S citlivou pokožkou to není jednoduché, obzvláště u malých dětí. Citlivá pokožka je velmi náchylná a reaguje na každý podnět, to jistě potvrdí nejedna maminka. Pak je vždy na místě, vyhýbat se všemu potencionálně škodlivému počínaje pracími prostředky. Nabízí se tedy otázka, v čem prát oblečení děťátka s citlivou pokožkou?

Základem je změna pracího prostředku

Praní je totiž skoro každodenní nutnost, zvláště u dětí, které dokáží během dne vyprodukovat horu špinavého prádla, na jejich věku přitom vůbec nezáleží. Běžné prací prostředky ale přinášejí potencionální riziko a mohou velmi dráždit. Obsahují totiž různá rozpouštědla, konzervační látky, rozjasňovače a vůně. To vše však pro citlivou pokožku vhodné není.

Jak tedy prát? Vhodným krokem je určitě změna pracího prostředku a vynechání aviváže. Výběr vhodnějšího pracího prostředku ale nemusí být tak jednoduchý, jak se zdá. Možností alternativ máme hned několik.

Možností je několik

Jako první většinou sáhneme po jiném pracím prostředku.  Prostředku pro citlivou pokožku nebo speciálnímu určenému na oblečení pro děti. Takové prací prášky obvykle nejsou parfemované, ale stále v menší míře obsahují konzervační látky, rozpouštědla či rozjasňovače, které mohou pokožku zbytečně dráždit.

Další možností je porozhlédnutí se po ekologičtějších a šetrnějších variantách, které mohou  nést označení EKO nebo BIO v názvu. Ne všechny šetrné prací prostředky ho ale nesou a naopak, ne vždy toto označení znamená, že je přípravek opravdu šetrný. 

U přípravků s označením EKO, BIO, Sensitive či dětský, nejen tedy u těch, je potřeba kontrolovat složení. Vyhýbáme se konzervantům, rozjasňovačům, rozpoštědlům, fosfátům, fosforu a dalším. 

Varianty bez potencionálně rizikových přidaných látek

Kdo se ve složení nevyzná a chce mít jistotu, že nepoužívá zbytečně dráždivé látky, může vyzkoušet mýdlové ořechy, které seženete v drogérii kamenné nebo na internetu v obchodech, které se specializují na přírodní produkty, kosmetiku i drogerii. Nejde o mýdlo v pravém smyslu slova, ale o plody stromu mýdlovníku. Používají se skořápky plodu, které obsahují přírodní látku saponin, ta má podobný účinek jako mýdlo. Jejich použití  je šetrné a jednoduché, stačí je přidat k prádlu(na jedno praní stačí 4 -6 skořápek) a můžete prát.

Chcete-li prát bez zbytečných přidaných, a potencionálně dráždivých, látek, můžete také ještě vyzkoušet starou dobrou prací sodu a vyrobit si prací prostředek doma. Na internetu koluje mnoho návodů, obvykle si ale vystačíte se smícháním prací sody, mýdlových vloček a případně perkarbonátu na bělení prádla. Všechny suroviny lze sehnat na internetu, v obchodech zaměřených na přírodní produkty či v drogérii. 

Pro začátek můžete vyzkoušet následující recept na domácí prací prášek na barevné prádlo:

• 300g marseilského mýdla (nastrouhané vločky)
• 2 kg prací sody

Vše pečlivě promíchejte a uchovejte v dobře uzavřené nádobě. Dávkujte v množství přibližně 2 - 3 lžíce přímo do bubnu pračky. Nutno dodat, že množství, respektive podíl, jednotlivých surovin i následné dávkování je třeba zkoušet, účinnost totiž závisí na tvrdosti vody a ta je různá. 

Místo aviváže můžete přidat obyčejný ocet, cca 2 lžičky přidejte do nádržky na aviváž a dolijte vodou. Nemusíte se bát, prádlo cítit po octu nebude.

A jaké prací prostředky používáte vy, pokud máte děťátko s citlivou pokožkou? Podělte se o vaše tipy.

Zdroje informací:

ekoprani.cz

proalergiky.cz

byclaire.cz

Ať už se vám narodí malý plešounek nebo miminko s pořádným hárem, jednou přijde doba, kdy bude potřeba vaše děťátko poprvé ostříhat. U každého dítěte to bude v jiné době, ale jako maminky si na tohle "poprvé" budete pamatovat moc dobře. Někdy se to neobejde bez dětských slziček, jindy je to zase naprostá pohodička. 

Pověry ohledně stříhání dětí

Možná už jste se setkaly s názorem, že by se děti do jednoho roku neměly stříhat. Vůbec. Údajně jim to totiž zkracuje život. Děti by se také neměly vodit na hřbitov, vy byste neměla mít doma kočárek před porodem, a vinou lidové pověrčivosti se staly černé kočky velmi neoblíbenými.

Je však jen na vás a vašem rozhodnutí, zda podobným věcem věříte, či zda se jimi budete řídit. "Já se přiznám, že jsem poměrně pověrčivá a i přesto jsem kočárek měla doma od 20. týdne těhotenství. Nic se nestalo. Samozřejmě. Můj prvorozený byl malý plešounek, a tak do roka rozhodně nebylo co stříhat, nicméně vím  jistě, že kdyby měl dlouhé vlasy a ty mu bránily ve výhledu, šly by nekompromisně dolů."

Rituál stříhání ve světě

První stříhání je v mnoha světových kulturách považováno za velký životní mezník, který mívá dokonce formu rituálu. V některých společenstvích je první stříhání spojeno dokonce s pojmenováním dítěte - tak velký význam je tomuto aktu přikládán. A jak to vypadá v konkrétních případech? 

Takoví Indiáni stříhali chlapce až po roce života a obřad byl doprovázen rituálními tanci. Hinduisté poprvé vyholují synům hlavy buď v 1. nebo až ve 3. roce života. Čínský chlapeček je prvně ostříhán ve 12 měsících,  ale  na temeni hlavy mu jsou vlasy ponechány, neboť se věří, že tyto prameny narostly už v děloze. Zajímavé, že? A nyní už se pojďme společně podívat na konkrétní rady pro první stříhání vlásků v našich končinách.

Doma nebo v kadeřnictví?

Hned poté, co se maminka rozhodne, že už přišel čas na to, aby byly poprvé potomkovi zkráceny vlásky, je potřeba učinit zásadní rozhodnutí. A to, kde bude tenhle milník zpečetěn? Na výběr přichází v podstatě dvě hlavní možnosti - a to stříhání v domácím prostředí či stříhání v kadeřnictví. Obě varianty mají své výhody i své nevýhody a je proto dobré rozhodnout se podle svého přesvědčení a možností.

V domácím prostředí

Ohromnou výhodou prvního stříhání v domácím prostředí je to, že to zde dítě perfektně zná a navíc nemusíte nikam cestovat. Odpadne tedy mnoho starostí. Pokud je maminka šikovná a troufne si na stříhání potomka sama, je to ideální situace. Pokud to není váš případ a přesto se vám nechce navštívit s prckem kadeřnictví, nezoufejte. Popřemýšlejte, zda nemáte v okolí nějakou šikovnou známou či kamarádku, která by k vám zašla na návštěvu a spojila ji s kadeřnickými procedurami.

Ať tak či onak, stříhání by mělo proběhnout ve chvíli, kdy má vaše dítě dobrou náladu, není unavené, nemocné, atd. Poté už je jen potřeba vyzbrojit se potřebnými proprietami a může se jít na věc. V podstatě se dá říct, že to nejdůležitější, co budete potřebovat jsou perfektně ostré nůžky (případně strojek), které zajistí to, že vlasy dítěte budou hezky ostříhané a dítko nebude o samotném aktu téměř vědět. Dobré také je dítko něčím zabavit - zkuste ho posadit (třeba i výjimečně) před televizi a pustit mu nějakou zajímavou pohádku. Při stříhání postupujte opatrně a pomalu, neprovádějte žádné rychlé pohyby. Na závěr pak nezapomeňte dítko pořádně pochválit.

Za profíky do kadeřnictví

Pokud si na stříhání sama netroufáte, zajděte do kadeřnictví. Dokonce můžete najít specializované, které se zaměřuje výhradně na dětské zákazníky - takováto kadeřnictví však najdete spíše ve velkých městech. Před samotným stříháním v kadeřnictví se tam klidně s dítkem dojděte podívat, aby vidělo, co se bude dít. Nebo ho vezměte s sebou, až se půjdete nechat zkrášlit vy.

Některé děti se stříhání bojí a potřebují vidět, že se nejedná o nic hrozného, natož pak bolestivého. Na kadeřnictví si můžete také doma zahrát a natrénovat si tak stříhání zábavnou a hravou formou. Před stříháním v salonu platí stejné pravidlo jako při stříhání doma - dítko by mělo být v pohodě a ideálně v dobré náladě. U stříhání buďte s ním, mluvte na něj, zabavte ho a tím v podstatě veškerá vaše "práce" končí, to nejdůležitější odvede profík na svém místě.

Pokud má vaše dítko z kadeřnictví a stříhání vlasů hrůzu, nahlédněte do diskuze ve fóru, kde si maminky radí s tím, jak tuto situaci vyřešit. Pokud vás zajímá, kdy proběhlo první stříhání dětí v některých rodinách, zajímavé vlákno najdete zde.

A jak vzpomínají na první stříhání svých dětí uživatelky a maminky z Modrého koníka? 

"Malou jsem nechala ostříhat ve 13 měsících (moje mamka kadeřnice stříhala doma), pak už jsem ji stříhala jen já a to ofinu, když jí lezly vlasy do očí (nechtěla sponky ani gumičky). Teď vzala už sponky na milost a tak nestříháme nic, ani tu ofinu (ve 2,5 letech dospěla k tomu, že chce mít vlasy dlouhé jako královna)."

"Dcera se narodila pačesatá. Poprvé byla u kadeřnice asi v 5 měsících, když šla s bráchou. Zatím se ovšem jako holčička neprojevila a u kadeřnice stále trpí (a řve) a to už jsou jí 3 roky.

"Magdalenku jsem vzala sama doma strojkem na vlasy a cca před měsícem, takže v 11 měsících."

A jak tomu bylo u vás?

Jednou z těch nejdříve vybíraných zásadních a také základních potřeb pro dítě v prvním roce jeho života bude bezesporu jídelní židlička. Využije opravdu snad každá maminka. Na trhu je velké množství možností a typů, které můžete zakoupit. Zajisté neprohloupíte ani s jedním typem, ale před koupí je dobré ujasnit si několik bodů a teprve poté vybírat.   

Vsadíme se, že nám dáte za pravdu, když řekneme, že s narozením dítěte se naprosto změní naše vnímání času. Všechno najednou letí tak nějak mnohem rychleji a tato rychlost je přímo úměrná počtu našich dětí. S prvním miminkem to ještě jde, ale jak přibývá členů rodiny, čas prostě letí jako splašený. Žena zdárně porodí a už je skoro čas začít vybírat spoustu věcí. Jednou z těch nejdříve vybíraných zásadních a také základních potřeb pro dítě v prvním roku jeho života bude bezesporu jídelní židlička. 

