Dvě placenty a vcestné cévy (vasa praevia) v těhotenství

Maminky, je tu nějaká která si prosla těhotenstvím s diagnózou Vasa praevia a prosím podělila se o své zkušenosti s těhotenstvím a hlavně porodem?
Ve 22tt jsem skončila v nemocnici kvůli krvácení. (Předtím jsem často spinila a párkrát slabě krvácela, ale nikdy nikdo předtím nenašel důvod).teď naštěsti v jiné nemocnici pan Dr. Objevil,že mam "dvě placenty" jedna hlavní na zadní straně a druhá drobná co zasahuje ...
eillieautor
13. čer 2018
.... Zasahuje přes branku a částečně na přední stěně. Jediné co mi ktomu bylo řečeno, je naprostý klidový režim, ležet a plánovaný císař. Nic víc.vse odstratni jsem musela "dostudovat" z odborného článku na netu. Ale víc byme zajímaly base zkušenosti. Jak vše probíhalo a kdy Vám naplánovali císař? Celková anestezie nebo jen částečná? A co prckove všechno vporadku?
eillieautor
13. čer 2018
lucisuska
13. čer 2018
Ja mela placenta praevia centralis a co znam holky s timto typem placenty, tak zadna nevydrzela az do "konce", tzn. 36.-37.tt, kdy se planuje cisar ve vetsine pripadech. Vsechny jsme porodily od 29.do 35 tt kvuli masivnimu krvaceni. Dulezite ale je, ze jmse my i miminka v poradku. Nechci te strasit, jen nemam rada planr nadeje a pisu proto uprimne svou zkusenost. Ridim se heslem.. Kdo je pripraven, neni zaskocen a muze byt jen prijemne prekvapen 🙂
eillieautor
13. čer 2018
@lucisuska dekuju moc.! 😊 Přesně o to mi jde. Nemazat med okolo h*by a ty uklidňující zprávy. Kdyby to bylo úplně ok, tak nedostávají všechny maminky hned rizikac a neplánuje se císař tak moc brzo. To umrti miminek je tam hrozně veliké 😞 Tak se chci připravit na vše, chtěla bych znát všechny komplikace co by mohli nastat a případně co dělat nedelat na co si obzvlášť dát pozor.
lucisuska
13. čer 2018
@eillie Já jsem věděla, že mám placentu hodně nízko od začátku (od 1.screeningu), ale pořád mi všichni říkali, že se vytáhne (v 1.těhu se opravdu vytáhla). Až ve 28.tt mi řekla gyndařka, že se placenta bohužel nevytáhla, naopak sjela ještě víc dolů a že tomu, že by se vytáhla už nevěří. Proto mi řekla, že mám dojít ještě ve 31.tt na kontrolu k ní a pak mě už pošle do nemocnice do rizikové poradny. Kdybych náhodou začala krvácet, tak mám jet rychle do nemocnice, kde se těhotenství pokusí ještě udržet, ale že je možné, že to nepůjde a porodím dřív. To bych musela do krajské nemocnice, kde je perinatologické centrum a kde jsou zařízeni na předčasné porody. Že hlavně nesmím mít žádný sex, aby se to mechanicky nedráždilo, nezvedat nic těžkého (měla jsem 2,5 letého syna) a mít spíše klidový režim. Tak jsem s malým hodně polehávala (měla jsem opravdu štěstí, že měl období prohlížení obrázkových knížek), dívali jsme se na pohádky, chodili na hřiště před barák, prostě taková pohodička. Já jsem si pro jistotu během dvou dnů dokoupila všechnu výbavičku, zařídila co je nutné, sbalila si tašku do porodnice a šla naposledy do práce (učila jsem v jazykovce). To bylo v pondělí.
V úterý nad ránem (29.tt) jsem se vzbudila a cítila se "mokrá"... Strašně jsem se lekla, že mi praskla voda a utíkala na wc. A tam jsem zjistila, že je to krev... Tak jsem volala manželovi do práce, ten to nebral, potom jsem teda volala sanitku a hned pro mě přijeli a odvezli mě i s malým do nemocnice... Tam mi řekli, že už tam nejspíš zůstanu do toho porodu a že když se to bude opakovat, tak musím jet do té krajské. Napíchali mi kortikoidy a měla jsem "klidový režim" - mohla jsem do sprchy, na wc, na chodbu, ale jinam ne. Pořád jsem špinila Za týden jsem začala znovu krvácet nad ránem a převezla mě sanitka do té krajské nemocnice. Tam se jim to krvácení podařilo zase zastavit. No a za týden jsem krvácela znovu a to už byl průšvih, protože jsem se začala otevírat, tak jsem 31+6 jela na sál. Měla jsem štěstí, že malý měl 2200 g, takže vypadal skoro jako donošené miminko. Ani po porodu neměl žádné velké komplikace a opravdu při nás stáli všichni svatí.
Před porodem všichni řešili, jestli mají dostatek krve k případné transfuzi - nebyla naštěstí potřeba a ještě mi dali podepsat papír, že souhlasím s odejmutím dělohy, pokud se krvácení nepodaří zastavit. K tomu taky nedošlo... ikdyž po těch zkušenostech nevím, jestli bych ještě chtěla 3.dítě. Klidně se ptej, co potřebuješ vědět, mě to hodně pomáhalo, když jsem věděla, že je někdo s podobnýma zkušenostma.
eillieautor
13. čer 2018
@lucisuska děkuju moc za vyčerpávající odpovědi. Jsem ráda, že se někdo podělí o zkušenosti. Toto je moje první a doslova vymodlene těhotenství po x létech a od začátku bohužel ne zrovna klidné. Sice máme trošku jinou diagnózu, ale myslím, že přístup a výsledek je stejný- krvácení/císař/nedonosenatko . U mě bohužel rovnou řekli, že se nic nevytahne, protože ten malý lalok co mám dole se nemá šanci vytáhnout, ale největší problém je, že jsou propojeny vcestnymi cévami volně mimo obal. O prcka mam strach, ale je to frustrující nic moc dělat, kór když me nic nebolí a překypují energii a jen ležím. Jediné štěstí bylo, že to po xtem krácení a špinění objevil 1/10 doktorů co mě prohlíželi. Všichni mi tvrdili,že neví proč krvácím, že asi nejaka žilka. Rodit s touto diagnózou prý znamená jiste úmrtí miminka a velké ohroženo vykradení maminky
lucisuska
13. čer 2018
@eillie to jsi někde vyčetla? určitě věřím, že ta prognoza není tak strašná!!!!
eillieautor
13. čer 2018
@lucisuska myslela jsem přirozený porod. Špatně jsem to napsala. Jediná možnost jako u tebe je u nás včasný císař.
lucisuska
13. čer 2018
@eillie A ten určitě klapne!!! V případě jakýchkoliv sebemenších komplikací bych jela do nemocnice. Já na jednu stranu tu nemocnici nedávala.... Nechtěla jsem tam ležet a doma byl malý syn. Na druhou stranu jsem měla strach o sebe i o miminko a byla v nemocnici klidnější. Nakonec to všechno uteklo a dalo se to zvládnout 🙂 když budeš v nemocnici, tak v případě komplikací jedeš okamžitě na sál.
swetlusska
13. čer 2018
Já měla nějakou dvojitou placentu či co, rodila jsem po týdnu krvácení a pobytu na rizikovém, přirozeně, ve 32 týdnu. Na sále se pak divili co to je za tvar placenty. Ale radši jsem si nic dopředu ani potom už nestudovala, jsem ráda, že jsme přežili a všecko dopadlo nakonec OK. Ikdyž to bylo dost náročný. Přeju hodně zdraví a sil.
svetlanalana
15. čer 2018
@eillie ahoj, já byla v nemocnici cca dva týdny, protože jsem se otevírala, sledovali mě, byla jsem ráda, že jsem tam a můžu dodržovat klid. Ze začátku tvrdili, že určitě bude cisař s takovou diagnozou, ale čím víc se blížil porod, doktor řikal, že zvážuje přirozený, protože se céva "vzdaluje od bránky" a cituji "teoreticky by to nemělo znamenat komplikaci, když je v bezpečné vzdálenosti"... tohle se mi vůbec nelíbilo, celé těhotenství mě strašili, že nemůže dojít k přirozenému porodu a pak říkají tohle... Nakonec to dopadlo tak, že mě pustili domu s tím, že nebude plánovaný cisař a za dva dny, když jsem byla ve 35tt, mi začala odtékat plodovka, přijeli jsme do porodnice, doktorka si mě prohlédla a řekla, že dnes se malý narodí, já jí říkala, že mám tu diagnozu a ona, že jdeme udělat UTZ, jestli tam tu cévu uvidí a nenašla jí, pak mě dala na křeslo a "vystřelila" plodovka, pak zavolala primáře, aby rozhodli, co se mnou, primář cévu na UTZ také nenašel, ale řekl, že okamžitě na sál, že nebudou riskovat a že mohlo by to špatné dopadnout, do 15 minut malý byl na světě a pak mi pán primář řekl, že rozhodli dobře, protože ta céva tam byla. Jsem vděčná Bohu, že to tak dopadlo, že zrovna tehdy tam byl pán primář a že takhle rozhodl. Držím Ti pálce, at jste oba dva v pořádku a máš to za sebou. Vím, jaké to je, ten stres a strach
eillieautor
15. čer 2018
@svetlanalana děkuji moc za zprávu a za podělení se s zkušenosti. Mě vidělo x doktorů pokaždé když jsem krvácela a objevil to jen jeden, ostatní asi laxní. Co už hlásím, ze to mám,tak najednou to vidí všichni. Člověk asi musí mít to štěstí a narazit na správné lidi

Začni psát odpověď...

Odešli