Jak se smířit s pohlavím miminka?
Vždy jsem chtěla holčičku. Doma mám už 1 syna, miluju ho, za nic bych ho nedala. Ale čekám teď druhé a opět toužím po holčičce. Zatím nevím, co to bude, jen se mi jednou zdál sen, že mám zase syna. V tom snu jsem byla zoufalá... Vím, že pokud to bude kluk, budu ho milovat stejně, jen bych si chtěla začít užívat těhotenství bez toho, aniž bych se modlila za holčičku a odmítala kluka a potom na utz zažila opět to obrovské zklamání, pokud se objeví pindík. Prosím, neodsuzujte mě, rozumově vím, že tento přístup je strašný, rozumově si dokážu obhájit, že 2 kluci jsou také úžasní, že hlavní je, aby bylo miminko zdravé a že co by mnoho žen, které buď mají nemocné děti, nedaří se jim otěhotnět či mají různé jiné problémy, dalo za to, aby zjistilo, že je to zdravý chlapeček. Rozumově i vím, že je to nefér vůči tomu miminku, že bych se na něj měla těšit stejně, ať je to on nebo ona, ale emocionálně mi to stále nejde. Pořád doufám v holčičku. Strašně bych chtěla jít na utz s tím, že budu spokojená s oběma variantami. Překvapit při porodu se nechat asi nechci, potřebuji čas na případné smíření se s klukem, bojím se, že bych po porodu byla zklamaná a to opravdu nechci. Moc by mi pomohly buď vaše vlastní zkušenosti nebo nějaké rady, prostě jakákoli slova, která by mi pomohla změnit přístup. Děkuji moc.
@katijka Hlavně se zbytečně nestresuj...nikde není psáno, že se nastávající matka musí na své dítě těšit. To v první řadě. A pak, nejsi v tom určitě sama 😉 Já jsem si moc přála holčičku, protože jsem si nedokázala představit, co budu dělat s mimčem, co má pytlík mezi nohama..prostě to tak je. Chválabohu holčičku čekáme, takže jsem se nemusela s ničím vyrovánat. Pokud přeci jenom budeš mít dalšího chlapečka, věř, že až se narodí, bude ti úplně jedno, že to není holčička 🙂
@katijka Ahoj, ja si taky ptala holčičku a nechala se překvapit. Kdyby mi na UTZ řekli, ze he to kluk, byla bych zklamana a obrecela to. Po porodu kupodivu ne. Porodila jsem, ukazali mi, ze je to kluk, pindika a bylo. Pry maminko, co to je? Co asi, kdyz tam ma, co tam ma 😀 Ale kazdy to má jiná, někomu pomůže to vedet dopředu a připravit se.
ahoj, taky bych chtěla holku, ale zároveň vím, že manžel chce kluka, prostě pokračovatele rodu. Ale tak nějak tuším, že to první bude určitě kluk, už se mi i zdají sny a o holčičce se mi nikdy nezdálo.. Prostě mám tušení 🙂.Plánujeme 2 děti, pokud by to byli 2 kluci tak zvažuji pěstounskou péči holčičky 🙂. Chtěla bych už starší holčičku, protože pro mě je noční vstávání velmi náročné, tak beru to pozitivně, že kdyby to dopadlo takhle, tak třetí dítě si už nemusím "zaplatit" nočním vstáváním a umýváním hovínek 🙂).
já chtěla druhý zase holku, když mi řekl kluk, tak pro mě hrůza, pro manžela ještě horší, vubec jsme nevěděli, co budeme dělat...a ještě ke všemu všichni říkali jaké máme štěstí, že to bude páreček...no a ted mam dva dny do porodu a myslím, že i toho kluka zkousnu 🙂)))))
Víte, asi budou moje slova podtrženy emocemi, které prožívám, tak se na mě nezlobte. Mám doma taky kluka a teď čekáme holčičku. Jsem v 17. týdnu a už měsíc se rvu s diagnozou hrozící potrat. Pokud jinak těhotenství probíhá v pořádku, byla bych ráda za zdravé dítě a nedělala bych si hlavu z toho, jestli je to holka nebo kluk. Připadá mi to malicherné. Pokud budete mít znovu kluka, váš syn ocení parťáka, pokud holčičku, potěšíte sebe (a syn bude za kamarádku na celý život taky určitě rád).
@veronika182 s tím šulinkem mám taky problém, nějak se mi do toho nechce, no ale neutrhnu mu ho no 🙂)
Já ač jsem si přála holčičku, jsem nakonec úplně otočila a chtěla bych i druhého chlapečka. V 6ivot2 to mívají kluci snažší, jsou průbojnější a pokud si budete pěstovat pěkný vztah, bude se za Vámi vracet celý život.
Z vlastní zkušenosti to mám tak, že jsem oznámení o tom, že to nakonec bude chlapeček dost oplakala, ale pak jsem si říkala, přesně to co píšete.. Mohu být vůbec ráda za to, že nemám problém a dítě je zdravé. Asi každá maminka touží po parťačce, i to chápu.. Ale uvidíte časem, že se to pocitově vyrovná pokud to bude zase kluk...
Ahoj 🙂
U nás to bylo půl na půl...já si moc přála chlapečka a manžel holčičku 🙂 Zatím to vypadá na chlapečka a to mě mé přání vypeklo - když syn, tak pokračovatel rodu a bude se jmenovat po tatínkovi. Velkou část těhotenství jsme trávili debatami s výběrem jména. Nakonec jsem si uhádala kompromis, ale byl to boj 🙂
Kluka jsem chtěla proto, že můj taťka má dvě holky a chtěla jsem mu dopřát ty "klučičí" dny 🙂 Navíc souhlasím s tím, že v životě to mají kluci o chlup lehčí...o každé dítě se člověk bojí, ale kluci jsou asi líp naprogramovaní na vylétnutí z hnízda...
Navíc...pubertu mojí mladší ségry bych nepřála ani nepříteli...to bylo peklo pro naši mamku i pro mě...
ja mela to same s mym jedinym ditetem. Ted bude mit dva roky. Byla jsem presvedcena, ze to MUSI byt holka. Prala jsem si to a v rodine jsme uz meli 5 kluku - od manzelovy sestry a meho bratra. Zadna holcicka. Priznam, ze jsem byla zklamana v prvni chvili a snad jsem i brecela, manzelovi jsem zalhala, ze to je dojetim. Byl to takovy zvlastni smiseny pocit- zklamani a pritom dojeti, ze manzel je stestim bez sebe, ze to je kluk a ze se na nej tak tesi. No, jak se narodil, vubec me to uz nenapadlo. Samozrejme do te doby jsem to nejak vnitrne prijala a uz mi to nevadilo. Ale pak uz jsem nad tim vubec nepremyslela. Tedka, kdyz mam kluka, zase si neumim predstavit, ze bych mela holku - a priznam se, ze bych radeji druheho kluka, k tomu prvnimu jako jeho nejlepsiho kamarada... vzajemne. Ja mam jednoho bratra. Ted bych asi byla zklamana z holky 😀 😀 Ale spis si neumim ani predstavit mit druhe a mit je stejne rada jako to prvni. To si asi clovek predstavit nedokaze, dokud to nezazije. Z meho pohledu, s chlapeckem je vsechno jednodussi. Takze asi i proto. Nakonec, prirodu neovlivnis, spousta veci ti prijde jako klise, pak to poznas a reknes si, ze to tak opravdu je. Ze je jedno jake pohlavi, hlavne, ze je v poradku.
Já si taky přála holčičku a máme Matyáška. Je to můj brouček, moc ho miluju. Když mi řekli, že to bude kluk byla jsem zklamaná jen chvilku. Manžel se na chlapečka těšil. A teď snad bude druhátko a chtěla bych zase holčičku, ale myslím že mi nebude přáno 😀 nalaďuju se na chlapečka a kdyžtak budu jenom příjemně překvapená.
Ahojky, já jsem si taky přála holčičku, ale teď jsem hrozně ráda za kluka. Je to něco jako malý dvojník mého manžela, takže mám teď své dva milované chlapy - malého a velkého. Myslím si, že s holčičkou, i kdyby byla třeba manželovi podobná, by to takové nebylo, že by nikdy nebyla jako jeho "klon".
Já to měla podobně. Doma jsme měli dva kluky, dvojčata, a já si hrozně přála holčičku. Jinou variantu jsem si nepřipouštěla, vybírala jsem už holčičí oblečení a tak. Dokonce mi holčička vyšla dle čínského kalendáře a podobných metod 🙂. No a když mi ve 20.tt. řekli, že je to kluk, cítila jsem zklamání tak 5 vteřin. Mnohem podstatnější pro mě bylo, že je miminko zdravé. Už když jsem šla z ordinace, s radostí jsem volala manželovi, že čekáme třetího kluka. Dnes jsou našemu chlapečkovi 4 měsíce a na holčičku si už ani nevzpomenu. Prostě to tak má být, že máme mít tři kluky,
@katijka Jinak u nás to bylo tak, že první muž si asi přál víc kluka, ale když to nakonec byla holka (a nevěděli jsme to s jistotou do poslední chvíle, nebyla na UTZ nikdy vycapená tak, aby to bylo hezky vidět 😀 ), tak byl taky spokojen. Mně to tenkrát bylo jedno, výbavičku jsem tak jako tak pořizovala neutrální a s modrou jsme neměla problém, sama nemám moc ráda růžovou, takže když to nakonec byla holka, dostali jsme hromady růžového oblečení darem 😀.
Když jsem pak se svým současným mužem čekala druhou dceru, věděli jsme přesně den, kdy došlo k oplození, a on si někde na netu našel, že ve vztahu k mé ovulaci by to měl být kluk. Když jsem mu pak řekla, že to bude holka, byl chvilku zklamán, ale po porodu už to neřešil a teď mi řekl, že doufá, že to třetí bude taky holka, protože holčičky jsou tatínkovy 😀. Je fakt, že naše druhorozená si muže pěkně omotala kolem prstu. Já opět pohlaví neřeším, moje mamka i ségra doufají, že to bude tentokrát kluk, protože ségra sama má dvě holky a kluk by se prý hodil. No, neřeším to, sama bych se nejradši tentokrát nechala překvapit, ale naléhají na mě všichni včetně muže, takže se na příštím UTZ asi na pohlaví zeptám 🙂.
Ahoj první mimo byl kluk taky jsem byla chvilku zklamaná, ale je celej táta ve všem a velkej mazel. Druhý jsem si opět přála holku a vyšla měla jsem radost. Oba jsou úžasni každý jinak a zatím si vyhrajou spolu hezky. Ale zdraví je hlavní. Kluk ma vývojovou dysfazii podedenou po manželovi a další kluk by ji měl taky holka naštěstí ok ukecana už v roce.
Taky jsem toužila po holčičce. Od dětství mě vlastně nikdy nenapadlo, že bych měla syna. No, mám dva, oba překvapení po porodu, a neměnila bych. Vlastně mi i trochu změnili myšlení, už není tak "růžové". 😀 Sestra má dvě holčičky, tak mě sice někdy bodne, že já už ji mít nebudu , ale opravdu jen na vteřinu, než začnou kluci dělat lumpárny. 😉
Ta touha po nesplnene holcicce/ chlapeckovi nekdy po narozeni miminka nezmizi a je klidne mozne, ze si ji poneses cely zivot. Ale urcite trochu casem otupi, myslenky Ti zaplni starosti i radosti s tim pripadnym chlapeckem. Mne to prijde, ze to nekdy jakoby bezi paralelne. To miminko, co se narodilo, clovek neskutecne miluje/ ochranuje a po case neslucuje s tim "nestestim", nesplnene touze po druhem pohlavi...
A jeste k Tve otazce, proc si nekdo preje chlapecka - jsou casto primejsi, mene emocionalni, technicky zalozeni a mozna vyvazuji tu zenskou energii a naturu (?) Ale taky se muze stat, ze to bude uplne obracene - jemny chlapecek a klukovsky ladena holcicka, co nechce panenky, saticky a culicky, jak si to rodice planovali.
S detma nezatopis 🙂
@luj_89 To je dobrá otázka. Také jsem nad tím přemýšlela. Jednak asi proto, že v rodině máme samé holky, tak jsem už od mala počítala s holkou. A pak, jak jsem psala v minulém příspěvku, babička od táty měla 2 syny a od mámy 2 holky a ta od táty byla jednak taková neženská, moc jsem si s ní nerozuměla a jednak neměla se syny tak dobrý vztah jako má babička od mámy s mámou. Tak jsem si to v hlavě asi tak zaškatulkovala.
@katijka já zase preferuji holky, protože ohledně nemocí vydrží víc než kluci, nemusíš řešit každou rýmu, nehledě i ty hnusné nemoci postihují víc kluky, malá se narodila a měla hned pneumonii, na jipce mi rovnou řekli, buďte ráda, že je to holka, ta to přežije 🙂 no a navíc, segra ma dva kluky, švagrová 5 kluků....ja mám zatím jednu krásnou, hodnou holčičku absolutně bezproblémovou a když vidím ty kluky jímá mě hruza, co mě čeká....holka si odmala hezky inteligentně hraje a když pozoruju hru kluků mlatit něčím do něčeho....no prostě nechce se mi do toho....ted se spustí lavina maminek, že oni mají hodné kluky atd....ráda si to vyslechnu, protože zatím jsem ve svém okolí žádného neviděla a ráda bych zjistila, že jsou 🙂)), protože zatím mám fakt strach
Ahoj vsem 🙂 toto je velmi zajimava diskuze k zamysleni 🙂 ja sama bych se za 2 dny mela dozvedet, co to bude... Take si preju moc holcicku, ale kdyz se nad tim zamyslim, proc vlastne ?
Hned me napada plno odpovedi - protoze chci kupovat saticky, protoze chci kupovat panenky a cesat culicky a mit svoji malou princeznu...atd atd... No jo, to je sice pekny, ale co kdyby to vsechno bylo jinak ? Co kdyby ta moje holcicka nesnasela ruzovou, mela radsi lego nez panenky a vlasky by chtela mit ostrihane nakratko ? 🙂 i takove holcicky jsou... Co pak? To by chudinka mala nenaplnila moje touhy a ja bych byla zklamana? Asi ne ze? 🙂 a doslo mi, ze tady vubec nejde o holcicku jako takovou, ale jde tu o nejakou moji vlastni predstavu o holcicce.. Docvaklo mi, ze je to uplna blbost. A ze to musim brat tak, jak to je, at uz mame v brisku cokoliv 🙂
@luj_89 To by byly ty hlavní důvody, potom samozřejmě ještě další, oblečení, holčičí hračky, aktivity, také to, že klučičí hry ani hrǎky mě nebaví, nesnáším obecně klučičí zábavu - techniku, autíčka, traktory, letadýlka a výlety za nimi. Prostě bych chtěla holku, aby byly síly rozloženy. A pak v dospělosti mi přijde, že synové, i když na matku nedají dopustit a milují ji, nejsou tak verbálně vybaveni, tudíž s ní tolik nekomunikují, nesvěřují se jí a ani se s ní tak často nevídají jako ty dcery. Spíš jezdí o víkendech a svátcích za maminkou manželky.
@katijka je pravda, že s dcerou si užiješ takové ty holčičí věci, mojí je teď pět a už teď s ní je dobrá zábava i pro mě, třeba jednou v sobotu, když táta zase nebyl doma říkám Adi, pojď vezme si slimky a kozačky a jedeme na nákupy a vzala jsem jí do Brna a celej den jsem nakupovaly jak nejlepší kámošky, házely jsme to do košíku hlava nehlava...už teď se těším až bude velká a budeme spolu chodit po obchodech, kluka dáme tátovi ať se jdou nudit na fotbal 🙂))
Tak příklad pro @elu 😉 ....podobně jak píše @markyska88 :
Mám dvě nevlastní dcery, a hlavně ta starší je spíš prototyp kluka - žádné šatičky, růžovou, volánky, to není nic pro ni. A jak se spolu holky mydlí a dokážou zlobit - to jsem nezažila☹. Kam se na ně hrabu já s bráchou za mala (a to jsme na sebe byli hodně drsní a hnusní), a i přítel (jejich tatínek) a tchýně (jejich babička) říká, že jsou v tomhle mnohem horší než přátel s jeho bráchou, kteří se prý taky jako malí strašně rubali. A mám v okolí víc holek, které jsou akčnější a "klukovsky zlobivější" než jejich bráchové. Takže ono si v tomhle vážně dopředu nevybereš....
U mě samotné: Co se týká vztahu s rodiči, do puberty u mě jednoznačně vedl táta, to byl můj idol dokonalý prostě, dokonce jsem byla vždycky jediná, kdo jako dítě mezi kamarády říkal, že mám radši tátu než mámu. A mladší brácha byl zase mamky mazánek... V pubertě se to pak teda zase otočilo a víc jsem se upnula na mamku, protože táta byl dost přísnej a držel mě na můj vkus až moc zkrátka 😀. Teď v dospělosti mám úžasný vztah s oběma, jsou oba skvělí...
Já sama chtěla vždycky mít svoje děti naopak jen kluky - od mala jsem si prostě víc s klukama rozuměla, měla jsem vždycky spíš klučičí dětské party apod. Až letos, když jsem konečně po spoustě let otěhotněla, jsem se v první půlce těhotenství naopak zase nějak upnula spíš na holčičku - jak bych si ji rozmazlovala a užívala si s ní ty růžové šatičky apod, což právě nemůžu ani u nevlastních dcer... Ale pak mě to (možná právě kvůli té realitě s nima) zase přešlo, a teď bych si možná naopak zase zpátky malinko víc přála kluka... Ale mám to tak, že po všem to mém předchozím trápení budu prostě neskutečně šťastná, až se mi za pár týdnů narodí zdravé miminko, a co bude mít mezi nohama, je fakt úplně to poslední co řeším (necháváme se překvapit).
@mayyas Asi před měsícem jsme jeli na návštěvu ke známým, mají dva kluky - 2,5 a 6 let. Naše mladší se s klukama poprala o koleje k vláčku a dokázala rozbrečet oba dva 😀. A to jsou kluci pořádní divočáci...
@katijka já si myslím, že se s variantou chlapečka rozumově smíříš. Tak jak rozumově víš, že jakékoliv pohlaví, ale hlavně zdravé miminko, tak se hlava rozumově srovná s tím, co na ultrazvuku objevíš. A po porodu budeš milovat miminko, ať je jak chce. Já jsem z těch šťastných, komu se povedl chlapec a holčička, ale myslela jsem si, že holčičku budu mít jako první a právě si myslím, že u mě to srovnání bylo rozumové a potom nastoupilo to, na co se má těšit každá maminka.
Já myslím, že je jen otázka počkat na první ultrazvuk a srovnáš si to v hlavě i v srdíčku. Budeš se těšit na to, jací budou případně kluci parťáci, jak je budeš podobně oblékat....Přeju ať se Ti splní přání, ale ono už se ve skutečnosti splnilo...zdravé miminko v bříšku je přece na cestě. 🙂
@katijka Já tvé pocity chápu. Mám zatím jen jedno dítě a od zjištění těhotenství jsem si moc přála holčičku. Už ve 13 týdnu nám holčičku potvrdili na UTZ a do 20tt jsem se bála, aby to byla doopravdy a nenarostl jí pindík 🙂. Tím neříkám, že chpalečka bych neměla ráda, ale srdce si moc přálo holčičku 🙂.
Jako bych to psala já. Mám skoro pětiletého chlapečka a strašně moc jsem si k němu přála holčičku.
Před rokem jsem otěhotněla a tak nějak jsem tušila, že by to ta holčička mohla být. Ve 20 tt jsem šla na velký ultrazvuk a doktorka mi oznámila, že vidí pindíka. V tu chvíli mi hlavou prolétlo tisíce myšlenek. V autě jsem dokonce i brečela, manžel mě musel utěšovat. Já si tu holčičku tak přála...
Teď vedle mě spinká čtyřměsíční chlapeček a kolikrát když se na mě směje se mu v duchu omlouvám, že jsem brečela, že není holka... Miluju ty svoje kluky strašně moc a hned jak vykoukl na svět jsem si na nějakou holčičku ani nevzpomněla.
Ano přiznávám, že když vidím nějakou holčičku s maminkou trochu mě zamrzí, že nikdy nepoznám vztah matky s dcerou, takové ty holčičí starosti. Místo toho řeším se starším synem hokej, fotbal, atd... Ale jsou to moji miláčci a říkám si, že to tak prostě mělo být. Hlavně, že jsou zdraví 🙂
Jo a občas si dokonce řeknu, ještě, že tu holku nemám, protože by mě asi zruinovala - myslím tím oblečení atd... 🙂
@pjodatle my po dvou holkách čekáme kluka...a když mi to řekli jsem se rozbrecela....byla jsem rada. A vnitřně jsem si kluka přála ale myslela jsem že to bude do třetice holka taky....