Jak jste to zvládaly 6 týdnů po porodu?

Dekuji,je dobre znat pocit i jinych maminek,uklidnuje to a zahani silene myslenky ktere me do ted hlodaly.Verim ze manzel mi pomuze a bude o nas pecovat aspon nejvic na tom zacatku

@lucivalesova
to zvládnete!
všechno půjde 🙂 nechejte domácnost klidně plavat a s miminkem spěte, vařte nějaké rychlovky a je to.
bála jsem se u druhého dítěte, když prvnímu ještě nebyly ani 2 roky a v phodě...

1. dítě - dcera nebyla moc přes den spací a tak se nedalo odpočívat podle potřeby, byla jsem hodně unavená, 2. dítě - nějak jsem nad ničím nepřemýšlela a jela jak robot ( nikdo mi nepomáhal a dvouleté dítě také potřebovalo péči ), 3. dítě - paráda, šestinedělí bylo jak procházka růžovou zahradou.
U mě na to mělo vliv - bonding po porodu, hodné miminko, které se jen najedlo a spalo. A pak ještě si říct, co můžu udělat dnes, můžu udělat i zítra 😉 . Takže, když jsem měla chuť spát s dítětem, tak jsem spala. To jsem u prvního nedělala.

@lucivalesova ja bych koupila knihu - nezna naruc rodicu. je o tom, jak s dítětem manipulovat. kojeni trochu nastudovat a ve vsem ostatním verit sobe jako matce. ne nadarmo ted miminko v brisku je a jak se narodi, zacne krasna a nova zivotni etapa. co ještě bych doporučila koupit skakaci gymnasticky balon. s prvnima dvěma jsem ho nemela a ony netrpely na prdiky. další dve hruza, malicky ma osm mesicu a skacu na nem občas dodnes. on ten pohupovaci pohyb je pro ditko idealni a pro nas rodice zase relaxacni (kdyby to houpani mělo trvat). takze kdyby byly nahodou prdiky, mic poridit.
je dobře něco vedet dopředu, člověka to uklidni. na porod jsem třeba studovala knihu- nova doba porodni.
a neboj, jednou budes vzpomínat, když bylo jen jedno miminko, takze uzij bez strachu a s důvěrou casu, kdy je všechno "poprvé". a jak psaly holky- odpocivat. chaos se uc zvládat (nevšímat si ho) uz ted, at Te po porodu neznervoznuje...
a všechno je, jak ma byt 🙂

Holky dekuju fakt me to moc uklidnilo,jste super.

@lucivalesova co se tyce ditete, tak to byla parada. Nerval, spal, pekne jedl. Vsechno uplne v poradku, moje psychika vyborna. A to jsem slychavala, jak prijde deprese. No ale domacnost ...😀 ta nefungovala. Nedelala jsem nic, jen kojila a hlidala dite. Divala jsem se na ne hodiny, nechtela jsem usnout, nechala jsem si blikat monitor dechu primo do oci a budila se porad, jestli blika. Ty prvni dny. Byl tady bordel. Tchyne a moje mati nosily jidlo. Jo, ale musela jsem porad uklizet, protoze tchyne sem porad lezla. Porad porad porad. Byla jsem fyzicky docela ko a ona sem furt lezla. To bych dnes uz nedovolila. Porad jsem vytirala podlahu, pritom me bolelo kazde ohnuti. Ale nevim...prijde mi, ze jsem tehdy nic nedelala 😅 tak asi jsem nekdy uklidila a jinak to dite. Unava prisla taky az tak po roce, az se nakumulovala.

Jinak moje tchyne je s prominutim manipulativni krava, takze me "drzela" doma, aby kluk nedostal infekci od lidi. Vykladala mi pribehy co se kdy nejakemu diteti stalo... ze nesmim chodit s nim mezi lidi. Takze jsem tak mesic a pul byla fakt docela izolovana. Ona me vzdy tak zmanipulovala. Ze s nim nesmim hned chodit ven - narodil se v listopadu, ale tehdy byl krasny teply listopad. Asi po tydnu jsem s nim vyjela na prochazky, ona furt, ze se musi u okna zvykat po minutach a prodluzovat.... ach boze. Ale na jeji organizovanou akci, kdyz malymu byl mesic, jsme museli. No proste K... Kdyby te nebylo, uzila jsem si to paradne, bylo to krasny, i kdyz fyzicky hodne omezujici obdobi.

Já se přiznám nečetla sem knížky. Ale jakmile mi malou dali do náruče ty pudy naskočily. Usmívala sem se jak blázen 🙂. A v šestinedělí se vykašlat na úklid. Vařit rychlovky a ono je to v pohodě. Já mela teda blbej porod a hodně siti. Sem sotva chodila. A nejlíp se nám spinká spolu v posteli 🙂 nebojte se dá se to

Necetla jsem ostatni prispevky, ale neni se vubec ceho bat. Mala miminka jsou super, jsou jako stenatka, chteji jen jist, spat a kadit 😀 Taky jsem z toho mela strach, takze jsem dopredu koukala snad na vsechna videa na youtube, jak prebalovat, jak koupat, na deniky miminka atd. Jinak vsechno te nauci v porodnici a mne hodne pomohla i skupinka tady na MK s holkama, se kteryma mame stejny termin porodu. Prvni den, kdy jsme si maleho prinesli domu, jsem se s nim ani neodvazila vylezt z pokoje. Jenom jsem lezela vedle nej a porad se na nej divala. Pritel byl s nami doma prvni tri dny a uplne to stacilo, pak uz jsem to i po cisari vsechno zvladala sama.

@pavlinka88 No jen k tomu, ze jen spi, jedi a kakaji...nase melo trimesicni koliku a rvalo tri mesice. Jednou jsme to pocitali ze zoufalstvi a napocitali jsme, ze denne syn naspal celkem 4 hodiny a zbytek opravdu prorval. Hrozne si preju, aby druhe dite tu koliku nemelo a opravdu jen spalo a jedlo. Netusila jsem, co je peklo, dokud jsem nezazila trimesicni koliku...

@dokument no tak tchyne bydli nastesti 53km daleko a u nas jeste nebyla ani jednou na navsteve takze od te mam urcite pokoj,to me uklidnuje a vim ze oporou mi bude urcite manzel a moje babicka ktere muzu rict vse a vzdy je na miste.Urcite uz ted vim ze na mimise budu furt cumet,ted mame maleho krysarika a toho taky furt hlidam,mazlim v noci hladim no malej rozmazlenej nuna.

Necetla jsem prispevky, ale sestinedeli jsem mela v pohode.. da se rict, ze asi nejvic v klidu pak za dalsi dva roky 🙂 prvnich 14. dni prcek jen spal a jedl,pak chtel nosit, ale pri jeho vaze to byla pohoda. V pul roce a vic to bylo horsi. Mrzutosti se zuby, vztekani se.. mimino bylo v pohode. Podotykam, ze jsem byla na vse prakticky sama , tchyne byla cerstve po mrtvici, tak jsem se po cisari starala o dve domacnosti. Jak jsem psala, s vetsim bych to asi tak v pohode nedala.

@bordeaux_zuzka to doufam ze nas obejde,to nepreji zadne mamince,musi to bejt strasne na nervy

@lucivalesova Ahoj. Jsem maminkou čtyřměsíční holčičky a ty pocity "paniky", jak to s mimčem vůbec zvládnu, jsem v těhotenství měla taky. Pamatuji si, jak jsem se rozbrečela, když jsem od švagrové vyfasovala celou výbavičku po jejím dítěti (asi 13 igelitek toho bylo) - za boha jsem si nedokázala představit, jak budu schopná umět do toho malou oblékat a jak zjistím, kdy jí co mám obléknout 🙂. Nakonec opravdu nastalo to, co ti řekne každá už máma (a ty jí jako teprve těhotná nebudeš věřit) - prostě to opravdu naskočí automaticky 🙂.
Jinak když bych shrnula, co už tady zaznělo a ještě něco navíc:
Manipulace s miminkem - buďto si prostudovat Něžnou náruč rodiičů od Kiedroňové, nebo kouknout na yotube. Mě pomohlo toto video:

A když se budeš bát, jestli mu neublížíš - mě vždy "utěšilo", když jsem si vzpomněla, jak před pár lety tu byla kauza s tzv. létáním miminek (strašná šílenost - ale když i takovéhle zacházení jsou kojenci schopni přežít, tak nějakou moji zpočátku nešikovnou manipulaci mimčo přestojí úplně v pohodě 🙂)
Kojení - tam je potřeba být trpělivá a nechtít, aby to hned vypadalo, jako z instruktážních videí, kde je to dokonalost sama. Počítat s tím (to byl můj případ), že hned po narození nemusí mít mimčo dost síly a velikou pusinku na to, aby se hned ukázkově přisálo. Že se "chytí" třeba až na 10. pokus. A jak už tu zaznělo - kojit prostě kdykoliv si mimčo řekne - kašlat na tabulky. Můžou být dny, kdy mimč bude chtít na prsu být celé hodiny, můžou být noci, kdy prospí 6 hodin v kuse. Vše je o.k.
Koupání - my jsme třeba zjistili, že ve vaničce se to malé nelíbí (navíc ta manipulace s vaničkou - napustit , pak vylévat, sušit - pro mě zbytečná práce navíc), takže jsme zavedli sprchování s námi. Sednout si do vany, malou si položit na stehna a osprchovat - jednoduché, praktické.
Domácnost - jak už tu zaznělo - uklidit si předem a pak na ni (pokud nebudeš mít čas) úplně kašlat. I kdybys za celé šestinedělí nevyprala jedinou pračku, nebo nevyluxovala - vůbec nic se nestane. A pokud by to vadilo chlapovi - vždy si může uklidit sám 🙂
Návštěvy - ty souvisí s úklidem. Pokud nebudeš 100% ok, všechny návštěvy zakázat - oni se nezblázní. Chtějí vidět mimi? Sejít se s nimi na vycházce. A ne aby se kýblovali k tobě domů a ty musela uklízet, chystat pohoštění apod. (a klidně to takhle říct).
Spaní - jak už zaznělo. Spí mimi? Spát taky! Vždy! Pořídit si šátek, natrénovat si jeden jednoduchý úvaz (pro mě to je kříž s kapsou podle tohoto videa -

V šátku fakt drtivá většina dětí usne, protože cítí mámu) a ty když si s ním sedneš do pohodlného křesla, tak se vyspíš taky 🙂
Když to shrnu - taky jsem nevěřila, když mi říkali, že to bude v pohodě a zvládnutelné, ale VĚŘ MI - vážně to tak je 🙂

Upřímně nevim vůbec jak jsem to přežila, byla jsem na to sama a nerada na to vzpomínám. Vše, od porodu po prvních pár měsíců bylo příšerný. Ale pokud budeš mít manžela nebo babičky k ruce tak se není vůbec čeho bát, to udělá strašně moc. A přežily jsme to všechny ;)

@mary.jane toto byla dokonala odpoved na me silene myslenky a to jak to nezvladnu a budu panikarit,asi vazne vse prijde samo a nemusim se strachovat uz ted a zbytecne.Dekuji

Me dostihly poporodni spliny - mela jsem popraskane bradavky, do toho kvasinka. Nejsem moc na deti, mimino jsem predtim nechovala, natoz abych vedela, co s nim. Dala jsem na intuici, mimina nejsou z cukru, neco vydrzi. Nestresovat, ze nedelas vse podle prirucky, dneska se to podle me moc resi. Me moc pomohla moje maminka, povozila, navarila hrnce jidla a hlavne me psychicky moc podrzela. Moje rada je - Nech to konovi, nepremyslej nad tim a problemy res, jak prijdou.

@bordeaux_zuzka no jestli mas jeste cas, tak radim zamerit se na svoje zazivani. Ale je to dlouhodoba prace, protoze mimina casto dedi strevni bakterie po matce. Laicky jsem si to myslela, ze opravdu vliv melo moje stravovani davno pred otehotnenim. Pak to dokonce rikala i jakasi odbornice v tv, v Sama doma, ze to opravdu dedi. Ale to je proste na dlouho. Syn koliky nemel, nikdy, proto to bylo prave super, ze nerval. Asi jsou i jine vlivy, ale za zkousku to stoji, nez pak trpet 🙂

Dobry den, pri prvnim jsem se ucila na zkousku, kterou jsem mela 4 tydny po porodu a s druhym mi prvni davala tak zabrat, ze jsem si druhorozene sotva vsimla. Tim chci rici, ze casto pomaha trochu odvest pozornost od tematu. Tim padem se clovek od toho psychicky trosku odprosti a je mozne, ze dostane jiny nadhled.

A teda vubec netvrdim, ze to byla pohoda. Byl to masakr a sotva jsem lezla. Ale resila jsem spis, jak na tu zkousku dojdu, jak se ucit kdyz moc nespim, co delat se sesitym podvozkem...ale nebyl cas se nejak nimrat v pocitech 🙂))

První šestinedělí (první miminko) byl sen, nádhera. Navařila jsem si předem spoustu jídla do mrazáku (hlavně silný vývary), malá byla miloučká hezky spinkala neplakala byl čas na úklid (manžel nečekal ani nevyžadoval zázraky, sám mi říkal vyprdni se na to buď radši s malou), já od prvního dne bezproblémově kojila. Malá všechno spucla během deseti minut a spinkala dál. Fakt pohádka. Užívala jsem si každou vteřinu.

Druhý dítě horor, po příšernym porodu mlíko nechtělo naskočit a já z toho měla hrozný psycho. Místo toho abych se věnovala miminku a rodině řešila jsem mlíko mlíko proč nemám mlíko, pořád jsem sháněla homeo a čaje a masírovala a odstříkávala, rodina celá rozpolcená a já v slzách. Nespala jsem, miminko taky ne pořád plakalo a já s ním. Šestinedělí mám v totální mlze, ani nevim pořádně jak malej vlastně vypadal jak jsem byla zaseklá na kojení 😢

@achjonetusim a to kojeni se pak rozjelo nebo jste stratila uplne?My cekame prvni a z toho kojeni mam taky velkej strach.

@lucivalesova nebojte se dopredu, protoze to pak nepujde. Kdyz to nepujde, tak se nic nedeje. Nejste o nic horsi nebo lepsi matka, kdyz kojite. 🙂

Já jsem se nestresovala,nechala jsem tomu volny prubeh,partner byl s nama doma 14 dni,varil a hostil navstevy a ja byla v pohode...nevím pro me 6ti neděli bylo v pohode,nejak jsem to neprozivala,ucila se za pochodu...no stres ;)

Jak dlouho jste kojily vy.Mela jsem takovou predstavu ze budu do pul roka ale skutecnost bude treba jina

@lucivalesova Měla jsem hrozně málo a bohužel nic nezabralo. Psychice poručit nejde. A přesně jak píše @radka8888 , nejlepší je to nechat přírodě a když nejde svět nehroutí, mnohem lepší máma je ta klidná a usměvavá pokud možno vyspalá, ne ta zoufalá ubrečená.

Budu se snazit aby me ten chmur ze nebudu moct kojit nedohnal a bejt v klidu pro maleho.Treba jancim zbytecne a bude to v poradku

Ukliď si, pak už na to nebude čas. Jídlo si nandej do mražáku a pak si jen ohřívej. Snaž se jíst, i když na to nebudeš mít vůbec chuť. Já jsem jídlo flákala a v jednou noci mě manžel musel nakrmit čokoládou, abych se neklepala jak ratlík a doplnila cukry. Jinak miminko kojit, když si zařve a klidně se s ním válet v posteli celý den. Návštěvy pošli do háje a i po šestinedělí ať se obslouží pokud možno samy. 🙂 Jinak já jsem chtěla kojit půl roku... Malé je skoro 14 měsíců a budu mít asi problém ji odstavit, protože je to závislák. 😀

Prvnich 6 tydnu bylo pro nas hodne narocne, mala mela od prichodu z porodnice koliku, takze maras. S manzelem jsem se neustale hadala, mela jsem pocit ze podle neho delam vsechno spatne, coz se zacalo podepisovat na moji psychice a citila to i mala. Po 6 tydnech se to zlepsilo, a uz jsem si dokazala uzivat materstvi. Vubec bych nemela obavy, dneska bych v sestinedeli delala uplne vsechno jinak.

@lucivalesova Koj pokud budeš moct, dokud budeš moct a dokud budeš chtít. Není to nic na čem by stál svět a nemá cenu se tim absolutně nervovat, jsou důležitější věci ;)