• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Tatínek u porodu. Chtěly byste ho tam?

28. června 2010 
Ja jsem mela manzela u obou porodu... byl to velky zazitek pro oba. Jeho pritomnost se neda nicim nahradit (pokud je dobrovolna). Je velkou oporou, jistotou, ze tam nekdo je, muzu si ponadavat, postezovat, ... a navic je s nasim mimiskem od jeho prvnich sekund, kdy jsou deticky krasne pomuchlane a krehke zaroven... najednou je kolem vice lasky :slight_smile:
8. led 2007 ve 12:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Manžel byl také u porodu, prý to byl nejhorší zážitek v životě. Vadilo mu že mi nemůže pomoct, ale já to vidím tak, že mi pomohl moc. Masíroval mi záda ( měla jsem kříž. bolesti), nosil pití a hlavně jsem tam nebyla sama. Taky bylo super, že to byl právě on kdo mi šmudlu přines a že ho viděl hnedky. A na druhou stranu taky viděj že to není žádná sranda, u mě tada nebyla. Ještě že je epidurál :slight_smile:
8. led 2007 ve 14:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
Můj manžel ja na vážkách.Jednou řekne,že ano a pak jakoby dostal strach.Nutit ho v žádném případě nebudu-je to jeho věc a radost bych z toho neměla,kdyby to bylo z donucení.
8. led 2007 v 17:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já jsem to měla taky tak, nakonec to byl on kdo nakonec říkal, že půjde.
8. led 2007 v 17:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Uvidím,jak to dopadne.Každopádně bych byla radši,kdyby tam se mnou byl a alespoň si se mnou povídal.Třeba mě ještě překvapí. :slight_smile:
8. led 2007 v 18:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já jsem se bála, že mu tam budu nadávat, nebo tak něco :angry: , ale nic z toho se nestalo a fakt jsem ho tam ocenila :slight_smile:
8. led 2007 v 18:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Manzel byl u porodu skveli,Drzel me za ruku,hladil po vlasech a tvaril se,ze ma taky stahy :grinning: :grinning: :grinning: .Obcas jsem se i rozesmala pri pohledu na nej.Je to uzasny mit chlapa u toho pak si vazi vic manzelky i miminka :dizzy_face: :dizzy_face: .Aspon u nas to tak je.A krom toho, byl u toho kdyz slo mimi tam,tak at je u toho kdyz jde ven :dizzy_face: :dizzy_face: :slight_smile: :slight_smile: :grinning: :grinning: .
15. led 2007 ve 22:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj všichni, chtěla bych vás poprosit o radu. Jsem ve 13. týdnu a pomalu si začínám hledat "tu vhodnou" porodnici. Stále se mi ale nějak nedaří najít nějakou, která by splňovala moje požadavky. Bez čeho se neobejdu, je partner. Chci ho mít po CELOU dobu porodu a ne jen na 2. dobu, jak je to tady v Č.B. zvykem (občas tatínek ani nestačí doběhnout za rodičkou..) a dále bych raději volila nějakou alternativní metodu porodu (Sprchu; možnost volnosti pohybu; možnost rodit jinak než na zádech s nohama nahoře; možnost se napít; mít hned miminko u sebe na bříšku a aby bylo ošetřeno alespoň pod dohledem partnera, když ne u mě; a aby když to nebude ohrožovat miminko, tak aby se neprováděl nástřih "jen tak preventivně") Samozřejmě kdyby šlo o život miminku, tak by mi stačila asi jen ta přítomnost partnera, když bych byla "při sobě".
Prosím, jestli máte některá z vás zkušenost z nějaké porodnice, kde tyto možnosti nabízejí, prosím napište. Jsem z Českých Budějovic, ale byla bych asi ochotná jet třeba až do Brna. Ráda bych měla z porodu příjemnější zážitek a ne deprese a úzkost.
Děkuji moc.
22. led 2007 ve 20:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak já sem ráda že semnou byl po celou dobu porodu což bylo 14 hodin a sem neskutečně ráda že tam se mnou byl!nedokážu si představit že v té chvíli stresu strachu a bolestí sem nebyla sama!jen to doporučuju buď partnera nebo aspoň někoho blízkího opravdu to moc pomáhá! :slight_smile:
22. led 2007 ve 20:21  •  2 děti - čeká miminko, termín má v dubnu 2010  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky ja som rodila cisárskym rezom a manžel bol pri mne.Rodila som s lokálnou anestéziou,ale nakoľko mi nazabrala musela som dostať celkovú anestéziu,ale manžel tam po celý čas bol. A tak hneď ako som sa prebrala s narkózy som mu volala a on mi rozprával aká je naša malá zlatíčko takže určite je super mať tatínka u porodu. No musí to chcieť predovšetkým on.
22. led 2007 ve 20:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, před třemi měsíci jsem rodila, manžel u porodu byl. Ze začátku se mu moc nechtělo, ale po mém přemlouvání souhlasil a byl nadšený. Před porodem pořád říkal, že na krev koukat nebude, tam dolů že koukat nebude, šňůru stříhat taky nebude a nakonec dělal všechno a bylo to úplně přirozené. Když jsem začínala tlačit, tak hlásil, že už vidí tmavé vlásky, pak bez řečí přestříhl šňůru a když jsem ležela při šití a on už si prcka choval brečel štěstím jak želva a to byl pro mě jeden z nejkrásnějších okamžiků - vidět to nejkrásnější a nejmilovanější miminko v rukou mýho milovaného manžela. Všem chlapům v okolí teď radí - běžte k porodu stojí to za to!!!!
28. led 2007 ve 21:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, já jsem celé těhotenství přemlouvala manžela, že chci aby byl u porodu a on se pořád nějak bránil. Říkal, že tam ještě sebou někde sekne, a že uvidíme. Spoléhala jsem na to, že je měkota (na svatbě brečel), a že mě v tom určitě nenechá a určitě bude chtít vidět naši holčičku jako první.

To jsem ale nevěděla, že to dopadne tak nějak jinak. Po poradně v 30. týdnu mě poslali do nemocnice na vyšetření, kde si mě už nechali a nakonec mě po týdnu převezli na fakultku, kde je jipka pro novorozence pod 1500g.
Nestihla jsem ani nikomu sdělit, že mě vezou jinam. Po příjezdu mi udělali všechny možné vyšetření a za 10 min. přišel doktor a řekl, že není na co čekat, že se musí udělat císařský řez. Prosila jsem ho, aby to ještě natáhli, aspoň do večera kvůli manžela, protože měl ten den být nutně v práci až do večera. Řekl, že v žádném případě, a že ať mě sestra připraví, že se uvidíme ve 13 na sále (bylo 12.20) V tom volal manžel, sestra mi ani nechtěla dovolit to zvednout, protože stresovala, že mě nestihne připravit, ale když viděla jak sotva lapám po dechu, tak to asi pochopila. Manžel byl šťastný, že se po 3 neúspěšných pokusech dovolal a já mu s brekem oznámila, že jestli chce vidět dceru, ať je v jednu v nemocnici. Pak jsem si nebyla jistá, jestli jsem mu řekla, že mě převezli na fakultku, aby chudák nejel do té první nemocnice, tak mi sestra ještě dovolila mu zpátky zavolat.

No, pak už mě odvezli, píchli spinál a začlo kuchání. Strašně jsem si přála, aby tam byl se mnou, ať mám prostě někoho blízkého u sebe. Místo toho jsem poslouchala trapné kecy lidí na sále a jejich chichotání. Měla jsem hrozný strach o malou a jejich dobrá náladička mě doslova vytáčela. Bylo to dost nepříjemné. Manžel to do nemocnice stihl, vyjel okamžitě a dokonce stihl zajet i domů pro foťák, celou tu cestu absolvoval za 20min. i když za normálních okolností by to trvalo tak 50min. Na sál ho za mnou nepustili a ani mi nikdo neřekl, že stojí za sklem a dívá se. Aspoň to by mi trochu ulevilo. Když mě pak po operaci vyvezli, byla jsem šťastná jak blecha, že ho vidím.

Takže za sebe můžu říct, že taťku u porodu bych rozhodně chtěla. Je to určitě velká pomoc, když víte, že je ten nejbližší člověk s vámi.
30. led 2007 v 16:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dashak, mám úplně husinu, když to čtu. Důležité je ,že vše do :slight_smile: bře dopadlo.
30. led 2007 v 16:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Morusa, tak tak, hlavně zdraví :grinning:
30. led 2007 v 16:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jo muj miláček je asi největší posera. Brání se zuby nehty. no má ještě čas si to rozmyslet :frowning2: já ho tam určitě chci ale těch výmluv :confused: Pořád se našich známejch vyptává jaký to bylo a přesto,že všichni to označují za nejhezčí zážitek a přiznávají i slzičky pořád vzdoruje.Naposledy jsem naší debatu i obrečela(jsem teď tak litostivá, že pláču i u zprav) tak uvidíme jak to dopadne.
30. led 2007 v 18:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky lidi,taky vám chci přispět se svou zkušeností.Můj přítel je teda také posera, ale k porodu nakonec šel a bylo to super.Hodně mi pomohl už při přípravě na porod, sprchoval mi celou dobu břicho, prostě byl u mě. U porodu mi pomáhal nejvíc, držel mi hlavu a když už jsem neměla sílu tlačit,pořád mě podporoval a když řekl, že už vidí vlásky ať tlačím, tak už jsem měla vyhráno, to už jsem se do toho opřela. Byl to hezký zážitek!!
30. led 2007 ve 20:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já si vážím všech chlapů, kteří byli u porodu, protože sama nevím, jak bych to z té opačné role zvládala :confused: a samozřejmě nejvíc toho mého, protože prcek se dral na svět nekonečných 26 hodin a celou dobu mi byl oporou jak fyzickou, tak psychickou :slight_smile: Určitě je strašně fajn, když mužský může být u toho, když se stáváte skutečnou rodinou, z našeho okolí je jich většina a jsou na to děsně hrdí :grinning:
31. led 2007 v 09:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, tak se mnou přítel u porodu byl, a sem za to strašně vděčná.Někdo si myslí že je to třeba ponížující když chlap vidí, jak jeho ženská heká na hekárně a pak tlačí toho malýho drobečka, ale já sem v tu chvíli na nic takovýho nemyslela. Naopak sem byla strašně ráda, že sem se měla o koho opřít a kdo se mnoucelou dobu byl a držel mě za ruku.Navíc když už se ten drobeček narodí, tak pak je o to krásnější vidět tu šťastnou tvář novopečeného tatínka.Můj přítel se dokonce štěstim rozplakal a to byl pro mě nádherný zážitek. navíc on sám chtěl být u porodu, nechtěl si ten náš nejkrásnější okamžik v životě za každou cenu ujít
31. led 2007 v 16:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
cauky se mnou u porodu manzel byl taky a jsem hrozne rada od zacatku tehotenstvi mluvil ze pujde a jsem mu hrozne vdecna ze si to nerozmyslel protoze bez nej bych to asi nezvladla maleho jsem rodila 21hodin a ikdyz byl po nocni nevyspaly tak i presto me nenenchal samou a dodaval mi podporu nakonec jsem maleho rodila cisarem a on celou dobu me drzel za ruku a byl prvni kdo toho naseho drobecka drzel v naruci a kdyz mi ho prinesl ukazat tak v ocich mel slzicky stesti a pokud chce jit partner k porodu tak bych mu v tom urcite nebranila pro neho to je neskutecny zazitek a k tomu ditetima pevnejsi vztah aspon ja to vidim jak je s malym
31. led 2007 v 18:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak kdybych se měla znovu rozmýšlet jestli tam manžela chci určitě ano, je to super podpora a i když můj porod zkončil císařem byla jsem šťastná a manžel mi tam moc pomohl a i když jsem viděla malého chviličku po porodu,mohl ho apsoň manžel pochovat,...Hanka
31. led 2007 ve 20:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak už můžu napsat vlastní zkušenost. Manžel u porodu byl a jsem ráda, ale při samotným porodu na mě nesměl v žádným případě šáhnout, nevím proč, ale strašně mě to vadilo a vadily mě i ty řeči od něho jako zatlač, nadechni se, atd :grinning: Ale jak už jsem řekla, jsem strašně ráda, že tam se mnou byl, a při druhým dítěti ho tam budu chtít zase. Je to strašná podpora. A ikdyž mě nedržel za ruku, tak mě stačila jen ta jeho přítomnost vedle mě.
A pak byl nezapomenutelnej zážitek když malou poprvé uviděl a nemohl mě přes pláč říct, že máme holku a pak ty šťastný oči když ji poprvé držel v náručí. :wink:
31. led 2007 ve 20:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Myska, až jsem zamáčkla slzu. Já svého manžela neviděla, ale myslím si, že taky brečel. On je takový famfulinek :slight_smile: Plakal i když jsem šla za ním k oltáři. Taky bych dala nevím co za to, kdyby aspoň stál vedle mě.
31. led 2007 ve 22:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Myschka, můj manžel když vidí krev, tak omdlévá, když má jít k doktorovi na odběr krve nebo na nějakou injekci, je z toho úplně vedle už týden dopředu. V prvním těho mi taky stále opakoval, že se mnou k porodu nepůjde, že se tam složí a takový řečičky, já jsem ale byla přesvědčená, že to zvládne, nakonec se mnou k porodu šel, celou noc byl se mnou vzhůru, ráno ho poslali domů, aby si odpočnul, protože mi bolesti úplně vymizely, kontrakce jsem měla najednou až po půl hodině. Byla jsem nerada, že mě ujíždí pryč, ale sestra pořád opakovala, že můžu klidně porodit až za dva dny, a že je to zbytečné, aby tam se mnou byl. V půl desáté, mi zavedli vag.tabletu na vyvolání porodu a všichni byli přesvědčení, že to bude ještě na dlouhou dobu, jenže vše nabralo rychlé obrátky, sestra nechtěla věřit svým očím a řekla, že takhle rychle, aby se rozběhl porod po zavedení tablety nezažila, zavolala doktorku, že je to už k porodu, já ještě stačila zavolat manželovi, ať rychle přijede. Když přijel, stačil se jen převlíknout, chytil mě za ruku, já prý třikrát zatlačila a malý byl venku. Byla jsem strašně ráda, že to manžel stihnul, i když ty největší bolesti jsem si musela vytrpět sama. Byl taky celý naměkko a musel uznat, že je to zážitek a každému nastávajícímu taťkovi doporučuje, aby k porodu šel. A já musím uznat, že i když mi nijak zvlášť při porodu nepomohl, bohatě stačilo, že tam při něm byl a držel mě za ruku, jeho přítomnost udělala určitě hodně, necítila jsem se tam na "to" sama.

Nyní už ani nepřemýšlím nad tím, jestli se mnou půjde v květnu znovu, beru to jako samozřejmou věc a on taky. :slight_smile:
3. únor 2007 ve 21:05  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
manžel k porodu půjde, teda pokud nenastane něco co tomu zabrání a co se tak nějak i rýsuje... malá je zatím prdelkou dolu :frowning2: a dr. již mluvil o možnosti císařského řezu (nevím jak přesně to je pak s manželem u porodu...) a druhá věc kolem termínu porodu má jet na služebku... sice je to v ČR, takže uvidíme... co se má stát..., stane se :wink:
každopádně chceme být u toho oba dva, moji neúčast asi nic neomluví :grinning:
26. bře 2007 v 10:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj,já jsem strašně ráda že tam můj přítel byl,byl u toho když se narodil ten drobeček ke kterýmu mluvil,on jej kopal a najedou ho viděl a strávil s ním první minuty po jeho narození-dokonce i slzička mu ukápla-prostě nádhera!a navíc mě strašně obdivuje a je rád že tam byl i přes můj hysterický řev+křížové bolesti.
29. bře 2007 v 10:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
já jsem strašně ráda, že tam manžel se mnou byl. Měl jít do práce, nechtěli mu dát volno a ta představa, že mě nebude mít kdo držet za ruku atd, to bych se zbláznila. Asi bych určitě porodila i tak ale teď z toho mám lepší pocit. Více si mě váží, když viděl, jak jsem se tam trápila a náš vztah to jen prohloubilo. Na druhou stranu pokud by nechtěl, nenutila bych ho. To se musí každý rozhodnout a kdyby tam pak byl otrávený, znuděný a rýpavý partner, to radši sama...:wink:
držíme pěsti všem, které to ještě čeká
29. bře 2007 v 10:54  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj,já manžela taky měla u porodu,fajn to bylo do té doby,co dostal láhev desinfekce do ruky a šel mezi nohy asistovat k šití... :frowning2: k tomu ho vyzvala ta co šila!V šoku teda šel,ale zažít to po druhý nemusí.Od personálu to bylo neprofesionální :frowning2:
29. bře 2007 ve 12:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
já teda zatím těhotná nejsem, myslím, že se to brzo změní, ale rozhodně bych chtěla mít svého muže u sebe. On prozatím odmítá ,protože má strach, že mi nebude moci pomoct. Nemá rád, když mě něco bolí a nesnáší krev, ale jako správná zdravotní sestřička jsem ho už nyní od nesnášenlivosti krve odpoutala a teď zůstává pouze to druhé.
Určitě ho tam chci a pokud ne, tak jedině sama. Po zkušenosti, kdy jsem si dělala test HCG z krve a má vlastní sestra mi řekla, co děláš, stejně tam nic nemáš jako vždy, to mě dost zranilo, jelikož se snažíme už 4 měsíce a ona sama pracuje s miminkama a kdo jiný by byl vhodnější?
10. dub 2007 v 08:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
margotka: nejen, že neprofesionální, ale maximálně neohleduplné, nestoudné, až odporné až se jako zdravotní sestra za to stydím. Vůbec se nedivím, že tak tvůj muž reagoval a reaguje. Tohle udělat u mě, tak si to pořádně někdo schytá. Já bych muži řekla, ať jde za miminkem, že my to tady zvládneme.
To je teda vrchol. A tomu, kdo chtěl po něm asistenci bych řerkla, že můj muž tady není od toho, aby je obsluhoval. :angry:
10. dub 2007 v 08:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky.
Já mám tři děti a manžel byl u každého porodu,jen u naší malé Denisky stál za sklem,protože se narodila Císařem a tam být prostě nemoh.Drobečky choval jako první a byl nadšený,hrdý a spokojený a já taky že při tak důležité chvilce jsem vtom nebyla sama s miminkem.Určitě doporučuji každé mamince,když to jen trošku půjde ,aby tatinka vzala sebou,vždyť je to i jeho miminko a potom bude určitě nebude litovat že u porodu svého miláčka byl.Jo a můžu říct že se kvám bude lépe chovat i personál nemocnice,protože oni dobře vědí že u sebe máte svého zastánce,který by při špatném zacházení svámi určitě zakročil.
Přeji hodně štěstí.
11. dub 2007 ve 14:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek