Ráda bych se podělila o svůj zážitek z porodu a to hlavně proto, protože jsem sama v těhotenství měla z porodu trochu hrůzu a to díky děsivým scénařům na internetu. Upřímně šla bych do toho klidně znovu! 👍

Celý život jsem měla panickou hrůzu z operací, doktorů, injekcí a odběrů to jsem vždy šla k zemi jen při zmíňce. Kupodivu jsem strach z odběrů odbourala během těhotenství. Občas jsem se i na odběr těšila. 😀 Doteď nechápu z čeho jsem vlastně měla tu hrůzu.

Ve čtvrtek 19.9. jsem šla na kontrolu a monitor, vše v pořádku, prcek byl už od 30tt hodně nízko, ale ven se mu nechtělo a já se stále neotevirala. Sestřička si ze mě dělala srandu, že do pátka stejně porodím i když termín jsem měla 25.9. Odpoledne jsme s mamkou jeli do města chtěla jsem dokoupit pár věcí. Ve tři jsme se rozloučili, protože jsem byla hodně unavená a těšila se, až se doma natáhnu. Celou dobu ve městě jsem měla takový divný pocit, že ze mě něco teče, ale trpěla jsem díky silnému kašly na začátku těhotenství inkontinencí, takže jsem tomu vůbec nevěnovala pozornost. Doma jsem musela několikrát vyměnit intimku. Napadlo mě, že by to mohla být plodovka, psala jsem příteli a ten jel z práce rovnou domu. Mezitím vše ustalo, po příchodu přítele domů jsem dostala nakázáno, že se mám projít po bytě.

Dva kroky a ozvalo se docela hlasité plesknutí vody o zem. Můj rychlý běh na záchod to spíš zhoršil, i když toho nebylo tolik bylo to díky tomu všude. Přítel dobaloval tašku, já se sprchovala, ukecala jsem ho, že si chci dát pořádnou večeři a dokoukat film. Bolesti jsem neměla i když potom moje chování nikdo nechápal. 😀 Vydupala jsem si, že chci jet hromadnou dopravou když už mám roční lítačku. Cesta do porodnice trvala 10 minut. 

Po příjezdu si porodní asistentka myslela, že rodim předčasně díky malému bříšku. 😀 Při vyšetření mi odtekla voda úplně. S porodní asistentkou jsme si sedly a hodně se nasmály a doteď mě mrzí, že mě nerodila ona. Já začala mít kolem sedmé večer slabé kontrakce, kdyby nebyly pravidelné vůbec bych si jich nevšimla. 

Měla jsem 24 hodin na to abych přirozeně porodila, jinak by mi porod vyvolali. Dali mě na pokoj “hekárnu”, spát se mi nechtělo a ani by to nešlo, protože jedna rodička vedle křičela několik hodin bolestí.

"Normálně jsem se lekla, co že to do toho záchoda žuchlo!", popisuje svůj průběh porodu Barča, maminka malého Honzíčka. "Ale naštěstí to nebyl Honzíček! A tak jsem si dále prožívala svůj dokonalý porod, po boku s mým manželem a porodní asistentkou Pavlínkou."

Žena je pro porod dítěte doslova zrozená a jak se často na margo mužů v této tématice vtipkuje, kdyby to bylo na mužích, asi by náš druh už dávno vyhynul. 

Ne všechno je vždy ale růžové a každá z nás si svůj porod prožije, řekněme, trochu jinak. To, co je pro jednu dokonalá symbióza vlastního těla a na svět přiházejícího dítěte, může být pro další maminky ten nejhorší životní krvák...

S ním tak trochu počítala i Barča, ale realita byla jiná. Žádný krvák se nekonal. Ba naopak, chvílemi byl porod až euforickým zážitkem.

A přiznáváme, že při natáčení tohoto videa jsme si i my tak trošku zavzpomínaly... a v hlavě se nám přehrály naše porody - rychlé, intenzivní, ne až tak dokonalé, ale krásné 🙂 Tak si zavzpomínejte taky, jaké to tenkrát bylo... 

No a pokud Vás to zatím jen čeká, držíme Vám palce! 🙂