Listopadová "bleskovka" s Baby Dove!

Tak já mám na Mikuláše v dětství krásné vzpomínky...Vždy jsem se moc těšila na čokoládu,oříšky,pomeranče a banány co mi Mikuláš předal v balíčku.Nejdříve jsem musela říct básničku a potom slíbit, že už budu hodná...🙂Opravdu to jsou krásné vzpomínky, protože vždy záleží jak tuto českou tradici rodiče "uchopí" ...

Dokud jsem na Mikuláše a čerty věřila, chodili k nám domů. Vyhlížela jsem je z okna a vždycky se těšila, až budou pryč. 😀 Ne že bych se bála, ale neměla jsem to zkrátka ráda. V balíčku jsem vždycky našla nějaké dobrůtky a ovoce. Samozřejmě za básničku. 🙂

Vždycky jsem s bráchou Mikuláše vyhlížela hned jak se udělalo šero.... Řekli jsme básničku nebo písní ku a dostali jsme tašky s darkama, byly tam čokolády, adventní kalendář, pokladnička.... Jednou Mikuláš nepřišel, ale nechal nám tašky za oknem ☺️ letos přijde poprvé i k nám k našim dětem ❤️

Já jsem ze staré školy kdy čert s Mikulášem chodil k nám domů. Vyklepany jsme se ségrou vyblekotaly básničku a slíbily že už budeme hodný. Moc ráda na to vzpomínám, žádné trauma nemám i když nás čerti nešetřili 😈 vždy jsme dostaly adventní kalendář, nějaký sladkosti a hromadu ovoce. Ve stejném duchu hodlám dělat Mikuláše i klukům 😍

Nevzpominam si, ze by k nam prisel Mikulas s certem ale ono je to taky tim, ze bydlime na konci vesnice a uz se k nam nikomu nechtelo. Vzdycky prijeli babi s dedou a dovezli nadilku. Povidali jsme si a ochutnali dobrutky co byly v nadilce

K nam chodil Mikulas az kdyz jsme byli vetsi. Nebo si to jako mala nepamatuji. Cert byl vzdycky hrozny a mi se hrozne baly. Honem rict basnicku, slibit ze uz budem hodne a pak uz radost z balicku. Vetsinou jsme meli ovoce. Byla to vzacnost, tak jsme meli velkou radost.
Pozdeji jsme chodily delat Mikulase a to bylo super pozorovat deti, jak se boji a jak se potom raduji. I kdyz cert nekdy musel cekat za dverma 🙂

Jelikož se u nás nikdy nestrašilo čertem, tak jsem se na ně hrozně těšila 😍 už 3 týdny dopředu jsem uměla minimálně 3 básničky, písničky na flétnu nebo gymnastický číslo 😂 ale jen co přišel den D, tak jsem seděla schovaná za gaučem a třásla se, kdy přijdou 🤦🏼‍♀️ No nakonec jsem sotva zakoktala jednu básničku, flétnu celou opotila a zaslouženě dostala pytlík dobrot (ovoce, oříšky a čokoládka) 😍 nejvíc u mě vedli pomeranče (a stále taky vedou) a taky kinder vajíčko, který jsme měli jen vyjímečně.
A i přesto, že jsem už máma a sama letos chystám Mikuláše pro malou, tak věřím, že mi zase minimálně maminka donese košík ovoce jako tenkrát ☺️

K nám chodil Mikuláš a čerti a vždy jsem se bála, ale ta ty dobroty od nich to nakonec stálo. Chodil k nám v ten den i děda s babičkou a bylo to pěkné.

Dokud jsem věřila vždy jsem vyhlizela z okna a poslouchala kdy zacinkaji u nás doma a vždy jsem musela říct básničku slíbit, že budu hodná a pak jsem dostala balíček v něm ovoce oříšky a něco sladkého a to samé se snazim navázat se starším synem chtěla bych aby měl stejně hezké vzpomínky jako já

Já mám na Mikuláše krásný vzpomínky, Mikuláše nám totiž dělal můj milovaný dědeček a byl v tom fakt úžasný. A čert byl můj tatka,kterého jsme později poznali podle bot,nechapu 😀 Vždycky spolu odcházeli s tím,ze jdou na pivo.. pamatuji,ze jsme se hrozne báli a zalezali pod stůl, ale jak odešli, tak už jsme machrovali,ze se nebojime 😀

k nám domů chodil mikuláš s čertem, my se sestrou jim řekli básničku nebo zazpívali a za to jsme dostali dobroty (mandarinky, banány, čokoládový adventní kalendář, buráky). Vždy k nám jezdila babi s dědou a když zazvonili u dveří, nám se sestrou začalo mít srdce jako o život, protože jsme si mysleli, že přišel čert.

Když jsem byla úplně malá, tak jsem se čerta a tím pádem i Mikuláše samozřejmě bála, bydleli jsme na vesnici a chodilo se do vsi do hospody, kde bylo něco jako vánoční besídka. Neměla jsem to ráda a sestra se dokonce jednou zamkla na záchodě 😀 začala jsem ho mít ráda až když jsem byla starší, bydleli jsme ve městě, do hospody se nechodil a mamka (Mikuláš) to dělala tak, že v průběhu večera na nás zavolala, že něco zaslechla, tak jsme za ní pribehly do obýváku a tam za oknem svítila svíčka a měly jsme každá balíček s ovocem, oříšky a adventní kalendář. Takhle bych to chtěla dělat i svým dětem. Jen adventní kalendář chci vyrábět vlastní 🙂 letos nás čeká první Mikuláš ve třech a už se na něj moc těšíme ❤️

K nám domů chodil jen Mikuláš,my se sestrou jsme mu řekli básničku a za odměnu jsme dostali balíček ,kde byli čokolády, sušenky,ořechy,perníky,ovoce + adventní kalendář

Já nejradši vzpomínám na Mikuláše u babičky, kde jsme byli společně se sestřenicemi a bratranci, bylo nás spousta a byl to takovej správnej mumraj..
Co se týká Mikuláše doma, asi tak do mých 10, 11 let k nám chodil jako Mikuláš strejda z paneláku a jeho parta a nešlo ho nepoznat , protože měl přes dva metry a velmi specifické držení těla 😂 později už nám Mikuláš nechával jen nadílku za oknem..A tak to máme u našich dodnes 😊

Já si vzpomínám,jak na ty co chodily domů,ale největší zážitek jsem vždy měla u dědečka když jsme přišli do jeho garsonky,a já se ptala zda mi tam něco nenechal,děda vždy vylezl na křeslo a v nejvyzší skříňce,byl pytlíček a po pohovkou jsme si našla ,,pitíčka,, a na nich pytlík čokoládových mincí které jsme každý rok věšeli místo baňek na jeho pidi stromeček..(penízky kupuje moje maminka dětem(teda mikuláš)káždý rok na stromeček,tak je to krásná tradice🙃

K nám vždycky chodili fakt parádní trojice, protože je objednávala teta z umělecké školy, kde pracovala... Jinak vzpomínky moc hezké nemám, doteď si pamatuju to napětí, jak jsme celý večer čekali než dorazí a když jsem byla menší, ze strachu jsem mívala dokonce horečku.🙈
Dostávali jsme jak sladké, tak ovoce, jogurty a takovou tradicí byla velká rodinná kolekce, kterou jsme schovali na stromeček...

Úplně si to vybavuju - u nás na dedine chodil Mikuláš s celou družinou. Dostávali jsme mandarinky a burske oříšky, pak taky adventní kalendář s cokoladkami, který můj nedockavy brácha snědl ještě ten večer a pak vždy brečel, že chce nový, takže u nás bylo veselo 🙂

U nás doma si pamatuji Mikulaše jen jednou a dost jsem se styděla, protože jsem věděla, že to jsou mladý chlapi od nás z vesnice😃😃
Se sestrami jsme pak dostaly balíčky.
Ale tohle strašení doma nemám ráda, takže u mé rodiny byl Mikuláš jen jednou u staršího syna a pak jsme začali chodit do divadla na představení a Mikulášskou nadílku... Letos bude Mikulášská diskotéka v KC Turnov ☺️☺️

Já se vždy na mikuláše tesila a zároveň se trochu bála. Se ségrou jsme vyhlížely z okna, kdy k nám přijdou. Když jsme se dočkaly, ve dveřích jsme obě rekly básničku a dostaly spustu dobrot a hodně ovoce. Byl to vždy takový kouzelný večer🙂

Nám nechával Mikuláš nadílku většinou na balkóně. Dostávali jsme ovoce, sladkosti a adventní čokoládový kalendář. Mikuláše a čerty jsme pak pozorovali z okna. Vzpomínám na to ráda 🙂

Jako kdyby to bylo včera... byli jsme u babičky. Šli jsme se s mamkou podívat na balkón, jestli už chodí čerti a najednou tam byl! Pod okny šel ten nejvíc ošklivej čert a mamka na něj pískla, aby šel nahoru. To čekání, než zaťukal na dveře bylo nejděsivější. Pak básnička, dobrota a uf, bylo to za mnou 😀 A pak pamatuji až to, že jsem chodila jako anděl na dětské oddělení do nemocnice. Byla jsem na zdrávce. Vždycky jsem se z holkama vyšperkovaly a vyrazily jsme. Bylo to hrozně fajn.

U nás se celý den slavilo a večer přišli čert,Mikuláš,Anděl s nadílkou dobrutek 😊 Nádherné vzpomínky 😈

Já nám dobré vzpomínky.Vždy jsem čekala a koukala na okénko zda tam něco nechal Mikulda.Měla jsem tam vždy dobrůtky,ovoce,drobnůstky a vždy mě tam něco mamka vytvořila(např.ušila andílka,upletla myškové bačkůrky atd).Potom jsem pozorovala z okna Mikuláše😀.

Jeee na Mikuláše a čerta mám krásné vzpomínky, vždy teta a její kamarádky byli převlečené a chodili k nám domu a po sousedech, vždy z nás byla má sestřenice je o rok mladší obě se drželi máminy sukně a plakali 🙈😂😂ale trauma nemáme, dostali jsme kalendáře a čoko postavičky s mikulášem, hromadu ovoce a od babiček 100kč u mých 3 synú také dodržujeme tradice ikdyž dva starší 12,10 let jsou už na to velcí a nevěří, takže to máme symbolicky a nejmladší 7 měsícú je na to malinkej ale až povyroste určitě k nám pravidelně zavítá Mikuláš a čert 🥰

My poměrně záhy dostávaly balíčky připravené rodiči bez té mikulášské omáčky okolo. Protože když se jednou pokusili nadělit nám i s asistencí Mikuláše a jeho crew, v čertovi jsme neomylně poznaly tatínka. Si myslel, že když si dá naruby svůj pracovní vaťák, že ho jako nepoznáme, pche! Ale i tak jsme měly Mikuláše se ségrou rády. Když jsme pak v rámci hudebky vystupovali s cimbálovkou na mikulášských trzích, bylo to ještě lepší. Doufám, že až bude náš malý větší, že se nám podaří, aby pro něj měl tento večer stejné kouzlo.

Mikuláše jsme vždy vítali u nás doma. Dokud jsem měla ten věk kdy jsem na něj věřila,tak mi nikdy nepřišlo divné že je s námi,semnou a bráchou, doma vždy jen mamka a sousedka se svými holkami. Až jednou jsem to prokoukla a pochopila. Mikuláše nám dělal strejda soused a ten čert co nás strašil byl náš taťka. Od ty doby mě to bavilo a už byl strach pryč. Bylo to fajn a o několik let dýl jsem obcházela sousedy s nimi jako anděl. Moc ráda na to vzpomínám...

My jsme vždy chodili na náměstí kde byla Mikulášská besídka. Vánoční trhy, světýlka všude. Prostě krása. Čerty jsem absolutně ignorovala. Andělé dali hodným dětem balicky. Zpívali se koledy, prostě takový kouzelný vecer.Domu nám máma nikdy Mikuláše s čerty nezvala a ani já nebudu svým dětem domu zvát Mikuláše. Pro děti má být to pravé "doma" tím nejbezpečnějším místem na světě. A ne aby je po byte naháněl nějakej silenej splašeném prevelecenej pubertak za certa.🙄

K nám chodil Mikuláš domů a večer jsem trnula strachy kdy uslyším cinkani řetězů. Když dorazili, tak mě na ruce držel děda, protože máma se bojí dodnes.. Proběhla básnička a balíček a vypadli. 😁

Jako malá holka jsem chodila s rodiči do centra našeho mini města, potkali jsme spousty čertů, Mikuláši, andělů ...a když jsme přišli domů, měli jsme mikulášskou nadílku za oknem.

Nám vždycky Mikuláš nadělil spousty sladkostí, bonbónů, čokolády i ovoce do nádherné červené punčochy, na tu vzpomínám dodnes a těším se, až i moje malá roční dcerka bude dostávat nadílku právě do této punčochy... A nikdy také nechyběla brambora nebo kousek uhlí 😉

vzpomínky mám příjemné, i když jsem se Mikuláše, který k nám s čertem chodil domů bála, ale bylo to fajn...

Jako malá jsem nesnášela Mikuláše. Když mi byly tak 3 nebo 4, tak mi čerti unesli bráchu. Ja z toho měla trauma až do puberty. Vždycky jsem se pak snažila Mikuláše zapsat, abych se s nima nemusela potkat a mamka mi mohla dát nadílku druhý den ráno, s tím, že jsem to zaspala. 😊😊😊

U nás jsme se vždycky celá rodina sešli u babičky, kde jsme měli připravené balíčky, pustili si pohádky a svou nadílku u toho snědli,ale také jsme měli i trochu uhlí kterým jsme se pomalovaní 😊 poté jsme vyrazili ven po městě kde chodilo spoustu skupinek Mikuláše, anděla a čerta, u kterých jsme vždy zastavili poslechli si naše básničky a říkanky, samozřejmě nás za ně odměnili 😊 moc ráda na to vzpomínám a těším se až dcerka bude větší a objednáme ji je domů 🙂

Na Mikuláše nemám hezké vzpomínky. Vždy jsem se strachy pocurala. Proto se snažím své děti netraumatizovat. Mikula u nás doma když jsem byla malá nosil většinou ovoce, oříšky brambory a občas nějaká čokoláda. Dnes je to jiný... Převládá ta cokolada😊

Tak já mám vzpomínky hezké i špatné. Když k nám přišel Mikuláš s andělem a čertem, tak jsme odříkali naučenou básničku, nebo písničku a měli jsme splněno, doma to už tou dobou vonělo vánočním cukrovím, tak jsem toto období milovala a miluju dodnes. Ale pak jsme šli na tradiční procházku, jen my děti, venku byla spousta sněhu, tak i to mělo své kouzlo. Ale venku chodila i spousta dalších Mikulášů a čertů a Andělů a ti v bujaré náladě se nás snažili chytit a "strčit do pytle" I když jsme věděli jak to je a že nás nikam cpát nebudou, stejně jsem měla takový ten pocit, jako by hezkého strachu. Masky tenkrát byly fakt vydařené a i když se mi ta honička s nimi líbila, tak jsem se stejně celkem dost bála a s napětím natahovala uši, až uslyším chrastění řetězů. Jednou mě i chytili a na to fakt nikdy nezapomenu. Navíc už byli celkem pod parou, tak o to větší strach jsem z nich měla. Nic mi samozřejmě neudělali, ale strach jsem měla veliký. Když to každý rok vypravím dětem, hrozně se jim to líbí, vynechávám méně hezké části a oni mě každý rok hltají, jako by ten příběh slyšeli poprvé 😀

V naší vesnici chodilo vždycky hodně skupinek Mikulášů, čertů a andělů. Několik se jich u nás doma vystřídalo a my od nich za básničku dostali nějaké malé cukroví. Večer jsme pak nechávali na parapetu čepici a ráno v ní měli balíčky plné ovoce a sladkostí. Sem tam se našlo i nějaké uhlí. Každému podle zásluh.

K nam chodil Mikulas s čertem, museli jsme říct basničku a za to jsme dostali balíček s ovocem. Letos poprvé přijde Mikulas s certem k našim dětem, jsou male tak jsem zvedava na jejich reakci 🙂 Dostanou adventni kalendar, ovoce a skořápky od orechu 🙂.

Mikuláš byl vždy super. Chodila parta tatínků po celé vesnici, za všemi dětmi.
Dostávala jsem mandarinky, banány a v pozdějším věku i buráky a nějaké sušenky. Ale taky byl jeden rok, kdy jsem dostala pěknou várku uhlí

Já na Mikuláše vzpomínám v dobrém, ale taky si vybavuju ten strach z čerta, na který nepomohl ani anděl s Mikulášem. Jednou jsem se schovala i pod postel, tak čerti s nepořízenou odešli 🙂 Básnička byla povinnost a pak už jsem naštěstí dostala punčochu naplněnou sladkostmi, ovocem a buráky. Do dneška mi buráky evokují Mikuláše a nikdy jindy je nejím. 😇

Na mikuláše mám pěkně vzpomínky.
Vždy jsme se s ml. bráchou vyfesakovali a čekali. Nesměla hrát nahlas ani televize, protože jsme chtěli slyšet cinkot řetězu na chodbě. Vylitli jsme vždy jak certici z krabičky. Já ke dveřím, brácha většinou pod postel :D předpoklady pro vzornou zakyni jsem uplatnovala i před nástupem do školy a svorně odrecitovala nějakou básničku zatímco máma zuřivě mackala spoušť foťáku. Nikdy jsem se nebála, byla jsem nervózní to ano, ale jeden rok byl jiný. Čert neměl špičaté rohy, a to byl průšvih :D jakobysme se s bráchou vyměnili, ten se nebál a já měla pomalu v gatich :D pak jsem v Mikulášovi poznala rodinného kamaráda a bylo po strachu, ale před čertem jsem měla pořád respekt 🙂 a co jsme měli v balíčku? Buraky, mandarinky, jablíčka, Kinder vajíčka a nějakou tu menší hračku.❤️ Buraky mívá v balíčku i starší dcera. Patří k Mikuláši 🙂

U nás se slavil Mikuláš tak, ze chodili tatínci z paneláku převlečení za čerta, Mikuláše a Anděla. Náš táta dělal právě anděla. To že nebyl doma, mamka vysvětlovala tak, že má v práci inventury a musí tam být. Když tatínkové chodili, tak začínali v prvním patře. Všude jim maminky nalili něco na posilněnou ( Morava), a když došli až k nám do pátého, tak byli ve velmi povznesené náladě 🙂. Jednou jsem dostala při návštěvě hysterický záchvat pláče. Ne proto, že bych se bála, ale že jsem pochopila, že ta zmalovaná paní s modrými stíny na očích, v blond paruce a v bílých silonkách je můj otec🙂. Jinak balíčky obsahovaly adventní kalendář, sušené ovoce, oříšky a perníčky- taková klasika.

Když jsem byla menší, dělal Mikuláše převlečený taťka. Poté, co jsem ho odhalila, tak nám rodiče nechávali nadílku v košíku na stole 😊. Nikdy nechybělo hlavně ovoce a Kinder vajíčko 😊. Vzpomínám na Mikuláše ráda a dodnes mi mamka doma nechává nějakou tu dobrůtku, když se stavím začátkem prosince u rodičů doma 😊

Pamatuji si na balíček s mandarinkami, pernicky a kousek uhlí. A od babičky vždy lekoricove bonbóny, které nesnáším. Naštěstí tam vždy byl i sáček s arasidovyma krupkama. Čert k nám domů nechodil.

Jéé, úplně se mi vybavuje ta nervozita a "strach" z Mikuláše. Když přišel, řekly jsme mu se ségrou básničku a dostaly nějakou mlsku. A ještě na okno jsme si vždycky daly talířky na kterých jsme měli ovoce a perníčky.

U nás byl Mikuláš super. Mamka nám všem ušila velké ponožky na nadílku, naplnila to hlavně ovocem (čerstvým i sušeným), přihodila nějakou čokoladku a oříšky (prostě podle toho kdo co má rád) a buď to nechala na gauči v obyváku, že to tam "nechal" Mikuláš nebo občas přišel nějaký přestrojený. Co bylo super, tak čerti nebyly strašidelní a vůbec nebylo žádné "vyhrožování", jen zašramotily řetezy a chtěly slyšet básničku 🙂

Já na tohle období vzpomínám strašně ráda 🙂 pamatuji si, že vždy na Mikuláše vzal táta mě i bratra na podvečerní procházku po městě, obdivovali jsme výzdoby v oknech, po cestě potkali několik skupin převlečených za čerta, anděla a Mikuláše, všem jsme poctivě recitovali básničky a po procházce jsme měli každý na svém okně nadílku. Vždy pytlík sladkostí, buráků a mandarinek. Nikdy jsme se čertů nebáli, protože jsme si připravovali několik básniček a těšili se na odměnu za oknem ☺️

K nam nechodil, ale balicek nechal vzdy na balkone; doma byl vzdy kalendar, cokoladky a pernik, z pvoce mandarinky
U babicky byl vzdy svatecni v kostele bez certu, a v balicku nikdy nechybel ananas, mandarinky, pomerance a banany. Smes orisku a obcas susene ovoce.

U nás doma byl Mikuláš jen párkrát, protože já jsem vždy trnula strachy, hodně jsem se bála 🙂 Takže nesměle jsem řekla básničku, dostala jsem balíček se sladkostmi a hlavně jsem se křečovitě držela maminky 😂 Moji rodiče to poté vyřešili tak, že vždy na Mikuláše večer zazvonil zvoneček (to znamenalo, že už u nás Mikuláš byl) a balíček byl přede dveřmi domu. 😉👍👏

Jako první se mi vybaví hodně vzdálená vzpomínka na Mikulášskou, kde jsem poprvé viděla čerty, kteří vypadali jako živí. Ještě mnoho let poté jsem se při cestě kolem inkriminovaného sálu ptala, jestli tam nebudou čerti. Tak hrůzný zážitek to pro mě byl.

Mikuláše jsem měla moc ráda. Byla jsem ta hodná holčička. Zato brácha se chudák jednou počůral, když si myslel, že ho chce čert odnést. Hezké je, že nám baliček s ovocem a nějakou dobrůtkou nechává do dneška u našich na balkóně🙂

Dobrý večer ,
jsem z Prahy - a tak jsme každého Mikuláše trávili tak , že jsme šli večer na dlouhou procházku centrem , kde bylo vždy k vidění mnoho " Mikulášů s čerty a anděli " , už po cestě jsem nasbírala spoustu sladkostí , například za básničky ☺ Nikdy jsem se nebála . Později doma , když jsme se s rodiči vrátili na mě čekal doma za oknem balíček se sladkostmi , ovocem , dárky a tradičně i uhlím a bramborami 😊

Pamatuji si hlavně jednoho Mikuláše, zalezla jsem za skrin a vylezla az druhy den rano. 😀 A dostavali jsme to co dostavaji deti ted, za okno sladkosti a ovoce.

U nás chodil domů- řekla se básnička a za oknem byl balíček. Úplně pěkné vzpomínky na něj ale nemám, naši po mně chtěli abych řekla básničku snad ještě ve 12, kdy už za čerty chodili spolužáci,takže super trapas :(

Na Mikuláše k nám chodila mikulášská parta už větších děti a za anděla byla moje starší ségra. A i když jsem je poznavala, stejně jsem měla strašně nahnano. V balíčku byly většinou dobroty, ale nesměly chybět mandarinky, brambory a trochu uhlí.

K nám chodil Mikuláš, čert a anděl...někdy se stalo, že čert zůstal venku za dveřmi. Seděla jsem dědečkovi na klíně a většinou ze mě žádná básnička ani písnička nevypadla...bála jsem se ne že ne...ovšem trauma z toho jistě nemám.
Dostávala jsem od Mikuláše sladkosti, od čerta vždy něco zajímavějšího...malou hračku apod. 🙂

Jako malá si pamatuji pořádně akorát na jednoho Mikuláše. Byla jsem vyklepaná strachy a měla jsem naučenou básničku. Dokonale. Čekalo se celý večer, protože jsme byli až poslední chalupa ve vší. No, když došlo na lámání chleba a celá banda čertů s Mikulášem a andělem vlezli k nám do domu, tak jsem začala hystericky brečet a básničku jsem zapomněla😀. Mikuláš mi otíral slzy a já mu za to dala pusu. Tenkrát mi to uznali, dostala jsem tašku dobrot.

Já mám na Mikuláše vesměs dobré vzpomínky a těšila jsem se na něj celý den, i když čertů jsem se bála hrozně moc a básničku celou probrečela - u nás na vesnici, kde jsem tenkrát bydlela, to ti chlapi fakt přeháněli.. Vždycky jsme toho s bráchou dostali strašně moc - klasické čokolády, adv.kalendář, ovoce, ale i uhlí a brambory 😅
Vždycky na Mikuláše přijel odpoledne děda a říkal: ''Teď jsem je potkal, jsou to čerti Chrudimáci a ti jsou nejhorší.'' 😀

K nám chodil Mikuláš, čerti a anděl. Recitovali jsme básničku nebo zpívali písničku a za odměnu jsme dostali balíček. Většinou v něm bylo ovoce, oříšky, něco na zub.
Protože jsme bydleli blízko sídliště, tak jsme (jako větší děti) chodili vyhlížet různé party Mikulášů na sídliště. Co si vybavuji, tak byl dost často sníh

My jsme pravidelně jezdili k tetě a strejdovi, kde jsme společně s bráchou a se sestřenicemi pod dekou vyhlíželi čerty a Mikuláše. Báli jsme se, ale strašně jsme se těšili a moc si to užívali. Vždy jsme pak řekli básničku a Anděl nám předal dobroty, které jsme následně různě měnily a ládovali jednu přes druhou.
Do teď si vždy, když slyším zvoneček, vybavím ten pocit strachu a těšení se ♥️

Na Mikuláše mám úžasné vzpomínky.
Trávili jsme ho u prarodičů, protože, jak jsme později zjistili Mikuláš byl nás tatíček.
V životě bych ho nepoznala. Čerti byli jeho kamarádi z práce a byli na tu dobu dech beroucí. 👹👺
Mě si vzal na ruku děda, takže jsem byla relativně v pohodě, ale mojí 2 starší brachové, ty tedy, uf uf...
Za basnicku jsme dostali ovoce a sladkosti.

Dali jsme si s bráchou za okno talíř a dostali jsme balíček. Pak naší otvirali zvonicim maskam, to jsem nesnášela. Vzpomínám si, jak jsem se klepala pod stolem, bylo mi asi pět, ještě jsme bydleli u babičky. Ale oni mne naší a prarodiče nepraskli, že jsem pod stolem😉. Když jsme byli starší, chodili jsme v převlečení po vsi taky, já byla většinou Mikuláš.

Když jsme byli se segrou menší, chodil Mikuláš čert a anděl k nám domu, dostávali jsme ovoce, drobné sladkosti, ořechy..někdy drobnost jako rukavice...
Až jsme byli větší, nechával nám Mikuláš balíček ráno za oknem ☺️☺️☺️

Asi nejsilnější vzpomínka je, že jsem se bála... Opravdu... S brekem jsem utekla do kuchyně a tam se schovala pod stůl... Pamatuji si to jako včera... A pak až jako skoro puberťák si pamatuji přetahování s čertem 😂 ještě že jsme měli celkem vysoký práh a zasekla jsem se patami o něj 😂 jinak večer probíhal jako každý jiný, jen v jakémsi napětí... Bydleli jsme v přízemí 4 patrového paneláku, takže když šla nějaká Mikulášská výprava o pár pater výš už už jsem se těšila/bála ze jdou k nám... Vzpomínky opravdu rozporuplné 👹

Za mých mladých let jsme chodili na "Mikulášskou besídku" do továrny kde pracovali rodiče...lepili jsme papírové řetězy,pak se jelo autobusem do kina pak oběd v jídelně potom recitace básničky před Mikulášem Andělem a Čertem a mohli jsme si vybrat hračku a k tomu vánoční balíček a čokoládovou kolekci...tak to jsme zažívali v osmdesátých letech

U nás se dávali balíčky na okno , nikdy k nám nechodili čerti ani mikuláš neboť maminka byla rozumná a nechtěla aby se jí děti pomočovali 🤣 a v balíčku byli sladkosti , mandarinky - to byl symbol toho že vánoce a malá hračka 🥰

U babi s dědou přišli jednou na Mikuláše dost posilněni sousedi, bohužel nebylo jednoduché se jich zbavit. No, měli strašnou ostudu a omlouvali se pak xkrat.
Takže u nás vznikla tradice davat nadílku pod peřinu než jsme šly spát. A pak jsme ještě dvě hodiny brebentily se segrou a měnily mandarinky a bonbóny a sušenky, abychom měly své favority. Jen ty dvě brambory jsme potají vrátily do špajzky a statečně tvrdily, že tam žádné nebyly.

Mikulas, andel i certi k nam chodili vzdy domu, byly jsme se segrou vzdycky vyklepany az hruza. Za basnicku jsme dostaly tasku sladkustek a nejakou malou hracku😊 u nas byl Mikulas minulou zimu poprve, certi zustali na ulici a stacilo to😊 deticky dostavaji ovoce, sladkosti a hracku🌸

Mikulas chodil i s certem a andelem k babicce. Moc si z toho nevybavuji a jak to budu delat s malym jeste nevim. Ale urcite dostane nejake ovoce a zdravejsi dobrutky za okno ❄️

K nam na vesnici chodili certi s Mikulasem az domu a donesli kazdemu balicek za basnicku 🙂

My jsme vždy dávali za okno misku, pak jsme šli s babičkou do kostela a když jsme se vrátili, Mikuláš nám donesl nějakou dobrotu. Syn bude také letos poprvé dávat misku za okno 😉

U nás se dávali většinou balíčky za okno,kde bylo ovoce a nějaké dobroty 🙂

Na Mikulase s certem a andelem mame s bratrem hezke vzpominky, nekdy prisel k nam domu, jindy jsme sli na mikulasskou besidku k rodicum do prace. Za oknem jsme pak vzdy meli kazdy svuj balicek, kde nechybely brambory, ovoce a nejake sladkosti 😊.

Mikuláše jsme slavili krásně. Vždy k nám přišlo celé trio, my jsme zpívali nebo spíš říkali básničku a dostali velikou igelitku plnou dobrot - a vždy tam bylo i nějaké uhlí, za což jsme se vždycky hrozně styděla. Co jsem milovala bylo sledovat z balkónu ty mikuláše, anděly a čerty, jak chodí po sídlišti sem a tam. Bylo tam vždy mnoho part, takže pořád někde někdo šel. 🙂

Já na dětství mám docela příjemné vzpomínky. Samozřejmě nás s bráchou strašili s certama, přišli k nám, bali jsme se děsně, dokonce jsem i já sama pak v 9.tride chodila za čerta 😅✌️
Letos, dcera má 5, máme objednané čerty k nám domů, jsem zvědavá, dcera je poslední dobou dost hubata (jaká matka, taká Katka...) Takže to není překvapení, ale chceme, aby vedela, že to nejsou plane výhrůžky.. nic tvrdého, samozřejmě nechceme, aby měla trauma 😉

K nám domů Mikuláš s čerty chodili, řekli jsme básničku a dostali nadílku. Žádné trauma z čertů nemám. 😊Brácha svoje sladkosti brzy snědl a pak tajně chodil na moje...😃🤣Jednou jsme asi víc zlobili, tak jsme dostali uhlí a to bylo zklamání...😵Naštěstí jsme nakonec dostali i ty sladkosti.😂👍🏻

Nám dělal čerta táta 😂byl hrozně srandovní, vždycky jsme zalezli s bráchou pod sedačku nahanel nás z kostetem 😂

Mám příjemné vzpomínky, trošku jsem se sice bála čerta, ale nic traumatizujícího🙂
Na vesnici u nás chodil klasicky trojlístek Mikuláš, anděl a čert s igelitkou dobrot (nachystaná za dveřmi domu od rodičů), přišli, dostali štamprli a já jsem odříkala básničku nebo písničku a bylo.
Jednou si ale pamatuju, že došel jenom čert,rovnou až k nám do horního patra. To jsem se fakt bála, namaskovaný byl totiž výborně, jenomže pak jsem si všimla, že má babiččiny papuče, tak mi to došlo a bylo po strachu🙂

Na Mikuláše v dětství nemám pěkné vzpominky, bývaly jsme se sestrou samy doma a na vesnici kde jsme bydlely obcházela domy skupinka náctiletých, neřešilo se pozvání, šli "dům od domu" a vždy zvonili jak na lesy. Měly jsme vždy hrozný strach že přes zamčené dveře vlezou dovnitř, pro jistotu jsme ani nesvítily a jen za okny hlídaly kam zrovna jdou. Nadílku jsme dostávaly jen od babičky s tím že to u nich Mikuláš zapoměl nějaké ovoce a cukroví.

S dětmi 2,5r a 8m se chystáme na Mikuláše na náměstí v našem městě, děti dostávají od města nějaký balicek, další figurky přikoupí babička a tety takže budu doufat že to ta starší nebude chtít všechno sníst 😂 . Starší už se nemůže dočkat, čerty miluje, v létě chtěla zůstat v pekle 😃.

Ahoj pěkný den,
Na Mikuláše vzpomínám ráda, v dětství k nám chodil a za básničku jsme dostali oříšky 1 nebo 2 kamínky černého uhlí A také dobrotky později kolem věku 10 až dvanáct let jsem sama chodila za čertíci A divila se jak to že i když jsem tak mala dospělí nabízí panáka slivovice ,)

U nás nechával Mikuláš pytel dobrot před domem.Bylo nepsané pravidlo, že Mikuláš nosil první mandarinky, dále pak nikdy nezapoměl na banány, jablka, pomeranče, neloupané buráky a sklenici nutelly. Ta byla asi nej 😁

U nas jsme cistili boty a sladkosti a nejaka drobnost se davala na okno. Pamatuji si mandarinky, ty jsme milovala, ale byly drahe, a tak jsme je meli pouze na Mikulase.

na Mikuláše vzpomínám ráda,byla jsem vždy natěšeno,co mi Mikuláš nadělí za okno,nyní,kdy již rodiče nežijí si vždy na ně vzpomenu,jak jsem dostala mandarinky,banány,oříšky a perníček, ráda i já připravuji nadílku pro mé děti,které to prožívají tak intenzivně stejně jako tehdy já🙂)🙂

Nás to obcas dost vyděsilo, buď jsem se schovávala máme pod sukni, nebo jsem se chtěla vsunout pod gauč, kde byly tak 3 cm místa 😀 říkaly jsme se ségrou básničku a dostaly jsme čokoládu a pomeranče a taky jsme dávaly boty na balkon a tam jakoby taky přiletěl Mikuláš... Teď bych na starší potřebovala celý zástup čertů...

K nám Mikuláš nechodil. Chodili jsme s rodiči na procházku kde jsme potkávali hodně Mikulášu, čertu i andělů 🙂 Nadílka pak čekala v pokoji na posteli (jakože byl mezi tím u nás). Nejraději ale vzpomínám na Mikuláše kdy jsme se s kámoškama ze základky za ně prevlikaly a u nás na sidlaku strasily děti :D

U nas vzdy chodil Mikukulas, uz jak jsem byla mala, tak se tatka za nej preslekal s mamka delala andela. Cert nebyl, pry me nechteli strasit, at nezacnj jeste koktat 😄😇 ale misto sladkeho jsem zas dostala uhli, kdyz jsem zlobila 😄 az na druhy den, kdyz jsem sla do skoly nebo skolky, tak za oknem byl balicek a mamka rikala, ze ten Mikulas tu prece jen neco nechal.. rada vzpominam na tu dobu ❤️

Vzdycky v podvecer k nam prisli babicka s dedou a spolecne jsme cekali na certy. Tatka chodil s partou, byl cert, i kdyz jsme vedeli, kdo se za maskama ukryva, vzdycky jsme meli respekt. Basnicku jsme rychle odrikali a tesili se z balicku dobrot 🙂

Já moc vzpomínek na tento svátek (tuto tradici) nemám. Pamatuji si pouze u otce, jak nás čerti naháněli po domě a tahali do pytlů. Jako nadílku jsme dostávali sladké a k tomu bramboru, abychom se polepšily. 😂Nicméně kvůli špatným rodinným vztahům jsme o to vcelku přišli. Ale jakožto učitelka MŠ jsem si tuto tradici opět oživila. Nejvíce jsem chodila přímo za Mikuláše. Děti mě nikdy nepoznali.

Co si vzpomínám tak jsme s našima chodili na Mikuláše ven na procházku. Když jsme se vrátili domů tak jsme tam našli balíčky s ovocem a sladkostmi. Když jsme byli starší tak jsme s ostatními dětmi lítali po sídlišti a vyčkávali kde se nějaký ten čert ukáže...Jinak jsem to nikdy moc neprožívala. To až teď když mám prcka 😊

Večer sme si so sestrami museli vyčistiť topánky a dať na parapet do okna, ráno sme si tam našli balíčky s ovocím, sladkosťami a orieškami. Ako staršie sme chodili koledovať po dedine. Spomienky mám na to velmi pekné.

Vzpomínky mám takové že jsem se vždycky těšila co mi donese, ale v koutku duše jsem se strašně bála 😁. V balíčku jsem měla ovoce a cukrovinky, někdy se tam objevila i nějaká drobná hračka, třeba pexeso, omalovánky atd. Byla to příjemná změna "něco nového" 😉

Když jsem byla malá, vždy k nám domů mikuláš chodil. Pamatuji si, že jsem se v obýváku schovávala za závěs a pak nervózně odřikala básničku. V balíčku pak byli běžné sladkosti, ovoce a buráky. Když už jsme byli se sourozenci starší, dávali nám "rodiče" balíčky na balkon. V pubertě jsem pak i já několikrát dělala pro malé děti na vesnici mikuláše 🙂

Chodila k nám vždy parta s krásným andělem, řekli jsme básničku a dostali nadílku a když jsme za okno dali dopis Ježíškovi tak ráno byl další balíček a občas i uhlí, praktikuju i u syna... ❤️

Vzpomínky mám hezké. Chodila k nám parta Mikuláš, certi a anděl od taťky z práce. V rodině nas bylo hodně děti, tak u nás byli i bratranci a sestřenice. A pudlík od sestřenice k nám certy nikdy nechtěl pustit a bránil nas😊 Zpívali jsme písničky nebo recitovali básničky a pak dostali nadílku. Nejvíc ráda jsem měla cokoladovy adventní kalendář.

Když jsem byla malá,tak jsme vždy s napětím čekali,až uslyšíme řinčení řetězů a přijde velká parta čertů,zvlášť jeden velký měl už tehdy blikací oči a velké rohy a pytel na zlobivé děti..Museli jsme jim rict básničku nebo písničku a slíbili jsme že budeme hodne a pak dostali balíček se sladkostmi i uhlím a bramborami za zlobeni.☺️i když jsme se hrozně báli, ještě teď na to v dobrém vzpominame☺️

S výjimkou jednoho roku u nás Mikuláš nechával balíček za oknem. Vždy byl plný ovoce, sladkostí, ovšem nemohl v něm chybět ani kousek uhlí😌

U nás se tato tradice držela většinou chodili rodinný známí nebo potom někdo z ulice. Přišli na večer zazvonili já zazpívala písničku a dostala jsem balíček. Někdy tam bylo i uhlí nebo brambory. ☺️ Moc ráda na to vzpomínám a pokračujeme s tím i u našich dětí.

Ja jsem s brachou vecer byla v obyvaku u pootevreneho okna a cekali jsme az uslysime retezy. To nam bylo jasne, ze je mikulas a certi pobliz. Kdyz u nas zazvonili, sli jsme na schidiste, tam nam secetli hrichy, my rekli basnicku, dostali nadilku ( ovoce, sladkosti a uhli) a sli jsme strachy radsi spat..

Na Mikuláše ráda vzpomínám, sešly jsme se vždy u babičky s bratranci a vykukovali z okna s nastrazenyma ušima, jestli neuslyšíme cinkani řetězu.. 🙂 byl to kouzelný čas a tu nadílku s vůní mandarinky si pamatuj do teď. Jeden rok se dokonce za čerta prevlekla babička, byl to asi ten nejlepší Mikuláš ze vsech, navlekla si přes obličej černou silonku a jako rohy měla tvrdé rohliky.. 😀

U nás byly emoce smíšené, prvně strach a nervozita, obcházeli jsme s bráchou tátu kolem dokola a cvičili jsme si básničky 😀 Občas jsme vykoukli z okna, jestli už nejdou. Pak přišli, my jsme nervozně vyblekotali básničky, dostali jsme balíčky a pak přišla radost a úleva a už jsme dělali hrdiny, že jsme se nebáli a tipovali jsme, kdo byl za maskou a mlsali jsme a třídíli kokýnka, co jsme dostali 😀

Jako malá jsem chodila na Mikuláše do kostela. Nádherná atmosféra ale co si nejvíc pamatuji byl tam hodně strašidelný čert 😯 ale jinak rodiče mi dávali Mikuláše i za okno a nebo jsem ho musela hledat.

Vzpomínky mám pěkné, dostala jsem vždy dost sladkostí a mikulášská výprava k nám domů naštěstí nikdy nechodila, chodili jsme na mikulášskou besídku.

Pamatuju si,že sem se nebála,ale byla strašně nervózní. Vždycky sem přemýšlela,jak ten Mikuláš pobere všechny ty dobroty pro tolik dětí🤣

U nás nechával Mikuláš balíček za oknem, většinou v něm byly mandarinky a buraky 🙂 a pamatuju si, že se chodilo na mikulasskou - za písničku nebo básničku člověk dostal balíček 🙂

K nám Mikuláš,čert ani anděl nechodil...pokud jsme nešli ven a nepotkali je tam a nadílku jsme dostávali až na druhý den,našli jsme ji v balíčku v jídelně a většinou samá čokoládka 🙂...spíš ráda vzpomínám,když jsem chodila na střední,tak jsme s holkama chodili převlečení za Mikuláše,anděla a čerta za dětmi do nemocnice...a dávali balíčky,které jsme koupili ze svých úspor a když zbyly,navštívili jsme i domov důchodců 🙂

Ja si z Mikulase odnesla lehke trauma, kdyz k nam prisel cert s pytlem a nej couhaly nohy (vycpane puncochy). No mela jsem histerak jako uz nikdy.
Dcerku toho chci usetrit. Minulý rok, jeji první Mikulas, byli i certi, ale nijak extra desivi. Letos budeme na nadilku zase u nas v praci (nez jsem sla na md a manzel je tam stale), dostane hracku, nejakou mlsku a budeme se spis tesit na andela 👼

Já si pamatuju jako 4 letá a dál i podle fotek,se mi vybavují vzpomínky. Že k nám chodil jeden jediný čert,bez anděla a bez mikuláše. Ale strašlivý čert. Měl šíleně obří,špinavé ruce. Roztrhanou,chlupatou,smradlavou,špinavou vestu. Hnusné vlasy,no prostě celý byl šílený. Držela jsem se tatínka,měl mě v náručí a chránil mě, rukama jsem se ho držela okolo krku a nohama okolo těla. Nikdy nezapomenu,na ten pocit,kdy jsem se moc čerta bála,ale zároveň,jsem věděla,že mě můj tatínek ochrání. U něho jsem měla a mám do dnes,takovou jistotu,oporu. 😍Když čert odešel pryč,našla jsem vždy po chvilce za oknem, velikou misku,kterou jsem si tam nachystala,plnou bombonů,cukrovinek,ovoce,ale i nějaké ty brambory a uhlí. 🙂Vzpomínám ráda.

Jsme malá osada, asi 98 obyvatel a máme tady každý rok, pod altánem Mikulaše pro děti. Nejdřív je rozsvícení stromečku a pak přichází Mikuláš s balíčky. Domů si nikoho nezveme. Dostávají od obce drobnou hračku, ovoce a sladkosti.
Když jsem byla malá, tak k nám rodiče, Mikuláše zvali. Já jsem na tom byla dobře, ale o rok mladší brácha, se schovával. Dlouho jsem na ně věřila. Až jednou, mi kamarádka, co bydlela pod námi, řekla, že poznala, že to je její strýc, ať se nebojím a jdu s ní ven. Kolik mi bylo, už nevím. Možná 9, 10.

Já jako malá pamatuji, že byl u nás Mikuláš s čertem a jednou dokonce byl čert i na balkoně. Nevím jak se tam dostal do 4.patra a dokonce po něm zbyl i čmoud na zdi balkonu .. Tehdy byl taťka v práci. No dodneška mi naši tvrdí, že to taťka nebyl. Tak nevím no 🤷‍♀️😀. Mikuláše jsem našla vždy u balkonových dveří. Mňamek, neoloupané buráky, mandarinky.. V té době to byla sláva mít na Mikuláše nebo Vánoce mandarinky. No později v pubertě jsem dostávala i adventní kalendář a dokonce i pár brambor 😊.
My Toníčkovi zatím na Mikuláše nic dávat nebudeme. Ale příští rok už to bude jiné, ale čertem ho určitě strašit nebudeme. To vím jistě 🙂

Pro mě byl a je Mikuláš takový začátek těšení se na Vánoce 🤩
U nás jsme jako děti chodily na mši a pak doma vyhlížely kdy už už přijde 🙂 trošku strachu a respektu bylo, ale nikdy žádné strašné trauma 😉 vždy jsme dostaly spoustu dobrot, ovoce 🥰 i teď my ty vzpomínky vykouzlily úsměv na tváři ❤️

Vždycky jsme měli punčochy za oknem, nějaké sladkosti, ovoce, ale vždycky taky brambora a uhlí 😀

Mikuláš u nás probíhal vždy v dobré náladě.. Samozřejmě když jsme ještě věřili tak to bylo krásně.. Jak se venku setmělo už jsme se starším braskou vyhlizeli z okna nebo čekali na zvonek.. Jak někdo zazvonil zatrnulo nám.. 😅 Básniček jsme uměli celkem hodně takže to bylo v pohodě.. Jinak jsme vždy dostali nějaké ovoce a nějaké dobroty.. Na jeden rok ale nevzpomínám ráda.. Tenkrát přišla parta s čertem který měl i kopyto a když jsem říkala básničku tak s ním dupl o zem a já byla úplně hotová (naši mi to vždycky vypráví).. Ale to už je dávno.. Teď máme malého prcka a už se moc těším až bude věřit on na čerty i na Ježíška.. Hned je ten svět veselejší.. 😍

Čerta mi dělal tatínek, šel ke kotli a čert zrovna v tu chvíli přišel, zkoušel mě z matiky a dal mi balíček. Masku šila babička. ❤

My jsme s brachama vždycky strašně zlobili, takže naši se na výběr Mikuláše s ansablem čertů hodin soustředili. Byl to nářez. Jak se stmivalo, tak jsme hledali nejake schovky, ale bylo nám to k nicemu. Na basnicky se vzdycky dostalo, az jsme se nekolikrat koukli do pytle. Černí jsme byli az za ušima. Ale vzpominam na to ráda, žádné trauma nemam. Dostali jsme kalendář a ovoce. Pro mě krasne vzpominky a tradice. Pro děti budeme taky Mikuláše zvat.

Mikuláš k nám chodil pravidelně domu. Nejvíce si pamatuji na to jak jsem se schovával ve skříni a cert chtěl odnést moji starší sestru a já vyběhla a brečela ať ji pustí. A jedem rok naši Mikuláše nesehnal tak nám dali jen tašku sladkosti k cestě a řekli že letos to k nám nestihl tak aspoň dobroty nechal u cesty

Si pamatuju kdyz jsem mela vzdycky strach. Mikulas chodil k nam domu, byli to mamky kolegove z prace. I kdyz na me byli hodny tak jsem se strasne bala a plakala. Rekla jsem basnicku nebo jsem zazpivala, dostala nadilku a pak jsem si oddychla, ze je po vsem a dalsi rok pred nama nez opet prijdou 😀

Já si pamatuji,jak k nám chodil čert a já s vždycky bála a schovávala za taťku.Dostávali jsme balíčky s čokoládou a ovocem.Nakonec,jak jsem byla větší,tak jsem chodila s partou strašit já,bylo to naprosto boží 😀

Čert s Mikulášem chodili k nám domů a dodneška si pamatuju, jak jsem se před nimi zavřela v koupelně a odmítala vylézt😀 Ale nakonec jsem básničku řekla, i když jen přes dveře 😂

K nám Mikuláš parkrát přišel a já se vždycky hrozně bála.Jednou vzal čert mou ségru do pytle a ta z toho měla legraci,já jsem nechápala čemu se směje a naopak jsem se o ni bála a brečela jsem.Nepoznala jsem narozdíl od ní,že čert je ve skutečnosti naše přestrojená babička 😁.Když viděla,že brečím říkala ,,Šárinko,to jsem přece já''.No nevěřila jsem jí to 😈😀. Na dcery jsem si čerta nepozvala a ani to neudělám.Každý rok se jdeme podívat na průvod a balíčky jim nechává za oknem 👼

Mikulas byl u nás vždycky parádní. Sice jsme s bráchou brečeli jak divý ale za ty dobroty to stalo! 😁
Ovoce, čokolády apod. Teď už máme naší Lilianku (5 měsíců) takže se moc těšíme na další rok až Budem tuhle tradici plnit i s ní a bude to uricze perfektní...😁❤️

Tak zrovna tohle si moc nepamatuju 😁 ale urcite k nam Mikulas s certem chodili. Pamatuju si akotat, jak jsem odhallila, ze pod maskou certa je strejda a strasne se mu smala, kdyz se snazil byt desivym certem 😁 a vedle me se zatim mladsi bracha strasne bal... 😁

Když jsem byla malá vždycky jsme netrpělivě a s hrůzou v očích vyhlíželi Mikuláše, s čertama a andělem kdy už přijdou. Poslouchali jsme jestli uslyšíme řinčet řetězy, aby jsme věděli, že se už blíží. Výměnou za básničku nebo písničku a slib, že se v příštím roce polepšíme jsme dostali košík dobrot. Nechybělo v něm ovoce, sladkosti, ořechy a samozřejmě uhlí. 😁😁

U nas probihal Mikulas vzdy doma. Bydleli jsme v byte a ja si pamatuju,ze jsem vzdycky zhasla v pokoji a koukala z okna na ulici,az uvidim Mikulase s certem a andelem a kdyz prisli a bylo je slyset na chodbe,tak sem zacala byt nervozni, ale vzdycky jsem to zvladla bez slz. Rekla jsem basnicku,slibila ze budu hodna a dostala krasny balicek a adventni kalendar ☺

V dětství mi návštěva Mikuláše s čerty doma vadila, Proto k nám žádné zatím nezveme, ale jdeme se na něj podívat do vsi v rámci rozsvícení vánočního stromečku

v dětství si na něj vzpomínám hlavně ze školky. To bylo fajn, i když jsme se tam bály, ale alespoň nás tam bylo víc 😀. Každý dostal stejný balíček a řekl nějakou básničku. Super Mikuláš byl, když mi bylo 11 let. Ještě s desetiletou kamarádkou a mojí osmiletou ségrou už jsme situaci dávno prokoukly a samy vyrazily v převlecích za mladšími dětmi. Já byla anděl, kamarádka čert a malá ségra Mikuláš. Musely jsme vypadat dost vtipně. V pytli měl čert diktafon s nahranými zvuky plačícího dítěte a koukala z něj botička. Kazetu jsme samy nahrály.

Na Mikuláše si vzpomínám... 😄 Čerta sem se vždy bála i když sem byla hodná holčička... Nejvíce sem se těšila na balíček ve kterém byli čokolády, sušenky a ovoce jako banány a jablíčka..

Na Mikuláše si vzpomínám spíš ze školky, doma k nám nikdo nechodil, ale vždy jsme nějaký balíček měli, dětem děláme Mikuláše stylem, že dáme balíčky na balkon a až se setmí, tak se jdeme podívat jestli tam něco mikuláš nechal 😄 domů si nezveme.

Nás vždy čekalo dokořán otevřené okno a v něm stal balíček. Nejprve jsme slavili u babičky a pak jsme šli nahoru k rodičům do patra. V balíčku bylo ovoce, kalendář a milované kinder vajíčko ❤️ jo a nesmím zapomenout, že s otevřeným oknem či kal tatínek na zvonek u dveří.

Každý rok jsme byli u babi a dědy v Tejně, kde obcházel domy Mikuláš s 3 čerty (někdy 4). Taxikáře jim dělal strejda 😀 (Ty čerty s Mikulášem jsem samozřejmě normálně znala.) Přišli, chtěli si vždy odnést mě nebo mou mámu. Já jim zahrála koledy na klávesy nebo na kytaru, dali si s dědou a tátou panáka a jeli dál. Vždy jsem dostala plno čokolád, buráky, ovoce a uhlí 🙂

Mám hezké vzpomínky, příjemné vzrušení, kdy už někdo zazvoní, čerti k nám chodili spíš roztomilí, nikdy strašidelní a balíček se sladkostmi a ovocem mi vždycky připadal obří🙂

K nam chodilo vice skupinek mikulasu, kazdemu jsme prednesli basnicku a za to dostali balicek sladkosti. Hlavni hreb vecera byl balicek za oknem (ten byl od rodicu) na nej jsme se tesili cely den, jelikoz tam byl i nejaky drobny darecek.

Pamatuju si, ze jednou prisli k nam domu, a ja v andelovi poznala nasich kamaradku 🙂 ale uz nevim, jestli jsem poznala i ostatní dva. Urcite me ale nijak nedesili, jenom vim, ze jsem cekala, ze jde babicka a za dverma cert, Mikulas a andel :D
Pak jsme meli psa, a ten by se asi chtel s certama prat, takze se to vetsinou resilo dopisem nebo besidkou.

My jsme se chodili dívat na Mikuláše odpoledne a večer ven do ulic sídliště. Chodilo jich tam velká spousta, rachotili řetězy, bouchaly u toho rachejtle a byla už vždycky tma. Takže atmosféra úžasná a i když jsme později už nevěřili, tak jsme se stejně v takové atmosféře trošku báli a utíkali před čerty, kteří nás tam honili.. 🙂) Doma pak čekaly za oknem, nebo někde schované, balíčky dobrot.

Odpoledne jsme vzdycky sli babicce a dedovi a za basnicku dostali nadilku. Hlavne buraky, datle, fiky, mandarinky a cokoladovy postavicky. Od mamy vzdycky adventni kalendar. Domu k nam mikulas s certem nechodili, nebyly na to penize. Jen jednou si pamatuju, ze to nekdo udelal od nas z panelaku a to jsem zalezla pod vanu 😄

Jako dítě jsem bydlela na vesnici a tam vždycky chodila parta lidí za čerty a Mikuláše, kteří někdy než se dostali k nám, tak už vypadali jak zákon káže. 😀. Část dětství jsem prožila ještě v době, kdy se na banány a pomeranče staly fronty, takže jsem se pochopitelně těšila na tehdy vzácné tropické ovoce a milovala jsem buráky v pytlíku. Většinou jsem dostala i nějakou čokoládu a občas i uhlí. 😉

Většinou to probíhalo tak, že rodiče nás bratrem vzali do města podívat se na ,,průvod,, Mikuláše s čerty a andělem... Já se jich šíleně bála samozřejmě...nejen čertů i Mikuláše 😀
Mezitím sousedi, který měli klíče od bytu naukládali většinou ovoce (pomeranče, banány...to byla vzácnost) do vyčistěných bot na okně...a jak jsme dojeli nazpátek domů s bratrem jsme nemohli uvěřit jak to Mikuláš stihnul, vždyť jsme ho viděli ve městě...bylo to boží, doteď mám mráz na zádech...krásne...pokusím se udělat něco podobného jak budou kluci starší 🙂

Na Mikuláše vzpomínám dodnes. Mamka vždy vyhlížela,kdy přijdou a to jsme se doma opravdu třepali. U nás na vesnici chodili minimálně 3 čerti, jeden rok i 5 a všichni šli s Mikulášem a andělem domů. Vždy jsme dostali hodně sladkostí,od dvou babiček a řidičů. Dnes to prožívám z té druhé strany. Jsem maminkou dvou dětí a vždy když k nám přijde Mikuláš,vracím se vždy do svých dětských vzpomínek.

Koukala a vyhlizela jsem je z okna a hlásila každého Mikuláše kterého jsem viděla. Jinak k nám občas taky zavítal a za básničku jsem dostala tašku plnou dobrot, čokolády, ovoce a vždy nějakou malou hračku. Za bramboru nebo uhlí jsem nikdy nadsena nebyla a co si vzpomínám dokonce jsem i 2 brambory obrecela 😂 jako starší jsem pak chodila s kamarády prevlecena za anděla . Mama mi na to dala její maturitní šaty, byly na to jak delane. Křídla jsem si vyrobila z kartonu a polepila vatou.

U nás jsme byly se ségrou na trní celý den. Postupně se u nás doma slejzaly děti z celého okolí i s rodiči. Večer jakmile zazvonil zvonek, s pištěním jsme se běželi všichni schovat, ty motýlky v břiše si pamatuju dodnes - kdy ten zvonek bude Mikuláš a ne další dítě s maminkou 🙂 Paradoxně jsem se vždy "bála" Mikuláše, měla jsem před ním obrovský respekt. Čerty jsme mívali hodné, legrační. Tedy jednou, když bylo sousedce cca 17 a čert byl její přítel, nacpal ji do pytle a odnesli jí. Mně byly asi 4 roky, takže jsem po Ivetce pořád plakala a museli jsme se k sousedům vypravit, že opravdu není v Pekle :D Měli jsme mámou ušitý pytel, asi 6 dětí. Dostávali jsme banán, mandarinky, ořechy, perník a nějakou malou hračku. Občas adventní kalendář. Jo, tenkrát to bylo milé (80.-90. léta), člověk se nebál. Synovi do první školky přišli regulérní Krampusáci, jako byla to soukromá od dvou let (mám někde snad i na blogu) :p

Byli jsme vzdy doma, prisel cert, vetsinou prevlecena mama :D jednou jsme se pred nim s brachou schovali a cert si chtel odnest tatinka, tak jsme vyskocili z ukrytu a sli zachranovat :D dostali jsme vetsinou pytlicek s pernikem, pomeranc, mandarinka a par sladkosti. Na nejake hromadne akci jsme byli snad jen jednou. Jo a jednou delal u babicky mikulase a certa strejda s kamaradem a my starsi se sezrenkou jsme z toho meli srandu, protoze jsme mikulase poznali podle ponozek ;D
Kdyz jsme byli vetsi uz mama certa nedelala, ale stejne az do dospelosti na nas cekaly vzdy za dvermi nebo oknem balicky od mikulase 🙂

Přišel Mikuláš, čert a anděl. používali kadidlo ze kostela, smradu bylo v chodbě hodně. říkali jsme s bráchou básničky, někdy jsem i zpívala. co jsme dostali? jižní ovoce, čokolády, oplatky........... když jsme byli hodně malí, tak omalovánky nebo malou knížku. vzpomínám na to ráda, jsem ráda, že tato tradice zůstává i ted.

Chodil k nam Mikulas, cert s andel, museli jsme rict basnicku a jestli jsme byli cely rok hodny a budeme i dal.. A pak za oknem jsme meli nadilku..

Na Mikuláše mám krásné vzpomínky. Rodiče zvali Mikuláše s andělem a čertem k nám domů. Se sourozenci jsme museli přiznat, jestli jsme zlobili a pak odpřednášet básničku. Pak nás rodiče nechávali v napětí a asi hodinku potom co Mikuláš odešli nám dávali tajně za okno mikulášskou nadílku, která byla vždy bohatá (hlavně na sladkosti a čokoládové advenní kalendáře 🙂 )

Mikuláš s čertem a andělem chodili k nám domů. Neměla jsem to ráda. Ne že bych se bála, ale byla (a pořád jsem) stydlivý introvert a stát tam před nimi a přednášet básničku pro mě byl velký stres.
Dostávali jsme adventní kalendář, sladkosti, ovoce, oříšky.

Celé dětství vždy na mikuláše jsme vyhlíželi z okna a sledovali jsme spoustu čertů, mikulášů i andělů. Vždy přišla i nejméně jedna skupinka k nám domů. Řekli jsme básničku či zazpívali písničku a dostali potom obrovský balíček sladkostí. Milovali jsme to, pak jsme ty všechny sladkosti se sourozenci vyskládali na podlahu a sledovali, co vše tam máme. Na balíčcích se nikdy nešetřilo, takže radost to byla vždy obrovská a mám rozhodně na co vzpomínat. V balíčcích bylo vždy i ovoce, ale největší radost nám přece jenom udělala ta hromada sladkostí 🙂

Já mám ten den narozeniny a vždycky jsme po setmění koukali z okna na zasněženou ulici, jak tam tyhle "kouzelné stvoření" chodí a já jsem si myslela, že to je kvůli mně - že mám ty narozeniny.

Tak já si ze všeho nejvíc pamatuju, jak brečel soused přes ulici, který byl děsně zlobivý dítě. A jakmile on začal řvát, věděly jsme se ségrou, že jsou čerti za chvíli u nás. Já se trochu i bála a přitom nevím proč, jsem byla hodný dítě ;) :D No, a potom si pamatuju, že když jsme povyrostly, tak jsme za čerty chodili s kamarády venku. To byla prima zábava. Čerti vždycky šli a najednou se otočili a "vystartovali" na všechny děti, které za nimi šly. A ty se rozutíkaly :D

Dceři je 5 let a zatím nic v plánu nemáme, kam na Mikuláše. Chtěla jsem jít na jednu akci, kde bude čert, mikuláš a anděl, ale dcera mi řekla, že tam nechce jít. Takže zatím nic určitého nemáme. Jde tedy na celý den do školky a poté ji navečer budu vyzvedávat. Buď půjdeme na tu akci, nebo to udělám tak, že příjdeme domů a mikuláš s čertem a andělem, že tam už byli a něco tam pro ní nechali (adventní kalendář s kosmetikou pro malé + žvýkačky), sladkosti ne, neboť dostane od babičky a dědy.
Jinak já když byla malá, tak to u nás vypadalo tak, že čert s mikulášem a andělem přišly k nám domů. Museli jsme s bratrem říct básničku a slíbit, že budeme hodní. Dostali jsme balíček s ovocem a sladkostmi. Čert byl opravdu "ošklivý" a doteď vím, že jsem se ho hrozně bála.

U nás jsme se vždy celé odpoledne nedočkavě střídaly u okna. Milovala jsem ten strach spolu s těšením. Jen byl z dálky slyšet řetěz, stály jsme u dveří a rozklepané kulisy oči 😀 Po odchodu několikerých čertů jsme prohlížely balíčky a bylo to takové sváteční 😍

Mikuláš nikdy nepatřil mezi mé oblíbené dny, protože když jsem byla malá, utekl nám v tento den v lese pes a bohužel se už nevrátil, spadl na něj při těžbě strom. Ale jinak jsme vždy s partou chodili ven, kde jsme běhali za čerty, kteří nás nahaneli a bylo to celkově moc fajn. Dnes tolik skupin určitě venku nechodí a mrzí mě, že dnešní děti o tohle přijdou.

Vzpomínky jsou různé🙂 určitě příjemné v tom, že uz byla atmosféra Vanoc ve vzduchu. Všude ovoce a po procházce teplé kakao🙂 ale i strach, že určitě tu básničku pred Mikulášem zapomenu. Dopadlo to naštěstí vždycky dobře, a tak jsme vzdy dostali ovoce, ledovou čokoládu, buraky..a trosku brambor..protože jsme meli kamna, bylo i uhlí🙂

Většinou nás rodiče vzali na nějaký Mikulášský bál. domů k nám čerti nechodili, vždy jen nechali velkou tašku na balkóně se sladkostma a ovocem. se ségrou jsme pak vždy sladkosti vyměňovaly 🙂

Jo ještě bych ráda dodala, že čertů jsem se nebála. Mikuláš mě ale s tim jeho umělým nosem děsil 😀

My většinou slavili Mikuláše dvakrát 🙂 a to v den kdy Mikuláš obchazel vesnici a na mikulasske... Kdyz prisel s certy k nam museli jsme rikat basnicku, jeste dnes si pamatuju jak nechavali otisk kopyta(podkvova od kone) ve snehu 🙂 no a na mikulasske, sice jsem byla mala, ale taky si to pamatuju jak dneska, kdy prisel strasne strasidelny cert a ja brecela a nesla utisit az si cert musel sundat masku abych se nebala a on to byl muj tatka 😁

My jsem se ségrou netrpělivě čekaly u okna na příchod Mikuláše a čerta a také si pamatuju, že když byla ségra hodně malá a bála se, že naši čerty nezvali a nechali balíček prostě za dveřma a nějakou povídačkou🙂 dostávali jsme samozřejmě adventní kalendáře a figurky mikulášů a ty obří perníky s čertem🙂

U nás byl Mikuláš mé oblíbené období. Den před mám narozeniny. Chodili jsme do města do pekla a do nebe - peklo bylo v důlních šachtách a nebe nahoře ve stodole. Byli tam perfektní čerti, Mikuláš i andělé. Mám ty nejkrásnější vzpomínky.

U nás doma jsme se na mikuláše strašně těšili 😊. Když se setmělo, tak jsme se střídali u okna jste už jsou i k nám!! Strašně jsme se těšili a když jsme je viděli tak naopak! Já byla nervózní, že za chvilku už tu budou a budu muset říkat básničku. Vždy jsem to ze sebe dostala takovou rychlostí 😂. Mladšího brášku vždy poškádlili čerti, jelikož to byl lump. Nakonec jsme dostali plné balíčky a byli jsme šťastní ❤👹

U nás v paneláku bylo více podobně starých dětí. Dva tatínkové se proto vždycky oblékli za čerta a Mikuláše a obešli celý vchod. My se ségrou jsme podle bot poznávali, kdo se pod převlekem skrývá 🙂 v balíčku nikdy nechyběly čokolády a ovoce a samozřejmě i pozdrav od čerta v podobě uhlí 🙂

Na Mikuláše mám krásné vzpomínky 😊 trávili jsme ho společně se sestrou a mamkou a tátou, chodili k nám i babička s dědou. V podvečer k nám přišel Mikuláš, čert a anděl - my řekli básničku, dostaly jsme kokina a v pokoji na nás na okně čekala ještě nadílka od našich. Nikdy nechyběl adventní kalendář, kokina a ovoce - hlavně síťka mandarinek, tu jsem snědla hned 'na posezení'. A strašně sme se ségrou těšily, že mužem vyloupnout z kalendáře 5 čokolád 😂

U nás chodíval Mikuláš s čertem a andělem k babičce a dědovi, kde jsme se sešli celá rodina i se sestřenicemi a bratrancem. Bývalo to moc fajn a hlavně babička a děda bývali hodně štědří, pamatuji si, že nám jednou Mikuláš donesl dokonce boby! Doma jsme se sestrou dostávaly balíčky za okno, a i na ty jsem se vždy moc těšila - našla jsem tam ovoce, oříšky, čokoládové adventní kalendáře a nějaké sladkosti, které mamka domů normálně nekupovala, byly nám vzácné. Teď je těžší dát dětem k Mikuláši něco, co je jim vzácné.

U nás chodili Mikuláš s andělem a celou družinou čertu (fakt strašidelných) po dědine. Kdo chtěl, mohl si je pozvat domu. U nás nikdy nebyly (nijak mi to ani nevadilo 😊) a dívali jsme se na ně pokaždé z okna. Oni nás samozřejmě viděli, tak čerti hrozili. Potom přišla babička a dala nám čokoládovy adventní kalendář a ovoce/pernik/čokoládu. Bylo to super, protože jsme mohli naráz sníst 6 okynek 😄.

K nám Mikuláš s čertem fyzicky nechodil, jen jsme pokaždé na jiném místě doma měli schované balíčky sladkostí. Museli jsme si je ale najít 😉

My měli vždycky mikulášský balíček za oknem, nikdy k nám Mikuláš a čerti nedorazili, naši by je ani nepustili, ségra měla hroznou hrůzu z čertů a to jí vydrželo snad až do dneška, kdy už má přes 30. I tak nevadilo a tuto tradici mám ráda.

Balíčky jsme vždy měli za oknem. Mikuláš k nám domů přišel jen jednou. Vlastně ani nevím proč 😊 Dostávali jsme mňaminky, ovoce, hračku nebo oblečení

Já vždy stuhla a vykoktala nějakou básničku, pak za to dostala balíček, kalendář, čokoládového Mikuláše, perník 😊....

K nám čerti, anděl a Mikuláš chodili každý rok.. pamatuji si, jak jsme s bráchou po setmění čekali a vyhlíželi nervózní. Kdy u přišli, řekli jsme hezky básničku, dostali sladkosti. Potom jsme si vždycky tašku vysypali a kochali se dobrotama.

Tento svátek mam moc ráda a dodrzuji ho i ted se svymi detmi. Kazdy rok k nam zvonil cert, andel a mikulas.Drive to bylo o necem jinem z okna jsem videla skupinky prevlecenych deti nebo dospelaku(coz jsem jako dite netusila) a rikala si ktera skupinka zavítá k nám 😊 V dnesni dobe se Mikulas musi slozite objednavat a celkem i draze platit jen za vystup, balicky jim pro deti chystam ja.Je to celkem smutne, ze se tento zvyk pomalu, ale jistě vytrácí 😥 Dětem chystám balicky v noci a rano si je vzdy s radostí rozbaluji.To delavala i moje mamka pro mě a sesteu. 😊Co jsme se odstehovali z vetsiho mesta na vesnici, tak Mikulas uz k nam tak daleko bohužel nejezdi...

Já nikdy nezapomenu, jak k nám přijela naše babička v masce čerta a dělala nám nadílku. Věděli jsme, že je to ona, ale stejně jsem se jí trochu báli 😂😊

Tento svátek jsme slavili, když jsme byli malí. Chodili k nám domů sousedi v převlecích :D Vím, že jsem se čerta vždycky bála a nedostala ze sebe žádnou básničku jen slzy, ale i tak jsme dostali vždy nadílku ve které byli arašídy, mandarinky, perníčky pak perníky a samozřejmě vánoční kalendář. S holkama taky budeme slavit, akorát bez čerta zatím (bude stát za dveřmi)

Zdravíííííííííímmmmmm tak u nás byl Mikuláš na vesnici skvělej. A rovnou jsme dostávali balíčky tři + jeden od babičky.Vzpomínám jak tatin dělal u lesů a tam jsme od nich dostávali teda obr balíčky a vánoční kolekce.A doma nám vždy dávala maminka za okno balíček se sladkostmi a ovocem.Měli jsme ty dvoj okna na kličku bylo to super a třetí balíček byl ve školce.No hned jsem se vrátila tak o pár let ta vůně mandarinek se zapomenout nedáááááááááá

zatím Mikuláše neslavíme :D :D máme ještě miminko

KONEC SOUTĚŽE 🌹😍 Vyhlášení bude do pár dní, bude probíhat fyzicky losováním, tak prosím o chvíli strpení :-* Všem moc a moc děkuju za krásné příspěvky!!

@tery28 bohužel nemůžu uznat do soutěže, ptala jsem se, jak se Mikuláš slavil ve vašem dětství :/ I tak ale děkuji za příspěvek, snad příště! 🍀

@vanea nooo :D díky :D