Měli byste dětem říct o jejich IVF původu?

Máme syna z IVF, teď je mu 6 let. Až bude IVF předmětem nějakého rozhovoru mezi námi, tak si připravíme půdu a určitě mu to řekneme. Nechci, aby se to dozvěděl od někoho jiného a také z toho nechci dělat kovbojku. Dost se nám osvědčilo, když se dítě zeptá na nějaké těžké téma, podat to prostě jako chleba s máslem - žádná těžkopádná diskuse, složitosti, vážné výrazy, ale v klidu říct, jak to je a dát dítěti prostor to zpracovat, ptát se, zajímat se, neodbývat jeho dotazy, i kdyby se ptalo pořád dokola.
Zatím tedy nemám osobní zkušenost, ale jsem jednoznačně rozhodnutá to synovi říct.

Mám dvě děti z IVF a rozhodne jim to řeknu. Nevidím na tom nic špatného

Mám dceru z IVF a nikdy jsem jí to netajila. Naopak jsem to brala jako, že jsem jí tak moc chtěla, že jsem absolvovala co jen šlo. Nechápu, co je na IVF špatného?

Pokud nejsou z darovaneho vajicka nebo darovanych spermii, tak bych to neresila. Pokud je biorodic jiny, tak v souvislosti s lekarskou anamnezou asi jo. Nejak primerene veku asi nejdriv kolem nastupu do skoly

Nepises jestli je vajicko tvoje a spermie partnera. Jestli ano, pri otazce plozeni deti bych normalne rekla, ze je vice variant a protoze s tatinkem to neslo prirozene tak vam pomohli. Nevidim nic spatneho na tom, aby to bylo tajemstvi.

Máme syna z IVF a neví to nikdo, podařilo se nám to úspěšně utajit (u nás to tedy naštěstí nebyla tak dlouhá cesta, podařilo se hned 1.IVF a 1.ET), takže nehrozí, že se to dozví od někoho jiného. Vzhledem k tomu, že žádný genetický problém u nás není, nebo o něm nevíme, tak si myslím, že není podstatné, aby o tom věděl. Samozřejmě pokud jednou přijde a zeptá se sám od sebe, tak mu to řekneme. Zároveň teď čekáme druhé dítě - počaté přirozeně a také mu nebudu říkat, kde jsme ho zplodili 🤷🏻‍♀️

Já už teď když si se synem povídám, tak mu jako způsob tvorby dětí dávám i to, že se přijde k doktorům a ti dají semínko do bříška. Myslím, že dítě by mělo znát i podstatu svého zrození - ale ono to stejně nejpozději v pubertě někde vyhrabe, pokud o tom doma je jediný záznam 😀.

@merope souhlas. Navíc, my se nazili pět let, a nikdy jsem se tím netajila, takže kolem nás to ví spousta lidi. Nevidím nic špatného na tom, říct dítěti, ze jsme si ho moc prali, tak nám pan doktor pomohl, abychom ho mohli mít. Geneticky jsou obě plne naše.

Já vím, za jakých okolností jsem byla zplozená, přijde mi to normální. Stejně tak, když na to přijde řeč, to přiměřeně vhodné situaci řekneme našim dětem (není na tom nic zvláštního). A vím o kamarádech, kteří svým dětem normálně řekli, že jsou z IVF - viz hádka dětí našich kamarádů: Starší dítě se mladšímu (to vzniklo náhodou, protože si rodiče po zkušenosti s prvním mysleli, že nejsou schopni přirozeně dítě počít) vysmívá "ale mě rodiče aspoň chtěli" 🙂 Berte to s nadsázkou, oba jsou to puberťáci, teď už teda na prahu dospělosti. Nechápu, proč to tajit.

Urcite bych to rekla, klidne zacit uz ted, jak pisou holky vyse, ze jsou ruzne zpusoby tvorby deti.
Pokud jsou z "darovaneho materialu", tam je to podle me hodne slozitejsi, a na zamotani hlavy. Ale tim spis by to mely vedet, uz jen kvuli rodinne anamneze treba.

Já jsem to dceři řekla, ještě jsme si dělaly legraci, že je z mrazáku..je totiž z KET. Je jí pořád zima a i v létě 😀 vzala to v pohodě, vysvětlily jsme si to a nijak špatná z toho nebyla

Taky nad tím někdy přemýšlím, ale zatím mám miminko ještě v bříšku. Každopádně já osobně nemám problém to pak dítěti říct, pokud se na tom shodneme s partnerem 😊
Vím o téhle knížce a moc se mi líbí, tak pro někoho třeba dobrý tip - https://www.familytrees.cz/

Ahoj, mám dceru (7 let) ze zkumavky a syna (5 let) přirozené početí. Už jsme to probírali několikrát, ani nevím kdy poprvé, ale už dávno, není to tajemství a nevidím na tom nic divného, naopak v dnešní době velice běžné.

Mam starsi dceru z IVF, je ji 10 let. Zatim jsme se na tema vznik miminka bavily jen obecne, takze vi, ze se musi spojit spermie a vajicko a pak miminko roste v brisku a pote vyleze ven a vi i kudy. Ale ruzne cesty spojeni jsme neprobiraly.

Setkala jsem se pred lety ve svem okoli s pohrdavym nazorem, ze nekdo je "decko ze zkumavky" jako by to snad bylo neco ostudneho. Pro me je ten dany clovek jen hlupak, ktery nevi nic o problematice.
Doufam, ze doba natolik pokrocila, aby se dceri nikdo nevysmival. Az na to prijde rec, jsem pripravena ji to rict narovinu a popravde, pokud se bude ptat.

Druha dcera se povedla prirozene, pro zmenu se ale narodila cisarem.

U nas nakonec IVF nebylo potreba, ale nevidim duvod, proc to tajit, beru to jako jeden ze zpusobu poceti a nevidim na tom nic spatneho, naopak je pro me fascinujici, ze diky vede muzou mit deti lide, kteri by jinak vlastni deti mit nemohli, nebo dokonce mohou mit s jistotou zdrave deti lide-prenaseci ruznych zavaznych onemocneni.
Pro me je to zazrak, stejne jako prirozene poceti.
O IVF jsem synovi vysvetlovala uz asi v jeho ctyrech letech, kdyz jsme resili, jak vznikaji dvojcata. Proste je to u nas prirozena soucast sexualni/reprodukcni vychovy. Zrovna nedavno jsem mu vysvetlovala, ze jsem byla pred tehotenstvim s nim dvakrat tehotna, ale miminko nakonec nevzniklo (zamlkle tehotenstvi), je to proste soucast meho/naseho zivota.

Myslím , že když to nejde samo tak si pomůžete jinak. Co teprve rodiče dětí, kteří jsou adoptovaný.

Já to včera svému dvouletému synovi řekla, ale moc to nepochopil. Tajit mu to nebudu, když přijde a zeptá se, řeknu to normálně jak to je. Dneska už to nejí tabu. Rozhodne není nic min, ba naopak. Je daleko víc…

@berushe14 no vzhledem k tomu, ze to moc nechapu ani ja ( poberu tu informaci, ze oplodneni je nejakou lekarskou metodou, a to mi staci) tak asi fakt nema smysl to nejak rikat dvouletemu. Jak jsem psala vyse, tak treba zvidavy predskolak by to pobral.... na te moji urovni😉

To je jeste takove reminiscence z osmdesatek, ne? Si pamatuju, ze kdyz byl nekdo "ze zkumavky" tak to bylo ekvivalentni k "je exot". Ale to uz je dneska asi fuc.

My to našemu dítěti také řekneme, nemám problém to říct ani okolí, tak to přeci nebudu tajit před vlastním dítětem.

@konidana
@berushe14 podle me nejde ani tak o to, jak moc to pobere, ale uz to nejakym zpusobem vi (i kdyz tomu nerozumi) a odmala s tou informaci bude vyrustat a bude to pro neho naprosto prirozena vec. Kdyby nahodou v zivote potkal i*ioty, co budou mlit neco o neprirozenosti deti ze zkumavek atd, tak bud nebude chapat, co to ten dotycny mele, nebo uz bude dost stary na to, aby toho dotycnyho usadil, jak se veci maji 😉

Mám děti z Ivf a ještě s dárcem - vědí to, protože jsem to říct musela - rozvod s ex.
Nevidím důvod proč dítěti neříct, že vzniklo ze zkumavky ( ovšem pokud je to s dárcovských vajíček či spermií, tam bych zvážila situaci)
V budoucnu bude čím dál víc tato metoda využívána, já jsem byla šťastná, že to vyšlo a děti jsme měli.

Ano rekneme to normálně i vzhledem k tomu, co má starší za nemoc

Ano, ví to oba. Vzhledem k genetické vadě budou muset stejně oba jednou na testy, aby měli zdravé děti.

Mně třeba můj otec řekl, kde mě zplodili 😃 manžel a švagrová jsou z IVF a ví to, dcera je z IUI a až na to dojde, tak jí o naší cestě k ní rozhodně řeknu. Nevidím důvod, proč to tajit.

No já vím přesně kdy a kde si mě rodiče vyrobili a tříletý syn se už taky ptal na svůj původ a řekli jsme mu pravdu (u nás tedy klasika) 🙂. Já bych to dětem, když se budou ptát (a oni budou), určitě řekla. Vždyť na tom není nic špatného.

A jsou z vašeho embrya? Tvého vajíčka a manžela spermie? Pokud ano, tak v čem je problém? Vůbec bych se tím netajila. Až se někdy zeptali tak řekněte, jak vznikají děti a že mamince a tatínkovi musel pomoct doktor s tím. Až budou větší tak vysvětlite. Ale vůbec bych to neprozivala. To není žádné tajemství u kterého se máte bát prořeknutí.

Ano. Budou se stejně ptát, jaký byl porod a těhu apod. Navíc, pokud byl problém v nějaké nemoci u Vás, mohou mít podobný problém. Já mám jedno dítě běžným způsobem a druhé prostřednictvím IVF. A obě to mají popsáno ve svých “denikách”, co se píšou od mimin. Nikdy by mě nenapadlo to dítěti neříct, patří to k identitě dítěte - např. jako adopce. Je to součástí jeho života a není to nic špatného. Naopak se mi o tom psalo do toho deníku líp, než o tom, že druhá vznikla neplánovaně hned rok po porodu první holky, blablabla. I já vím, za jakých okolností jsem byla zplozená, že naši měli velké potíže, vím i jaké, trvalo to dlouho - roky. A přijde mi dobré, že to vím. Je to ucelené.

Jasně - řekli jsme mu to, asistoval mi při píchání injekcí u druhého pokusu, připravoval dezinfekci, ví t i ví že byl císařem - takže téma sexuální výchovy je u nás jednoduché 🙂 Vůbec nevidím důvod to tajit, kolikrát si z toho děláme legraci, když udělá nějakou koninu, jestli tam náhodou někdo něco nepřimíchal (máme trošku černý smysl pro humor a dítě má neskutečné hlody) Je fajn, že kdyby měl náhodou někdy problém, tak ví, že to vůbec není žádná katastrofa, ale zkrátka je to jen jiná cesta... A když jsme u toho, naši se taky netajili, kde mě vyrobili (jsem z dovozu, vlastně z Tuzexu - před revolucí z Německa 🙂 )

Jo a někde tu mám v deníčku prcka hlášku - něco ve smyslu, že je jako Harry Potter, také přežil díky maminčině lásce ( ví, že měl mít dvojče )