Olomouc je velmi krásné město a místní ZOO určitě stojí za návštěvu. Venku je už krásné počasí a je tedy na výlety ten nejvyšší čas! Jak vypadá takový výlet do ZOO z pohledu rodiče?

Možnosti návštěvy

Zoologickou zahradu v Olomouci najdete v části zvané Svatý kopeček a i v ZOO několik kopečků najdete. Nejsou nijak dramatické, ale pokud je vaše dítko "nechodič", počítejte raději s golfkovou variantou. Právě kvůli zmíněným kopečkům nepatří mezi služby ani (často tolik oblíbené) dřevěné vozíky, ve kterých byste mohli děti kousek popovézt a ani golfky si zde nepůjčíte. Návštěvní řád také neumožňuje, aby se děti (potažmo ani vy) pohybovaly po zahradě na svých koloběžkách nebo odrážedlech. Berte to tedy v potaz a raději s sebou vezměte svůj kočárek. 

V sezóně (květen - srpen) můžete bolavým nožkám svých potomků celkem pohodlně ulevit také jízdou v safari vláčku. Nástupní stanici najdete u žiraf a jezdí pravidelně v cca 15 minutových intervalech. Každý cestující starší 2 let zaplatí za svezení 40,- Kč. Vláček vás sveze tím nejširším okruhem - k euroasijským kopytníkům zase zpět k žirafám. Vnitřek zahrady už musíte projít po svých. 

Kde se najíst?

Jediné občerstvení, které je otevřené celoročně, je Restaurace Pod Věží. Pokud se tedy rozhodnete tímto článkem inspirovat, ale vyrazit mimo sezónu, bude toto pravděpodobně jediná možnost se najíst. Vzhledem k nabídce restaurací rozhodně doporučujeme si do ZOO sbalit vlastní svačinku. Zejména v okamžiku, kdy jste "citlivější" na to, co děti jedí. Restaurace nabízí takřka výhradně smažená jídla, párky v rohlíku a klobásy. Výjimku tvoří polévka, která je sice poctivá, ale není dělaná s ohledem na nejmenší strávníky. Pro ty vám ovšem ochotně v restauraci ohřejí vlastní jídlo.

"Vidím to jako dnes. Vejdu na nemocniční pokoj mé kamarádky, která se teprve včera stala maminkou. Znám ji jako aktivní sportovkyni, štíhlou laňku a éterickou vílu. Rostoucí bříško mi u ní nevadilo, vždyť v ní rostl nový život. Měla jsem totiž představu, že jakmile porodí, bude zase krásná, svěží a štíhlá. Chyba lávky. Ihned po příchodu do nemocnice mi zrak automaticky sjel tam, kde devět měsíců rostl malý Péťa a tam se i přes volnou noční košilku vzdouvalo břicho. Už ne tak veliké, ale ani to krásné ploché, které jsem jí vždycky záviděla."

Jako Kate Middleton

"Zdeňka zřejmě zaregistrovala můj zděšený pohled a se smíchem prohlásila: 'Cítím se jako Kate Middleton, které po porodu koukal celý svět na poporodní bříško!' A pak mi to došlo! Proto se celebrity po návratu z porodnice fotí jen od pasu nahoru, případně se na rok zavřou do fitka a tam makají minimálně do dalších Oskarů. Takže poporodní bříško je úplně normální. '…pokud nemáš diastázu' doplnila mě Zdeňka."

Většina žen nechá v porodnici kolem 5,5 kilogramů. Z toho má největší váhu samotné dítě. Zbytek tvoří placenta a plodová voda. Část tekutiny ale přebývá pořád uvnitř a bříško má stále tvar jako v průběhu těhotenství. Často se samo vrátí do původního stavu, a to zejména tehdy, pokud ho měla maminka ploché už před porodem. Svoji roli hrají i geny a také to, jak moc žena během devíti měsíců přibere.

A právě vévodkyně Kate se jako jedna z mála slavných žen ukázala bezprostředně po porodu i s bříškem. Prolomila tak tabu dokonalého světa celebrit. Jakoby by říkala: "Podívejte se na mě. Jsem jako vy. Hlavu vzhůru, zase to bude dobré!" V tomto okamžiku, tímto gestem si získala srdce milionů žen z celého světa.

Dia.... co?

V roce 2015 přišlo v České republice na svět celkem 13 trojčátek, v roce 2016 jich pak bylo 10. Přestože nejsou porody vícerčat raritou, porod trojčátek je podstatně méně obvyklý než porod dvojčat. Statisticky vychází jeden porod trojčat na 7 000 - 8 000 porodů.

Přirozené nastavení

Náš organismus je nastaven na porod a donošení primárně jednoho plodu. V okamžiku, kdy se dozvíte, že čekáte trojčátka, bude vaše těhotenství rizikovější. Roste samozřejmě pravděpodobnost možných komplikací - ať už se jedná o riziko předčasného porodu nebo třeba nízké porodní váhy miminek. Stejně jako pro miminka je těhotenství s trojčátky rizikové také pro vás jako maminku. Proto budete určitě víc hlídaná ze strany lékařů. Stejně tak bude přistupováno k vašemu porodu.

Délka těhotenství s jedním miminkem je určována v týdnech a udává se 40 týdnů (4 týdny = 1 měsíc těhotenství, vychází tedy 9 měsíců). Čekáte-li trojčátka bude vaše těhotenství s největší pravděpodobností podstatně kratší. Průměrné trvání těhotenství u trojčat je 32 - 34 týdnů. Následně vás bude čekat trochu specifický porod, který s největší pravděpodobností nebude přirozený.

Rizika

Porody trojčat jsou v České republice vedeny výhradně císařským řezem, často plánovaným. Ten je v tuto chvíli nejbezpečnější hned z několika důvodů:

"Natřu se pak u vody, nebo to nějak vydržím. Hlavně, že děti jsou nakrémované," pomyslíte si ve spěchu mezi dveřmi a už vyrážíte na koupaliště. Možná tentokrát budete mít štěstí a nevrátíte se domů se spálenou pokožkou. Ale červená a bolestivá pokožka není jediná nepříjemnost, která vám při takovém pobytu na slunci hrozí. Jak docílit krásné opálené pokožky a nehazardovat přitom se svým zdravím?

Sluneční paprsky nejsou jen našim nepřítelem. Právě naopak, díky nim získává naše tělo vitamín D, který nám pomáhá lépe vstřebat a využít důležité látky jako vápník či fosfor. Zároveň podporuje naši imunitu a přidává nám na lepší psychické pohodě. Všechno má ale své hranice, a pokud se vystavujeme slunci nepřiměřeně často a dlouho, můžeme si dokonce uškodit.

Co je to UVA a UVB?

Součástí slunečních paprsků je tzv. ultrafialové (UV) záření, které pouhým okem nevidíme. Rozlišujeme dva typy takového záření, a to UVA a UVB, před kterými se chráníme právě použitím opalovacích přípravků. Zatímco UVA záření proniká hluboko do pokožky a způsobuje její stárnutí, rakovinu kůže a jiné závažné chronické onemocnění, UVB záření se dostává jen do povrchových vrstev kůže a má na svědomí spálení pokožky či vznik pigmentových skvrn.

Jak si vybrat z množství opalovacích přípravků?

Ať už se při koupi opalovacího přípravku díváte na značku, cenu nebo se rozhodujete mezi krémem a sprejem, v jednom byste kompromisy dělat neměli. Ochranný faktor (SPF) je přece důvodem, proč si opalovací přípravek kupujete. V opačném případě by vám stačilo obyčejné tělové mléko. Co je to vlastně ten SPF? V zásadě platí, že čím vyšší číslo SPF je uvedeno na obalu opalovacího přípravku, tím vyšší ochranu před UV zářením vám poskytne. Žádný z nich nezabrání vlivu UV záření na pokožku úplně, proto i s ochranným faktorem 50 můžete docílit opálení.

Léto tedy vždy začněte s nejvyšším ochranným faktorem 50. Když už bude mít vaše pokožka jemný nádech bronzu, můžete sáhnout po nižším faktoru, a ten zase po pár dnech snížit. Důležité je zabránit nárazovému spálení pokožky. Takovým postupným snižováním SPF faktoru docílíte zdravější opálení, které vám i déle vydrží.

Návod na chytání bronzu není samozřejmě stejný pro každého. Jinak se dokážou spálit lidé s bledou a jinak s tmavší pokožkou. Přihlížejte proto vždy i na své osobní zkušenosti. Pokud se spálíte vždy, když se byť jen na chvíli zdržíte na slunci, vyhýbejte se opalování úplně a při pobytu venku se chraňte přípravky s nejvyšším SPF.

Kolik odvahy a osobní síly vyžaduje odnosit dítě někomu jinému? Co kdyby to ale byla vaše sestra nebo nejbližší kamarádka? V zahraničí se náhradních matek využívá poměrně často. I některým slavným ženám, jako je Sarah Jessica Parker nebo Nicole Kidman odnosila dítě náhradní matka. Proč jsou ženy vůbec ochotné nosit pod srdcem dítě někoho jiného? Co za to dostanou? A jak se na náhradní mateřství dívá česká legislativa?

„Byla jsem celkem třikrát náhradní matkou. Nejlepší je vědět, že to děláte ze správných důvodů, když jste svědky chvíle, kdy se rodiče a jejich dítě konečně uvidí. Být náhradní matkou ale vyžaduje i velkou oběť. Je to velká hormonální zátěž pro vaše tělo. Mně můj manžel musel tři měsíce před umělým oplodněním velmi pomáhat a stejně tak i přes první trimestr. Mohu o sobě prohlásit, že jsem jedna z těch šťastných žen, které jsou 'dobré' v tom, že dělají náhradní matku. Každé embryo, které doktoři implantovali, skončilo zdravým miminkem. To je vzácné. Po prvním dítěti pro náhradní rodinu jsem věděla, že chci ještě někomu pomoci, protože to pro mě byl úžasný pocit. Pokud jde o předání dítěte, instinktivně jsem věděla, že dokážu v náhradním mateřství vidět dlouhodobý projekt hlídání dětí a ne své dítě. Není to pro mě vůbec smutné a nelituji se. Jsem ráda, že můžu pomoci splnit rodičům jejich sen o vlastním biologickém dítěti. Nejsme bohatí lidé, nemůžete třeba postavit nové křídlo nemocnice, ale je to jedna z možností, jak může naše rodina na tomto světě velkým způsobem pomoci. Bez naší pomoci by na světě neexistovaly čtyři děti. Ukazujeme i svým dětem, jak být štědří a jak se obětovat pro druhé,“ vypráví několikanásobná náhradní matka Rayven Perkins, 32 let, Austin Texas.

Co znamená surogační (náhradní) mateřství?

Náhradní mateřství je v podstatě situace, kdy žena odnosí dítě, které biologicky patří jiným rodičům. Obvykle se k tomuto kroku přistupuje ve chvíli, kdy biologická matka není z nějakých (zdravotních) důvodů schopná otěhotnět, odnosit či porodit dítě. Může ho za ní odnosit tzv. náhradní matka. U nás bohužel náhradní mateřství nemá přímou oporu v zákoně, proto se podle § 775 občanského zákoníku stává matkou dítěte žena, která ho porodila, i když biologicky není její. Biologická matka si pak své dítě může osvojit.

Dělení náhradního mateřství

• Úplné náhradní mateřství - embryo bylo oplodněné mimo tělo ženy a vložené do dělohy náhradní matky. Ta má dítě pouze odnosit. Nemá s ním žádnou genetickou vazbu.
• Částečné náhradní mateřství - v tomto případě se k oplodnění použije vajíčko dárkyně. Náhradní matka podstoupí umělé oplodnění, kdy se použije sperma otce.

Do určité doby jste vyprazdňování vašeho dítěte brala jako samozřejmost, kterou je jen třeba odklidit a hezky umýt. A asi vůbec netušíte, kde se stala chyba, ale jednoho dne jste si uvědomila, že váš potomek nějak dlouho nekakal.

Z dlouhodobé zácpy vašeho malého dítěte, kterou nejste schopna vyřešit všemi možnými prostředky, se stane rodinné a širokospektrální téma, zvláště v případě, že příčina je někde v té malé hlavičce.

Kde se zácpa vzala?

Zácpa potká občas v životě každého. U nás dospělých je na vině často nějaká dietní chyba, jen málokdy řešíme tento problém dlouhodobě nebo opakovaně. I u dětí vás zřejmě jako první napadne, že trpí zácpou z nedostatku vlákniny, možná mělo poslední dobou málo ovoce, málo pilo, možná veškerý svůj energetický příjem prostě spotřebuje.

A tak začnete dělat výživové pokusy, které ale možná nebudou mít žádný efekt.

Řešit zácpu pravděpodobně začnete změnou stravy. Pozorujte ale také svoje dítě, jak se při zácpě chová. Pokud před kakáním pláče, vyprazdňování se bojí, odkládá ho, brání se posazování na nočník, zbystřete. Zřejmě vás čeká hledání příčiny i v hlavičce dítka. Zácpa totiž může být způsobena i psychikou dítěte a v tom případě vás bohužel nejspíš čekají dlouhé týdny a měsíce pátrání po příčině a hojení nějakého zranění, které si dítě nese z nějaké situace, které jste si zřejmě vy sama ani nevšimla.

"V tu chvíli když sem držela malého tak za mě opadla všechna bolest a byla jsem nejšťastnější. I když jsou ty bolesti hrozné, tak když potom sevřete to svoje miminko v náručí, všechna bolest je pryč a zapomenuta."

Porod - zážitek, který si budete pamatovat celý váš život. I když se vzpomínky na něj budou možná lišit po 14 dnech nebo po 14 letech. Chvíle, kdy přivedete na svět nový život je nezapomenutelná. A stejně jako se říká, že každé dítě je jiné, je i každý porod jiný. O svůj porodní příběh se s námi podělila uživatelka mautiii.

Mautiii, jak sis představovala svůj ideální porod?

Moje představa ideálního porodu byla, že bude rychlý, bez nástřihu a hlavně bez komplikací.

Připravovala ses na něj nějak - předporodní kurzy, literatura, dula apod.?

Nijak zvlášť jsem se nepřipravovala. Přeci jen to byl můj třetí porod.

„U prvního syna jsem byla v jeho 3 letech už opravdu frustrovaná, že ač děláme všechno možné, tak stejně používá pouze pár svých slov, tak tři slovesa a zbytek citoslovce. Větu nevytvořil ani náhodou. Ve 3 letech jsme dostali žádanku na foniatrii, o půl roku později na logopedii. Začali jsme tam chodit ve 3 letech a 8 měsících.”

„Uměl ukázat obrázky a pojmenovával spíš citoslovci (auto - tů, kráva - bů, jídlo - ham). Ulevilo se mi, že nejde o žádnou vážnější poruchu, jen prostý opožděný vývoj řeči. Prostě, že mu pomaleji a později dozrává CNS. Uběhly 3 měsíce a syn se rozpovídal, že jsem nestíhala. Během měsíce začal používat věty, souvětí a obsáhlou slovní zásobu. Jakoby všechno doteď jen vstřebával a jakmile to secvaklo, automaticky začal všechno používat. Ve 3,5 letech nedal dohromady větu a ve 4 letech se s ním dalo debatovat. Pořád má špatnou výslovnost, ale během roku obrovský vývoj. Samozřejmě jsem od okolí slyšela už kdeco, že se mu málo věnuji a tak. Sama jsem ve 2 letech mluvila, zpívala, ve 3 letech vyprávěla pohádky. Každý jsme holt jiný.”

Skoro každá maminka bedlivě sleduje vývoj svého dítěte. Raduje se z pasení koníků, prvního posazení i prvních krůčků. U rozvoje řeči tomu není jinak. První slovo přichází obvykle kolem prvního roku života, děťátko stále více rozumí a postupně se rozmlouvá.

Jenže ne vždy jde všechno podle tabulek. Některé děti preferují k dorozumívání ukazování prstem a nemluví ještě ani ve třech letech, případně mají svoji vlastní řeč, které nikdo nerozumí. Důvodů může být více, často se však maminky setkávají s diagnózou opožděný vývoj řeči. Je třeba se bát? Co to pro dítě a jeho rodiče znamená?

„Mám tříletého syna a kromě pár slov říká od všech jen první slabiky a i když se soustředí, nedokáže vyslovit třeba dvouslabičné slovo. Jsme objednaní na logopedii, vypadá to na opožděný vývoj řeči nebo vývojovou dysfázii.”

Opožděný vývoj řeči nebo vývojová dysfázie?

V životě nesvítí pouze sluníčko a není všechno s duhou a jednorožci, do puntíku naplánované, růžové a veselé. Dokonce ani těhotenství vždy neprobíhá ideálně. Občas se to zastaví již u počůraného testu nebo při obrazovce ultrazvuku. Mělo tam být bijící srdíčko.

Někdy na ultrazvuku ani nic není, pouze prázdná dutina a děložní sliznice. Nebo se díváte na monitor, vidíte jasné obrysy svého dítěte, které se bohužel nehýbe. Namlouváte si - ale sama tomu nevěříte - snad se ten gynekolog s několikaletou praxí naprosto mýlí, je unavený, slepý, neví, kam se má dívat. Možná podvědomě cítíte, že se něco děje jinak, nějak špatně. Možná ale ne a bude to pro vás nepříjemné překvapení.

Asi se trochu zlobíte na lékaře, že nepláče s vámi, nebo podle vás nedostatečně citlivě oznamuje, že žádná radost se nekoná.

Pro něj to je jen statistika, prý jedna z pěti žen. V prvním trimestru dvě písmena, dvě jednoduchá slova - MA - missed abortion, zamlčený potrat. Vždyť na co slzy, když za pár týdnů nebo měsíců ji tu mám zase a znova těhotnou. Není potřeba z toho dělat vědu.

V pozdějších stadiích těhotenství je to už o dost těžší. Ze zkušenosti víme, že jakkoli citlivé bude oznámení a následná péče ze strany zdravotníků, nic nezmírní prvotní šok a negativní pocity z celé situace. O to je všechno horší, pokud šlo o první dítě a doma vás nečeká žádné jiné rozptýlení.

Pouze vy a vaše mysl

„Sestra mého partnera má sedmnáctiletou dceru s dětskou mozkovou obrnou. Narodila se předčasně po odtoku plodové vody a následném komplikovaném porodu císařským řezem. Je tělesně postižená, upoutána na vozík, do rukou nic neuchopí a je zcela odkázána na pomoc druhých. Naštěstí dokáže relativně dobře komunikovat, což situaci alespoň trochu ulehčuje.”

Dětská mozková obrna je trvalá porucha hybnosti a držení těla. Studie uvádí výskyt u 2-3 dětí z 1 000 živě narozených dětí. Toto postižení má různé stupně, naštěstí se objevují i mírnější případy postižení, než je uvedeno výše. V každém případě je život pro takto postižené i osoby o ně pečující mnohem náročnější.

„Mám synovce s dětskou mozkovou obrnou. Narodil se v 32. týdnu těhotenství akutní sekcí, měl omotaný pupečník okolo krku, nedýchal dost dlouho. Nyní je mu 7,5 roku. Původní prognózy byly, že to bude ležák, ať ho dají rovnou do ústavu. Švagrová s ním dosud cvičí Vojtovku a další rehabilitační cvičení, prodělal několik operací, ale je integrován do normální školky, kde má osobní asistentku. Nechodí, je spastik, ale docela slušně mluví, jezdí na speciální tříkolce a na vozíčku. Takže oproti tomu, jaké byly prognózy, je na tom dobře. Ale stojí to spoustu sil.”

Za dětskou mozkovou obrnu může nejčastěji nedostatek kyslíku

Dětská mozková obrna vzniká, když je vyvíjející se mozek z různých důvodů po nějakou dobu omezeně okysličován (odborně označováno jako hypoxie), v horších případech zcela bez kyslíku (asfyxie). Právě doba, po kterou nemá mozek dostatek kyslíku, způsobuje různou intenzitu postižení. Platí, že čím déle je mozek bez kyslíku, tím vážnější a hlubší je postižení.  

K hypoxii a asfyxii může dojít už v prenatálním období, tedy v těhotenství, například z důvodu vážného pádu matky, při intoxikaci plodu alkoholem či užíváním drog nebo při vývojových anomáliích mozku. Nejčastěji k nim dochází během samotného porodu, kdy jde o porod komplikovaný, velmi dlouhý nebo má děťátko omotanou pupeční šňůru okolo krku a narodí se velmi přidušené. Rizikovou skupinou jsou dále předčasně narozené děti s porodní váhou pod 1500 g, které mají ještě velmi nezralý a nedovyvinutý mozek. Předčasný porod je nejčastější příčinou tohoto postižení, naštěstí se však dětská mozková obrna nemusí objevit u každého předčasně narozeného dítěte.

Mít vlastní dítě, to je opravdová zkouška dospělosti. Stanete se maminkou a vaše maminka je najednou ze dne na den babičkou. S narozením dítěte se toho hodně mění. Nejen ve vztahu s manželem, ale také s vlastní matkou. Někde miminko vzájemné vazby ještě posílí a jinde, bohužel, nastanou problémy a boj o životní prostor.

Vztahy mezi lidmi jsou obecně velmi komplikované a ty rodinné především. Můžete mít se svou maminkou úžasný vztah, ale s narozením dítěte se najednou i vy sama stanete matkou a vztahy se mění. Vaše maminka se stává babičkou.

Pozor na rady, o které nestojíte

„Všechny máme problémy s tchýní. Ale, co když ty problémy dělá vlastní máma? Jak takové situace řešit? U nás ty vztahy delší dobu jsou všelijaké, ale když pominu nevhodné chování před narozením mé dcery, tak teď se její chování rapidně zhoršilo. Nechci, aby měla moje dcera stejné dětství jako já a znala některé příslušníky jen z fotky, ale kdo chce kam. Nechci přerušit styky, a tak mě napadlo, jestli nemáte někdo vlastní zkušenosti s tím, jak "převychovat" vlastní rodiče. Přecházet to, nezabírá. Rozmluva zabere, než ji opět naočkuje otec a s tím rozumná řeč je tak jednou za dva roky. Znáte to některá,“ ptá se jedna z uživatelek v diskuzích.

Babička je starší a má zkušenosti. Klidně si k ní můžete jít pro dobrou radu. Ty by ale měly přicházet jen na požádání. Sama by se měla držet spíš zpátky a respektovat svou dceru. Bohužel některé babičky rovnou zasahují do výchovy nebo dokonce nerespektují přání rodičů a tajně dělají to, co rodiče zakázali.

Některé maminky prostě těžko chápou, že malé miminko je vaše a ne jejich. Může jim trvat o něco déle, než se přepnou do role babičky, která má mít hlas poradní. Své mamince v klidu, ale naprosto jasně sdělte, že rodič jste tady vy a je už na čase, aby vám důvěřovala.

Neplodnost je v posledních letech závažným problémem. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) asi 15 % párů v plodném věku vyhledá lékařskou pomoc pro neplodnost, obvykle zhruba po dvou letech neúspěšného snažení. V současnosti je ve světě kolem 60–80 miliónů neplodných párů. V ČR jde o 15-20 % párů a jejich počet každým rokem mírně narůstá. Na vině je především vzrůstající věk prvorodiček a různá gynekologická onemocnění. Mnohdy jediná cesta k založení vlastní rodiny vede přes dárcovství vajíčka.

Dárcovství vajíček je v současnosti hojně využívanou metodou léčby neplodnosti. Pro ženy, jež trpí poruchou tvorby vlastních vajíček, je leckdy jedinou možností k početí dítěte. První úspěšné těhotenství s využitím darovaných vajíček je ve světě známé z roku 1984. Od té doby se tato metoda stala běžným způsobem léčby, který se nadále intenzivně rozvíjel. Na našem území byl program dárcovství vajíček a embryí zahájen v roce 1997, přičemž první dítě z darovaného vajíčka se narodilo o dva roky později.

Motivace dárkyň

„Motivace žen darovat vlastní vajíčka se mnohdy rodí jednoduše z touhy pomoci ženám, které nejsou schopné ze zdravotních důvodů počít dítě přirozenou cestou. Jako dárkyně často přicházejí ženy, které se s neplodností setkaly například u svých příbuzných či kamarádek, a vidí, že darované vajíčko je pro tyto ženy spásným řešením. Své dárcovství tedy vnímají primárně jako pomoc potřebným a finanční kompenzace pro ně hraje až druhotnou roli,“ vysvětluje Petra Hánová, vedoucí darovacího týmu klinik GENNET.

Téma darování vajíček je hodně probírané i na Modrém koníku - najdete zde mnoho maminek, které už vajíčka darovaly, další se k tomuto kroku chystají a nesmí zde chybět ani děti, které se narodily jen díky tomu, že se našly ženy, jež dobrovolně darovaly svá vajíčka. A jakou motivaci pro darování místní maminky uvádějí? Není nic jednoduššího, než se podívat do fóra, kde na toto téma najdete pěknou řádku diskuzí.

Většina maminek jako motivaci udává, že chtějí pomoci lidem, kteří z nějakého důvodu tuto pomoc potřebují: „Už je to asi rok, co jsem se rozhodla darovat vajíčka. Přemýšlím nad tím vlastně pořád. Chodím pravidelně darovat krev, tak vím, že jsem zdravá, i když na genetice jsem nikdy nebyla. Nechtěla jsem to ani kvůli finanční odměně, ale kvůli tomu, že bych ráda pomohla bezdětnému páru k vytouženému dítěti.“

"Proč bych si měla vyšetřovat prsa pravidelně? Vždyť vidím, že tam nemám žádnou bulku. A vůbec, na co mám potom lékaře?" Pomyslí si nejedna z nás, když přijde řeč na samovyšetření prsů. Každodenní harmonogram máme natolik nabitý povinnostmi, že nám přijde přímo nemožné, zařadit do něj jakýkoliv další úkol. Na zdravém poprsí by nám přitom mělo záležet víc než na dokonalé manikúře či hladkých, oholených nohách.

Rakovina prsu je v žebříčku onkologických onemocnění na třetím místě. Nejedna pacientka, které tato nemoc obrátila život naruby, by si přála vrátit čas a obětovat pár minut prevenci. Zabránit bulce v prsu není v našich silách, ale čím dříve ji odhalíme, tím větší jsou naše šance na vítězství v boji s touto zákeřnou nemocí.

Kdy začít se samovyšetřením prsou?

Po dovršení 18 let bychom měly tento rituál provádět každý třetí měsíc. Po 30 už každý měsíc, protože s věkem je riziko rakoviny vyšší. Ideální čas na samovyšetření prsů je 3. až 4. den po skončení menstruace, kdy jsou prsa bez hormonálních vlivů a snadněji se tak vyšetřují. U žen v období přechodu se doporučuje prohmatat si prsy jednou měsíčně, a to první den v měsíci.

Jak si správně vyšetřit prsa?

Prsy si nestačí jen trochu prohmatat rukama či prohlédnout v zrcadle, vždy je třeba dbát na správnou techniku. Každý prs si přitom vyšetřujte od vnitřní strany třemi prostředními prsty ruky, nejen jejich konečky, a to krouživými pohyby ve směru hodinových ručiček. Je důležité postupovat zvenku prsu směrem k bradavce a nevynechat ani partie pod a nad klíční kostí či podpaží.

V každé rodině jednou nastane situace, kdy rodiče musí dítě nechat doma samotné. Tento den D(ůvěry) by měl nastat tehdy, až na to dítě bude připravené. Jak to zjistit? S tím vám pomůže psycholožka Mgr. Juliana Ambrová.

Kdy je vhodný čas nechat dítě doma o samotě? V jakém věku?

Je těžké přesně říci, v kterém věku už může rodič nechat dítě doma samotné, na to neexistuje přesné pravidlo. Obecně se za jakousi hranici pokládá 10. rok života dítěte, ale můžeme to rozšířit na období mezi 9. - 12. rokem. U mladších dětí se předpokládá, že nejsou dostatečné zralé a nemají dostatek zkušeností, aby dokázaly správně vyhodnotit kritickou situaci a podle toho se zachovat. Samozřejmě, existují i výjimky, ale nedá se na to stoprocentně spolehnout. Ten správný věk by ale měli vyhodnotit rodiče, kteří nejlépe znají své dítě a vědí, co dokáže zvládnout a co ne.

Dítě, které necháváte doma samotné, by mělo v první řadě zvládat samoobslužné aktivity jako samostatné jedení nebo návštěva WC. Mělo by už umět telefonovat a znát nazpaměť důležitá telefonní čísla nebo používat některé spotřebiče. Rodiče by měli nechat dítě samotné jen tehdy, když jsou si jisti, že se dokáže na chvíli o sebe postarat. Jinak jejich ratolest vycítí nejistotu a bude se samotě bát.

Pokaždé by však měli být rodiče opatrní a nezapomínat i na zákony. Podle zákona by nemělo doma bez dozoru zůstávat žádné nezletilé dítě - a to ani na hodinku. Při nahlášení na policii nebo sociálce by mohli mít nepříjemnosti.

Zajímavé. To jistě mnoho rodičů nevědělo. Dal by se klasifikovat i čas? Jak dlouho může zůstat dítě doma v tom kterém věku? Např. V 9 letech hodinku, v 10 letech 2 hodiny atd.?

Diabetes I. typu postihuje stále více dětí v předškolním věku. Zkušenost s tímto onemocněním mají i maminky na Modrém koníku, které radí, co nepodcenit při prevenci a jak se s cukrovkou u svých dětí naučit žít.

Jde o autoimunitní onemocnění, při kterém si organismus, často po nějakém prodělaném 'stresu', začne ničit vlastní buňky. Imunitní systém se 'zblázní' a tvoří protilátky proti svému vlastnímu tělu. Zatím se neví, proč u někoho vznikne a u jiného ne. Nejčastěji jde o selhání tvorby inzulínu v Langerhansových ostrůvcích pankreatu. Na vině není člověk samotný. Zkrátka je to nemoc, které se dá těžko zabránit.

Proč vzniká?

Do jisté míry se na vzniku diabetu u nejmenších může podílet genetika. Pokud cukrovku máte vy nebo váš partner, je o to větší šance, že s ní bude zápasit i vaše dítě. Ale jak dokazují mnohé zkušenosti maminek, diabetes I. typu se často objevuje i u dětiček, u kterých se nikdo v rodině s podobným problémem nesetkal. Zažila to například i Andrea: "Mojí dcerce je 6 let a má diabetes I. typu. Pícháme jí inzulín už rok. Není to jednoduché, ale ani tak hrůzostrašné. Zvykli jsme si. Je to zejména o kázni a kvalitě stravy, kterou jí. Spustila to u nás štítná žláza. Nikdo v rodině dosud cukrovku neměl."

S vlastní zkušeností se podělila i Anna, u její dcery zjistili diabetes I. typu, když jí byly 4 roky: "Od té doby jsme na inzulínu, nyní je to už 8. rok. Je to velmi náročné. Přitom nemáme v rodině nikoho, kdo by měl cukrovku tohoto typu. Dovolím si dát jednu dobrou radu - nedávejte dětem příliš mnoho sladkostí. Raději zvolte ovoce. Ať si příliš brzy nezvyknou na sladké chutě."

Velká žízeň napoví

Jak ušetřit na mateřské nebo rodičovské dovolené? Ptáme se každý měsíc. Zaplatíte účty, nájem, inkaso, takový paušál, jiný paušál a zůstane vám bídná částka na hospodaření. Ano, dámy, je to těžké, ale ve většině případů se to dá zvládnout.

K takovému receptu potřebujete přísady jako skromnost, trpělivost a chuť. Hlavně chuť. Pokud si řeknete, že se něco nedá, tak se to opravdu nedá. Jde o to, jaký zaujmete postoj. Chcete ušetřit na mateřské? Tak vzhůru do čtení!

První měsíc si udělejte testovací. Odložte si i klidně jen 200 Kč tak, abyste na ně nemohli sáhnout v žádném případě. Protože vědomí, že jsem si sice penízky odložila, ale kdykoliv na ně mohu sáhnout, vytvářejí rezervu, se kterou počítáme a kterou podvědomě započítáváme do našeho rozpočtu. Zde je malý seznam, který vy samy můžete v diskuzi rozšířit o vámi ověřené tipy.

POTRAVINY

"Moje mamina stále říkávala: Nejvíce můžeš ušetřit na potravinách. A u vlastního děťátka vidím, že je to pravda. Když je člověk zvyklý na nějaký ten standard, který musí během rodičovské dovolené opustit, je to těžké, ale dá se to." Takže k věci:

• Pokud máte kousek půdy, nebo možnost někde něco pěstovat a uskladnit (i kdyby jen na balkoně), jednoznačně to udělejte. Špenát, brokolice, rajčata, papriky, okurky, různé typy ovoce, ty nejsou velmi náročné na péči. Pokud nemáte možnost pěstování, je třeba využít sezónní prodeje na trhu, sledovat prodejce online, chodit sbírat lesní ovoce a vše mrazit. "My jsme jako děti jedli šest dní v týdnu bramborová jídla (halušky, bramboráky, placky, francouzské brambory, bramborové polévky na sto způsobů) a v neděli jsme měli kuře. Vitamíny jsme získávali např. z mražené malinové či jahodové dřeně. A málokdy jsme byli nemocní."
• Co se týče jídla pro děti, je výborné sterilizovat zeleninové či masové výživy. A můžete si navařit na týden nebo i měsíc dopředu. Ovocné výživy si můžete navařit a sterilizovat na celou zimu (jablka se dají sehnat i zdarma). "Já své malé dělávám na večeři např. pudink s kompotem, rýži v mléce či krupici. Jídla, na kterých jsme vyrůstali i my."
• Vařit jednoduše. Opravdu nemusíme jíst maso každý den. Je jen důležité, abychom přijímali dostatek živin v jiných potravinách. Výborná jídla jsou např.: zeleninové polévky, brokolicová omeleta, bramboráky, zapékané těstoviny. A sytá: Fazolová polévka (klasická, na zeleno, na kyselo), čočková, zelňačka, bramboračka. Luštěniny mají mnoho prospěšných živin.
• Sledovat letáky. Do obchodu chodit se striktním seznamem. Co nepotřebuji, jednoduše nekoupím (maminky, v tomto bodě musíme být na sebe přísné). V hypermarketech mají pár hodin před závěrečnou výrazné slevy na pečivo. Ve speciálních koutcích najdete potraviny s končícím datem spotřeby různého sortimentu jako maso (koupím více a hodím do mrazáku), jogurty, sýry.

Vítejte zpět u kočárkového seriálu, dnes na téma velikost korbičky a pohodlí miminka! Vše záleží samozřejmě na tom, jak velké miminko se vám narodí. Variantu najdete i pro miminko, které přerostlo průměr.

V našem úvodním článku jste se seznámili se všemi důležitými aspekty, které je dobré vzít v potaz v okamžiku, kdy se rozhodujete, s jakým kočárkem budete brázdit ulice. Dnes se podíváme trochu blíž na velikosti korbiček.

Není korbička jako korbička

Jak jste se již dočetli - průměrná porodní váha miminka je cca 3 300 gramů a jeho délka se drží okolo 50 centimetrů. Samozřejmě se rodí děti větší i menší, čísla, která máte před sebou, jsou průměrem. V dnešní době absolvujete v rámci svého těhotenství mnoho vyšetření, která dokážou poměrně přesně odhadnout, jak velké miminko skutečně porodíte. A tím byste se měly řídit v okamžiku, kdy kočárek vybíráte.

Průměrná velikost korbiček se obvykle u kočárků pohybuje pod 80 centimetrů na délku a 35 centimetrů na šířku. Počítáte-li s tím, že vám dítě nepůjde do sportovní sedačky dřív, než bude samo sedět, počkáte si zhruba do 10 měsíců. Samozřejmě je každé miminko zcela jiné, právě to vaše může sedět dřív, nebo také později. Podle průměrných růstových grafů jsou 10 měsíční děti vysoké mírně přes 70 centimetrů (chlapci asi 74, děvčátka pak 72 centimetrů). Což znamená, že u průměrně velikého miminka je velikost průměrné korbičky v 10 měsících "tak akorát". 

Pro větší miminka

Když se rodičům narodí postižené dítě, je to pro ně obrovská rána a najednou vůbec neví, co si počít a jak bude jejich život nadále vypadat. Ať už je to mentální postižení, autismus, sluchové či zrakové postižení, nebo těžší vady řeči, vždy jde pro rodiče o novou a velmi náročnou situaci. Většina z nich neví, kde hledat pomoc a informace, přitom v České republice existují speciální centra určená přímo pro tyto případy.

Pokud se rodiče nebo někdo známý dostane do situace, že se mu narodí postižené dítě, nejsnazší a nejrychlejší způsob, jak se dostat k relevantním informacím, je zavolat na linku EDA: 800 40 50 60. Jde o první celorepublikovou krizovou linku a chat pro rodiče dětí s postižením, dětí po úrazech či ohrožených ve vývoji. Zde vás mimo jiné odkážou na to správné a nejbližší středisko rané péče.

Jak střediska rané péče fungují?

„K nám domů dojíždí  paní z rané péče a 'hraje' si s malým, má spoustu edukačních hraček, trénujeme téměř vše, pomalu a postupně. Díky nim jsme začali používat i obrázkovou komunikaci a příště přiveze i komunikační knihu, která nahradí v určité míře klasickou komunikaci slovní, když dítko nemluví. Bude to zase pomocí obrázků, dítě si ukáže a vybere samo, co by chtělo na jídlo, hraní, co by chtělo dělat. Je toho víc, rozhodně myslím, že stojí za to je kontaktovat. Za tuhle péči jsme nic neplatili.”

Střediska rané péče jsou zařízení poskytující komplexní odbornou pomoc, poradenství a podporu pedagogům, ale hlavně také rodičům, kteří vychovávají postižené dítě. Jsou určena dětem od narození do sedmi let. Těchto center není moc, jsou rozmístěna různě po republice, ale rozhodně se vyplatí do nich dojíždět, protože jejich pomoc je pro rodiče nedocenitelná.

Střediska rané péče existují pro všechny typy postižení: zrakové, kombinované postižení, tělesné, mentální, sluchové, vady řeči, ale i autismus a jiná postižení.

Dítě a plena patří v naší kultuře neodmyslitelně k sobě, stejně jako leckdy problematické období učení na nočník. Přemýšleli jste někdy o tom, jak to dělají tam, kde jsou pleny nedostatkovým zbožím? Dnešní článek vám ukáže i jiné možnosti dětské hygieny.

Různé odborné zdroje mluví o tom, že dítě je schopno si své vylučovací

potřeby uvědomovat a ovlivňovat až od jistého věku. Často se uvádí hranice 18 nebo 24 měsíců. To ale vůbec nekoresponduje se zkušenostmi rodičů, kteří se svými dětmi praktikují tzv. bezplenkovou komunikační metodu (BKM).

"Pamatuju si první čurání venku. Malému byly 4 týdny, probudil se a signalizoval, že chce čurat. Byla jsem trochu nejistá, ale věděla jsem, že syn prostě chce a já mu chci vyhovět. Bylo teplo, byli jsme v parku a synek na sobě měl jen tričko a polodupačky. Ty jsem mu svlékla, sundala plenku, co nosil 'pro jistotu', chytila ho pod kolínky a dřepla jsem si s ním ke stromu. Dítě začalo spokojeně čurat. Šla kolem paní s nákupem a když to celé viděla, byla z toho chuděra tak paf, že zakopla a tašky vysypala," popisuje své zkušenosti s bezplenkovou komunikační metodou koníkovka ssassi.

Principy bezplenkové komunikační metody

Filozofie bezplenkové metody je taková, že už od narození si je miminko vědomo své potřeby vylučování. Protože jako spousta jiných mláďat nechce konat potřebu ve svém "hnízdě", dává svým opatrovatelům signál, že je čas na vyměšování. Pokud budete pozorná a všimnete si signálu - může jím být například neklid, vrtění a kňourání miminka - máte jen malou chviličku, abyste zareagovala. Malá miminka nevydrží svou potřebu odkládat déle než pár vteřin, ale s přibývajícím věkem se tento čas prodlužuje a větší kojenec už nějakou tu minutku vydrží.

“Ahoj, tak už jsem tu zase s dalším týdnem svého těhotenství, tentokrát už s třetím. I nyní se můžete těšit jak na informace o tom, co se děje v tuto dobu v ženském těle, tak na to, jak tyhle chvíle prožívám já.”

“V minulém článku, který se zabýval 1. a 2. těhotenským týdnem jsem se zmínila o tom, že se vlastně nejedná o těhotenské týdny v pravém slova smyslu - ale už tento týden může být všechno jinak. U většiny žen totiž 15. - 21. den menstruačního cyklu dochází k ovulaci - a to je právě ta chvíle, kdy se může všechno změnit a rozhodne se o tom, zda se tento měsíc začne psát příběh nového života, nebo zda budu muset v touze za otěhotněním pokračovat další měsíc (případně další měsíce). To zní hodně důležitě, že?”

Co to vlastně je ta “ovulace”?

Ovulace je označení okamžiku, kdy vaječník uvolní zralé vajíčko a to se vydává na svou cestu přes vejcovody do dělohy. Tento čas není nijak dlouhý - zdroje uvádí, že putování vajíčka trvá zhruba 24 hodin. Má tedy jen jeden den na to, aby došlo k oplodnění. Zato spermie jsou na tom o poznání lépe, ty jsou schopny přežít 3 - 5 dní. Pokud dojde během ovulace k oplodnění, tak se oplodněné vajíčko uhnízdí v děloze. Pokud k oplodnění nedojde, začne žena za několik dní svůj další menstruační cyklus, kdy bude mít další šanci pokusit se  otěhotnět.

V každém cyklu žena ovuluje zpravidla pouze jednou, ale může se stát, že dojde k uvolnění více vajíček najednou (a pak nastává hromadná radost v podobě vícerčat). Výjimkou nemusí být ani anovulační cykly (tedy menstruační cyklus, kdy nedojde k uvolnění vajíčka). Velice zřídka se stává také to, že v jednom cyklu se uvolní vajíčko dvakrát - pokud se tento vzácný jev stane, probíhá druhá ovulace do 48 hodin po té první.

“Teď už nezbývá než doufat, že opravdu ovuluji a mám tedy tento měsíc vůbec reálnou šanci otěhotnět. Některé mé kamarádky (především tedy ty, co už za sebou mají jeden či více porodů) už dobu ovulace bezpečně poznají podle zvláštní bolesti břicha. Já u sebe nepoznám nic, tak mi nezbývá než se spolehnout na to, že je s mým tělem a cykly vše v pořádku. Vlastně ještě existuje možnost sledování bazální teploty a provádění ovulačních testů.”

Rektální rourka, pro někoho název možná neznámý a svým způsobem i děsivý, ale bát se není čeho: „Nám nepomohlo nic kromě rourky. Večer co večer jsem to nevydržela a trápení ukončila rourkou. Malý se prostě bez ní nevyprděl a nevykakal. Trvalo to 9 měsíců, než se začal pořádně hýbat, sedět. Rourek jsem měla několik. Nebát se, namazat zadek něčím klouzavým, rourka pak sama zajede, kam až to půjde. Za tu úlevu miminka to stojí. Je to rychlé. Kapky ani zahřívání nepomohlo.“

Bez bolesti bříška díky trubičce

Rektální rourka či trubička do konečníku, je průhledná nebo oranžová gumová trubička, která se používá u malých miminek, když je trápí prdíky, bolesti bříška a tzv. tříměsíční kolika. Jeden konec trubičky je zaoblený a druhý mírně rozšířený.

Tato malá trubička tedy pomáhá ulevit od nadýmání a bolesti a to téměř okamžitě. Postup při zavedení je jednoduchý a zvládne ho každá maminka. A nemusíte se bát, že miminku ublížíte, trubička je opravdu pružná a měkká.

Jak tedy na to?

1. Miminko položte na záda a lehce promasírujte bříško, někdy už jen tohle pomůže.
2. Zaoblený konec trubičky trošku namažte olejíčkem, ať jde snadněji zavést do konečníku.
3. Zvedněte nohy miminka a přidržujte je nahoře, druhou rukou zaveďte trubičku zaobleným koncem do konečníku, stačí cca 1 – 2 cm hluboko. 
4. Po zavedení už jen počkejte, až trubičkou odejde přebytečný plyn, děťátko se vyprdí a vytáhněte.

Obyčejně většina z nás čistí dětské lahvičky s pomocí čisticího prostředku, nejčastěji nějakého jaru. Někdo pak sáhne po přípravcích určených především na dětské nádobí, ovšem ani tyto přípravky nejsou úplně bez chemie. Ten, kdo chce poněkud šetrnější řešení, musí to zkusit jinak.

Kompromisy s minimem chemie

Nejjednodušším způsobem, jak lahvičky vymýt bez použití chemie, je horká voda a kartáč. To však ne vždy stačí. Myjete-li tak ale lahvičky pravidelně, alespoň předcházíte tvorbě velkých usazenin.

Čas od času se ovšem neubráníme mastnotě z mléka, usazeninám z čaje nebo určitému zápachu. V těchto případech je vhodné vzít na pomoc některé pomocníky – čisticí přípravky.

Samozřejmě i mezi čistícími přípravky lze najít takové, které obsahují minimum chemie. Jsou to v podstatě kompromisy, které jistě uvítají maminky, které se snaží zbytečné chemii z nejrůznějších důvodů vyhýbat, ale moderních přípravků se vzdát nechtějí.

Zázračné suroviny z kuchyně

Vařila myšička kašičku, tomu dala kupovanou, tomu zase domácí. A co u vás?

S podáváním příkrmů přicházejí na řadu další radovánky kojeneckého života. Dětské grimasy jsou při seznamování se s novými chutěmi rozkošné! Ale někdy zábava právě zde končí.

Jedny děti nechtějí jíst domácí, jen kupované. Druhé naopak. Jiné zas nechtějí jíst vůbec nic. Jedlíci pak nemají dna. Mámy jsou na tom také různě. Některé nestíhají vařit, u jiných se vyvařuje od rána. Jsou i takové, které mají s dětmi stále nějaké aktivity a kupovanou výživu vždy po ruce. A další se vaření nevzdávají, ani když jedou na cesty. Které jsou na tom lépe?

Fyziologická fakta

• vývoj renálních a gastrointestinálních funkcí je ukončený ve věku 4 měsíců, proto se zavedení příkrmů nedoporučuje dříve,
• plně kojeným dětem se příkrmy přidají v 6. měsíci života, protože výživa výhradně mateřským mlékem je již nedostačující (pro nízký obsah zinku, železa, proteinů )
• u dětí na umělém mléce se s přikrmováním začíná v ukončeném 4. měsíci
• trávení a enzymatické funkce zažívacího traktu se musí na přechod na pevnou stravu adaptovat. Proto se tělo nastartuje jednosložkovými příkrmy zeleninového druhu, po 10 - 14 dnech se přidá maso, později ovoce.

Fakta o podávání příkrmů

Omalovánky, pastelky, fixy. To je oblíbená zábava našich dětí, která funguje spolehlivě. Ale i obyčejné malování můžeme dětem zpestřit a připravit jim tak zábavu klidně na celé odpoledne. Vyzkoušejte následující nápady.

Budeme se věnovat malování s nejmenšími dětmi. Nezapomínejte proto především na bezpečnost a pokud má vaše dítě stále období "šup se vším do pusy", pořádně ho hlídejte! Na trhu se samozřejmě dají sehnat různé eko nebo jedlé barvy, ale pokud budete ostražité, vystačíte si i s těmi normálními. 

Pastelky, fixy

Vytvořte vašim dětem "malovací cestu", která se potáhne klidně celým bytem. Ideální je, když bude tato zábava kolektivní - čím víc dětí, tím lépe. 

• pastelky, fixy
• bílé papíry
• izolepa

Na podlaze bytu vytvořte "cestu" z bílého papíru. Velmi dobře ji připevněte izolepou, přeci jen po ní děti budou třeba i chodit. Nechte děti cestu omalovat od začátku až do konce. Na konci na ně může čekat třeba i sladká odměna. Zajímavá varianta této malovací zábavy může být i to, že cestu uděláte z různých stránek omalovánek. 

Pokud máte doma miminko, tak víte, jak náročný je to úkol uspokojit všechny jeho potřeby. Některá miminka se prvními měsíci života doslova propláčou, o jiných člověk téměř neví. Víte, jak se dá komunikovat s nejmenšími, i když sami ještě nemluví?

Pláč je formou komunikace

"Když přijde večer a čas spinkat, tak můj 7 týdenní chlapeček mívá hysterické záchvaty breku, přímo řevu. Není nijak k utišení! Je přebalený, napapaný, odříhnutý. Nic mu nemůže chybět, ale jakmile se položí do postýlky, je zle. A to pak nepomůže nic. Dudlíček, hlazení, mazlení, nošení, drncání. Prostě řve a řve třeba i hodinu v kuse. Nevíte, čím to může být?" ptá se maminka v našem fóru. A takových dotazů najdeme mnoho a mnoho. Čím to?

Když se narodí nový človíček, je zcela závislý na svých rodičích. Příroda to však uměla zařídit tak, aby se i ten malý bezmocný tvor dokázal přihlásit o to, co právě potřebuje. Jeho první formou komunikace je pláč. Každá maminka ví, jak umí být takový dětský pláč frustrující - zvlášť, pokud nevíte, co vlastně miminko chce. Nebojte se, i u pláče se dá s trochou praxe a štěstí rozeznat, jaký je jeho důvod.

Vysoký, ječivý pláč bývá ten nejhorší, signál bolesti, kdy dítě někdy doslova řičí. Poprvé se s ním pravděpodobně setkáte při bolestech bříška, při takzvaných "tříměsíčních kolikách".  Jak se s takovou kolikou vypořádat se můžete dozvědět z naší wiky, je to totiž věda!

Miminko také může plakat, protože má hlad, je mu zima či horko, nelíbí se mu mokrá plena, je unavené nebo potřebuje vaši náruč. V těchto situacích už bývá o něco těžší rozlišit, o co se jedná. Někdy vám prostě nezbyde nic jiného, než vyzkoušet více možností a uvidíte, co zabere. Někdy naopak ihned vytušíte, že od posledního přebalení uteklo dost času nebo že je právě čas na svačinku.

Děti se nejlépe učí nápodobou a odposlechem. Navíc milují verše a rýmy a reagují na ně lépe než na běžnou komunikaci. Pokud spojíte každodenní činnosti s říkankou, básničkou nebo písničkou, přidáte nějaký ten jednoduchý pohyb a za pár dní se dostaví úspěch v podobě prvních pokusů o napodobení.

Na říkanky není nikdy brzy! Začít s nimi můžete už, když je miminko v bříšku. Nepodceňujte tohle období. A hlavně se nestyďte k miminku promlouvat. Zhruba od 28. týdne těhotenství vás slyší.

Přebalovací říkanka

"Když byl můj syn malé miminko, oblíbili jsme si kromě ukolébavek tuhle říkanku:

Koulela se ze dvora (jemně ručičkama předvádíme kutálení),

takováhle brambora (rozpažením ručiček naznačíme její velikost).

Asi tak před sto lety by toto téma nebylo ničím zajímavé. A aby o tom někdo ještě psal na internetu!? (Samozřejmě, pokud by existoval). Porod doma s porodní bábou byl jedinou možností, jak přivést malého človíčka na svět. Dnes je vše jinak a i přes to některé ženy chtějí to samé. Za jejich rozhodnutím porodit doma jsou různé důvody.

Zdeňka Solaříková je matka dvou dětí a obě porodila plánovaně doma, s pomocí svého manžela. Cesta k tomuto rozhodnutí trvala velmi dlouho. Začíná v jejích devatenácti letech, tenkrát jí byla diagnostikovaná Crohnova choroba. Její stav byl velmi vážný. Bez léků na celý život to nešlo. A založit si rodinu? To už vůbec!

Po rodině jsi toužila už od devátenácti let. Jaké byly lékařské prognózy?

Doktoři mi řekli, že rodina zůstane mým snem a mám být ráda, pokud to zvládnu já bez větších následků. S co nejmenším počtem operací... Byla jsem opravdu mladá a s tímto závěrem jsem se nehodlala smířit. Hledala jsem tedy i alternativy.

Co všechno jsi musela podstoupit kvůli terapii Crohnovy choroby?

Byla jsem na řízené detoxikaci, jedla ajurvédské čínské i české bylinky. Mezitím jsem docházela ke své gastroenteroložce v Praze. Nic nefungovalo. Jednoho dne jsem si přečetla článek o souvislostech stravy s nemocemi a začala měnit svůj jídelníček. Studovala jsem do hloubky principy výživy, živočišné i rostlinné bílkoviny a jejich působení na autoimunitní choroby. Upravila jsem stravu, začala jsem zařazovat zelené potraviny.

Miminko v inkubátoru je takovým dojemným tématem. Pokud to řekneme jednoduše, je to skříňka, která dětičkám pomáhá přežít a usnadňuje jim dny, dokud nebudou schopny fungovat bez něj, u svých rodičů. Úžasná a skvělá věc, kterou nám přinesl pokrok. V rozhovoru s primářkou neonatologického oddělení v Humenném MUDr. Marií Vasilovou se dozvíte odpovědi na různé otázky ohledně miminek "bydlících" v inkubátoru.

Jak jsme si řekli, je to taková zázračná skříňka. Na co však primárně slouží? Víme, že se tam léčí nedonošené dětičky. Jak a v čem inkubátor dokáže pomoci?

Pokud se dítě narodí nedonošené, má podle stupně nezralosti nezralé i orgány a funkce, které mu neumožňují hned po narození dokonale se přizpůsobit okolnímu prostředí a existovat v něm. Na překlenutí tohoto období se používají různé typy inkubátorů. Inkubátor je zařízení, které pomáhá alespoň částečně nahradit mámu a její dělohu, i když je třeba říci, že ani nejdokonalejší inkubátory nenahradí úplně všechny podmínky, které má plod v děloze své mámy.

Samozřejmě, máma je přeci jen máma. Když mluvíte o děloze ... Jak moc teplo mají dětičky v inkubátoru? A jak v děloze?

Je to velmi pěkné přirovnání. Ano, lze říci, že se snažíme přizpůsobit teplotu v inkubátoru tak, aby to bylo srovnatelné s prostředím v děloze. Říkáme, že v inkubátoru se snažíme vytvořit termoneutrální prostředí, aby se teplota dítěte, které je v něm uloženo, pohybovala od 36,5- 37,5 ° C, měřené v konečníku. Čím je nedonošené dítě nezralejší, tím vyšší teplota v inkubátoru musí být nastavena, aby se udržela termoneutralita prostředí. Inkubátory jsou vybaveny čidly, které kontinuálně sledují např. kožní teplotu dítěte.

Setkala jsem se s tím, že některé dětičky se zakrývají a některé ne. Je to kvůli teplu? Nebo i dotyku, aby něco na sobě cítily?

Kdysi byly věci nějak. Dnes jsou jinak a před "kdysi" byly zase jinak. Naše mamky nám radí, co a jak s dětmi. Vždyť mají mnoho zkušeností. Ne však každá rada je k nezaplacení. Manipulace s dětmi má důležitý vliv na jejich zdravý tělesný vývoj.

Předčasné sezení nebo chodítka jsou přesně ty věci, které byly kdysi tak a dnes jsou jinak. Něco, co vypadá opravdu nevinně, může děťátku škodit. Více si toto téma objasníme s fyzioterapeutkou Mgr. Lubicou Rostášovou, která se specializuje na funkční diagnostiku poruch pohybového systému a terapii funkčních a strukturálních poruch pohybového systému u děti (od novorozenců) a dospělých a na vývojovou kineziologii.

1. Jak vnímáte manipulaci s dětmi dnešních rodičů ve srovnání s minulostí? A jaký vliv má nesprávná manipulace na budoucnost děťátka?

V současnosti dělají rodiče stále stejné chyby při manipulaci s děťátkem, jaké dělali i naši rodiče. Nedělají to vědomě, jednoduše nevědí, že s miminkem se má manipulovat jinak, že to má své opodstatnění a významně to ovlivňuje další motorický vývoj dítěte.

Nesprávná manipulace způsobuje různé poruchy pohybového systému, a to již od narození dítěte. Např. asymetrický vývoj, polohový reflux, jednostranná plagiocefalie (proležená hlavička na jedné straně), různé funkční pohybové poruchy, které v pozdějším věku života mohou být základem pro vznik různých strukturálních poruch pohybového systému, získané formy skoliózy, poruchy příjmu potravy, poruchy spánku, později poruchy v oblasti vnímání jednotlivých částí těla a provedení pohybu z hlediska kvality a různé jiné poruchy. Protože lidské tělo pracuje jako jeden celek a porucha jednoho systému ovlivňuje zákonitě všechny další systémy.

2. Kdy začít se správnou manipulací dítěte?

„Létala jsem v mých dvou těhotenství docela často. Krátké lety jsem neřešila vůbec, ale já létala až z Asie, 15 hodin letu s přestupem v Amsterodamu. Letěla jsem dokonce i měsíc před porodem, to bylo trochu náročné, ale zvládla jsem to. Na ty pozdější lety jsem musela mít osvědčení od lékaře.“  

Výběr dovolenkové destinace je v těhotenství mnohem větší fuška, než se zdá. Kam jet, abyste neohrozila sebe a své dítě? Co si vzít s sebou? Které destinaci se raději vyhnout? Které týdny těhotenství jsou pro cestování nejlepší a který dopravní prostředek si vybrat? A co obávané bezpečnostní pásy a airbagy? Čtěte dále!

Poraďte se se svým lékařem

Na cestování je nejvhodnější období mezi 4. a 7. měsícem těhotenství. V tomto období jste jako těhotná v nejlepší fyzické i psychické pohodě. O tom, zda vyjet na dovolenou nebo raději zůstat doma, se poraďte se svým gynekologem. Pokud to uzná za bezpečné a vy sama se cítíte v pohodě, můžete začít balit kufry. Při cestách do zahraničí zvažte především hygienické podmínky a riziko infekčních chorob v místě pobytu. A nezapomeňte si ověřit také dostupnost a stav nejbližšího zdravotnického zařízení. O uzavřeném zdravotním pojištění se snad ani bavit nemusíme, že?

„Chystám se letět na dovolenou v průběhu 2. trimestru. Doktorka mi ale řekla, že to prostě nedoporučuje žádné těhotné ženě, tak mě s tím trochu vyvedla z míry. Jen pozor na cestovní pojištěni, většina pojišťoven má těhotenství po určitém týdnu už s určitým omezením,“ přidává zkušenost uživatelka schmudlina z diskuze Cestovaly jste v těhotenství letadlem?

Cestování na větší vzdálenost není vhodné pokud: