• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Má postižené dítě právo žít?

28. května 2015 
ja teda nechapu ty lidi co dokaži odsoudit nekoho koho neznaji,neznaji situaci rodiny a napiší že oni by nikdy...to nepochopi nikdo,kdo to nezažil,ani ja ne a doufam že to nikdy nepoznam...jen si myslim ze by nikdo nemel soudit,je pravem každe ženy se rozhodnout podle konkretni situace...
nikdo z nas přece nemuže vedet jak by se opravdu choval,kdyby tato situace nastala a musel ji řešit a ty co ted tvrdí,že by to nikdy neudelali by možna mluvili jinak,kdyby se to stalo jim...

ja myslim že i potrat je pro tu ženu velke trauma,se kterym musi žít :frowning2:
myslim ze to chce hodne odvahy,at se rozhodnou tak i tak
25. lis 2008 ve 21:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky asi pujdu proti proudu, ale ja na potrat pujdu na 100 % pokud se DS prokaže.. je to hrozne rozhodnutí ale nutne...

btw: jake je riziko že budu mit nemocne dítě když mam DS přímo v rodině (bratr manžela)?
17. lis 2009 ve 22:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dreana - já bych si taky vědomě postižené dítě nenechala, ať si o tom každý myslí co chce, je to jen a jen rozhodnutí rodičů.
17. lis 2009 ve 22:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja by som sa tieez rozhodla pre potrat, keby dieta malo byt postihnute. samozrejme, by islo aj o to, do akej miery. ale keby som mala mat dieta, o ktore sa musim starat cely zivot, prebalovat, krmit, potom aky zmysel to ma pre to dieta??aku bude mat radost zo zivota??a kto by sa on staral, keby ja som posla??ved aj to dieta sa tym musi trapit
18. lis 2009 v 11:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
myslim si ze kazde dieta ma pravo na zivot. postihnutie moze prist aj neskor (DMO aj ine choroby) a potom svoje dieta predsa nezabijem. urcite je to tazke rozhodnutie a nikoho neodsudzujem nech sa rozhodne hocijako ale dufam ze by som sa v takomto pripade rozhodla dieta si nechat. alebo ho aspon nechat zit . dat mu sancu. neviem ci by som sa o neho dokazala postarat ale nemohla by som zit s tym ze som ho zabila. a su aj pripady ze sa dietatko nakoniec narodilo zdrave je ich malo ale su.
18. lis 2009 v 11:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
barbarka, jasne, ze svoje dieta nezabijem, ale predsa je to take rozhodnutie. Napr., keby som vedela o tom, ze moje dieta ostane priklincovane o postel, bez pohybu, bez vsetkeho.....
18. lis 2009 v 11:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
vefi aj tak by som verila ze sa to moze zmenit. aspon dufam. pred porodom nevedia povedat ako velmi bude postihnute. a myslim si ze aj postihnuty ludia mozu byt stastni . tak ako vela zdravych je nestastnych a dobrovolne si beru zivoty.
18. lis 2009 ve 12:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
barbarka, to moj nazor a viem, ze vela ludi sa s nim nestotozni :wink:
18. lis 2009 ve 12:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Myslím, že to je na rozhodnutí každého páru. Jen nesouhlasím s dreana, že je to rozhodnutí nutné.

Každý to cítí jinak, někdo má na to postarat se o postižené dítě, někdo ne. Závazek je to obrovský. Nevím, jeastli bych to zvládla, jak bych se k tomu postavila. Dioufám, že to nebudu muset řešit. Nikdy nelze říct, do jaké míry bude dítě postižené, a to ani dobu po jeho narození, natož v těhotenství. Dokonce jsem tu koukala na jedno albíčko, kde budoucí mamince radili, aby dala dítě pryč, že má těžkou vadu neslučitelnou se životem. Dítě si nechala a pak se ukázalo, že je děťátko skoro zdravý, jen s drobnou vadou na srdíčku.

Zrovna co se týká DS, to rozhodně nejsou žádní ležáci ani absolutně nesamostaný chudáci. A radosti mají na rozdávání :wink: Nějaký riziko, pokud už je v rodině asi bude, chtělo by to pozjišťovat u odborníka. Mám pocit, že jsou tři typy DS a jen jeden je nějakým způsobem dědičný, ale už si to moc nepamatuju.
18. lis 2009 ve 13:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nehledě na to, že na testy v těhotenství nelze moc spoléhat, jako že je pak všechno o.k. Nejčastějším postižením je DMo, a ta se projeví až kolem 1 roku dítěte :frowning2:
18. lis 2009 ve 13:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
milada2´: nemusíš přece souhlasit, ale ja se na tom s manželem dohodla, on ma brachu s DS a na to abych ho dala do ustavu a viděla ho jdnou za 14 dní, to by se mi nechtělo, to ptoom nema cenu, a 24 hodin bych se o něj cely život starat prostě nemohla. je to nase rozhodnutí nemusí s ním nikdo souhlasit.

jinak my mame ten DS přímo v rodině a mam hrozny strach že nase díte bude postižené.. a nejsou to ležaci, ale nejsou samostatní, nemužeš je nechat samotné...
19. lis 2009 v 10:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dreana, ty uz cekas mimco? Mam kamaradku, ktera ve velmi postizeneho bratra (nevim, co to presne je, ale je lezak, od narozeni, nikdy ani nereagoval) a jeji manzel ma postizenou sestru, ale ne moc - ma Turneruv syndrom, s tim se da docela zit. A ta kamoska, kdyz otehotnela, prosla vsemozna vysetreni (od NT screening, pres odber choriovych klku az po nejake specialni rozbory), aby se vyloucilo postizeni. Ma uz druhe dite a obe jsou v poradku. Podle doktoru je postizeni jejich sourozencu dilem nahody, protoze maji jeste dalsi sourozence, co jsou v poradku.
Naprosto te chapu, ze mas takove obavy a ze se necitis na to, abys takove dite vychovala. Je to vase rozhodnuti a nikdo tu nema pravo vas za to soudit :wink:
19. lis 2009 v 10:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
dreana: asi jsme si úplně nerozuměly. Já nepsala, že nesouhlasím s vaším rozhodnutím, to absolutně ne. Nehodlám nikoho soudit, ani moralizovat, ani "udělovat" souhlas :wink: Jak jsem psala, je to rozhodnutí každého a nikdo nemá právo to hodnotit. Jen jsem reagovala na tvou větu, že "je to rozhodnutí hrozné, ale nutné", což mi vyznělo, jako že to myslíš obecně (že je nutné se rozhodnout pro potrat) a ne jen na váš případ. Každopádně přeju, ať nic takového řešit nemusíte a máte zdravé mimčo :wink:
19. lis 2009 v 11:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mile tehulky, mamicky

rozhodla som sa Vam sem napisat par riadkov. Dnes uz mam 27 a narodila som sa so skratenymi slachami - doktori to nazvali DMO, a mohli by sme to tak brat, kedze sa to prejavilo do toho roka.

Osobne si myslim, ze ak matka mieni za kazdym rohom vyrevuvat, ze jej dieta je postihnute, velmi tazkym postihom, ale jemu to mysli az priliz dobre, nech to dieta radsej nema. Je to tragedia, a take matky mam chut vyfackat.
To dieta ma chut aj nieco dokazat, ale nemoze, lebo mu zabiju uplne cele sebavedomie.

Ak dokazete mat tolko siliy, ze sa budete, aj ked len raz za dva tyzdne pri navstevach spravat k svojmu dietatu s uctou a nikdy mu nepoviete, ze je chudatko, alebo ak nebudete zhadzovat vlastne dieta na ulici, lebo ma dawnov syndrom - MAJTE HO A LUBTE :slight_smile:

Ja som mala tolko stastia, ze mi nikdy nepovedali, ze som chudatko a ak aj moja mama plakala nikdy som to na vlastne oci nevidela, za to som im vdacna.

Na druhej strane to ci si dieta necham, bude zalezat podla toho, ake sa mu zisti postihnutie pocas tehotenstva. Ak bude tazko chore, nech radsej nezije, ak sa objavi DMO po case znamena to, ze psychicky to bude zdravy cloviecik, a ma pravo zit.

Berte tieto riadky, ako moj pohlad z vlastne skusenosti, len vas prosim ak ste si nie uplne iste svojou vnutornou silou, zvazte pre a proti.

Stale sa mi to stava, ze vidim niekde napr. matku s dcerou a matka reve, ako sa jej dietatu ludia smeju. Takze mam sto chuti matku prefackat a dcere zdvyhnut sebavedomie.

Verim, ze budete skvelymi matkami ci uz detom zdravym alebo chorym. Ak sa dietatka vzdate(pojdete na potrat), berte to tak, ze tu bolo tolko kolko tu malo byt, aj ked vo vas zilo len par tyzdov.
20. lis 2009 v 00:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Drena DS není dědičná choroba . Kamarádka má DS sestru a ona sama má zdravé tři děti a její bratr jedno zdravé :wink:
20. lis 2009 v 09:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
hmmm aj tak nechapem, testy na DS sa predsa robia okolo 17tt a potrat do 12tt nie??? alebo u postihnutych je to inak ????? a poznam niekolko zien ktorym v tehu povedali ze ich dieta ho bude mat ale ani jednu ktorej sa to splnilo, mne samej momentalne napisali do papierov pozor zvysene riziko DS a neriesim to.
ale zit alebo nezit s naozaj postihnutym dietatom je ina otazka a tiez neviem co by som urobila len mi nejde do hlavy to rozhodovanie v tehu vzhladom na tie tyzdne. alebo som mimo?
20. lis 2009 ve 12:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
No mamina sestra má DS a nemyslím si že je to postihnutie s ktorým by sa nedalo žiť. Vedia sa hýbať prejavovať lásku aj smútok. Treba na ne dávať síce celý život pozor, ale tieto deti sú v podstate šťastné. Stačí ked majú svoju hračku občas ich pohladkáte a tak. No poviem Vám že zo skúsenosti mojej starkej, teda maminy tej tety s DS že má oveľa väčšie starosti ked vidí ako sa jej syn ktorý sa narodil zdravý ničí alkoholom, alebo ako jej dcéra trpela s násilným manželom ktorý ju bil. Sama mi povedala že čo sa naplakala ked sa tá jej chorá dcéra narodila, ale že teraz vidí, že s ňou má najmenej problémov, a že sú oveľa horšie veci čo sa môžu s vašimi deťmi stať.
20. lis 2009 ve 13:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
DS opravdu není dědičná choroba (jako jánevím cystická fibroza nebo hemofilie), ale přesto jsou rodiny, kde se "dědí"- rodič je nosičem balancované translokace 21. chromozomu na jiný a za určitých okolností se potom v těchto rodinách opakovaně DS děti vyskytujou. Tak to jen pro upřesnění.

Katia, do 12.tt lze ukončit těhotenství "pouze" na přání těhotné ženy. Do 24.tt potom z genetické indikace (srdeční vady, chromozomální vady, metabolická nemoc) a později, po 24.tt už jen tehdy, když se zjistí tak závažná vývojová vada, že by dítě okamžitě po porodu umřelo (chybí srdíčko, mozek...díky kvalitním ultrazvukům už k tomu prakticky nedochází, ale ta možnost tu je).
20. lis 2009 v 16:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
kazde dieta ma pravo zit. od vtedy ked sa narodi zije vo vlastnom svete v ktorom je stastne...a ta ktora sa trapi nad tym ze sa bude musiet o to dieta stale starat, nie je dobra matka, preto je lepsie ked matkou nebude nikdy.pretoze mysli na seba a nie na to malinke ktore chce zit. to nie je trapenie pre to malinke, ak sa narodi tak ma zit, ak zije tak to Boh stale chce. ani jeden z nas nema pravo rozhodovat o zivote ineho cloveka...aj ked to male v brusku je zavisle nacas na svojej mame, matka nema pravo reozhodovat za neho.ak rozhoduje tak len za seba a o tom aby ho nemala neskor na pritaz.

mala som profesorku na skole ktora cakala dievcatko. a po krvnych testoch jej doktor oznamil ze ma vsetky geneticke testy zle.malo byt postihnute vsetkym moznym...zacali sa cela rodina za nu modlit, prosili Boha a on im pomohol, mala sa narodila zdrava bez ujmy a je najkrajsim dievcatkom ake som doteraz videla. vyzera ako ztelesneny anjelik.
20. lis 2009 v 17:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
elana vdaka za vysvetlenie, tak z tohto sa mi chce vracat, ved ten drobcek sa mi uz par tyzdnov hybe v brusku, sorry ale toto nechapem a ani nepochopim ak dietatko nema srdce ok ale to uz asi moc nezije, ach ja nechapem preco sa niektori ludia chcu hrat na Boha :frowning2:
21. lis 2009 v 19:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
No tiež sa mi to zdá trošku na hlavu, ved to potom by sme mohli zabíjať aj deti čo dostanu deckú mozgovú obrnu, však tiež si môžeme povedať, že bude celý život trpieť. No neviem, moooc si prajem zdravé dieťatko, ale ako hovorím máme v rodine tetu s Downovým syndrómom a je v podstatešastný človek. §stačí že má svoje hračky, a aká je vďačná ked dojdem a pritulim so ju, tak jej normálne slzy od šťastia idú do očí. A aké sú vnímavé tieto deti, všetko vycítia, ked má človek zlú náladu, ked sú podráždení. No treba na nu dávať síce veľký pozor, lebo napríklad ona by vypila uplne hocičo. Minule sa na ňu nedalo pozora a Hanička vypila benzín :confounded: Potom s nou museli ísť do nemocnice na výplach žalúdka, chúdatko. No ale to sa nám stalo prvý krát, takéto niečo. Stačí jej ku šťastiu menej ako normálnemu človeku.
Katia držím palčeky tvojmu maličkému.... a jeho srdiečku :pensive:
21. lis 2009 ve 20:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak jsem si vsimla, ze vetsinou ty holky co by sly na potrat jsou bud snazilky nebo par tydnu tehu. Ja mela taky takovy nazor, ale ted kdyz citim toho sveho bobika kopat,tak bych proste nemohla...a pri pristim tehu si to podle me telo pamatuje, proste se staneme matkou a mimi nedame.
A DS? Vzdyt ti maji radost ze zivota vsechno, nejde o to jestli DS bude mit kvalitni zivot, ale o to jestli je clovek schopny se obetovat a dovolit mu ho prozit. Proc by zrovna nas normalni styl zivota mel byt ten nejlepsi a plnohodnotny? Kdyz je vidite jak se bavi, oni jsou stastni :slight_smile:
Ale samozrejme nikoho nikdy neodsuzuju, pokud se nekdo rozhodne pro potrat je to jen a jen jeho vec, kazdy jsme jiny a to je prece to krasne :slight_smile:
A preju vsem aby to nikdy nemuseli resit!
22. lis 2009 v 15:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
jj loki, presne si to vystihla s tým, že kde bereme istotu že práve ten život aký žijeme my a aký sa nám zdá normálny je ten plnohodnotný. Podla mna môže byť tak isto plnohodnotný život aj človeka s postihnutím, ktorého dokáže urobiť šťastným hocijaká maličkosť... Aj ked žije realitu trochu inak ako my "normálni" nemôžeme povedať, že ten jeho život je horší ako náš.... To proste nevieme, lebo nemáme ani ponatia čo taký človek cíti. A budem sa ešte raz opakovať, že vaľakrát su postihnutí ľudia šťastnejší ako zdraví a vážia si život oveľa viac ako my.
22. lis 2009 v 18:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nezlobte se na me, ale uz nazev tohodle tematu je dost desivej! Jestli ma pravo zit? Kdo by o tom asi tak mel rozhodovat? Prace s postizenymi lidmi a detmi je moje profese a muzu na to rict jedine. Zajdete se nekdy na tzv, postizene deti. podivat. Oc si myslite, ze je jejich zivot mene hodnotny, nez ten vas?
23. lis 2009 v 00:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
syraell: přečti si první příspěvek a pak zjistíš proč takový název....
23. lis 2009 ve 14:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
spetra: prvni prispevek jsem pochopitelne cetla. A prave proto, ze je nekdo schopen ptat se timhle zpusobem, neni divu, ze k podobnym situacim dochazi.
23. lis 2009 v 15:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dovolím si některým z vás oponovat, myslím si, že by ani rodiče neměli právo rozhodovat o smrti svého postiženého dítěte. Samozřejmě, je to jejich rozhodnutí, neodsuzuju je za to,...já bych to udělat nemohla, prostě by mi to svědomí nedovolilo. Když už si pořídím dítě, tak za něj nesu zodpovědnost a prostě vím, že se postižené děti občas rodí.
Sama mám postiženou sestru a je i pravděpodobné, že budu mít postižené dítě sama. Rozhodně jenom nepřežívá, ale žije a je šťastná. Vím, že se o ni budu muset jednou postarat, ale nijak mi to nevadí a udělám to ráda. I mojí mamky, když se někdo zeptá, jestli kdyby se mohla před lety rozhodnout, zda si ji nechá nebo ne, bez zaváhání odpovídá, že ano. Nebere to jako újmu na svém životě, ale naopak jako dar a úkol, kvůli kterému tu je.
Lidé kteří si myslí, že postižené dítě trpí, přežívá, je přítěží pro rodinu a tak, vidí tyhle věci jen hodně povrchně a většinou s postižením nemají vlastní zkušenost.
23. lis 2009 v 15:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Naprosto souhlasím se syrael a tym: nevím jak mohlo tohle téma vzniknout.Nikdo nemá právo rozhodovat...
23. lis 2009 v 17:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak to tady tak pročítám ne všechno nák nestíhám ale mám doma postiženého syna který nechodí a nevidí a ikdyž není zdraví tak si nedokážu představit ho nemít .tyhle děti jsou strašně vděčný a pokud jim dáte tu lásku tak vám to mnohokrát vrátí.já jsem teda ráda za svoje dítě ikdyž je postižený a myslím si že si každej človíček si zaslouží žít nehledě na to jestli je zdraví nebo postižený.
23. lis 2009 v 17:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj....každé dítě má právo na život, mám postiženého bratránka tak vím čím si teta prošla!!!
Ale je každého věc, jak se pro to rozhodne!! Já osobně si to nedovedu představit a nemůžu teda říct že bych byla i tak šťastná....kdo to neprožije, nepochopí.....
23. lis 2009 v 18:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek