• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Tatínek u porodu. Chtěly byste ho tam?

28. června 2010 
Když ono jde možná i o to, z jakého důvodu se císař dělá, pokud je to plánované, tak asi není taťka žádný problém,ale když je to fofr a najednou, tak už se nikdo nezajímá o přípravu taťky na sál a spěchají, aby to proběhlo co nejdřív. Ale určitě je dobré se o tom předem informovat při výběru porodnice.Mimochodem, když jsem se na tohle ptala mého drahého, tak říkal, že jemu se nedělá blbě ani u zabijačky :grinning: :grinning: , tak by to prý vydržel :grinning: Mno, ale nakonec uznal, že přeci jen má ke mě a mimču bližší vztah, než k praseti, tak by ho to mohlo i zdrbnout :grinning: :grinning:
5. říj 2006 ve 13:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky. Děkuju za odpověď, upřímně jsem si myslela, že to ani nejde, aby byl tatínek u císaře. :confused: Díky moc. Teď už jen zjistit, jak silný má miláček žaludek. :grinning: :grinning:
5. říj 2006 ve 13:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Taj jsem se miláčka ptala a už ted vím, že má slabounký žaludek. :grinning: :grinning: Je to srab. Prý radši počká za dveřmi. :grinning: :grinning:
6. říj 2006 ve 21:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky , já jsem rodila dvakrát a v ůnoru mě to čeká po třetí.Prvního syna Pavlíka jsem porodila za 15 hodin a bez manžela , ten čekal dole , na poslední chvíly si to rozmyslel- a řeknu vám , že když to srovnám s druhým porodem Kubíka, kdy byl manžel semnou od začátku až do konce, nedá se to vůbec srovnat.Připadalo mi, že na to nejsem tak sama a taky to opravdu moc rychle uteklo a malý byl na světě.Prostě ten partner vedle vás je senzační
pomoc , strašně nás to zblížilo a mě připadá, že si mě muž od té doby tak nějak více začal hýčkat, Prostě vím,
že bych už bez partnera rodit nešla. -
16. říj 2006 v 15:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
saltias: to je hezky napsany...

ja sama za sebe rikam urcite musi byt semnou, vzdyt ja bych bez nej tak dlouho ani nevydrzela... navic nechci byt sama, chci mit nekoho komu reknu co citim co mne trapi a nebo koho treba kousnu do ruky... co ja vim co bude...
17. říj 2006 v 10:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, manžel byl se mnou u porodu celou dobu (asi 9 hodin) a jsem strašně ráda, že tam byl. Masíroval mi záda (měla jsem křížové bolesti), dával mi pít čaje, ke konci mi držel u obličeje kyslík, ale hlavně BYL U MĚ. Byl i u toho, když mi dělali klystýr. Jsme na sebe hodně vázaní a nikdy by mě nenapadlo, že bych se před ním měla za něco stydět. On sám o tom všem mluví moc hezky a je rád, že to se mnou mohl absolvovat. Celé nás to ještě sblížilo. Takže můj názor: tatínka u porodu URČITĚ. :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile:
17. říj 2006 ve 12:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já bych chtěla, aby se mnou manžel byl. V žádným případě bych mu nedovolila, aby se díval zepředu, jak mimi leze ven, ale potřebuju prostě někomu drtit ruku a ten pocit, že na to jakoby nejste samy, ten je k nezaplacení.
Taky si myslím, že žádnýmu chlapovi neuškodí vidět, co si ženská musí vytrpět.
Uvidíme, jak to vyjde nám :slight_smile:
20. říj 2006 ve 20:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj měla jsem manžela u prvního porodu,moc mi to pomohlo..myslím,že se pak i ty dokroři chovají k té rodičce jinak..Až teď budu rodit,chtěla bych ho tam mít zase..pokud to půjde...takže vřele doporučuji :wink:
22. lis 2006 v 18:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj maminky a těhulky.
Tak já ud mít taky manžela u porodu,aspon to zatím pořád tvrdí.Ted záleží jestli to vydrží a nepřidělá doktorům práci :wink:
Myslím že je to správné,aby byl partner u porodu.Aby taky vidělco si musíme protrpět a taky je určitě fajn,když se budete mít koho chytit za ruku a nebo si třeba i trošku zanadávat....přeci jen se na tom taky podílel :sweat_smile: :grinning:
22. lis 2006 v 18:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, můj manžel nejdřív nechtěl být u porodu vůbec, říkal, že to není nic pro něj a že dřív muži k porodu nechodili. Pak jsem přišla do jiného stavu a postupem doby jsme se domluvili, že bude u první doby porodní, abych nemusela bolesti prožívat sama. Na druhou dobu porodní se necítil, bál se krve, různých krvavých úkonů, dramatičnosti okamžiku. Domluvili jsme se, že před samotným narozením našeho dítěte odejde před porodní sál, počká a pak se vrátí.

Skončilo to tak, jak zkušení předvídali - jakmile už jednou manžel se ženou u porodu je, neodejde od ní. Rodila jsem na Bulovce, kde manžela brali od začátku jako samozřejmost, sami ho zapojovali do dění. Předtím než jsem šla z čekatelského pokoje na porodní sál, jsem měla velké bolesti, manžel pak říkal, že mu mě bylo hrozně líto, takže mě nemohl nechat jít samotnou. Viděl narození naší holčičky a myslím, že je moc rád, že tam byl. Říká, že to bylo mnohem normálnější a vůbec ne tak dramatické, jak čekal a obával se, naopak že to bylo nakonec moc hezké.

Já jsem byla nesmírně ráda, že se mnou manžel byl po celou dobu porodu. Sice o mě nijak zvlášť nepečoval, jako že by mě masíroval nebo sprchoval, ale byl tam, mohla jsem se o něj opřít, objímal mě, mačkala jsem mu při kontrakcích ruku a dost mi to pomáhalo. A vidět narození naší dcery spolu bylo prostě nádherné, bude to asi vždycky jeden z našich nejhezčích společných zážitků.
22. lis 2006 v 18:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ja uz bych taky mohla zhodnotit, jaky to bylo :slight_smile: Brali jsme od zacatku jako jasny, ze manzel bude se mnou, bylo to super a velmi jsem jeho pritomnost ocenila, kazdopadne pokud se tatinek jakkoli boli krve apod., tak bych rekla, ze u druhe doby porodni neni az tak dulezity - ja jsem manzela nejvic ocenila vlastne az po porodu, kdy me tak bolelo bricho, ze jsem malou nezvladala mit na sobe, tak ji drzel hlavne on, pomahal mi ji prikladat a vubec to bylo takovy hezky. No a mnohahodinovy cekani taky lip ubehlo, kdyz tam byl se mnou, meril mi kontrakce apod. Stejne jako u ladunky mi nepomahal nijak aktivne, zadny nejaky masaze ani sprchy nebo tak (lezela jsem celou dobu v posteli, protoze mi to vyhovovalo), ale proste jen to, ze tam byl, vedela jsem, ze kdyby mi doktori chteli delat neco proti moji vuli :slight_smile:, ze se za me postavi, ze si proste pamatuje takovy ty dulezity veci jakoze nechci nastrih a tak :slight_smile:. No a ke konci, tesne pred porodem, bylo treba dobry i to, ze se mnou sel na zachod, jinak by me tam asi nepustili, protoze by se bali, ze jim porodim cestou :slight_smile:)). Pri tlaceni bylo taky fajn, ze tam byl a povzbuzoval :slight_smile:, ale myslim, ze kdyby nechtel, tak se bez nej v tehle fazi bez problemu obejdu :slight_smile:.

Sice behem toho celyho procesu zase padly nejaky zabrany (driv jsem si nedovedla predstavit, ze bych si pred nim dosla na zachod, ted to jinak neslo :slight_smile:), ale myslim, ze zadny traumata to v nikom z nas nezanechalo, sex je v poradku :slight_smile: a jsme si zase o trochu blizsi.

Na druhou stranu uz jsme uvazovali, jak to udelame, pokud budeme mit druhe dite brzy a on se mnou nebude moci jit k druhemu porodu, kdyz bude muset hlidat Helcu :slight_smile:, a dosli jsme k zaveru, ze napodruhy uz bych to snad i zvladla sama, kdyz uz vim, do ceho jdu :slight_smile: Ale samozrejme bych byla radsi, kdyby mohl byt opet se mnou...

Jinak s Bulovkou mam, stejne jako ladunka, v tomhle smeru tu nejlepsi zkusenost, i kdyz jsme prijeli uprostred noci a nevypadalo to, ze bude porod hned tak, brali jako naprostou samozrejmost, ze tam zustane cekat se mnou...
22. lis 2006 v 19:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já jsem u porodu manžela chtěla,protože i on to chtěl,a hlavně proto,že všechny maminky mi pořád připomínali,že když je u toho manžel,jsou doktoři ohleduplnější.Přežil to ve zdravý,samotný porod mu nevadil,ale hodně mu vadilo když me nastříhávali. Nástřihů jsem měla pět,protože jsem rodila neotevřená.Vadilo mu to protože si myslel,že bůhví jak trpím,ale to je holky omyl,když rodíte otevřená na 4cm,tak nástřihy ani šití už cítit nejdou :grinning: .Když už jsem měla hodně silné bolesti a prošlapávala pokoj furt dokola tam a zpět,tak mi byl velmi nápomocný,že za mě odepisoval sms :grinning: .A když malá vykoukla,tak se rozbrečel jako malý Jarda.Podruhé ho tam chci určitě taky.
28. pro 2006 v 01:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jess: Ježiši a můžu se zeptat za jak dlouho se ti to zahojilo? Já myslela, že když se neotevřeš, tak musejí udělat císaře..vůbec by mi nenapadlo, že to tak musej nastřihnout.. :unamused:
28. pro 2006 ve 13:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Přeju pěkný Pátek,holky.. :grinning: Je pravda, že z vlastní zkušenosti to zatím nemohu potvrdit, poněvadž na potomkovi ještě nepracujem..,avšak toto téma jsme dávno s přítelem probrali.
A pokud mám být upřímná, přidávám se jednoznačně tady k příspěvkům Páji! Proboha,chlap snad taky něco musí vydržet a ne že se "bojí" krve a "má strach" vidět partnerku bez šminek a v křeči...co to jsou za trapné výmluvy? Tam koukají v televizi na krváky a válečné filmy,z nichž se nám ženským dělá špatně, jsou schopni se poprat do krve a když je to zrovna důležité, jakože porod je jeden z nejzásadnějších okamžiků ve vztahu a v životě vůbec, tak budou dělat padavky? No myslete si co chcete a omlouvejte je podle libosti, ale jsem přesvědčena, že je to jen z pohodlnosti. Ono to opravdu nic příjemného není...avšak převážně ženská je ta, co trpí...,od nich se pouze očekává, že budou přihlížet a podporovat...,to je tak strašně moc?? Všichni lékaři a psychologové jsou jednoznačně pro asistenci muže u porodu, posílí to partnerství a upevní hned od počátku vztah k dítěti. A pokud je chlap přeci jen slabší povaha,od toho jsou předporodní kurzy, knihy a různé možnosti přípravy. No a k výroku, že by se mu mohla paní při porodu "znechutit", nemám ani komentář...,snad jen, že bych takového povrchního ůdrahouška" poslala někam. :wink:
29. pro 2006 v 11:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, já mám čerstvou zkušenost s partnerem u porodu. Přítel nejprve nechtěl jít. Bál se, že to nezvládne. Nakonec se rozhodl, že půjde a jsem mu za to nevýslovně vděčná.Kdyby tam nebyl, tak nevím jak bych to zvládla. Byl mi obrovskou oporou.Pomáhal mi s dýcháním, držel mě v náručí, no prostě byl supr. A jak říkal, že se bojí krve, tak i to zvládnul. Při porodu jsem začala velice silně krvácet, museli mi píchat samé injekce na zástavu krvácení a transfuze, ale i to všechno zvládnul.Malý měl po narození 4350g, tak si umíte představit, že to nebyl nejlehčí porod.Prostě tam jsem opravdu poznala, jakého supr chlapa mám doma. :slight_smile:
29. pro 2006 ve 12:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky holky, nevíte jak to je když budu mít císař, jestli může tatínek čekat venku na mimíska?? Aby aspoň on mimi viděl hned když já budu chrupčit :wink: D9k, papa :slight_smile:
29. pro 2006 ve 13:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky Teres, to určitě může,ale pokud máš císaře plánovaného,tak si domluv epidurální anestezii,ať můžeš miminko taky hned vidět.
29. pro 2006 ve 13:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kamini: napsala jsi to moc hezky a souhlasím s Tebou, jen jsem neměla kuráž takhle naplno to napsat :grinning: :grinning:
Teres: určitě to půjde, tak jak to píšeš!!!Uvidíš jestli se ozve nějaká mamina, která Ti to potvrdí...
29. pro 2006 ve 13:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky, my jsme samo doma o tom taky vedli debatu. Mám za to, že i kdyby se muži dívali na sebevíce krváku a já nevím co, je to jejich volba být nebo nebít u porodu. Můj manža zase tomu zatím moc nakloněn není.... ale protže jsme o mimi nyní přšli, tak nemá cenu se o tom hádat a plánovat něco co je v nedohlednu.
Jak říkám před mým otěhotněním byl manža proti, a v době mého 3 měsíčního těhotenství se docela dost snažil, všemožně o mě pečoval a když jsem měla jít na revizi tak mě 100% podpořil a podržel.
Moc se mi líbí jak to píše Ladunka... rozhodně bych chtěla aby byl se mnou můj muž na první dobu porodní, ale pokud se nebude cítit jít k samotnému porodu, tak ho nebudu nutit, předem rozhodně ne a pak už mi to bude nejspíš buřt, protže v druhé době porodní budu mít nejspíš jiné starosti. I přes to si myslím, že mám nejbáječnějšího muže na světě i přes to že dnes se mu k porodu moc nechce.
Jednou když měla rodit známá, tak k tomu nutila svého manžela (nakonec tam byl a nelituje), ale co tomu předcházelo, bylo naprosto trapné a ubohé vydírání a to já rozhodně dělat nemíním.
Žena je jednou stavěna k tomu aby rodila děti, prostě to tak příroda zařídila a zvládne to s manželem po boku i bez něj.
29. pro 2006 ve 14:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
rova:Ahoj.Oni by čekali na normální porod,jenže moje malá měla ve mě málo místa a měla o hodně menší hlavičku než ostatní novorozenci i nedonošenci.A při kontrole i když jsem byla skoro zavřená,tak už byli krásně vidět vlásky.Prostě rychle padala,já to taky cítila už před prohlídkou a tak to museli udělat těmi nástřihy jinak by se tam udusila.Ale žádné utrpení to nebylo,tak jak to může vypadat.Myslím,že at je porod sebebolestivější,tak mamina na to zapomene jakmile vidí zdravé mimi:slight_smile:
29. pro 2006 v 19:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky, tak u nás už je rozhodnuto, manžel chce být semnou a já jsem moc ráda.Dokonce chce i chodit na předporodní kurz :slight_smile:
29. pro 2006 v 19:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
My jsme to měli podobně jako Ladunka :dizzy_face: Plán byl, že se mnou bude stopro celou první dobu porodní a pak prostě uvidíme, jak to já i on budeme cítit, ale že spíš asi počká na chodbě a pak za mnou přijde...
Jenomže to začalo být strašně rychlé, ještě hodinu před porodem jsem byla otevřená na dva prsty, tak si mě tam nikdo moc nevšímal..., najednou jsem ve sprše měla šílený nutkání tlačit, manžel utíkal pro PA, ta mě nějakým způsobem dotáhla na sál a za pár minut byl malý venku. Jedna PA mě holila, druhá mi řekla, že si jde připravit tatínka, já jen kývla, vůbec mě v tu chvíli nenapadlo, že tam možná nechce, ale najednou stál vedle mě, celej v zeleným, ještě jsem mu říkala, že tam nemusí být, jestli se na to necítí, ale odpověděl, že teď mě tam přeci nemůže nechat, no a za chvilku bylo po všem :slight_smile: A manža mi drtil ruku a já vykřikovala pořád dokola, že to není možný a brečeli jsme oba dva. A jeho slova dneska: je prý šťastný, že tam byl se mnou, že byl u toho, když malý vyklouzl a že to byl nejkrásnější moment v jeho životě.
29. pro 2006 ve 23:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
já si taky myslím, že spousta manželů, co tam je po první dobu porodní už jde i dovnitř, jsem ale pro aby se rozhodl sám a dobrovolně :slight_smile:
na to taky sázím :wink:
30. pro 2006 v 00:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jani,o tom netřeba polemizovat,že nemá cenu partnera nutit.Máš jistě pravdu. :slight_smile: Mně by však právě mrzelo to,že můj muž nechce dobrovolně. Samozřejmě je nesmysl ho vydírat a všemožně jej do toho tlačit,akorát prostě nevidím jediný rozumný důvod,proč by tam chlap být neměl,když si to jeho žena přeje?? No,asi to nepochopím,naštěstí tento problém řešit nemusím,můj snoubenec se na sál těší a sám mi oznámil,ať s ním u porodu stoprocentně počítám.. :grinning: Na závěr bych konstatovala,že všichni budoucí tatínkové,jež odmítli porodu sekundovat,mají véliké štěstí,že mají tak báječné a tolerantní ženy!!! :dizzy_face:
30. pro 2006 ve 12:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Můj přítel byl rozhodnutý,že k porodu nepůjde.Pár týdnů před porodem se rozhodl,že přeci jenom půjde.Když konečně nastal den D,tak jsem mu zavolala,sestřička v nemocnici mě nejdřív sjela,proč mu volám,že je brzy,nakonec to dopadlo tak,že chudák seděl na chodbě a za dvě hodinky mu přišli říct,že se nám narodila holčička.Nemohl tomu uvěřit a hlavně se zlobil,proč ho nezavolaly na sál.Doktor mu vysvětlil,že už se schylovalo k tomu,že půjdu na císaře,tak ho volat nechtěli.Do dneška ho to moc mrzí,že nemohl být se mnou.Říkal,že až půjdu rodit po druhé,tak určitě chce být se mnou :dizzy_face:
30. pro 2006 ve 13:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
jsme s mamzelem rozhodnuti,ze tam budeme oba :grinning: ,ale kdyby na konec preci jen couvnul mam v zaloze mamku, dela v nemocnici na detskym,tak jen sebjehne schody a je u me.
30. pro 2006 v 17:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
u prvního porodu jsem byla sama,zaplat pan buh,byl to fakt komplikační hnus a nedovedu si tam vůbec nikoho představit.Ted cekam ditko s jinym partnerem,který to bere jako naprostou samozřejmost,ze začatku jsem o tom nechtěla ani slyšet,ale čím dál víc jsem si na tu představu zvykla,a doufám,že mě tam k něčemu bude..a ne jak si dělám srandu,že bude jen okrasa pro sesřičky :slight_smile: tak at tak nebo tak,držim Vám palečky,at to zvládnete.(a dobře se doma rozhodnete)
30. pro 2006 ve 22:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
u nas to bylo asi tak.... :slight_smile: David desne moc chtel bejt u porodu a ja to akceptovala,kdyz nastal den D,tak si pamatuju,ze jsme se i dobre bavili,ja mezi kontrakcema v noci zehlila a mela z toho srandu,ale jak bylo hur a hur,tak jsem si najednou uvedomila,ze ho u porodu nechci,dodnes to neumim poradne vysvetlit...snad jen,ze chci mit veci pod kontrolou a vzdy pusobit,ze veci zvladam,ale v tehle sytuaci uz jsem pak nemela silu delat,jaka je to prca..tak jsem Davidovi k jeho nelibosti po vysetrni volala,ze ho tam nechci..Takze nebyl pritomen,ale stejne ho vzali dovnitr byl jen za plentou aniz bych to vedela a vse slysel a Leontynku pak ihned fotil i si ji pochoval drive nez ja..Mozna bych ho zvladla i u porodu,ale predstava,ze na me dela cokoli pri kontrakcich pred byla pro me neprijemna..stejne jsem jenom chodila sem tam... :wink: tam,sem :slight_smile: Jo ,kdyz me pak vypravel,jak vse slysel,tak pry mel desnej strach a chtelo se mu brecet..tu,tu,nu,nu.. :slight_smile:
6. led 2007 v 00:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já zatím nevím. Myslím, že vše se uvidí, až to nastane.
6. led 2007 v 08:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
:wink: ja som to najprv odmietala,ale este teraz som stasna,ze tam so monou bol. :slight_smile:
6. led 2007 v 10:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek