Společné spaní 29 zkušeností

Společné spaní rodičů s dětmi je praktikováno již po staletí národy na celém světě. V žádném případě nejde o rozmazlování, otročení nebo nechávání dítěte s sebou manipulovat, jak rodičům spícím společně s dětmi oponují tzv. cvičitelé dětí, kteří doporučují postupy jako nechat vybrečet nebo Estivillovu metodu usínání.

Společné spaní je uspokojením základních potřeb miminka a projevem důvěry rodičů v pláč dítěte12 zkušeností. Každé dítě má jiné spánkové potřeby a rytmy, četnost probuzení, míra schopnosti rychle usnout a věk, kdy dítě začne spát delší dobu v kuse, spát samo a nakonec i usínat samo, velmi závisí na vrozeném temperamentu. Nezáleží pouze na tom, kde dítě spí, ale jedná se o přijetí dítěte se všemi jeho potřebami i v průběhu noci, přizpůsobení nočních zvyků rodičů dítěti v závislosti na jeho, s věkem se měnících, potřebách.

Dítě může spát s rodiči v jedné, tzv. rodinné, posteli, může spát v postýlce bez bočnice přiražené k manželské posteli nebo jen v blízkosti rodičů ve vedle stojící postýlce nebo zavěšené hacce. Cílem je, aby bylo rychle reagováno na potřeby dítěte a zároveň se celá rodina vyspala dobře a spokojeně.



Mýty o společném spaní


  • časté noční kojení20 a probouzení dítěte: časté kojení5 je naopak prokázáno za prospěšné pro udržení laktace a také pro vývoj dítěte, o přIrozenosti nočního probouzení se dočtete více ve článku Dětský spánek6,
  • závislost dítěte a nízká míra jeho sebeovládání: pravda je ale taková, že "nezávislé" malé děti se stávají zavislými v pozdějším věku, ať již na rodičích nebo na názorech jiných autoritativně působících lidí či na věcech, navykových látkách, metody založené na nechávání vybrečet mají svá rizika, která naleznete ve článku Cvičitelé dětí,
  • zalehnutí dítěte: při dodržení bezpečnostních pravidel společného spaní je zalehnutí dítěte velmi málo pravděpodobné a dokonce společné spaní snižuje riziko SIDS,
  • dítě uvidí sex: nebylo prokázáno, že by to mělo jakýkoliv negativní vliv na psychický, emocionální a sexuální vývoj dítěte,
  • nedostatek soukromí rodičů: záleží na uspořádaní společného spaní a na časovém "harmonogramu" noci, ale v samostatné postýlce plačící dítě příliš soukromí a klidu rodičům neposkytuje.

Výhody společného spaní


  • lepší spánek dítěte: kojenci a malé děti mají jiný spánkový rytmus než dospělí, mezi hlubokými fázemi spánku se nacházejí mnohokrát za noc, jdou tedy během noci vícekrát v lehké, REM fázi spánku, kdy je pravděpodobnější, že se probudí, zároveň je pro děti složitější znovu usnout, v přítomnosti rodičů je dítě klidnější, cítí se bezpečněji, nemusí se úplně probudit nebo mu kojení pomůže znovu rychle usnout
  • lepší spánek matky: společné spaní pomáhá synchronizovat spánkový režim matky a dítěte, aby matka mohla reagovat na potřeby dítěte, nemusí vlézat z postele, může kojit v polospánku a při nočním kojení20 usnout
  • snazší kojení: společné spaní podporuje častější a poklidné kojení70 a pomáhá tak udržovat laktaci, matka se budí často dříve než dítě a může tak lépe reagovat na jeho potřeby, klidné dítě vypije více mléka a tedy lépe přibývá, noční kojení20 díky vyplavování hormonů do krve matky pomáhá znovu rychle usnout matce, sání zklidňuje a uspává i dítě
  • nižší riziko SIDS: některé děti mají nižší schopnost se probudit z hlubokého spánku, když u nich nastanou nepravidelnosti či zástava dechu, při společném spaní se synchronizuje dech dítěte a matky a dítě je méně často ve fázi hlubokého spánku
  • lepší prospívání dítěte: doteky podporují fyzický, emocionální a intelektuální vývoj dítěte, matka i dítě nejsou stresovaní, společné spaní tak podporuje větší příjem mléka dítětem
  • posílení důvěry mezi rodičem a dítětem: při společném spaní mohou rodiče na potřeby dítěte reagovat rychleji a správněji, dítě ví, že jsou mu rodiče nablízku a v případě potřeby mu pomohou s tím, co ho trápí
  • dohánění míry kontaktu dítěte s pracujícím rodičem: společné spaní pomáhá udržovat kontaktní vztah i s rodičem, který bývá většinu dne v práci


Jak na to?


Společné spaní, stejně jako ostatní prostředky kontaktního rodičovství17 má manžele spojovat, ne rozdělovat, Základním předpokladem společného spaní je tedy souhlas obou rodičů, nicméně noční buzení dítěte obvykle více zatěžuje maminku, proto by měl muž ženě v tomto bodě důvěřovat.

Dalším důležitým bodem je velká postel, k pohodlnému vyspání potřebuje každý člen rodiny dostatečný prostor, je vhodné pořídit širokou postel nebo stávající manželskou postel rozšířit o tzv. co-sleeper, balkón - postýlku bez bočnice s matrací ve stejné výšce jako je matrace manželské postele.

Podle potřeb, zvyků a povah jednotlivých členů konkrétní rodiny se liší uspořádání spících na posteli. Dítě může spát mezi manželi (jen tak nebo na spacím pelíšku - vaku naplněném PS kuličkami) nebo u kraje postele, je-li tam zeď nebo vhodná zábrana proti spadnutí. Důležitým bodem je i soukromí a intimní život rodičů. Jednou z možností je dítě dát nejdříve spát do postýlky a společné spaní s dítětem v jedné posteli praktikovat jen část noci, od doby, kdy se dítě vzbudí. Další možností, pokud se muži nespí s dítětem v jedné posteli dobře, je, že část noci spí maminka s dítětem jinde než tatínek. Nebo může být společné spaní v rodinné posteli praktikováno celou noc, postel určitě není jediným vhodným místem pro sex.

Zásadní je při společném spaní dodržovat bezpečnostní opatření. Společné spaní nelze provozovat, pokud je jeden z rodičů pod vlivem alkoholu, drog nebo léků, které ovlivňují vědomí a spánek. V místnosti, kde spí dítě, je také zapovězeno kouřit (kouřit by neměla matka vůbec), nedoporučuje se používat také tužidla a laky na vlasy, deodoranty a parfémy, které mohou dráždit či ucpávat dýchací cesty. Problematická je i silná obezita, ta ovlivňuje spánek a vnímání přítomnosti dítěte, dítě je tak více ohroženo zalehnutím a udušením. Rizikovým faktorem je i spaní miminka na bříšku a krmení umělým mlékem49.

Prostředí postele nesmí umožňovat, aby se dítě zabořilo obličejem do měkké matrace, mezery mezi matracemi nebo velkých polštářů. Nevhodné je i nošení dlouhých náušnic a jiných šperků s ostrými hranami, řetízků a oblečení s dlouhými šňůrkami, protože by se dítě mohlo zranit nebo udusit. Pozornost je třeba věnovat i výběru oblečení, protože dospělí vydávají mnoho tepla, a také dek a peřin, aby se dítě nepřehřívalo a nebo nehrozilo jeho zavalení a udušení. Při společném spaní s více dětmi je nutností dostatečně široká postel a uspořádání spících tak, aby nebylo ohroženo malé miminko.



Související články



Více o společném spaní na modrykonik.cz



Použité zdroje:


  1. William Sears, Martha Sears - Kontaktní rodičovství
  2. Jean Liedloff - Koncept kontinua
  3. http://www.mamila.sk/pre-matky/dojcenie-a/spolo...
  4. http://www.mamila.sk/pre-matky/dojcenie-a/nocne...
  5. http://cosleeping.nd.edu/assets/31969/mckenna_e...
  6. http://www.researchgate.net/profile/Peter_Hill/...
  7. https://www.laleche.org.uk/content/bed-sharing-...

Externí linky:


Pomohl ti tento článek?
 / 
Ne

Zkušenosti se společným spaním

Máš zkušenost se společným spaním?
Poděl se o ni a pomoz tak ostatním maminkám.
Napiš svou zkušenost
opifka
9. pro 2017

Všechno bylo jinak

Před porodem jsem měla v tomto jasno a malýmu jsem nachystala vlastní postýlku v naší ložnici. Byla asi 3 metry od naší postele, spolu s přebalovacím koutkem. No jo, jenže pak se uzlík narodil a já už v porodnici pochopila, že separé to nepůjde.

V první řadě má osobní lenost vstát v noci z postele, nakojit, uspat a jít zase spát, v druhé řadě pocit lítosti, že ten malý pupík spí tak sám. Tak spal s námi. Zpětně si na spánek nemůžu stěžovat - málokdy se stávalo, že jsem byla vyloženě nevyspalá. Když mu bylo kolem 5. měsíce, tak dostal k naší posteli postýlku bez bočnice. Teď má už svou postel, ve který usíná a spí celou noc. Občas v noci přijde a zůstane s námi až do rána, ale nám to nevadí. Rádi spíme na jedný hromadě i s našima kočkama. :)
0 poděkování
baraskaska
8. pro 2017

Jen když potřebuje

Já jsem nikdy pro společný spaní nebyla a nikdy asi ani nebudu. Ale potom, co dcera trpěla na každý zub, jsem přeci jenom přehodnotila svůj názor.

Malá teda nejdřív taky nějak extra neměla tu touhu, ale obě jsme pomalu přišly na to, že v některých případech je to fajn. A tak už dlouhou dobu ví, že pokud jí není dobře nebo cokoliv, bojí se, bolí ji bříško, je nemocná, ráda si ji k sobě vezmu a je jí o něco líp.

V opačné situaci spinká celou noc ve své postýlce a společne spaní nevyžaduje. :-)
0 poděkování
krteczech
6. pro 2017

Člověk míní, život mění

Nikdy jsem nechtěla spát s dítětem. Do 6. měsíce byl malý ve své postýlce, ve svém pokojíku. Od 4. měsíce se budil každou hodinu a po 2. měsících už ani pak neusnul. V rámci zachování vlastního zdraví, jsem si ho dala do postele. Že by to mělo vliv na jeho lepší spaní, to se říct rozhodně nedá, ale já aspoň jen vystrčila prso a úplně se neprobudila. Zítra je mu 18 měsícův posteli je s námi pořád, už nekojím, ale on ten kontakt se mnou musí mít stále. Pořád se mě drží a budí se x krát za noc.
0 poděkování
pap8
29. lis 2017

Každý svůj vlastní prostor

Já jsem teda odpůrce společného spaní a ani po porodu jsem nezměnila názor. Manžel teda chce dávat dceru do postele, ale já s tím nesouhlasím. Pro mě je spánek důležitý, a protože jsem se na kojení budila často, tak jsem si neuměla představit, že se ještě těch pár chvil na vyspání budu podvědomě hlídat, že mám vedle sebe to naše zlato. Malá má svůj prostor ve svém pelíšku kousek od postele a krásně začala spinkat celou noc už po čtyřech měsících a já se vyspala do růžova a mohla s ní dovádět celý den a být pohodová maminka. Párkrát nám ji manžel ráno šoupl do postele, ale vzájemně jsme se budili všichni tři.

Postel je pro mě intimní prostor pro mě a manžela a nechci spát nalepená na topení ještě dalších x let :-) , ale pokud někdo má takovou potřebu, ať si to zařídí podle sebe.
2 poděkování
kryndy
6. bře 2016

Jsem osoba od přírody líná

Muž hlásal postýlka, já byla pro kompromis balkonku se sundanou bočnicí. Nakonec nemáme nic. Naše princezna tvrdě ovládla společné lože. A je nám dobře. Na prvních pět měsíců se tatínek odstěhoval na gauč. Spíš ale kvůli své práci, kdy se vrací pozdě v noci a rušil nás. Teď už spíme tři měsíce spolu všichni. Když se začala přetáčet, postel jsme dokonce rozmontovali, spíme na matraci. Neumím si představit, že by tomu bylo jinak. A hlavně jsem od přírody líná, takže v noci si ze mě JM udělala samoobsluhu a já si nemůžu na nedostatek spánku stěžovat.
6 poděkování
hildicka
4. bře 2016

Spát spolu nás baví

Obě dvě děti spaly, a ten mladší stále spí s námi. Nevidím v tom nic špatného, pokud to nevadí ani jednomu z rodičů, tak mě názory ostatních nezajímají. Jsou to naše děti a my víme co je pro ně nejlepší!
0 poděkování
weronikav
15. srp 2015

Společně spaní

Když se narodil první syn, měl svoji postýlku u nás v ložnici, těsně vedle mé strany postele. Ze začátku jsem si ho brala do postele jen na kojení, jenže ne vždy se mi podařilo vydržet být vzhůru, a tak začalo naše společné spaní. Manžel sice občas měl připomínky, ale časem si na malého mezi námi zvyknul. Dopadlo to tak, že jsme sundali přední část postýlky a postýlku přirazili až k posteli. Čímž jsme si zvětšili prostor a byli jsme spokojeni všichni tři. :-) Pak se narodila dcera, jako miminko byla jen s námi v ložnici, později jsme ji začali s bráškou dávat usínat do pokojíčku. Sice vždy krásně a rychle usnuli, ale skrz kojení už v jedenáct byla dcera u nás a syn přesně o hodinu později.

Dnes synovi budou za týden 4r, dceři je 1,5r a společné spaní je to nej, co může být. Vždy si s manželem jen řekneme, že až nás děti tolik nebudou potřebovat, ba naopak se před námi budou třeba zavírat, tak budeme rádi vzpomínat na společné spaní. :-)
3 poděkování
haniplanetka
7. črc 2015

Spolu, i když odděleni

U nás bylo už od příjezdu z porodnice dítko ve vlastní postýlce, maličká spala ve své postýlce, kterou máme v ložnici, v zavinovačce. A v této postýlce zůstala doposud. Nejsem fanoušek společného spaní, na spaní potřebuji své soukromí a taky by mě nebavilo realizovat intimní život pouze mimo svou postel, zvláště, když to člověk většinou neplánuje dopředu. Pro někoho možná sobecké, ale věnuji se své Šarlotce celý den a na noc chci mít klid na regeneraci nervů. Navíc, ona, pokud by byla se mnou, spát nebude a bude skotačit atd. (zkoušeno).

Teď maličká ze své postýlky vyrůstá a "nafasuje" větší postýlku, my opouštíme ložnici a uděláme z ní dětský pokoj. Šarlotka má spaní ve své postýlce ráda, má tam své plyšáčky, knížku, vše, co má ke spaní ráda.
4 poděkování
marticep
7. črc 2015

Neodsuzuju, ale já prostě nemůžu....

Problémy se spaním i usínáním mám snad odjakživa, už jako dítě jsem záviděla mladšímu bráchovi jeho hluboký spaní a usínání při jakýkoliv příležitosti. Potřebuju na usnutí i spaní absolutní klid, jinak neusnu, budím se, spánek je nekvalitní nebo žádný. Ani se synkem jsme spolu nemohli spát, zdálo se, že ani jemu to nevyhovuje, ikdyž jsem si ho k sobě ze začátku brala, budili, rušili jsme se navzájem.

A což teprv, když se přistěhoval tatínek, který chrápáním a házením sebou na posteli budil nás oba! Taže malý spal odmalička většinou v košíku, později v postýlce u mě v ložnici, přičemž na část noci jsem odcházela do jiné místnosti, abych se aspoň trochu vyspala. Později jsem mu dala postýlku do pokojíčku a celkem spokojeně tam spal a spí dodnes. Oba máme větší klid na spaní a jsme spokojenější.
3 poděkování
zebruska
7. črc 2015

Jak kdy, jak kde

Ještě těhotná jsem si přečetla mnoho různých článků a názorů, jak to vyřešit se spaním. Manžel byl (a stále je) toho názoru, že bude Zdenda spát ve své postýlce, kterou dáme naproti posteli. To jsem mu hned zamítla, postýlku jsem chtěla jako balkónek, což bohužel nešlo. Tak je aspoň kolmo na postel. Většinu nocí spí Zdendík v postýlce, nad ránem si ho vezmu k sobě.

