Milé modrokoníkovky, dostalo se mi té pocty zůčatsnit se hned první testovanací výzvy @koník_testuje a to Krém na opruzeniny Sebamed #test_sebamed.

Testovala ho moje dcerka Verunka, které na začátku testování byli 3 týdny a krém jsme poctivě mazali při každém přebalení další 3 týdny.

Nejprve k organizaci testování.

O testování jsem byla informováno soukromou zprávou, poté mi @konik_testuje napsal, že balíček je odeslaný, abych dala, vědět, zda dorazil. Hned druhý den už u mě pošta zvonila a krém doručila. Takže opravdu bleskové dodání.

Sebamed krém - balení, vzhled, vůně

Balení: mile překvapilo, jedná se o krém 100ml, čekala jsem nějaké menší balení

Sháníte aktovku? Určitě chcete pro své dítě to nejlepší – aby byla pohodlná, splňovala veškeré normy a vyhovovala potřebám prvňáčka. Vybíráme je podle nejpřísnějších kritérií. Pokud splňují veškeré kvalitativní požadavky na ergonomii, hmotnost a mají reflexní prvky, jsou zařazeny do nabídky školních aktovek a batohů. Ostatní batohy nabízíme v kategorii pro volný čas.

Jistě vás potěší, že u nás v SEVTu nabízíme velký výběr školních aktovek a batohů. Jen pro samotné prvňáčky jich prodáváme několik desítek aktovek. Ty, které máme skladem, si můžete přijet vyzkoušet přímo do naší prodejny na Praze 8, kde vám poradí ochotný a vyškolený personál.

Přečtěte si našeho průvodce a dozvíte se, na co si dát při výběru školní tašky nebo batohu největší pozor. Při nákupu nekvalitní aktovky, která nerespektuje ergonomii a požadavky dítěte, by mohlo dojít ke špatnému vývoji páteře, bolestem zad i hlavy.

Školní aktovku nebo batoh?

Prvňáčkům doporučujeme spíš aktovku. Snáz se jim otevírá jedna klopa, než zip u batohů. Aktovky mají také přehlednější vnitřní členění – je v nich jedna velká přihrádka. U batohů najdete více komor. V nabídce našeho obchodu máme tři různé kategorie rozdělené podle věku dítěte.

Školní aktovky – pro první a druhou třídu
Školní batohy – pro žáky prvního stupně
Studentské batohy – pro druhý stupeň základních škol a výše

Nejen touto větou mě inspirovala žena, se kterou jsem se před časem seznámila. Její životní příběh už čítal mnoho stránek a nebyla to procházka růžovou zahradou. Seděly jsme dlouho a ona mi ochotně barvitě vyprávěla, co jí život přinesl a jak s tím naložila. Nejvíce na mě však zapůsobila věta: „Možná až příliš pozdě jsem si uvědomila, jak často používám slovo „až“." Pořád si prý opakovala: „Až dokončím ten úkol, dám si den volna,“ nebo „Až mě nebudou potřebovat, začnu dělat, co mě baví.“ Žila v domnění, že je všechno v pořádku. Pracuje na plné obrátky, stará se o chod domácnosti, pečuje o své nejbližší a večer, když je vše hotovo, už nemá energii na sebe. Mohlo to takhle „fungovat“ dál. Ale něco se přihodilo.

Člověk jejímu srdci velmi blízký zkolaboval kvůli závažné příhodě, a to  mu nebylo ani 30 let. „Když jsem ho ten večer dovezla do nemocnice, lékař si mě vzal stranou, aby mi oznámil, že jsem mu včasným příjezdem zachránila život. V tu chvíli se vše převrátilo naruby. To, co do té doby bylo důležité, rázem ztratilo význam. Dostavil se tzv. "AHA moment", tedy vteřina, kdy mi všechno došlo." Bylo to jako blesk z čistého nebe, když si uvědomila, že už takhle dál nemůže žít a musí okamžitě něco změnit. „Poodkrýt pokličku a nahlédnout do toho, co se ve mně ukrývá, byl oříšek. Já jsem se ale nevzdala. Dříve jsem tajně doufala, že jednou přijde den s velkým D, kdy ráno vstanu a hned s prvním nadechnutím mi bude jasné, že dnes je správný čas na změnu! Částečně se to skutečně plnilo. Přicházely dny, které přinášely změny. Jenže většinu těch změn jsem pozorovala ráno v zrcadle ve formě nových vrásek kolem očí." Rozhodla se, že už nebude dál nečinně přihlížet. A v době, kdy se díky skvělým lékařům její blízký přítel začínal vracet do života, ona se díky této zprvu hrozivé zkušenosti, navracela do života také.

„Po těch letech co mám za sebou, vím, že jsem dostatečně silná na to, abych zvládla jakoukoliv životní výzvu. A vždycky, když mě napadá, že na něco nemám, vzpomenu si na to, jak jsem tehdy večer v nemocnici pevně tiskla ruku svého přítele a klidným hlasem ho konejšila, že všechno zvládne." Od té chvíle uběhl rok. Stále na sobě pracuje a řídí se pravidly, která fungují. Prvním krokem ke spokojenosti je UVĚDOMIT SI, že něco není v pořádku. Druhý krok je ROZHODNUTÍ něco s tím udělat a třetí krok - prostě ZAČÍT. A krásné je, že na to nemusí být člověk sám. Existují kolem nás lidé, kteří rádi pomohou, ale někdy je třeba nevědomky odháníme. S každou novou vteřinou nám život dává novou příležitost zase něco posunout dál. Hlavně musíme žít vždycky TEĎ A TADY. Ať už chcete cokoli, nejlepší čas na to, odrazit se z místa, je právě teď. Udělat první krok a dát věci do pohybu. Nejtěžší je začít. Ale ten pocit, co přichází poté, stojí za to.

   Jelikož mě doslova nakoplo stále se zvyšující množství čtenářů mých článků,  tak mi to nedalo moc práce  se přemluvit k napsání dalšího pokračování. ...

   V minulých třech částech jsme se přes pozitivní těhotenský test, první ultrazvuk a nevolnost dostaly k prvotrimestrálnímu screeningu....a odteď  už  se cítíme tak jako opravdová těhotná se vším všudy... Mě osobně v tomhle období,  kdy člověk obvykle pouští informaci  o svém jiném stavu už necenzurovaně  do světa,  nejvíc bavily ty komentáře okolí...jakože někdo řekne ,, no joooo  vždyť tobě už se kulatí    bříško'' a vzápětí někdo jiný ,, vážně?  vždyť na tobě není nic vidět. ..'' a pak se třeba v tom 12. týdnu někdo světaznalý zeptá : ,, a už kope ??? '' No jasně teprve včera mu vyrostly  centimetrové nohy a už mě kope 😀 Nejvíc mě ,,potěšil'' můj bratranec, když mi řekl ,, no jako břicho ti moc neroste..., a já  se v duchu natřásala, že je to přece samozřejmé,  jsem lékař a vím, že se nemám přejídat a vytvořila jsem si vyvážený  jídelníček, vždyť musím jít svým pacientkám příkladem že....no mé myšlenky zmrazilo pokračování. ...,, břicho fakt ne, ale prdel ti dost narostla''.... COŽE ??? Takže asi tak...    

Co se týče toho bříška,  tak mam pocit, že vesměs je to tak, že to má tři fáze: 1. jsem těhotná, ale zatím vypadám jako přejezená  a už se těším až budu mít bříško, 2. už to bříško mam a je to ok, 3. už se nemůžu dočkat až  ho zase mít nebudu 🙂

   Celkově přibírání na váze a stravování v těhotenství je dost ožehavé  téma.    

Tabulky a grafy na vás útočí na každém rohu, ale kde je realita ? U žen, které mají nadváhu se samozřejmě doporučuje přibrat jen minimálně...ale co třeba těhotná , která měla ani ne 50 kg před těhotenstvím. ...mám takovou  pacientku a ta přibrala neuvěřitelných 30 kg ano 30 a po 6tinedělí  přišla na kontrolu v sukýnce velikosti XS...no a pak jsou zase opačné extrémy. ...

   O tom jak se máme stravovat toho opravdu najdete mraky...hromady informací a doporučení jak má být strava rozmanitá a hodně ovoce a bílkovin a málo cukru a nepřejídat  se....no ale na to, že se z vás každý večer stane krvelačná  bestie,   která   by pro tabulku čokolády neváhala s dlažební kostkou v ruce vykrást vietnamskou večerku - tak na to vás žádná moudrá   tabulka nepřipraví ☹ A jestli si myslíte, že ty, které  mají nevolnosti jsou toho ušetřeny, tak omyl....mě  bylo blbě a do toho jsem byla krvelačná bestie...akorát když už jsem se ten svuj úlovek chystala rozsápat a sníst,  tak se mi zvedl žaludek a nešlo to..... totální zoufalství !!! No ale pořád lepší než když přišla fáze :  nevolnost je pryč, ale žravost  zůstává 🙂

Znáte ten pocit, když nevíte už co stím? sedíte na tím, přemýšlíte, a už fat nevíte co by vám s tím sakra mohlo pomoct? A pak to přijde samo 🙂 Byla jsem vybrána, abych otestovala na Nikolčině zadečku Sebamed 🙂 Ze kterého se mimochodem stal nejen zliňující přípravek na zarudlou prdelku ale i na ulidnění nenechavých ručiček 😀 jen jsem si říkala, jestli by nemohly být ty hranky trošku víc dokulata? 🙂 To bych možná vypíchla, že by stálo za uvážení 🙂 ale samozřejmě vím, že to není hračka, ale krém - A JAKÝ!

            No úvod jsem zvládla že? 🙂 Tak na začátek mě moc překvapila voděodpudivost! 

Víte,na mého brášku jsme doma používali Bep.... a dřív to tedy bylo mazadlo, jak se sluší a patří, ale to co jsem dostala od babičky pro Nikolku se sejným názvem.... obsah tedy stejný rozhodně není! A tak máme s Nikolkou vyzkoušených vícero krémů, které většinou poskytovali vzorky. (od sudocremu, bochko, dm krém, aviril......

     Žádý z nich však nedovedl to co tento krém. A to není že bych chtěla vychvalovat, protože jsme ho dostaly. Ono totiž je třeba najít vhodnou kombinaci. Pokud tedy člověk nelátkuje a nemyje zadeček perlanem a používá ubrousky tak už u nich to všehno začíná. Já osobně doporučuju nejdřív to vyzkoušet i na svém zadku! 😀 Zkoušely jsme linteo modré, červené, huggies, pampers, bla, bla... no všecko. Od kolegyň z práce malá dostala dárečky, od každé jiné ubrousky a to pak opravdu nastává možnost testování 🙂 Některé byly strašně mokré, jiné pění, některé se trhají a některé pekelně štípou. Ano! zkoušela jsem to na sobě. Ale to už by byla recenze na ubrousky 🙂 vraťme se zpátky ke krému 🙂 No naše kombinace je jasná:

Proč ten pudr? Sebamed je super, ale na Nikolky prospanou 12hodinovou noc prostě sám nestačil 🙂 a na tesco krémy jsem slyšela jen chválu a tento pudr zrovna vyprodávali asi za 25,- 🙂 tak jsme ho prubli, vždyť přeci i babičky používávaly pudr ne? 🙂 A světe div se, po večerní koupeli jsme ho nasadily  a zadeček už nejeví nejmenší známky začervenání 🙂 Takže můžu za sebe krém od Sebamed jen doporučit 🙂 hezky se roztírá, příjemně voní, není přeparfémovaný, je opravdu odpudivý vůči ,,čůrkám"(čti vodě 😀 ) a hlavně Funguje! 🙂 Takže já jsem za tohle testování moc vděčná 🙂 Nikolku od té doby trápím už jen já a ne nějaké hloupé opruzeniny a začervenalý zadeček 🙂 

Blog jsem chtěla založit už dávno, dávno...v době kdy byste bloggery spočítaly na prstech jedné ruky a jedné nohy s plným počtem prstu...Nejprve o cestovaní..Napsala jsem několik článků, rozuměj DVA, dala je na facebook...a nikdo je nečetl...NIKDO...resp.nikdo mi nedal lajk...takže tím skončil první pokus o to založit blog. Pak jsem porodila první dítě, druhé dítě...a kolem mně se vylouplo asi milion mama blogů, jakoby matka, která nemá blog o tom, čím umývá posraný zadek, čím ho posléze maže, co maže na sebe a kde dává kávu a fotí ji nejlépe Iphonem c.6, nebyla in...No, co vám budu povídat, ten svět načančaných dětí, pohodového sezení u kávy (pro mě dost sci-fi,v klidu si vypít kafe se dvěma dětmi za zády), krásného líčení, akcí pro bloggerky...vypadal dobře...ale dost povrchně...takže blog na téma děti jsem vzdala ještě dříve, než jsem o něm začala premýšlet...A pak to přišlo...rána jak z čistého nebe...nevinná bulka v podpaží nalezená při táborové rozlučce asi u pátého piva a nevimkolikáteho panáku...ze které se vyklubala metastáza k nádoru v prsu...Když jsem si poplakala, vše to nějak přežvýkala a ujasnila si, že bych na tom mohla být i hůře, tak jsem si řekla, že toto je to téma, o které má smysl psát. Jednak doufám, že si svým slovním průjmem ulevím na duši a utřídím myšlenky a jednak by to také mohlo někomu pomoci. Že i vážná nemoc má v životě nějaký smysl a může mít i pozitiva...

Více zde http://prsavhaji.blogspot.cz/

   Na začátek vím, že se opakuji, ale opět moc děkuji za Vaši přízeň a pozitivní reakce a ano...opravdu jsem to nečekala 🙂

   Hned na začátek musím podotknout, že opravdu nechápu koho napadla taková kravina, aby celodenní pocit na zvracení nazval ,,ranní nevolnost´´.... ?!? Omlouvám se všem pánům, ale tuhle blbost musel vymyslet chlap  😀

   Tahle obtíž provázející  obvykle časné těhotenství je velmi častá a v různé míře se s ní setká snad každá těhotná (dámy vy co jste šťastné výjimky, tak čtěte dál, ať nás můžete alespoň politovat🙂 ) . Obvykle  je to otázka prvního trimestru a do cca 16. týdne obtíže vymizí...bohužel jsou i výjimky. 

   Nejedná se ale jen o ranní zvracení...velmi často totiž ke zvracení vůbec nedojde a je pouze jen ten nepříjemný pocit na zvracení, kdy se neustále cítíte jako byste v další vteřině zvracet měla, ale nezvracíte a když to trvá celý den nebo vás to budí v noci, tak je to dost nepříjemné....odborně tomu říkáme nauzea. No a tahle nauzea je dost na prd, protože se s ní dost těžko něco dělá....navíc vás nějak neohrožuje, takže když si postesknete u vašeho lékaře, tak se pravděpodobně dozvíte něco v tom smyslu, že to k těhotenství patří a časem se to určitě zlepší. Což není moc povzbuzující...

   Jinak pokud se přidává i časté zvracení, jedná se o hyperemesis gravidarum, což už je klinická diagnoza, která vás může i na pár dní uložit na nemocniční lůžkou k infůzní terapii z důvodu rizika dehydratace....

   Tak a teď moje osobní zkušenost...samozřejmě že mě to neminulo 😀 Asi tak od 7. týdne mě okolo páté hodiny ranní budil pocit na zvracení. Na začátku jsem vždycky běžela rychle na záchod a ....a nic....prostě žádná akce, takže jsem si po pár dnech řekla že tedy hyperemeza nebude a už jsem tolik nespěchala 😀 Co byl kámen úrazu, to bylo čištění zubů....to byl impuls pro můj žaludek, aby akci dotáhl do konce...a ne opravdu jsem si kartáčkem čistila jen zuby a ne mandle... No jo ale kdo by chtěl jít do práce s nevyčištěnými zuby že ? A navíc kdo by chtěl jít ke zvracejícímu lékaři, který si nečistí zuby? Nakonec jsem vymyslela, že si dám ráno vlažný čaj (vždycky buď mátový nebo slabý zázvorový) a to mi opravdu moc pomohlo zklidnit žaludek...a teprve hygiena a snídaně. Vím, že se na všech webech o těhotenství zázvor moc nedoporučuje, ale já ho v malé míře pacientkám povoluji, protože to opravdu funguje a na to, aby se vám po zázvoru zvýšil natolik tlak, že byste potratila...to byste musela toho zázvoru schroupat minimálně celou plantáž. Takže za me trocha slabého vlažného zázvorového čaje třeba s troškou medu = ideální start dne pro budoucí matky s nauzeou. Taky se dají koupit zázvorové bonbony a lízátka. No a jinak moje nauze se objevovala povětšinou celý den až do 12. týdne...