Toužila jsem po dítěti a teď, těhotná, mám pochybnosti

Ahoj holky,

chtěla bych jen vědet, zda to co přožívám mám jenom já nebo i některá z vás si tím prošla.

Strašně jsme s přítelem toužili po miminku po čtyřech měsících se to povedlo, byla jsem strašně šťastná a přítel ještě víc. Teď k věci, již týden mám, nevím jak to popsat, depky či co to je.... Pořád přemýšlím, jestlii jsme neměli ještě počkat, přijdu si strašně sobecká, že mi dítě vezme soukromí atd. Nevím proč nad tím pořád přemýšlím, vždyť jsme to miminko,tak strašně chtěli. Přítelovi to nemůžu říct, byl by z toho smutný.

Těhotenství ani porodu se vubec nebojím, ale nejhorší jsou tyhle představy, které nechci nazvat výčitkami😞 Jsem teprve v 5 týdnu, tak doufám , že až to malé poprvé uvidím na UTZ, takové hrozné představy mě opustí.

Doufám, že mě neodsoudíte, jen nevím co tohle má znamenat. Strach z neznáma?
iveta3311
3. zář 2014
"Toužila jsem po dítěti a teď, těhotná, mám pochybnosti"

Můžu tě i já uklidnit snad tím, že u mě - naprosto stejné. 😉
balrozka
11. dub 2017
Ahojte, jsem rada, ze s temi strachy nejsem sama. My si pockali na prtouse 13 let, z toho 4 roky s dopomoci asistovane reprodukce, nakonec az na 3. pokus pomohlo darovane vajicko. Moc se tesime, chvile, kdy kope, si maximalne uzivam, tak jsem myslela, ze chystanim vybavicky to vsechno zesili a budu az nedockave chtit mimco doma. Opak je pravdou. Zacinam mit pekne "stazenej zadek", jak to zvladnu fyzicky, financne, organizacne, psychicky, pokud to bude zivy nespavec... A tak koukam do prazdne kolibky a neco ve mne krici, ze chci zustat porad tehotna a nechci, aby to uz 31. kvetna skoncilo (planovany cisar). Pritom se mi vybavuji ty pocity, kdy jsem se starala o cizi miminka jako chuva. Taky to slo, zvladala jsem to, jen jsem vnimala tu odlisnou chemii (matka + mimco) a prislo mi to neprekonatelne krasne...

Začni psát odpověď...

Odešli