• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Porodnice Kolín. Máte zkušenost?

17. dubna 2016 
Zdravím,

budeme se celkem na rychlo před porodem stěhovat a já hledám informace o porodnicích v okolí. Kolín mi vychází celkem rozumně. Vzhledem k tomu, že budu asi rodit plánovaným císařem jsem se chtěla zeptat, jestli někdo z vás nemá čerstvou zkušenost jak císař probíhá a jaké jsou možnosti, byla bych za to opravdu ráda...
9. bře 2013 v 15:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, čerstvou zkušenost nemám,budou to dva roky, ale postupy u císaře asi nemění :slight_smile:
Nastoiupila jsem před porodem, a druhý den ráno po 8h jsem šla. Anestezii jsem měla spinální, zavedení dělala anestezioložka asi na třikrát, nedařilo se jí, mám trošku tukovou vrstvu,tak to šlo hůř. Nicméně to nebylo nic bolestivého,jen nepřijemné. Dělá se to vleže na boku a nohy co nejvíc pokrčené k břichu. Trošku krkolomná poloha když máš to břicho,ale zvládli jsme to :slight_smile: Pak už se na mě vrhli doktroři,cca do 10min od zavedení anestezie byl malej na světě. toho mi ukázeli a pak jej ošetřili a tatínek mi ho přinesl v náručí. Bohužel nemáš volné ruce aby jsi ho aspon pohladila,ale pusinku jsem mu stihla na uvítanou dát. To už mě mezitím doktoři šili. To byla pro mě asi jediná nepřijemná část porodu, cítila jsem jak se ve mě s prominutím "hrabou". Nic nebolelo, jen se mi dělalo zle od žaludku a trošku jsem z toho panikařila. Anesteziložka mi dávala trochu víc uklidňujících léků abych se uklidnila.Śití trvalo bych řekla půl hodiny.Pak už mě převezli na JIP, kde jsem byla 24hodin. Nesmíš se zvedat z lůžka,ošetřují tě sestry. Tam si nemůžu stěžovat, péče byla skvělá a cítila jsem se dobře.Jinak před císařem jsem měla od večera dietu, ráno jsem šla na sesternu, tam mi sestra dala klystýr, ten je naprosto vpohodě a nemusíš se bát :slight_smile: Jo a samozřejmostí je u císaře zavedení cévky. Víc mě ted nenapadá, klidne se ptej, ráda se podělím.
11. bře 2013 v 15:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj,také se můžu podělit o zkušenosti z Kolínské porodnice.Sice už je to také 19 měsíců co jsem rodila plánovaným císařským řezem,ale jak píše dostyna postupy u císaře jsou stejné:slight_smile:
Nastupovala jsem do porodnice den předem na příjem-nejdříve prohlídka,potom veškeré papírování a dopoledne mi udělali odběry krve.A odpoledne za mnou přišel anesteziolog který mi řekl,že jdu jako první takže v 7,00hod Od půlnoci nejíst nepít a domluvili jsme se na epidurálu.
Ráno jsem se akorát vysprchovala,se sestřičkou už jsem byla domluvená ,že klystýr nechci ,oholená už jsem byla ,takže jsem si zabalila všechny věci a čekala na manžela.Manžel pobral všechny věci dal je sestřičkám a my jsme vyrazili výtahem na porodní sál :slight_smile: kde už na nás čekali.Manžel šel do místnosti kde se převlékl do zeleného hábitu:grinning: Já si svlékla košili a lehla na lehátko přikryli mě prostěradlem a čekala.Když mě sestřička píchla kanilu,zavedla cévku a zabandážovala obě nohy tak mohl přijít manžel a jelo se na porodní sál.Epidurál mě píchal ten samý anesteziolog co jsem se s ním domlouvala.Píchal mi to v sedě jen jsem se musela co nejvíc ohnout přes břicho, povedlo se na poprvé a vůbec jsem to necítila jo a vzpomínám si,že jsem říkala ,že je to strašně rychle hotové a všichni se smáli:grinning:
Manžel seděl celou dobu u mé hlavy a povídali jsme si.Když malého vyndali tak nám ho hned ukázali a řekli manželovi ať jde za sestřičkou.Tam udělal několik fotek,zkontroloval jestli je vše v pořádku :slight_smile:a za chvíli přišel zpět za mnou a sestřička mu dala malého do náručí, celou dobu jsem na ně koukala a malého jsem se dotýkala na hlavičce jedním prstem víc to bohužel nešlo,ale i tak to bylo něco nádhernýho!Když jsem byla zašitá tak malého odnesli a mě odvezli na JIP. Odpoledne když jsem se vyspala tak jsem koukala ,že vedle mě sedí manžel,protože děti na JIP nesmí tak se alespoň na chviličku podívali na mrňouska.
Druhý den ráno bylo vše v naprostém pořádku,vysprchovala jsem se a vyčůrala do záchodu ,takže jsem už mohla jít na normální pokoj:slight_smile:
Pokoje jsou tam po dvou,ale je tam i jednolůžák nadstandard,který se platí.Když je volný tak ho můžeš klidně využít.
Už první den na porodnici jsem měla malého skoro pořád u sebe.Jen si občas přišla sestřička aby malého zkontrolovala,přebalila a převlékla a pak mi ho zase donesla.Druhý den už jsme všechno dělali sami jen jsme dětičky odnášeli po každém kojení na zvážení.Když si nevíš s něčím rady tak se můžeš všech ptát ,nikdo ti hlavu neutrhne :slight_smile: A laktační hlavní sestra tak ta je naprosto nejlepší!Takže toto jsou moje zkušenosti.Tuto porodnici mohu jen a jen doporučit,se vším jsem byla spokojená a doktoři a sestřičky byli úplně perfektní!Jo a ještě 5 den po porodu jsme mohly domů:grinning:
Primář když mě propouštěl domů tak mě i malému popřál mnoho zdraví a štěstí a podal ruku.Velice mile mě to překvapilo:slight_smile:
Když budeš chtít vědět víc klidně si napiš :wink:
22. bře 2013 ve 14:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Moje zkušenosti: Až na to, že je to stará porodnice jsem byla poměrně spokojená. Co mi teda vadilo byla společná hekárna pro více maminek a nepřítomnost sprchy u porodních boxů. Jinak péče fajn :slight_smile: Na šestinedělí jsem spokojená moc nebyla. Kojit mi nešlo a nikdo to neřešil. Kdybych nechodila za sestřičkama pořád dokola, že mi to nejde a nevím jak, tam by mi to ani nikdo neukázal. Jinak klasika některé sestry fajn jiné horší. Druhé dítě tam půjdu asi znovu rodit :slight_smile: už budu vědět co a jak :grinning: jinak nedostatek je teda nepritomnost skrnini na sestinedeli. Ohybat se do tasky, ktera se tam vali na zemi po sešití je fakt pocuc :(
20. kvě 2013 v 18:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ja mela planovanyho cisare, protoze jsem mela polohu miminka koncem panevnim. Byla jsem celkem rada, protoze jsem alespon vedela, co me ceka. Den pred cisarem jsem nastoupila do nemocnice, kde me nejdrive vysetrili a pak ubytovali na gynekologii. Udelali mi ekg, monitor a vzali jeste krev, protoze mi v tom centralnim odbernym miste zapomeli vzit jeste jednu zkumavku. Vecer me jeste sestra zkontrolovala, jestli jsem oholena (doporucuji oholit se rano jeste doma) a rano mi sestricka udelala klystyr. Bala jsem se toho, ale bylo to v pohode. V sedm rano me prevezli na porodni, kde mi zavazali nohy, napichli cevku a anesteziolog pater, dal mi epidural. Ty pripravy vypadaji hrozive, ale je to v pohode. Manzel byl se mnou na sale, sedel mi u hlavy a povidali jsme si. Kdyz maleho vyndali, sel se sestrickou na umyti, popsani a pak mi ho prinesl ukazat. Cely "porod" i se sitim trval tak pul hodiny. Na jip jsem byla 24 hodin a byla jsem rada, ze mi tam chvili nechali i manzela. Malyho mi ten den privezli na kojeni asi 4x nebo 5x. Rano jsem mohla vstat, dojit si na wc a do sprchy. Nevim, jak vy ostatni, hodne jsem krvacela. Pak me prevezli na normalni pokoj a malyho jsem uz mela u sebe. Z porodnice nas pustili paty den. Sestricky i doktori ok, nenatrefila jsem na nekoho protivnyho. Akorat jsem byla trosku vykulena z kojeni, prebalovani, koupani. Na jip mi ho pomahali prikladat, protoze jsem se nemohla moc hybat, na sestinedeki jednou a to bylo vse. Trosku jsem v tom plavala. Prebalovani. A koupani mi ukazali jednou, az druhy den na sestinedeli. Ale nebojte se ptat, urcite radi vysvetli a pomohou. Ja do Kolina pujdu rodit urcite znovu, za me spokojenost na vsech oddelenich, co jsem si prosla.
24. čer 2013 v 10:21  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj,

také přidám svou zkušenost. Navíc velmi čerstvou, neboť jsem rodila 21.3., tedy vlastně před několika dny. Kolín byl jasná volba od začátku. Bydlíme na půl cesty mezi ním a Prahou a do Prahy jsem odmítala jezdit. Jednak mne děsily příběhy o přehazování rodících žen mezi plými porodnicemi a za druhé by cesta skrze Prahu v případné dopravní špičce trvala jako několik cest do Kolína.

Na první pohled kolínská porodnice vypadá úplně obyčejně. Do poradny jsem tam ale jezdila moc ráda. Nejen proto, že jsem se těšila na ujištění, že je vše O.K., ale přišel mi tam velice milý personál. Všem, kdo o Kolíně uvažují, doporučuji zajít si v sudou středu od 15:00 na předporodní kurz. Mne kurz totiž přesvědčil o tom, že jsem si vybrala skvěle. Porodní asistentka (paní Rosická) na mne působila neuvěřitelně mile, trpělivě, profesionálně a rozhodně (pro mne velmi důležité vlastnosti u zdravotníků).

Měla jsem plánovaný CS (prvorodička, koncem pánevním), ale naše děvče se rozhodlo jít na svět o týden dříve. Praskla mi voda a přišly pravidelné kontrakce, tak jsme přijeli do porodnice o půlnoci. Tu noc měli celkem šrumec. Přijali mne do pár minut, sestřička se ujala mého zavazadla a mne a manžela zatím nechali čekat na chodbě. Nejdříve monitor, pak vyšetření gynekoložkou a potom to už nabralo obrátek. Od příjmu do narození dcery uběhlo jen pár desítek minut. Všichni kolem porodu byli úžasně trpěliví, veselí a vstřícní. Je možné, že v tom hrála roli i moje dobrá nálada (ve stresových situacích mám tendenci mnohé odlehčovat až vtipkovat), ale věřím, že jsou takoví i v případě hůře vyladěných žen. Chtěla jsem svodnou anestezii, takže na sále jsem o všem věděla. Lékaři, sestřičky (a zdravotník) mne neustále o všem informovali, manžela mi pustili posadit se k hlavě a dokonce jej anesteziolog upozornil na okamžik, kdy Janičku konečně vytáhli z mého břicha. Malou mi hned ukázali, běželi ji omýt a zvážit a pak ji, zabalenou, předali manželovi, který s ní chvíli seděl u mne.To mi přišlo hrozně důležité, manžel je z toho dojatý do dneška. :slight_smile: No a pak ho odvedli a mne trochu přispali, protože se mi začalo dělat špatně.

Na JIP byla sestřička milionová, stejně tak pan primář, který se na mně přišel podívat. Bohužel potřebovali to místo uvolnit dříve kvůli nějaké operaci, tak mne ještě s cévkou a kapačkou přesunuli na šestinedělí. Nijak moc mi to ale nevadilo. Na šestinedělí jsem si připadala jako v penzionu. :slight_smile: První den jsem dostávala holčičku jenom na krmení, ale kdyby mi bylo dobře, nechali by mi ji hned. Já měla ale problém se i posadit, což jsem nakonec zvládla za pomoci sestřiček, stejně jako první cestu do sprchy a na záchod. Skvěle se o mne staraly, byly milé a pečlivé a druhý den jsem už dcerku dostala natrvalo do postýlky k mé posteli. Návštěvy jsou na odd naprosto neomezené, což mi přijde super. Jenom je vhodné se domluvit s případnou "spolubydlící". Pokoje jsou po 2 lidech, kromě nadstandardu. Na každém pokoji je koupelna. Půjčují vám tam oblečky na miminka, které nejsou ty nemocniční bílé univerzální, ale pěkné věci od různých rodin. A dokonce se i snaží dávat holčičkám růžové zavinovačky a klukům modré. :grinning: Se mi jednou omlouvali, že pro tu moji mají už jenom modrou. Nemusíte s sebou krom svých osobních věcí mít pro miminko prakticky nic, kromě plen, které tam musíte mít jednorázové (neptala jsem se, zda by dovolili látkovky, ale kdyby je někdo každý den odvezl domů k vyprání, pak by to asi taky nevadilo). Všechno novopečenou maminku naučí, od kojení (sestry jsou certifikované lakt. porakdyně) přes koupání až po řešení různých klasických situací.

Skoro se mi z porodnice nechtělo! :grinning:
31. bře 2014 v 11:20  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj rada bych se zeptala 12.8. Nastupuji na planovany cisarsky rez ale mam si dojít na odběry nekam na vratnici nevíte jak maji ordinacni hodiny jelikož mam ptijem az v 10 tak se bojim jestli tam ještě budou dekuji predem za odpověď :slight_smile:
7. srp 2014 ve 21:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Příspěvek byl pozměněn adminem, protože nesplňoval pravidla fóra. Porušoval pravidlo "Neodbočuj od původního tématu".
5. říj 2014 v 09:15 • rihamarek
Příspěvek byl pozměněn adminem, protože nesplňoval pravidla fóra. Porušoval pravidlo "Neodbočuj od původního tématu".
5. říj 2014 v 09:21 • rihamarek
Potřebuji sehnat co nejvíc lidí se zkušeností s MUDr. Jakubem Tomášem. Pokud nějakou máte nebo někoho znáte, napište mi prosím na rihamarek@post.cz
5. říj 2014 v 18:16  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
V kolínské porodnici jsem rodila cca před dvěma týdny, porod byl vyvolávaný a zakončený akutní sekcí - tedy nic příjemného. Porodních asistentek se u mě vystřídalo více a všechny byly super, ta, která mě dovedla do konce porodu byla opravdu skvělá a velice mi pomohla později i na odd.šestinedělí. Anestizioložka byla také velmi příjemná, vše vysvětlila a uklidnila - jméno bohužel nevím.
Porodník byl velmi arogantní, necitlivý při vyšetřování, nekomunikativní - kromě blbých keců typu to nemůžou být kontrakce a to už jako tlačíte? Porodní asistentky ho opakovaně upozorňovaly asi tři hodiny před akutní sekcí, že přirozený porod nepůjde - neposlouchal - a v té době bych ještě měla čas se rozhodnout pro sekci s epidurální analgezií a ne celkovou narkózou, mimino by bylo po porodu přiloženo k prsu a pravděpodobně bych nemusela mít problém s laktací. Z důvodu ignorování situace porodníkem, jeho vyčkávání a zbytečného tlačení k přirozenému porodu jsem mimino viděla až více jak 10 hodin po narození a náš začátek tak byl o dost těžší.
Pro sledování ozev plodu použili monitor, o kterém věděli, že není v pořádku a jsou s ním problémy - celou dobu řešili, že zase blbne a vypadlo to, že mimino nemá ozvy.
Na odd.šestinedělí jsem nebyla spokojená, ale to je ovlivněno mým celkovým stavem po porodu. Většina sester z novorozeneckého byla milá a snažila se pomoci - na požádání, aktivně nikoliv, byly tam i dvě nepříjemné megery - ale ty se najdou všude. Právě jedna z nepříjemných sester nám dala "kurz" koupání mimina - bylo to takovou rychlostí, že se ani jedna z maminek nestihla rozkoukat a ihned jsme dostaly k podpisu, že jsme kurz dostaly.
Po celou dobu porodu i pobytu na šestinedělí nosí neustále papíry k podpisu a vypadá to trochu jako nejdůležitější práce sester - aby bylo hlavně vše podepsané. I jako prvorodička jsem si s péči o novorozence nejlépe poradila sama.
Pokoje sice příjemné, po dvou, ale velice malé - špatný přístup k přebalovací podložce a vaničce na koupání mimina a příliš vysoká postel, na kterou se musí lézt přes schůdek - pro někoho kdo je po sekci a bojuje s každým pohybem je vybavení pokojů překážkou.
Na závěr bych dodala, že i přesto bych si tuto porodnici vybrala znovu a to z důvodu jejího vybavení - dětská JIP a laboratoře. Problém jsou lidi a ne porodnice. Kdo má štěstí na porodníka, určitě si nemůže na tuto porodnici stěžovat, a dobří tam rozhodně jsou.
13. říj 2014 v 15:10  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Máte-li někdo negativní zkušenost s MUDr. Tomášem (kolínská porodnice), tak mi, prosím, napište na rihamarek@post.cz
24. led 2015 v 16:19  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dne 26. 6. 2015 jsem v kolínské nemocnici přivedla na svět naše první děti, dvojčátka. Pro mě i pro mého manžela to byla mimořádná životní událost, asi jako pro každé novopečené rodiče. Tento velmi významný okamžik nám ale bohužel velmi pokazilo chování lékařského personálu, což nás nikdy nepřestane mrzet. Nechceme podávat stížnost, ale rádi bychom vás informovali o tom, jak jsme celou řadu nedostatků vnímali a jak se nás tyto nedostatky dotýkaly.
Původně jsem si pro porod našich dvojčátek vybrala porodnici v Nymburce, jelikož jsem s oddělením gynekologie měla z loňského roku 2014, kdy jsem zde byla krátce hospitalizovaná a docházela tam na kontroly, ty nejlepší zkušenosti. Pracovníkům zde nechybí empatie, citlivost, lékaři jsou velice pečliví a převážně velmi komunikativní. Vždy mi bylo vše řádně vysvětleno, abych věděla, co se bude dít a proč. Když mi bylo v Nymburce nějaké vyšetření nepříjemné nebo mě něco bolelo, sestřička neváhala použít dotyku, milého slova, aby mě povzbudila a přivedla na jiné myšlenky.
Ve 34 týdnu těhotenství jsem musela být v nemocnici Nymburk hospitalizovaná, jelikož jsem se začala otvírat a jedno z miminek bylo sestouplé v pánvi. Lékaři mi stihly aplikovat čtyři kortikoidové injekce na dozrání plic miminek, než mě třetí den hospitalizace začalo tvrdnout břicho. Po vyšetření paní doktorkou byl nutný okamžitý převoz do porodnice, kde mají inkubátory pro nedonošená miminka, jelikož jsem se otvírala na čtyři prsty a paní doktorka mi vysvětlila, že mohu začít rodit kdykoli a bylo by lepší být v zařízení, které pojme mě i děti, abychom nebyly odloučeni. Obvolala proto nemocnice a místo bylo v Kolíně. Ještě jsem stihla instruovat manžela, ať za mnou rychle přijede, že se porod asi blíží. Když jsem v Nymburce odcházela do přivolané sanitky, sestřička i paní doktorka mě vyprovodily s mnoha vřelými slovy podpory. Sanitka se zapnutou houkačkou mě dovezla do Kolína. A zde můj šťastný příběh končí.
V Kolíně mě přijímala nějaká mladá doktora a sestra - dvě chladné tváře, které se nepředstavily (na rozdíl od Nymburka se mi personál v Kolíně, až na výjimky, vlastně nikdy nepředstavoval). Doktorka nebyla nepříjemná, ale ani milá. Stejně jako sestra. Vyšetřila mě a konstatovala, že pro císařský řez, o který jsem na doporučení nymburských doktorů žádala, není důvod. V ten moment jsem se začala, jako prvorodička bez zkušeností, opravdu hodně bát o naše miminka. Bála jsem se, že by se při porodu mohla přidusit. K tomu jsem věděla, že se narodí předčasně, jako nedonošená. Po celou dobu těhotenství mi bylo lékaři vysvětlováno, že se dvojčata, navíc u prvorodiček, dnes většinou rodí sekcí, a to pro ně z bezpečnostních důvodů.
Snažila jsem se lékařce vysvětlit, že jim určitě zavolá můj gynekolog nebo pan primář z Nymburka, kde jsem měla původně rodit, jelikož dlouhodobě sledovali můj zdravotní stav a vývoj miminek. Paní doktorka mi ale řekla, že jim klidně může kdokoli zavolat, že si to moc rádi poslechnou. V jejím hlase byl ale znát výsměšný tón. Pak zavolala starší lékařku, která mě opět vyšetřila a řekla, že jedno z miminek je v břiše položeno příčně, a že porod bude muset být veden sekcí a to okamžitě. Proč musel být porod proveden okamžitě, jsem se nedozvěděla, nikdo mi to nevysvětlil. Jen jsem pochopila, že čekat prostě nelze. Poté jsem se zvedla, abych podle jejich pokynů přešla do další místnosti. Sestra mi se štítivým úšklebkem podala moje kalhotky, a když jsem se ptala, kde mám župan, tak mi odsekla, že v šatně. Na to jsem jí odvětila, že jsem jí neviděla, kam ho dává a že v něm mám mobil a musím volat manželovi.
Pak jsem přešla do jiné místnosti, kde byla další nepříjemná sestra, která mě zavedla cévku, oholila, napíchla a při tom vedla mnoho nepříjemných řečí, jelikož jsem jí asi popudila tím, když jsem jí prosila, jestli by při tom mohla být pomalejší a alespoň trochu citlivější. Pochopila jsem, že tohle bude jedna velká bezmoc. Manžel už v tu chvíli naštěstí vcházel dovnitř. Ještě jsem lékaře prosila, zda by manželovi mohli dát židli, jelikož je po operaci plotének, ten den ho přivezli z Homolky a operaci podstoupil čtyři dny před porodem. Mladá lékařka obrátila oči v sloup a zamumlala, že to snad ne, že ještě budou hlídat manžela.
Jsem si vědoma toho, že zdravotní problémy mého manžela nejsou starostí lékařského personálu, který vedl můj porod, ale události se prostě semlely takto a nebylo z naší strany možné je ovlivnit. Požadavek o donesení židle navíc snad není tak zásadní. Pokud ale u personálu chybí soucit, pochopení a ohleduplnost, je to asi opravdu troufalá žádost. Manžel měl bolesti, ale pro mě i pro něho bylo moc důležité, aby u porodu byl. Jenže nakonec tam vlastně vůbec nebyl.
Osobně si myslím, že přeci nemůže být takový problém být k pacientům a jejich doprovodu citlivější. Lékařský personál, který neví, jak se má chovat k pacientovi, neumí být dostatečně vlídný a empatický, by měl projít odpovídajícím školením, jak správně komunikovat s lidmi, potažmo s budoucími maminkami, které mají často rozjitřené emoce, bojí se, prožívají velký emoční nápor a skutečně potřebují individuální přístup.
Manžel, kterého jsem chtěla u porodu jako podporu, měl jen 10 minut počkat v předsálí, než mne připraví k operaci. To se však protáhlo na cca 30 minut a manžela nikdo nezavolal, byť se opakovaně dotazoval již zmíněného personálu, který mne přijímal, kdy bude moci za mnou na sál.
Na sále jsem se rozklepala zimnicí. To ještě asi z kapačky, kterou jsem dostala v Nymburce. Pak se mnou hovořila anestezioložka, a její asistentka a asistent byli jediní dva příjmení lidé, kteří se na sále nacházeli. Prosila jsem, že si nepřeji epidural, ale raději celou narkózu. To mi bohužel nedoporučili. Nevím, zda proto, že se vše seběhlo tak rychle, že jsem krátce před převozem do Kolína jedla, anebo pro průběh porodu, kdy by anestezie působila, dle vyjádření personálu, i na obě děti. Na sále mě paní anestezioložka ale nemohla víc jak půl hodiny napíchnout do páteře. Po třech injekcích na umrtvení a asi 6 vpichách se jí to povedlo, ale před tím mi například umrtvila jen jednu nohu. Nejprve po mě chtěla, abych jí hlásila, kde mě to tlačí, pak mě pro změnu podrážděně žádala, ať jí nechám dělat její práci a raději mlčím. Tlačili mi hlavu na prsa a nohy k břichu, až ze mě lil pot. S velkým břichem opravdu nic snadného. Nakonec mě posadili a žádali mě, abych se uvolnila. V takové situaci, a s tímto přístupem, to šlo vážně špatně. Mezitím lékaři seděli kolem a čekali, manžel venku také čekal. Podotýkám, že dodnes mám z aplikace epiduralu bolesti zad a nohou, což je pro mě velmi nepříjemné, jelikož se musím starat o dvě malá miminka.
Pak začala operace, ale na manžela se nějak zapomnělo. Byť mu sestřička na příjmu říkala, že si ho zavolají a před operací zavřou dveře na operační sál. Nikdo ho nezavolal a operace začala s otevřenými dveřmi. Manžel tedy z chodby viděl, jak probíhá operace, i když mě na druhé straně plenty nemohl držet za ruku a utěšovat. Viděl také, jak vyndávají děti a jak mě šijí. Pro miminka si přišly dvě sestřičky a dvě lékařky z novorozenecké jipky a tak manžel mohl být alespoň s dětmi při vážení a měření. Nafotil děti, pochoval si je a požádal sestřičky, zda by mi je neukázaly znovu, že by pak ke mně přišel na sál. Sestřičky se optaly nějakého lékaře a ten to dovolil. Děti mi tedy znovu ukázaly a pak ke mně konečně přišel i manžel. Byla jsem šťastná, že jsou na světě a že je manžel u mě.
Když mě paní doktorka šila, ke konci jsem cítila bolest na levé straně. Paní anestezioložka mě ujišťovala, že se jedná jen o můj subjektivní pocit, když necítím nohy, nemohu přeci cítit břicho. Ale bolest jsem cítila opravdu, ale asi jsem pro ně byla jen další hysterka v řadě, která je přecitlivělá. Poté jsem byla převezena na jipku, kde měla službu další nepříjemná sestra.
Házela se mnou zimnice a v místnosti bylo otevřené okno. Trvalo drahnou dobu, než zimnice přešla. Sestrou mi pak bylo řečeno, že budu spát, ale to jsem samozřejmě nemohla. Celá ta neuvěřitelná scenérie se mi odehrávala před očima znovu a znovu. Rozbrečela jsem se, ten večer už poněkolikáté, a i když to bylo na hlas a sestra to musela slyšet, tak za mnou nikdo nepřišel, aby mě uklidnil, že děti jsou v pořádku nebo že všechno bude v pořádku. Vodu k pití mi nikdo nepodal až do ranní směny, kdy byla nastupující sestřička o poznání milejší. Přivezli tam jinou maminku po císaři a ta, když se divila, že má zimnici, tak jí řekli, že je to po operaci normální. Mě na sále ale namísto podobného uklidnění řekli, že mám zimnici proto, že jsem hysterická. V noci mě na jipce rozbolela pata a tak jsem ráno sestru i lékařku prosila, aby mi na noze kousek odvázaly obinadlo, které mi patu velmi škrtilo. Jak jsem měla nohy ještě necitlivé z epiduralu, musela jsem si patu hodně otlačit. Řekly, že obinadlo musím mít až do 12 h. a tak jsem s bolavou patou musela vydržet ještě dalších asi 5 hodin. Do teď velkou část paty necítím, tj. je 20 dnů od porodu a udělala se mi na ní velká krusta zrohovatělé kůže.
Později jsem se dozvěděla, že moje maminka, která čekala celou dobu operace na chodbě, se po operaci ptala lékařů, kteří vycházeli ze dveří, jak to dopadlo a zda je vše v pořádku. Nikdo z nich jí ale neodpověděl a jako moci páni všichni odkráčeli pryč. Jediná, kdo maminku informoval, že se její dceři narodila zdravá dvojčátka a páreček, byla paní doktorka z novorozenecké jipky.
Po porodu, ležíc na jipce, jsem se cítila úplně psychicky zlomená, a kdyby nebylo mojí rodiny, manžela a maminky, která za mnou přijela, tak nevím. Tři hodiny mě povzbuzovali, říkali mi, že děti jsou moc krásné a zdravé, že už je viděli a manžel zařídil, že mi je z jipky milé sestřičky přivezly na chvilku ukázat teple oblečené, v malých kulíšcích, což mne velmi povzbudilo. Informovat mě o jejich stavu pravidelně chodila velmi milá paní doktorka z jipky, což mě nesmírně uklidňovalo. Sama jsem za nimi ještě nebyla schopna dojít. Jizva mě hodně bolela. Když jsem prosila sestru, zda by mě tam neodvezli v křesle, tak řekla, že tam musím dojít sama. Pravděpodobně je to standardní postup, ale nedává moc smysl, když sotva dojdete na toaletu, natož do jiného patra nemocnice a na jiné oddělení.
Druhý den za mnou přijel otec s manželem a dovezli mě v křesle na novorozeneckou jipku za dětmi. Opět mi to psychicky moc pomohlo, když jsem viděla, že je o miminka dobře postaráno a sestřičky jsou alespoň tam moc hodné. Poté mě z jipky převezli na pokoj na oddělení šestinedělí. Odtud jsem docházela už sama za dětmi 4x denně a sestřičky mě učily vše potřebné.
K mému nemalému překvapení na šestinedělí opět nebyl moc příjemný personál. Při první vizitě se mi nabídla pravděpodobně laktační poradkyně nebo porodní asistentka, že mi pomůže s kojením. Uvítala jsem to. Když za mnou ale následně dorazila, chystala jsem si zrovna umýt vlasy po mnoha dnech, abych k dětem chodila čistá, a poté jsem potřebovala hned běžet za nimi na jipku, abych stihla krmení. Řekla jsem to tedy poradkyni, ale ona na to skoro uraženě odpověděla, že ale neví, zda bude mít později čas. Pak už za mnou nepřišla. Techniku kojení mě učily velmi příjemné sestřičky z novorozeneckého oddělení, které mi také zapůjčili odsávačku. Druhý den paní laktační poradkyně při vizitě, která mě zastihla, jak si odstříkávám mléko, povýšeně a nevybíravě podotkla, že odsávačka mi nepomůže, že stejně nic neodsaju a že se to takto nedělá. Ptala jsme se následně několika jiných sestřiček a všechny mi potvrdily, že se to takto dělá, pro maminky je to příjemnější a že ať to zkouším dál. Nakonec se mi podařilo se na čas opravdu rozkojit.
Po propuštění z jipky jsem pobývala na nadstandardu, ale bohužel jsem vlastně neznala, co je jeho obsahem. Další den jsem si totiž šla pro toaletní papír na sesternu, kde jsem zastihla jen paní laktační poradkyni a ta mi řekla, že si mám nosit vlastní toaletní papír. Po mém upozornění, že ale platím za nadstandardní pokoj, mi toaletní papír vydala.
Z oddělení mě propouštěla lékařka, která mě do nemocnice také přijímala a opět laktační poradkyně. Chladné oči lékařky mě utvrdily v tom, že pomoci ani rady se tu nedočkám. Měla jsem totiž ještě jeden problém a tím byla moje Leidenská mutace. Do Nymburka, kde jsme měla původně rodit, měla přijít zpráva z hematologie od mojí lékařky z Prahy, kde mělo být uvedeno, jak dlouho a co si mám píchat. Lékařka, která mě ale v Kolíně propouštěla z oddělení šestinedělí, mi řekla, že moje Leidenská mutace není v jejich kompetenci a injekce mi má předepsat Nymburk nebo můj gynekolog, že to není jejich starost. Ale jak já bych se dostala např. ke svému gynekologovi, když jsem zůstávala v kolínské nemocnici dále na oddělení šestinedělí a čekala, až mi děti pustí z novorozenecké jipky a budu s nimi na mateřském pokoji? Povedlo se mi nakonec dovolat do Prahy do ordinace mé hematoložky, kde laskavá sestra zařídila, aby mi lékaři z Kolínské nemocnice na gynekologii, předepsali injekce alespoň na 10 dnů. To se mi opravdu velmi ulevilo, ale domnívám se, že to měla zařídit propouštějící lékařka v Kolíně.
Pak ale zase nastal problém s tím, kdo mi injekce bude aplikovat. Samozřejmě chápu, že ze zákona už mi oddělní šestinedělí nic nedlužilo, že jsem pro ně byla propuštěná a nebyli povinni mi nic zajištovat, i když jsem zde stále ležela a čekala na volné místo na mateřském pokoji. V téhle oblasti vidím hodně velký problém, jak náš zdravotnický systém nefunguje. Nakonec mi chápající paní doktorka z novorozenecké jipky od dětí domluvila, že mi injekce měly píchat sestry z šestinedělí. Byla jsem jí velmi vděčná, potom jsem ale vycházela ze svého pokoje s dcerou na vážení a slyšela sestry jak se o mě baví, že mi nic píchat nebudou, abych náhodou neměla „absesíček“ a je nehnal někdo k odpovědnosti. To samozřejmě chápu také, nebyla to jejich povinnost, šlo jen o jakousi pomoc matce v nouzi, jelikož sama si píchnout injekci nedokážu.
Sestry na tomto oddělení prakticky denně, a velmi hlasitě, klábosily o svých soukromých věcech nebo o pacientech při otevřených dveřích sesterny tak, že je každý mohl slyšet. To považuji za neuvěřitelně neprofesionální. Sestry ani lékaři na oddělní často nebyli k zastižení a pro pacientky nenabízeli mnoho péče. Asi je to obtěžuje nebo je práce s maminkami profesně nenaplňuje, jinak si to nedokážu vysvětlit.
V mojí propouštěcí zprávě, kterou mi v odpoledních hodinách předala sestra, protože lékařka už tam nebyla, bylo uvedeno, že jsem byla poučena o životosprávě apod. Nikdo se se mnou ale o ničem takovém nebavil. Nedostala jsem informace, jak se mám starat o jizvu po císaři, jak správně cvičit, abych posílila stahování dělohy apod. Prostě nic. Do té doby jsem se smála všem ženám, jak se radí na fórech na internetu, ale teď už to chápu. Je to čiré zoufalství z toho, že v některých porodnicích nedostanete ani brožuru, radu, prostě se s vámi nikdo nebaví.
Laktační poradkyně mají na stěnách chodby mnoho certifikátů. To je skvělé, ale empatický a vstřícný přístup je úplně o něčem jiném. Laktační poradkyně by se měla chovat jinak. Chápu jí, že se urazila, že nestojím o její rady, když jsem namísto konzultace s ní pospíchala za dětmi. Je to jistě žena, která by naučila kojit i sochu, ale sama by měla projít nějakým kurzem, jak citlivě pracovat s pacienty a jak se vyvarovat neprofesionalitě a vkládání osobních antipatií do své práce.
Pominu už fakt, že údržbáři se povedlo namočit mi celý balík vložek na očistky v záchodě a znehodnotit je. Paní, které nám roznášela jídlo, nám práskala s dveřmi, strava byla pro kojící ženy nevhodná, nevyvážená a nutričně úplně mimo. To už nestojí ani za komentář.
Moje kolegyně, která se mnou ležela na pokoji, měla také několik zajímavých zkušeností. Než její porod sám začal, žádala porodní asistentku o aplikaci epiduralu. Ta jí ale řekla, že jí to nedoporučuje a že ona sama by si to také nenechala aplikovat. Žádné tišení bolesti tedy nepřipadalo v úvahu, dle rozhodnutí personálu. Já jsem si ale vždy myslela, že tišení a zmírňování bolest je lékařským posláním. Asi ale ne v kolínské porodnici. Domnívala jsem se také, že je normální po porodu dítě přitisknout matce na prsa, aby se zkusilo přisát a cítilo tlukot matčina srdce, ale ani toho se kolegyně nedočkala. Velice zvláštní postupy se razí u vás v kolínské porodnici.
Kdo byl po celou dobu fantastický a profesionální po všech stránkách, byli lékaři, lékařky a sestřičky z novorozenecké jipky a z novorozeneckého oddělení. Jen jejich skvělý přístup mě držel nad vodou. Mohla jsem se jich optat i na věci, které nebyly přímo v jejich kompetenci, ale vždy se mi snažili pomoci a povzbudit mě. Je až k neuvěření, že personál na jednom oddělení má profesionální přístup, je očividně vyškolený, přívětivý, empatický a personál na jiném oddělení stejné nemocnice je na tom zcela opačně.
Tento dopis je v podstatě můj žalozpěv na přístup personálu v Kolíně, který byl do značné míry hrubý a neprofesionální na oddělení porodnice a šestinedělí. Považte, jak se asi cítí nastávající maminka, která musí na akutní sekci. Ví, že její děti jsou možná v ohrožení života a nikdo nepřijde se slovem útěchy, podpory, uklidnění, ale naopak se personál k budoucí mamince chová jako by šlo o hysterku, kterou tedy zcela určitě nejsem. Nepatřím mezi ženy, které by byly ubrečené, ale tento přístup jsem nesla opravdu špatně. Vše probíhalo rychle, sterilně, chladně a neosobně. Přitom by stačilo jediné, aby vám někdo sdělil, co se bude dít, proč se to bude dít a projevil trochu citlivého přístupu, vnímavosti a ohleduplnosti. Vždyť se jedná o jeden z nejdůležitějších okamžiků v lidském životě. Maminka má na svět přivést dítě, to je zázračný okamžik, který přeci stojí za trochu úcty a soucitu. Ten ale v Kolíně na výše jmenovaných odděleních nenajdete. Dle mých zkušeností to v kolínské porodnici v žádném případě nechodí a nefunguje tak, jak se uvádí na webových stránkách gynekologicko-porodnické části. Být vedením tohoto oddělení, tak se stydím za svůj personál a to hluboce. Na tento zážitek bohužel nikdy nezapomenu a na můj první porod mi zůstanou jen velmi hořké vzpomínky.
16. črc 2015 ve 20:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak i já se s vámi,maminky podelim o zkušenost. Jsem cca nějaký měsíc po porodu,takže prvotní zlost už mě přešla. Máme první miminko a když jsem se rozhodovala mezi Čáslavi a kolinem,vyhrál Kolín už jen proto,že mají kvalitní jipky a kdyby nedej buh něco....no myslela jsem na vše. A ted k porodu. Přesně o půlnoci mi doma praskla voda,pze jsem vycetla dost předem,šla jsem v klidu do sprchy, oblékla se a zkoukla,zda mám všechny veci v pořádku. Pak jsem šla vzbudit manžela, že tedy už...po cestě mi začaly celkem slušné kontrakce cca po 5…6 minutách, v to jsem ani nedoufala. Nu,přijeli jsme do porodnice asi po jedné hodině ranní,sestra radost neměla, vysetrila mě a řekla, že porodní nález tam tedy rozhodne není. Já domů už rozhodne nechtěla a sestra z konstatovala, zé si mě tam nechají. Kontrakce pěkně zesilovány,ale pze mě ujistili,že malý nepřijde na světě dříve než večer, poslala jsem manžela domů. Po třetí hodíne už jsem nemohla vydržet skrz příšerné bolesti v krizi. Sestra přišla a poradila sprchu,super na dvě minuty a už bych zase umírala. Poprosila jsem ji tedy,zda by mi nemohla přinést něco na bolest...donesla mi prothazin ...na uklidnění a usnuti. Ten jsem ji tedy vrátila se slovy,že tenhle prášek zrovna znám....jsem zdravotni a sestra. Na bolest jsem tedy nic nedostala,jen radu,že se musím utišit....nervala jsem, jen člověk knoura a funi...vedle v místnosti je totiž maminka i s manzelem a ty mě asi poslouchat nechtějí. Tak znela utecha,má odpověď byla,ať tedy mamince,která čeká na odpolední císař vzkaze,že ja rodim. No nakonec se jim asi szelelo a přestěhovali mě na pokoj s vanou,kde mi pichli oblbovak,takže jsem půl hodiny nevěděla o světě a nechali mě ve vařící vane. Zapomněla jsem zmínit že v půl čtvrté mě přišla vyšetřit pani MUDr. Která se mě ptala,zda jsem si jistá,zda mi odtekla voda,která mimochodem ze mě stále tekla....no....po koupelí mi sestra natočila monitor,mě vana pomohla,malému to zpomalilo srdicko....tak sup na sál. Půl páté ráno,bolesti zad,jak když vám do nich sekání sekerou...žádam tedy o epidural. Dostala jsem...v osm. Po půlhodinové úlevě oxitocin a porod se rozběhl. Malého jsem tlačila 25 minut,vyslechla jsem si jak je velký a že sálu si od sestry odnesla krásné dvě modříny na břiše,jak tlačila se mnou. Doktorka u porodu už byla jiná než ta v noci....omlouvám a se za nástrih a sítí,hrozne hodná,ale do práce té doby des běs hrůza. Malý se tedy narodil v pondělí v 9.30. Pustili nás ve čtvrtek. Sestřičky na šestinedělí docela šly. Až na uvítání....Ježíš,ona má epidural. Pak už člověk jen myslí na to,kdy vás pustí domů. Manžela jsem nakonec u porodu neměla,na jednu stranu si říkám,že dobre,že nemusel vidět všechno...na druhou stranu...možná,že by se některé sestry chovaly malinko lépe. Jestli někdy druhy porod,pak už ne v Kolíně. Máme zdravé krásné miminko,ale na tento přístup nikdy nezapomenu. Vim,že to není lehká práce,ale empatie chybí moc. Ikdyz ty sestřičky rodí denně,pro mě to bylo poprvé a dost i díky jednání nepříjemné...
23. črc 2015 v 00:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Omlouvám se za strasne překlepy,píšu na mobilu
23. črc 2015 v 00:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak já se musím trochu nemocnice zastat a za mě tedy spokojenost a jinam bych nešla :slight_smile: na porodním jsem byla 2 dny a za celou dobu se vystřídalo několik lékařek a sestřiček a všechny velice příjemné (všechny se představovali) neustále se ptali na bolesti a to nás tam bylo plný počet a jeden porod za druhým. Neřikám že mi sestřička neřekla že musím lépe dýchat a snažit se tlačit ale pokud jsem poslouchala bylo vše jednoduší a šlo hladce.Být hysterická by mi moc nepomohlo.Sestřičky na novorozencích byli hodné ochotné a pomáhali s kojením. Na šestinedělí byli hodné jen jedna méně ochotná ale tomu jsem se jen zasmála :slight_smile: měla jsem jiné starosti :slight_smile: A na závěr oni to s námi taky nemají lehké.
23. črc 2015 v 07:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
Asi je to člověk od člověka. Jak jsem psala jsem také zdravotní sestra a představa o porodu byla jiná...a to si o sobě nemyslím,že jsem nějaký bolestinek nebo hysterka...
23. črc 2015 v 08:23  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@mishast No vidíš já jsem taky zdravotník a moje představa o porodu byla mnohem horší :slight_smile: Každý je jiný a každý třeba potřebuje i jiný přístup :slight_smile:
23. črc 2015 v 08:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
To je pravda, já vůbec nehaním chod porodu. Já jsem chtěla přístup jen lidštější...neříkám úsměvy na všechny strany, ale občas mě to jednání zaráželo...někomu to nevadí, mně třeba jo:slight_smile:
23. črc 2015 v 10:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
Na druhou stranu, nemocnice má opravdu výborné vybavení a jak už tady nejednou zaznělo, je to o lidech....třeba narazíte na lepší sestřičku:slight_smile: Ale v první řadě jde o to miminko, proto i přes veškeré negativní reakce i já rodila v Kolíně.-)
23. črc 2015 v 10:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ráda bych přispěla také. Já rodila v Kolíně dvakrát, v roce 2011 a ted 3.11.2015. Jednalo se o plánovanou sekci. A musím opět konstatovat, že vše proběhlo bez problémů, personál na sálech fajn, včetně sestřiček na JIPu. Na šestinedělí opět hodné sestřičky, staniční paní Rosická je anděl. Jediné co je trošku slabší je osazenstvo na novorozeneckém.Některé sestřičky jsou trošku slepice, ale naštěstí jich tam je pomálu :slight_smile:. Za mě Kolín dodporučuji.
8. lis 2015 ve 20:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mishast Soucítím s vámi, také jsem zdravotník a porod jsem měla téměř se stejným průběhem asi o 14 dní po vás, i časově stejný, o půlnoci voda, v 9.50 se dcera narodila. Jako prvorodička jsem netušila do čeho jdu. Prothazin jsem taky dostala, ale já ještě musela větší část noci proležet na monitoru v hrozné nepřirozené poloze. Až v pět ráno jsem mohla do sprchy, a to jsem měla bolesti od tří hodin už po třech minutách. Epidurál mi nakonec píchli až těsně před porodem kdy už jsem byla fakt vyčerpaná. Myslím, že bych to už zvládla na jednu kontrakci i bez epidurálu, ale nakonec zaplať za něj, při šití báječný. Bohužel je to pořád a pořád jen o lidech, proč někdo dělá práci, která ho obtěžuje? Pořád mě uklidňuje, že pro toho drobečka bych udělala cokoli, a i těch pár dní v nemocnici se nechá přežít. Představa, že bych tam musela zůstat o pár dní déle mě dost děsila. Asi bych to dala na revers. Ale pokud budu rodit znova, vyberu opět Kolín. Ale rozhodně si nenechám vše líbit tak jak při prvním porodu.
16. led 2016 ve 21:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Já rodila přesně na vánoce 24.12. Hned přede dveřmi na porodnickém mě zarazila uklizečka, která na mě vyštěkla že je vytřeno ať radši počkám :D no to jsem jako neslyšela. Přišla sestra s tím co se jako děje. No co by se sestři asi dělo, buben jak **** a kontrakce po 5 minutách. Vyšetření docela zdlouhavé, ale díky Zuzaně Dvořákové, které patří velký dík za pomoc a emaptii jsem to prvotní vyšetření v klidu zvládla :slight_smile: Dostanete hned klystýr a jdete na hekárnu. Díky bohu že tam nikdo nebyl, nesnesla bych další maminu (kdo by taky rodil na Vánoce že) a tak to šlo docela v pohodě. Pustila jsem i televizi a chlap odešel na oběd kolem 11. Nepočítal, že za půl hodiny mě prdne voda a za 15 minut se narodí náš druhý poklad :slight_smile:
No nic, sestra, která mi přišla natočit monitor, na mě jen vyštěkla, abych okamžitě zvedla zadek, i když jsem zrovna prodýchávala kontrakci a byla jsem ráda, že jsem ráda a já následně díky tomu asi jsem se pozvracela. No stává se to. Ale od té doby byla strašně milá. Do toho mi to dala špatně, protože přitom koukala na pohádky :D :D proč ne.
No na sále výborný, porodila jsem během 15 minut přirozeně, bez zásahu. Vyřvala jsem si to, doslova. Ale jak jsem psala výše, paní Dvořáková byla velmi tolerantní a vysvětlila i nevysvětlitelné :slight_smile:
Miminko dávají skin to skin, bonding a hodinku bude pak u Vás, což se mi v roce 09 nestalo.
Na oddělení šestinedělí mi nešlo se rozkojit, malá stále spala, bylo opravdu přetopeno a malinká i když byla donošená spala někdy i 3-4 hodinky a i sestrám se jí nedařilo probudit. Když jsem žádala o ukázce správného přisátí přišla jedna na 10 minut řekla ať jí to ukáži jak jí přikládám řekla že je to v pořádku a odešla. Nedostala jsem tam žádné odpovědi, jen jsem si připadala jako když otravuji. To samé PA měli neustále otevřené dvěře a jelikož jsem měla pokoj skoro vedle nich slyšela jsem jejich osobní rozhovory, bavily se i o pacientkách dosti nevybíravě :(
To mě trošku zarazilo.
No byli jsme tam se vším všudy 5 dní, v pondělí jsem si musela vydupat odchod, protože buzení po dvou hodinách chodit vážit kolik toho vypila a ještě Vás sestry stresují že díky tomu, bude muset malá být na kapačkách Vám opravdu moc nepřidá. Každou noc jsem bulela do polštáře místo toho abych si to užívala. Díky těmto řečem se u mě rozjela poporodní deprese, která trvala 3měs.
Malou jsem ještě v porodnici dokrmovala umělým se stříkačkou, protože se opravdu ode mě rozjedla až doma, dvě hodiny po příjezdu z porodnice.
Když jsem odcházela v pondělí, kdy jsem "vyhrožovala" že podepíši revers, protože malá přibrala za tu noc, sice ne moc, ale měla vysokou porodní váhu a moc neubrala, tak stejně si mě tam chtěli ještě min. dva dny nechat co jsem slyšela od jedné sestřičky na šestinedělí, ta jediná byla moc příjemná, bohužel jméno si nepamatuji, tak mě ještě druhá sestra co měla v ten den službu, na mě zaštěkla, že dělám blbost, že stejně druhý den pojedu na pohotovost a že bude se muset dokrmovat přes hadičku. WTF?!
Proto za mě porodnice jako oddělení super, ale šestinedělá tragédie!! Pokud budu někdy rodit své třetí dítě asi zvolím ambulantní porod a budu v klidu domova, než zažít potřetí takový přístup jako tady v Kolíně :(
ovšem nechci nikoho strašit, já jsem držka, vydupu si vše, ale když jsem viděla ostatní maminky, jak jsou bezradné po vyštěkání sester bylo mi fakt hůř a hůř. Bohužel hormony dělají své :(
17. dub 2016 ve 12:41  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek