• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jaký byl porod

16. února 2015 
Tak i já se přidám s popisem svýho porodu. Snad to bude aspoň trochu srozumitelné, protože já na sloh nikdy nebyla! :sweat_smile:

Takže....v sobotu 14.6. v 5:20 ráno jsem šla na záchod. Když jsem se vrátila do postele s tím,že zase sladce zaspím. No sedla jsem si no a ,,čůrám,, znova,nejdřím mi nedocházelo co se děje. Ale pak jsem rychle vztala, aby postel nebyla úplně promočená. Jak jsem tam stála, tak se mi chtělo brečet, jak jsem se začala bát, že už je to tady. Až přestala voda téct proudem, tak jsem šáhla na Toma, že ho vzbudím, že rodíme. Vystřelil z postele jak torpédo a to jsem to snad ani neřekla. Šel vzbudit moji mamku(u které jsme ten den spali),oba byli šíleně nervozní, zatímco já už byla klidná jako želva. Taky musel jít za tchánem,aby nám pohlídal psy. Když mu řekl, že nám praskla voda, tak se nám chystla opravovat vodovod :grinning: Já se zatím oblékla a byla připravena jet směr porodnice.
Do porodnice jsme dorazili kolem 6.Kontrakce pořád žádný. Dali mě na monitor a pak udělali prohlídku, kde dr. konstatovala, že je to na úplném začátku, že pokud se kontrakce nerozjedou,že budeme muset dát kapačky. Pak mě ještě oholili a přesunuli rovnou a porodní sál. Tom jel domů ještě pro pití,čokoládu a sobě pro křížovky,protože to mělo být ještě na dlouho. Jelikož jsme oba šli předchozí noc spát až ve 12, protože jsme byli ještě v kině,tak jsme oba spali :slight_smile:Teda tvrději spal Tom. Když mě dávali na další monitor, tak porodní asistentka utrousila,že to dřív jak v noci nebude ne-li až zítra. Po té větě jsem byla dost vyděšená.Nemohla jsme ani do sprchy protože mi pořád odtékala voda. Tak kolem 11 konečeně začali kontrakce,sice po 4 minutách,ale vydržet se to dalo úplně v pohodě. Tak mi dali konečně klystýr(Vůbec nic to holky není,ani jsme to necítila)měla jsem to v sobě udržet 10-15 minut,no vydržela jsem sotva 4 minuty :grinning: Tak kolem půl 2 mě znova zkontolovali a hlavička už sestoupila,tak už jsme mohla do sprchy a do vany!!Ve vaně jsem vydržela tak do 3.To už kontrakce byli drsné,že jsem Tomovi dost drtila ruku.Ale i přesto jsem mezi kontrakceme spala. Když mě dr. zkontrolovala tak jsem byla otevřená už na 8 cm. To už začínalo pomalu tlačit na spodek,tak mi dovolili,aby ve stahu trochu tlačila,ale ne moc. Ani nevím kolik bylo,ale najednou už to šíleně tlačilo a já citila,že už tam je asi hlavička. Tak Tom letěl pro asistentky. No a šlo se rodit. Asi na 4 zatlačení byl malý venku. Přesne v 16:50. Nastřihovali mě nadvakrát,ale jen to štíplo. Tom stál celou dobu vedle mně a koukal jak se malé rodí. Když byl malý venku tak řekli co to je(nevěděli jsme to předem),jenže já se musela ptát znova,protože jsem to jaksi nepostřehla. Když mi dali malého na bříško tak to bylo to nejúžasnější co jsem kdy zažila. Byla jsem sice rozklepaná,ale tekly mi slzy a já byla ta nejštastnější. Ani nevím co dělal Tom protože já měla oči jen Pro Davídka. Pak ho odnesli a Tom šel s nima. Mě mezitím zašívali,no to vážně bylo to nejhorší z celého porodu. Hlavně je šílená provokace, když ti moji kluci se tam už k sobě tulili a já ještě trpěla :confounded: .Pak už jsem si jen užívali 2 hodiny jen ve 3!

Malý měl 4 kila a 52 cm. Vůbec mi nedošlo že byl větší!!Holky porodu se nebojte. Nic to není. Už si tu bolest ani nevybavím. A hlavně brouček či beruška vám to jistě vynahradí. :dizzy_face: A jsme moc ráda, že tam byl Tom. Bez něj bych to nezvládla.

Tak to byl můj porod.Časové údaje berte jen orientačně. Opravdu jsem se o hodiny moc nestarala!!
2. črc 2008 v 15:07  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Verunky cesta:

Pridam strucny popis meho porodu. Nevim jak je to mozne,ale od zacatku tehu jsem vedela, ze budu rodit 38tt, ze mimi bude mit 3,5kg a ze to prijde v noci. A kdyz jsem mela takovehle tuseni, tak proc si netipnout datum- napadlo me 24.6. presto ze podle MS jsem mela termin 14.7. a dle pohybu 2.7.

Onoho 24.6 (37 plus 0) jsem sla na monitor a poradnu. Vse naprosto uzavrene, brisko stale nahore, odhad vahy 3550g. Mimi bylo dost velke, tak mi rekli ze za tyden mi porod vyvolaji. Ok a sla jsem domu. 200metru za branou nemocnice mi z bez jakehokoli varovani praskla voda! Takze jsem se otocila na podpadku a hura na prijem. To bylo 10,15h. V poledne mi zacali lehke bolesti, v pul jedne nastoupili opravdu silne a neustupovali....a co hur ja byla otevrena jen na pul prstu. Dostala jsem kapacku s vyvolavackou, monitor na brisko a takhle uz jsem na sale zustala do konce porodu.Ve 16h uz jsem rvala bolesti a mit silu dolezt k oknu, tak vyskocim. Doktor konstatoval, ze to opravdu spatne snasim a dali mi epidural na dvou prstech. Ten byl uzasny, kontrakce se staly prodychatelnymi. Ale stale jsem se neotvirala, tak me doktor zacal roztahovat rucne.Po dvou davkach epiduralu v 19h uz jsem byla na pokrajii zoufalstvi. Kontrakce byly tak silne, ze jsem je prosila o cisare. KOnecne v 19.15 jsem mohla zacit tlacit. To se mi podarilo az presne v 20h. Nastrihavali me natrikrat, ale to je tak zanedbatelna bolest, ze mi to bylo fuk. Byla jsem potrhana, takze siti trvalo hodinu a nite do me padlo jak na vysivani :slight_smile:
Rekla bych, ze jsem si opravdu zkusila, ale i tak s naprosto klidnou dusi muzu rict, ze to miminko za to stoji a uz druhy den na vsechnu tu bolest zapomenete! Dneska jsem stastna, vzdyt jsem privedla na svet krasnou holcicku....
Takze hlavu vzhuru a teste se na ty vase broucky, oni vam to stokrat vrati!!
S pozdravem hasimaa
2. črc 2008 ve 21:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Svůj porod bych přála opravdu všem! Bylo to rychlé a začátek hodně pohodový. :slight_smile:

V devět ráno jsem se probudila a cítila jsem jak mi po noze něco stéká. Ale bylo toho hrozně malounko. Když to ani v poledne neustalo, tak jsem volala do porodky, jestli je možné, že je to plodovka. Dr. mi řekl, ať ještě chvilku počkám (přeci jen mi stačila jen jedna slipovka) a když to nepřestane ať přijedu. Tak jsem uvařila oběd, upekla buchtu, dala si chrupku a v pět jsem řekla manželovi, že bych pro sichr do té porodky zajela. V půl sedmé jsme tam dorazili. To, co ze mne unikalo byla opravdu plodovka. Tak nám natočili CTG a Dr. mi povídá. Jé, vy už máte kontrakce, tak to vás rovnou dáme na porodnický pokoj. Já na to, jaké kontrakce, jen mi trochu tvrdne břicho. Pak mne Dr. vyšetřil a zjistil, že jsem otevřená na 5 cm. :slight_smile: Super začátek. Aby porod popohnal, rupnul mi vak blan (plodovka ze mne sice unikala, ale ne u branky). To bylo v půl osmé. Začaly mi kontrakce. Ty první byly ještě v pohodě. Měla jsem plno humoru, chodila po pokoji a žertovala s PA. Za dvě a půl hodiny mne ovšem smích přešel. Kontra se zvětšovaly, k tomu jsem zvracela jak amina a byla strašně unavená. Paradoxně mi ale zvracení docela vyhovovalo. Všechno bylo lepší než kontra. Seděla jsem ve vaně a říkala si, že tohle nemůžu přežít. Deprimovaná z toho, že za dvě a půl hodiny jsem se otevřela jen o 1 cm. To víte, byla jsem zmlsaná. Na začátku to šlo samo. Naštěstí jsem netušila, že to nejhorší mne teprve čeká. Z té poslední třičtvrtě hodiny si nepamatuji skoro nic. Jen jsem měla pocit, že mne něco trhá a lisuje. A pak si pamatuji PA, jak mi říkala, abych dýchala. Já na to, že mi to nezabírá a ona, že to nedělám pro sebe, ale pro dítě. Taky si pamatuji, jak mi po jedné kontra sjela sonda a já přestala slyšet srdíčko. V tu chvíli jsem poprvé a naposledy zpanikařila. A na tu neuvěřitelnou úlevu, když mi PA řekla, že branka je zašlá a můžem tlačit. Malá se narodila ve 23:50 hod. s nástřihem ačkoli jsem Dr. říkala, že si nástřih přeji jen v nejnutnějším případě. Naše Liduška docela macek. Měřila 53 cm a vážila 3,90 kg. Při porodu si vedla úžasně. Její apgar bylo 10, 10, 10. :dizzy_face: Po porodu mi malou dali na břicho. Měla jsem strach, jestli se mi na ní bude chtít sahat, když bude od mázku a krve a plodovky a kdoví čeho ještě, ale byla to ta úplně nejpřirozenější věc na světě. Když mi ji odnesli na umytí a převážení, tak jsem chtěla křičet ať ji nikam neodnáší, že je jen moje. Naštěstí ji myli hned vedle mne a pořád jsem na ni viděla. Pak mi ji dali do náručí. Dr. mne přitom šil a já se hrozně klepala zimou. Ty následující dvě hodiny s manželem a malou byly neuvěřitelně sladké. :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:

Byla jsem moc vděčná, že u porodu byl i manžel. Moc mi pomáhalo, že jsem věděla, že je se mnou. Do vany za mnou nemohl, ale občas mne pohladil po vlasech nebo chytl za ruku a to bylo naprosto úžasné.

PA byla fakt skvělá. Odvedla velký kus práce a jsem jí moc vděčná! I Dr. byl fajn, ale kdykoli se pohnu na židli a cítím ten svůj jeden větší steh (tak ho Dr. pojmenoval), tak si na něj vzpomenu. Říkám si, jestli bych se taky natrhla, kdyby mne nestříhal (nástřih byl malý, ale trhla jsem se od něj, takže mám na hrázi jizvu cca 2 cm). To už se ale bohužel nikdy nedozvím.

Tak si, holky, koukejte vzít ze mne příklad a o žádných komplikovaných porodech tu už nechci číst!!! :wink: Držím palce všem vám, které porod ještě čeká a trpím s vámi! :slight_smile:
2. črc 2008 ve 21:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
novako-gratuluji,porod suprovéj :wink:
3. črc 2008 ve 14:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Můj popis porodu

25.6.2008


Přehnala se bouřka. Já dostala na něco chuť a tak jsem si udělala tvaroh s cukrem. V tom jsem venku uslyšela ránu. Někdo na parkovišťi nacouval do auta. Šli jsme dolů čekat na policajty. Všichni se mě ptali, kdy mám termín. Už v té chvíli jsem pociťovala divné bolesti břicha. Kolem 23:30 jsme došli domů a já náhodou zjistila, že jsem ztratila platební kartu. Samozřejmě blázinec, nejhorší scénaře. Okamžitě jsem zavolala do banky a kartu zablokovala. Věděla jsem, že jsem s ní platila ráno v Albertu a pak jsem hned peněženku uklidila. No pěkný stres, aby někdo kartu nezneužil. Hned ráno jsem se chtěla do Alberta vypravit a zeptat se, zda tam kartu nenašli.

26.6.2008

Kolem 00:30 uleháme ke spánku. Já teda moc usnout díky té kartě nemohla,ale nakonec se zadařilo. Kolem 1:30 jsem ucítila tlak jakoby se mi chtělo na velkou. Vůbec se mi nechtělo vstát, ale co se dalo dělat. Jakmile jsem přišla do obýváku, začala mi po nohách téct plodovka.
Hned jsem zavolala na manžu, že jedeme do porodnice. On rozespalý hned nevěděl co se děje. Okamžitě vylítl a začal trošku plašit. Musela jsem ho krotit.
Já v té chvíli měla hezký pocit, že se brzo dočkáme toho našeho broučínka.
Manža lítal a uklízel plodovku, která teda pěkně tekla při každém kroku. Takže jsem se musela obalit ručníky.
Začala jsem balit poslední věci do tašky. Oblékli jsme se a vydali se směr porodnice. Cesta tam proběhla bez větších problémů. Měla jsem jednu krátkou kontrakci.
Před nemocnicí mi opět začala téct plodovka a než jsme došli na porodní oddělení měla jsem pěkně mokré kalhoty.
Na příjmu jsem se převlíkla do košile a šupajdila na monitor.Dostala jsem antibiotika proti streptokokovi. Kontrakce trochu byly, ale nebylo to tak hrozné. Dr. mě vyšetřila a řekla, že jsem otevřená na prst. Udělala UTZ, váhový odhad byl 3500 g. Šla jsem si lehnout na oddělení gynekologie, pokoj č. 7. Bylo něco kolem 3:45. Manža jel domů, s tím, že kdyby se to rozběhlo, hned mu zavolám.
Lehla jsem si do postele a přemýšlela. Usnout mi nešlo. Začaly se pomalu objevovat kontrakce. Lehce jsem je prodýchávala, ale nebylo to tak hrozný. Usnout se ale u toho nedalo. Měla jsem pořád pocit, že musím na záchod. Už jsem se těšila až si pro mě přijdou a půjdu na monitor.
V 5:30 si pro mě konečně přišla sestra a já šupajdila na monitor. Dr. se mě ptala jak to vypadá . Řekla jsem, že mám kontrakce zhruba po 7 minutách. Na monitoru už byly vidět. Dostala jsem kapačku na streptokoka s tím, že mi ji na oddělení mají dát v 7:30.
Další monitor byl v 8:30. Kontrakce se zesilovaly a já už je musela dost prodýchávat.
Vyšetření dr. – otevřená na 2 prsty. Dr, říkala, že to dobře postupuje. Zeptala jsem se, zda si už můžu zavolat manžela, že bych byla ráda, kdyby už tu mohl být se mnou. Dr. neměla nic proti. Další monitor v 11:30.
Manžel dojel kolem 10 hodiny a já byla ráda. Pomáhal mi, masíroval záda při kontrakci, otíral pot z čela. Na pokoji byla prima holka, která mi měřila kontrakce. Pěkně to postupovalo, kontrakce byly častější a bolestivější. Už jsem nevěděla jakou polohu mám zvolit.
Kolem 11 hodiny už byly kontrakce po 3 minutách. Takže jsme se rovnou vydali na ambulanci. Cestou jsem měla 2 kontrakce a lidi na mě koukali…
Dr. řekla, že mě vyšetří. Otevřená jsem byla na 5-6 prstů. Naštěstí už se uvolnil porodní box a tak jsme se mohli přesunout tam.
Na boxu to bylo moc příjemné. PA mě připojila na monitor. Dala mi injekci proti bolesti, která teda vůbec nepomohla.
Kontrakce byly pravidelné. PA nabídla vanu, kterou jsem chtěla hned využít. Bylo to velice příjemné. Po vaně jsem byla otevřená na 8 prstů. Na porod je potřeba 10 prstů.
Prodýchavala jsem kontrakce na posteli a řvala jsem u toho jako tur. Některé byly hodně bolestivé. Po chvilce už jsem byla otevřená zcela. PA říkala, že tak do 10 minut porodím. Super zpráva. Začala jsem tlačit, ale bohužel nic. Malej nebyl zcela sestoupený. Takže jsem dostala balón na kterým jsem měla skákat. PA mi ještě doporučila vanu, kterou jsem využila. Ale po chvíli ve vaně začaly kontrakce ještě víc bolet. PA mě vyšetřila ve vaně a řekla, že jdeme na věc. Už jsem to chtěla mít za sebou. Byla jsem strašně moc unavená a mezi kontrakcemi jsem usínala. Do boxu přišel náš známý dr. podívat se jak porod postupuje. Vyšetřil mě a řekl, že mi má PA dát kapačku na zesílení děložních stahů a že pokud to nepomůže a malý nesestoupí, tak bude následovat císařský řez a že se přijde na mě kouknout za 10 minut. PA mi dala tu prokletou kapačku. No bylo to šílené, intervaly se snižovaly. Nejdelší kontrakce trvala skoro 3 minuty.
Dr. přišel asi za 20 minut, vyšetřil mě a něco říkal, ale já neměla sílu ho vnímat. Takže jsem se ho musela sama zeptat, co se tedy bude dít. Řekl mi, že budeme muset udělat akutní CŘ. Mě už to bylo jedno, chtěla jsem aby to bylo už za mnou. Neměla jsem vůbec sílu.
PA mě začala připravovat na CŘ. Přijel zřízenec, který mě vezl na operační sál. Cestou jsem měla asi 4 kontrakce. Konečně jsem byla na sále. Začali mě připravovat na vpich do zad. Kontrakce jsem stále musela hodně prodýchávat. Řekli mi, že po další kontrakci se mám schoulit do klubíčka. Vpich vůbec nebolel a já už jsem cítila jak mi odumírá část těla.
Na sál přišel manžel a chytl mě za ruku. A mohlo se začít. Za 2 minuty byl malej na světě. Měl omotanou 3xpupeční sňůru kolem krku a jednou kolem břicha. Manžel šel s malým. Já jsem v tu chvíli byla nejšťastnější. Kubíček byl naprosto v pořádku. Donesli mi ho ukázat a on mě chytl za prstík a krásně na mě koukal. Bulela jsem a sotva jsem dýchala. Dr. se ptal jestli jsem v pořádku a já řekla, že je to tím štěstím.
Na sále jsem si ještě chvilku pobyla. Hodně jsem krvácela, takže se dr. ptal, zda s tím nemám problém. Řekla jsem, že ne. Takže asi náhoda, pronesl.
Už jsem se moc těšila až Kubíčka uvidím. Operace byla dokončena a já se hned ptala, kde je Kubíček s tatínkem. Sestra řekla, že už na mě nahoře čekají. Já se tak moc těšila.
Převezli mě na normální pokoj. Tam na mě čekal manžel. Ptala jsem se, kde je Kubíček. Řekl, že na novorozeneckém. Požádala jsem ho, aby mi ho donesl.
Koukala jsem na něj, byl tak krásný a slaďoučký. Za chvíli jsme ho museli vrátit zpět na novorozenecké. Já musela odpočívat. Stále jsem myslela na ten náš malý uzlíček.
Celou noc mě sestra chodila kontrolovat tlak a prohmatávala mi břicho.
Druhý den přišla rehabilitační sestra a pomáhala mi stoupnout. Bylo to něco, bolelo to a ještě se mi k tomu motala hlava.
Odpoledne se přišla kouknout rodina, manžel vyzvedl Kubíčka a já si ho poprvé chovala.
Další den jsem ho dostala na stálo k sobě. Měla jsem velkou radost. I když se mi pořád nevytvořilo mlíčko. Musela jsem dokrmovat. Den před propuštěním už se ale začalo spouštět.

Porod bolel, ale ten uzlíček za to stál a já jsem nejšťastnější máma pod sluncem a moc děkuji za ten dar, který jsem dostala.
4. črc 2008 v 09:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kal, podle popisu myslím, že jsi měla hezký porod. Škoda jen, že byl klouček tak moc omotaný, určitě by jinak šel pěkně ven.
Dojalo mě, jak tě chytil za prst. To muselo být kouzelné!
Tak hodně štěstí vám oběma! (teda vlastně všem třem :wink: ) :dizzy_face:
4. črc 2008 v 09:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Honzi jasně, kdyby nebyl omotaný, tak byl venku mnohem dřív a já bych se tolik netrápila. Ale stálo to za to. Moc děkuji :dizzy_face:
4. črc 2008 v 09:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj karlet, jak tady čtu ty porody a pomalu se mi to blíží, mám čím dál větší strach, ale vždycky mě uklidní, že to za to stojí. Díky moc že sem píšete svoje příspěvky aspon člověk trochu ví do čeho jde.

Přeji oběma hodně zdravíčka :wink:
4. črc 2008 v 10:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Marki, super popis :dizzy_face: Teď už si můžete jen užívat. Ještě jednou gratulace :dizzy_face:
4. črc 2008 v 10:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
marky krásně dojemné..... :dizzy_face:
4. črc 2008 v 10:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
Honzulkova cesta na svět :o)
Tak konečně po více jak 2 týdnech se i já dostávám k popisu našeho porodu. Už dopředu se omlouvám za román, ale já prostě stručná být neumím…. :wink:
Předně chci říct, že nechci nikoho děsit, a naopak bych ráda všechny uklidnila, že i když náš porod nebyl procházkou růžovou zahrádkou, všechno (nebo asi skoro všechno) se dá přežít…a ve chvíli, kdy vám ten upatlaný uzlíček štěstí položí na břicho či hrudník, je všechno odpuštěno a jediný pocit, který vnímáte je neskonalé štěstí… :dizzy_face: :dizzy_face:
Ale k našemu porodu…
Těhotenství jsme měli vcelku klidné až na pár problémů. Nejprve tedy lékař zkonstatoval na začátku, že mám částečnou přepážku v děloze, a že je možné že v prvním trimestru potratím. Nestalo se a mi pokračovali dále…pak neustálé vyhrožování předčasným porodem pro nález na čípku. Jednou jsem to také přehnala s prací při rekonstrukci našeho bytečku a skončila s klidem na lůžku a na magnesiu. Ale všechno dobře dopadlo a vytouženého mimíska jsem donosila do termínu a nakonec ještě dál…
:slight_smile: U nás se nechává přenášet pouze týden po termínu . Ten náš termín, potvrzený i UZ na začátku těhotenství, byla středa 11.6., ale miminku se prostě na svět zatím nechtělo. V těhotenské poradně den před termínem pan dr. při vyšetření povídá, že je všechno krásně nachystáno a že by byla škoda tomu nepomoct- že se to jistě krásně chytne, tedy brzy a rychle porodím. K tomu ještě dodal, že miminko tedy drobísek nebude, tak že bychom neměli moc přenášet. No bezva, řekla jsem si. Se zatnutými zuby vydržela ten Hamiltonův hmat co mi prováděl, aby mi pomohl k tomu brzkému a rychlému porodu. Opravdu velmi příjemná záležitost. Odměnou mi byla noc plná poslíčků, místy i velmi bolestivých a pravidelných. K ránu ovšem ustali a nic dalšího se nedělo. Odpoledne odešla hlenová zátka, a odcházela v menším množství ještě další 2 dny. Ve zkratce- další poradna v pátek – další Hamilton, každá noc další posly a nic z toho- na další poradnu už nechoďte – kdyby jste náhodou neporodila tak další středu ráno nástup do porodnice na vyvolání.
Sliby brzkého porodu – nervozita, kdy už konečně – spousta dotazů rodiny, známých i přátel, jak dlouho chci ještě chodit s pupíkem – a den za dnem běžel a já se pomalu, ale jistě smířila s tím, že porod bude vyvolávaný. 17.6. večer jsem tedy nachystala všechno na ranní odjezd do porodnice, manžel nahlásil v práci dovolenou, a šli jsme vcelku klidně spát…
O to větší bylo moje překvapení, když mě v 1 hod. ráno zvedla z postele vcelku silná kontrakce. Říkala jsem si, ale že se opět přihlásili posly, a šla jsem si honem napustit vanu, abych je pokud možno rychle rozehnala a mohla se alespoň chviličku ještě vyspat před tím ranním vyvoláváním. Ve vaně ale kontrakce zesílili, ale i tohle jsem znala od poslů, tak jsem tomu váhu nepřikládala. Chodila jsem po obýváku, prodýchávala bolesti a sledovala noční krajinu – nakonec jsem si pustila film na dvd, abych si nepřipadala tak sama, protože kvůli poslům jsem manžela budit nechtěla. Kontrakce jsem zapisovala – od 2. hodiny ranní už byly pravidelné po pěti minutách – časem další vana – další zesílení po vaně. Ve vodě mi bylo vždycky mooooc dobře, a o to hůř mi pak bylo na suchu.
Nakonec jsem asi ve 4,30 ráno vzbudila manžela, že asi konečně rodíme, ale ať je ještě v klidu, že když se nic nestane, ještě bych chtěla být chvíli doma. Takže manža ještě stihl sprchu i snídani. Já si ještě stihla umýt hlavu, vysušit a nakonec jsme asi v 5,30 vyrazili do porodnice. Máme to kousek, takže za chvíli už jsme zvonili na příjmu. Klasika – povídání, monitor, vyšetření – výsledek branka 3-4cm, porod hezky běží, šli jsme na čekatelský pokoj. Kontrakce trochu zeslábly, ale neztratili na pravidelnosti, takže jsem chodila, prodýchávala, manžel mi semtam masíroval záda. Žádné drama :slight_smile:. Jediné co mi pomáhalo byla poloha na všech 4ech a masáž zad, jinak nic- žádný míč ani sprcha, jak jsem měla původně v plánu.. Když začly kontrakce opět nabývat na intenzitě, dohodly jsme se s PA na klystýru. To mohlo být tak 7 – 7,30? – tady trošku ztrácím přesnou orientaci v čase... Kontra ještě zesílili a pak přišlo na řadu vyšetření od dr. – závěr: branka 5 cm, poslední šance na epidurál jestli ho chci – a ač jsem původně byla přesvědčená, že to zvládnu i bez něj – v tuhle chvíli mi to přišlo jako dobrý nápad (kontrakce začínali být větší a větší) a tak jsem řekla, že ho chci. Dr. řekl, že tedy tak za 15 minut mi může přijít PA pustit vodu, napíchnout infuzi na zavodnění a může mi zavolat anesteziologa pro ten epidurál. A jak řekl tak se skoro stalo, jen ta první část. Za 15 minut mi asistentka přišla pustit vodu, ale nález už byl 8-9cm, takže jen zkonstatovala, že na epi už je pozdě, a že to běží rychle a obejdeme se bez něj. Ještě nezbytný monitor a půjdeme na sál. Tam jsme přišli nějak před 9tou hodinou, nevím přesně, a od téhle chvíle už to byl vcelku velký mazec. Musela jsem ležet na boku kvůli rotaci hlavičky – tedy poloha která mi absolutně nevyhovovala a protože nález od teď už nepostupoval tak ideálně (na konečných 10cm nutných k porodu jsem se ne a nemohla dostat), tak mi ještě napíchli infuzi s oxytocinem, aby posílili kontrakce, které už teď byli k nevydržení. Do toho přestali být srdeční ozvy miminka ideální, takže manžel mezi masírováním a držením za ruku, mi ještě přidržoval před obličejem kyslíkovou masku. Nakonec dr. stejně musel pomoct a porodní cesty sám rozšířil prsty (vcelku nepříjemná záležitost, ale upřímně už mi to začínalo být hodně jedno, hlavně aby už byl konec) a hlavičce musel pomoct zvonem, protože jinak bych toho habána prostě nevytlačila. Tohle všechno ale už je v mých vzpomínkách mžik – ze kterého si pamatuju jen to, že mi absolutně nešlo spolupracovat a tlačit jak bych chtěla (pro jednu velkou šílenou křeč do kyčlí a do stehen) – a v 9,56 hodin už Honzík křičí a dětská sestřička mi ho po tom boji pokládá na prsa a já cítím jen nekonečné štěstí, slyším manžela jak říká že nás miluje a slzičky štěstí se hrnou do očí…
Nechají nás několik minut a pak smršť pokračuje – manžel mezitím asistuje dětským sestřičkám u ošetření Honzíka, váží ho, měří (4250g / 54cm), sám si ho popisuje – a já ležím … a bolest je zpátky – nastřihnout jsme nestihli, máte větší porodní poranění – pan dr. začíná šít … na hrázi pár stehů, to ani nevnímám, tam je to umrtvené, steh pod močovou trubicí už cítím velmi a taky to dávám hlasitě najevo, jenže to ještě netuším, že není ani zdaleka konec… přichází kontrola v zrcadlech a šití v pochvě – tam to umrtvit nelze, takže každý steh je řezáním do živého :(((( Moc to nezvládám, bolí to opravdu hodně. Nakonec pan dr. říká něco ve smyslu, že doufá, že to zašil všechno a kdyby ne, že už by to bylo na šití v narkóze. V tuto chvíli tomu samozřejmě nepřikládám žádnou váhu. Manžel přiváží v modrém vozíčku naše štěstíčko, s dětskou sestřičkou přikládáme k prsu a zase je tu ten omamný pocit blaha a hrozná úleva, že už je to všechno za mnou (není ani zdaleka, ale to v tuto chvíli ještě nikdo netuší). Mazlíme se s naším kočičákem, objímáme se s manželem, hovoříme beze slov a nakonec obvoláváme rodinu a píšeme sms přátelům, že už jsme konečně rodina… :dizzy_face:
Přichází dětská paní dr. Vedle mě v postýlce Honzulku kontroluje a říká že je vše v pořádku, ale vzhledem k porodu zvonem si ho sestřička bude muset dříve odvést (jinak běžně zůstává miminko na sále celé 2 hodiny, co tam musí zůstat i maminka) a pravděpodobně, že bude mít i větší žloutenku, a že si tedy v porodce pobudeme déle. Nakonec nám gratuluje a odchází. Za chvíli si sestřička odváží Honzíka na novorozence a my s manželem osiříme. Ještě stále obvoláváme rodinu a tak ani nevěnujeme tolik pozornosti tomu, že mě chodí kontrolovat PA a trochu se jí nezdá velikost poporodního krvácení. Nakonec dostávám další a další infuze na zavinování dělohy ale nic nepomáhá. Po 2 hodinách manžel odchází, je třeba pár věcí zařídit a zdá se že krvácení se konečně zmírnilo, a mě asi předají na oddělení šestinedělí.
Jenže kontrola krvácení těsně před odjezdem na oddělení --- opět velká ztráta krve --- přichází dr. a při vyšetření v zrcadlech zjišťuje, že nekrvácím z dělohy, ale z neošetřených poranění v pochvě. Už absolutně nezvládám spolupracovat :cry: :cry: :cry: :cry: – tohle už je prostě příliš, a tak přichází vysvobození v podobě anesteziologa a krátké narkózy. A pak ještě dlouhý pobyt na porodním sále – sama – ta prázdnota mě děsí – moc chci být s miminkem. Nakonec v 5 hodin odpoledne se teprve dostáváme ke spásnému předání na oddělení šestinedělí. Ještě jen bych se měla vyčůrat na podložní míse – což mi ale nejde a přichází zlatý hřeb dnešního dne (cévkování –PA se omlouvá, ale je to nezbytné, po všech těch infuzích, a tak do rozbolavělého spodku přibývá ještě cévka – zatínám zuby, brečím :cry: :cry: :cry: – nakonec to dopadne, ale rozkaz zní jasně, od teď musíte chodit pravidelně na wc, jinak vás to čeká znovu a znovu). A už mě převáží na šestinedělí – kolikrát jsem snila jak dojdu po svých a teď mě vezou jak lazara na posteli. Bolí mě snad úplně všechno, ale říkám si že musím vstát co nejdřív. Nic neponechávám náhodě a na odd. hned hodně piju a za 2 hodiny spěchám čůrat do sprchy – pod proudem studené vody to bolí o něco míň a jsem šťastná že jsem to zvládla. To už je zase manžel u nás a chová Honzíka.
Přichází ještě pár krizí, jako že ho první noc nemůžu mít u sebe, protože bych nezvládla se o něj postarat, tak tak se dobelhám na wc, a do sprchy, ale vysvětlete tohle mamině po porodu, která netouží po ničem jiném než mít miminko v náručí (vždyť ono to v tu chvíli kdy se k sobě tulíte bolí přeci jen o něco míň…), a pak druhý den po porodu, kdy mimísek hodně shodil na váze a paní dr. nařídila příkrm. Na vizitě jsem souhlasila a odpoledne řvala manželovi v náručí, že ho dokrmují proti mému přání a on pak nechce mlíčko ode mě. Probrečená noc a nakonec slastné ráno, kdy se Honzulka přisál a od té doby kojíme jak draci.
Takže všem odvážným co dočetly až sem. Doufám, že váš porod byl anebo teprve bude lepší než ten můj. Neměnila bych. Mám nádherného, zdravého syn a stál za každou vteřinu té bolesti :dizzy_face: . Ženská vydrží hrozně moc, a když má vedle sebe oporu (jako jsem měla já v manželovi – za což mu každý den velmi děkuji)– vydrží ještě mnohem víc… A za pár let se snad i odhodlám k dalšímu plánování :o)))) aby ten „víc jak 4 kilový uzlíček štěstí“, co tu teď vedle mě v posteli tak slastně oddechuje poznal výhody a nevýhody sourozeneckých vztahů…
:dizzy_face:
4. črc 2008 v 10:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
quinny super popis, mám husara po celých zádech, jsi borec,smekám a přeji ať se Honzulkovi daří :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:
4. črc 2008 v 10:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Quinny - totálně mě Tvůj popis rozbrečel, moc gratuluji :dizzy_face:
4. črc 2008 v 11:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
atrei díky :dizzy_face:
4. črc 2008 v 11:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
qunni-nádhera to musel být zážitek :dizzy_face: jsi statečná a at se vám všem daří :dizzy_face:
4. črc 2008 v 11:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Petru díky :dizzy_face:

Kacisko děkujeme a přejeme ať má Verunka hladší cestičku :wink:
4. črc 2008 v 11:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
quinny: jsi opravdu moc statečná. To já měla proti tobě porod jak nic. Myslím, že lepší ho má snad málokdo a i tak jsem si říkala, že to byl teda záhul. Někdy se o tom taky třeba rozepíšu.
4. črc 2008 ve 13:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
quinny:moc gratuluju..a vnitřní šití umrtvit jde,můj dr mi lhal stejně jako ten tvůj :angry:
4. črc 2008 ve 13:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
kalerat a quinny GRATULACE - p.s. to jsem si zase pobrečela :dizzy_face:
4. črc 2008 v 16:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
quiny....smekám před tebou..napsala jsi to opravdu krásně :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile:
4. črc 2008 v 19:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
kal-super, blahopřeju ke Kubíčkovi :dizzy_face:
4. črc 2008 ve 22:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
quinny: seš fakt dobrá! Smekám.
8. črc 2008 ve 14:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
Marketka, ešte raz srdečne gratulujem ku Kubíčkovi, bolo to ťažké ale Kubík určite za to stál :wink:
8. črc 2008 v 19:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Quiny si dobrá gratulujem :wink:
8. črc 2008 v 19:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
Quiny, velká gratulace, zvládla si to na jedničku. Já měla obě děti obříky (Jiřík 4030g a Anežka 4190g) Obě jsem zvládla bez nástřihu. U Jiříka jsem byla taky hodně potrhaná, ale u Anežky jsem měla jen jeden steh. Takže věř, že druhý porod bude v pohodě. Teda pokud po tomhle zážitku ještě druhý chceš.
9. črc 2008 v 09:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
TP jsme měli 4.7., ale asi jako každá těhulka jsem byla ke konci hodně netrpělivá a chtěla malýho vyhnat na svět dřív, ale on byl vůči dlouhým vycházkám a úklidu naprosto imunní, až jsem si myslela, že snad budu těhotná věčně :slight_smile: Proto když mi v úterý 1.7. začaly lehké MS křeče, myslela jsem si, že se jedná zase jen o poslíčky, navíc vana to potvrdila, úplně přestaly. Ve středu dopoledne jsem smažila palačinky a umývala okna a vůbec byla jsem hodně akční a možná právě proto se MS křeče začaly objevovat znovu, tentokrát silnější. Volala jsem si do porodnice, jestli je to v pořádku, protože to nebyly bolesti, ale vážně křeče a já měla strach o malýho, míň se hýbal. Tam mi řekli ať si dám vanu, že pokud to není pravidelný je to ok. Vana zabrala a já šla spát. Ráno ve 4 jsem se vzbudila a krvácela. To mě děsně vyděsilo, tak jsme si opět volali do porodnice, kde mi řekli, že je to normální. Stejně mě to neuklidnilo a tak jsme tam pro jistotu v 7 ráno jeli. Natočili mi monitor, kde byly kontrakce, ale nepravidelný. Vyšetřili mě, byla jsem otevřená na 2 prsty, na UTZ vše v pořádku, odhad váhy 3700g, ale s tím, že je to velmi orientační, protože dr nemohla pořádně změřit hlavičku. No a pustili mě domů s tím, že můžu do večera porodit, ale taky to může trvat dva dny. Tak jsem se uklidnila a jeli jsme domů. Doma však křeče pokračovaly, tak jsem si to začala psát, chodily většinou co 5 min, někdy 6, 7, ale trvaly hrozně krátce, asi 15-20s a moc to nebolelo, tak jsem byla pořád v klidu, dokonce jsem se i trochu vyspala. Pořád jsem váhala kdy už jet do porodky, měla jsem hroznej strach, že mě zase vrátí domů s tím, že to nic není. Ve 4 jsem si dala vanu, která kontrakce zpravidelnila, chodily co 5 min, pak i co 4 min, začaly být silnější, že jsem musela prodýchávat a trvaly skoro minutu. Tak jsem zavolala manželovi, ať přijede domů, že radši pojedeme. V autě občas kontra i co 3 min, tak jsem si říkala, ty jo, asi fakt rodím :slight_smile: Do porodnice jsme dojeli v 7 večer, natočili mi monitor, kde byly krásně pravidelné kontrakce a po vyšetření zkonstatovali, že si mě tu nechají. Dostala jsem sexy erární košilku a šli jsme s manželem na porodní box. Mj. nám dali i vybrat barvu, modrej nebo červenej, pro mě jako úchyláka na modrou to byla jasná volba :slight_smile: Byla nám přidělena moc sympatická PA a žákyňka, se kterou jsem souhlasila. Na pokoji to byla pohodička, hrozně rychle to utíkalo a když nebyly kontra bylo mi veselo a do smíchu. Dostala jsem klystýr, po vyšetření jsem byla najednou otevřená na 5cm, v 10 mi rupli vodu, kdy se kontrakce o dost zesílily. Natočili mi zas monitor a už mi ho nechali, protože v kontrakcích malýmu klesaly ozvy, tak mi manžílek pořád zdůrazňoval ať hodně dýchám do břicha. Vlezla jsem si na balon, manžel mi mimo kontrakce masíroval záda, bylo to super, hezky se mi to prodýchávalo. Ale porod nepostupoval, tak mě zase hnali na lůžko, kde ty kontrakce byly fakt hnusný, to už jsem docela trpěla. Někdy kolem 11 jsem byla už hodně otevřená, chtělo se mi tlačit, ale ještě jsem nemohla. Vůbec to nešlo vydržet, kontra strašně silný, pořád jsem říkala, že už musím tlačit, hrozně mě to nutilo. Tak že teda půjdeme na to. Tlačení byla nejhorší část porodu, protože trvala hodinu a půl, malej nesestupoval dolů, blbě jsem i tlačila, neměla ke konci už sílu. Jak to tak dlouho trvalo, byl najednou pokoj plnej lidí, 2 PA, žákyňka, které jsem drtila ruku :slight_smile:, 2 dr, 2 dětský dr... Pořád koukali na monitor, něco si šeptali, no chudák manžel věděl, že je něco špatně, že to prostě dlouho trvá. Hopsaly mi po břiše, nejdřív taková drobná dr, to nepomáhalo, pak přišla pořádná ženská a ta se do břicha opřela takovou silou, že jsem si říkala, že mi tam snad malýho rozdrtí. Když už jsem si myslela, že to trvá celou věčnost a že malýho prostě neporodím a půjdu na císaře, tak mi řekli, ať si šáhnu, že už je cítit hlavička s vlásky. To mi dodalo takovou sílu, že jsem 3x zatlačila, fakt pořádně, přímo ukázkově :slight_smile: a malej byl venku. Byl to úžasný pocit, když vyklouzla hlavička s ramínkama, pak jsem jen lehce zatlačila a byl venku celej. Lukášek se narodil přesně na termín v pátek 4.7.2008 v 0:45, měl 4000g a 51cm. Dali mi ho hned na břicho, ten velkej, teplej uzlíček, ale hned ho odnesli na pult vedle, kde ho ošetřili. Koukala jsem na manžela, kterej stál jako zařezanej a byl bílej jako stěna. Řekla jsem mu: „taťko foť“ a teprve se pohnul a fotil našeho syna. Potom mi řekl, že se strašně bál, že nedýchá, že ho oživujou a měl o něj šílenej strach. Prý se v životě tolik nebál. Později jsme se ve zprávě a od dětské dr, co Lukáška ošetřovala, dozvěděli, že nebyl ani kříšen, prostě to bylo normální ošetření, ale taťku to vyděsilo, jak to dlouho trvalo a co s ním dělali. Abgar skore jsme měli 7-8-9. Po ošetření mi dali Lukáška na chvilku do náruče, ale hned ho odnesli na novorozenecký. A mě čekalo šití pod celkovou narkózou, protože jsem byla děsně potrhaná, prý až ke střevu :frowning2: Po probuzení byl u mě manžel, psali jsme spolu sms a pak mě odvezli na šestinedělí, bylo to asi ve 3 ráno. V 6 mi dovezli malýho na kojení, to byl nádherný pocit poprvé ho pořádně vidět a kojit ho. Ale zase mi ho odvezli, protože jsem byla slabá a musela si odpočinout. Bylo mi hrozně smutno, že všechny maminky na pokoji mají děti u sebe a já ne. Ale když jsem se snažila vstát, zamotala se mi hlava a tak jsem dostala kapačku, pak to bylo ok, šla jsem do sprchy a potom dostala malýho. Od té doby jsme byly spolu :slight_smile: Velký dík patří našemu taťkovi, protože mi byl velkou oporou u porodu. A nejvíc mě potěšilo, když mi potom řekl, že porod pro něj byl takový zážitek, že rozhodně chce být i u toho dalšího :slight_smile: Ještě dodám, že jsem rodila bez epidurálu a porod trval od příjezdu do porodnice necelých 6 hodin.
12. črc 2008 v 19:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
luci ty jo to čtu a mám husí kůži, jsi šikulka statečná, borec, parádně jsi to zvládla a Lukášek je krásňoučký miminko :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:
12. črc 2008 v 19:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
luci - ještě jednou gratulace k Lukáškovi :slight_smile: a doufám že už se brzy dočkám a budu sem moc popsat taky svůj porod :wink:
12. črc 2008 v 19:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Díky holky :dizzy_face:

Cory, za chvilku budeš mít malou taky u sebe :dizzy_face: Je se na co těšit :slight_smile:
12. črc 2008 v 19:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Luci, tak koukám, žes to měla v určitých věcech hodně podobný, jako já. Toníčkovy taky klesaly ozvy... ale u nás na ty kleště fakt došlo. I na to oživování... No a potrhaná jsem byla taky parádně, ale nešili mě pod narkozou a to byl fakt děs. A s délkou porodu taky tak - od nástupu pravidelných kontrakcí 6 hodin. :slight_smile:

Jinak ale paráda! A gratuluju i takto veřejně. :wink: I taťkovi za statečnost a podporu. :slight_smile:
12. črc 2008 v 19:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek