Jak se smířit s pohlavím miminka?
Vždy jsem chtěla holčičku. Doma mám už 1 syna, miluju ho, za nic bych ho nedala. Ale čekám teď druhé a opět toužím po holčičce. Zatím nevím, co to bude, jen se mi jednou zdál sen, že mám zase syna. V tom snu jsem byla zoufalá... Vím, že pokud to bude kluk, budu ho milovat stejně, jen bych si chtěla začít užívat těhotenství bez toho, aniž bych se modlila za holčičku a odmítala kluka a potom na utz zažila opět to obrovské zklamání, pokud se objeví pindík. Prosím, neodsuzujte mě, rozumově vím, že tento přístup je strašný, rozumově si dokážu obhájit, že 2 kluci jsou také úžasní, že hlavní je, aby bylo miminko zdravé a že co by mnoho žen, které buď mají nemocné děti, nedaří se jim otěhotnět či mají různé jiné problémy, dalo za to, aby zjistilo, že je to zdravý chlapeček. Rozumově i vím, že je to nefér vůči tomu miminku, že bych se na něj měla těšit stejně, ať je to on nebo ona, ale emocionálně mi to stále nejde. Pořád doufám v holčičku. Strašně bych chtěla jít na utz s tím, že budu spokojená s oběma variantami. Překvapit při porodu se nechat asi nechci, potřebuji čas na případné smíření se s klukem, bojím se, že bych po porodu byla zklamaná a to opravdu nechci. Moc by mi pomohly buď vaše vlastní zkušenosti nebo nějaké rady, prostě jakákoli slova, která by mi pomohla změnit přístup. Děkuji moc.
@mkaj To je mi moc líto ☹ . Přeju, ať to zvládnete a časem snad jiného hodného tatínka. Chápu, že oproti Tvým starostem je to moje nic, vím to, ale můj problém není na rozumové úrovni, ale na emoční, kterou neovlivním, můžu si jí jen zakázat. A nechci si ty myšlenky zakázat s tím, že jiní jsou na tom hůř a cítit se za ně provinile. Pak by v mé hlavě vzniklo tabu a já bych se na syna emočně naladit nezvládla. Tím, že si ty myšlenky budu analyzovat a vyslechnu rady jiných holek, se mi snáz podaří sama sobě porozumět a možná i změnit přístup k celé věci. A priority mám srovnané dobře.
Hlavně si to srovnej včas, ať to syn později nepocítí.
Moje tchyně to nezvládla a na vnučce (konečně holka) si to vybíjí 🙄
Manžel citlivka není, ale mrzí ho to (a druhého máme syna...).
Jak se s tim dopredu srovnat, to ti neporadim. Ale myslim, ze by pro tebe bylo dobry zazit s tim miminkem, zvlast pokud to teda bude chlapecek, spravnej bonding. Kdyztak koukni tady do wiki. Jde o navazani kontaktu hned po porodu. Usnadni to pakhodne veci treba i prijeti hoho, ze to je chlapecek.Dite by melo byt hned po porodu prilozeno nahy na telo matky, dat mu moznost se samovolne prisat. To pak u tebe spusti takovy hormony, ze to miminko budes milovat,i kdyby bylo jakykoliv. Vyrazne to snizuje nebezpeci poporodni deprese. Bonding nejlip probiha po prolirozenym porodu ( je tu o tom i dobre skupinka). Kdyby te zajimalo vic,tak klidne pis. Jinak drzim palce na tu holcicnku 🙂
mám tři děti, za pár týdnů přijde za námi další dítko, první jsem chtěla holku, druhého kluka to se mi splnilo a aniž bych nějak chtěla tak třetí byla holka a do čtveřice by to měl kluk, tak krasne na střídacku, pro mě je podstatne, že jsou zdraví, naivně jsem si myslela že holky budou satickove, sukynkove a budou nosit sponky a culicky, ze je budu paradit a cancat, noooo nechce ani jedna, sukni vyjimecne, šaty ani náhodou a místo gumicek čelenka popř.jedna, dvě (sponky a kalhoty nebo kratasy a hlavně sportovní boty, ne strevicky 😀 , zato bez kabelky ani ránu.
@katijka my jsme pohlavím miminka dlouho nevěděli a ja žila s pocitem, byla sem o tom bytostně přesvědčená, že je to kluk... když pak někdy až v šestém měsíci na UZ, řekla dr. že je to jasná holka, tak sem jen řekla, že jako to fakt? a chvíli mi trvalo, než sem si zvykla, že nosím holku (no, blbost, no) a pak po porodu sem byla najednou šíleně ráda, že je to holka... kdybych se rozhodla pro druhý (manžel už rozhodnut je), tak chci holku, vůbec si neumím představit, co bych s klukem dělala - taky hloupý, ale mám prostě takovej pocit
a teda vím, že bych si pohlaví ai te říct do předu nenechala, ale zas je fakt, že po porodu by mi holka zvedla maximálně náladu a kluk by tu hrůzu dokonal... no, tot můj primitivní pocitový projev, takže chápu
ještě to zklamání na UZ bylo spíš zklamání i ze sebe, že sem prostě žila poměrně dlouho jakoby ve svý vlastní lži
Moc jsem si přála holčičku,když jsem se na UZ dozvěděla,že nosím chlapečka,tak jsem byla trochu zaskočená. Teď už mám 18 ti měsíčního chlapečka,kterého bych za holčičku nevyměnila ani náhodou a kdybych čekala druhé a mohla si vybrat,tak bych chtěla kluka znovu 🙂
@katijka ahoj,jako fakt myslíš,že ti někdo poradí jaká plus si najít v chlapečkovi? 😉 Záleží jaký vztah si s dětma vytvoříš ty.Rozhlédni se kolem sebe,určitě uvidíš,že to až tak o pohlaví není.Naši kluci jsou klasika.Dvojčata se rvou,bojují,ale mají se rádi,i si to říkají.Starší jelikož byli od sebe 5 let,tak si zas tak nevyhráli.Jsou fajn parťáci pro taťku a nedají do jednoho dopustit na mně.Jsou mazlivý.Nejedna holčička mých kamarádek vydá za 5 kluků.Jedna kamarádka se s maminkou nestýká téměř vůbec a naopak jezdí ráda ke tchýni.Já mám pěkný vztah s mojí mamčou,manžel ji miluje a tíhne více k naší rodině.Tak a teď si vyber 🙂 .Nech si pohlaví miminka co nejdříve říct,vyberte jméno,kterým mu budeš v těhu říkat a uvidíš,že ho budeš milovat.Teda o tom není pochyb ani teď,ale že se prostě s tím smíříš ještě než se narodí.A to,že ti bude líto až uvidíš naparáděnou holčičku s culíčkama,to není nic špatnýho.
@katijka Já chtěla mít holčičku... Strasne moc.. Pak ale přišly spatny výsledky screeningu v 1. trimestru a my resili jestli bude mimco zdrave.. Nakonec jsem podstoupila odběr plodove vody, což byl psychicky strašný zážitek... V rámci vysledku nam rekli i pohlaví ale to mi bylo uuuplne jedno. Najednou na tom proste nezáleželo. Hlavni bylo, ze mimco bylo zdrave a my se na něho těšili víc než kdy dřív. Jo a byl to kluk ;) od té doby si uvedomuju ze pohlaví je totálně vedlejší věc je si vzpomenu, ze cely 4 měsíc těhotenství jsme žili ve strachu jestli mimco vůbec bude nebo ne a jestli bude zdravé....
Tak se zkus upnout na tuhle myšlenku, je to totiž strašně velký dar...
já osobně tenhle problém nemám, mám zatím jednoho syna a jestli bude další, tak je mi jedno, jestli chlapeček nebo holčička. Bohužel na mě dopadá problém mé tchýně, která pořád chtěla holčičku a měla 3 kluky. Mám dojem, jakoby se s tím pořád nesmířila, pořád omílá dokola, jak chtěla holčičku. Její první vnouče se narodila půl roku před mým synkem a byla to holčička. Tchýně z toho byla úplně potento a pořád je (už je to 2 a půl roku). Když jsme řekli my, že čekáme kluka, tak bylo vidět, jak je zklamaná a jen tak, aby se neřeklo, tak poznamenala "tak budu mít páreček vnoučátek". Mě to hodně ranilo. Co se narodil můj synek, tak příjde nebo se ozve jen tak sporadicky, prostě je vidět to, jak je až na druhé koleji a jen proto, že to je kluk a ona si tak přála vždycky holčičku ☹ Mrzí mě to opravdu hodně. Ale stejně mi vadily řeči od mojí babičky, která říkala, že je dobře, že je to bude kluk, protože ta zase miluje kluky a mě, jako svou jedinou vnučku neměla nikdy ráda.
Píšu to tady proto, aby bylo vidět, že takové myšlenky (i když chápu, že s tím asi nemůžete nic dělat) mohou postupem času ublížit i ostatním. Každopádně vám všem přeju, abyste se dočkaly toho, co chcete a pokud ne, tak abyste se smířily s osudem 😉
Ahoj, já mám doma devítiletou dceru a dvouletého syna. Když jsem čekala dceru bylo mi to jedno co to bude, ale u syna jsem chtěla ještě jednu holčičku. Ale příroda to viděla jinak. Celé těhotenství mi to bylo tak trochu líto. Pak jsme se synem prodělali těžký porod ( skončil kleštěmi a pobytem v inkubátoru ) a když jsem ho tam po dvou dnech viděla byla jsem ráda, že je zdravý a celý. Takže za mě je to jedno, ale chápu tvoje myšlení, taky mě to trochu mrzelo.
Ahoj, ja mam první holcicku a druhou jsem chtěla taky, asi proto, ze uz to ma clovek tak nejak zazity. Vůbec jsem si neumela představit, ze bych kluka mohla tak moc milovat jak ho miluju. K tem holcickam preci mame tak nejak bliz🙂 Uz je mu pul roku a po kazde kdyz mi spi v naruci, si rikam jak je krasnej a uzasnej.....uplne me dostal🙂) Ja bych se nebala, az se narodi, urcite se do nej zblázníš!!!
Já jsem se z druhý synem smiřila a když jsem ho držela v náručí 😉
A teď bych ho za holčičku neměnila ani náhodou,až se stydím za to, že jsem byla smutna z informace že je to opět kluk.
Ahojky. Nedávno jsem si tímto prošla. Máme syna a strašně jsem si přála holčičku. O mala,co si pamatuju, jsem si vysnívala, že budu mít staršího kluka a mladší princeznu. Když jsem otěhotněla po dvou a půl letech snažení, jsem byla sice neskutečně šťastná, ale v hloubi jsem se obávala toho jak to vezmu, když to bude zase kluk. Užíralo mě to, nějakou dobu jsem si říkala, že to radši vědět nechci, radši až po porodu, ale pak jsem si říkala, lepší abych se s tím srovnala ještě než se narodí. Všichni tipovali holku, i já dle příznaků a babských rad, dokonce činské kalendáře a podobně blbiny ukazovaly na holku. První se nechtělo ukázat, pak ale před asi měsícem to přišlo. Je to kluk. Nebudu lhát, obrečela jsem to, i když jsem se cítila strašně, že to vůbec řeším, když mám být ráda že vůbec nějaké mimčo bude. První den jsem probrečela celý. Druhý den jsem všude viděla samé malé princezny, trochu mě to dostávalo do kolen ale pak se to ve mě zlomilo a jsem štastná. Můj syn je štastný a na bráchu se všichni moc těšíme, Má to spousty výhod, které sem před tím slepě vidět nechtěla. Věř mi budeš ho milovat tak jako tak. 😉 A nejvíc mi pomohla první fotečka jeho nádherného obličejíčku z 3D, už se ho nemůžu dočkat, bude to další klon mého muže, stejně jako první syn. A většina chlapů(hlavně těch co mají samé holky) v okolí mému muži závidí a ptají se ho jak to dělá. Netrap se tím, třeba budeš chvíli smutná, ale uvidíš že to přejde 😉
Ahoj. Tak já chtěla jako první kluka a byla na něj tak nějak naladěná, ale narodila se nám holčička a to jsem si řekla nevadí, však máme ještě 1 pokus. No a teď jsem těhotná po druhé a opět jsem moc moc moc chtěla kluka. Podle UTZ to vypadá na druhou holčičku. Nebudu zastírat, že zklamání tam je a to že to bude holčička vím už 5 týdnů a zatím se s tím nějak nemůžu popasovat. Sice jsem říkala, že ušetříme, protože po malé máme prakticky veškerou výbavu, ale přeci jenom v hloubi duše cítím, že mi ten klouček bude chybět a vlastně i manželovi. Taky si přál kluka. Manžel je v pohodě a říkal že druhá holka bude taky fajn, že malá bude mít parťačku a hlavně ať je mimčo zdravé. Já nevím, jak dlouho mi bude trvat, než se smířím s tím, že kluka mít prostě nebudu. Ale už máme pro tu naší druhou cácorku vybrané jméno
@katijka ahoj, tak jak se smířit, (jsem matka dvou kluků a potřetí těhotná, pohlaví budu vědět jistě až za měsíc, moje dr. ma spatny ultrazvuk). Když budeš mít dva kluky, budou to nerozluční parťáci, kteří spolu budou neskutečně blbnout, bavit se a hrát si, takové souznění ti s holkou nikdy nenastane, kor ve vyším věku, kdyz jsem čekala druhé,tak jsem si byla jistá,že je to holka, prostě jsem to podvědomě věděla, jenže podvědomí se spletlo, pak jsem byla zklamaná, ale hlavně proto,že jsem s tou holčičkou počítala, u třetího je mi to jedno, když to bude kluk, tak to bude silná trojka, jak říká děda tři fotbalisti (jak by z nich chtěl mít), když holka, tak moje vysněná holčička, kterou budou bavit holčičí věci a kluci se budou k ní učit jemnosti. Beru to tak,že oboje mi něco přinese. Raději počítej s tím chlapečkem,protože to vázání se na to,co si moc přeješ pak způsobí zklamání, moji kluci jsou ted jedno tělo jedna duše, uličníci a parťaci, divoši... takže vůbec nelituji, že je to tak jak je. Navíc se říká,že kluci jsou hodně pak napojení na matku a holčičky zase na tatínky.
@maudn Já měla taky tak. U prvního jsem od začátku podvědomě věděla, že to bude kluk a podvědomí nezklamalo, ale teď zklamalo, taky jsem se cítila a myslela jsem si že to bude určo holka 😀 A já se vsadím, že mít třetí tak by to byl zase kluk. Ale musím říct, že teda náš první syn je víc tatínkový, tak doufám, že druhý bude mamánek 😝
@jika10 Je hrozně zvláštní, jak většina lidí nedostane to, co by chtěla a dostanou to ostatní. Já bych hrozně chtěla dvě holky, nejsem na kluka nějak nastavená. Ale ještě ani nejsem zatím v tom a na 100% vím, že budu mít dva kluky. Docela třeba obdivuju mou mamku, která měla dva kluky a ve 34 si řekla, že chce ještě jeden pokus a vyšla jsem jí já. Třeba budeš mít na třetí pokus takové štěstí jako moje máma 🙂
Ahoj, já to měla přesně naopak. Strašně jsem chtěla kluka. Když mi Dr potvrdil, že to bude holka, tak jsem to první 3 dny obrečela. Pak jsem to řešila s manželem a ten mi dodal sílu a aji trochu té radosti. Po zbytek těhu jsem se s tím učila vyrovnat. No nakonec mám holčičku, která vydá za 10 kluků 🙂 Takže moje přání se tak trochu vyplnilo :D Jen někdy nevím, jestli je to za trest, že jsem holku nechtěla, nebo za odměnu, protože bych ji nevyměnila za nic na světě!! Rozhodně jsem raději, že ji zajímají spíše některé klučičí věci, než aby mi lezla do kosmetiky a tak 🙂 Určitě se s tím vyrovnáš a co ty víš, třeba budeš nakonec i raději 😉
holky, tak dnes mi vyšly špatně testy a mám podezření na Downův syndrom, musím na plodovku a výsledky se dozvíme cca za 14 dní :( chci tím říct, tak jak jsem si přála holčičku, teď se modlím, ať je to klidně zase kluk, hlavně když bude zdravej... jak je během chvilky všechno jinak, co? ;( 🙂
@novynka na plodovku bych vubec nesla,svagrove vysel tripple test spatne a to kvuli tomu,ze uz neni nejmladsi,byli v Olomouci na velkem ultrazvuku atd., tam ji rekli,ze cekaji zdravou holcicku,odber plodove vody je dost invazivni vysetreni pro miminko i pro vas,zkuste jeste ten ultrazvuk,maji ho ve vsech krajskych nemocnicich.
@novynka vůbec bych na tu plodovku nesla. nech si udelat velky ultrazvuk. taky jsem to tak mela z triplu podezreni na Downa, hnali me na plodovku a po porade s primarkou mi sama rekla, ze riziko potratu je vyssi nez postizeni a nesla by. Takze ja triply uz nechci, verim NT screeningu a to sem věřila i předtím a mame zdravého chlapce
Jak se smířit s tím, že ode mě a od naší 16m dcery odešel manžel? Ženská, srovnej si v hlavě priority...