Pražské porodnice z mého pohledu-prosím o Vaše zkušenosti
Dobrý den,
jelikož už ve čtvrtek jsem 14+0 musím mít jasně vybráno kde chci rodit. Vybráno tedy mám u mě vede Apolinář, ale registrace jsou brzy obsazené a proto je mé místo tam velmi nejisté. Musím tedy uvažovat i o jiných místech a pak se rychle rozhodout. Proto zakládám tuhle diskuzi kde sepíšu známe pražské porodnice a ke každé z nich plusy a mínusy pro mou osobu. Po vás bych si přála abyste mi mé domněky buďto potvrdili a nebo vyvrátili, máte-li s danou porodnicí zkušenost.
APOLINÁŘ
+ už jsem tu rodila, vím jak to tu chodí, šla bych do známého
+ budova je krásná, historická a pro mě velmi nostalgická
+ mám to docela blízko z domova
- předporodní kontroly jsou strašně neosobní a dlouho se tam čeká
- na šestinedělí za mnou návštěvy nemůžou na pokoj a musíme vysedávat na veřejné chodbě (žádné soukromí)
- nemusím stihnout registraci 8:00 rána 8 míst a hned rozebrané
PODOLÍ
+ velmi ochotný přístup personálu (vím z doslechu a objednávala jsem se tam na 4D UTZ dle ochoty po telefonu mohu potvrdit)
+ budova je také krásná a historická (vidělaj jsem jen na fotce)
+ péče je jistě velmi kvalitní na velmi odborné úrovni
- nevím kde to je, nemám vyzkoušeno jak se tam dostat MHD (i když to bych si samozřejmě vyzkoušela)
- registrace jsou ve stejnou dobu jako u Apolináře tedy v 8:00 ráno, pokud na mě nezbyde místo u A v P už vůbec nemám šanci
MOTOL
+ prý velmi osobní přístup - podle zkušenosti kamarádky
+ samostatný porodní pokoj
- Míša by za mnou nemohla na návštěvu (to vadí hodně
- mám to dost daleko
- budova je ošklivá, vypadá to tam příliš jako v nemocnici, chodby jsou rušné a spletité
BULOVKA
+ mám to docela blízko
- budova je stará rozpadlá a nepřístupná pro kočárky (byly jsme tam za babičko ukdyž ležela se slinivkou a museli jsme za ní šplhat nahoru po kamenných schodech do takové skoro ruiny - neumím si představit chodit tam na předporodní a to někdy i s kočárem)
- velmi nepříjemné jednání s rodičou - maminka a kamarádka tam rodily (i když jedna před 30 a druhá před 20 lety 🙂) a obě říkali že sestry byly nepříjemné a prý na ně během porodu křičely
VINOHRADY
+ z místa bydliště to mám asi nejblíž
+ prý tam dobře vařej
+ menší porodnice a trochu více soukromí
- málo odborný přístup, vážnější případy neumí řešit
- kauza zpackaného porodu chlapečka, který jsem viděla několikrát ve zprávách
KRČ
- porodnice je pro mě příliš daleko
jinak toho o ní moc nevím
Tak toto jsou pro mě asi nejdostupnější možnosti a vás maminky prosím o vaše zkušenosti, moc děkuju
-
Jo a ještě v Motole bylo dobrý jídlo (resp. ne úplně vhodný pro kojicí matky - třeba knedlíky a tak, ale chuťově moc dobrý a hodně, co jsem slyšela, tak v podolí a na bulovce děs běs - k večeři jeden rohlík namazanej bůhvíčím, tady ovoce, zelenina, atd.) a taky na mimino všechno k dispozici (oblečení, plíny, kosmetiky - samozřejmě oblečení nic moc, ale mně to bylo jedno, byla jsem ráda, že nemám hned poblinkaný svoje) + erární košile pro nás maminy a jeden balík vložek.
Ale pokud to máš přes celou Prahu, tak bych se na to vyprdla a jezdila tam, kde to máš nejblíž...
Já budu taky pět chválu na Motol. Ty porodní pokoje jsou opravdu úplně nový a skvěle vybavený, ani jsem nějak neslyšela hluk z těch ostatních. PA a doktoři perfektní, velice milí a profesionální, fakt si je nemůžu vynachválit. Pokoje na šestinedělí byly v pohodě, já byla na dvoulužáku a koupelnu se zachodem jsme měli společnou ještě s jedním pokojem, což bylo fajn a fakt jsem se tam za ty 4 dny s nikým nepotkala 🙂 a to jsem tam trávila hodně času.. Mohli by trosku renovovat ty sprchy teda, i když tam byl závěs, tak voda byla po sprše všude...hodně jsem se bála jaký budou sestřičky ( po tom, co jsem odevšud slyšela), ale byly fakt perfektní, se vším pomohly, s čímkoli se za nimi dalo přijít. Měla jsem tam oblíbený hlavně dvě trošičku starší, ty mi hodně pomohly s kojenim, mimču totiž moc nešlo ze začátku sát..jen jedna mladá sestřička mi nebyla moc sympatická, ale to taky přičítám tomu frmolu, co tam zrovna byl. Jak bylo řečeno, dostaneš asi 2 balíky vložek, košile si tam můžeš brát jak chceš a pro miminko tam je všechno..já jsem si teda nechala oblečení na mimčo dovézt, protože jsem neměla nervy na ty zavazovaci košilky a navíc mu to bylo nějaký menší... Jídlo nemocniční klasika, mně to příliš nejelo teda...návštěvy v pohodě na pokoji, já teda vítám ze tam nesmí děti.
Jinak mě opravdu mile překvapilo jak tam všichni byli fakt hrozně hodní a taky teda mladí, to jsem koukala 🙂
S tou registrací to zas není taková kovbojka, jak se dělá. Prostě si předvyplň formulář a jen si ho v 8:00 aktualizuj, podle mě není možné se tam takto neumístit. Jinak, já jsem rodila v Podolí a přímo během porodu jsem byla vlastně spokojená, ale když nad tím pak přemýšlím zpětně, tak to je vlastně stejná automatizace jako jinde. Nemohla jsem si třeba vybrat polohu, sice je moc pěkné, že tam mají porodní stoličku a snad i žíněnku, ale stejně jsem musela rodit na křesle, sice v polosedu nebo na boku, ale prostě gravitace neměla moc možnost pomoci. Osobně jsem byla po skoro dvouhodinové 2. fázi porodní tak vysílená v rukou - jak jsem se při tlačení zapírala, že jsem neměla sílu udržet ani ten rohlík, co mi tam pak naservírovali, a proto jsem chtěla mít soukormý pokoj, kam by se mnou šel partner, aby se o malýho ty první hodiny postaral... měli ale jen ten nejdražší nadstandard za 2700,- a to se mi fakt platit nechtělo... takže po 2hod bondingu (kterej teda taky začal až cca 5min po narození, protože prý museli malého zkontrolovat, ale vzhledem k tomu, že měl i po tom trochu dramatickým konci apgar samé desítky, tak to asi nebylo nezbytně nutné) jsem šla na normální pokoj a malej byl tři hodiny na sesterně, než jsem se trochu zmátořila... pak mi ho sice stále nechtěli dát, že prý by mi ho stejně za dvě hodiny přinesli, ať se trochu prospím, ale já bez nej samozřejmě ani oko nezamhouřila, ale když jsem na tom trvala, tak mi ho dali... ale jinak teda všichni byli super příjemní, jen primářka dětská trochu studenej čumák, ale sestřičky i doktoři do jednoho moc milí.... jen teda to jídlo je asi za trest a pak ty společný sprchy... sice stačily, ale desetkrát za den se šunout přes celou chotbu, když vypadáte jak zombie, není nic moc příjemnýho...
ohledně registrace, já se registrovala někdy v únoru 2014 a do Podolí (kam sem strašně chtěla) se mi ani přes předvyplněnej formulář nepodařilo zaregistrovat, k Apolináři naprosto v pohodě (byla to moje nouzová varianta), ale nakonec sem Apolináře nemohla zkousnout a tak sem hledala další, nakonec sem rodila v Krči, kam se původně vubec nechtěla. A sem moc ráda, byla sem moc spokojená a to, že já sem šílenej pacient, na všem něco najdu a byla sem i dost nepříjemná, problémová a nemužu si na nic kromě ceny nadstandartu a jídla nic moc stěžovat. Kdybych musela rodit znovu, tak opět Krč.
@panikh: no co s týče té vzdálenosti tak já úplně zapomněla na nové metro 🙂 s ním se tam dostanu do hodiny. Tedy nejdřív od nás tram. č 1 na Hradčansou (asi 20 minut) a odtamtud už metrem až k nemocnici, ještě jsem tamtudy nejdela tak snad je to blízko k východu. Takže tenhle problém by odpad.
Za to ovoce a zeleninu k jídlu bych byla moc vděčná. U Apol. jsem za celou dobu pobytu (8 dní když počítám ty tři před porodem) dostala asi 2 jablka, 1 pomeranč (při kojení též nevhodný) a jeden třešňový kompot, naštěstí jsem měla vlastní ovoce co přinesli návštěvy.. Ale jídla nebyla špatná k obědu skoro každej den omáčka s velkým flákem masa (opravdu silný plátek) a k tomu knedlík, rýže či brambor + každý den polévka - vývar a jednou byl dokonce řízek, ke snídani bývalo pečivo se sýrem, salámem (kladenská pečeně) či jogurtem - sýr nebo salám jsme dostávali celé komplet vakuované balení, dalo se to uložit i na později a některé pečivo, třeba kaiserka bylo také balené v igelitu. No večeře bývali někdy teplé - krupicová kaše, tvarohové sladké knedlíky... K jídlům přikládaly zejména jogurty či ochucené mlíko v krabičce, ovoce fakt jen vzácně. V den operace jsem pak nejdela vůbec nic, jen pila hořký čaj a jako první snídaně další den jogurt + piškoty, k obědu jsem se už do sebe snažila dostat polévku, bramborovou kaši a nějaké fakt hodně najemno namleté maso 😝, k večeři bylo to samé a další den už normálka bez diety. K pití jsme celou dobu měli čaje - sladký i hořký a k snídani dávali bílé kafe. Co mi chybělo byla dostupnost rychlovarné konvice či vlastní kuchyňky, ale ta rychlovarka by stačila. Měla jsem s sebou kojící čaje a chtěla jsem si je dělat, ale ke konvici přístup nebyl a personál není v tomhle ohledu zrovna nejochotnější. Kdybych to měla zhodnotit jako celek tak gastronomická sebevražda to rozhodně není, jídla byla dobrá a docela i pestrá. Na to že je to státní nemocnice slušný, čekala jsem horší nemocniční blafy no.
@partyzanka91
Posílám trochu delší komentář, ale Krč si to zaslouží.
Rodila jsem v říjnu 2015 v Krči jako prvorodička. Od příjmu až po propuštění jsem byla naprosto spokojená s péčí o sebe i dceru, s přístupem personálu, prostě se vším. Do Krče bych šla znovu a doporučila jí i nejlepší kamarádce.
Můj porod probíhal z mého pohledu úplně hladce. Paní doktorka se sestřičkou působily naprosto klidně, což jsem hodně ocenila. Nikdo mě nestresoval, nemusela jsem dělat žádná rychlá rozhodnutí a mohla jsem se soustředit na sebe a na to, jak se na miminko těším.
Velký dík proto patří jak paní doktorce Figurové, ke které chodím také na gynekologii, tak veškerému personálu nemocnice.
Dcera se narodila předčasně, a tak strávila první den na JIP ve vyhřívané postýlce. Já jsem byla na oddělení šestinedělí. Na dětském JIPu nemůžete být s miminkem, ale můžete ho chodit navštěvovat a odstříkávat pro něj mléko. Samozřejmě se mi ten první den stýskalo, když jsem svojí holčičku viděla jen párkrát , ale ani jednou jsem neměla pochybnosti o tom, že je o ní dobře postaráno. Miminko může na JIPu navštěvovat i tatínek.
Jak vypadá klasické šestinedělí, nemůžu říct. Nemocnice se rekonstruuje a namísto tohoto oddělení jsou všechny maminky na nadstandardu. Tam je to opravdu pěkné. Výhodou jsou i dlouhé návštěvní hodiny. Po rekonstrukci bude určitě pěkné i nové oddělení šestinedělí.
Když už nemusí být miminko na JIPu, můžete se přestěhovat za ním na oddělení nedonošených dětí. Hned další den jsem tam dostala pokoj a od té doby jsem měla dceru u sebe. Toto oddělení není nijak velké a ani nepůsobí jako nemocnice. Každá maminka má spolu s miminkem svůj vlastní pokoj, který je zařízený spíš jako doma, něž jako v nemocnici (žádné kovové postele a noční stolky, dlaždice a zápach dezinfekce). Samozřejmě vždycky může být pokoj větší a vybavení ještě lepší. Ale o tom to není. Smyslem není srovnávat s pětihvězdičkovým hotelem.
Co ale pětihvězdičkové bylo, byla celková nálada na oddělení. Obrovskou zásluhu na dobré atmosféře má celý personál. Sestřičky byly milé, vždycky ochotné odpovědět na jakýkoli dotaz. V klidu mi všechno ukázaly. Když jsem potřebovala, všechno zopakovaly. Těch informací je opravdu hodně, zvlášť pro čerstvé maminky. Když jsem odkývala, že něčemu rozumím, a za pět minut jsem se ptala znovu, protože jsem to stačila zapomenout 🙂 , žádná ze sestřiček se netvářila kysele.
První dny, když ještě maminky nejsou moc zkušené, stačí, aby miminko déle plakalo, a sestřičky se přijdou zeptat, jestli něco nepotřebujete.
Ocenila jsem vytrvalou podporu při kojení. Sestřičky mi taky poradily, kde holčičku pohladit, aby se utišila a kde, aby neusínala při krmení.
Optimismus dodává i to, že se na vás zaměstnanci usmějí a popřejí pěkný den, když jdete na oddělení po chodbě. Nebo prohodí pár slov. To neplatí jen pro zdravotníky, ale i pro pomocný personál.
Děti tam prostě mají rádi a zacházejí s nimi ohleduplně a jemně. Z maminek nedělají neschopné nešiky, když něco nejde napoprvé.
Celkem jsem se při zkušenosti z některých nemocnic obávala jídla. A přiznávám, že jsem taky trochu mlsná. Byla jsem příjemně překvapená. Nečekejte, že tam vaří první vývařovna s michelinskou hvězdou, ale jídlo mělo chuť i barvu a nebylo jednotvárné. Občas se trochu minulo dietou pro kojící matky (třeba špenátem s pořádnou dávkou česneku 🙂 ), ale celkově to nebylo zlé. I tak doporučuju vzít si s sebou něco, co máte rády a co se snadno jí. V noci po kojení jsem si často dávala, druhou, třetí a čtvrtou večeři 🙂
Návštěva na pokojích je jen pro tatínky. Ostatní musí být ve speciální návštěvní místnosti. Vypadá to sice jako omezení, ale je to pochopitelné, na oddělení jsou některá miminka skutečně hodně malá a citlivá. Zato tatínkové můžou po domluvě přijít i mimo návštěvní hodiny. Nikdo se tu na ně nedívá jako na vetřelce.
Pro maminky, které porodily předčasně, je hodně praktické i to, že vám tu miminko pohlídají, když potřebujete jít mimo nemocnici něco zařídit. Sice jsem toho nevyužila, ale kdybych tu holčičku nechala s kteroukoli sestřičkou, nemusela bych se bát, že se o ní nepostará na jedničku.
Kdybyste měly pocit, že jste totálně vyčerpané, miminko vám pohlídají i v noci.
Porodnici hodně křivdí všechny ty diskuze o tom, že doktoři a sestry dělají klidně všechno špatně, jen aby si usnadnili a urychlili práci. Když půjdete do porodnice s tímhle přístupem a budete namísto spolupráce při porodu pozorovat, co a proč dělají lékaři a sestry, a jestli je to přesně podle toho, co se dočtete v rádoby odborných diskuzích a knížkách, tak si moc nepomůžete. Ptejte se, buďte pozitivně naladěné a šťastné (vždyť se vám právě narodilo to dlouho očekávané miminko). Občas je taky potřeba si přiznat, že nemáte patent na péči o dítě (zvlášť když máte první) a že teorie na internetu a v knížkách potřebuje korekci praxí zkušených sestřiček a doktorů.

Já rodila v Motole a nedám na něj dopustit. Moc milí lékaři i sestry, měla jsem jistotu, že kdyby se cokoliv stalo, tak kde jinde by se o nás postarali než právě tad, porodní sál (pokoj) krásný nový, pak pokoj po dvou se sprchou a toaletou hned za dveřmi. Navíc to mám autem asi 3 minuty. Jak vypadá barák zvenku je mi jedno, protože na něj zvenku stejně nekoukám. A uvnitř tedy ta porodnice fungl nová, šestinedělí teda nerekonstruované, ale dalo se. Děti tam na návštěvu nesmí, já rodila první, tak mi to bylo fuk, na druhou stranu zase smí návštěvy na pokoj a můžou tam být od 14 do večera, to jinde je to, myslím, omezenější. Byla jsem moc spokojená a půjdu tam zas.