Řadu nocí ale strávil v naší posteli, tatínkovi trochu proti srsti, protože má strach, že ho zalehne. Zjistila jsem ale, že když spí u sebe, vstává většinou později, spí klidněji a já taky. Přesto si ale užívám každé chvilky, kdy spolu usneme přitulení v posteli. Když jedeme na návštěvu, nemusíme vozit cestovní postýlku, protože se spolu vyspíme, takže u nás záleží na situaci, zdravotním stavu a únavě a náladě nás obou.
0 poděkování
andelkaprdelka
6. črc 2015

Společné spaní?? Má přeci svou postýlku

Joo, člověk míní, život mění.

Co jsme si Jiříka dovezli, spinkal u nás v posteli a nám to ani nepřekáželo. V postýlce spal jen tehdy, když on sám chtěl. I miminka potřebují svůj klid.

Ted jsou mu čtyři a občas s námi spí. Někdy ho muž přenese do jeho postele, pač se dokáže báječně roztahovat, někdy spí až do rána. Nevadí nám to. Mám se ke komu přitulit a koho "očuchávat" - nikdy se mi nepřevoní. ;-) :-D

Jen jsem zvědavá, jak to bude s druhým přírustkem, pravděpodobně bude táta spát na zemi a já napresovaná na topení, :-D :-D ještěže máme tak širokou postel. ;-)
2 poděkování
mmirunda
6. črc 2015

Stále u maminky

Když jsem byla těhotná, hlásala jsem, že dítě do postele k rodičům nepatří. Má mít svoji postýlku. Jak hluboce jsem se mýlila.

Po narození dcery jsem měla problémy s kojením, takže první rada laktační poradkyně byla: spinkat spolu. Zkusily jsme to a co se nestalo. Kojení šlo lépe, mlíčka bylo více. Jak dcera rostla, postýlka začala být u nás doma pouze lapačem prachu. Nakonec jsme to vyřešili tak, že jsme sundali její bočnici, přirazili si ji úplně k posteli a dcera tak měla vlastně svůj prostor ve své posteli a současně byla i blízko mne. Mnohdy se v noci stalo, že se postupně sunula až se dosunula úplně ke mě.

Dceři jsou teď dva roky, stále spí v posteli se mnou ( otec malé je dlouhodobě pryč ) a už teď se sama děsím toho, že ji jednou budu muset dát do svého pokojíčku. Co je krásnějšího než to, když se k Vám v noci dítě přitulí, lehne si na Vás a ráno se vedle Vás probudí a řekne "ahoj mámo". ♥
0 poděkování
xvink
12. lis 2014

Každé dítě je jiné

My máme v současném bytě malinkou ložnici, do které se při nejlepší vůli postýlka nevešla. Takže plán byl takový, že ze začátku bude spát malý s námi v ložnici v proutěném koši a časem ho přestěhujeme k němu do pokojíčku. Představa toho malinkého drobečka v naší posteli mě děsila - bála jsem se, abychom mu neublížili (hlavně manžel sebou v noci hrozně hází). Nakonec s námi miminko spalo jen 4 noci. Vždycky u kojení usnul, dala jsme ho do košíku, krásně spinkal, a to až do chvíle, kdy jsem si šla lehnout já. Za chvíli vzhůru, plakal, v noci se pořád budil a byl hodně neklidný.

Rozhodla jsem se, že zkusíme vlastní pokojík a že tam když tak budu s malým spát i já (kdyby tam nechtěl být sám). A stal se zázrak. Dva týdny spal náš mimísek celou noc v kuse - cca od 9 do 5. Později se teda začal zase budit na kojení (a to i 5x za noc), ale v pokojíčku už zůstal. Společné usínání v naší posteli jsme si užívali cca do 8 měsíce přes den. Pak už to nešlo, protože když jsme si spolu lehli, jen po mě lezl, škrábal, tahal za vlasy - prostě zkoumá (nejraději obličej). Večer nakrmím a ukládám do postýlky, zazpívám jednu, dvě ukolébavky a odcházím. A malý většinou už ani nepípne a krásně sám usne. Jen dodávám, že jsem ho taky nikdy nenechala "vyřvat", a když začne pokňourávat, tak se k němu hned vracím (ale to se stává minimálně).

Takže za mě: ne každému dítěti společné spaní vyhovuje a myslím, že není důvod cítit se jako špatná matka, pokud to tak neděláte. Ale rozhodně jsem si na společné spaní po porodu opravila názor. Dřív mi to přišlo divné, teď mě až skoro mrzí, že to u nás nevyšlo. ;-)
1 poděkování
kaca68
9. lis 2014

Na společné spaní jsem potřebovala čas

Před porodem jsem byla přesvědčena, že miminko patří do postýlky. Naštěstí jsme koupili úplně obyčejnou postýlku bez drahého "vybavení" typu kolotočů, mantinelů, peřinek apod. První tři měsíce spal Fanda v noci docela dost, takže postup byl nakojit a do postýlky. Spal na péřové peřince, v zavinovačce, a později ve spacáku. Spal klidně, usínal po kojení bez problému. Nad ránem jsem si ho brala k sobě a dospávání si užívala. Společné spaní jsem nepraktikovala jednak proto, že mi přišlo, že to není potřeba, jednak proto, že jsem měla velké bolesti u kojení a spaní u prsu pro mě bylo utrpení. A také ze strachu z toho, že tím vystěhuji manžela a naruší to náš vztah.

Od 4. měsíce se noční spánek našeho kojence zhoršoval a po 5. měsíci se začal budit po 2 hodinách a častěji. Takže zůstával v posteli čím dál častěji a někdy od půl roku už spí s námi natrvalo. S námi, manžel to zatím ustál a neodstěhoval se. :-) Dnes v 10 měsících to praktikujeme tak, že je večer po kojení odložen do postýlky, kde klidně usne (nadále leží na peří a ve spacáku) a když jdu spát, zavětří mlíko a stěhuje se k nám, kde je až do rána.

Musím říct, že první společné noci nebyly spokojené ani klidné. Budili jsme se oba a museli se sladit a ke společnému spaní dozrát. Dneska spíme většinou dobře, i když se budí a kojí velmi často. Jen občas se stane, že spí natolik neklidně, že ho uprostřed noci odložím a zkusím, jestli by samotný nespal klidněji, a po dalším probuzení si ho zase beru k sobě.
0 poděkování
kacajak
7. lis 2014

Společně? Nikdy! :-D

Už v těhotenství jsem hrdě chodila a rozhlašovala, že nikdy nenechám vyplakat, ale že s námi miminko nikdy v posteli spát nebude. Ach jak jsem byla naivní. :-)
Brouček se mnou totiž spinkal už v porodnici. :-D
Když jsme přišli z porodnice domů, bylo to zrovna v neděli, kdy manžel začínal týden noční, a já si přece nemohla odpustit spát s malým ve velké posteli. :-D
Postýlku máme přiraženou na naší posteli, teď v 8 měsících malý nedokáže usnout sám, užívám si to, usíná ve velké posteli, pak ho přendám do postýlky a krásně spí. Mně to trhá srdce, ráda bych, aby spal se mnou, ale nechci mu to bortit a zároveň občas potřebuji v té posteli i manžela, že ano. ;-) :-) :-D
1 poděkování
jennyska
13. pro 2013

40 týdnů v lůně a stále v teplé náruči...

Když mi PA po porodu řekla, že mám velmi mazlivé, tulivé a kontaktní dítě, na které je dobré pořídit si šátek, díky němuž malému budu stále na blízku, nevěřila jsem...(ikdyž sama taková jsem, ale jak to zrovna ona může vědět a poznat, že? :-D )

Po narození se maličký potýkal s velkými kolikami, tudíž malinko spal a tak nějak jsme nespali ani my - přirozeně. Jakmile koliky přešly, dávala jsem ho spinkat do postýlky, ale nejraději bych ho měla stále u sebe, každou chvilku si k němu přivoněla, pohladila ho. Maličký byl v postýlce spokojený, tak jsem nic nechtěla sílit, až do chvíle, kdy se kolem 5. měsíce začal po uložení do postýlky po 10 minutách budit buď s pláčem a nebo zvlykáním. Vzala jsem si ho teda k sobě do postele a hle, spal i 3 hodinky v kuse (do dalšího kojení).

Společné spaní vidí v lepším světle i manžel, protože se lépe vyspíme nakonec všichni 3. Sem tam ještě musíme během noci maličkého uspinkat na fit-míči, ale není to už tak často, jako tomu bylo v době, kdy spal v postýlce. I já sama vidím hned x výhod - kojím kdykoli, v leže, usne jak malý, tak já a nezalomím to uprostřed kojení v sedě ;-) Sice mám někdy pocit, že jsem kojila snad celou noc :-D , ale to je tím, že ji jakoby celou prospíme.

Postupně si i zvykám na zlé jazyky a nechápavé pohledy okolí, kteří naprosto "logicky" odmítají společné spaní hlavně z toho důvodu, že si tak malého prostě naučíme a bude s námi spát klidně i do nástupu na ZŠ :-D A já na tohle vždy odvětím jediné: "40. týdnů jsem ho nosila pod srdcem a nedala bych nosit nikomu jinému. Takže i kdyby se můj syn rozhodl s námi spát déle, než je v moudrých knihách psáno, vyhovím, protože jednou, až mu bude xy let a bude mít už své roky, budu ještě mooooc ráda za to, až uslyším: Mami, můžu na chvíli k Tobě do pelíšku?" - to si pak zavzpomínám na to naše tulení, společné spaní a chvíle, kdy byl mé malé, hebké, voňavé klubíčko...ty, které už nikdo sice nevrátí, ale já TO budu cítit jako matka stále.

Takže rada pro všechny: Řiďte se tím, co Vám říká Vaše dítě. Naslouchejte jeho potřebám a třeba na nějaký čas odložte svůj 100% komfort. Děti vyrostou, nebudou vždy dětmi, ale naše vzpomínky jsou věčné. Proto se z okamžiků strávených s našimi dětmi pokusme udělat ty, na které vzpomínka nás zahřeje kdykoli, kdekoli a v jakémkoli věku ;-)
Děti jsou totiž poklad a ten je potřeba si strážit!

Držím Vám palce! ;-)
17 poděkování
katazl
22. lis 2013

Spíme společně

Přijde mi to naprosto přirozené, i když v těhotenství jsem si samozřejmě myslela, že bude syn spát v postýlce. Kolegyně v práci mi sice říkala, že spala ze začátku s malou společně, kvůli kojení, ale vůbec jsem nevěděla, co mě čeká po porodu :-D .

V porodnici jsme měly ty postýlky - vozíčky, postel byla relativně úzká a vysoká, tam bych neměla odvahu spát s malým pohromadě. Doma to bylo jiné. Na to, abych několikrát za noc vstala, nakojila, dala do postýlky, jsem fakt neměla energii, navíc jsme oba spali klidněji společně. Výhoda dát prso a moct klidně spát dál byla nesporná ;-)
Podotýkám, že jsem v té době neslyšela nic o kontaktním rodičovství atd., s tím jsem se setkala až zde na těchto stránkách, takže mě těší, že jsem si potvrdila svůj náhled na věc i zde.

Teď má syn rok a půl, na našem spaní se nic nezměnilo. Postýlka u nás zůstává a nejspíš i zůstane nevyužitá. Dosud nám to oběma vyhovuje. Na to abych dítě zvykala samostatnému spaní tím, že ho dám do postýlky a nechám ho vyřvat, nemám srdce.
3 poděkování
svha
19. srp 2013

Společné spaní my bude jednou chybět

Jelikož jsem měla špatný porod, dcera musela hned po porodu být sama a já si ji z dětského oddělení odnášela až 9tý den po porodu, hned jsem byla rozhodnutá spát s ní. Aby věděla, že já jsem ta, co ji měla 9 měsíců pod srdcem a že mě moc mrzí, jaký jsme měli start, ale že už jsem tu pro ni a už navždy budu.
Před tím jsem vůbec neměla představu, jak nakládat s miminkem, nic jsem nestudovala, nenačítala, nechala jsem to instiktu. Neměla jsem žádný názor, kde má miminko spát.
Ze začátku jsem i doufala, že bych mohla společným spaním mít víc mlíčka, ale osud chtěl jinak, takže kojení se nekonalo, ale i tak spala dcera se mnou. Hlavně když jsem rozpozorovala, že u mě spí déle a klidněji. Což přesvědčilo i manžela, který má klidný a nerušený spánek moc rád.
Nakonec jsme zakotvili u uspávání u nás v posteli a poté přenesení do postýlky, která je od asi 2 měsíce naražená na mé posteli. Dcera je přesouvána k nám do postele, jakmile se v noci rozhodne, že chce. Já miluji probouzení vedle ní. Neříkám, že nebývám sem tam rozlámaná, už přece jen není miminko. Ale neměnila bych :-).
4 poděkování
ivajaro
15. srp 2013

Společně vs. postýlka

Když se nám narodila dcerka měli jsme v plánu,že bude spát v postýlce . Ale už v porodicií jsem ji měla v posteli a nějak mi to ani nevadilo.
Když jsem s dcerkou přišla domů udělala jsem ji pohodlí v naší posteli, kde s náma spala až do 4. měsíce . Měla v jsem ji pod "kontrolou" a vyhovovalo to i mě. Dcerka při nás i lépe spala.

Když jsem ale pak byla nemocná, přemýšlela jsem, jak to udělat, abych ji nenarazila. V postýlce totiž vůbec spát nechtěla.
Nakonec jsem lůžko postýlky snížila na úroveň naši postele.
Postýlky jsem si dala hned k sobě a malou držela při usínání za ruku. Tak si nakonec zvyklá i na postýlku. Ale vím, že až budeme mít časem druhé mimi, bude spát zase s náma. :-D
0 poděkování
anetka1701
14. srp 2013

Společné, ale i oddělené spaní

U první dcerky jsem ze začátku zastávala pravidlo, že patří do postýlky. Po každém kojení šla automaticky do postýlky a vůbec mně ani nenapadlo, že by tomu mělo být jinak. Po asi dvou týdnech jsem jednou usla u kojení únavou i s mimčem na prsu a spali jsme a spali skoro 4 hodiny :o) Po probuzení mně to velice vyděsilo a bála jsem se to opakovat - nicméně mi ale došlo, že je dceři moje blízkost příjemná a že se cítí dobře a bezpečně. Od té doby jsem si jí při prvním nočním kojení brala do postele pravidelně a spala u nás až do rána - vůbec mi nevadilo usnout s ní při kojení a nechat dudlat prso. Zhruba ve třetím měsíci se to začalo pomalu lámat a já měla z dcery pocit, že jí v noci začínám rušit a že by raději do své vlastní postýlky. Začala jsem jí tedy ukládat tam a spala stejně dobře, jako semnou. Jen občas si vyžádala, že by chtěla spát s náma, tak jsem jí vždy vyhověla.

Zhruba v půl roce se přesunula do vlastního pokojíku se svojí postýlkou a spala prakticky celou noc - občas s nočním krmením. Pravidelně asi v 6 ráno se ale přesouvala k nám do manželské postele a "dospávala" u nás ráno :o) Tento rituál máme doteďka - jenom už přijde sama, zapluje pod peřinu, přitulí se a je jí dobře.

Druhou dceru jsem absolutně neřešila. Od malička spala na prsu (dokonce i v porodnici, kde jsem za to dostala nejednou vyhubováno) u mně v posteli a bylo mi to jedno, bylo to příjemné a já se s ní cítila dobře. Opět ale pomalu nastává zlom (budou jí tři měsíce) a já cítím, že začíná upřednostňovat svojí postýlku... Zatím je to tak půl napůl, ale poslouchám svůj instinkt a její přání a vždy jí vyhovím tak, jak si přeje.

Občas se stane, že jsme celou noc v jedné posteli celá rodina :o) Večer chce u nás spát starší dcera a mladší nezůstává pozadu. Vejdeme se, navzájem si příliš nepřekážíme a hlavně je nám spolu moc dobře. Nesnažím se dcery dávat za každou cenu spát samotné, ani je nenutím být s námi. Nechávám tomu volný průběh a ony jsou za to rády. Každá má vlastní postel (starší i svůj pokoj), ale spí tam, kde se jim chce. A starší přesto, že byla odmala u nás svojí postýlku ráda vyhledává a nemá problém spát sama "ve svém" - tedy se společným spaním nijak nerozmazlila.
4 poděkování
baraeda
4. srp 2013

Neumím bez dcerky spát.

Nevím co dodat k nadpisu. Snad jen že je to pro mě droga. Miluju se k malé v noci přitulit. Nikdy jsem neměla strach že by nemohla dýchat, nebo z teploty či jiných věcí o kterých nevíte dokud Vám miminko nepláče celou noc.

Proč jsem začala? Instinkt, jakmile jsem jí měla poprvé u sebe neuměla jsem si představit že se jí nebudu dotýkat a to celou noc..

Proč to všem doporučuji? (krom toho že matka je lepší monitor dechu než elektrický a pod.) Umíte si představit že 9m. jste spojeni s maminkou a najednou jí necítíte? Okamžitě miminka přepadá úzkost (jinak si neumím představit tu potřebu mít doma zavinovačky a zavinovat a zavinovat do úplného svázání dítěte..) Je mi jasné že některá miminka to vyžadují ale já tu píši svojí zkušenost se svojí dcerou.

Když jí bolí zoubky, když bolelo bříško, když se jí zdá špatný sen, když ...když... má mě u sebe a tak to má být. Rozhodla jsem se mít dítě na celý život ne na 9m. a pak ho odložit stranou to mi nepřijde správné.

Pak jsou případy jako má sestra která ječela když si ji maminka chtěla nechat u sebe a byla spokojená když se vrátila do postýlky.. :-) :-) Každá jsme jiná, každá máme jiné dítě.. Takto to cítím já, neodsuzuji nevnucuji.. jen mi přijde líto když čtu jak miminko v noci pláče a je přes den nevyspalé a tak se mu obrátí režim..
9 poděkování
kureeli
31. črc 2013

Spíme všichni spolu

Natálku jsem zodpovědně ukládala do postýlky - každý den ve stejnou dobu - vykoupat, mlíčko, do klasické zavinky, šup do postýlky, pusinku a spinkat. (postýlka u naší postele) Fungovalo to, ale občas po nočním kojení zůstala v posteli. Pak častěji a častěji a až si začala v noci nebo nad ránem sama přelézat k nám :-D Od tří let (už se do postýlky nevešla :-N ) spí s námi v posteli a na pokojíček se nijak nepospíchalo. Po 5ti letech se narodila Eliška a zatím to probíhá velmi podobně :-D Občas prostě po nočním (nad ránem) krmení nemůže zabrat tak ji šupnu k nám do postele a spíme dál. Už nás bylo v jedné posteli (180x200) i 5 - to když se přidal i kocour :-D :-D :-D Většinou spíme v pořadí já, mimi Elinka, manžel, kocour a pětiletá Natálka. Už aktivně pracujeme na pokojíčku, protože větší postel se nám do ložnice už nevejde :-D :-D :-D Ani jedna z holek nemá problém usnout kdekoliv jinde - sama
2 poděkování
maxi.smile
29. čer 2013

Každé dítě patří od narození k mámě..

Než jsem porodila, měla jsem o věcech kolem miminka velice jasnou představu..hodně věcí také ale vzalo velice rychle za své. Nedokážu to vysvětlit, dokážu to ovšem pochopit. Každé miminko, ať lidské, tak zvířecí, patří k mámě. Schoulit se, cítit vůni, bušení jehé srdce, mateřské doteky. Když vezmete feně štěně a to dáte x metrů pryč, budou oba kňučet...patří k sobě..Ač vybavena monitorem dechu, paradoxně jsem byla nejklidnější, když byly děti u mě. Možná instinkt? Dcera postýlku ze začátku nesnášela, budila se velmi často, nemohla zabrat. U mě spala skoro celou noc. Nebylo co řešit. Na řeči okolí a protesty manžela jsem ohled nebrala. Jsem máma, cítím to tak, trhněte si ;-) Později jsem zjistila, že malá měla asi do 6 měs. zvýšené svalové napětí (nebyla taková ,,měkká" na chování, stále jak prkno, našponovaná), tudíž ležet v postýlce na dětské matraci, rovnalo se spaní na betoně. Proto jí bylo tak dobře u nás.. Asi kol. 7. měs. bylo znát, že už by brala to svoje soukromí, svoje teritorium..jasně, proč ne? Takže tradáá, postýlku jsme oprášili... Po narození syna mě ani nenapadlo, že by se mnou nespal. Najednou to přišlo přirozené i manželovi, zvyklí na občasné okupování postele dcerou. V prvních měsících jsme byli 2x v nemocnici, sestřičky neprotestovaly, až na jednu prudící, nechápavou, dosud bezdětnou ;-) Nedala jsem se.... Asi od 6. měsíce spinká sám v postýlce, rád, usíná jen s ,,pápá " a jde si hajnout...Děti máme hodné, nevztekavé, mazlivé, od malička spací celou noc...za mě říkám, ať si to dělá jak to každému vyhovuje, ale neumím si představit v prvních měsících usínat a ten uzlíček nemít u sebe.. x-) x-) x-) x-) x-) x-) x-)
17 poděkování
katyxq
28. čer 2013

Jak se mění názory na společné spoaní

Před porodem jsme koupili postýlku a umístili ji na druhý konec místnosti než máme manželskou postel :-N. Hned po příjezdu z porodnice jsme postýlku přestěhovali k naší posteli, ale Šárka má hodně vysokou potřebou fyzického kontaktu, velmi často se budila a to s hlasitým pláčem, navíc i pro mě bylo pohodlnější, hlavně v noci, ji po kojení nepřendávat do postýlky, spala mezi námi na pelíšku (vaku vycpaném PS kuličkami), když z něj vyrostla, tak normálně na matraci. U prsa usíná a spí s námi doteď, jen na odpolední spánek ji přendávám do postýlky, už dokáže ve dne spát, i když u ní nejsem přitulená. Až bude chtít spát sama, usínat sama, tak to určitě poznáme a zařídíme se podle toho, zatím nás ale v noci potřebuje, aby v klidu spala. Navíc kojení uspává i mě, nevím, kdo v noci usne dřív, jestli já nebo Šárka, nebo možná pomalu vytuhneme zaráz x-).
10 poděkování
weri1
28. čer 2013

Jak se nám všem spolu krásně spí :-)

První 2 měsíce spal v postýlce, byla jsem po CS, hodně mě to bolelo, tak jsem byla ráda, že jsem ráda, ale od těch 2 měsíců spí s námi v posteli. Začalo to tím, že jsem u kojení usnula, pak se malej probudil na kojení, takže to bylo takový jednodušší než vstávat a brát si ho z postýlky. Spaní u nás v posteli zůstalo doteď a neměnila bych za nic na světě. Uspávám ho, obejme mě, přitulí se a spinká. V noci se na mě mačká, hned ruka, hned noha přeze mě, ale nevadí mi to a jsem šťastná :-)
4 poděkování
sarkachmelova
28. čer 2013

Naše společné spaní

Celé to začalo narozením Anežky,už v porodnici jsme spali spolu. Nějak se mi příčilo dávat ji do té postýlky,obzvlášť na noc,když je taková tma :-)
Po příjezdu domů jsem se nesnažila nijak to měnit,ale ve 3 měsících,kdy se začala přetáčet na bříško,jsem se začala bát pádu. Postýlku nepřijala a tak prostě zůstala prázdná,přiražená k naší posteli. Po Anežčiných prvních narozeninách jsme jí koupili vlastní „velkou“ postel. Rovnou ji naivně dali do pokojíčku,Anežka tam sice usnula,ale každou noc přišla k nám. A já ? Já na ni každý den čekala. Klidně i do 3 do rána. Prostě jsem neusnula,pokud jsem ji neměla u sebe a jelikož jsem byla už opravdu nevyspalá a děsně unavená,stěhovala se Anežka hodně rychle zase k nám. A jak krásně se nám zase všem spalo :-)
V říjnu se narodil Jonášek. Nemocniční postýlka mu sloužila jako odkladiště hraček,které mu přinesly návštěvy :-) Během našeho pobytu v nemocnici náš tatka zatím připravil doma spaní. Sundal z postýlky bočnici,přirazil ji k posteli a bylo to :-) prý ho ani nenapadlo,dávat Jonáška spát samostatně,obzvlášt,když Anežka spí s námi :-) nevěřili by jste,jak nádherně se nám spalo :-)
Takže spíme všichni hezky pospolu. Z mojí strany postele je postýlka bez bočnice. Z Honzovo strany pak Anežky postel. Zezačátku vždy jeden z nás spal mezi dětmi ale ted už neřešíme ani to. Kolikrát se v noci vzbudím a Jonáš má na hlavě Anežky nohu,nebo opačně,ale evidentně jim to nevadí :-)
Krásně se nám spí :-)
13 poděkování
jarcatko
27. čer 2013

Miminko v naší posteli? Nikdy! :-D

Před porodem jsem byla přesvědčená, že miminko patří do postýlky a v posteli rodičů nemá co dělat... Zčásti jsem se bála o jeho bezpečí, zčásti jsem chtěla zachovat soukromý prostor vyhrazený jen rodičům, kam mají děti zapovězený přístup (snad až na výjimky typu horečka, noční můry apod.)... A realita? :-D
Hned po návratu z porodnice jsem si malého nechávala v posteli už po prvním kojení, pokud tam tedy rovnou neusínal společně se mnou. I teď, 9 měsíců od porodu, spí malý s námi. Obvykle usíná ve své postýlce, která je napevno z boku naší postele, a když se v noci vzbudí na kojení, přendám ho k sobě, nakojím, usnu (často dřív než on) a do rána spíme všichni tři v naší "manželské" posteli. Dokud nám to takhle bude vyhovovat, budeme spát společně :-)
12 poděkování
romcovaklarka
26. čer 2013

Společné spaní až na druhý pokus

Když jsem čekala svoje první miminko, těšila jsem se, jak s ním budu spát v posteli. Ani manžel nebyl proti. Nakonec to ale dopadlo úplně jinak. V prvních dnech až týdnech jsem byla tak vystrašená z křehkosti miminečka :-D že jsem se bála s ním spát v posteli a důsledně jsem ho ukládala do jeho postýlky s monitorem dechu. Později, když byl starší, jsem zkoušela brát ho k sobě do postele, ale snad že už na to nebyl zvyklý, tak u mě v posteli vůbec neusnul - byla to pro něj spíše herna, dělal tam alotria a ke spaní to vůbec nebylo. Až v necelých dvou letech, když má svoji velkou postel, se pravidelně stěhuje v noci do mé - nebo v ní už večer usíná - a já si to užívám.

To mladší si ráda schrupne se mnou od narození, i když nemá problém ani se svojí postýlkou. Do postýlky ji ukládám večer, protože obě děti bych se bála nechat spolu v posteli, aby starší malé neublížil. Při prvním kojení ale už se mnou většinou zůstane. Takže často spím tak, že mám z každé strany jedno dítě. Manžel zůstal v ložnici, abychom ho v noci nebudili a on aby ráno budíkem do práce nebudil nás - ale na společné chvilky si čas taky najdeme ;-)

Až bude dcerka větší a nebudu se bát, že ji starší syn v noci zalehne nebo pokope, budeme asi spávat všichni spolu, děti si usnou večer v naší posteli a my si k nim později lehnem. Ale to jsou plány a jak znám plány, realita nakonec bude stejně úplně jiná :-D
6 poděkování
sarusinka
25. čer 2013

Schvaluji společné spaní

Také spíme společně všichni tři v posteli. Máme sundanou bočnici, a postýlka je ve stejné rovině, jako manželská.
I když malého dávám po nakojení do postýlky, roztahuje se tak, že vždycky skončí u mě :-)
jsme všichni tři tak spokojeni. I když z okolí (hlavně rodina) slyšíme neustále výtky.
Je to každého věc, co mu vyhovuje.
8 poděkování