Období vzdoru 7 zkušeností

Období vzdoru (nebo také první negativistické stádium, první puberta) je normální, důležité, dokonce žádoucí, období ve vývoji dítěte, které nastává obvykle mezi 1,5 až 5 lety, vrchol tohoto období bývá mezi 2. a 3. rokem, tedy ve starším batolecím věku2. V této době dochází ke vzniku vlastního já dítěte, dítě začíná rozlišovat své potřeby od svých tužeb, začíná se sebeprosazovat, používat já chci, já nechci, já sám, hledá si rovnováhu mezi vyjadřováním sebe sama, svobodnou vůlí a sebeovládáním.

Děti během dne i noci obvykle vyžadují více kontaktu17, mazlení, tulení, projevů lásky, často vyžadují i spaní s rodiči29, před dovršením druhého roku se často objevuje druhé období separační úzkosti (první bývá mezi 6. a 12. měsícem). V období vzdoru se u dítěte i několikrát za den dostavují záchvaty pláče či fňukání, výbuchy hněvu, trucování, vzdor, nejedná se ale obvykle o projevy špatného charakteru, mocenský boj, nepřátelství vůči rodičům, nebo důsledek chybné výchovy.

Vzdorovité záchvaty jsou projevem nezralosti nervové soustavy, nevyvinuté schopnosti snášet psychické napětí, nedostatku tolerance vůči frustraci, neschopnosti odsunout naplnění svých potřeb či přání (dítě je schopné občas odložit naplnění svých požadavků až kolem 3 let), slabé emoční autoregulace, nedostatku zkušeností, malého počtu dostupných proaktivních (vědomých, rozumových) prostředků pro řešení situací a omezených možností komunikace.

Dítě ve věku dvou let sice rozumí slovu ne, ale není schopno říci ne samo sobě, chovat se podle takového požadavku rodiče, není schopno se vyrovnat s pro něj momentálně nepřekonatelným problémem a sklouzne, mimo svou vůli, k instinktivnímu reaktivnímu zkratovitému jednání, které sice nevede k cíli, ale uvolní emoce. Záchvat vzteku nebo pláče obvykle nejde snadno zastavit aktivitou rodiče a ani to nebývá žádoucí. 

Výchova by měla dítěti umožnit nabýt dostatečného sebevědomí a zároveň také schopnosti pracovat se svými emocemi, ovládat svůj hněv a řešit problémy konstruktivně, naučit se přesměrovat hněv k hledání řešení problému. Období vzdoru u dítěte často bývá i obdobím sebepoznávání u rodičů, protože děti nás napodobují, řídí se více našimi činy než slovy, reagují na naše emoce a aktivity. Rodiče potřebují nalézt rovnováhu mezi stanovením hranic a vyhověním potřebám a přáním dítěte. Příliš liberální výchova pravděpodobně povede u dítěte k nízké schopnosti sebeovládaní, příliš autoritativní výchovou rodiče riskují, že dítě bude stydlivé, nesebevědomé a bude mít o sobě pochybnosti, bude snáze podléhat autoritám.

V tomto věku dítě nemá vyvinutý pocit viny, fyzické tresty ani jiné způsoby trestání, jako je křik, zahanbování ("Nechovej se jako malá.", "Kluci nebrečí.", "Jsi dost velká, abys ...", "Tak co, začneš se už ovládat?"), citové vydírání ("Za co mě trestáš?"), škatulkování ("Jsi nešika.", "Jen překážíš.", "Na to jsi malá.", "To nezvládneš."), manipulace, vyhrožování ("Ještě jednou a nařežu ti."), popírání pocitů a emocí ("Zas tolik to nebolelo.", "To není důležité."), odpíraní lásky ("Kdybys radši nebyla.", "Dám tě do dětského domova.", "Netul se pořád.") či odpírání pozornost ("Co zase chceš?", "Nejsem tu jen pro tebe."), dítě pracovat se svými emocemi nenaučí, naopak mohou projevy vzdoru zhoršit, dítě bude zakázané činnosti vykonávat tajně nebo je nebude vykonávat pod hrozbou trestu, ne protože by se naučilo, že to není správné, takovéto poslušné dítě se ve starším věku relativně snadno změní v neposlušné tak, že začne poslouchat jinou autoritu než rodiče (např. vůdce party, sekty).

Faktory na straně rodiče, které ovlivňují vzdor dítěte


  • projevy hněvu v rodině: rodiče by si měli klást otázky, jak se sami jako děti vztekali, jak na to reagovali jejich rodiče, jak projevují hněv nyní v dospělosti oni a jak jejich rodiče, jaké výchovné postupy svých rodičů chtějí přebrat a kterým se chtějí vyhnout
  • kdy a proč rodiče záchvat vzdoru rozčílí: rodič reaguje na své vztekající se dítě tak, jak reagovali na vztek jeho rodiče (projevuje se tzv. vnitřní dítě rodiče), rodiče bývají méně trpěliví, když jsou unavení nebo v určitých situacích (např. nakupování, rodinná setkání)
  • styl výchovy: projevy vzdoru jsou obvykle zmířnovány dostatkem těsného kontaktu17 a projevů lásky rodičů k dítěti, láska rodiče k dítěti mu dodává sílu zvládnout hněv dítěte k klidu ("Mám rád/a svoje dítě a pomůžu mu překonat jeho vztek."), je-li dítě příliš omezováno příkazy a zákazy, bude mít pravděpodobně větší potřebu vzdorovat

Faktory na straně dítěte, které ovlivňující jeho vzdor


  • únava: v době před usnutím se dítě snáz rozčílí, záchvat vzdoru bývá intenzivnější a obtížněji utišitelný
  • konkrétní situace: porušení denních rituálů, vyrušení ze hry, nebrání slov a pocitů dítěte vážně a jejich popírání, omezování volnosti pohybu, snaha regulovat vyjadřování dětských představ a přání (např. jak má medvídek ležet na polštáři, v jakém pořadí si dítě nechá dát oblečení, z jakého hrnku chce pít), nectění senzitivních fází1 (období, kdy dítě projevuje o nějakou činnost zvýšený zájem, snáz se ji naučí), z pohledu dítěte nesmyslný zákaz nebo příkaz, nedostatatečná úroveň motorického vývoje pro realizaci představ dítěte (dítě chce činnost vykonávat samo, ale nedaří se mu to), snaha dítěti pomoci, když chce danou činnost provádět samo

Prevence a řešení dětského vzdoru


  • úzký vztah s dítětem, dostatek projevů lásky: pomáhá znát a předvídat reakce dítěte, cestou může být například kontaktní rodičovství17, spaní v jedné posteli nebo alespoň v blízkosti rodiče29, s dítětem se tulit a mazlit, aktivně si s dítětem hrát na jeho úrovni (na zemi, z očí do očí)
  • zapojovat dítěte do činností rodiče, ctít senzitivní fáze: nabízet dítěti činnosti, o které projevuje zvýšený zájem, rodič s dítětem sdílí své zkušenosti, děti se učí více pozorováním činností rodiče než nasloucháním řeči, pokud jsou slova rodiče v rozporu s jeho chováním, dítě pravděpodobné bude navzdory slovům napodobovat činy
  • plánovat a přípravit dítě na následující situaci: dítěti vysvětlit, co a proč se bude dít, probrat konkrétní rizikovou situaci předem, mít v záloze náhradní aktivity za pro dítě nebezpečné nebo nudné činnosti
  • mít  trpělivost, udílet rozumné množství příkazů a zákazů, mít jasná a jednoduchá pravidla, být důsledný: vysvětlovat potřebné věci stále dokola, chovat se k dítěti konzistentně, nechtít po dítěti příliš mnoho naráz nebo mít příliš náročné požadavky, uvažovat nad dlouhodobými výsledky a následky výchovy, ať již příliš liberální (nízká schopnost sebeovládání) nebo příliš autoritativní (nízké sebevědomí, stydlivost, pochybování o sobě, podléhaní autoritám - např. partě, sektě), ve středu těchto dvou způsobů výchovy se nalézá vyvážená, respektující výchova
  • vážit si názoru dítěte, dát mu možnost výběru, nabídnout akceptovatelné alternativy: chce-li oblíbený hrneček, podat mu ho, místo slov "musíš" a "nesmíš" se v respektující výchově2 nastavují dítěti hranice pomocí slov typu "jen společně", "pouze u stolu", "křehké", "používáme to na", "místo toho můžeme", "až doma", "je to nutné, protože", je možné místo zakázané nebezoečné činnosti nabídnout činnost podobnou, ale bezpečnou (např. házet kameny do vody, krájet měkké potraviny dětským příborovým nožem, patlat těsto z mouky a vody nebo plastelínu, přelévat vodu z misky do misky naběračkou), také lze dítěti nabídnout dvě, pro rodiče akceptovatelné, alternativy (např. místo "Jdi do postele." dítě zaměstnat výběrem z možností "Vyčistíš si nejdŕív zuby nebo oblečeš pyžamo?")
  • netrestat, poskynout podporu a povzbuzení, uznávat emoce: dítě v záchvatu vzdoru svůj hněv neovládá, neodcházet, dítěti poskytnout náruč a lásku, z požadavku neustupovat, ale chápat a vysvětlit, že dítěti se to nelíbí, na což má právo, ale musí to být takto
  • odvést pozornost, převést situaci na humor, zkusit relaxaci: využít představivosti dítěte ("Kdybych byl kouzelník, tak bych ti hned přičaroval ...", "Představ si, že bys mohla ..."), nabídnout nějakou oblíbennou činnost, hru, básničku či písničku, kterou používáme pro zklidnění, než záchvat vzteku vypukne naplno (poté už se obvykle nepodaří hněv zastavit, dokud dítě nevybije emoce)
  • pokud je dítě již v afektu, nechat ho emoce si prožít: dítě nechlácholit, ani neodvádět pozornost jinam, pouze zde pro něj být, poskytnout pochopení a nechat dítě, aby se učilo své silné emoce uvědomovat a pracovat s nimi
  • hrozí-li, že rodič vybuchne, tak odejít: počkat, až u dítě záchvat vzdoru pomine, poté v činnosti s vysvětlením, proč je třeba toto udělat a proč jsme odešli, pokračovat
  • záchvat vzdoru uzavřít: jakmile se dítě přestane hněvat, vysvětlit si, co a proč se stalo, ale dále situaci nerozebírat, nepitvat se v ní a dítě za ni netrestat fyzicky ani jiným způsobem (ignorací, odpíráním lásky, zahanbováním apod.)

Související články


Více o dětském vzdoru na modrykonik.cz


Použité zdroje


  1. http://is.muni.cz/th/65308/fss_m/Sevcikova_Hana...
  2. http://www.zbynekmlcoch.cz/informace/vztahy/vyc...
  3. http://babetko.rodinka.sk/vychovavame/vychovava...
  4. http://www.evalabusova.cz/clanky/vzdor.php
  5. http://www.macha.estranky.cz/clanky/vzdelavani-...
  6. Foto: ©Depositphotos.com/[lunamarina]
Pomohl ti tento článek?
Ano
 / 
Ne

Zkušenosti s obdobím vzdoru

Máš zkušenost s obdobím vzdoru?
Poděl se o ni a pomoz tak ostatním maminkám.
Napiš svou zkušenost
blondyst
6. dub 2016

Období vzdoru

Moje malá teď obdobím vzdoru prochází. Začalo to asi před měsícem. Do téhle doby úžasné dítko, co samo zhaslo a zalezlo si do postele, je najednou vztekloun. Začíná to ranním oblékáním a končí večerním koupáním a ukládáním. Nechce nic a všechno je špatně. Nic nepomáhá - ani mazlení - to se kroutí jak paragraf, ani ignorace - to se prostě vyřve stranou a pak přijde na pomazlení. Nejhorší je to venku, tam to skončí vždy tak, že táhnu vřískající dítě pod rukou domů.

Výhoda je v tom, že záchvaty má jen doma. U babičky je milionová. Takže jí dvakrát v týdnu vrznu na dvě hoďky babičce a jedu si do školy uklidnit nervy. A když už toho mám dost, holt se někam zavřu vybrečet. Je to náročné období pro obě strany, ona taky očividně neví, co se sebou. Nejvíc je mi jí líto, když už je na ní znát, jak by chtěla přestat a nejde jí to.

Nezbývá než zocelit nervy a vydržet.
0 poděkování
Poděkuj za zkušenost
adenka84
30. lis 2015

Období vzdoru

Dle mého si tím musí projít dříve nebo později každé dítě a je to úplně normální jev.
Maminky, neberte to tak tragicky. Naše děti tím projevují své emoce a naznačují nám co chtějí.

Důležité je, dle mě, najít kompromis. Něco za něco. Vyhovím ti, když ty vyhovíš mě. Myslím, že dítě, které má období vzdoru, tohle už dokáže krásně chápat.
0 poděkování
Poděkuj za zkušenost
temlinka
8. črc 2015

Vztek a vztek

Malá má 18 měsíců a poslední měsíc se vzteká snad skoro u všeho, něco jí nedáme a hned vyrvál, něco jí sebereme (např. ostrý nůž) a než jí dáme její příbor, tak už je oheň na střeše a řev s mlácením rukama na podlahu. Jednou se to člověk snaží vydržet, ale kolikrát ji obejmu a začíná se mi vykrucovat, tak ji vezmu do náruče a odnáším do pokojíčku s tím, že až se uklidní, ať přijde a řekne mi, co se vlastně stalo (sice nemluví, ale ukáže semo tamo).

Je to hodně náročné a kolikrát se začnu vztekat s ní a pak se u toho začnu smát a malá se hned směje se mnou. Je to opravdu hodně náročné, ale musíme to přetrpět. :)
1 poděkování
Poděkuj za zkušenost
mmirunda
6. črc 2015

"NE" je u nás jako červený hadr na býka

Dcera je moje první dítě, vymodlené. Od narození se potýkáme se zdravotními problémy, tudíž bylo velmi jednoduché jí "rozmazlit". Teď posledních pár měsíců pomalu přicházíme k prvnímu období vzdoru, kdy mi přijde, že všechno je prostě špatně. Jakýkoliv zákaz je pro ni spouštěčem vzteku. Hystericky ječí, piští, odmlouvá, ohání se po mě, vyplazuje na mě jazyk a já nějak ztrácím nervy jak to zvládat. Nejde to po dobrém, domluvou, po zlém, prostě nijak. Vzteká se snad u všeho. Tohle chce, tam to ne a za deset minut je to naopak.

Snažím se vydržet, netrestám, ignoruji, zavírám za ní dveře. Mnohdy se ale dostane se vztekáním do usedavého pláče ( kdy i trošku slzy tečou ), a to se chce chovat a chce abych jí houpala. Většinou podlehnu a utěšuju, dokud s ní není rozumná řeč a nenajdeme nějaké řešení, nějakou domluvu.

Snad to brzo přejde a my obě ve zdraví přežijeme.
1 poděkování
Poděkuj za zkušenost
lenaj
8. lis 2013

Malý vztekloun

U nás je teď něco podobného. Malá má 21měsíců a vztekání a řvaní trvá asi od roku. Mívala i afektivní záchvaty, kdy přestávala dýchat, byla celá šedá, modrá, ale naštěstí do bezvědomí to nikdy nešlo. Toto už celkem odeznívá. Ale řve, ječí a mnohdy ani nevím proč. Bouchá hlavou o cokoliv co je poblíž, klidně o zem, nebo si lehne a v lepším případě neřve, jen trucuje.

Veškeré aktivity jako kroužky, cvičení apod. u nás nejsou možné, protože se mi všude vzteká a dělá si co chce. A já jsem z toho pak vyřízená.
Teď poslední týden navíc máme problémy se spaním. Postýlku jsme museli zrušit, tak má dospěláckou postel v pokojíčku. Ale minimálně 3x za noc k ní musím vstávat a dát mlíko. Nebo třeba od 3hod do 6hod nechce spát, přecházíme po bytě a zkoušíme vše možné, po dobrém i po zlém. Až usne v 6hod ráno, já sotva zaberu a ona už v 7hod vstává. Večer a přes poledne hodinové uspávání, kdy u ní musím ležet. Většinou to končí tak, že dostane na zadek.

Jsem hooodně vysílená a bojuju s tím, jestli mít další dítě. Hrozně jsem chtěla, ale když si představím být teď těhotná a pak vstávat ještě k novorozenci...
Jinak doporučované objetí u nás nefunguje a spíš se situace jen zhoršovala a malá ke mě pak ani nechtěla. Bála se asi, že ji zase budu držet. Všichni říkají, že musíme vydržet, že to vše přejde. Ale moc tomu nevěřím.
1 poděkování
Poděkuj za zkušenost
aideen
6. lis 2013

Nekontrolovatelné záchvaty vzteku

U nás se období vzdoru u dcery začalo projevovat kolem roku a půl. Vše začínalo nenápadně tím, že když nedostala, co chtěla, vztekla se a byl z toho jekot. Vygradovalo se to kolem druhého roku, kdy začala mít záchvaty nekontrolovatelného vzteku třeba i třikrát denně. Z ničeho nic, bez zjevné příčiny, začalo neuvěřitelné peklo v podobě řevu, sebepoškozování (hlavou do zdi, bouchání čímkoliv do svých nohou a rukou a další věci, na které už ani nemůžu pomyslet). Nejhorší na tom všem vždycky bylo, že nic nepomáhalo. Jako zoufalá jsem zkoušela snad všechno, přes zadek, vyhrožování, zakazování - nic nepomáhalo. Vygradovalo to až tak, že jsem ji musela pokaždé odnést do pokoje, kde nebyly žádné předměty či ostré hrany, o které by si v afektu mohla ublížit. Nezbývalo nic jiného, než čekat, až toto samo odezní. Většinou toto řádění trvalo od 15 minut až do půl hodiny.

Situace se uklidnila okolo jejích třetích narozenin. Záchvatů najednou ubývalo, a pokud už nastaly, byl to jenom slabý odvar v podobě asi minutového pláče. S nástupem do školky v jejích 3,5 letech se situace změnila natolik, že máme doma naprosto klidné a mírumilovné dítko, které se vzteká opravdu minimálně, většinou, když probíhá "bitva" o hračky s mladším bráškou. Tuto změnu jejího chování si neuvěřitelně užívám, ale na ten rok, který jsme více méně prožili vždy ve stresu z toho, kdy přijde další záchvat, nikdy jen tak nezapomenu. Možná toto bylo i zapříčiněno tím, že Bronička má problémy s mluvením (opožděný vývoj řeči) a nebyla se schopna s námi nijak domluvit. Její zklidnění nastalo právě při větším rozvoji slovní zásoby a začátku skládání jednoduchých většinou dvojslovních vět.

Petřík se právě přiblížil k tomuto období, kdy by měl vzdor nastoupit. Už se tak pomalu i děje, ale naprosto jinou formou. Samozřejmě, že zkouší srdceryvný pláč, psí očka, ale nikdy to zatím nedošlo tak daleko. Doufám, že tuto zkušenost už nebudeme muset absolvovat. Momentálně máme období "já sám" a prosazování sama sebe.
4 poděkování
Poděkuj za zkušenost
majkali
5. lis 2013

Záchvaty vzteku

Syna potkalo období vzdoru přesně ve dvou letech a jednom měsíci. Bylo to psychicky velmi náročné, přes den jsem to zvládala, ale večery jsem probrečela v koupelně. Záchvaty tak 30x denně. Typický příklad - přecházeli jsme silnici, já v ruce tašky s nákupem, malý jel na motorce a uprostřed silnice se "šprajcnul", začal se vztekat, lehnul si na zem a já nevěděla, jak to pobrat (dvě tašky, kopající dítě, motorku). Auta na nás troubila a já na mrtvici.

Ale to nejhorší přešlo. Záchvaty vzteku má i teď, jsou mu 4 roky. Třeba zhasnu a on spustí strašlivý křik, začne se válet po zemi a vzlyká, že to chtěl udělat on. Řve třeba i půl hodiny a je k neutišení, ale už to není tak časté a moje nervy jsou zocelené. Co si pamatuji, trochu mi pomohlo vytáhnout foťák a natočit ho. On se pak na to v klidu podíval a nelíbilo se mu to a jak jsem při záchvatu vytáhla foťák, tak se většinou uklidnil.

Jinak objetí či ignorance to jen zhoršovali. Teď mě to brzy čeká u druhého syna, taky pěkný vzteklounek.
10 poděkování
Poděkuj za zkušenost