Poporodní trauma
Ahoj,
Mám dotaz,anketu názvem se nechci úplně zabývat.
Zajímalo by mne,jak by která z vás, co máte uplakanější miminko zhodnotila upřímně svůj porod.
Nejlépe třeba jedním slovem,ale i klidně celým odstavcem.
A pak připojili info před termínem, v termínu, po termínu (zde ještě přirozeně/vyvolání)
Celé mě to zajímá proto,že jsem si začala uvědomovat, že to mám možná primárně v sobě já a ne moje dítě...
@ppejskova nejsem silna.. hodne mi pomahalo se modlit - jsem krestanka.. kdyz jsem byla podruhe tehotna, tak me to taky hodne trapilo a porad jsem chtela rodit normalne, verila jsem, ze kdyz to pujde prirozene, tak se to nebude opakovat.. dalsi cisar byl pro me hrozny bubak a az do posledni chvile jsem si rikala, ze to pujde.. a neslo :D dcera si postavila hlavu a zustala zaseknuta pod zebrama a ja zabetonovana.. nastesti teda.. obe deti mely na rozmery moji panve velkou porodni vahu, takze prirozeny porod by nebyl dobrej napad.. jen me to vsechno mrzelo, ze proc to neslo, hlavne kamaradky, ktere si kychly a dite bylo venku, o porodech basnily a ze cokoliv jineho nez prirozeny porod je spatne.. dneska uz me to nemrzi.. jsem stastna, ze mam dve zdrave deti a je uplne jedno, jak vykoukli na svet.. je docela legrace jim vypravet, ze pan doktor je vytahl z briska a ze ta carka na brise je od toho :D je mi jasne, ze utesovat se tim, ze mam zdrave dite, ze jsme to prece jen zvladli, casto vubec nestaci.. nekdo si o tom potrebuje jen popovidat s kamoskou a je mu lip, u nekoho to chce cas a u nekoho je to na delsi s odbornou pomoci.. hlavne je asi to nedrzet v sobe a nedat se ubit tema co maji "ten recept na vsechno".. to se mi vzdycky otvira kudla v kapse :D zrovna ted kdyz se vsichni divi, jaktoze po rodicaku jeste nepracuji??! a davaji mi rady, jak to mam udelat :D
@ppejskova porod děs, už teď se děsím co mě zase za pár měsíců čeká.
Porod 41+1, spontáně, bez vyvolávačky, 17h, epidurál ano (aspoň hoďka a půl byl klid), z mého pohledu velmi psychicky a fyzicky náročný, podpořen oxytocinem, po porodu jsem měla jeden den, kdy jsem malou ani moc nepříjmala z důvodu bolesti co jsem u porodu zažívala, hodně pracovala psychika. Bonding byl cca půl hodiny - tak krátký kvůli mě, nechtěla jsem v tu chvíli malou u sebe.
Povahově je však malá naprosto úžasná a velmi brzy si mě koupila. Nikdy nebyla uplakánek, nespavec... Je to zlaté miminko které si podle rodiny ani nezasloužím😀 Za nic bych jí nevyměnila
@ppejskova tak já pohodový císař ve 41+6 po neúspěšném vyvolávání, které nezabralo.. Žádné trauma tedy nemám..brala jsem to spíš pozitivně, že už bude malá konečně venku u mě..bonding jsme si udělaly až doma po propuštění z porodnice..Malá je úžasná strašně hodná a spinká celou noc snad od 3.měsíce..Šestinedělí sice byla hrůza, furt plakala a nevěděla jsem co s ní a mysleli jsme, že to je bříško, ale zpětně si myslím že spíš měla jednoduše hlad kvůli problémům s kojením,což se pak zlepšilo..tak nějak nevím, ale mám dojem, že zásadní vliv mají stejně asi geny - vrozená povaha..😇
Ahoj tak první dva porody byly v pohodě, i potom i následná péče o malé. Zato z třetího porodu se nemohu pořádně dostat do teď. Měla jsem ztenčenou děložní stěnu, ležela jsem skoro celé těhotenství na rizikovém. A ve 29+2 tt. jsem akutním císařem porodila naši maličkatou princeznu.
@ppejskova ja bych stejne vliv porodu nepodcenovala. Ano,jsou pripady,kdy je dite i tak zlate,ale jindy to neklapne. Mam srovnani se spolubydlici z porodnice. Prubeh jsme mely velmi podobny,ji take vyvolavali,pak ale spatne ozvy a akutni cisar. Malou videla az drjhy den po cca 16 hodinach. Mala rvala furt,bylo to hrozne,takovy silene vztekly plac. Nekdo rekne nahoda,ale ja myslim,ze u nas ten bonding fakt hodne pomohl.
Porod 42+0, vyvolávaný. Po deseti hodinách, kdy proběhl i epidural, protože jsem prostě srábek, já otevřena, malý nesestupoval, padaly mu ozvy, takže akutní císař. Museli ho rozdýchat, já ho viděla jen vteřinu a pak jsme byli dvě noci bez sebe. Nebyla jsem schopná porádně vstát z postele, natož tak se starat o mrňouska. Vozili ho jen na kojení. Mléko jsem neměla, plakal hlady, stoupala mu horečka až ho museli dokrmovat. Nutno říct, že jsem v porodnici měla jednu slabší noc, kdy jsem bulela, že ho nechci, ale vzpamatovala jsem se a tak nějak si to sama v sobě srovnala. Když jsme dorazili domů, měla jsem už mléka jak pro region a sháněli jsme ještě rychle odsávačku. 🙂 Nikdy moc neplakal... ja říkám, že ho máme za odměnu. 🙂 Je neustále skvěle naladěný a směje se jako o závod. Od 2. měsíce spával krásně od sedmi do sedmi, krasně papá, ještě nebyl nijak zvlášť nemocný, ničeho se nebojí. Každopádně i přesto jak to dopadlo mě nikdy ani na vteřinu nenapadlo si vyčítat, že jsem nerodila normalne. Na porod vzpomínám v dobrém a těším se na další pokud se nám poštěstí. Jsem od přírody pohodář a vidím spíš souvislost s aktuální náladou. Když jsem v pohodě, mrňous je v pohodě. 🙂)
pôrod 40+3, trvalo to asi 12-13 hodín od prvej kontrakcie, pôrod bol prirodzený bez medikamentov, len druhá doba pôrodná trvala nejako moc dlho, veľmi dlho som tlačila kým sa to podarilo (mám pocit že to bolo tak 1,5h -2h) a potom som mala veľkú stratu krvi a dlhé šitie. Malá hneď po pôrode strašne kričala a plakala a ani neotvorila očká poriadne (až ďalší deň), neplakala len keď bola prisatá. Potom prvých 5-6 týždňov nám plakala vkuse a nič na ňu nezaberalo, potom sa to pomaly začalo lepšiť a aspoň sme ju vedeli z času na čas upokojiť. Má aj problémy s bolesťami bruška. Teraz má 4 mesiace a je to už o dosť lepšie, ale stále má problémy so zaspávaním a vyžaduje veľa pozornosti.
V tehotenstve som mala dosť veľké nevoľnosti prvé 3 mesiace mi bolo zle odrána dovečera a zvracala som niekoľkokrát denne, potom po tých nevoľnostiach som ešte mála zánět močových ciest a antibiotiká, potom mi bolo v podstate do konca tehotenstva už dobre, len som mala tehotenskú cukrovku (ale slabú) a potom pred pôrodom som sa cítila v strese. Tak nieviem či niečo z toho neovplyvnilo, to že je plačlivá.
Ano, možná na tom něco bude, porod prvního dítěte jsem měla zdlouhavý, bolestivý, byla jsem ve stresu, zmatená, nešťastná a ani jsem nevěděla proč, syn plakal, nechtěl se přisát, byl to stres. Porod s dcerou od příjezdu do nemocnice 4 hodiny, byla to rychlovka, pár minut před jsem se ještě smála, dcera byla zlatá, krásně se přisála a vše bylo v naprosté pohodě.
to jak se maminka cítí má samozřejmě vliv na to jak se cítí děťátko...
hodně to platí u malých dětí, protože tam do 1 roka probíhá opravdu symbióza kdy dítě vnímá sebe a maminku jako jednu bytost <3
výrazně se to ale týká dětí v celém předškolním věku...
proto se stává, že když dítě hůř spí, špatně tráví, je neklidné a v napětí, tak jedna z věcí, na kterou je dobré se podívat, je také jak se cítí maminka... jaké bylo těhotenství, jaký byl porod, jaká je atmosféra po porodu (je maminka vyčerpaná, vystresovaná, snaží se vše stihnout, např. jí nikdo nepomáhá nebo řeší další věci jako partnerské obtíže, zdravotní potíže atd.... nebo se maminka cítí dobře, regenerace po porodu proběhla dobře a mezi maminkou a dítětem je velmi dobré "napojení"?)
jsou ale i děti, které mají za sebou náročný porod a vše probíhá v pořádku... někdy se vzpomínky nebo nějaké bloky vynoří až v jiné náročnější situaci později...
do celé situace hodně vstupuje to jak vnímá žena svoji ženskost... jestli si umí odpočinout a dovolí si po porodu regenerovat....není dobré jednostranné zaměření na děťátko a někdy až přehnaná péče... děťátko nejvíc potřebuje klidnou pozornost od maminky 🙂
tedy maminka by se měla v první řadě starat o sebe, aby byla v psychické a fyzické pohodě... protože je s dítětem hodně propojená
Porod jsem měla v termínu a poměrně rychlý, bez komplikací. Nicméně dobré vzpomínky na něj nemám. Vadilo mi připojení na monitor a že jsem byla nucena ležet na zádech, což pro mě byla nesnesitelná poloha. Tři dny před porodem jsem kvůli špatnému monitoru (poté, co nemohli malou vzbudit budíkem mi sestra zatřásla břichem-a od té chvíle špatný monitor, respektive sonda snímala zřejmě chvílemi mě a ne malou, další monitory v následujících dnech byly v pořádku) ležela v nemocnici a jelikož jsem měla po termínu, čekala jsem tam vlastně na porod. Bylo to pro mě opravdu hodně stresující ležet v pokoji vedle porodních sálů). Narodila se nám velmi uplakaná nespokojená holčička(a to už od porodnice), vadil ji každý zvuk, z ruky téměř neodložitelná. Jedině snad na prsu byla spokojená.
Bylo to opravdu strašné, chvílemi jsem to naprosto nezvládala.....a byla opravdu na dně. Ale snažila jsem se a dělala maximum, co bylo v mých silách. Mám pocit, že podruhé už bych to nezvládla. Brzy ji budou dva roky a je pohodová, milá holčička....každý den, ale přemýšlím, proč jsme měli tak pekelné miminko. Co jsem udělala špatně. Možná, že jsem v těhotenství byla dost vystresovaná ze všech těch kontrol a monitorování. Po ultrazvucích jsem většinou brečela. A chyba byla, že jsem ji nechala budit kvůli monitorům když spala. To je moje vysvětlení, ale nevím.....