Deprese v šestinedělí

aneta49
3. říj 2017

Prosím o radu,co mám dělat..malý se narodil o mesic dřív,k sobě na pokoj jsem ho dostala až 5.den po porodu a učili jsme se všechno v nemocnici..domu nás pustili 11.den a teď jsou malému tři týdny a já mým poslední dny takové stavy,ze nevim,jestli to zvladnu. Z ničeho nic vždy k večeru na mě padne pocit úzkosti a dokážu brecet hodiny v kuse..ale trápí mě spis to,ze už nebude nic jako dřív,mám hrůzu,ze se malý vzbudí dřív než po 2,5-3 hodinách na krmeni a ze bude plakat a co budu dělat.. manžel má teď Poslední dny dovolené a pak už tu budu cely den sama a bojím se proste,ze to nezvládnu..mám stavy,ze bych se nejradši sebrala a odešla zpátky k našim a aby bylo vše jako dřív..když to odezní,tak si vždycky říkám,ze jsem hloupá,ze malej je moje všechno...ale večer tu zase brecim,ze chvi pryč...je to normální? ☹

lv
3. říj 2017

Obavy z neznámého, rozrušení i plačtivost vlivem hormonů jsou normální, avšak mezi tím a poporodní depresí, jako vážným stavem je tenká hranice, kterou my tu, nebo okolí, ne lékaři poznat nemůžeme.

odula
3. říj 2017

Ahojky.Jo, stava se to. Resp. je docela dost zen, ktery se s tim potykaji. Jednak je ta situace sama o sobe strasne narocna, vsechno je novy, s miminkem si na sebe zvykate,(navic kdyz jsi dostala miminko az paty den po porodu - tak je to jeste narocnejsi) na druhou stranu pusobi hormony, ktery dokazi psychiku tak rozhodit, ze zena upadne i do depresi. ja sama jsem v sestinedeli prozila opravdu tezky deprese - zpetne si uvedomuju, ze jsem se nemela stydet vyhledat odbornika. ale nelekej se, opravdu se to stava, ve vetsine pripadu deprese odezni po sestinedeli, kdy se hladina hormonu vyrovna. Jinak co se tyce vztahu k diteti, mnohdy se tvori tydny, i mesice - slunickova okamzita nehynouci materska laska opravdu neni automaticka a pokud ji nezazivas nejsi divna. 🙂 vas vztah se utvari - hledate se, zvykate si na sebe. Neboj - je to proces a neni potreba se lekat. Ber to tak, ze je to soucast ty zmeny, kterou ted prozivas. Jsem si fakt jista, ze i kdyz manzel bude pryc, vsechno zvladnes. Ale kdyby ses citila nejista, deprese se prohlubovaly - opravdu se nestyd pozadat o pomoc, klidne vaseho lekare. Jedno je jisty - casem to bude opravdu lepsi a lepsi. 🙂😘

andrejka_je
3. říj 2017

@aneta49 ahoj Anet..jako bych se vratila o 14 mesicu zpet a cetla svuj denik. Maly se narodil sice v terminu, ale stavy jsem mela totozne. Vzdycky, kdyz se blizil vecer, tak jsem se zacala stahovat do sebe a 'bezduvodne' brecela a brecela... Tolikrat jsem si prala, abysme ho nemeli, rikala si, proc jsme to udelali, ze tohle nechci... Sestinedeli pro me bylo nejhorsi z toho vseho okolo tehotenstvi, porodu a bylo to pro me az tak 'traumatizujici', ze jsem se zarekla, ze dalsi dite uz ani za milion (za tim si stojim zatim porad).

Kazdopadne neboj, opravdu to prejde, szijete se, najdete si rezim, budes vedet, co miminko chce, proc place..vsechno se zlepsi, jen vydrzet. Neboj se rikat si kamaradkam/rodine o pomoc, nech si navarit, uklidit, bud s miminkem, rychle ti vyroste 🙂

Paradoxne jsem byla mnohem vic v klidu, kdyz manzel sel po ctrnacti dnech dovolene do prace..tak nejak jsme najednou meli ten svuj klid.

Klidne mi napis soukromne, moc rada te vyslechnu, poradim..

jeaninna
3. říj 2017

Mela jsem presne to same! Pomohlo mi sverit se kamaradkam, ktere mi potvrdily, ze vice ci mene prozivaly to same. Pak taky nesed doma, snazila jsem se jit kazdy den projit, taky bud mezi lidmi! Proste se pomalicku snaz vratit se do zivota jaky byl pred miminkem! I kdyz je milujeme a jsou ted stredobodem naseho vesmiru, neznamena to, ze musime kvuli tomu ztratit samy sebe. Me to asi po trech tydnech preslo samo, ale byla jsem rozhodnuta zajit k psychiatrovi, pokudby nepreslo. Neni to zadna ostuda!

anakolut
3. říj 2017

Taky jsem to měla a bohužel se to rozjelo v depresi. Určitě zkus navštívit psychiatra. Chodí tam s tím hodně maminek, není se za co stydět.
Do teď je mi líto, že jsem si ten první půlrok u druhé holčičky nechala kvůli depresi protéct mezi prsty.
Kdybys chtěla, tak napiš. Mám s tím taky "bohaté zkušenosti" stejně jako ostatní holky, co Ti tady napsaly.
Držím palce, ať co nejdříve lépe.

odula
3. říj 2017

@andrejka_je off topic poznamecka - jak jsem s prvnim mela sileny deprese, s druhym jsem proplula sestinedelim ani jsem nevedela jak a s tretim jsem si ho vylozene uzila. To Jen tak na okraj, kdyby naaahodou jednou prisla rec na brachu/segru 😉

evikhv
3. říj 2017

Jj. Můžu potvrdit co holky přede mnou. Taky jsem se v tom plácáme a měla úplně stejné pocity. Teď jsem na konci šestinedělí a je to o dost lepší. Sice mě to ještě trošku občas chytne, ale je to mnohem méně intenzivní a mnohem dříve ty ošklivé pocity zmizí. Drž se, to zvládneš 👍

ivaze
3. říj 2017

@aneta49 Nebojte se,to zvladnete.Placala jsem se v tom úplně stejně,dcera se mi taky narodila dřív.Hrozne mi pomohla kamarádka,která mi řekla,Ze měla ty samé stavy a pocity a že to zmizí,až se srovnaji hormony a měla pravdu🙂

bonavoxa
3. říj 2017

@aneta49 Naše malá se taky narodila o měsíc dříve, tak ten začátek byl prostě úplně jiný než si prvorodička představuje. Což bylo traumatické. Navíc nechtěla ani jíst, ani spát, byla malá a já najednou z ničeho nic řešila takové závazné problémy. Únavou jsem upadala do kómatu a když jsem se občas podívala do postýlky, přišla jsem si jako vězeň zavřený na doživotí...Že už pořád budu něco řešit. Mám ,,kouli" u nohy.
A vlastně ano, jen už bych to ani jinak nechtěla a neuměla.
Celé mě to posílilo, i v tom, že ani nevím, kde jsem brala sílu zkoušet něco znova a znova. Přizpůsobit se tomu šílenému režimu.
Hranice mezi depresi je asi velice tenká, ale u mě to bylo spíš rozladění, nenaplnění představ, pocit viny z předčasného porodu, sociální izolace.
Jak nebyla malá jen uřvané miminko, zlepšovalo se to .

6miska4
5. říj 2017

Také ti rozumím, naší holčičce budou teprve 3 měsíce a nejhorší to bylo prvních 8 týdnů. Malá skoro nespala a jen plakala.. Pak se to zlepšilo ale do teď to na mě tak 2-3krát v týdnu padne. Napadá mě, že jsme si miminko pořizovat neměli a pak si vyčítám, že jsem špatná máma když mě tohle napadá.. Trochu se to zlepšilo i ve chvíli, kdy se začala malá cíleně usmívat.. Nejhorší je ten pocit, že tomu neutečeš. Nemůžeš se jen tak někam zavřít a vybrečet.. Cítím se sama a nemůžu to ani nikomu říct. Nechci aby manžel, který mě považuje za silnou ženu, věděl, že to nezvládám... Každopádně jsou horší dny ale i lepší dny. Řekla bych, že těch lepších dnů přibívá, tak snad to tak půjde dál... 🙂 Přeju ti hodně sil! 🙂

aneta49
autor
29. lis 2017

Holky,oživuji diskuzi..malému je 11 tydnu a já se stále horším ☹ byla jsem včera i u psychiatra a napsal mi léky,nějaké slabé,co se smí pro kojení..jenže jak jsem z oboru,tak vím,ze to je svinstvo největší a strasne se to ve mne pere,jestli je bez nebo ne..kdybych věděla,ze zaberou,tsk do toho jdu..
Jsem kolikrát na malého i ošklivá,protože pořad v noci pláče a já už nevím co s nim,nechci s nim zůstávat sama..jsem schopna brecet cely den..

andrejka_je
29. lis 2017

@aneta49 premejslim, proc se psych nesnazi s tim nejak pracovat, najit problem...a rovnou cpe leky :-/. Kde ty sama cejtis ten problem? Nevyspani? Bezmoc? Nevis si rady? Nenaplnuje te to?

Jak s malym spite?

evikhv
29. lis 2017

Já brala antidepresiva (Asentra) před otěhotněním a pomohly mi. Ale s doktorkou jsme i probíraly co mě trápí a co s tím můžu dělat.
To, že jsi na malého občas ošklivá je normální, obzvlášť když pláče v noci. Držím palečky, ať je líp 😉

andrejka_je
29. lis 2017

@evikhv nemyslim si teda, ze bejt na takhle maly dite oskliva, je normalni. Vemte si, ze vam neco je, neumite rict co...a jedina osoba na svete, ktera vas ma obejmout a ukonejsit, je na vas misto toho zla.

Pokud je nutny nejak vztek ventilovat, tak urcite mimo dite (jakkoliv stary).

andrejka_je
29. lis 2017

@evikhv nehlede na to, ze dite tohle vsechno vnima a vetsinou reaguje jeste hur, takze jedete v zacarovanym kruhu. Jasne, jednou to zabere, dite to vzda, ale co to asi udela s jeho psychikou...

normalnimatka
29. lis 2017

@aneta49 asi tohle nebudeš slyšet poprvý ani naposledy, ale jak můžeš chtít po prckoj, aby byl v pohodě, když ty se matláš ve sračkách?
bejt tebou jdu do těch prášků. kašli na to, že si myslíš, jaký je to svinstvo. podle mě antidepresiva zas takový svinstvo v porovnání s ostatníma i hojně užívanejma lékama nejsou (léky na tlak např).... jde o hodně důležitou věc. nefunguješ jakoby "normálně"...neriskuj, že jednou vybouchneš a tomu mrňousoj něco uděláš, enbo ho necháš je tak řvát pár hodin, protože už prostě nebudeš moct...

a terapie jsi nějaký k tomu "dostala"? to je taky supr praxe tohleto....na, tady máš prášky a poper se s tim...achjo. bejt tebou vyhledám především terapeuta.

zuzza1
29. lis 2017

@aneta49 ahoj, malý ma ted 15 mesicu a začíná se to u nas lepsit. určitě bych sla do prášku- když se uklidnis , se vsim se pak líp vyrovnas a nebudeš mít tendence byt na něj zla.pokud te trápí kojení x leky, tak popremyslej prestat kojit - maleho umělé mléko v dnešní době nezabije ( a vykašli se na zarputile zastánkyně kojení), kojení jen dela ve výsledku horší koktejl v tvých hormonech a nakonec vic ubližuje tobe a vašemu vztahu než aby mu bylo ku prospěchu.

linee
29. lis 2017

@aneta49 ja bych v prvnim rade zapracovala muze do domacnosti-aspon zakladni uklid a vareni (pokud umi).Ty se venuj miminku a neres nic dalsiho.A hlavne,snaz se co nejvice spat.Jde spat on,lehni si i ty.Ja jsem to v sestinedeli,ted uprimne,cele prvni 3 mesice,mela podobne. a zjistila jsem,ze 70 procent z toho dela to,ze nejsem vyspala a jsem unavena a podrazdena.Pak i jinak reaguji na ostatni situace a hlavne treba i na plac sveho miminka.Vykaslala jsem se na vse,stav domacnosti a resila jsem jenom sebe a mimimSnazila jsem se delat si radost,chodit na prochazky,dospat pres den,co jsem nestihla v noci a ver,ze to neskutecne pomohlo
O vikendu,kdyz byl manzel doma,sel s malou na prochazku,ja si pospala nebo jinak psychicky odpocinula,obcas k male vstal v noci on (pokud neslo o kojeni) a dospal pres den a my se prostridali.To,ze mas male mimi neznamena,ze budes supermatka s vecne ucesanou hrivou a cerstvymi lokny,makeupem na doma a vonavymi a vyzehlenym oblecenim idealne uz v 5 rano;)s diky zpetne vzpominam nabdny,kdy jsem jeste v 10 otevirala postakovi v pyzamu a zupanu😂

andrejka_je
29. lis 2017

@zuzza1 no, divila byste se, ale kojeni ma naopak dlouhodobe pozitivni vliv na psychiku.
Dalsi vec je, ze to kojeni bude pravdepodobne jedina vec, ktera jeji dite uklidni a bude to bez prace ci dalsiho vymejsleni zpusobu, jak ho dostat do pohody. Ne, nejsem 'zarputila zastankyne kojeni', jen si myslim, ze je nesmysl ho ukoncovat kvuli medikamentum, ktery treba nejsou ani potreba.
Strkat na vsechno hned leky taky neni reseni, co az je brat prestane? Je lepsi s problemem pracovat a zjistit pricinu nez ho zalepit praskama.

normalnimatka
29. lis 2017

no jako podle mě kojení je taky spíš takový nějaký propojení matky s dítětem a ty začátky nejsou třeba vždycky snadný, ale o to hlubší je pak to propojení třeba a prostě ta krása toho. taky bych to spíš nedělala, abych odstavila kvůli práškům. ten prcek to prso potřebuje, taky není evidentně v pohodě a tu nějakou jistotu, představovanou právě kozou docela potřebuje.

nevim, proč by mělo kojení matce ubližovat? a tomu vztahu? to je snad úplně naopak ne? není nad pocit, že napojim svoje dítě - úplně sama, jen prostě moje dokonale chytrý tělo a jeho dokonale chytrý tělo si vystačej k tomu, aby ten tvoreček byl naživu...to je přeci super pocit, a pak samozřejmě pocity tý blízkosti s dítětem, vidíš to "ukojení" v děcku, který způsobíš jen a jen ty...

mythologist
29. lis 2017

Zkus afirmace, neco uplne zakladniho co ti pomuze lepe zakotvit v nove roli; treba: ty jsi moje dite a ja tvoje mama; ty si maly a ja velka; spolecne si poradime, ... separace na uvod je to nejvetsi zlo, uplne to splasi hormony, vygumuje instinkty, kor kdyz je ve hre strach o zivot. Prvorozeny byl dva dny na kapackach, se vsim jsme pak bojovali...

aneta49
autor
30. lis 2017

Děkuji za reakce. Léky brát zatím vážně nechci,prostupují z části do mléka..nevím,proč mi je dr napsala..ani mi vlastně fakt nerekla nic,jen ze to má spoustu ženských a ze mám přijít na kontrolu za 2 týdny..no zkusím asi psYchoterapeutku,kterou mi doporučila kamarádka,sice je to zajizdka,ale mám tady v zásobě odstrikane mléko,tak manžel kdyžtak dá z lahvičky..manžel mi pomáhá,jak to jde..jen už je pak také někdy nervózní a to jsme pak dvojka..☹ také nemyslím,ze je normální,abych na malého byla ošklivá,myslím tím,ze mu třeba něco řeknu ošklivého,přestože mi nerozumí,tak si myslím,ze vyciti,ze nejsem v pohodě ☹
Jinak tedy bohužel musím souhlasit,ze u některých citlivejsich a uzkostnejsich žen může kojení způsobovat deprese...je to na základě receptoru a mechanismu působení hormonu..takže není pravda,ze kojení zlepší psychiku ženy..každá jsme jiná a nám každou to působí jinak. Ale já chci bojovat a vydržet,protože vím,ze kojení je to nejlepší,co malému muzu dopřát alespoň první mesice života! Takže jsem asi v takovém kruhu....

evikhv
30. lis 2017

@andrejka_je Ale já to nemyslela tak, že je to dobrý. Ale když vám dítě pořád řve, děláte všechno možný, aby přestalo (rozumněj, aby se netrápilo), nic nezabírá a Vy jste se už několik dní nevyspala, tak jste prostě frustrovaná a vyčerpaná. A pak Vám můžou ujet nervy. To jsem myslela, že je normální. Nejsme stroje a ne vždy jde všechno zvládnout na jedničku.

andrejka_je
30. lis 2017

@aneta49 vis, Anet, ona hlava je opravdu mocna...pokud si budes rikat, ze ti kojeni 'ublizuje', tak to tak bude ☹

Urcite navstiv nekoho, kdo ti opravdu poradi/pomuze a ne hned predepise leky..

Ja jsem s kojenim mela obrovsky problemy, malej se zezacatku spatne prisaval, mela jsem bradavky do krve rozzuzlany, do toho mi po sestinedeli zjistili, ze mam v deloze kousek placenty, takze se mi nesrovnaly hormony..nemusim asi rikat, v jakym stavu jsem do ty doby byla. Nebudu lhat, mela jsem u kojeni (kdy ty hormony pracujou) sileny myslenky, nalada na bodu mrazu, vsichni mi rikali, at hned prestanu kojit, ze se svet nezbori... kdyz jsem ale videla malyho, jak je spokojenej, klidnej..tak jsem se doslova hecla, rekla si, ze pro nej udelam cokoliv a kojila dal (aktualne uz 16 mesicu). Nakonec nam (oboum) kojeni strasne pomohlo, mne ve finale na vyrovnani se s depresema v tom sestinedeli (ktery na me opravud mely takovej vliv, ze abych mela dalsi dite, budu muset nekoho navstivit) a miminu asi uplne ve vsem 🙂

Strasne lehce se to rika, ale pozitivni mysleni ma velkou moc, najdi nekoho, kdo si s tebou o tom hloubeji popovida a pomuze ti 🙂

andrejka_je
30. lis 2017

@aneta49 a jeste me napadlo..nezkousela jsi spat s malym v posteli? Ja to tak udelala snad druhej den a kojila proste vleze, spala jsem u toho, vsichni spokojeny.. Fungujeme tak do ted 😊

benetka
30. lis 2017

@aneta49 Co zkusit na uklidnění sirup z meduňky nebo čaj z meduňky. U nás se prodává ve zdravé výživě, celkově sklidňuje.

alena2109
30. lis 2017

četla jsem tvé příspěvky a přesně se v tom vidím. Před rokem jsem prožívala to samé. Malý první tři měsíce proplakal. Bylo to strašně náročné období, ale opravdu se to časem zlepší. Mě osobně hodně pomohla návštěva u homeopatky, nebylo to ani o "lécích", ale spíš o tom že si se mnou promluvila, snažila se najít problém, což se asi i povedlo...prostě se snažíme být perfektní, doma naklizeno, my štíhlé krásné, miminko usměvavé. Ne vždy je to realita a je potřeba se smířit s tím, že prostě není ostuda být v 11hod v pyžamu a ležet s mimčem v posteli 🙂 když jsem se s tím smířila, tak jsem se uklidnila já a poté postupně i miminko. Prostě pokud mimčo nemá hlad, není mokré, je mu teploučko, nebolí ho bříško nebo něco jiného, tak už pomůže jen kontakt, chovat, ležet společně v posteli ( takto jsme strávili první dva měsíce 🙂 ) , možná šátek.. a hlavně neposlouchat rady typu bude rozmazlené, zvykne si atd., to jsou kecy. Zvyknout si na lásku? Ano to je to co chceme ne? Moc držím palce, ať to společně zvládnete.

normalnimatka
30. lis 2017

@aneta49 jako dobře, někomu to může rozjet deprese, ale to neznamená, že to nemá zároveň ty pozitivní účinky, který třeba pocejtíš silně až mnohem pozdějc.... je dobře, nechceš utnout kojení, snad to všechno zvládnete brzo...

ale prášky bych fakt zkusila... já myslim, že z tohohle se jen tak envykřesáš sama o sobě.... možná za intenzivní terapie, ale bude to trvat stejně dlouho:(

někdo tu radil sirup nebo čaj z meduňky..no toje sice super, ale je to dost slabotka. to tě do pohody opravdu nehodí. ae když už, můžeš zkusit třeba tablety nebo sirupy kombinovaný meduňka+kozlík+chmel..ale i tak, to nebude nic moc. AD fungujou na jiný bázi úplně, jak víš.

Těhotenský newsletter

Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu

Zjisti víc o svém těhotenství: Těhotenství týden po týdnu. Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.


Modrý koník ti poradí v každém trimestru.
Zjisti víc o prvním trimestru.
Zjisti víc o druhém trimestru.
Zjisti víc o třetím trimestru.
Jak se zjišťuje pohlaví dítěte?.
Důležitá jsou různá vyšetření v těhotenství.
Určitě tě nemine 3D ultrazvuk.
Nebo také screening v 1. trimestru.
Někdy se může objevit i streptokok v těhotenství.
Závažná pak je preeklampsie.

Nenašla jsi odpověď na svou otázku?Zeptej se ve fóru