Strach z porodu

12 zkušeností

NovorozenecStrach z porodu provází během těhotenství24 mnoho žen. Existují i ženy, které trpí přímo chorobným strachem z porodu28, tzv. tokofóbií, kvůli které jsou schopny se dokonce vzdát mateřství. Porod je bezesporu velká životní událost pro každou ženu a ač se o porodních bolestech10 mluví jako o jedné z největší možné bolesti, výsledek jistě stojí zato. Strach z porodu může provázet nejen první těhotenství24, porod je vždy jedinečná záležitost a nelze dopředu říci, zda-li půjde vše "jako po másle" nebo zda nenastanou nenadálé komplikace. Důležité je však myslet pozitivně, na konci tohoto procesu čeká nastávající maminku i tatínka nejsladší odměna v podobě toužebně očekávaného miminka.

Několik tipů jak strach z porodu překonat

Strach z porodu je především zapříčiněn podvědomím nastávající maminky, které zpracovává všechny poznatky vázající se k porodu. Obecně je porod brán jako velmi bolestivý a nepříjemný zážitek. Není ovšem radno se tomuto rozpoložení poddávat, těhotenství je dostatečně dlouhé na to, aby s takovými pocity mohla budoucí maminka úspěšně bojovat, zjistila si dostatek informací o porodu, o tom, co očekávat a jaké jsou případné možnosti úlevy od porodních bolestí10. Při dostatku informací nebude strach z porodu jistě tak velký jako na začátku, kdy slovo porod, bylo něco zcela nového.

Těhotenský kurz

Vhodný způsob zbavení se strachu z porodu je navštěvování těhotenských kurzů, kde jsou nastávající maminky laskavým způsobem připravovány na tento velký prožitek. V rámci takového kurzu je možné mít sebou i nastávajícího tatínka137, což je další plus. I on se naučí, jak pomoci během porodu nastávající mamince i porodnickému personálu. V rámci těhotenského kurzu5 často bývá i návštěva porodního sálu, což je další krok ke zbavení se strachu a obav z porodu. V den "D" tak bude nastávající maminka vědět, kam jít a nové prostředí již nebude tolik stresující. Jednou z možností je i kurz hypnoporodu2 - ten podporuje přirozenost průběhu porodu a snižuje tak jeho bolestivost.

Porada s odborníkem

O všech pochybnostech a obavách je vhodné se poradit s gynekologem, porodní asistentkou, dulou1, nebo s někým podobně povolaným. Odborníci budoucí mamince vše objasní a tím se obavy z porodu mohou zmenšit.

Myslet pozitivně a těšit se na miminko

Pro mnoho nastávajících maminek jsou obavy z porodu vlastně strachem z neznámého. Porod samozřejmě nelze naplánovat do detailů, je však vhodné detailně rozumět tomu, co se ve kterou chvíli děje s tělem nastávající maminky a s miminkem. Pro větší uklidnění je také vhodné si vypracovat porodní plán31, ve kterém bude důkladně sepsáno přání rodičky1 (např. souhlas s epidurálem22 nebo souhlas s podáváním léků tišících porodní bolesti a pod.). K porodu samotnému přistupovat pozitivně, nepřipouštět si myšlenky na to, co vše by se mohlo pokazit a zkomplikovat. Pomůže soustředění se na to, že toužebně očekávané miminko se bude již brzy choulit v náruči svých rodičů.

Relaxace

Uvedení se do stavu klidu a pohody dělá divy. K tomu může pomoci těhotenské cvičení,9 masáž pro těhotné nebo od partnera, šálek dobrého čaje, procházka nebo jakýkoliv koníček. Nastávající maminka potom nemá tolik času zabývat se černými myšlenkami, spojenými s obavou z porodu.

Vyhýbat se strašidelným porodním historkám

Některé maminky se vyžívají v přednášení o svém hrůzostrašném porodu, trvajícím dva dny, nepřekonatelných porodních bolestech a pod. Doporučení je v takovém případě jen jedno, poděkovat a odmítnout. Takové historky nastávající mamince akorát přitíží.

Homeopatika

Strachu z porodu se může nastávající maminka pokusit zbavit i některými homeopatiky2.

Před porodem:

  • GELSEMIUM SEMPERVIRENS 15 nebo 30 CH ředění
  • Dávkování: 5 granulí ve chvíli, kdy začnou obavy z porodu
  • Použití: strach a úzkost před porodem.

Během porodu pak mohou pomoci např. tyto:

  • CAULOPHYLLUM THALICTROIDES 5 nebo 9 CH ředění
  • Dávkování: při nástupu děložní3 činnosti 5 granulí každých 30 minut, po odtoku plodové vody2 5 granulí každých 15 minut.
  • Použití: nepravidelné, málo účinné, bolestivé kontrakce32, atonická (ochablá) děloha, pomalá první doba porodní.
  • ACTAEA RACEMOSA 5 nebo 9 CH ředění
  • Dávkování: stejné jako u Caulophyllum - při nástupu děložní3 činnosti 5 granulí každých 30 minut, po odtoku plodové vody2 5 granulí každých 15 minut.
  • Použití: křečovité bolesti hrdla děložního, nepravidelné a silné kontrakce, bolesti, které vystřelují do stehen.

Schéma léčby doporučí nastávající mamince gynekolog nebo lékař homeopat.

Prostá věta na závěr

Někdy může pomoci při strachu z porodu jedna prostá věta: "Zvládly to jiné, zvládnu to také". Ženy jsou od přírody přizpůsobeny k porodům dětí a nic přirozenějšího, než-li porod děťátka, neexistuje a pár hodin bolesti za to jistě stojí.

Související články

Více o strachu z porodu na modrykonik.cz

Použité zdroje

  1. http://porodniradost.blogspot.cz/2012/12/strasak-zen-chorobny-strach-z-porodu.html
  2. http://www.jarodic.cz/cz/jak-prekonat-strach-z-porodu.php
  3. http://www.forexample.cz/view.php?nazevclanku=strach-z-porodu-jak-ho-prekonat&cisloclanku=2009100020
  4. http://www.zdravotnimagazin.cz/zdravi.4/jak-zvladnout-strach-z-porodu.6065.html
  5. http://www.vseprozdravi.cz/homeopatika-monokomponentni/tehotenstvi-a-kojeni.html
Pomohl ti tento článek?
 / Ne

Zkušenosti se strachem z porodu

Máš zkušenost se strachem z porodu?
Poděl se o ni a pomoz tak ostatním maminkám.
Napiš svou zkušenost
kateholloman
1. pro 2016

Strach ze třetího otěhotnění kvůli porodům

Vždy jsem si představovala, že budu mít aspoň tři děti (nejlépe však čtyři, aby si mohly hrát v párech).

Těhotenství byla zatím fajn, jen hodně nechutenství a potíže s kyčlemi.

První porod trval 30 hodin. Po prvních protrpěných 21 hodinách jsem se konečně otevřela na 3 cm a byla přijata, ale už jsem neměla další síly. Dostala jsem epidurál a po několika hodinách odpočinku jsem pak tlačila 40 minut, a po nástřihu byl na světě. Když jsem se probrala z epidurálu, měla jsem pocit, že mě srazil vlak. Stehy jsem si musela nechat po dvou dnech přešít. Zotavování bylo dlouhé, kojení náročné. Probrečela jsem celý první měsíc. Milovat jsem se nemohla dalších 6 měsíců kvůli bolestem v oblasti jizvy. Náročné na celé manželství.

Když jsem byla těhotná podruhé, modlila jsem se, aby můj porod byl do 12 hodin. (trval 11!)

Když jsem byla přijata po 9 hodinách kontrakci do nemocnice, nebyla jsem vůbec otevřená, ale usoudili, že jsou kontrakce skutečně porodní a nechali si mě tam. Po hodině se ke mě dostal doktor a že jsem byla konečně na 3 cm, dohodli jsme se na epidurálu. Ten se mi dostal až po 40-ti minutách a nic se po něm nezlepšovalo, jen dál rapidně zhoršovalo. Myslela jsem, že od bolesti celá rupnu a najednou mi řekli, že už je tam hlavička! Aktivní porod - 1 hodina. Na tři stahy jsem dcerku vytlačila za 2 minuty. Ani jsem nebyla mentálně připravena ji přijmout, jak se to rychle stalo.

Shrnutí - první porod: Trauma. Druhý porod - Naprostý šok.

Následovala poporodní deprese. Trvala celý rok.

Div se světe, že se bojím znovu otěhotnět! Na porod nemám ani pomyšlení. Děsím se ho. Já tak hrozně špatně snáším bolest (už jsem se smířila s tím, že jsem "citlivá" a sama to všem dopředu hlásím, aby se o mě řádně postarali, jinak tam zjančím!)

Přesto, potom, co polevila PPD, začínám si znovu říkat, co kdybych měla třetí dite? Pořídila bych mu dalšího sourozence, ať si spolu můžou hrát. :) Nebo možná radši dvojčata? Šílené myšlenky, ach ten mateřský instinkt!


A pak si zas vzpomenu na ty porody.... hmmm....
1 poděkování
alexsandra
1. pro 2016

Tokofobie

Děti mám dvě, první dcerka vyvolána, u druhé jsem ve 20tt prodělala ošklivý zánět ledvin, a pak se z úzkosti stala tokofobie. Skončila jsem na lexaurinu, a vzhledem k psychogeniníu astmatu na plánovaném císařském řezu... Brrr. :-(
0 poděkování
zerlinna
22. lis 2016

Strach ze sexu

Mám strach ze sexu, z těhotenství a porodu, na jednu stranu bych chtěla dítě, ale bojím se, že to nezvládnu. A taky jsem už na to stará, 40 pryč.
0 poděkování
tiburakova
7. pro 2015

Porod zvládne každá beze stresu

Já chci jenom tolik, rodit budu po páté a taky jsem přemýšlela a měla strach, ale proč? Je třeba si to uživat každým dnem a když už to přijde, tak je to přirozený - je to poslání matky a nemusí mit strach. Když to šlo dovnitř musí to jít i ven.

Mnoho síly všem! S pozdravem tiburakova. :-p
5 poděkování
mmirunda
6. črc 2015

Bála jsem se hodně

Už jako puberťačka jsem si představovala, jak já jednou budu mít děti, když mám tak strašný strach z porodu. Vůbec jsem si to nedokázala představit. Když už jsem ale měla ten správný věk, miminko jsem prostě chtěla strach nestrach. V té chvíli jsem si strach ani nepřipouštěla.

Těhotenství plynulo a já jsem opět dostala strach, jak to zvládnu. Rady, že porodila každá a každá přežila mě moc nepomáhaly. Já se prostě strašně bála. Nemám ráda, když nevím do čeho jdu. Mnohdy je to možná lepší, ale já nesnáším nejistotu a mám raději věci jasné a pevně dané.

Bolesti mi začaly v noci, nebolelo to moc, dalo se to krásně vydržet a já si říkala "Paráda to dám." Asi je to i tím, že jsem měla porod bez jakýchkoliv komplikací, zpětně si vybavuju, že jsem si ani jednou na strach nevzpomněla. Na dceru jsem se strašně těšila a ven prostě musela!!
2 poděkování
rituska88
31. led 2015

Obavy z neznámého

Strach z porodu jsem si v těhotenství moc nepřipouštěla - ze začátku jsem se uklidňovala tím, že je to ještě daleko, potom ke konci jsem myšlenky na porod spíš vytěsňovala a říkala si, že to přece zvládla každá, tak to taky musím nějak zvládnout a umřít mě snad nenechají.

Nakonec se to vyřešilo za mě - náš chlapeček se od 20 tt nacházel stále v poloze KP, takže mi začali plánovat císařský řez. Jenomže až do konce byla byť minimální naděje, že se ještě otočí, takže jsem vlastně pořád nevěděla, jak nakonec budu rodit. To mi vadilo víc - strach z neznámého. Kdybych věděla na 100% jak budu rodit, byla bych rozhodně klidnější, takhle jsem si na jednu stranu říkala OK, bude to císař, na druhou stranu, když už jsem s tím byla smířená, bála jsem se, že se malej ještě nakonec otočí a budu rodit normálně a nebudu na to psychicky připravená.

Císařský řez proběhl naprosto bez komplikací, pooperační bolesti jsem měla opravdu minimální a už druhý den jsem normálně fungovala v péči o sebe i synka. Říkala jsem si, pokud by byl takový každý porod, tak mám klidně 10 dětí. :-) Ale u druhého dítěte bych asi chtěla rodit normálně - vím, že to bude mnohem bolestivější a náročnější a že jsem blázen, ale prostě bych chtěla mít to srovnání císařského řezu a vaginálního porodu. A strach asi zase někam vytěsním, myslím, že touha po miminku bude větší. :-)
0 poděkování
frapik
8. pro 2014

Strach? Byl jen, když jsem si ho připouštěla.

Jako ve všech oblastech mého života přichází strach dlouho dopředu před onou událostí. Jsem taková plánovačka, dlouho dopředu si promítám různé scénáře a stejně tak to bylo i před porodem. Za tvorbu katastrofických scénářů bych určitě dostala Oskara. Ale když už den D skutečně přišel, na strach prostě nebyl čas. Samotný porod nakonec předčil všechny mé představy a byl to tak nádherný zážitek, že teď podruhé už se na něj těším. Ano, bolesti jsou velké a je to fyzicky velmi náročný proces, ale ten výsledek fakt stojí za to. Takže za mě - strachovat se netřeba, je to ta nejpřirozenější věc na světě a zázrak. Těšte se na to, že budete jeho součástí. :-)
2 poděkování
katyxq
6. pro 2014

Strach z porodu - ani ne

Vyloženě strach z porodu jsem neměla. Předporodní kurz asi dost pomohl, že jsem tušila, co mě čeká, a soukromá PA z toho nedělala hrůzu, ale naopak krásný a přirozený proces. A jestli jsem měla obavy, tak ty se ke konci těhotenství rozplynuly v přáních, ať už se narodí, tohle není pohodlné :-D (ale předčasně rodit nebo vyvolávat porod bych kvůli tomu rozhodně nechtěla). Prostě dle hesla - šlo to dovnitř, půjde to i ven. Miminko se narodit musí.
1 poděkování
luci_
26. zář 2014

Strach znovu otěhotnět

Prvního porodu jsem se ani moc nebála, stále jsem se přesvědčovala, že to bude snadný a v pohodě. Jenže malé se ven stále nechtělo, tak přišlo na řadu vyvolávání. Strach jsem dostala až den před nástupem do porodnice.

V porodnici jsem se celkem uklidnila, ale to, co přišlo, bylo tisíckrát horší než jsem čekala. Bolest jako když mi nůž bodají do podbřišku a porodní asistentka mi na to řekla, ať si nestěžuju, že ještě nerodím, že to nejsou kontrakce. V tu chvíli jsem asi začala panikařit - to to může být ještě horší? Jak dlouho to bude trvat?

No přežila jsem, ale bylo to před půl rokem a stále cítím, jako kdyby se to dělo teď. Manžel by chtěl alespoň ještě jedno dítě, ale já mám panickou hrůzu z toho, že bych to měla ještě někdy zažít a nevím jak se toho zbavit :-(
0 poděkování
verapp
20. led 2014

Strach byl nakonec zbytečný..

Je to měsíc a 3 dny co se nám narodila krásná zdravá dcera a asi tak jako každá prvorodička jsem se děsila závěru těhotenství.

Prvně, že nepoznám až to příjde, že nestihneme dojet, nebo že to naopak bude strašně dlouho trvat. Pak že to bude strašně bolet, ale jak se to blížilo, nějak jsem se zklidnila tím, že vyhnout se tomu stejně nedá, malá tam nebude kempovat navždycky :-) a strach mi k ničemu nebude. A docela to fungovalo smířit se s tím, že se tomu nevyhnu.

Asi týden před termínem mi v noci začaly mírné bolesti - poslíčci, které trvaly s malýma pauzama 2 dny. Mezitím ze mě začala odcházet jakási načervenalá tekutina, takže s obavama jsem počkala až přítel dojede v pondělí z práce a pro jistotu jsme jeli. Po vyšetření se ukázalo, že plodovka to nebyla, poslíčci v tu dobu asi zrovna spali a otevřená jsem byla na cca 1cm. Se slovy od paní doktorky, že to ještě hned tak nebude a že možná budu i přenášet, jsme se vydali domů. Večer jsme si s přítelem uvařili svařák, udělali si pěkný pohodový večer a šli spát..:-)

O půlnoci jsem se probudila, něco ve mně jakoby puklo, nicméně nic nevyteklo, tak jak jsem čekala. Každopádně do 5ti minut přišla první opravdová kontrakce. Musela jsem se usmát, když jsem si vzpomněla jak jsem se bála, že nepoznám až to příjde. :-) Opravdu se to nedá nepoznat! Asi hodinu jsem se svíjela funící v posteli, pak jsem se na ještě dvě hodiny přesunula funět na všechny čtyři na koberec, přítel spal jak dřevo, probudilo ho až když jsem ve 3 hodiny volala do porodnice, jestli můžu přijet, když mám kontrakce už 2 hodiny po 6min. A jelo se.

Byla tam stále ještě ta stejná Dr., co mě odpoledne poslala domů a sama byla překvapená, jak rychle se to změnilo. Šli jsme v podstatě hned na porodní sál, nestlihli jsme vůbec nic. Byly asi 4 hodiny, porodní asistentka, která byla mimochodem úžasná, jen poznamenala, že v 6 jí končí směna, tak to musíme stihnout i kdybychom nechtěli.. :-) a v podstatě jsme to stihli, 6.12 byla malá venku.

Byla to sice asi náhoda, ale nestihla jsem ani dostat strach, jak to bylo rychlé a když k tomu přidám přítomnost milé asistentky, šikovné doktorky a hlavně přítele, tak mám na porod opravdu jen pěkné vzpomínky.
4 poděkování
micchaella
19. led 2014

Můj strach z porodu

Jdu také přispět :-)

Čím více se mi blížil termín porodu, tím víc jsem se bála, nesměla jsem na to pomyslet, ale vždy jsem si vzpomněla, že šlo to tam, musí to i ven :-D no a bylo jasné, že strach mi je k ničemu. Docela často jsem si i vzpomněla na slova kamarádky:" Je to jako když jdeš na velkou, akorát to půjde jinudy" :-D a při porodu jsem si na ty slova opravdu vzpomněla :-D

Když přišel den D, tak jsem to netušila. Nikdo netušil, že to bude a vlastně druhý den ráno budu držet moji malou princezničku v náručí. Celý den jsem měla bolesti, ale dalo se to vydržet, ale po 21 hod. už to chlap nevydržel a řekl jedeme - no co poslouchat se musí :-D tak se jelo. Tam na nás čekala opravdu "příjemná" sestra, které když jsem řekla jaké bolesti mám a co a jak tak mi odvětila: "A co jako?" :-D takže to mi úlevu nedodalo.
Pak přišlo vyšetření, apod., no a to jsem věděla, že se domů už sama nedostanu :)

Samotný porod proběhl hladce a můžu říct, že bych šla znovu, STOJÍ TO ZA TO!!!! :-)
Doufám, že těchto pár slov nějaké budoucí mamině pomůžou aspoň malinko od strachu ;-)
8 poděkování
acnaj
17. pro 2013

Strach z porodu až do porodu

Měla jsem strašný strach z porodu, z bolesti, z mateřství, atd. Ale říkala jsem si: Zvládly to jiné, zvládnu to taky! Moc to ale nepomáhalo.

Na porodní kurz jsem raději nešla, zakázala jsem si i videa a články o porodu, porodnici jsem neplánovaně před porodem navštívila kvůli problémům a jekot maminek mi ještě přidal, stejně jako 4 denní přenášení:-)

Kontrakce mi začaly v noci, ležela jsem v posteli a bála se, nakonec jsem raději třikrát přebalila již několikrát sbalenou tašku, chtěla jsem si dát vanu, ale netekla nám zrovna teplá voda :-D Takže jsem balila a vybalovala, vzbudila mámu, která u nás byla a manžela. Zavolali jsme taxi a já se bála čím dál víc.

Strach neskončil ani v porodnici. Řekli mi, že se mimčo narodí až odpoledne (byly 3 hodiny ráno). Uklidňovala mě jen porodní asistentka, která byla milá a děsil mě doktor, který mi chtěl píchnout vodu a strašil mě komplikacemi a ohrožováním zdraví svého dítěte (PA za jeho zády vrtěla hlavou, tak jsem řekla, že vodu píchnout nechci). Následovalo pár hodin strachu a bolesti (vzpomínky jsou mlhavé) a strach skončil až samotným porodem.

Ale co, vzpomínky mlhaví a já přemýšlím nad dalším porodem :-) Asi je to celé nějak přirozené :-)
1 poděkování