Chrudimska porodnice, kdo tam rodil? Spokojenost či ne

Už jsem kdysi psala příspěvek, jenom ho kopíruju sem a k chrudimské porodnici říkám, že teď už bych určitě vybrala jinou, ale jako vždy, je to o lidech. Měli jsme smůlu. Už je to přes rok, pořád mi to zvedá tlak. Jinak ostatní maminky byly spokojené, ta následná péče fajn, jen my jsme museli trefit na příjmu na línou partu hic :-/.

Já jsem přijela rodit do nemocnice v deset večer, doktorka se rozhodla, že nerodím (dobrá, asi tedy nepoznám, že rodím, když už je to potřetí), narvala do mě utlumovák a nakonec i lék, který potlačuje kontrakce a je zakázané ho používat ve třetím trimestru!! A to mi prosím narvala medikaci, aniž by mi kdokoli cokoli vysvětlil (a to jsem se ptala, co mi to dávají - prý něco na uklidnění). To, o jaký lék se jednalo, jsem se dozvěděla až z dokumentace, kterou jsem si vyžádala po porodu. Po té medikaci vyhnali manžela s tím, že se nerodí, mě šoupli někam na pokoj (asi ať je ode mě pokoj), no a pak si toho moc nepamatuju kromě toho, že jsem tam byla sama, strašně se mi motala hlava a šíleně mě to bolelo. Manžel domů neodjel, byl někde v okolí nemocnice a dobře udělal, do dvou hodin od příjmu jsem i přes snahu doktorky o zastavení porodu porodila. Manžel doběhl zrovinka, když mě asistentky doslova táhly na porodní sál. Málem ho kleplo, když viděl, do jakého neprovozuschopného stavu mě tam ty báby dostaly (odjížděli jsme z domu v naprosté pohodě a pak pro něj střih a vidí trosku). Vůbec netuším, jak se mi podařilo porodit, téměř nic si nepamatuju kromě bolesti a toho, že jsem se někde potácela. A víte co? Je to osm měsíců, ale jako by to bylo včera! Pořád jsme doma řešili, zda má cenu si stěžovat, stížnost leží připravená tady v šuplíku... Po tomhle zážitku říkám, že už úplně chápu ženy, které se rozhodly rodit doma, protože než takováhle péče, to fakt raději žádná a s lepším výsledkem.