi ze nebude schopna odejit myslim ze ditko privest do rodiny plny nasily mlaceni alkoholu neni rozumne..

takže tak i tak bude to vzdy o tobe a tvojí sile se k tomu postavit...ne o tvem partnerovi svuj zivot si ridis ty sama...ty utvaris svym rozhodnutim výchovnou a psychickou pudu a podporu svým dětem...takže vše zvaž na co jsi silná....

drzim palce abx tve rozhodnuti bvylo to nejlepsi

lennus
23. pro 2019

@lani1 Myslím, že mininko si vás vybralo a má vám něco dát, i pro dceru bude sourozenec velký dar.
Sama jsem na první mateřské nebyla spokojená, teď se dvěma mnohem víc, i toho víc zvládám, vč práce z domu. Babičky máme daleko, muž je celý den v práci, ale jinak se tedy snaží.

denca033
23. pro 2019

@lani1 ahoj. Každé dítě je jiné. Starší syn třeba byl plactivy a trpěl na prdiky takže neustále plakal. Já nevyspala. Za to syn kterému je mesic je miminko za odměnu. Dokáže spát 3-4hodiny do dalšího krmení a prdiky ho netrápí. Je prostě opravdu hodný. Starší syn strašně zlobí a vydá za 4. Opravdu ne každé dítě je stejne a tabulkové. Záleží čisté pouze na tobě jak s tím naložís. Prej hodně sil a překonat ten strach.

lani1
autor
23. pro 2019

@europa00 no je to otazka, bud byt spolu a mit jedinacka, pokud druhe tak ted( pritel bude mit 40, ja 32, dcera 5) anebo se rozejit a mit casem treba dalsi s jinym..navic ja otehotnela uz loni, ale potratila sem, byla sem psychicky uplne rozlozena, z toho co se mesice delo a navic vyvrcholilo pres vanoce, loni to byl teprve rok a pul od toho a jak jsem mela stres, resila sem potrat/nechat si, tak to dopadlo, jak dopadlo, takze vlastne ted muzu byt rada, ze to vse funguje jak ma..antikoncepce mi neni doporucovana, jak to se mnou hormonalne mava, mam uzkosti apod..a jeste sem mela cystu a sla sem v rijnu po roce na kontrolu, se strachem, jak to vse vypada a doktor rikal, ze cysta zmizela a vse je ok a jestli nechci antikoncepci a ja ze ne, ze do budoucna chci jeste dite, ze pak nechci resit vysazovani a pujde/nepujde, ze takhle to bude prirozenejsi, ale necekala sem teda, ze uz dalsi ms neprijde🙂)

blanche12
23. pro 2019

Můj první je číslo od miminka, pořád je to s ním těžké.Druhé jsem měla po3letech a bylo to úplně něco jiného.Zlaté miminko,spinkal krásně,neplakal...Starší ho má moc rád,rád ho krmí, pečuje o něj, hlídá ho.Je potřeba o tom s holčičkou mluvit,co bude,jak bude, že může vozit, pomáhat koupat...Ty 2-3týdny v práci nevydrzíš?Abys nárok měla?S chlapem neporadím-já už bych mu moc nevěřila,ale naděje vždy je, že se změní.Co na miminko říká on? Nezkoušeli jste se o tom bavit, že by třeba zůstal doma on?Neměl by čas na blbosti.

europa00
23. pro 2019

@lani1 takže jsi s ním díte v podstatě plánovala tak pak nevím co řešíš...to se nestalo tím pádem náhodou...ale plánovaně...tak tomup ak nerozumim na co se ptaš..když jsi cilene mela nechraneny sex s nekym s kým nevíš jestli chces být...

priefi
23. pro 2019

@lani1 ahoj, ja mela taky strach z druhatka. 1.tehu des bes, nevolnosti do 3.trim.a pak nesnesitelne paleni zahy az do porodu, syndrom neklidnych nohou a blbe lezel na mocaku, takzd pres 3m nonstop pocit, ze se mi chce na malou, ale neslo to ( po porodu neskutecna uleva), porod tresinka na dortu 30h kontrakci a nazaver manualni otvirani branky lekarem. Aby toho nebylo malo, syn byl uplakany, od mala osypany, v 6tydnech ekzem na lickach, eliminacni dieta skoro bez vysledku. Pozdeji ekzem na celem telicku, objevuji se papulky, ktere se horsi a lepsi, ale nemizi a je jich vic a vic... syn se budi po 10 min, prorvane noci, hodinove nocni chozeni a noseni, presto plac... ve dne nespal vubec, byla jsem chodici zombie. V roce konecne dg.: alergie na mleko, vejce,.brambor, banan a papulky jsou mastocitozou, cili nesmi jist svoje alergeny a histamin. Konecne se to zacalo zlepsovat... jo a zuby od 4m. Kazdy mesic dalsi zuby... myslela jsem, ze dalsi nedam ani nahodou. Ale manzel ukecaval. Ze zacatku jsem mela strach, pak prislo tehu. No jestli pred tim jsem si myslela, ze mi bylo zle, tak druhe tehu do konce tehu zvraceni, silene zvraceni a caste, velice caste. Ale porod rychly a za odmenu, mimco je taky za odmenu... no... mimco.. rok uz bude mit. Obcas se probudi a poplace, treba kvuli zubum a tak, ale jinak super. Vztah se starsim mam porad hezky.

bruckner
23. pro 2019

Přidám jen moji zkušenost, poradit a rozhodnout se stejně budete muset sama. Já dítě nechtěla žádné, když omylem přišlo, bylo to hodně těžké, dcerka náročné miminko. Teď jsou jí 4 roky a jsem šťastná, že ji mám. S partnerem nemáme úplně idylický vztah, ale kvůli dceři se držíme. Když byly malé dva roky, zjistila jsem, že jsem těhotná. Nedovedla jsem si druhé dítě představit, partner by tenkrát chtěl, ale já se rozhodla. Šla jsem na interrupci. Vše se zdálo v pohodě, neřešili jsme to dál, prostě se stalo. Teď je to cca rok, co intenzivně uvažuji o druhém dítěti, jestli se ve mně něco zmenilo, nevím, ale svého tehdejšího rozhodnutí dítě si nenechat velmi lituji a partner také, leč teď už další dítě nechce. Holt, cesty člověka jsou nevyzpytatelné....

kacvac
25. pro 2019

Chápu, že to asi nemáš jednoduché, ale píšeš, že jsi už jednou potratila a byla z toho pak psychicky rozložena. Ano, mít dítě je velký celoživotní závazek. Jít na interrupci je ale také velke rozhodnutí a i takové rozhodnutí si s sebou pak neses do konce života. Nikdo Ti nemůže říct, co je pro Tebe lepsi, to si musíš rozhodnout sama, protože Ty s tím budeš žít a až se jednou budeš k těm rozhodnutím vracet, tak budeš vědět, že jsi se tenkrát rozhodla dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, informací a situace, ve kterých ses nacházela. Tyto informace a situace jsou neprenositelne a nikdo jiný než Ty je nemá, i kdyby Ti radil nevím co.... Co se týče strachu z náročnosti, věřím, že to má občas každý a že v tom nejsi sama. Ale všechno se dá zvládnout a možná, že když se odhodlas, že to zvládneš a zkusíš myslet pozitivně, tak to půjde o něco líp. Jasně, jsou horší dny, kdy má člověk pocit, že to nepůjde, ale ty existují jen proto, abys pak umela poznat ty lepší a víc si jich vážila a užívala si je 🙂
Ať už se rozhodneš jakkoliv, tak Ti moc držím palce a preju psychickou pohodu, ať Tě úzkosti premahaji co nejméně a radost z dětí a práce Tě ženou kupředu. A s tou prací neprestavej, když Tě baví a naplňuje, zkus si to nějak zařídit, aby to šlo. I kdyby sis třeba nechala pak jen jednoho klienta a dělala hodinku, dvě denně, bude to rozptyleni a udrží Tě to v běžném životě a ne jen na mateřské.

queenp
25. pro 2019

Mám to stejně a moc tě chápu. Syn narozen vexem,dráždivý,uřvaný,nespavý miminko,problémy s kojením kvůli čemuž jsme skončili v nemocnici. Půl roku se s ním nedalo nikam jít,všude scény,řev.Já ho regulerně 4 měsíce nenáviděla,byla jsem z toho neustálýho řevu psychicky v háji. Doteď je syn hodně akční, přecitlivělej,takže ho rozhodí i maličkost a ventiluje to stále řevem.Takže jít s ním na veřejnost je stres sám o sobě, nevíme co ho zase rozhodí - třeba že do školky pro něj dojedeme jiným autem než on čekal - řev 45 minut. Teď mu jsou 3,5 roku a příští rok plánujeme pracovat na dalším.Teda spíš já, manžel moc do druhýho jít nechce.Ten můj psychickej stav moc nedával. Proto si příští rok najdu psychologa,proberu s ním, co se mi stalo a jak jsem se cítila a čeho se bojím a vím, že kdyby bylo po porodu zase zle a bylo toho na mě moc, budu se mít na koho obrátit a on už bude vědět,co a jak.

maruskamu
25. pro 2019

Určitě bych být tebou našla podporu dobré psycholožky a s ní řešila všechny své strachy a úzkosti. A když se ti podařilo otěhotnět, určitě to není náhoda, miminko si našlo k vám cestu. Záleží na tobě, jestli teda si ho moc přeješ a nebo ti vnitřní hlas říká, že ne. Ale myslím si, že s pomocí tvé psychiatričky a psycholožky to zvládneš. Může ti napsat antidepresiva co se dají brát v těhotenství, když ti bude nejhůř. Taky jsem byla s prvním těhotenstvím na prášky, mávali se mnou hormony a nebylo se mnou k vydržení. Po porodu taky hrůza a nebýt přítele, nevím jak bych to zvládla. Syn je taky dost akční a nervák, určitě po mě. Docházela jsem k psycholožce během těhotenství a to mi pomáhalo. Léky jsem teda nechtěla, ale zpětně bych je asi brala. Teď jsem znovu těhotná a je mi dobře. Taky jsem začala jíst chlorellu a ječmen, ještě před otěhotněním a ten mi dost pomáhá být v klidu.. Takže jestli se teď přítel zlepšil a pomáhá ti a máš v něm oporu, tak bych se toho nebála. Záleží jen na tobě, nebo vás, jak se rozhodnete mít další děcko.

daisymaminka
25. pro 2019

@lani1 Ahoj. 🙂 Nečetla jsem vše, ale ráda bych k tomu napsala, že my jsme na dceru čekali téměř 3 roky... Je také náročná, ale jinak. Spaní není problém, ale spíš přes den... Má rok a půl. No a rádi bychom si příští rok pořídili druhé dítě a teď se dostanu k tomu, co jsem chtěla napsat - první dítě jsme si pořídili pro sebe, ale druhé si budeme přát pro dceru. Aby měla sourozence, kamaráda na hraní, partnera v dětství, oporu pro život. Snad to nevyzní zle, ale nemyslete jen na sebe a na to, že to bude zase náročné. Třeba nebude. Myslete na to, že vám byl dán dar pro vaši dceru. Já polovinu těhotenství proležela, zvracela jsem až do porodu, byla X krát hospitalizována, skoro brečím, když na to vzpomenu, a přesto se modlím, přeji si a doufám, že nám to ještě jednou vyjde a dceři pořídíme sourozence. 🙂

azazelo83
25. pro 2019

@lani1 Je fajn, že máš seznam věcí, kterých se bojíš. Co si zkusit udělat i seznam věcí, na které se těšíš? Někdy to může pomoct v rozhodování. Tvoje rozhodování je těžké a musí to být pro tebe náročné. Až se rozhodneš (a je jedno, jaké to rozhodnutí nakonec bude), věř, že se ti hodně uleví. Psycholožka, ke které chodíš, by ti mohla pomoct, pokud se rozhodneš to s ní všechno probrat. Tvůj strach, že se po narození druhého dítěte změní tvůj vztah s první dcerou - nebála bych se toho. Je jasné, že se váš vztah nějakým způsobem změní, protože tu bude další človíček, který tě bude potřebovat, ale pokud máš s dcerou dobrý vztah, tak zůstane dobrý i po narození druhého dítěte. Jen na ni už nebudeš mít tolik času a je třeba na to připravit ji a hlavně i sebe. Je taky možné, že se změní tvůj vztah s partnerem, kor, když si nejsi jistá tím, že s ním chceš být. Zkusila bych proto ve tvé situaci popřemýšlet o tom, jestli zvládneš být sama se dvěma dětmi. Opět může pomoct seznam toho, čeho se bojíš, kdyby tato situace nastala, a seznam toho, co by naopak bylo lepší - jestli by např. odpadl stres z nedořešeného vztahu s partnerem a stres, který ti způsobuje tchýně. Jinak moc dobře vím, jaké je to žít na malé vesnici, kam se člověk přistěhuje a ze začátku nikoho nezná. V mém případě naštěstí nemám daleko do města, mám řidičák a na vsi žijí docela fajn lidi. Tohle všechno mi pomohlo, když se narodil syn a já z toho trochu magořila, protože toho bylo moc najednou a já si připadala hrozně izolovaná. Pomohlo mi prostě syna sbalit a vypadnout z domova za kamarádkou do města, nebo někam mezi lidi. Já se tím uklidnila a tím se uklidnil i on. Teď, se dvěma dětmi je to už trochu komplikovanější, ale snažím se to praktikovat aspoň občas, protože být jen doma, to bych se zbláznila. A ještě malá poznámka na závěr. Je normální, že máš obavy, jaké to bude, když budeš mít místo jednoho dítěte dvě. Ale to předem nemůžeš úplně jistě vědět. Každé dítě je jiné, a jelikož už máš jednu zkušenost, v mnohém to bude jednodušší. V něčem to zase bude složitější, protože tu budou děti dvě. Pokud se můžeš opřít aspoň o dceru, bude to pro tebe v začátcích dobré. A postupně si to pak sedne. Najdeš způsob, jak všechno zvládnout a vypořádat se se svými strachy. S tím ti může pomoct i tvoje dcera, když s ní o tom budeš mluvit - tobě se uleví a ona si bude připadat důležitá, že se sní radíš a svěřuješ se jí. Paradoxně ti s tím může pomoct i to miminko, pokud s ním o tom budeš mluvit (aspoň já to tak mám - obě moje děti mi pomáhají a obě moje děti mě učí, jak být lepší mámou, protože na začátku jsem si taky přišla strašně nemateřská a někdy si tak přijdu ještě teď ;o) ) Jo a ještě jedna důležitá věc - tvoje děti nepotřebují ideální matku, potřebují tebe ;o) Přeju hodně sil při rozhodování, a pokud se rozhodneš si miminko nechat, tak i hodně sil až se narodí.

urtica
26. pro 2019

@queenp U nás byl hodě podobný scénář...měla jsem psychiatra i psychologa v záloze - než se narodil druhý...ale je opravdu hodně jiný než starší dcera. Spaní sice taky nic moc, ale od mala se hodně směje, je tulivý a takový pohodář...ode mě to tedy nemá 🙂.

luj89
26. pro 2019

plánujeme druhé a mám podobné pocity. Ale říkám si, že jsme si určitě vše vybrali u první dcery (což je lepší varianta než mít uplakané nespící druhé dítě...) a druhé bude za odměnu 🙂

bobisek90
27. pro 2019

@lani1 ja mela kazdou dcerku jinou. Prvni byla zlaticko a druha byla presne takova, jako tva prvni. Takze bych nesazela na to, ze to bude stejne. Vztah s dcerkou ti to nezmeni, naopak, bude velka segra, ktera pomuze, jen ji zapojuj uz ted v tehotenstvi. Co se materske tyce, potrebujes ji? Ja materskou nemela ani jednou, chybely mi 3 odpracovane dny (bohuzel, materska se pocita podle TP, takze pokud ti nenapise doktor jiny tp, dovolena k nahnani odpracovanych dnu ti nepomuze). Za me rodicak proste staci.

zajiczek
29. pro 2019

@lani1 Takze, vy vite, ze mate problem. To je dobre. A znate tohle? ,,Kdyz ma problem reseni, neni duvod delat si starosti. Kdyz reseni nema, starosti nepomohou."
Kdyz jsem porodila prvni dite, dlouho me prepadavala myslenka, ze i pres veskerou lasku a peci o dite ztracim sebe sama. Ze jsem jen matka a prichazim o nejakou seberealizaci. Chyba lavky. Byt matkou je tou seberealizaci. Jde o jakysi dalsi level zivota. Dalsi vyzvu. Ale zeny to tak nevnimaji, protoze v sobe maji zaryty domnenku, ze nejde v tomhle obdobi o ne, ale jen o ty jejich deti. Opet chyba lavky. Jde o oba. Dite je hlava, vy jste krk. Hoodne toho muzete ovlivnit, zmenit, realizovat. Akorat to nebude s kolegy nebo zakazniky v praci, ale budete to zazivat spolecne s ditetem. A to se vam odmeni jeho usmevem, zdravim, zazitky a laskou.
Jenze.vy se brzdite uz tim, jak moc se bojite. Vy davate strachu takovy prostor, ze ho moc nezbyva pro vsechno to ostatni hezke. Chcete jet po rovnych kolejich, ale zivot rovne koleje nezna. Ono se taky muze stat, ze ted jste v praci spokojena a citite se platna (coz jste v.podtate i jako matka hodne platna a daleko vic, ale to zeny nepocitaji, protoze je za to nikdo cizi nehodnoti, nedava zpetnou vazbu. Jenom vlastni dite, coz je daleko dulezitejsi, nez cizi lide). Jenze po mesici, pul roce, roce.se muze stat, ze to v praci nebude zase tak ruzove, a ze kolegove vas pomlouvaji a ze to nebude zase az tak moc super prace a ejhle. Clovek totiz.mini, Pan Buh meni, se rika. Tim chci rict, ze nikdy nevite. Ted se bojite, a vse, ci se vam ted nehodi, je vasi prekazkou, protoze to tak nalepkujete, ale co kdyz to tak neni a vase tehotenstvi nastartuje uplne jinou stranku zivota. Treba tu lepsi.
Ucte se a drzte se stareho a dobreho nadhledu a bude se vam lepe zit a dychat.
O priteli se vyjadrovat nebudu. Tam neni co resit. Bud bude s vami a mit vas rad, a sve deti, nebo ne. To neovlivni nikdo.

kvmatonka
1. led 2020

@luj89 jojo taky jsem si říkala. Syn prořval 4 měsíce, přes den nespal, no děs. A druhé? ještě horší než to první, s tím, že nespí ani v noci. Takže u nás to prostě nefungovalo. Přeji, aby Vám to vyšlo.

Sem začni psát odpověď...

Odešli

Nenašla jsi odpověď na svou otázku?Zeptej se ve fóru