Poporodní trauma
Ahoj,
Mám dotaz,anketu názvem se nechci úplně zabývat.
Zajímalo by mne,jak by která z vás, co máte uplakanější miminko zhodnotila upřímně svůj porod.
Nejlépe třeba jedním slovem,ale i klidně celým odstavcem.
A pak připojili info před termínem, v termínu, po termínu (zde ještě přirozeně/vyvolání)
Celé mě to zajímá proto,že jsem si začala uvědomovat, že to mám možná primárně v sobě já a ne moje dítě...
ještě jsem rychle proletěla zbytek tvých příspěvků......asi jsme měli přeci jen jedno společné-trápí tě těch 17 hodin. No tak to já měla a mám v sobě dodnes, že jsem je nešla nějak seřvat a to dítě si k sobě nevydupala (protože my neměli zdravotní problémy,jen jejich stupidní nařízení!!!). Jenže já byla tak šíleně šitá, že jsem měla co dělat se sebou a neměla jsem sílu se jít hádat ☹.
Měla jsem ale následek jen já sama. Na malou si fakt myslím, že to vliv nemělo. Neuměla jsem se od ní odtrhnout. Kam šla ona,musela jsem já. Nejhorší to bylo první rok a pak když porodila nějaká kamarádka, záviděla jsem jim,že mají děti u sebe a znovu brečela. Pomohl mi bohužel až druhý porod. Sice nás také oddělili,ale mělo to důvod, nebylo to na tak dlouho, nebránili mi v tom,že ho smím kdykoliv vidět, měli ohled na kojení. A tím se mi konečně tak nějak ulevilo..... Pojmenuj si, co tě tak trápí a možná se ti s tím bude líp bojovat.
Zajimavy dotaz 🙂 . Necetla jsem reakce ostatnich, ale behem kazdeho kojeni se tim budu snazit prolouskat, zajimaji me odpovedi ostatnich. Jinak u me, porod bych oznamkovala 1, druhy syn narozen 39+3, do porodnice jsem dorazila otevrena na 4 cm, umele mi praskli vodu, porod byl do 2 hodin od prasknuti vody. Nastrih byl, epidural ne. Maleho mi dali hned na hrudnik, krasne se prisal, nechali ho tam asi 5 minut, pak ho osetrili, zabalili a donesli mi ho. Pak ho vysetril pediatr, zase mi ho vratili a asi za hodinu ho odvezli na oddeleni sestinedeli. Ja se zatim naobedvala, osprchovala a pak uz hura na sestinedeli. Tam jsem si o syna hned rekla a od te doby byl uz porad u me. Cely vecer probrecel, coz jsem u prvniho syna neznala, chtel byt porad u prsa a v postylce absolutne nevydrzel. Tak spal se mnou v posteli. A stejne je to dodnes, spi s nami, nechce dudlik, jen prso, kdyz se polozi, place. Ted uz se to tedy zlepsilo, ve dne vydrzi sam koukat v lehatku, kolebce nebo na hraci dece, vecer ho mam v satku na prsu. A usina mi vetsinou u prsu, ma ho jako dudlik, a jakmile ho polozim, je vzhuru... A nejhorsi je to v kocaru a autosedacce, tam dokud neusne, breci, ale v autosedacce mu prso dat nemuzu. A ven mozna zacnu brat satek, ale zatim se bojim, jak mam k tomu jeste starsiho. No a zaverem - myslim si, ze stres s tim brekem nema nic spolecneho, proste jen potrebuje svou maminku a kdyz ji nema, tak breci. U prvniho syna jsem mela daleko vic stresu, dodelavala jsem VS, takze statnice a on vubec nebyl uplakane miminko, dokonce hnedod zacatku spal skoro celou noc. Tak se zkus hodit do klidu a ber to tak, ze tvoje miminko te potrebuje a bud tady pro nej, za par tydnu/mesicu ten casty plac prejde. Mas jenom jedno, ze? Takze casu na nej mas spoustu 😉.
@somalicats 😀 😀 to je taky zajímavá myšlenka...
Pro ty co tu rozjíždí teorie o tom co jsem si vsugerovala atp.
Kdybych si něco vsugerovala, tak tu nepátrám po souvislostech, otázka byla jednoduchá jasná, jen se tu zas někteří musí pitvat v něčem mimo téma, všem co přispěly svým příběhem děkuju, celkově to v tuto chvíli opravdu vypadá, že porod a následné chování dítěte spolu nesouvisí...
A ne,nemyslím že bonding by nás spasil, to spíš vyvolání tak jak bylo mím lékařem doporučeno, ne odložení o 10dní přes veškeré komplikace,díky tomu ze zdravého dítka mám nedozrálý uzlicek nervů a bolestí... Což mám lékařsky podloženo (pro některé rypaly)...
@ppejskova Já myslím, že nemá význam se v tom pitvat a obviňovat ani sebe ani zdravotníky. Když to vezmu na sebe. Jak jsem psala, rodila jsem 3 dny a syn byl uřvaný až až. Mohla bych se k tomu postavit tak, že za to mohou oni, že mě neměli nechat tak dlouho rodit, i když jsem byla v pohodě, že z toho měl syn určitě trauma. Kdyby to dopadlo jinak a v jiné porodnici bych šla už po 24 hod na císař, jak to bývá obvyklé, tak bych je zase mohla obviňovat, že za to mohou taky oni, že mě měli nechat porodit přirozeně. A kde je pravda? Nikde. Prostě to tak bylo, nikdo za to nemohl a na mě bylo, abych přišla na to, co s tím mám udělat a ne, abych se pitvala, proč to tak je. To je k ničemu.
Ja osobne si myslim, ze jake je dite po narozeni je vlivem celeho tehotenstvi. Zavrseno prave okolnostmi porodu. Bohuzel dnesni doma je strasne hystericka, co se tyce tehotenstvi. Neznam kolem sebe moc kamaradek, ktere neco v tehu neresily. Je to videt i tady na MK. Zenske besni uz pred prichazejici ms a stresuji se, pak rentgenuji tehu testy a opet se stresuji, lovi duchy, po ukazani // utikaji nejlepe ten den k dr a zas besni, ze na ultrazvuku neni nic videt, pak stresuji, kvuli srdicka, potom prijde na radu velikost mimca a neustaly strach, ze o mimi prijdou. Nasleduje sledovani telesnych projevu, bud je neceho malo nebo naopak moc... do toho dr a testy, straseni ze strany doktoru (tech, co nemaji rozum), natlak z ruznych firem a muzu tu pokracovat.... proste porad jeden velky stres! V tom bohuzel vyrustaji nase deti a najednou chceme, aby byly v pohode. Myslim, ze je logicke, ze nejsou. Ale je lepsi to hodit na povahu ditete -je vztekle, neco si furt vynucuje, narocne, neumi se samo zabavit atd. Nez se nad timto zamyslet..
Ja mela prvni tehotenstvi fakt hnusne kvuli byvaleho a porod byl vyvrcholenim veskereho toho hnusu. a syn byl opravdu hodne plactive a neodlozitelne dite. Takze jsem to synovi zacala vse vynahrazovat, coz delam dodnes a zmenil se neskutecne. Uklidnil se a dnes je to milionovy kluk.
U druheho syna jsem si po zjisteni tehu hodila kopyta na stul a slibila si, ze si 2. tehotenstvi krasne uziju. Coz se povedlo.. a maly po narozeni klidne spave mimi..
Timto svym elaboratem nechci nikoho z neceho obvinovat, pouze jsem se zde podelilase svymi myslenkami a osobni zkusenosti..
@pajula123 ano a někdo si mysli, ze kontaktní dítě můžete udělat z každého a pokud ne hned to děláte špatne chi
Oba težké porody , u prvního jsem myslela ze umru , skákání po břiše , pak malýho tahali ven , byl hodne miminko ale extrémní problémy s usinanim a spaním . Slíbila jsem si ze druhy porod bude jiný a zase to bylo peklo , valela jsem se tam po zemi jak mi nic od tech krizovych bolesti nepomahalo, nic mi nedali , protoze jsem se opět neotvirala, pak jsem nemohla vubec tlačit neslo mi to, porodní asistentka mi uz nadavala ze se vubec nesnazim a ze chudak miminko a ze tlačim do hlavy a vubec uplne se mi chce brecet kdyz si na to vzpomenu , nakonec me dovlekli sednout na záchod a ze mam tlačit jak na záchodě , mne to proste fakt neslo ta bolest zad byla tak strašná ze jsem byla uplne mimo , tak jsem tlačila v sedě na záchodě a na posledni kontrakci si stoupla ..... Maly po porodu plakal v kuse několik hodin , nedivím se , ted ma 2 mesice je to strašně hodný miminko ale nedokáže usinat a spatne spinka nemuzu se hnout na metr , spi po půl hodinach
@ppejskova Myslim, ze je dobry, zes to tema otevrela. Zena by mela svoje porodni trauma zpracovat, aby mohla jit dal s cistym stitem. Ja si osobne myslim, ze porod je spis duvodem toho, jak se pak zena chova k detem, jak je uzkostna, vycita si to, nebo nervozni a prenasi to na dite, vidi na nem, co by jinak snaz presla nebo naopak vse bere na sebe a nevychovava... Napr. moje babicka prozila uplne udesny treti porod (moji maminky). Mamka byla pohodove a moc chytre dite, ale babicka ji nikdy neprijala, nemela rada, od malicka ji vse vycita, a to vsechno zpusobeno hnusnym porodem. Kdyby to babicka zpracovala, treba by k me mamce nasla lepsi cestu a to trauma by se neneslo z generace na generaci. Holt ale psychika se leta dost podcenovala. Bylo by proste krasny, kdyby kazda zena mohla prozit prirozeny porod tak, jak ho priroda zamyslela. Bohuzel spousta zen si z porodnice odnasi trauma. 🙄
@ppejskova Ahoj, tak já měla oba porody naprosto pohodové a rychlé, bez nástřihu, bez epidurálu, vše prostě paráda. Oba porody trvaly 3 hodiny. Rodila bych hned znova. Dcerka byla strašně náročné miminko, hodně ubrečená, první 4 měsíce prořvala dny i noci, fakt jsem si s ní užila. Syn byl opak - neplakal, byl v pohodě, takže za mě tohle souvislost nemá. Kojíš? Třeba je to i tím, jedna známá musela s kojením přestat. Držím palce, ono se to časem upraví. Je to náročné životní období, ale krásné a stojí to za to. Hodně štěstí a sil přeji.
můj porod začal v 40tt odtekla mi voda bohužel byla zelená takže mi hned píchli oxytocin a už to jelo kontakce ne ani po minutě malá se rvala hrozně ven...za 3h.byla venku šnůru kolem krku měla hematom na hlavičce ,krvavý očička a byla celá fialová hned jí odvezli pryč...2 den mi sfialověla na pokoji tak jí odvezli na sledování do inkubátoru další den zase jim tam sfialověla a 5 den doma zase..už ten druhý den po porodu mi řekli,že má malá trauma z porodu...od miminka hodně moc uřvané dítě uřvánek a citlivka je do dneška 3 roky.. :-/
První porod od začátku do konce bez komplikací, ráda na něj i vzpomínám - dcera je hodná už od narození. Druhý porod jedna velká katastrofa, zkažená voda, malá se narodila s dvakrát omotanou šňůrou okolo krku a nedýchala, museli jí oživovat a je to zlaté dítě.
@ppejskova jinak jsem nečetla vše tvé komentáře taak nevím... naše malá byla i hypertonická a dráždivá strašně špatně usínala spala apod.pořád jen řvala-neplakala,ale šíleně řvala po jejím 1roce jsme zašli za homeopatičkou dala nám homeo přímo pro malou a hodně jí pomohli začla líp spinkat už se tolik nebudila pláčem apod..dost jí to pomohlo až jsem si nadávala že jsme tam měli jít mnohem dřív...pak jsme četla i o kinezologii,že hodně pomáhá jak maminkám tak dětem..
@luciksima super...kouknu i po téhle možnosti, máme totiž dost obdobný problém jen s tím rozdílem, že naše malá spinká dobře...
Akorát mi všichni tvrdí (lékaři, terapeuti...) že se to snad do roka srovná...tak se snažím věřit... A vyloučit a odstranit všechny jiné potencionální příčiny
První těhotenství totálně hektické, porod dlouhý, ale bez komplikací dítě nespí, je strasne aktivní a velmi náročné. Druhé těhotenství ještě horší,porod suoer krátký bez komplikací. Dítě je klidne, nenáročné a velmi málo aktivní. Bonding jsem nechtěla. Dle me shoda náhod a povahy dítěte. 🙂
@ppejskova jo to mi říkali všichni taky to přejde vemte jí dudlík-ten jsme jí nebrali ona začne spát dobře...ale nezačla spí špatně do dneška a to jí jsou 3roky...už se teda nebudí jak dřív to v noci třeba 2h. v kuse plakala,ale má noční můry,pláče ze spaní,ale ne každou noc..ale ty homeo jí fakt pomohli na to usínání i spinkání..
1. porod rychlý, pohodový, manžel byl u porodu - po 2 h mi dceru odnesli a ani poté, co jsem mohla vstát nepřinesli, prý jí musí prohlédnout pediatr, který přijde až v 8 h, přitom dcera byla zdravá. Dostala jsem jí tedy až za dlouhých 7 h, uřvanou, poškrabanou, se slovy :Tady máte toho křiklouna. Zpětně jsem se jí mockrát omlouvala, že jsem nebyla víc průbojná a neodnesla jí z novorozeneckého dřív. Dcera měsíc probrečela, hodně jsem jí masírovala, nosila, mazlila se s ní. Najednou se to zlomilo a skoro vůbec už pak neplakala.
2. porod rychlý pohodový, manžel nebyl u porodu, proto mi dceru hned odnesli. Ležela jsem povinné 2 h na chodbě a koulely se mi slzy smutkem po dceři. Po 2 h jsem mohla jít do sprchy a hned z ní si došla po dceru na novorozenecké. Koukaly na mne, jak na zjevení, co tam dělám... Jdu si pro své dítě a bez něho neodejdu. Vítězoslavně jsem si jí nesla v náručí a byla šťastná, že jsem to tentokrát dokázala. Dcera v šestinedělí moc neplakala.
3. porod - pobyt v porodnici kvůli odteklé vodě, ale nakonec to bylo dobré, manžel byl u porodu. Po porodu hned bonding. Šestinedělí byla pohoda, jen druhý den v porodnici plakal, ale to jsem i věděla proč - odběr z patičky, neustálé vizity a nedostatek klidu.
Tak my rodili 40+0, porod velmi rychly, o to komplikovanejsi, bohuzel asi moji vinou, maly narozeny vexem, kriseny. Ja hodinu sita na sale, jeste tri hodiny po porodu jsem se trasla, byla jsem uplnev soku, co sd to proboha stalo. Maleho jsem videla az za 8 hodin. Od zacatku je strasne hodny, tdd ve 14 mesicich zacina byt vztekloun, ale ma byt po kom. Myslim, ze porod jej nijak zvlast neovlivnil, ubreceny nebyl nikdy. trauma z porodu vstrebavam do dnes, mam uplne husi kuzi, kdyz si na to vzpomenu. Skoda, ze neexistuje v porodnicich nejaka psychologicka pomoc, ja mela prvni tri mesice peknou depku a materstvi jsem si vubec neuzivala, bez prehandni muzu rict, ze to bxlo nejhorsi obdobi zivota a do dnes, i idyz uz je vsevhno, jak ma byt me to hrozne mrzi. Takze tenhle nas porodhodne negativne ovlivnil spise me 😒
@bonulinka pane bože... Můžu se zeptat kde jste rodila, ten přístup je totiž dost obdobný... Já chápu že těm lidem na novorozeneckém projde denně pod rukama 100 novorozenců... Ale viděla jsem na sobě (obvykle dost od rány) jak jsem byla semletá hormonama...a prostě by mohli chápat že pro každou jednu maminku je to největší poklad co má... A tak s těma broučkama a maminama jednat...
Mrzí mě, že některé porodnice mají titul baby friendly když o tom nemůže být řeč...
@ppejskova porod pro me des, dny co jsem prenasela jsem byla psychicky vyřízena. Misto vyvolavani jsem chtela psychiatricke konzilium a sekci, uplne m hrablo. Nakonec se to rozjelo samo. Porod nakonec rychlej, dolsin, entonox, bonding sem odmitla, nechtela se ji ani videt. A svete div se, dite extremne hodny, zdravy, spavy... ja si 3tydny nesedla, ale ona byla zlata. A teda nekojena. Zastavou laktace sem se hodila do pohody a byl klid
41 tt, porod samovolně spuštěný, od první kontrakce - o které jsem ani nevěděla, že kontrakcí je - trval porod 12 hodin. Bez nástřihu, bez chemie, bez tlumení. Jen přítel a já. Probíhalo to dobře, cítila jsem se fajn. Na 3 zatlačení byl venku. Po porodu byl pořád u mě. Dítě je to vyrovnané, neleká se, zbytečně nepláče a jeví se jako dumavý mimčo. Žádný smíšek, k úsměvu potřebuje jó důvod, ale za to prostě furt něco dumá, koumá a vypadá u toho, jak by počítal pí na druhou..ale je to zatim mimin, že ;) čas ukáže. Jinak i celé těhotenství bylo klidné a pohodové.
tak jsem zvazovala, jestli ma cenu to jeste psat 🙂 prece jen uz je to skoro 7 let, ale s blizicimi se narozeninami meho syna se to vraci.. uz to neboli, netrapi se tim, ale prece jen to asi budu mit vzdycky v hlave.. a treba to nekomu pomuze 🙂 otehotnela jsem ve svych 28 letech naprosto nepripravena.. ano planovali jsme to, ale spis to bylo rozhodnuti meho muze, ktery uz chtel.. ja to prozivala jakoze bychom mohli jeste pockat nebo chci vubec deti???! ale svolila jsem.. otehotnela jsem po 3 mesicnim snazeni a od zacatku bylo vsechno spatne.. nez jsem mela vubec potvrzene, ze cekam mimi, tak jsem zacala spinit a nechali si me na tyden v nemocnici na udrzeni.. zjisten hematom, okamzity konec s praci a klidovy rezim.. samotny pobyt v nemocnici uz na me stacil zanechat trauma.. pak jsem si po 8 letech prace zacala uzivat volno.. neuveritelny sok musim rict 😀 hematom se vstrebal a ja si pomalu zacala uvedomovat, ze cekam dite.. velka unava - vzdycky ve 2 hodiny jsem odpadla a spala, chut na tunaka a mliko - toho jsem zpocatku vypila tak pul litra az litr denne.. po 3 mesicich klidu jsem sla na tripple testy, ktere dopadly spatne.. 1:3 vysledky na downa.. plac, des.. nasledovala navsteva genetiky a okamzite na odber plodovky - chtela jsem jen vedet jak na tom jsme, na co se pripravit v pripade spatneho vysledku, potrat prichazel v uvahu jen pri hodne spatne prognoze.. neumela jsem si predstavit mit zdrave dite natoz postizene.. nikde na netu ani v okoli jsem nenasla nikoho, komu to pri stejnem vysledku dopadlo dobre.. takze jsme cekali a cekali, v den vysledku jsem rekla manzelovi, ze na to nemam, at vola on 🙂 vysledek byl sokujici - cekate naprosto zdrave miminko a mimochodem je to kluk.. jejda - ja vam to vlastne nesmel rict, to se muze jen rodickam :D uff dalsi kamen spadl ze srdce, tak ted uz bude jen dobre.. noo nebylo nastaly problemy s vyssim tlakem a otoky.. ale porad to bylo dobry a ja si rikala, jen tam chlapecku jeste zustej, maminka (znelo mi to hrozne divne - jaka ja su vlastne matka - vybavicka pomalu zadna, proste jen prazdniny doma a dost kil navic) jeste neni pripravena.. na konci 38.tt to slo pak raz na raz.. tlak vyletel vysoko, sla jsem pro jistotu na gyndu a okamzite do nemocnice, jste v ohrozeni - vy i dite.. s placem jsem letela domu pro tasku.. v nemocnici na me koukali jako na blazna, ze neni co resit, ale kdyz uz jsem tam, tak si lehnu.. po 4 dnech "klidu" a kapacek, odberech krve, moci, monitoru.. prisel primar a rika mi.. noo netvrdim, ze byste neporodila normalne, ale bylo by to prilis velke trapeni, zitra rano na cisar.. coze???! je to nutne.. ano je.. cela vyklepana - naprosto mimo misu, co se tyce informaci.. jsem obvolala rodinu, kamaradky, abych se zklidnila.. jedna mi gratulovala, jak to mam skvele, ze chce taky.. ja si to v tu chvili fakt nemyslela.. nastalo rano a v 8:26 se mi narodil syn.. konecne informace byly, ze to bylo tak za 5 min 12, ze voda uz byla zakalena.. takze preeklampsie pak znelo v papirech.. ale syn byl naprosto zdravy - pres slzy stesti jsem ten maly uzlicek ani nevidela 🙂 ale pak nastala moje dalsi nocni mura.. sveho chlapecka jsem videla jen asi 5x za celou dobu co jsem lezela na JIP - byla jsem tam 2 dny.. kdyz me prevezli na normalni pokoj, tak se dostavily v plne sile hormony - porad jsem brecela - dostala jsem servano od sestry, co brecim, ze prijdu o mliko a ja brecela jeste vic, protoze jsem stejne zadne mliko nemela.. nevedela jsem, co mam delat s malym, jak to delat a on porad plakal hlady.. kazda sestra z novorozeneckeho mi kojeni vysvetlovala jinak a porad jen - kojit kojit kojit.. zadna nerekla, to bude v pohode za par dni se mliko spusti anebo kdyz se nespusti, budete mit umelou vyzivu.. po 5 dnech nas pustily z nemocnice s mirnou zloutenkou a moje dite porad brecelo - mliko se opravdu spustilo asi 2 dny po propusteni, pak jsem mohla s klidehm kojit celou armadu.. ale malemu to stejne nestacilo, dokrmovala jsem i tak.. a porad plakal a plakal, bolelo ho hrozne dlouho brisko.. a ja brecela s nim.. hodne jsem ho nosila, aby se uklidnil, stacilo ho jen polozil a byl hore dupkou 🙂 a zacalo to od znova.. o navratu z nemocnice jsem zacala hledat informace, co je se mnou spatne.. porad jsem mela zachvaty paniky, brecela jsem, bala jsem se s malym zustat o samote.. byla jsem rada, ze je muz se mnou dlouho doma.. to jsem se zklidnila a nova panika nastala, kdyz musel zpatky do prace.. z netu jsem se dozvedela, ze mam nejspis poporodni blues nebo uz rovnou depresi.. uvazovala jsem, ze az pujdu na kontrolu na gyndu, ze si s doktorkou o tom promluvim, jestli by mi nedala cislo na psycholozku, ale pak uz to nebylo potreba.. nejak jsem se s tim srovnala, hodne jsem se v te dobe modlila.. ale bylo to hrozne a nerada na to vzpominam.. myslim si, ze maly byl i uplakane miminko tim, ze se narodil driv.. jasne nebylo na vyber, ale opravdu si to myslim.. druhe tehotenstvi a porod byly jine, tam jsem se tesila, az bude mala venku.. taky byla cisarem a dostavily se podobne vlny nalad, ale uz jsem na to byla pripravena a nedala jsem se.. taky me hnal strach o malou, ale to uz je jiny pribeh 🙂 uff to jsem sepsala roman 😀
@poletuszka a díky ti za něj... Jsi neuvěřitelně silná ženská když si to zvládla sama...já už toho asi v životě zkousla tolik, že na tohle asi už nemám sílu 🙂 nemám depresi jen mě to celé nějak trápí
@japona souhlasím, bonding jsem také nezažila a deprese jsem měla spíše protože se mi veškeré stehy rozpadly, pry velké krvácím (pardon) a čekám na plastiku spodku... Malá mi nepláče a každý mi říká, že hodnější dítko co spinká v noci okolo 10 hodin bez vzbuzení neviděli🙂