Jak se smířit s pohlavím miminka?
Vždy jsem chtěla holčičku. Doma mám už 1 syna, miluju ho, za nic bych ho nedala. Ale čekám teď druhé a opět toužím po holčičce. Zatím nevím, co to bude, jen se mi jednou zdál sen, že mám zase syna. V tom snu jsem byla zoufalá... Vím, že pokud to bude kluk, budu ho milovat stejně, jen bych si chtěla začít užívat těhotenství bez toho, aniž bych se modlila za holčičku a odmítala kluka a potom na utz zažila opět to obrovské zklamání, pokud se objeví pindík. Prosím, neodsuzujte mě, rozumově vím, že tento přístup je strašný, rozumově si dokážu obhájit, že 2 kluci jsou také úžasní, že hlavní je, aby bylo miminko zdravé a že co by mnoho žen, které buď mají nemocné děti, nedaří se jim otěhotnět či mají různé jiné problémy, dalo za to, aby zjistilo, že je to zdravý chlapeček. Rozumově i vím, že je to nefér vůči tomu miminku, že bych se na něj měla těšit stejně, ať je to on nebo ona, ale emocionálně mi to stále nejde. Pořád doufám v holčičku. Strašně bych chtěla jít na utz s tím, že budu spokojená s oběma variantami. Překvapit při porodu se nechat asi nechci, potřebuji čas na případné smíření se s klukem, bojím se, že bych po porodu byla zklamaná a to opravdu nechci. Moc by mi pomohly buď vaše vlastní zkušenosti nebo nějaké rady, prostě jakákoli slova, která by mi pomohla změnit přístup. Děkuji moc.
Holky, já dneska byla na 4D utz a prďolka na nás i zamával a je tak krásný, že bych nafackovala za to že jsem to obrečela. A i když jsem si ten první den po zjištění myslela, že se s tím asi nesrovnám, teď jsem opravdu neskutečně šťastná, hlavně za to, že je zdravý a má vše co má mít. Užívám si každý kopanec a už se nemůžu dočkat až ho budu mít venku. Koukala jsem na synovi fotky po narození a tenhle vypadá už v břichu uplně stejně a vím, že bude pro mě nejkrásnější na světě a je mi fuk , že to není holka. Ani bych nevěřila, že se s tím takto srovnám a myslím, že každá co je tady zklamaná to tak bude dřív či později mít taky 🙂
@lenka27 jeezis 🙂 ze ja jsem neco psala 🙂 proste kluk u me neni favorit ani top..jako joo je muj..ale ...😉 to proste vysvetlovat a kor tady nebudu...joo co by za to jiny dali chapu...ale...kazdy to ma nastavene jinak...ale joo muzu byt rada ze ty holky mam...jojooo, no ja to nemyslela zle ale ...proste nejak k tomu nemam ten uplny cit ..a tehu jsem si prestala uzivat..noo...zklamana ale nenadelam nic..holt to nejak preziju a daaam 😉
@marton no ja na to tuleni s klukama moc nejsem 😉 tak se bude tulit s tatkou 😉 hihi
@novynka To je mi líto. Ale věřím, že miminko je v pořádku, ty triply vycházejí velmi často falešně negativně. Přeju hodně sil. A ano, umím si představit, že kdyby mi sdělili něco takového, je mi v tu ránu jedno pohlaví, hlavně, aby to byl falešný poplach.
Bohužel pravdou je, že dokud člověk nezažije nějakou zlou věc, zabývá se hloupostmi. Bohužel, nitro je tak ale nastavené a i když si stokrát denně říkám racionální argumenty, myšlenky se mi stejně bezděčně k té holčičce vrací...
@ivaflo Neboj, budeš ho milovat! Já u syna také byla dva tři dny v šoku, ale už tenkrát jsem ho milovala. Ty ho miluješ taky. Zkus si představit, že by nebyl, že by tě někdo např. kopnul do břicha a uvidíš, jak se ti ty představy hned vzpříčí a jak ho budeš i jen takhle v myšlenkách chránit. A až ho uvidíš, všechny pocity se x-násobně zintenzivní 🙂 . A dobré máš, že ti stále ta naděje na holčičku potrvá s dalším miminkem, tedy pokud chcete víc než 1. Za to u mě, pokud mi řeknou kluka, budu vědět, že je to pravděpodobně definitivní, protože žádné další už nechceme.
@yildiz Tak to ber z té stránky, že můžeš být fakt ráda za 3 holky a 1 kluka než opačně - 3 kluky a možná holčičku 😀 . Jinak já to mám podobně, mám sice JEN dva skřítky, první holčičku, druhé kluk a i když oba miluju víceméně nastejno, byť každého jinak, tak u té holčičky se zkrátka daleko víc vyžiju nebo jak to mám napsat 🙂.
Holčičí svět je mi prostě bližší, možná tím, že jsem měla mladší ségru. Ti kluci jsou.............zkrátka fakt malí chlapi, už od miminka 😀 Já tomu nevěřila, že to bude takový rozdíl, ale fakt rapidně to je znát, jak jsou jiní. A to jsou zatím oba mrňaví 🙂.
Já už říkala manželovi, že do třetího bych šla jedině v případě, že mi zaručí holčičku - což teda bohužel nezaručí no 😀
@michaela_2 jasně že jsou jiný.Mají to dané a my je k tomu směřujeme.Holčičkám kočárky,klukům autíčka.Mě jako netechnickému typu by bylo taky bližší plést copánky než stavět kostky 😉 .
Jinak mě pobavil tvůj příspěvek pod tvojí fotkou.Taky jsem měla triky jak kluky pobavit.Tuhle jsem jeden použila a Matýsek si zakryl oči.Něco jako no mamí,to ne 😀 .
Přidávám se do party. Prcek se na utz nechce natočit, abychom viděli, ale od začátku prostě čekám kluka, chci kluka a do porodu budu doufat, že to bude kluk (a doufám, že mi to dr. potvrdí i dřív 🙂) Udělali jsme to s manželem, jak je psáno výše - u kluka budu šťastná, že to bude kluk a skousnu, že manžel trvá na Karlovi, a když to bude holka, bude mít aspoň jméno, které se mi ze všech holčičích líbí nejvíc.
Ale díky za dotaz, jsem ráda, že to tak máme "skupinově" 🙂
Přísloví říká: "Když žena porodí syna, je hrdá, když porodí dceru, je šťastná." U mě to sedělo na 100 %. Poprvé jsem byla hrdá, že jsem manželovi dopřála syna, podruhé šťastná, že vyšla holčička. Jsem ráda, že jsem nemusela nic řešit.
Moje matka chtěla jednoho syna, já byla něco navíc. Dodnes jsme k sobě nenašly cestu. Netvrdím ale, že je to tím.
Přeju všem, ať se dokáží co nejlíp srovnat se svými pocity a emocemi!
My máme první holčičku, moc jsme si ji já i manžel přáli no a záhy přišlo druhé....už s prvním duchem na testu jsem věděla, že to bude kluk a když to mudr ve 20 tt potvrdil, tak jsme byli trošku zklamaní....no ale pak přišel den D a můj malý velký muž vykoukl na svět. Neříkám, že to byla láska na první pohled (ostatně to ani s malou), ale najednou jsem zjistila, že chlapeček má své přednosti a teď ho milujeme tak, že bych si za rouhání, že jsem chtěla holčičku, nejraději nafackovala. A můžu říct, že kdyby jendou příšlo i třetí, tak mi je úplně jedno , co to bude. Malá je tátova holčička- a Danýsek je mamánek 🙂
holky, tak mám toho kluka, jak jsem ho nechtěla...přesně 72 hodin na světě a já jsem z něj úplně vyřízená jak ho miluju a říkám si, ještě že to není holka
@ivaflo tak ja tě uklidním, ja jsem vyšilovala jak malá, nechtěla jsem kluka ani omylem a fakt, ted na něj koukám a říkám si, že je to nádhera a vubec jak bych byla zklamaná, kdyby to byla zase holka, prostě se to obrátilo a já jsem beznadějně zamilovaná...Ríša ...jméno jsme vymysleli a zcela změnili přímo na porodním sále 🙂)))
@katijka naprosto ti rozumím. Taky jsem vždycky toužila po holčičce, no a mám 3 kluky. Teď čekáme čtvrté mimi a pohlaví vědět nechci, oba si s manželem přejeme holčičku, ale mám takový pocit,že to bude zase chlapák. Jsem nejmladší že tří holek a prostě vidím,že vztah matka dcera je jiný než u kluků. Beru to pak v dospělosti,protože v pubertě jsme byly na zabití. Samozřejmě nejdůležitější je zdraví,ale každý v životě po něčem touží a pro mě je největším snem mít dceru. Obě moje sestry mají dva kluky,takže naši mají 7 vnuků a žádnou vnučku a náš táta si strašně přál syna a měl nás-3 holky 🙂 Pokaždé,když se nějaké kamarádce narodí holčička,tak ji závidím. Kluci si taky přejí ségru, ale těší se i na bráchu. Takže nezoufej, určitě nejsi sama pro koho je pindík tak trochu zklamání, přestože když se narodí tak jsi nejšťastnější na světě. 🙂
U prvniho ditete mi to bylo uplne jedno.spise jsem pocitala holkou,v obou rodinach az na meho tatku byli vzdy kluci drurozeni;)
No a narodil se chlapecek,byla jsem rada,pokračovatel rodu a taky velky bracha a ochránce pro druhorozenou dceru..tak jsem si to lakovala;)
Cekala jsem druhe mimi.tehu od zacatku bylo jine,do 20tt i na utz to ukazovalo spise na holku,pindik se neobjevil..jenze pak velky utz srdce a koukli i niz a ve vode plaval uz i pinda..mate zdraveho kluka..byl to sok.uz predtim jsem brisku zacala rikat vybranym holcicim jménem, lakovala si život s pareckem..s mamkou mam super vztah, sestru nemam..tak jsem se tesila na dceru.venku jsem to neskutecne obrecela, ale druhy den si rekla,ze jsem koza.prte je zdrave a to je nejvic. Do tydne jsem uz po sve touze ani nevedela a zacala se tesit.rikala jsem si,budou to dva parťáci, asi si i vic rozumet,muzu koupit starsimu drazsi obleceni a mladsi podedi;)) nemusim kupovat novou výbavu-vse schovano..jak se pak syn narodil,od začátku dokazuje,jak je rozdílný nez braska. Starší je vzhledove ja, ale povahou mqnzel.lumpik,neposedi,vsechno zkouma,sroubuje,boucha,seka.leze po stromech,radi jako cerna ruka.tiche a sedici aktivity byly donedavna tabu;))
Kdezto mladsi je vzhledove vic na manzela,ale povahou jako ja..klidnejsi,tissi,vydrzi na miste a uz ted si sam dokaze i 20m hrat. .a po vzoru holek strasne pisti;))
Ja jsem se pak za sve myslenky styděla, ale trvaly den..jsem vdecna za dve zdrave deti a verim,ze jednou budu mit fajn snachu a i vnučku; ))
Do třetice uz zkouset nebudeme..mit pak doma 4chlapy,neee;) svagr ma 3dcery a tak moc touzi po synovi..chteji jeste jedno mimi a veri,ze to zas bude holka;))))
Nerikam,ze me obcas ve skrytu duse nenapadne,jake by to bylo mit dceru..ale to je jak by kdyby...komu by byla podobna,jestli by byla ero nebo klidas..jestli bych s ni mela takovy krasny vztah jako s mou mamkou..ale to uz je me co by, kdy by;))
Tak já mám 2 ségry, 3 sestřenice a jednoho bratránka. A přitom jsem si vždy líp rozuměla s klukama. Táta chtěl kluka, po třetí holce mamka už pak další nechtěla. Teď je vidět, jak si hrozně užívá kluky-naše partnery. Když se zamyslím nad takovými těmi "holčičími" věcmi, tak to jsem s mámou nikdy neřešila - když už tak s kámoškama ve škole (i když já spíše vůbec - byla jsem i chováním víc kluk).
A když srovnám synovce a neteře, tak se synovcem blbnu a mám k němu tak nějak blíž (pravda, nejstarší), neteř beru jako křehotinkou princeznu, ale takové to "blbnutí" mi moc nejde. Druhá neteř je ještě dost malá, ale uvidím. Pravda, sama nevím, co bych chtěla víc - u kluka je to asi to "žena chce přirozeněji holčičku", že by byla stejná - jenže když vidím dnešní holky - líčení, čančání, diety, pořád něco řešit, tak nevím, zda by nebyl lepší kluk. Bude teda asi vyvádět kupu kravin a ve škole mi přijde, že problémy s chováním mají většinou jen kluci (že se poperou), ale pořád lepší řešit, že se popral než to, že máma nosí úplně debilní ohoz, není nalíčená a já nevím co ještě. A to budu mít (jestli vůbec) jen jedno, takže to druhé pohlaví ani nevyzkouším.
Máme 4 slečny... je to "těžký" ale prostě vidím, že to tak má být...
Jen vsuvka.. byvala kolegyne z prace touzila po holcicce.. prvni kluk, druhy kluk po dvou letech, treti po trech, pak si dali pauzu zase 3 roky a zase kluk.. vzdali to a po jedne dovolene se vratili s dvojcaty.. fakt nevim, jak to s tou smeckou stihli a co ?? Zase kluci. Koupili mikrobus a jidlo jim vozi Tesco 😃😃
My teda zatím mimčo nemáme, ale když si povídáme o pohlaví, je nám to oběma jedno, ale jako FAKT JEDNO co to bude 😀. Jen si přejeme, aby to bylo zdravý, hodný miminko. Ani si to nechci nechat říct dopředu - nevidím jediný důvod proč bych to měla vědět, navíc to bude překvápko 🙂. Prostě se neumíme rozhodnout co a proč je lepší. Můžu se zeptat, co vede vás k tomu, že tak strašně moc toužíte mít třeba holčičku a zároveň tak moc nechcete chlapečka nebo opačně? (A teď to nemyslím nějak vyčítavě, prostě mě to jen zajímá 🙂).
asi bych se zaměřila na to, jak jste zvládla se "smířit" už u prvního kluka. A asi bych se přidala spíš k tomu víc prozkoumat svoje pohnutky k tomu, proč si tak moc holčičku přejete, kvůli čemu jste se zamilovala to představy holčičky? Nemůžu posoudit osobně, mám holku i kluka a bylo mi vždy jedno, co budu mít, takže se do Vaší kůže nejspíš nevcítím, proto se ptám, co Vás tak silně vábí na holčičce. Oni to totiž můžou být i nějaké nevědomé pohnutky, ke kterým by bylo zajímavé se dostat.
A pokud to bude opět kluk, pak bych asi doporučovala se zaměřit na hledání pozitiv toho, že budete mít dva kluky, co by s holkou mohlo být oproti tomu jiné, náročnější atd. V konečném důsledku si to stejně nerozhodnete, proto Vám nezbude než pokora k tomu, jak to je... možná se to lehko řekne, ale nakonec je jen na Vás, zda se budete těšit na miminko nebo stejný čas místo toho strávíte obavami o to, aby to nebyl opět kluk, přeju, ať se máte co nejlépe!!!
@luj_89 U prvního mi to bylo taky jedno, ale pak jsem si chtěla vyzkoušet to druhé a taky proto že má maminka měla taky od každého, tak jsem nějak předpokládala, že to budu mít taky tak. U mě to nebylo tak že bych kluka vyloženě nechtěla, vidím v tom spoustu pozitiv jak pro nás rodiče, tak pro našeho prvorozeného, ale prostě jako žena jsem si přála mít tu svou dceru, se kterou bych měla v budoucnu takový vztah jako mám já se svou maminkou. A to nemluvím o tom, že mám u kluků už teď strach do budoucna, jak často mne budou navštěvovat, jaký vztah budu mít s jejich ženami. Obzvlášt mě to děsí, když kouknu na svou tchýni, která má taky dva kluky, vztah sice mají dobrý, ale manžel nějak zvlášť nestojí o návštěvy a časté vídání se. Nicméně myslím, že každá to překoná, to prvnotní zklamání, nekterá dřív, jiná později. Mě to trvalo překvapivě chviličku a opravdu je pro mě důležité to, že je zdravý, nosím ho v sobě a užívám si každý kopaneček a neskutečně se těším až jej budu mít u sebe. A koukat na prvorozeného, jak je nadšený a před každou návštěvou dr se mě ptá: "A už budeme mít bráchu venku??? Už ho vytáhnou??" je to nejlepší <3
@dadelie Podle mě tohle přání mít holčičku nebo chlapečka souvisí se spoustou představ a stereotypů, které se ale nemusí naplnit. Např. holčička si nebude chtít nechat česat vlásky nebo si chlapeček nebude chtít hrát s autama. Spoustu takových předsudků jim vnucujeme už od mala prostě proto, že se to tak dělá.
@luj_89 Tak zrovna tohle u mě třeba nehrálo roli, já se třeba jako malá nerada nechávala česat a přesto mám jiný vztah s mámou než můj bratr. Samozřejmě, že kdybych měla holčičku tak bych jí čančala dokud by se nechala, nicméně ani našemu synovi jsme nic nevnucovali, bereme jej takového jaký je, ale nepopírám, že jsem ráda že si nechce hrát s panenkama 🙂 Ale třeba s kočárkem, jakýmkoliv, si jezdí rád, jenom proto, že to prostě jezdí 🙂 Taky má svojí kuchyňku, byť by se čekalo, že je to hračka pro holky, jeho to bavilo, tak jsme mu ji pořídili a strašně rád nám "vaří kafe".
Nicméně narazila jsem už na netu na případy, kdy se ženy nikdy nevyrovnaly s pohlavím které se jim narodilo, byť to dítě milovaly. Tento případ je i pro mě nepochopitelný. Já to již beru jak to je, a necítím se zrovna dobře, proto,že jsem to obrečela, nešlo to zastavit a ani moc neruzímm teď tomu proč jsem to tak cítila. A právě proto udělám pro něj všechno proto aby nikdy neměl pocit, že lituji, že jej mám. Oba své syny bezvýhradně miluji a kdybych přece jenom někdy svolila ke třetímu, jsem si téměř jistá, že by to byl zase kluk a vůbec mi to nevadí 😉
@ppejskova tak to gratuluju! 🙂 my si urco necháme překvápko az do března😉