• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Má postižené dítě právo žít?

28. května 2015 
@dolda Psala jsem, že se nechci hádat, jestli o tom nechceš mluvit v klidu,tak to nemá cenu :wink: Děkuju, že jsi mi odpověděla, máme úplně jiný pohled na život, tak je stejně asi zbytečné řešit to spolu..Jen poslední věc - čekala jsem, že mi napíšeš, že smyslem tvého života je tvoje dcera..to třeba mně přijde zvláštní, že zdravé dítě má právo být smyslem života a postižené by nebylo..Ale to už je tvůj názor :wink: měj se pěkně!
10. bře 2011 v 07:50  • Odpověz  • To se mi líbí
@marinka no coment :grinning: , mám na starosti důležitější věci
10. bře 2011 v 08:19  • Odpověz  • To se mi líbí
@dolda na to se dá říct taky jedině no comment :grinning:
10. bře 2011 v 08:24  • Odpověz  • To se mi líbí
@marinka někteří lidé prostě nejsou schopni vzít i názor jiných lidí, takže si z toho nic nedělej...

já mám známou, která má rozštěp páteře a také, přes prorokování lékařů, nejenoim, že se dožila dospělosti, už jí táhne na 40 let...A jaký měla život? někdy krásný někdy hrozný...teď ke sklonku života spíše krutý...možná ještě hroznější je to pro rodiče, kteří vidí její bolest, ale nicméně hrozně ji milujím dávají ji stále maximum a jsem si jistá, že by se pro potrat nerozhodli ani kdyby věděli, jaké to bude...na váze proti sobě stojí 30 let šťastného života proti 10 letům bolesti....někdo by nedal šanci prožít ani ty šťastné roky ze strachu před těmi bolestnými léty...

viděli jste reportáž o tom chlapci s nemocí motýlích křídel? to je hodně vážné a přesto si myslím, že může žít takový člověk velmi pěkný život a může svým rodičům dělat radost...Ale je hrozné, že stát nevychází vstříc, tak obětavým lidem, jako jsou rodiče postižených dětí a nezařídí, aby veškerá léčba byla v normálních finančních mezích...Rodina má nejenom starosti a stres s nemocí, ale ještě finanční problémy...no kde to jsme??? To je nějaká humanita? Nebo je náš svět jako podle Darwina " přežije jen ten nejsilnější"?
10. bře 2011 v 10:41  • Odpověz  • To se mi líbí
@crawler myslim ze to je hodne sporne, nemyslim ze treba ten Davidek a jemu podobni maji stastny zivot - kazdodenni bolest, ty rany, myslim ze to neni zivot, jen prezivani :pensive: a to v podstate cele rodiny... :frowning2:

myslim ze kazdy ma mit pravo vlastni volby - jestli to zvladne nebo ne...a myslim ze nikdo to dopredu nemuze rict jak by se zachoval.. ja si teda o sobe nejsem vubec jista jestli bych to byla schopna podstoupit.. je mi uzkou uz jen z toho kdyz to vidim...

je asi rozdil mezi treba Downem, kde deti nic neboli, jsou jen JINE a kde je ten zivot fakt o bolesti ...
10. bře 2011 v 10:49  • Odpověz  • To se mi líbí
@crawler Děkuju, nic si z toho nedělám :wink:
Máš moc pěkné názory, opět se pod to musím podepsat..Souhlasím s tím, že rodiče, kteří se rozhodnou starat o své postižené děti, to mají hodně těžké právě kvůli tomu, že mají minimální podporu státu, spousta takových rodin je schopná fungovat jen za cenu toho, že se na celý život zadluží :frowning2: Sem tam se nějaký případ zmedializuje a rodině pomůže sbírka, ale je to jen jeden případ z mnoha..
Třeba o tom mém kamarádovi, jak jsem psala výš, byla natočení reportáž, tuším že to bylo v Na vlastní oči. Do té doby měla jeho rodina velké problémy zajistit jeho péči, měl už jenom maminku, která měla navíc psychické problémy a on potřeboval u sebe někoho 24 hodin denně, v noci ho musel stále někdo hlídat, přetáčet..Nějaké penízky si vydělal prodejem svých obrázků, hodně ho podporovala jedna organizace tady a myslím, že i město, míval koncerty na zámku. Když se jeho stav zhoršil, musel zůstat v nemocnici, na domácí péči prostě nebyly peníze. A až když se odvysílala ta reportáž, během krátkého času se vybralo tolik peněz, že se mohly zaplatit pečovatelky a mohl se vrátit na poslední roky domů a vím, že byl strašně šťastný..Mám slzy v očích, když to píšu, protože to byl opravdu úžasný kluk a jsem hrozně moc ráda, že měl šanci žít. Vím, že jeho život ovlivnil spoustu lidí, učil nás všechny, že se máme radovat z maličkostí, nikdy si nestěžoval, i když měl bolesti, byl to opravdu výjimečný člověk: http://tn.nova.cz/zpravy/regionalni/nezdolny-malir-petr-capak-podlehl-zakerne-nemoci.html
10. bře 2011 v 11:18  • Odpověz  • To se mi líbí
@beruska2x to souhlasím...je spotižení a postižení...a myslím, že nikdo nemůže nic tvrdit dopředu, jak to zvládne atd...mě je taky úzko jen když na to pomyslím a nedokážu si představit, jak to musí zasáhnout a nedej Bože, když se třeba rodiče (otec matka) liší v názoru, jak se zprávou, že čekají postižené miminko naloží...a celkově...musí to být zkouška vztahu :-/

Viděla jsem tuhle pořad v sama doma, že chlap opustil svou ženu, protože neunesl, že se jim narodil postižený syn :frowning2:((jak smutné, nechal ji na to samotnou i finančně...:frowning2:
@marinka přesně tak! už jen to, že tomu dítěti dá člověk šanci..nikdo nemůže říct, jak se nemoc bude vyvíjet, jaký bude mít průběh...medicína jde dopředu rychle a třeba v rámci 10let můžou být na to či ono léky atd atd. Prostě já bych nedokázala rozhodnout za počaté dítě, že nemá cenu, aby žilo. Ano, člověk by měl třebas míň starostí, ale žít s vědomím, že něco mohlo být úplně jinak ...to bych nemohla...A naprosto souhlasím - taková to lidé bývají často nezdolní optimisté a mohli by nás učit pokory...Když si vezmu, jak je často člověk malicherný a pořád si na něco stěžuje...Prostě jsem toho názoru, že postižení lidé mají na tomto světě své čestné a významné místo - to, že je člověk vidí, jak se perou se životem a tak...to nemůže nechat nikoho chladného a mohli bysme se od nich mnohému učit...Jen dnes svět chce vidět jen samé krásné lidi, krásná místa, všechno hezké a dokonalé má zelenou...a ti ostatní jako by zde pro ně nebylo místo...přijde mi to, jako když nacisté vystříleli všechny neužitečné - staré, nemocné,...Dnes se sice neuklízejí fyzicky, ale svět jim zavírá dveře a často se dělá jako že neexistujou :-/...A přitom stačí nějaká autonehoda a jsme tam, kde oni - na vozíku, připoutaní na lůžko...
10. bře 2011 v 11:38  • Odpověz  • To se mi líbí
@crawler Jak to děláš, že to dokážeš vždycky tak pěkně napsat? :dizzy_face:
Víš, já myslím,že v tom je ten hlavní rozdíl, jak to třeba vnímáme my dvě a jak ostatní, kteří by na potrat šly - že já si taky myslím, že nemám právo rozhodovat o tom, že svému dítěti nedovolím žít. Jsem jeho matka a to pro mě znamená, že ho přivedu na svět, budu ho milovat a postarám se o něj jak nejlépe dovedu..Prostě být matkou pro mě neznamená mít právo rozhodovat o žití a nežití. Protože pak vlastně určujeme, že někdo je hodnotnější než druhý, že něčí život má větší cenu než život někoho jiného.. :pensive: Myslím si stejně jako ty, že postižení lidé patří na tento svět, že mají žít po našem boku a máme se od sebe učit navzájem. Věřím tomu, že nic není náhoda, a že postižené děti se rodí těm rodičům, kteří péči o ně zvládnou. Jen na nich záleží, jak se k tomu postaví, jestli to budou brát jako přítěž, oběť, zničený život, nebo jako velice cennou životní zkoušku, která je sice připraví o kus pohodlného života, ale posune je mnohem dál a dá jim pochopit život ve své pravé podstatě. Ano, dnešní svět nám říká, že jenom krásní a dokonalí lidé mají šanci na šťastný život a pokud nejsi zdravý, krásný a nemáš dost peněz, nemáš na tomto světě co dělat :confounded:
10. bře 2011 ve 12:14  • Odpověz  • To se mi líbí
@marinka to je sice pekny co rikas.. jenze realita je malinko jina, mam kamaradku co ma pohybove postizeneho kloucka, je stejne stary jako muj a uz skoro rok a pul je na nej sama, pac tatinek uznal "ze na to nema", ze to neunese a odesel.. takze je sama na peci 24 hodin denne - stale rehabilitace, cviceni, litani po Dr a nemocnicich atd atd... nastesti k pevne castce alimentu ji musi platit i 50% na potrebne zdravotni pomucky ale i tak je to i financne pro ni desne tezke... :sweat_smile:
do prace urcite nebude moct jeste min. nekolik let..
10. bře 2011 ve 13:49  • Odpověz  • To se mi líbí
@marinka já jsem to nemyslela, tak že nerespektuji tvůj názor, myslela jsem to tak, že už to dál nebudu komentovat, protože je to zbytečné, každá máme svůj názor a je zbytečné to tu pitvat :slight_smile: , takže tak :wink:
10. bře 2011 ve 14:03  • Odpověz  • To se mi líbí
@beruska2x Beru, zrovna tento tvuj pripad neni podle me vhodny vubec:sweat_smile: promin, ale ze je nejake ditko pohybove postizene, to snad neni uz ale vubec k tomu, aby maminka sla predtim na potrat :confused:
10. bře 2011 ve 14:05  • Odpověz  • To se mi líbí
@alcatko.j :grinning: to taky neni tak myslene, to ani pretim nevis.. to jsem psala jako o tech vztazich.. z tohodle pohledu vubec :wink:
10. bře 2011 ve 14:07  • Odpověz  • To se mi líbí
@beruska2x Já tuším, jaká je reality, přečti si všechno, co jsem napsala..Já vím, že je to pro všechny maminky, co se o takové dětičky starají,moc těžké, že je to dřina a dřina, zvlášť když to nezvládnou chlapi a jak jsme psaly, stát takové rodiče podporuje hrozně málo, ale lituje kamarádka, že malého má?? Myslím, že ho přes to všechno moc miluje a dělá pro něj, co může..
10. bře 2011 ve 14:15  • Odpověz  • To se mi líbí
@marinka ale to jo.. o tom zadna, jen proste zo to neni pro kazdeho tak samozrejme jako treba pro tebe.. tech chlapu to neunese docela hodne co si tak vsimam.. :frowning2:
10. bře 2011 ve 14:17  • Odpověz  • To se mi líbí
@dolda Jasně, máš pravdu, je to dál zbytečné :wink: Vidím, že tvá maličká má dneska svátek, tak vše nejlepší! :dizzy_face:
10. bře 2011 ve 14:17  • Odpověz  • To se mi líbí
10. bře 2011 ve 14:17  • Odpověz  • To se mi líbí
@beruska2x Já vím, že není, jen vysvětluju, proč to pro mě tak samozřejmé je :wink: Chlapi to nezvládají často, to máš pravdu, je to škoda :frowning2: Naštěstí ten můj má na to stejný názor jako já a vím, že by nás ve štychu nikdy nenechal..
10. bře 2011 ve 14:20  • Odpověz  • To se mi líbí
@marinka pod to, co jsi napsala se podepisuju...jsem ráda, že jsem našla někoho, kdo sdílí stejné názory, protože třeba na lidé.cz jsem se zapojila do podobné diskuze a pak jsem z toho byla rozhozená ještě několik dní, protože mě převálcovalo desítky lidí s názorem "v takovém případě jedině potrat" - bylo mi z toho tak smutno, že jsem měla depresi a manža mě z toho musel vytahovat :frowning2: :grinning:
10. bře 2011 ve 14:30  • Odpověz  • To se mi líbí
@marinka máme to na chlapi štěstí, můj je téhož názoru...psycholog tenkrát v sama doma říkal, že je to pro chlapa selhání, protože on chce předávat jen to nejkvalitnější sperma - dokonalé geny atd atd...takovýhle hovadiny nesnáším - je to jakoby chlapi byli dosud jen zvířata s jedinou touhou se množit a plodit dokonalé potomstvo... :stuck_out_tongue_closed_eyes: díky Bohu, že jsou i muži, kteří se evolučně posunuli výš :grinning:
10. bře 2011 ve 14:33  • Odpověz  • To se mi líbí
@crawler nezlob se,ale pokud jsi měla depresi pouze z toho ,že s tebou nesouhlasili nějaký anonymové na internetové diskusi,jak bys potom zvládala péči o těžce postižené dítě?
10. bře 2011 ve 14:36  • Odpověz  • To se mi líbí
@crawler Je to někdy risk jít s názorem proti většině, ale stojí to za to, i když ti sem tam někdo napíše něco ošklivého, protože vždycky to čtou lidé, kteří se často ani nezapojí, ale přemýšlí nad tím, nebo ti písnou do IP, protože nemají odvahu jít se stejným názorem na špalír..
10. bře 2011 ve 14:41  • Odpověz  • To se mi líbí
@renap depresí rozum spíš hodně špatná nálada - né deprese z lékařského hlediska. jak bych to zvládala??? to nevím...zřejmě tak, že bych jednou za čas upadla do deprese (asi té opravdové), pak by byl zase klid a takhle neustále dokola...A co se týče těch diskuzí - někteří lidé umí být hodně zlí a hodně se naváží jen proto, že máš jiný názor a našli se i tací, kteří psali takové nechutnosti, že bych řekla, že to museli být snad labilní jedinci se skloony k sadismu a opravdu mi z toho bylo na nic, protože jsem si představila, jak takový člověk může vychovávat děti a na internetu se proměnit v hovado bez citu (pardón za hrubší výraz, ale tak jsem to tenkrát cítila)...
10. bře 2011 ve 14:41  • Odpověz  • To se mi líbí
@renap Bylo tohle nutné? Je snad jasné, jak to crawler myslela..Tohle nemá absolutně nic společného s tím, jak by dokázala pečovat o postižené dítě :angry:
10. bře 2011 ve 14:45  • Odpověz  • To se mi líbí
No nevím, dle mého nikdo z nás nemá právo soudit nikoho kdo si takové miminko nechá a ani nikoho kdo by šel na potrat, protože nikdo nemůže 100% řict jak by se zachoval kdyby přišlo na lámání chleba... A jak se tu psalo je postižení a postižení, pokud jde o to že dítě bude žít "ve svém světě" jako třeba děti s DS tak tam bych asi o potratu ani neuvažovala, znám dost lidí s tímto postižením a jsou šťastné, sice jinak, ale šťastné... Jenže pak jsou těžce tělesně postižený a tam si člověk musí opravdu důkladně zvážit na co má a nemá... Protože "hrát" si na hrdinu a pak právě to dotáhnout do stavu kdy je "zničenej" celej život, to není řešení... Dítě v takovém stavu potřebuje velkou péči a to jak po duševní tak po tělesné stránce a je to hodně o tom na co se rodiče cítí, pokud jeden z nic na to nemá, tak ten druhý nemůže čekat že on si dupne a ten "slabší" zůstane... Navíc ano je to hodně finančně náročné a stát v tomto ohledu moc nepomůže... Je mnoho aspektů k zvážení, ale v konečném důsledku by vždy rozhodnutí mělo být na rodičích a ne aby mi někdo řekl že se pokusí zachraňovat mé dítě (plod) až tehdy když si bude jistý že je to "plnohodnotný" člověk... za to by doktor zasloužil přes tlamu :stuck_out_tongue_closed_eyes:
Teda ještě jedna věc (je trochu mimo, ale souvisí s pohledem lidí...) čekám druhé mimčo, první je kluk (zdravý) a druhý bude taky (na 99,99% zdravý) kluk a když to někde řeknu, tak všichni jako by znechuceně "zase kluk...?" a mám dojem že čekám ufouna... To je prostě pohled společnosti, vše musí být tabulkové, takže každý musí být krásný, zdravý, bohatý... když někdo chce více dětí tak maximálně dvě, protože ostatní už je bláznovství a musí to být kluk a holka aby to bylo vyvážené... No a pokud někdo do tohoto pohledu nezapadá, tak to dostane patřičně sežrat...
10. bře 2011 v 15:15  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@e.k.t
Ahoj, odpovídám pozdě, ale přece to může být pro někoho naděje. V USA zahájili klinické studie pod patronátem FDA - což je něco jako Státní ústav pro kontrolu léčiv u nás - s kmenovými buňkami z pupečníkové krve.
Ty jako jediné jsou mimo etické konflikty a mají dokonce podporu církve. Výhodou léčby vlastními kmenovými buňkami je, že je naprosto přirozená a nemá žádné nežádoucí účinky. Studie nabírá pacienty a bude se jednat o léčbu dětské mozkové obrny a traumatického poškození mozku. Doufám, že u nás lékaři nezůstanou s podobným výzkumem dlouho pozadu.
Více informací, bohužel jen v angličtině je zde:
http://www.clinicaltrials.gov/ct2/show/NCT01072370?term=cord+blood+cerebral+palsy&rank=1
23. srp 2011 v 11:59  • Odpověz  • To se mi líbí
Příspěvek byl pozměněn adminem, protože nesplňoval pravidla fóra. Porušoval pravidlo "Fórum není pro firmy".
23. srp 2011 v 19:42 • lestep
Ahojte, prosim vas chcela by som vas poprosit o realne skusenosti s injekciami cerebrolysin a dietatko s downovym syndromom... jedny tvrdia ze im to pomoze iny ze ublizi a preto hladam mamicky, ktore by mi mohli poradit a napisat vlastnu skusenost. Dakujem
28. črc 2012 v 19:23  • Odpověz  • To se mi líbí
Klidně mě ukamenujte. Můj názor je, že takové dítě má právo žít jen v případě, že je reálná šance na vyléčení. Dřív se postižené děti házely ze skály a přežívaly jen ty zdravé. V přírodě to tak funguje odjakživa. Jen my jsme lítostiví tvorové a zachraňujeme i děti, které např. 100% do tří let umřou. Proč? Proč pak to dítě ty 3roky zbytečně trápíme? Pro naše potěšení? A vůbec.... v našem státě stejně není východisko. Jelikož euthanazie není povolená, takže ikdyž vám řeknou - vaše dítě do 3let zemře, máte jedinou možnost - postarat se o něj a trápit o to víc sebe, jeho a navíc s prominutím ,,vyhazovat" neskutečné peníze do prodloužení společného trápení o pár měsíců.
5. srp 2012 ve 12:56  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
Odvážné, ale souhlasím....
20. srp 2012 ve 21:36  • Odpověz  • To se mi líbí
ahoj to je tezke rozhodnuti ale melo by to byt rozhodnuti rodicu a ne nejakeho ministerstva,kazde dite ma pravo zit ale je tezke se o dite nejake nemocne starat a pak je tezke i pro to dite ze nikdy nebude stejny jako ostatni deti ,nekdy se ale stane ze v tehotenstvi reknou ze se narodi dite s nejakym syndromem ale po porodu se zjisti ze je zdrave ,je to ale velmi tezke rozhodnuti
13. led 2013 v 09:17  • Odpověz  • To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek