Chřipkové období je v plném proudu a málokdo ho zná tak dobře jako maminky. Kašel, rýma a bolest v krku, které často trápí všechny děti od kojenců až po školáky. A ke všem těmto obtížím se často přidá zvýšená teplota. Na trhu je spoustu typů teploměrů, ale ne všechny je možné pohodlně používat u malých dětí. Každá maminka batolete jistě chápe, jak je těžké udržet svojí ratolest v klidu během běžných činností. Natož ho zaujmout minimálně na pět minut, které jsou potřeba pro měření teploty běžným teploměrem.

Klasické rtuťové a digitální teploměry jsou poslední dobou nahrazovány tzv. infračervenými teploměry. Jedná se o dotykové teploměry, který změří teplotu již během jedné vteřiny. Lidské tělo vyzařuje infračervené záření, které je senzor teploměru schopen zachytit, a takto pohlcené paprsky jsou následně převáděny na teplotu. Já jsem měla to štěstí, že jsem byla vybrána na testování jednoho z těchto teploměrů. Jedná se o teploměr Veroval. Jeho výhodou je, že teplotu měří dvěma způsoby, a to buď v uchu nebo na čele. V paměti přístroje si můžete prohlížet posledních deset měření. Podle výrobce je přístroj vyvinut na základě přísných směrnic a splňuje nejvyšší požadavky na stabilitu. Na teploměru je možné aktivovat či deaktivovat tón tlačítek. A pro mě největší výhodou je již zmíněná rychlost měření, díky čemuž se děti nestihnou začít nudit a měření je pro ně zábava.

Součástí balení je samotný teploměr včetně baterií, český návod, ochranné pouzdro, nástavec na měření teploty na čele a několik jednorázových ochranných krytů pro měření teploty v uchu.

Na začátku testování jsem byla z výsledků poněkud rozpačitá, protože každá naměřená hodnota byla zcela odlišná. Po seznámení s přístrojem a dodržení zásad, které výrobce doporučuje, jsem získávala poměrně konstantní výsledky. Pro získání přesných hodnot by se například teploměr i osoba, které teplotu měříme, měly nacházet 30 minut v prostoru, kde budeme teplotu měřit. Měli bychom dbát na to, aby pokožka byla čistá, zbavená potu a kosmetických přípravků. Při měření v uchu by měl být teploměr umístěn do polohy v přímém kontaktu s bubínkem a zvukovod by měl být čistý.

Poté, co jsem získala více zkušeností s používáním tohoto přístroje, rozhodla jsem se ho porovnat s ostatními teploměry, které jsem doposud používala pro měření teploty všech členů naší rodiny. Máme doma klasický rtuťový teploměr, který já osobně považuji za nejpřesnější, a digitální teploměr, který jsem doposud používala nejčastěji pro měření teploty u dětí, protože doba měření je o něco kratší. Digitálním a rtuťovým teploměrem jsem teplotu měřila v podpaží, infračerveným teploměrem na čele a v uchu. Pro získání objektivnějšího výsledku jsem u digitálního teploměru a infračerveného teploměru provedla vždy tři měření. U infračerveného teploměru jsem teplotu porovnala v obou uších. Výsledky měření přikládám níže v tabulce:

Z měření vyplívá, že z 13 měření byla nejnižší naměřená teplota 36,1 °C teploměrem Veroval v levém uchu a nejvyšší 36,8 °C teploměrem Veroval na čele. Porovnám-li tři teploty měřené po sobě na jednom místě, největší odchylka je u teploměru Veroval 0,5 °C při měření v pravé uchu.

Když se na koníkovi objevila upoutávka na možnost testování nové panenky od Hasbro, zkusila jsem štěstí, jelikož pár hraček od této značky už doma máme a nejsou to hračky bez nápadu, které se hned rozbijí. Ale hlavním důvodem bylo to, že Eliška má k dispozici „pouze“ poděděné panenky všeho druhu od své starší sestry. Je tedy pochopitelné, že každá holčička v tomhle případě uvítá možnost mít jen svou vlastní panenku, navíc úplně novou a se spoustou možností.

V den, kdy mi do pošty dorazila zpráva o tom, že jsme byly vybrané pro testování, odehrály se pro nás takové malé předčasné Vánoce. Čekání na balíček bylo pro Eli nekonečné, i když trvalo něco málo přes týden. Přeci jen se však dočkala. V den, kdy balíček dorazil a čekal na ní doma po návratu ze školky, proběhla tu velká vlna emocí - obrovská radost se slzičkami štěstí.

A teď už k samotnému testování:
Panenka byla v krabici uložena opravdu pečlivě, takže rozbití cestou ji neohrozilo. Bez pomoci dospělého nebo staršího dítěte by malé dítě, pro které je věkově určená, panenku jen stěží dostalo z krabice ven.

Naše panenka dostala jméno Barunka a ihned se stala právoplatným členem rodiny. A protože panenka byla po tak dlouhé a daleké cestě určitě hladová, bylo třeba ihned po rozbalení také vyzkoušet příslušenství – tedy mixér a v něm přípravu jídla. Faktem je, že toto zvládnou opravdu děti samostatně. Jen je důležité jim vysvětlit, kolik vody (po jakou rysku) do mixéru dát.

Osobně se mi moc líbilo, že funkce panenky lákají k vyzkoušení nejenom děti malé, ale i ti starší. A přiznám se, že i já jsem si vše musela vyzkoušet.

Jako další pozitivní věc hodnotím to, že se panenka vyrábí nejenom jako holčička, kterou si tedy pravděpodobně budou vybírat holčičky, ale i jako chlapeček. Takže kluci se už nemusí stydět za to, že si hrají s panenkami. Panenku najdete také v provedení blondýnky a blonďáka a brunetku s brunetem. Každý si tedy přijde na své.

Hračky Hasbro máme moc rádi a přijdou mi jako moc povedené a kvalitní. Hlavně dcerka „jede“ v mini panenkách MLP Equestria girls a obě děti v plastelínových sadách. Když se tedy objevila možnost testování této panenky, zkusila jsem štěstí. Samozřejmě, už jsem ji trochu znala z reklamy a ukazování dětí se slovy: "Tu chceme." Takže když došla zpráva, že jsme byli vybráni, měla jsem hlavně velkou radost já a dětem jsem to zatím neříkala, protože bych denně poslouchala otázky, kdy už dojde 🙂

V termínu doručení byla zrovna dcerka Ella (5 let) nemocná, takže jsem ze školky stáhla i mladšího Patrika (3 roky) a řekla jim o plánované dodávce panenky. Děti tak hned ve vánočních katalozích hračkáren, které měly doma, hledaly, která tak může dojít. Patík si přál kluka, Ellča holčičku a všichni jsme tedy byli zvědaví, kdo nám přijde a jestli blondýn/ka či brunet/ka. Když jsme se dočkali, musela jsem také rychle nachystat foťák, ať to vůbec stihnu, než se na balík vrhnou. Zrovna jsem měla mobil na reklamaci, tak se omlouvám za horší kvalitu fotek. Ale nadšení tam vidět je. Hlavně Ellinka byla spokojená s výběrem panenky, že to je přesně ta, po které toužila a pojmenovala ji Karolínka. 

Holčička se dětem líbila a samozřejmě hlavní je vyzkoušet krmení. Takže jsme přečetli návod, nachystala jsem jim odpovídající množství vody, nasypali jsme směs, zavřeli a děti točily a mixovaly. Poté se střídaly v krmení a napájení vodou. Celkem mě i udivilo, že ti naši raraši umí i spolupracovat. Rozdělovali si úkoly, že Ellouš je maminka a Patík tatínek. Tak já jen tiše pozorovala a dokumentovala.

Krmení šlo hezky, panenka nadšeně papala i pila a hned to šlo i dolů, což jsme museli také zkontrolovat, jestli vše funguje, jak má. A ano, funguje 🙂 Díky vhodně vybrané barvě stravy jsem se úplně živě ocitla o pár let dřív a obsah plenky byl srovnatelný s plínou malého kojence, takže velice realistické. S plínkou jsem tedy dětem trošku pomohla a pak si Ellinka vzpomněla, že máme i nočník pro panenky. Tak Karolínka dostala rovnou nočník a další krmení a pití probíhalo na něm. No, jo, je to praktická maminka 😀

V návodu sice bylo, že by se panenka neměla moc koupat, ale děti to prubly v malé vaničce pro panenky, hezky ji opláchly, propláchly pitíčkem a mě příjemně překvapilo, že panenka byla brzy suchá. Vlásky jsme tedy nenamáčeli, ale z některých panenek teče voda při manipulaci ještě druhý den, tato byla v tomhle ohledu skvělá.

Panenka s dětmi chodila i do školky, na hřiště, do obchodu a budila zájem dětí. Ellinka říkala, že se holkám líbila. Kupodivu se domů vrátila bez újmy. S dcerkou tedy i spinkala. Ale někdy se zadařilo a ve volných chvilkách si ji ukořistil Patík, který ji také rád krmil, dával pít nebo vozil v kočárku či na náklaďáku. Takže myslím, že se zalíbila oběma. Mně osobně přijde taky moc hezká, má krásný obličej, velikostně je tak akorát. Vypadá i bytelně, že jí žádná končetina jen tak neupadne, i kdyby se o ni přetahovali. Ani vlásky jí nepadají a jdou hezky česat a upravovat.  Jako další výhoda mi přijde široká možnost výběru panenek, že jsou 4 druhy, holky, kluci, různé barvy vlásků, takže si každý vybere tu svou oblíbenou.

“Vloni na Vánoce jsme 3 dospělí lidé ztratili tříletou holčičku. Montovali jsme baterky do foťáku, ona byla u vytržení, koukala všude kolem jen ne na nás a už to bylo. Naštěstí tam byl jeden inteligentní městský policista, když ji plačící našel na druhé straně náměstí, vzal ji na ramena a tak jsme ji našli. Ten pocit, ta půlhodina hrůzy, nikomu to nepřeju. Tam by se nám náramek s telefonním číslem opravdu hodil,” popisuje chvíle strachu jedna z uživatelek Modrého koníka

Ještě před malým okamžikem si vaše nejmladší dítě hrálo kousek od vás a najednou nikde není. Začnete se zmateně rozhlížet všude kolem a dostanete strach. Kam jen mohlo zmizet? Hlavou se vám samozřejmě honí ty nejčernější scénáře. Uklidněte se. Takové věci se čas od času stávají a je nutné je co nejrychleji vyřešit. Jak v takových případech tedy postupovat?

Jak dítě připravit na možnost zatoulání?

Pokud se svým dítětem/dětmi plánujete vyrazit na akci, kde se dá očekávat velká koncentrace lidí, je dobré jako základ dítě naučit říct své jméno. Pokud se jedná o větší dítě, naučte ho i adresu (z důvodu bezpečnosti ale vysvětlete případy, kdy ji smí říkat cizím lidem). Především malé děti tato dovednost velice baví. Co ale dělat v případech, kdy je vaše dítě ještě tak malé, že tahle možnost nepřipadá v úvahu? Nebojte, i zde se samozřejmě najde tip právě pro vás. Existují identifikační náramky, které můžete dětem připnout na ruce a vyplnit zde důležité údaje. Doporučuje se napsat křestní jméno dítěte a číslo na mobilní telefon na vás. Pokud zrovna náramek nemáte a přesto jdete někam, kde hrozí, že by se dítě mohlo ztratit, vezměte úplně jednoduše lihovou fixu a své číslo dítěti napište na předloktí. Všechno je lepší než nic, takže se klidně nebojte improvizovat.

Mluvte s dítětem o tom, že by se mohlo ztratit

Každá máma chce pro své dítě to nejlepší a dává na něj pozor. I tak se ale občas může stát, že se dítko ztratí. Mluvte o této situaci s dítětem (samozřejmě je potřeba zohlednit jeho věk). Vysvětlete, že pokud se náhodou ztratí, je potřeba nepanikařit. Nebát se a počkat, až ho rodiče zase najdou. V případě ztracení dětí se doporučují 2 taktiky: