Třetí těhotenství: Jak zvládnout neplánované těhotenství po roce?
Ahoj. Potřebuji poradit. Mám skoro 7 letého syna a skoro půl roční dceru. Zjistila jsem že jsem těhotná. Přítel bohužel neuhlídal co uhlídat trochu měl. Nevím co dělat. Zvažují interupci. Neumím si představit že by se mincí narodilo a dceři by byl rok. Nevím zda bych to zvládla. Jak jste to měli vy co máte 3 děti a alespoň jedno po roce. Vždyť to dítě sotva umí chodit. Neumím si představit jak bych vozila kočárek a co to roční dítě? A tak. Já nevím jsem docela z toho na nervy a zoufalá nevím co dělat. Nikdy jsem si nemyslela že tohle budu muset ve svém věku řesit. Kór když jsme si řekli že už další mincí nechceme..
Jinak ale si myslím,že teď, i přes všeobecné zdražování je hodně možností a pomoci ( zvýšení příspěvků, možnost doplaceni rp..),víc než dřív. Takže aspoň nějaká podpora, pokud člověk dítě chce,ale bojí se financí. Hodně nejistot se dá řešit.
Jeste chci pripomenout, ze ted by melo byt mozne nechat si vyplatit nevycerpanou cast rodicovskeho prispevku.
@lysecek jj, to je super, právě jako podpora nečekaných dětí. Už jsem to několikrát tady zmiňovala. Mně když se druhé narodilo po 22 měsících,tak to tehdy všechno propadlo a ještě jak se měnily podmínky,tak z 7600 bylo na stejnou dobu 6111 a prckove dva. Teď je ta podpora mnohem větší.
já mám neplánovaně děti od sebe o rok,1 měsíc a 1 den 😀 a neměnila bych,i když je to někdy hrozně těžké 😀
a to mám 5 dětí,David skoro 13 let,Michal skoro 10 let,Matyáš 5 let,Tobíšek 16 měsíců a Anetka Marie 3 měsíce
Je to těžká volba, přeji ti ať se rozhodneš pro tebe co nejlépe.
@miszulicka Mám děti 14 měsíců od sebe. Když jsem zjistila, že jsem po druhé těhotná, tak jsem tak nějak vnitřně cítila, že s dětma zůstanu sama. Přesto jsem na potrat nešla. První rok byl celkem makačka. Ale teď jsou to neskutečný parťáci a vyhrajou si spolu. A zvládla jsem to i bez partnera. Chápu, že dvě nejsou tři, ale to nejstarší už je v celku samostatné.
@loylii Shluk buněk? Tím se možná někdo uklidňuje, každopádně je to život. A to ještě nemluvíme o dopadech na psychiku ženy. Můžou z toho být i dlouhodobé deprese.
Raději bych dala dítě k adopci než potrat, i když by to bylo těžké.
Nejsem zastánce potratu, ale taky chápu, že někdy není jiné řešení, i když za mě právě adopce ano. Totéž bych doporučila vlastní dceři, kdyby neplánovaně otěhotněla. Dát šanci na život. Věřím, že ty dušičky si nás vybírají z nějakého důvodu a vše nám má něco dát, jen záleží, co si od toho vezmeme a jak moc jsme otevření situaci přijmout a řešit.
@lennus tak ono je pro většinu lidi těžké to hotove miminko dat někomu jinému, cizímu. To bych v životě neudělala. To už je člověk. Bytost. Osobnost. A mateřský instinkt by mi to nedovolil.
Sama jsem na ukončení shluku buněk byla a to ze zdravotních důvodu. Byla velké riziko vzhledem ke genetické zátěži co máme v rodině. A ano, je to pro mě mnohem jednodušší, než dítě donosit a pak ho predat někomu jinému. Nebyla ještě srdeční akce. Deti už mám dvě. Nechť na každém z nás, každý máme jiné svědomí. Můj názor viz výše.
Kdybych před touhle volbou stála já, tak radši potrat než adopce. Jak tady někdo psal, nevíme jak jsi daleko, a zatím to může být shluk buněk bez života. V dnešní době je sice dar počít dítě, ale pak je taky velký umění ho uživit. Ten shluk buněk zatím nemá z lidské podoby nic, k čemu by sis vytvořila vztah. Radši to dát pryč hned ze startu, než nosit pod srdcem, porodit a pak chodit dál po světě s myšlenkou, že tam někde žije další moje dítě, a bát se okamžiku, kdy mě najde a bude se ptát proč jsem si ho nenechala. 🙈
@loylii mně taky právě přijde,že ta časová záležitost není nedůležitá. Sama jsem přišla o miminko v půlce těhotenství, bylo to trauma a velká bolest, šok,ale nikdy bych si nedovolila to srovnávat s tím, když někdo přijde o dítě na konci těhotenství,nebo po porodu.. Taktéž bych určitě vnímala jinak SP v 6 tt a třeba v době NT screeningu,kdy už tam jsou ty obrysy človíčka vidět ( na NT screeningu jsem viděla malou naposledy živou a nikdy na to nezapomenu). K flicku v 7-8 tt bych takový vztah a city asi neměla ( ač o prvorozeného jsem se samozřejmě bála,když jsem v 8 tt spinila a na kontrole řekli,že se holt uvidí)
@loylii Rozhodně nesoudím. Jsem ovlivněna osobními zkušenostmi, přišla jsem o dvě děti v 11. a 23.t. Za sebe bych raději dítě dala k adopci, pokud bych se nemohla starat, dala mu šanci na život než šla na potrat. Moje životní krédo je, že ne ta jednodušší cesta je ta správná. Některé cesty a životní zkušenosti vedou přes ty těžší cesty a člověka mohou hodně posunout. Ale k tomu musí dospět každý z nás.
@lennus i kdybych měla 13 deti ani jedno bych nedala cizím lidem. A to jsem taky o jedno přišla kdysi, SP už v pokročilém stavu. Nicméně mi přijde mnohem horší darovat svoje miminko někomu jinému. Bych snad ani jednu jedinou noc nemohla spát v klidu. A vám přijde mnohem jednodušší nosit pod srdcem 9 měsíců krev své krve a dítě bez mrknuti odevzdat? Nebo si zajít ke svému Dr a spolknout 2 tablety a dostat silnější MS? Jsem asi z jiného světa.
@loylii Netvrdím, že bez mrknutí, bylo by to pro mě určitě velmi bolestivé, ale dala bych mu šanci na život, snad lepší život než mu život rovnou vzít. Vnímám to stejně, že jsem z jiného světa. Ale zároveň chápu, že každý a každá jsme jiní a máme jiné zkušenosti. Byla jsem nucena se se svým dítětem rozloučit, když už zemřelo a raději bych ho viděla u jiných lidí a živé. Je to moje silná osobní zkušenost a stejně tak rozumím, že jiná žena má jinou.
@miszulicka T9 hezky pracovala 🙂. Legrace stranou. Představte si že jste šla na potrat a tohle mimčo nikdy nepoznáte. Co cítíte?
Když se miminko narodí bude spinkat, vaše malá bude chodit spát po obědě takže budete mít chvilku pro sebe a starší dítě. Ten prcek nebude až se narodí zase tolik náročný. Až se začne plazit, hrát si s hračkama atd bude starší parťák. Dá se to zvládnout. Co se kočárku týče, dělají se sourozenecké kočárky. Vše se dá vyřešit. Spíš bych se zaměřila na to jak to vnitřně cítím a jestli to finančně zvládneme. Já bych třetí dítě mít nemohla protože prcek je postižený a finančně by jsme to nezvládli.
@andelka Mimčo v 7-8tt snad už není jen flíček ne? Když jsem měla mimoděložní +- v té době, tak to fakt nevypadalo jako flek,a když vidíš že mu bouchá srdíčko,nedá se to brát jen jako cosi...
@klokanka31 a autorka je v 7-8tt? Já měla pocit, ze ji teprv vyšel test a je na úplném začátku. Srdce činnost zacina v 7.tt. Respektive u mě to bylo vždy 6+4tt - 6+6tt.
@loylii To nevím v kolikátým je, ale
andelka psala že v 7-8tt je to ještě flíček
@klokanka31 v 7-8 tt to býval takový větší flek, potápěč, většinou jsem do toho týdne čekala na srdíčko. V kolikátém zakladatelka je nevíme.
@andelka To u mě v tomhle týdnu bylo srdíčko, bylo vidět hlavičku, ručičky...
@klokanka31 U mně teda nikdy, a v tomto týdnu jsem byla na utz u všech čtyř. Spíš to byli hlavonožci. Na srdíčko se čekalo do konce 7 týdne většinou. U tří jsem byla na utz hodně brzo, třetí a čtvrté těhotenství se hodně hlídalo, tak si pamatuju jak se to měnilo v podstatě po týdnu.
@miszulicka mám 5 dětí a vše se dá zvládnout. První dvě holky jsem měla po 15 měsících. Pak jsme si dali pauzu a když byly holky v první třídě, otěhotněla jsem potřetí, po čtvrté a po páté. Mladší trojka se narodila během 4 let. Poslední nebyla plánovaná, samozřejmě jsem se bála, jak to zvládnu, manžel v péči o děti nepomáhá... No a zvládla. Nejmladší už má přes 2 roky a neměnila bych. Je to náročné, blázinec, někdy padám na hubu, ale mám zdravé děti, co je víc? Držím pěsti, ať už se rozhodnete jak se rozhodnete, aby to rozhodnutí bylo pro vás to správné ❤️👍😉☘️
@babetak já upřímně obdivuju všechny maminky,co mají tolik dětí ( jedna známá má dokonce 8). Ale upřímně..já mám tři,z toho první dva už celkem velké,a další bych psychicky nezvládla. Už teď jsem kolikrát s nervy na hraně. Nehledě na finance, na vztah s manželem ( už tak na sebe máme méně času než bychom chtěli a potřebovali), bydlení..To musí každý vědět, na co má,na co se cítí..A ne každý je tak silný, schopný a má ty možnosti.
Ja mam decka 13m od sebe. A byla jsem na ne sama. Mladší skoro dva roky skrz zdravi plakal. Kolikrát jsem dny nespala, rvala si vlasy. Byl to fakt boj. Ale po dvou letech jsou naprosto boží partaci a je to lepší a lepší. Pro ty decka je to prostě plusem. Pro rodiče ne, ale za me. Pokud mas na to finančně, tak jednou budeš na sebe i na ne pyšná. Pro me je (jak pise první moment) život posvatny a na potrat bych nesla - otec kluků odešel v situaci, kdy bych potrat stihla a nedokazala bych to. Sezralo by me to zaziva. Pro me je to dite už od "potkani spermie s vajíčkem". Je to pro me ten Vasik ci Marie. Protože ono to už ví co je a kym je. Ale.... Naucila jsem se, ještě v dnesni době, respektovat, když někdo učiní krok, který vede k přerušení těhotenství. Chce to pořádně probrat. Myslím že je přítel blbec, když vi, že se nechranis a ze jsi otěhotněla, a vklidu řekne, že dítě nechce. Tak hlavně ze zasunout chtěl 🤷♀️🙈 každopádně preji ať se rozhodneš nejlépe pro svou duši.
Holky ja musim. Ono je celkem pokrytecke se utesovat tim, že je to shluk bunek a byt tak nad věcí. Ale z vědeckého - lékařského hlediska to fakt tak lehké neni. Ono to sice je shluk bunek, který ale ma v sobe už informace, jake bude mit vlasy, oči, pohlaví (tam se vedci jeste tuším prou) - geneticky je to prostě už dany Stepanek, nebo Eliska. To že ještě nemá takovou podobu je věc jina. Ale asi bych úplně autorku nesnazila "opit". Tento krok musí každý pomyslet podle sebe, ale měl by mít veškeré informace.
A nekde jsem cetla, že v osmem týdnu jsou hotová nějaká základní nervová zakončení, diky nímž ten plod již cítí bolest? 🤷♀️ to teď spíš tak do pranice.
@klokanka31 jo, to jsou teorie, každý ví co by se mělo..ale v životě to tak nechodí.