Chcete vědět, jestli to bude kluk nebo holka?

Necháme se překvapit 🙂

My jsme si to nenechali říct ani u jednoho těhu, všichni si klepali na čelo, že v dnešní době si to říct nenecháme, tak jsme divný. Nebo nám nevěřili, že to nevíme, a prý že jim to jenom nechceme říct.

My si to taky nenechali říct ani u jednoho mrňouse🙂 U prvního jsem byla od začátku přesvědčená, že je to kluk a máme Adámka a druhé těhotenství bylo úplně jiné a já měla pocit, že je to slečna a je to Barunka. Jen jsme museli hlásit už ve dveřích, že nechceme vědět pohlaví. A holky v práci (jsem sestřička na gyndě a chodím na kontroly teď i v těhotenství k nám) pořád vyzvídaly, co to je, i na doktorech. Akorát v prvním těhotenství mě jeden doktor nas...: řekl to kámošce, co čekáme.

Nenechali jsme si to říct ani u jedné dcerky, početí a těhotenství byla velký zázrak a radost zároveň, takže mi fakt bylo úplně pumpička, co nosím pod srdcem... Manžel tajně doufal v holčičky, ale ve finále u porodů byl vždycky tak dojatý, že mu to taky bylo jedno...
Mezi námi děvčaty, pohlaví miminka je to jediné příjemné vzrůšo, které na porodním sále čeká, tak proč se o něj připravovat předem, ne 😉 Vždyť je to přece fuk, jestli holka nebo kluk, hlavně že je na světě a je zdravé, ne?

Já jsem to z doktora páčila snad už od prvního ultrazvuku, kdy mi samozřejmě ještě nic říct nemohl. Oba jsme si moc přáli holčičku.... takže teď máme alespoň dost času připravit se na chlapečka🙂. Už máme vybrané i jméno a říkáme mu tak nejen my, ale i naši rodiče a kamarádi. Přijde mi mnohem lepší mluvit o Vašíkovi než o "tom miminku". Také už od začátku můžu koukat jen po výbavičce v modré barvě, představovat si život naší rodinky za pár let a vyhýbat se v hračkářství všem regálům s panenkami, které holt přijdou na řadu až příště🙂. Nedokázala bych to nevědět a moc nerozumím lidem, kteří se rozhodnou pro překvapení.... Ale je to samozřejmě jejich věc.

My měli u prvního dobrovolné překvápko a ten zážitek na porodním sále, když nám řekli, že je to kluk, na ten jen tak nezapomeneme. Teď v druhém těhu jsem zase pro změnu chtěla vědět, jaké to je vědět, co tam dole nosím, tak jsem pohlaví znát chtěla, manžel ne, tak na první ultrazvuku mi řekli holku, kterou jsem tušila, protože mé druhé těhotenství byla absolutně jiné než první. Manžel se rozhodl znát pohlaví až na druhém ultrazvuku, takže nakonec jsme holku měli potvrzenou oba.

myslím, že je lepší to vědět...je úžasný maličké do bříška oslovovat, mluvit na něj jménem, které jste mu vybrali...to malé si vše bude pamatovat 😉 náš malej při znělce Sama doma zbystří a nehne s ním ani nejoblíbenější hračka...prostě si ji pamatuje, jak jsem na to koukala v těhotenství, když jsem musela odpočívat a ležet
nechali jsme si však info o pohlaví pro sebe, věděli jsme to jen my dva...pro zbytek světa to bylo překvápko 🙂 uznáváme názor, že ten maličký človíček má být první, kdo bude znát své jméno, ne tisíc lidí okolo, ještě než se narodí ☹

Chtěla jsem to vědět u obou dětí. Moc moc - co nejdříve :o) U obou jsem měla z toho, co jsem se dozvěděla obrovskou radost a těšila jsem se na obě dcerky :o) Jestli budeme mít ještě jedno miminko, chci to vědět taky. O tom "nechat se překvapit" jsem ani chvíli nepřemýšlela :o)

Já obdivuju každého, kdo se nechá překvapit. Já sama to nevydržela a ani jsem nechtěla... od začátku jsem toužila oslovovat miminko jeho jménem🙂 I u druhého si to necháme říct🙂