Kdy využijeme jídelní židličku?

V prvních měsících života, kdy miminko pije výhradně mléko , nepotřebujete v podstatě nic speciálního pro krmení miminka, ale s věkem, kdy se začínají zavádět první příkrmy, tuto vymoženost velmi oceníte. Podle posledních trendů se začíná s příkrmy u nekojených dětí po ukončeném 4. měsíci věku dítěte, u kojených dětí pak zpravidla po ukončeném 6. měsíci vývoje. Nicméně vy své dítě znáte nejlépe a tento velký mezník je opravdu potřeba načasovat tak, aby vyhovoval především konkrétnímu dítěti. Nicméně i tak bude doba plus minus stejná.

Maminka xsipm04 dodává: "Židličky se mohou používat až od okamžiku, kdy dítě začne samo sedět, do té doby se nemá posazovat. Je to většinou v té době, kdy dítě začíná lézt, u většiny miminek je to až po 6. měsíci věku. Do té doby doporučují krmit třeba v autosedačce, kde je miminko v klubíčku."

S prvními příkrmy nastane doba, kdy potřebujete mít volné obě ruce pro krmení dítěte, ideální je tedy začít krmit v jídelní židličce. Hodně maminek zpočátku (především, když dítě ještě neumí samo sedět) krmí v autosedačce (tzv. vajíčku) či v lehátku.

Zprvu dítě sní opravdu jen pár lžiček, takže se nejedná o dlouhé časové úseky, ale z praktického hlediska to není úplně nejvhodnější. A to z jednoho prostého důvodu. Většina maminek má trochu mylné představy o tom, jak začátky přijímání pevné potravy vypadají. Nemálo z nás si představí nadšené miminko, které způsobně a šťastně polyká jednu lžičku za druhou. Ano, i tak to může vypadat, ale ve velké spoustě případů zpočátku skončí více potravy na dítěti a jeho okolí, než v něm samotném.

Ano, můžete mít štěstí na perfektního jedlíka a čistotné dítko, ale věřte tomu, že čistit například skvrny od červené řepy z vašeho bleděmodrého vajíčka bude docela očistec. Nehledě na to, že pak samozřejmě zbytečně klesá i cena produktu při prodeji.

O svou zkušenost s výběrem té pravé jídelní židličky se podělila i uživatelka mavega: "První židličku jsme koupili, když bylo Ondrovi kolem šesti měsíců a pořádně ještě neseděl. Býval tam pouze při jídle, protože jsme nevěděli, kde ho máme krmit. Byla to taková polohovací vypolstrovaná židlička, ve které nešel úplně do sedu, ale spíš do pololehu a byla dost drahá. K našim jsme koupili později dřevěnou židličku, ze které se dá udělat malý stůl se židličkou pro větší děti a kdybych se měla rozhodovat teď, tak si počkám a dřevěnou židli koupím i k nám. Polohovací židle zabere zbytečně moc místa, navíc je vypolstrovaná, takže je v ní synovi horko. Dokud dítě nesedí samo, tak se dá v pohodě krmit v lehátku nebo na klíně."

Pokud vás zajímají hodnocení konkrétních jídelních židliček různých značek, nakoukněte do wiki, kde se kromě spousty zajímavých informací o tomto tématu, můžete přečíst i recenze uživatelek.

Parametry při výběru

Vybrat tu pravou proto není vůbec snadné. Na první pohled zajisté upoutá každou maminku určitě vzhled, ale vězte, že jsou daleko důležitější ukazatele, které by měla vhodná jídelní židlička splňovat. Pojďme se tedy společně podívat na kritéria, kterými bychom se při výběru jídelní židličky měly zabývat:

• bezpečnost - parametr, který je ze všech nejdůležitější. Opravdu. Zde se zaměřte na použité materiály a hlavně také na stabilitu židličky. Děti mnohdy dělají u jídla psí kusy a stabilnost židle je opravdu nesmírně důležitá. Bezpečná dětská jídelní židlička by měla mít označení EN 14988, což je norma, kterou výrobce deklaruje, že je židlička vyhovující a splňuje všechny bezpečnostní prvky.
• polohování - další velice důležitý údaj, především v době, kdy dítě ještě samo neumí sedět, je nezbytné, ale nebylo krmeno v sedě. To vám umožní právě polohovací jídelní židlička. Zde zdůrazňujeme to, abyste dítko neposazovaly do sedu dříve, než k tomu dospěje samo. Zpočátku klidně krmte v pololehu, nebojte se, jde to stejně dobře jako později v sedu.
• pásy - většina jídelních židliček disponuje pásy, jimiž můžete dítko pro zvýšení jeho bezpečnosti připoutat.
• kolečka - nemají všechny jídelní židličky, ale u těch v těžší váhové kategorii, je zajisté využijte, pokud nebude mít židle své stálé a pevně dané místo.
• údržba - snadná údržba židličky vám život ulehčí opravdu hodně, děti jsou kolikrát u jídla neskutečná čuňátka a mýt či jinak čistit židličku budete opravdu často - mnohdy dokonce i několikrát denně. Z hlediska jednoduché údržby bývá nejvhodnější plastová židlička. Ale určitě nezavrhujte ani židli ze dřeva, pokud vám jinak vyhovuje - spíše však sáhněte po jednoduchých čistých liniích bez zdobení, či vyřezávání.
• rozměry - při výběru jídelní židličky nezapomeňte zohlednit i její velikost. Jídelní židlička získá ve vaší domácnosti místo na poměrně dlouhou dobu, takže je opravdu potřeba přemýšlet, zda se vám nebude motat. Podle vašich možností pak můžete vybrat takovou židličku, která k vám prostě zapadne.
• doba, po kterou chcete židličku využívat - někteří výrobci uvádí, že jejich židličky jsou v podstatě vhodné hned od narození (díky polohování a možnosti položení miminka do lehu), jiné zase až když dítě umí sedět. Zvažte také, do kolika let věku dítěte plánujete židličku používat - pokud dlouho, můžete pořídit tzv. rostoucí jídelní židle, které vám a vašemu dítku vydrží klidně až do nástupu do školy. Maminka xsipm04 zdůrazňuje velkou přednost rostoucích židlí: "Na rostoucích židličkách je prý dobré to, že dítěti se polohuje i ta podložka pod nožičkama. Starší děti většinou sedí na normální židli na polštářku a nohy mají ve vzduchu. Ta podložka pod nožičkama (nevím, já to jinak napsat, prostě taková ta trnož na nohy) je prý lepší na vývoj páteře."
• vzhled - a neposledním důležitým kritériem je určitě i výběr designu. I když samozřejmě není vzhled nejdůležitější, je super, když se vám bude židlička líbit a budete z ní mít radost.

Jelikož je jídelní židlička poměrně drahou záležitostí, nakupuje je spousta maminek v bazaru. Na Modrém koníkovi je nabídka těchto židliček opravdu veliká.

Pamatujete na první krmení miminka v jídelní židličce? Podělte se s ostatními maminkami a uživatelkami Modrého koníka do komentářů.

Použité zdroje:

http://www.detiamiminka.cz/jak-vybrat-jidelni-zidlicku.html

https://www.maminka.cz/clanek/jidelni-zidlicky-12-tipu-na-pohodlne-a-bezpecne-modely-vyberete-si#part=1

https://www.modrykonik.cz/jidelni-zidlicka/

Spousta maminek si před narozením potomka klade tuto otázku. Obojí má totiž mnoho variant. Rozeznat, co je pro dítě zdravé a co je jen módní hit, je někdy složité. Podívejte se, co si o těchto dvou variantách myslí zkušené maminky.

Takže v kostce:

• šátek si musíte navázat sama, kdežto nosítko je už připravené na dítě a zavírá se přezkou atp.,
• nosítko se hodí spíš až pro několikaměsíční děti, které aspoň drží samy hlavičku, kdežto se šátkem se dá začít už u čerstvého miminka. (mrkněte na tyto rady)

Jen se musíte naučit šátek správně vázat.  A právě tady je kámen úrazu, protože mnoho maminek se šátkových úvazů bojí kvůli tomu, že něco pokazí a miminku nechtěně ublíží. Rozdíly jsou i v tom, jestli je šátek pevný, nebo elastický. 

Jak trefně shrnuje uživatelka jitavrtule: „Šátek je šátek, nejlépe se přizpůsobí miminku, přesně ho obejme a přitáhne, jak je potřeba. Ale to první umotání je…smrt,“ přidává trošku humoru do konverzace. „Nicméně se to rychle poddá a je super, že existuje spousta různých úvazů, dopředu i na záda,“ doplňuje.

Těsný kontakt s matkou je pro děťátko přínosný. První šátkování popisuje jedna z našich maminek takto: „Bylo to jako kouzlo! Měla jsem najednou volné ruce a přitom jsme mohli být pořád spolu, což jsme si po náročném porodu oba přáli. Díky nošení se mi taky zlepšila laktace a pořádně jsem se rozkojila,“ chválí si.

Je ale samozřejmě možné, že se miminku v šátku nebude líbit. Buď to chce vytrvat a zkoušet neúnavně dál, anebo sáhnout třeba po šátkovém nosítku, které je určeno přímo pro maličkatá miminka. Říkáte si, že nechcete utrácet peníze zbytečně a testovat, co je pro vaše dítě nejvhodnější? „Rozhodně doporučuju koupit něco v bazaru, nebo nejdřív zkusit na zkoušku,“ radí maminka barumat.

Maminky, které si na šátkování už u miminka zvyknou, při něm vytrvají až do prvních krůčků svých ratolestí. U chodících dětí je však praktičtější použít nosítko. „Není problém nandat, sundat, nandat, sundat. U chodícího dítěte podle mě nezbytnost,“ doplňuje jitavrtule. Výhodou často bývá, že se nosítek nebojí ani tatínci, kteří se do šátků většinou kvůli strachu ze špatných úvazů moc nehrnou.

A tady pozor: na trhu totiž najdete ergonomická nosítka, ale i spoustu „visítek“ neboli klokanek, kde děti nemají podsazený zadeček a podepřenou páteř, což není pro jejich zdravý vývoj vhodné.  Jak tedy to správné nosítko poznat? Stačí srovnat vyznačené oblasti na těchto obrázcích (zelená linka je ta správná) :

Možná budete chvilku při výběru té správné značky tápat, ale často se vyplatí koupit spíše bazarové věci a v případě, že vám či dítěti "nesednou", je stačí poslat jednoduše dál. 

Léto je období, kdy většinu času trávíme venku a tak nějak navyklí z dětských let si ho chceme pořádně užít. Vysoké teploty, slunce, větší pohyb a sportování včetně vodního však přináší i riziko úrazů. 

Tak takhle tedy rozhodně ne. Dejte mě do šátku nebo ergonomického nosítka!

I když se hodně snažíme, často nějakému pádu či jinému letnímu bonusu nezabráníme.
Jak zranění ošetřovat a jak si poradit s běžnými letními potížemi u našich maličkých, shrnuji v následujícím článku.

Silniční lišej

Pády na rovině, terénu, z kola či z výšky a následné odřeniny jsou alespoň u nás poměrně běžný denní chléb.

Odřeninu je dobré omýt, případně vydezinfikovat, osušit a následně je možné ji hojit pomocí nějakého preparátu dle zvyklosti rodiny - od bepanthenu po domácí hojivé mastičky z konopí nebo třeba propolysu. Koupit se dají i gely a spreje na rychlejší hojení takových ran.

Problém s odřeninami nastává hlavně ve spojení s koupáním- děti rány pálí a často se rozmáčí, mokvají a špatně se hojí. Zvláště v cizích vodách je dobré ránu čistit a udržovat, na druhou stranu ale odřeninám nesvědčí přílišné sucho, které strupy láme i s novou kůží a jizva se opakuje stále dokola.

Slunce a horko

Pokud svítí přímé slunce, je dobré děti mazat vysokým faktorem a dávat jim pokrývku hlavy. Čím dřív se dítě naučí klobouček nosit, tím lépe. Děti, které si nezvyknou, je třeba udržovat ve stínu více, do kočárku jim pořídit třeba paraplíčko. Samozřejmostí je vyhýbání se přímému slunci přes poledne.

Nejvíce vitamínu D, který nám dává slunce, se vstřebává kromě kůže i skrze oči.
Je dobré chránit si zrak před UV zářením, u malých dětí je však třeba dát pozor na to, abychom jim nasazováním tmavých brýlí nevypěstovali světloplachost a zbytečně neomezovali příjem déčka.

Lékaři se obvykle shodují, že pravidelné nošení slunečních brýlí je vhodné pro děti od tří let věku, vyjma extrémních situací jako je horské slunce nebo pobyt u moře.

Spáleniny od slunce lze léčit vrstvou bílého jogurtu, aloe vera nebo bepanthenem a chladit. I pro malinké děti koupíte v lékarně osvědčený Panthenol.
Pokud je dítě přehřáté - horké, rudé, často bývá nervozní, plačtivé, uleví mu příchod domů, kde je chladněji. Pokud zvrací a tělesná teplota neklesá, jedná se pravděpodobně o úžeh či úpal. Ve všech případech přehřátí dítě chlaďte, hydratujte. U velmi malých dětí a vážnějších stavů, které se nezlepší, vyhledejte lékaře.

Dětem, které mají pleny nebo se opotí v nevhodném oblečení, se často tvoří potničky - puchýřky na zadečku, pažích. Omýváním heřmánkem či zásypem se miminku uleví. Opruzeniny z horka či na plenkovou dermatitidu preventivně mažte krémem na zadeček, na jaký jste zvyklí, více než obvykle. Pokud už nějaký problém vznikne, vytaste silnější kalibr - na opruzeniny se nám osvědčila konopná mast, na dermatitidu, což jsou drobné červené pupínky, zinková mast.

Pitný režim je třeba dodržovat hlavně pokud jsou vysoké teploty. Pokud vaše dítě nechce pít, udělejte mu pití zajímavější než běžně - přidejte mu do vody šťávu z ovoce, do čaje trochu cukru nebo změňte hrníček, abyste ho nalákaly. Pozor na teplotu nápoje, aby snaha dítě ochladit studeným nápojem nevyvolala bolest v krku.

Na hydrataci je dobré také letní ovoce a zelenina: melouny, okurky, rajčata. Dodají dětem nejen tekutiny ale také minerály, které v teplu ztrácí.

Na dodávání tekutin u výhradně kojených dětí jsou názory různé, obvykle převládá ten, že mateřské mléko jako zdroj tekutiny stačí a není třeba podávat vodu nebo čaj.

Opařeniny a popáleniny

U letních ohníčků, grilování a venkovního vaření se děti mohou poranit od horkých předmětů či přímého ohně.

Takové zranění je extrémně bolestivé a popálená kůže je velmi citlivá k infekcím.
První bezprostřední pomocí při takovém úrazu je chlazení studenou tekoucí vodu, které musí trvat ne sekundy, ale minuty - popálenina se šíří vrstvami kůže a jedině důsledným a dlouhým chlazením dokážete předejít hlubšímu poranění.

Pokud je popálenina větší než velikost dětské dlaně, vždy vyhledejte lékaře.
U menších a povrchových popálenin dávejte pozor hlavně na infekce. Nikdy nestrhávejte puchýř, je to přímá brána pro bakterie. Všechny větší rány či popáleniny s většími puchýři či popáleniny v obličeji vždy řešte s lékařem.

Bodnutí od hmyzu

Pro mne osobně je hmyz ten nejhorší letní bonus - hmyz mne miluje. Dcera zatím naštěstí asi není tak přitažlivá jako já, alespoň co se týče chalupářských komárů.
Bodnutí od komárů a podobné letní havěti můžete léčit například Alpou, skvělá je ta ve spreji nebo v gelu. Pokud místa hodně svědí, je super tekutý pudr, trochu brzdí touhu si místo rozdrápat.

Pro hodně poštípané děti, které nemohou kvůůi svědění spát, je možné zkusit nějaká antihistaminika tlumící alergickou reakci.

Horší je bodnutí včelou nebo vosou, které je velmi bolestivé a alergická reakce bývá téměř vždy větší. Pokud je dítě bodnuté poprvé, sledujte ho pozorněji, zda nemá nějakou horší reakci, ovšem i dítě, které už dříve „pigáro“ dostalo, může reagovat jinak- hůř.

Pokud zůstane v místě bodnutí žihadlo, nikdy místo nemačkejte, ale opatrně vyndejte pinzetou. Bodnuté místo ledujte, mažte ulevujícími gely, nenamáhejte.

Zvláště pokud se jedná o místo okolo obličeje, dejte pozor na větší otoky a i v případě teploty, malátnosti vyhledejte lékaře.

Klíšťata

Klíšťata jsou největší hmyzí hrozbou v přírodě a je třeba více než kde jinde dbát hlavně na prevenci, protože jejich výskyt je na většině míst extrémní a při pohybu v přírodě není moc šancí, jak se kontaktu s nimi vyhnout.

Jako ochranu je dobré používat repelentní prostředky ve spreji, často se prodávají náramky, které jsou vhodné i pro děti. Pokud neholdujete drogistickému průmyslu, nám se moc osvědčil repelent z bylinek – svaření rozmarýnu, hřebíčku a pro zakonzervování ocet. Fungoval na polétavý hmyz a i přes trávení celých dnů v přírodě jsme nikdo neměl klíště.

Při návratu domů se vždy navzájem důkladně prohlédněte.
Pokud se vám klíště přisaje, opatrně ho pinzetou či versatilkou vyndejte. Na vyndavání klíšťat jsou různé názory a zaručené recepty- ať kroutíte jakýmkoli směrem, nikdy klíště nemačkejte a nepřetrhněte, to je hlavní zásada, tak můžete omezit přesun jedu na minimum.

Místo kousnutí dezinfikujte a s vyndaným klíštětem preventivně zacházejte jako s toxickým materiálem, ideálně ho spalte v kousku papíru. Sledujte místo kousnutí, v případě, že se objeví flek s bílým středem či se vám místo jakkoli nezdá, navštivte lékaře.

Pro větší děti a dospělé je možnost se očkovat proti následkům možného přenosu nemoci.

Užívejte si léto v pohodě a klidu. Dbejte na prevenci, buďte opatrní, ale nechte děti si hrát a zkoumat, co všechno svět nabízí.

Samozřejmě platí, že nad všechny „babské rady“ a domácí léčení je názor lékaře.

Přeji vám, ať se vám zranění vyhýbají a přinesete si domů jen hezké vzpomínky!

Zdroje: hojeni-ran.cz; kliste-prevence.cz; 

https://www.paleohacks.com/vitamin-d/vitamin-d-and-sunglasses-438; 

https://www.newswithviews.com/Howenstine/james4.htm
Fotky: pixabay.com, maxphoto.com

V letních vedrech se podobně strávenému dni zkrátka nevyhnete. Vždyť u vody se to počasí snáší mnohem lépe. A je vlastně jedno, jak starého potomka máte.  Co mít s sebou a na co se připravit?

Pořádná taška je základ

V tuto chvíli je vaší obrovskou výhodou to, pokud stále vlastníte kočárek. Dáte do něj totiž prakticky všechno, co potřebujete.

Určitě sbalte:

• deku
• dostatek ručníků
• župánek nebo plážové pončo
• suché věci na převlečení

Pro děti nezapomeňte na hračky - ať už do vody, nebo právě na deku, případně na písek. 

Pokud je vaše dítě ještě po obědě "spací", máte s kočárkem starost vyřešenou. Pokud ovšem už kočárek nevlastníte, uspávat budete pravděpodobně na dece. Proto sbalte oblíbenou "spací knížku" a hajánka, nebo oblíbeného medvídka. 

O tom, kdy na koupaliště a na co nezapomenout ví své uživatelka @bufina "S dcerkou sem byla poprvé na koupališti v 10ti měsících a s malým v loni v sedmi m. A zrovna teď v sobotu tam měla jedna mamina snad max. 4m dítě. A viděla sem aji spoustu max. ročních prcků. Takže v 16ti měsících už určitě můžete vyrazit. My bereme spoustu hraček do vody, malej si hraje v dětským bouzdališti a je spokojenej. Ve velkým v kole se mu taky líbí. Plínu mu dávám, od Huggies tu na koupání. Na hlavičku má pirátku a mažeme padesátkou. Jinak si na koupáku půjčujeme slunečník."

Co jíst a pít

Na většině koupališť, ať už přírodních nebo umělých, nebudete mít vůbec problém vybrat si ve fast foodu. Obvykle totiž tento typ občerstvení nechybí. Otázka zní, zda takové jídlo dáváte dětem. Pokud ne, musíte se vybavit z domu.

Rozhodně berte ovoce a zeleninu - tu, která je tvrdší a nepodléhá tak rychle "zkáze". Dobrou volbou budou jablka, hrušky, mrkev, papriky, salátové okurky. Jako dobrá svačinka, která zasytí, poslouží také křupky - kukuřičné, rýžové, rýžové chlebíčky (vyhněte se těm polomáčným). Chybu neuděláte například ani tvrdým sýrem a tmavým chlebem. Vyhněte se máslu, "mazacím" sýrům a čemukoli, co se rychle kazí. 

Nezapomeňte na dostatek tekutin, zejména čisté vody. Bez problémů se totiž občerstvíte u stánku limonádou, pivem a dalšími, pro děti nevhodnými, nápoji. Voda většinou patří k té nejdražší komoditě!

Mazat, mazat, mazat!

Opalovací krém je v slunečném počasí základ! Děti mažte ochraným faktorem 30 a výš a myslete na to, že v kojeneckém věku nemají být na přímém slunci. Batolata držte ideálně také ve stínu, i když to bývá mnohem těžší. Nátěr opakujte v pravidelných intervalech, klidně každou hodinu. Zejména pokud se děti koupou a otírají ručníkem. Samozřejmostí by také měla být pokrývka hlavy. 

Na koupališti

Předem si zjistěte, zda na vybraném místě bude nějaká stinná část. Na koupališti bývají v okolí dětských bazénků, u přírodních koupališť zase najdete stromy. A to je přesně to místo, které potřebujete, abyste drobky ukryly před sluncem. Pokud taková možnost není, vezměte si s sebou slunečník nebo alespoň dětský stan, kterým stín vytvoříte. 

Nejlépe sbalte i kamarádku

Ve dvou se to lépe táhne! A pokud vás bude ještě víc, je to paráda. A pokud má vaše kamarádka děti, bude to ještě lepší. Děti se spolu zabaví, budou mít víc hraček, víc jídla (od jiných vždycky chutná nejlíp🙂), víc zábavy. A o to přeci jde!

Zdroj obrázků: pixabay.com

Letní krásné a slunečné dny nás doslova lákají k tomu, abychom šli s dětmi ven. Kdo by také chtěl být zavřený doma mezi rozpálenými zdmi, když je venku tak krásně. Procházka v parku, výlet do lesa, běhání na louce, válení se u rybníka nebo výlety někam za kulturou. Zažít se toho dá hodně. Možná však tápete nad tím, jak děti v létě obléknout. 

Jak oblékat v létě novorozence a malá miminka

Prvním problém začíná už při odjezdu z porodnice, kdy řada maminek tápe, co tomu malému drobečkovi obléknout. Dobře to vyřešila maminka klararas: „Pokud nás přepadnou tropický tepla, tak stačí body s dlouhým rukávkem, dupajdy, ponožtičky nebo bačkůrky a čepička. A pokud bude kolem těch 26 a míň tak přibalte slabší svetřík, popř. dečku přes autosedačku.“

A do čeho oblékat malá miminka ve velkém horku? Mnoho maminek dělá základní a zároveň i velkou chybu v tom, že dítě oblékají až příliš. Dobré je řídit se tím, co máte na sobě vy sama. A přesně tolik dejte i dítě a k tomu můžete maximálně jednu vrstvu navíc. Stejně tak to má i maminka kalo: „Já zastávám zásadu oblékat dítě podle toho, co si beru sama + 1 vrstva na těle navíc (+ samozřejmě přikrývka v kočárku).“  Tím se řiďte a budete mít spokojené dítě bez potniček a jiných potíží. Super jsou třeba bavlněné kraťásky, tílko, body bez nohaviček. Vzdušné a vyrobené z přírodních materiálů.

Oblečení, když je venku víc jak dvacet stupňů určitě vyřešíte snadno, často se ale zapomíná na to, že je důležité především malé miminko chránit před UV paprsky vhodným opalovacím krémem. S miminkem byste měli být na slunci nebo spíše ve stínu jen dopoledne asi do 10. hodin ráno a pak až od 16. hodin odpoledne. Opatrní buďte zejména s miminkem v kočárku, kde se klidně může teplota vyšplhat až na 50 °C.

Miminku můžete zajistit v kočárku chládek speciální odvětrávací matrací v kočárku, která má speciální kanálky, které z matrace odvádějí vlhkost. Některé kočárky mají i velmi zajímavý systém odvětrávaní korby. O tom se informujte u prodejce. V létě nezapomínejte ani na síťku proti hmyzu, protože vosa nebo včela by mohla být pro kojence velmi nebezpečná.

Malé miminko vyndávejte z kočárku pravidelně a osvěžujte omytím zátylku, nožiček a ručiček. Předejdete vzniku nepříjemných potniček. Vhodné je i bavlněné oblečení. Miminko můžete také položit na deku nebo podložku do stínu, uvidíte, že bude mnohem šťastnější než v kočárku. Nejšťastnější bude, když ho navíc úplně vysvlečete. Tak se bude i mnohem lépe otáčet, pohybovat a zkrátka celkově bude veselejší. Večer doma

nezapomeňte dítko dobře prohlédnout kvůli klíštěti.

Tekutiny jsou nezbytné

Pokud kojíte, nemusíte v podstatě nic řešit. U miminek na příkrmech a umělé stravě musíte na pravidelné doplňování tekutin velmi dbát. U miminek a malých dětí dochází velmi rychle k dehydrataci. Proto je pití opravdu důležité. Jakmile se vám bude zdát dítě bledé a neklidné, ihned ho ochlaďte vlhkou plenkou a dodejte tekutiny. Pokud by byly reakce příliš velké (zvracení, průjem, šok), okamžitě vyhledejte lékaře.

Jak oblékat v létě batolata?

Je sice známo, že u malých dětí uniká teplo rychleji než u dospělých, přesto není nutné je zbytečně oblékat. Oblékejte přiměřeně, jak v létě, tak i v zimě. Řiďte se zdravým selským rozumem. Jistě nebudete dítěti v tropických dnech dávat čepičku, rukavičky a kabát. Když vy půjdete v šortkách a tílku, může jít v tomtéž i dítě. U batolat je výhoda, že už nejsou tak náchylná ke změnám teplot a zároveň si i dokáží říct, zda je jim teplo nebo zima. Méně oblékat můžete dítě i v noci, klidně do trička a kraťásků nebo overálků s krátkým rukávem i nohavicemi. Dobře to dělá i maminka jjaanca: „Bodyčko s krátkým rukávem a bez přikrývky. Občas v noci zkontroluju, jestli nemá studené nožičky a nemá.“

Ostatní pravidla jsou stejná, jako u miminek. Chraňte pokožku dětí opalovacím krémem, odpoledne mezi desátou a šestnáctou hodinou se vyhýbejte slunci, dávejte dítěti vhodnou pokrývku hlavy a sluneční brýle a nezapomeňte na pitný režim.

Zdroj obrázků: www.pixabay.com

Když má vaše dítě horečku, je to pro vás nepříjemná věc, vyvolávající obavy. Běžně však není čeho se obávat, horečka sama o sobě není nemoc, ale příznak nemoci, lépe řečeno znak toho, že tělo samo se snaží s nějakou infekcí vypořádat. Proto je dobré si uvědomit, že není dobré teplotu ihned srážet, protože jde o přirozený mechanismus lidského těla, který by se tlumením přerušil a tělo by přišlo o možnost se s nemocí vypořádat rychle a samo.

Co si představit pod pojmem horečka

Za horečku se považuje teplota nad 38°C měřenou v podpaží. Teplota mezi  37°C – 38°C je pouze zvýšená.  U nejmenších dětí je však lehce zvýšená teplota normální.  Také je dobré vědět, že tělesná teplota se v průběhu dne mění a nejvyšších hodnot dosahuje večer.

V případě, že se vyšší teploty u dítěte objeví, určitě je dobré stav dítěte sledovat. Pokud se neobjevují žádné jiné potíže, únava, bolesti, nevolnost atd., obvykle není nutné teplotu srážet nebo hned běžet k lékaři, postačí průběžné sledovaní stavu. V případě, že se vám cokoli nezdá, dítě má i jiné potíže nebo teplota přetrvává více dní, je dobré lékaře navštívit.

Srážet horečku se doporučuje až od 38°C výše, to aby mělo tělo šanci se za její pomocí samo s nemocí vypořádat. Jakékoli snížení potlačí horečku, ale nepotlačí nemoc, proti které tělo horečku vyvinulo.  Samotné snižování teploty lze dvěma způsoby – za pomoci léků nebo za pomoci tzv. fyzikálních metod. Pokud tedy ke snižování horečky přistoupíte, nejdříve můžete vyzkoušet metody bez léků, tedy metody fyzikální.

Přehled postupů bez použití léků

V následujících řádcích se vám pokusím jednotlivé fyzikální metody snižování horečky přiblížit.

Zábal

Nejčastěji používaný postup, od kterého už se ale postupně upouští. I já si o jako malá pamatuji. Nahé dítě zabalíte do mokrého prostěradla či jiné textilie namočené ve vodě kolem 30°C. Ničím dalším už nepřikrýváte. Lze opakovat po 15 – 20 minutách. Zábal funguje tak, že odpařující se voda ochlazuje tělo.

V současné době se ale doporučuje zabalit do vlhkého textilu pouze zápěstí a lýtka, případně ještě dát obklad na čelo. Tento způsob je pro tělo šetrnější.

Octové ponožky

Alternativou zábalů lýtek mohou být tzv. octové ponožky. Ponožky namočíte do roztoku půl litru vody a pěti lžic octa. Ocet sám o sobě má totiž stahující a chladivé účinky, mírně dezinfikuje a tlumí pocení.

Koupel nebo sprcha

O se koupele týká,  pro začátek by voda měla být cca o 2 stupně chladnější než aktuální teplota těla dítěte. Postupně ji lze ochlazovat přidáváním studené vody, ale jen do teploty 30°C. Nikdy nepoužívejte vodu studenou.

Vaničku stačí napustit do výšky 5 cm, položit do ní dítě a houbou omývat. Koupel provádějte max. 5-10 minut v kuse.

Ty samá pravidla platí i pro sprchu, sprchujte především trup a končetiny.

Ledové obklady

Ledové gelové polštářky nebo kostky ledu zabalené do kapesníku a pokládané do třísel jsou také způsobem, který lze použít. Odborníci ale doporučují toto opatření přenechat lékařům.

Tělo na tělo

Posledním zmíněným způsobem snížení teploty je tzv. tělo na tělo. Hodí se především u těch nejmenších dětí. Svlečené dítě si maminka položí na své nahé tělo. Může tak s děťátkem ležet jen lehce přikrytá nebo ho takto mít v šátku. Zjednodušeně řečeno, tělo maminky přijímá teplotu dítěte a ty se vyrovnávají.

Upozornění na závěr

• Zábaly a obklady či koupele provádějte pouze v případě, že má dítě teplé končetiny, to znamená, že teplota už neporoste a dosáhla svého vrcholu. Pokud jsou končetiny chladné, teplota ještě poroste.
  
  
• Pokud má dítě mramorovou kůži, husí kůži, třesavku či nějakou vyrážku, rovněž se vyhněte zábalům, obkladům i koupeli.
  
  
• Pamatujte na dostatečný příjem tekutin, nejlépe v pokojové teplotě.
  
  
• Při provádění fyzikálních metod srážení teploty se doporučuje teplota v místnosti mezi 20 – 24°C
  
  
• Maminky často snižují horečku ze strachu z febrilních křečí, ty hrozí u dětí do cca šesti let věku a souvisí s nevyzrálou nervovou soustavou. Většinou se objevují u vysokých horeček, ale pozor, mohou se objevit i u nižších, ve většině případů nejsou totiž způsobeny vysokou horečkou jako takovou, ale jejím prudkým nárůstem.
  
  
• Nepomáhají-li uvedené metody vyzkoušejte léky nebo navštivte lékaře.
  
  
• Objeváli se teplota nad 40 °C a nejde-li srazit, vyhledejte raději lékaře.

Jak srážíté horečku vy? Podělte se s maminkami o vaše zkušenosti.

Použité zdroje:

http://www.azrodina.cz/1471-o-lecive-sile-horecky

http://mudrbartuskova.cz/clanek_03.html

https://www.vitalia.cz/clanky/naucte-se-zabal-pri-horecce-aby-pomahal-a-neskodil/

Zdroj obrázků:

pixbay.com

Léto se nám rozběhlo přímo raketovou rychlostí, slunce pálí, až to hezké není, a tak se potřebujeme před ním chránit. Víte ale, jak se vybírá přípravek na opalování, co znamená číslo ochranného faktoru a jaký typ UV filtru je nejlepší? Jestli tápete, čtěte dál.

Sluneční záření je životadárné, ale také zrádné. Opalovací krémy nás dokážou částečně ochránit proti UVB složce záření, která způsobuje opálení až spálení pokožky a může se podílet na vzniku rakoviny kůže. Míru ochrany proti UVB záření uvádí číslo SPF neboli ochranný faktor. Někteří výrobci uvádí též číslo UVA PF, což je ochranný faktor proti UVA záření, kterého je ve slunečním svitu převaha. Obecně se nepovažuje za škodlivé, ale právě ono stojí za stárnutím pleti, sluneční alergií a tvorbou vrásek a pigmentových skvrn. Číslo ochranného faktoru říká, kolikrát déle smíme pobýt na slunci bez spálení oproti tomu, za jak dlouho bychom se spálili bez krému.

Čím víc, tím líp?

Říkáte si, že by bylo nejlepší pořídit si rovnou nejsilnější výrobek s faktorem 50+? To není dobré řešení. V praxi platí, že za silnější ochranu si také připlatíte. Proto je dobré se výběrem trochu více zabývat. To, co ušetříte na hodnotě UV faktoru, můžete pak raději investovat do krému s kvalitnějším složením.

A jak tedy určíme, jak silný krém potřebujeme? Nejprve je třeba zjistit, jaký má naše kůže fototyp. Ty existují celkem čtyři, podle toho, kolik pigmentu kůže obsahuje. Také je dobré si rozmyslet, zda budete přípravek používat v Čechách nebo na dovolené u moře. Posledním atributem je, zda se jedná o začátek opalovací sezóny nebo za sebou již nějaký pobyt na sluníčku máte. V prvních dnech opalování volíme faktor silnější, později můžeme z nároků slevit.

Z výše uvedeného můžeme odvodit, jak dlouho se můžete slunit. Dejme tomu, že jste fototyp 2, na slunci můžete pobýt 10 minut bez ochrany. Použijete-li krém s SPF 12, můžete na slunci bezpečně strávit 10x12 minut, čili 120 minut celkem.

Není krém jako krém

Nyní, když víme, jaký faktor si chceme pořídit, je načase věnovat pozornost typu UV filtru. Ty se dělí na chemické UV filtry (syntetické) a fyzikální (nebo také minerální).

- Krémy s chemickými filtry mají lepší roztíratelnost a většinou jsou levnější, účinek nastupuje 20-30 minut po natření. Tím bohužel jejich klady končí. Většina chemických filtrů čelí podezření z toho, že způsobují alergie, jsou hormonálně aktivní (vykazují přítomnost estrogenních látek s negativním působením především na mužskou hormonální rovnováhu) a mají bioakumulační potenciál (hromadí se v tkáních).

- Krémy s minerálními filtry bývají většinou dražší a hůře se roztírají. Mohou za to přítomné oxidy – většinou titaničitý a zinečnatý – které fungují jako zrcadlo odrážející UV záření. Také zanechávají bílou stopu na kůži. Účinkují ihned po nanesení a bývají voděodolné. Někteří výrobci začali používat nanočástice, které usnadňují roztíratelnost. Jejich bezpečnost je však stále diskutabilní (nanočástice pronikají do buněk a o jejich dalším osudu v těle toho zatím moc nevíme). Z nařízení EU musí být ve složení krému nanočástice jasně označeny.

Je libo přírodní?

Stejně jako jiné kosmetické přípravky, i opalovací krémy obsahují v různé míře další přídavné látky. Konzervanty, rozpouštědla, parabeny, parfémy. Někdy je velice těžké se probrat nesrozumitelným složením výrobku a najít vhodný kompromis. Existuje však i přirozená varianta opalovacích prostředků, kterou znaly již starověké národy. Tou jsou oleje různých druhů rostlin. Jejich výhodou je, že nemusíte pracně studovat složení. Nevýhoda je, že u nich nelze jednoznačně definovat ochranný faktor, který je u různých várek téhož oleje odlišný.

Nejznámější opalovací oleje jsou: olej z mrkvových semínek (SPF 38-40), olej z malinových semínek (SPF 28-50), arganový olej (SPF 30), olej z obilných klíčků (SPF 20). Kokosový a olivový olej mají SPF 2-8.

A pro děti?

Dermatologové nedoporučují děti mladší 1 roku vystavovat slunci a do 3 let dbát zvýšené opatrnosti - cílené opalování, jak mají v oblibě někteří dospělí, je naprosto nevhodné. Malé děti chráníme především oděvem a pobytem ve stínu. Nicméně pozor, i pod slunečníkem či markýzou nejsme zcela ochráněny, UV záření látkou částečně proniká.

Pro ochranu vašich nejmenších se snažte volit krémy co nejšetrnější. Upřednostněte raději minerální filtry před chemickými a důkladně prostudujte složení. Vyhýbejte se především přítomnosti parabenů a umělé parfemace. Jelikož je složení kosmetiky psáno v jazyce INCI, kterému běžný člověk téměř nerozumí, podívejte se na stránky slozenikosmetiky.cz, kde se dozvíte vše podstatné.

Ať už se rozhodnete jakkoli, mějte na paměti, že kůže je náš největší orgán, který kromě dobré vnější péče potřebuje i správnou výživu zevnitř. Důležité je také dodržovat základní pravidla opalování:

– vyhýbat se přímému slunci mezi 12. - 16. hodinou

– pravidelně obnovovat vrstvu krému nebo se chránit lehkým oblečením. To, že je již vaše kůže opálená, sice částečně chrání před bolestivým spálením, ale ne před ostatními vlivy UV záření.

Tipy na konkrétní značky opalovacích krémů můžete najít na fóru.

Zdroje: wikipedia.org, dermanet.cz, slozenikosmetiky.cz, rehabilitace.info

foto: pixabay.com

Myslím, že většina maminek mi dá za pravdu s tím, že jedna z nejkrásnějších činností v těhotenství je nakupování výbavičky pro miminko – především oblečení. Maminky se těší, jaké to bude, až bude miminko konečně na světě, jak se budou mazlit a také to, jak budou své miminko šňořit. Je totiž samozřejmě jasné, že zrovna to vaše miminko bude nejkrásnější na celém světě, ale to je ještě potřeba podtrhnout krásným oblečením.

Nicméně nákupy pro malé miminko jsou poměrně ošemetné, protože vůbec netušíte, jaké vaše miminko bude. Díky lékařským kontrolám většinou maminky zhruba tak nějak tuší, jak velké miminko mohou očekávat, ale co nelze odhadnout dopředu je například to, jak moc bude miminko zvracet – a s hodně zvracejícím miminkem je samozřejmě potřeba také mnohem více kousků oblečení.

Pro spoustu maminek (především prvorodiček) je velmi náročné zvolit pro miminko oblečení vhodně podle konkrétního počasí, takže zpočátku třeba i tápou. To, zda je miminko vhodně oblečené, poznáte perfektně podle toho, že mu sáhnete na zátylek – ten by neměl být ani horký ani chladný. Pokud je krček horký, svlékněte miminku jednu vrstvu oblečení, pokud studený, naopak ho přioblékněte. A nebojte se, za chvilku budete mít oblékání miminka v malíku a budete se třeba i smát tomu, jakou vědu jste v tom zpočátku hledala.

Když vyrážíte s miminkem ven, zvolíte pravděpodobně „lepší“ oblečení, což je naprosto pochopitelné – chcete se pochlubit tím, jak nádherného potomka máte. Zatímco doma je prioritou především to, aby bylo oblečení funkční a miminku pohodlné, nikde ho nic netlačilo, nemačkalo a bylo v něm tedy co nejspokojenější. Tyto parametry splňují stoprocentně různá bodýčka, overálky, tepláčky a dupačky. Jelikož miminko zpočátku roste velmi rychle, tak mnoho maminek nakupuje v bazárcích. Můžete nakouknout třeba do zdejšího modrokoníkovského bazárku, kde je tato sekce oblečení zastoupena velmi početně.

Jak už to tak bývá, tak i v tématu oblékání miminka existuje spousta názorů. Nakonec vám stejně nezbyde než se řídit svým zdravým selským rozumem a najít si systém, který bude vyhovovat vám a hlavně také vašemu miminku, protože každé miminko je jiné a zatímco jednomu bude v bodýčku a tepláčcích zima, tak druhému v tom může být naopak teplo.

Na spaní pro miminko z vlastní zkušenosti doporučuji overálky - rychle a pohodlně se vám bude přebalovat, což oceníte především v noci. A to nejen vy, ale i vaše miminko, které už se moc těší, až si konečně dá svoji vytouženou dávku mlíčka.

A co si myslí o oblékání miminka konkrétní uživatelky ve fóru?

Maminka lučavka píše: „Já se řídila pravidlem oblíkat jako dospělý plus jedna vrstva. Teď budou malýmu dva roky, a oblíkám ho jako sebe. Ale každý mrně je jiný, já sem třeba pořád sahala jestli není studený nebo propocený. I když my jsme teda velký teplomilové, takže pořád pořádně zachumlaný. Vždycky hlavně hlídám zakrytý zádíčka a hlavně ouška...“

Velmi často se můžete setkat s názorem, že by mělo mít miminko oproti vám 1 vrstvu oblečení navíc, ale maminka luuciee83 k tomu dodává: „Já bych neřekla, že by mělo být vždy použito pravidlo - podle mě + 1 vrstva navíc - fakt to chce "vychytat". Lepší je, dle mého názoru, miminko přiobléct, když zjistíš, že má třeba chladnější ručičky či nožičky, než aby se Ti malá přehřála. My teda máme doma už roční "miminko" a třeba včera a dneska byla malá ve tříčtvrťáčkách a v bodýčku s krátkým rukávem a bylo jí určitě příjemněji, než kdyby se "pařila" v dlouhém.“

V současné době se už dá konečně předpokládat, že bude teplo, takže je potřeba více hlídat, aby miminko nebylo přehřáté. Jak obléknout miminko, když je kolem 20 stupňů se můžete inspirovat zkušenostmi maminek například v tomto vláknu.

Také se vám může stát, že například starší generace (babičky a prababičky), vám budou vnucovat názor, že by mělo mít miminko čepičku i doma. Co si o tomto bodu myslí maminky na koníkovi? To můžete zjistit právě tady.

A pokud si náhodou nevíte rady, kolik jakého oblečení pro miminko pořídit, nezapomeňte nakouknout  do Wiki knihovny, kde je vše moc hezky popsáno.

Rozhodně se nebojte, nakonec uvidíte, že oblékat miminko je vlastě zábava, i když to zpočátku může vypadat jako věda srovnatelná s fyzikou. Navíc čím bude děťátko starší, tím lepší to bude. Budete jistější a hlavně uvidíte, že žádný učený z nebe nespadl a pochopíte, že i chybami se člověk učí.

Zdroj obrázků: pixabay.com

Máte před sebou cestu s malými dětmi a dopředu se bojíte, že to bude cesta plná utrpení? Připravte se na všechny eventuality a cestu si dobře naplánujte. Sedět doma určitě nemusíte!

„Mami, kdy už tam budem?“ Kdopak by tuhle otázku někdy během cestování nezaslechl. Menší děti ji sice ještě nepokládají, ale také se umí velmi dobře ozvat, pokud je cesta podle nich už nudná a vyčerpávající. V první řadě je tedy důležité si klást cíle cestování, které jsou dětskému věku skutečně přiměřené a zhruba do pěti let dítěte myslet hlavně na jeho zájem. Mladšímu dítěte je totiž zcela jedno, v jak exkluzivním prostředí se nachází. Daleké cesty tedy raději do toho věku vypusťte a soustřeďte se na bližší cíle.

Buďte psychicky připraveni na vše

Cestování je mnohdy náročné pro dospělého, dítě pak unaví a mnohdy otráví dvojnásob. Neplánujte tedy dlouhý přesun, klaďte si reálné cíle. Nehoňte rychlost, naopak počítejte s tím, že s dětmi vám bude vše trvat mnohem déle, neboť se musíte přizpůsobit jejich potřebám a nikoliv naopak. Navíc jsou děti naprosto nepředvídatelné, počítat je možné opravdu zcela se vším, ba dokonce i s krajní variantou, že se odjet z nejrůznějších důvodů nepodaří. Buďte tedy psychicky připraveni na úplně všechny možnosti a nenechte se rozhodit a otrávit. Hlavní přece je, abyste byli spolu a v pohodě!

Autem je to nejlehčí

Cestování s malými dětmi je vždy nejsnazší v osobním automobilu, kdy jste vlastním pánem svého času a také itineráře. Vy sami si určíte, kde a kdy chcete zastavit, na cesty cesty se vydáváte sami, takže nebudete trpět tím, že pobrekávání vašeho dítěte by mohlo rušit někoho jiného. Pokud se vydáváte autem na cestu, dopředu si zjistěte, kde jsou jaká odpočívadla, kde je třeba alespoň mini hřiště pro děti. Určitě za ně budete vděčni. Přebalovací pult a jídelní židlička pro dítě se už dnes naštěstí stává samozřejmostí.

Nenechte je se nudit

Dopředu si připravte dostatek vhodné zábavy pro děti. To znamená jednak cédéčko s dětskými písničkami, dále vhodné hračky, což jsou variabilní plyšáci, kreslící tabulky, falešné mobily, či třeba interaktivní tabulky. Hračku dítěti nějaký čas před cestou zabavte, nebo pořiďte před cestou novou, aby ho zaujala. Připravte si také zobání pro dítě, které by mu zachutnalo, ale přitom jeho žaloudek nezatíží, ideální jsou třeba ovocné křupky, namíchejte několik druhů. Nestresujte se, že musíte ujet určitý počet kilometrů, cestu berte jako dobrodružství a nikoliv jako povinnost.

Autobusem to chce pevné nervy

Cestování autobusem s akčním batoletem je jen pro velmi odolné a odvážné jedince. Zhruba do věku tří let lze totiž jen těžko předpovědět, jak se zde bude dítě cítit a zda se nerozhodne celou cestu probrečet a snažit se autobus opustit. Takto se tedy raději přepravujte jen na krátké vzdálenosti, věřte, že snaha udržet dítě na sedačce, když ono chce prozkoumat celý autobus, je opravdu velmi vysilující. To samé platí o cestě letadlem. Cesty nad dvě hodiny raději neplánujte a počkejte si na ně, až bude dítě větší.

Speciální vagony usnadní cestování

Cestování vlakem může být naopak v některých případech celkem zábava. Některé vlaky totiž na děti myslí a připravují pro ně speciální oddělení, kde je například i místo pro kočárky, děti zde lze přebalovat a kojit. Takový servis najdete v dálkových spojích. V některých z nich se nachází dokonce i dětské kino a děti se mohou za jízdy dívat na pohádky. To potvrzuje i tatínek Tomáš: "Mám 24 měsíčního syna a cestujeme s ním už od 4 měsíců a všude. Nejlépe se nám ale jezdí vlakem. Jsme sami v kupečku pro dítě a matku a máme pohodlí. Malý se může i proběhnout. Autobus není moc pohodlný."

Od narození syna jsem se snažila vyslyšet jeho potřeby co se týká spánku, kojení ... > když jsem viděla, že šmudlá - šla ho uspat, když brečel kojila jsem > první dny opravdu velmi často. Přes den měl 3 spánky (pokud už nebyl miminko to oprvdu jen jedl a spal 🙂 ) a délka byla různá někdy půl hodiny někdy déle. V noci se pak téměř s přesností budil po 3h.

                                                                         pixabay

Bude tomu už dva roky od narození a vše si už nevybavuji, ale vím, kde jsem ASI udělala chyby > k tomu se dostanu později

Bylo to ještě v šestinedělí (4 týden?) a syn v noci spal déle než jeho obvyklé 3h.

Nemám ho vzbudit? Co kojení? Píše se přikládat často. Kojit po 3h kvůli laktaci a přibírání miminka. Syn byl malinký tak přibírat potřeboval. Když tomu bylo 4 hodiny tak jsem ho vzbudila >nejspíš první chyba.

Když mu byly asi 3 měsíce, řekli jsme si, že zavedeme nějaký režim - ale i ten jsme se snažili přizpůsobit potřebám našeho Ondráška > koupání, mazání, kojení, spánek  > usínal po kojení kdy jsem ho ještě držela a říkala mu, jak ho milujeme .

Hodiny se měnily > bylo období, kdy chodil spát i v 18h > jenže to ho manžel neviděl, chodil z práce na 19h > později jsem kolem té 19h kojila > takže ho také neviděl >

posuneme mu večerku > asi druhá chyba.

První dny - týdny naplněná eufórií a radostí ze syna jsem nijak neprotestovala a vše dávala s přehledem. Ovšem postupem času mě noční kojení začalo vyčerpávat a já usínala v křesle s malým v náručí. Tak jsem s ním lehávala do postele a pak přesouvala do postýlky > ale přesun se né vždy zdařil, to pokládání ho probudilo a začal plakat.

Začala jsem s ním občas spát > chyba číslo tři

Možná si řeknete, není chybou spát s dítem - je to přirozené > nebojte čtěte dál 🙂

Ale né všechny matky jsou na to stavěné

- večer jsem chtěla mít svůj klid > ano jsem sobecká?

Čas plynul a mně začalo vadit, že syn je na mně závislý,

začalo mi vadit, že se stále v noci budí.

Začalo mi vadit, že jsem nevyspalá > protivná, nabručená, utahaná . . . 

Vyřešilo by to, kdybychom dali postýlku zpět do ložnice? Už spinkal v pokojíku.

Manžel byl proti - ať si zvyká, není tu místo . . .

Vyřešilo by to společné spaní?

Manžel byl proti.

Syn měl kolem 18 měsíců nastavený režim(takový který vyhovoval nám oběma)

Ráno budíček kolem 6h.

Koukali jsme na pohádky (zkoušela jsem dávat snídani, ale bez spěchu)

A v 7h vyrazili pro čerstvé pečivo do obchodu.

Posnídali jsme. Začali jsem uklízet nebo si hrát.

Kolem 10 jsme chodili ven pak domů na svačinu a v 11 h chodil spát.

Spal jen 30 min > všichni víme, že to je hrozně málo, to mně kluci spali 3h po obědě a pak celou noc, kamarádka ho dává spát až déle, spí 2h a v noci se nebudí .... > 

v člověku to hlodá, člověku to nedá > proč naše dítěte nemůže přes den spát alepsoň hodinku a pak v i večer zalehnout a spát až do rána? Kde jsem udělala chybu? Je to skutečně výchovou? Podřizujeme se synovi?

Když se vyspal tak jsme zrovna obědvali - posadili ho k nám (občas brečel). Něco pojedl s námi, ale on nikdy nebyl velký jedlík.

Pak jsem si s ním hrála, četli jsme si .... kolem 15-16h jsme šli ven.

V 18h večeře, koupání a mezi 19-19:30 usínal u "večerníčku" > ano celé odpoledne byl vzhůru - k večeru už byl unavený.

Mojí další chybou bylo, že jsem "pod nátlakem" okolí chtěla, aby i přes dne spal déle - abych mohla pracovat, odpočívat ... > spal déle, ale se mnou nebo jsem ho naučila v kočáře > což v zimě (jakože letos byla zima) nebylo vhodné.

Začal spát 1,5 přes den > prostě báječné! (no nevím ... )

 V noci se stále budil cca po 3h > v 18 měsících jsem ho přestala kojit > že to pomůže a bude spát celou noc > nepomohlo.

Tím, že vstával a usínal brzo, byl odpoledne unavený > doma jsem ho zabavila - ale nastal vánoční čas > návštěva sem , návštěva tam > kolem 11h jsme vyráželi a usnul v autě ale jen na 15 minut a kolem 16h nám usínal v autě na cestě zpět.

Jak se vyspinkal takto pozdě odpoledne, posunul si večerku > alespoň se domnívám, že to je tím.

Jak začal spát se mnou, tak jsem musela chodit spát s ním.

V současné době chodí spát kolem 22:30 hodiny se mnou.

ANO, TAKTO DLOUHO

V současné době spí s námi v posteli.

(ano i na protest manžela, který povolil > jemu věci trvají déle 🙂 )

ANO PŘED 2 ROKEM JSEM SI HO NASTĚHOVALI DO LOŽNICE

(docela se roztahuje)

Ráno vstává mezi 8-9h a odpoledne chodí spát kolem 13-14h na cca 1,5h a spí v kočáru venku pod pergolou)

KONEČNĚ ZAČAL SPÁT CELOU NOC

> STAČILO SI HO NASTĚHOVAT DO POSTELE 🙂

To chodí spát moc dlouho! Jak to budete dělat až budeš chodit do práce (od března nastupuji). Jak to budete dělat až bude chodit do školky?

> Upřímně? Nevím, zatím nám vyhovuje to, jak to je teď.

S manželem jsme se "trápili" 21h a on nespí to je chyba ... a když jsme se s danou situací smířili a prostě si řekli "no tak bude chodit spát dlouho." Tak to začalo fungovat, začal spát, začal se ráno probouzet veselý. Skončilo večerní uspávání - horor. Přesvědčování, aby spinkal ... a když náhodou usnul, tak za půl hodiny byl vzhůru a pak už nezabral.

NAŠE DÍTĚ. NAŠE STAROST 🙂

Co jsem chtěla tímto článkem říci? 

Naslouchjte potřebám dítěte.

Nedejte na řeči druhých (oni vaše dítě neznají)

Každé dítě je originál - každé dítě má jiné požadavky a jiná přání.

Některá chodí spát déle, jiná dřív, některé potřebují blízkost rodině a jiné zase svůj klid.

Vyslyšte je. Snažte se aby situace, která je vyhovovala vašemu dítěti a vám.

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE UROVNAT SI TO V SOBĚ.

Zamyslete se - snažte se vcítit do vašeho dítěte 🙂

Dobrou noc a sladké sny 🙂

Vypravit se v zimě ven už není tak jednoduché jako v letních měsících. A zvlášť s dětmi. Děti jsou velmi náchylné k prochladnutí nebo naopak k přehřátí. Dbejte proto na správné vrstvení oblečení, vhodnou obuv i doplňky. Nezapomínejte chránit ani dětskou pokožku proti mrazu! Těchto 6 zásad vám pomůže s vybavením dětí na zimu.

Tělíčka dětí do 5 let a zvlášť novorozenců ještě nejsou schopna udržet si stálou teplotu. Takzvaná termoregulace se u nich vyvíjí postupně. V praxi to znamená, že děti prostě rychleji prochladnou nebo se naopak zpotí.

Pokud vám teploměr ukáže venkovní teplotu pod -5°C, doporučuje se zůstat s miminkem doma. Počkejte si na teplejší den, který bude pro procházky vhodnější. 

Zásada číslo 1: Vrstvení!

Osvědčená rada pro všechny maminky, které chtějí správně obléknout své dítě v zimě, je "Oblečte dítěti o jednu vrstvu navíc, než byste oblékly sobě." Zásada vrstvení platí jak u miminek, tak i u dětí předškolního věku. Větší děti oblékněte klidně tak, jak oblékáte sebe. Pokud budou vyvíjet venku větší pohybovou aktivitu, není nutné je zbytečně balit do teplé vrstvy navíc.

První vrstva by měla splňovat úlohu odvádění potu a zároveň udržení teploty. K takovému účelu je nejvhodnější pořídit funkční termoprádlo. Miminku můžete obléci například body, dupačky či košilku a punčošky.

Druhá vrstva by taktéž měla splňovat účel odvádění potu z předchozí vrstvy, tepelné izolace a hlavně by měla být prodyšná. Jako druhá vrstva jsou vhodné roláky, mikiny nebo trička. Nezapomeňte ani na punčošky. Pro miminka se hodí například mikina nebo svetřík.

Třetí vrstva má chránit dítě před počasím a jeho vlivy. To znamená, že by tímto oblečením neměl proniknout sníh ani déšť. Tato vrstva by měla vaše nejmenší udržet v teple. Nejlépe se hodí nepromokavá bunda, zimní kalhoty nebo  kombinéza. Kombinéza je méně praktická, když přijde na vyčůrání dítěte venku. Její výhodou naopak je to, že má dítě zakrytá celá záda a vrstvy se mu nemohou vykasat.

Zásada č. 2: Pro miminka fusak

Miminka, oblečená a připravená na procházku ven, zabalte v kočárku do vhodného fusaku. U miminek můžete vynechat třetí vrstvu a místo kombinézy použít právě fusak. Vybírejte fusak přesně na míru miminku. Ve větším fusaku hrozí, že se miminko tak rychle nezahřeje a prochladne. 

V dnešní době už je mnoho variant fusaků. Můžete vybírat z různých přírodních materiálů, z více možností zapínání  a dokonce z vrstvených fusaků, ze kterých libovolně ubíráte vrstvy nebo přidáváte. 

Zásada č. 3: Rukavice, šála, čepice

Nezapomeňte ani na tyto doplňky zimního oblečení. Rukavice by měly být vzhledem k aktivitě dětí zateplené a nepromokavé. Aby si dítě nesundávalo čepici, můžete pořídit takovou se zavazováním pod bradičkou. 

V případě, že je velká zima, je u miminek vhodné použít dvě vrstvy čepiček. První čepička by měla být tenká a nejlépe z bavlny. Na ni pak oblečte pletenou čepici, která bude držet hlavičku v teple. U miminek totiž uniká nejvíce tepla právě přes plochu na hlavičce.

Zásada č. 4: Nepromokavé boty

Děti milují sněhové koulovačky, sáňkování a prostě sněhové radovánky všeho druhu. Proto jim pořiďte nepromokavé boty se zateplením. Při výběru bot také sledujte, jestli jsou boty vybaveny protiskluzovou podrážkou. 

U miminek je to s obuví jednodušší. Stačí jim na nožky ve fusaku navléknout teplé ponožky nebo bačůrky s kožešinou.

Zásada č. 5: Mažte

Před odchodem s dětmi ven jim nezapomeňte namazat obličeje krémy nebo mastmi. Dětská kůže je totiž citlivá nejen na sluneční paprsky, ale také na mráz. Hrozí omrznutí kůže a proto je raději chraňte mastmi proti mrazu. Vybírejte takové, které neobsahují velké množství vody. Voda v mastech a krémech by mohla při nižších teplotách způsobit právě to nechtěné omrznutí.

Zásada č. 6: Kontrolujte teplotu

Když už vyrazíte s dětmi ven, nezapomeňte je občas zkontrolovat, jestli nejsou přehřáté nebo jim není naopak zima.

Jak to ale poznat, když vám dítě nic neřekne? Spolehlivým ukazatelem je podle pediatrů dětský zátylek. Ten by měl být teplý, což je znamení, že je dítě přiměřeně oblečené. Vlhký zátylek značí, že by bylo vhodné dítěti jednu vrstvu oblečení odebrat.

Použité zdroje:

https://www.babyonline.cz/pece-o-dite/dite-v-zime

https://www.maminka.cz/clanek/jak-deti-oblekat-aby-nezchoulostively

https://vasemiminko.cz/clanky/jak-oblect-dite-v-zime/

Prdy. Zaražené prdy. Křik. Bezmoc. Nevyspání. Kruhy pod očima. Podrážděná nálada. Brek. Ježení vlasů. Otázky typu: Proooč? Smutek. Beznaděj. Hlad. Neklid. = Kolika/y.

Vy, které máte doma miminko, co trápí koliky jistě hledáte každý záchytný bod, jak svému drobečkovi ulevit. Stejně jsem na tom ( byla) i já.

Adámka začaly trápit koliky týden po porodu. Po první probdělé noci, kdy plakal 3 hodiny v kuse jsem se rozhodla najít a odstranit příčinu. Bolí mě to za něj a nejraději bych to za něj odprděla. Takže, zde je pár mých rad.

Nejsem zastánce dopováním léky, sama žádné neberu, jen pokud je opravdu zle, použiju paralen. Avšak v tomto případě jsem i já ustoupila a využila pomoc sice né přímo léků, ale doplňků. Já užívám Laktobacily od Biopronu, Dologran a vit.D. Co dávám Adámkovi, viz. článek.

Průběžné info o změnu stavu (zlepšení, zhoršení) budu doplňovat zde do článku po týdnech 🙂

PS: PO 14ti dnech stav: ZLEPŠENÍ

• dopoledne dávám kapičky BioGaia a BabyD.
• pokud mám prsa opravdu nalitá, před kojením odstříkám odsávačkou mléko ( cca 15-20 odsátí z prsa ze kterého budu kojit, do úlevy), ať se prcek nezalyká velmi rychle tekoucím mlékem a nepolyká zbytečně vzduch. Pokud mléko teče a stříká i tak, do plínky ho trochu "vymačkám", ať se miminko nezalyká. Nebo použiju klobouček. Adámek přes něj pije "soustředěněji", tak se nezalyká při sání.
• 5min před kojením ( např. před přebalováním ideál) dávám 10kapek BabyCalm a Espumisan ( střídám po týdnu)
• piju jeden šálek kmínového odvaru denně, resp. - popíjím přes celý den
• nošení v náručí a pohupování, pokud nemáte šátek či nosítko
• procházky a cvičení, po nakojení odříhnutí
• společný spánek v jedné posteli

 PS2: Po třech týdnech stav: ZHORŠENÍ
- jelikož se Adámkův stav zepšil jen na krátko a ke všemu se přidala zelená kysele zapáchající stolice s hlenem, musela jsem to začít řešit od základu. Čili od sebe.

• vysadila jsem Adámkovi BabyD, BioGaiu i BabyCalm ( vyjímečně dám Espumisan)
• piju kmínový čaj a užívám HylakForte ( přírodní probiotika)
• přestala jsem jíst vše mléčné ( i s "může obsahovat" nebo "stopy"...), vejce, sóju a sladkosti ( denně padla tabulka čokolády, pytlík bombónů, Miňonky a Mila..atd)
• po týdnu neskutečné zlepšení- prdíky minimálně, klidné spaní v noci, kojení co 3-4 hod místo 2
• po měsíci, až se vyčistím já i malý, začnu pomalu zařazovat mléčné výrobky atd. a uvidíme.....;)

PS3: Po čtyřech týdnech stav: ZLEPŠENÍ
zkoušíme (BKM) bezplenkovat...ale jen tak light zatím = po nakojení (zatím jen přes den). A jak to u nás probíhá?

-Po nakojení čekám 5 min, pak vezmu prcka se vyprdět/vykakat do umyvadla. Držím ho za zadeček a stehna, jakoby seděl s přitaženýma nohama k bříšku, a je opřený svými zády o mé břicho. Když vykonává to veledílo, tak mu u toho říkám "prc, prc :D" prostě takové heslo, které se bude později hodit při učení na nočník. Poté umyju zadeček vodou a když je potřeba namažu mandlovým olejem.

PS4: Po 8mi týdnech stav: ÚPLNĚ JINÉ MIMINKO
- postupné zařazování potravin - vejce a mouku či sladkosti ( chystám článek se seznamem sladkostí, které můžete při ABKM 🙂 🙂 ) s obsahem sóji. Vše malý snáší 🙂
- vyřadila jsem BioGaiu i Vit.D od Terezia. Mám objednané Laktobacily a Vit.D té nej kvality ( bez adjektiv = prostě bez zbytečných sraček). Zelená stolice so objeví vyjímečně
- Dobírám Vit.D  min 4000UI na den, ať má dostatek VitD i malý přes mléko
- a hlavně, začala jsem pravidelně bezplenkovat - po probuzení a po jídle. Tohle nám pomohlo ze všeho nejvíc. A to jsem si na začátku říkala, co to zase bude za debilní osvětu......jen mě mrzí, že jsem to nezkusila dřív.
- před každým kojením dávám Espumisan

- Ukázka bezplenkování nad umyvadlem. 

A co používají ostatní maminky: ( některé věci já osobně po svých zkušenostech nedoporučuji , ale dávám zde info, které jsem načerpala, dodržovala jej, ale postupem času zjistila, že né vše Adámkovi sedne)

• BioGaia- ( už nedávám) 5 kapiček každé ráno ( obsahují mléčnou složku, nevhodné při ABKM), dají se nahradil probiotické kapky od Biopronu ( takové nejmenší zlo, bez mléčné složky)
• VitD Vigantol/BabyD - doplnění vitamínu D. Oba uvedené doplňky mají nově totožné složení. Pokud chcete menší zlo, sáhněte do VitD od Terezia - nosičem je tam olivový olej ( i když rafinovaný :/), ale aspoň né triglyceridy.
•  Espumisan/Infacol/BabyCalm/SabSimplex: BabyCalm je jediný přírodní a velmi účinný pokud miminku nevadí Fenykl. Pokud ano, doporučuju Espumisan
• Cvičení - položte miminko na gauč/postel. Uchopte jeho nožičky v kolenou, tak aby měl nohy skrčené k bříšku ( ne na sílu). S nohama provádějte velký krouživý pohyb po bříšku PO směru hodinových ručiček cca 3 minuty. Tento cvik prokládejte rovným stlačením bříška skrčenýma nohama (takové poloklubíčko = stlačení nožiček k hudníku).Po 3 minutách vemte mimiko do náruče, pohupujte se nahoru a dolů nebo třeba tančete, mírně třepejte ( ať se ty prďky pěkně setřepou) a pak znova 3 min masáž. Opakujte dle potřeby. Cvičení můžete provádět po odříhnutí po jídle ( pokud Vám miminko neublinkává) a hned jak se probudí, nejlépe před kojením...klidně i v noci, kdykoliv 
•  Čaj - stačí, když budete pít fenyklový/kmínový/anýzový a vše se dostane přes mléko. Pokud nekojíte, tak můžete i po lžičkách ( ale zde bych byla velmi opatrná, ať nevyvoláte dítěti průjem).
•  Vynechání potravin - mléčné výrobky, cukrovinky, vejce, čerstvé pečivo.....Tohle vše ( a mnoho dalšího) může dělat neplechu. Mléčné výrobky kvůli možné alergii a cukrovinky, které podporují množení/kvašení Candidy v břiše, které způsobuje nadýmání. Alergie na mléčné výrobky se dá u miminem zjistit tak, že má po zelenou stolici ( pozor, u mimižloutenky je stolice také zelená a také v případě, že miminko při kojení pije převážně přední mléko).
• Umělá výživa: nejvhodnější je mléko kozí- existuje i UM z kozího mléka. Pokud dítě má alergii na kravskou bílkovinu s největší pravděpodobností nesnese ani kozí mléko. Nejpodibnější lidskému je mléko prasečí. Pokud má miminko alergii, existují mléka se štěpenou bílkovinou ( Neocate) a je tak pro miminko stravitelné.
• Další pomocníci - nahřívací polštářek s hroznovýma peckama ( DM drogerie), teplá koupel, ruční olejová masáž bříška po směru hodinových ručiček ( na YT je hafo videí, jak na to), nalepení tejpů, rektální rourka ( tu použít, až v krajním případě), nechat si zkontrolovat techniku kojení od LP ( miminko může polykat zbytečně moc vzduchu), odstranění kloboučků ( při pití přes klobouček miminko polyká spousty vzduchu), nechat odříhnout po každém krmení, nošení v šátku....
• pokud si neumíte představit vaření bez cibule, jako já, před přípravou ji přelijte vroucí vodou - cibuli takto zbavíte její štiplavosti a látky, která nadýmá.

Tohle jsou mé rady a tipy. Nečekejte, že to zabere ze dne na den. Střeva se teprve osidlují a zvykají si, takže prdíky a bolest bříška bude minimálně do 3 měsíců. Nicméně dá se to zmírnit. Chce to vydržet a řídit se tipy.....5/10/14 dní potrvá než se vše utřepe a vězte, že "uslyšíte ( asi i ucítíte) změnu"...ale hlavně, uleví se tomu Vašemu plynatému miláčkovi. Více na www.byclaire.cz

Měla jsem možnost na pár dní vyzkoušet starší model rostoucí Noigy a mám tak srovnání s naším KiBi. Rozhodla jsem se sepsat tento článek pro ostatní maminky, které se třeba rozhodují mezi těmito dvěma nosítky a nemají možnost vyzkoušet si je osobně.

Na začátek musím říct, že nejsem žádná velezkušená nosička. K nošení jsem přičichla náhodu před rokem, když měla malá 3 týdny. U doktorky hrozně plakala a maminka, se kterou jsme byly v porodnici a objednané u dr hned po sobě, mi ji navázala do šátkového mei tai. Malá se okamžitě uklidnila a to byl ten impuls! Měla jsem možnost vyzkoušet nosítko Marsupi plus, které je na malá miminka asi do 3 měsíců. Pak jsem se hecla a po dlouhém studování a poradách jsem koupila první šátek - starý Amazonas, který nám dobře sloužil až do 10měsíců malé. Chtěla jsem i nosítko a po pár dnech pátrání a kombinování zvítězilo KiBi. Líbilo se mi, že je rostoucí a také cena byla přívětivá. Malou jsem nosila od 3,5 měsíců (i když výrobce uvádí od 4-6 měsíců, ale hlavním faktorem je, aby dítě drželo hlavičku a aby nebyl sed příliš široký). KiBi nepoužíváme denně, ale je to takový pomocník, že bez něj nevyjdu z domu. V následujících odstavcích zkusím popsat rozdíly mezi KiBi a Noigou. Upozorňuju, že jde o moje subjektivní pocity a poznatky.

Bederní pás

Začnu netradičně - odspodu.

• Bederní pás u Noigy je o poznání silnější. Je více vypolstrovaný, než u KiBi, také o něco málo širší.
• Noiga má na bederním pásu dva samostatné pásky, zakončené plastovou sponou. KiBi má jen jednu sponu, zato větší.
• Noiga nemá spony zabezpečené "zámkem" ani gumičku, jakožto druhé jištění.
• KiBi má všechny popruhy opatřené malou gumičkou na konci. Ta umožňuje přebytečný kus pásu smotat a zajisti, aby neplandal.

Rozšiřování sedu

• Noiga je opatřena suchým zipem na bederáku, KiBi má na bederáku 4 druky (patenty), přičemž jdou všechny úplně odepnout. 

Ramenní popruhy

Obě nosítka umožňují nosit jak s překříženými popruhy, tak s popruhy "na batoh". Obě nosítka mají "mezilopatkovou přezku", díky které ramenní popruhy nesjíždějí dolů.

• KiBi má tu část přezky, která se zacvakává, na ramenním popruhu a je plně posuvná; část, do které se zacvakává je pevně přišitá k zádové části. Spona je opět opatřena zámečkem.
• Noiga má spony přesně naopak, obě jsou posuvné, ale nejsou jištěny zámečkem. 

Kapuce

• Noiga má kapucku úplně oddělávací (připíná se patentky i na zádovou opěrku i na ramenní popruhy), "3D" a s ušima 🙂
• KiBi má kapucku srolovatelnou do kapsičky v zádové opěrce, připevňuje se přezkama na ramenní popruhy a je to jen jednoduchý čtverec látky.

Ramenní popruhy a zádová opěrka

• Noiga má ramenní popruhy více polstrované, než KiBi. Obě nosítka mají přezky, kterými se dá upravovat vzdálenost mezi dítětem a nosičem.
• Obě nosítka mají šňůrky na stažení přebytečné látky - vprostřed zhruba na zadku; Noiga má ještě jednu na zádech a dvě po bocích. KiBi má po bocích pevnější pásky, jimiž se dají pozvednout kolínka výš.
• Zádová opěrka je u Noigy pevně přišitá k ramenním popruhům, narozdíl od KiBi, u kterého je možné ji posunovat. Vevnitř v ramenním popruhu je malá karabinka, kterou se dá upevnit výška zádové opěrky.

Skladnost

• KiBi má na bederáku dvě tenké gumičky, které je možné přetáhnout přes srolované nosítko a udělat z něj jakousi "ledvinku" či pomůcku k poponášení chodícího dítěte.
• Noiga se bohužel tváří, že ji musíte nosit ve zvláštním zavazadle, ale s trochou fantazie se dá bočními tkaničkami přichytit na očka na bederáku a vypadá pak podobně, jako KiBi.

Moje zhodnocení

Možná jsem ovlivněná tím, že přes 3/4 roku používám KiBi, a také tím, že Noiga se u nás ohřála jen na 2 dny a neměla jsem tudíž možnost vyzkoušet ji ve stejné míře. Nicméně za sebe bych se znovu rozhodla pro Kibi.

Co se týče "technické stránky" a bezpečnosti, jednoznačně u mě vede KiBi (dvojité jištění přezek, lepší systém skládání, nikde se nic nepovoluje). U Noigy mi trochu vadilo, že spony nejsou nijak uzamykatelné (tato funkce se dá za poplatek zřejmě dokoupit přímo u paní majitelky), šňůrky na stahování přebytečné látky skoro nedrží (musí se udělat uzel), sponka za krkem se mi hodně špatně zapínala (v nejvyšší pozici to šlo, ale řezala mě do krku, ve spodní pozici jsem na ni nedošáhla), skládání do ledvinky se dá taky za poplatek dokoupit. U Noigy mi vadilo, že nejde posouvat zádová opěrka celá dolů, jelikož v KiBi si malá občas vystčí ruce ven a látku má tudíž pod pažemi. U KiBi se mi líbí řešení skryté kapuce - když je schovaná, ničemu nezavazí, neplandá; Noiga musí mít kapuci buď připnutou a plandá, a nebo odepnutou úplně a musíte ji nosit s sebou v tašce. Přednosti Noigy vidím v tom, že má více polstrované popruhy, tudíž se nic nezařezává a je to opravdu příjemné ponošení. Další výhodou Noigy je větší výběr vzorů (můžete dodat svůj šátek, nebo si vyberete ze vzorníku). Čekací doba a komunikace s paní majitelkou je už horší (nemám osobní zkušenost, jen co jsem četla na internetu), zato KiBi jsem objednala odpoledne, za 15 minut mi z e-shopu volali a druhý den bylo u nás. I přes to, že KiBi přichází čas od času s novými vzory, je nedostatkové. V obou nosítkách se dá vcelku pohodlně kojit za chůze 😀

(pozn. Noiga nese roční dítě a KiBi 3,5měsíční; je navázáno poprvé, takže málo podsazeno)