Naše pokračování, člověk si myslí, že ten boj si už vybojoval, když vidí ty dvě čárky na testu. 

Jak jen se člověk mýlí. Těmi dvěmi čárkami boj teprve začíná. 

V úterý odpoledne 11.12. jsem zjistila, že jsem pravděpodobně těhotná, volala jsem okamžitě své obvodní doktorce, jelikož jsem den předtím dostala antibiotika na zánět na plicích, doporučila mi vysadit antibiotika, pít jen čaj a hlavně ležet. 

Přítel Patrik byl v tu dobu v práci, nechtěla jsem mu to říct přes telefon, tak jsem netrpělivě čekala doma a uvažovala jak mu to říct. Zavolala jsem mamce, měla neskutečnou radost. Objednala jsem se na gyndu, termín 28.12.

Už jsme měli nazdobený stromeček,tak jsem to vymyslela tak, že těhotenský test a kryt na telefon, který jsem měla už pár měsíců koupený, tak zabalím jako vánoční dárek. 

Patrik přišel domů a samozřejmě jako typický chlap si ničeho nevšimnul 😀

Přečetla jsem už spousty článků tady na koníkovi a došla jsem k závěru, že občasné vypsání nějakého příběhu může pomoct k duševní pohodě, proto bych se s vámi chtěla podělit o mou cestu k těhotenství.

Koncem prázdnin budeme s manželem slavit 5 let od našeho seznámení a jen za pár dní 1. rok od svatby, zároveň se nám koncem prázdnin narodí syn, takže nás tento podzim čeká pár celkem důležitých milníků.

Ale od začátku, s manželem jsme se seznámili na internetové seznamce, při prvním rande nás dělilo 60 km a manžel nelitoval benzínu a snažil se za mnou jezdit co nejčastěji, případně já k němu, ale brzo nám to přestalo stačit, takže sestěhování bylo na spadnutí. Věděla jsem celkem brzo, že manžel je TEN, který se jednou stane otcem mých dětí, a jelikož jsem z velké rodiny, mám silné rodinné vazby, po dětech jsem vždy toužila. Takže ani debata o vysazení antikoncepce na sebe nenechala dlouho čekat a v tu dobu jsme sice o svatbě nemluvili, já jsem ji dokonce ani nepovažovala za nutnou, domluvili jsme se, že když otěhotním, vezmeme se.

Sestěhovali jsme se, já si hledala práci, musela jsem obměnit lékaře, protože jezdit z Brna do Třebíče kvůli lékařům se mi nechtělo, a vysadila jsem antikoncepci. Nedělala jsem si s tím hlavu, věděla jsem, že chvíli trvá než se tělo po anti vzpamatuje, přesto mi to nedalo a trochu jsem se bála vzhledem k nepravidelnému a nikdy neupravenému menstruačnímu cyklu. Ale věděla jsem, že to prostě potrvá. No a tady to začalo...první menstruaci po vysazení jsem dostala až skoro po třech měsících a prakticky se nedalo počítat s nějakým cyklem. Dala jsem si další tři měsíce, během kterých byla jedna menstruace a poté jsem navštívila gynekoložku. Ta po vyšetření řekla, že nevidí nic co by bylo v nepořádku, že je ještě brzy něco řešit, doporučila kapky gynex, inofolic kyselinu listovou, případně nějaké bylinky a my doma prostě pokračovali. Jezdili jsme na výlety, chodili na akce a čím víc nám utíkal čas, tím víc na nás hlavně příbuzenstvo začalo tlačit, kdy že si pořídíme tu rodinu.

Za další rok marných snah, nulového menstruačního cyklu, neschopnosti dobrat se vůbec plodných dní, jsem začala o sobě pochybovat. Věděla jsem, že problém mám já, vyčítala jsem si, že nejsem schopná počít, už mi to prostě začalo lézt na mozek :D Záchvaty pláče tišil manžel (tehdy tedy ještě jen jako přítel), nespočítám kolikrát jsem mu skončila na klíně v objetí nebo kolikrát měl umazané triko od řasenky. Další věc, která mě trápila, že jsem nechala všechny kamarádky i rodinu v bývalém bydlišti a v současném jsem byla prakticky sama, vzhledem ke své velmi introvertní povaze, nenavazuji vztahy lehce, a možnost tohle vše probrat s nějakou kamarádkou mi velmi chyběla. Přišel čas další kontroly na gynekologii a už i paní doktorka uznala, že by mi mohla nechat udělat alespoň hormonální profil a dle toho se rozhodnout jak budeme postupovat dál. Tady už končila legrace, protože mám syndrom bílého pláště a každého nového lékaře strašně špatně snáším, k tomu připočítejme přímo panický strach z injekčních jehel a injekcí všeoběcně. Ale zatnula jsem zuby, nechala jsem si odebrat pár zkumavek krve a čekala na výsledky. Verdikt zněl: zvýšená hladina prolaktinu, objednejte se na endokrinologii a výsledky nám doneste, domluvíme se na dalším postupu. Absolvovala jsem prohlídku na endokrinologii + další krevní testy, ty ale dopadly všechny v normě, ani po pečlivé prohlídce paní doktorka neshledala nic neobvyklého a poslala mě zpátky na gyndu s tím, že není potřeba mě trápit ještě docházením na endokrinologii.

V té době moje doktorka na gyndě odešla na mateřskou a k mému štěstí ji zastupovala jiná, která pracuje na CAR. Nejdřív znovu potvrdila, že u běžné prohlídky nenachází nic neobyvklého a že mě pošle už přímo na CAR na další podrobnější krevní testy, na test průchodnosti vejcovodů a partnera na spermiogram. Tady jsem se bála, že tam nebude chtít jít nebo mi třeba začne ty problémy vyčítat, ale naopak vzal papír, hned se objednal a šel. Mě samotnou to hodně trápilo, vyčítala jsem si, že nejsem žena, že jsem určitě v minulosti udělala něco, co ty problémy zapříčilo a aby moje nervy neměly klid, v práci začala těhotnět jedna kolegyně za druhou. Sotva jedna odešla na mateřskou, pár týdnu na to přišla další, že je v tom. A já pořád nic, s cyklem, který nefungoval a nulovou ovulací. Absolvovala jsem vyšetření na CAR, výsledky se tvářily dobře, zásoba vajíček veliká (aby ne, když jsem neovulovala a nemělo co dozrávat), průchodnost vyšla ne úplně průkazně, a partner měl tolik životaschopných spermií, že by mohl podarovat spoustu dalších žen. A tak jsem si dala další pauzu od lékařů s tím, že se zkusím hodit do pohody a třeba se to pohne, ostatně tuhle radu jsem slýchala od všech a pořád ,,musíš se uklidnit, ty to moc prožíváš, nesmíš na to myslet, dělej víc koníčků" a tak dále a dále.

Milé maminky, pokud jste si už někdy položily otázku, jak u dětí efektivně vyřešit přechod z klasických lahviček na hrníčky, či si lámaly hlavu nad představou polité kuchyně a potopy v obýváku, určitě vás i vaše nejmenší potěší naše nové testování.

A nebudou v něm chybět ani oblíbené dudlíky, které svým tvarem i roztomilým vzhledem vykouzlí úsměv na tváři. Společně vyzkoušíme hned dva výrobky oblíbené značky NUK!

Co testujeme

Jak už možná úvod napovídá, tentokrát budeme testovat učící hrnečky a silikonové dudlíky značky NUK. Zdravý a spokojený vývoj je velmi důležitý, proto byly oba tyto výrobky vyvíjeny s největší pečlivostí a s láskou k dětem. 

V balíčku, který bude odeslán k testování, bude k dispozici hrneček NUK Magic Cup 230 ml, který je vhodný pro děti od 8 měsíců a silikonový dudlík NUK Space pro děti od 6 do 18 měsíců.

Učící hrníček NUK Magic Cup je skvělým pomocníkem pro vaše nejmenší, kteří jsou připraveni naučit se jednomu z nejdůležitějších kroků ve svém vývoji – samostatnému pití. Magic Cup je díky systému 360° možno využívat ze všech stran. Kouzelným rozdílem oproti klasickým hrnečkům je ovšem to, že je zabezpečen proti vylití.  Silikonový disk utěsňuje nástavec zevnitř a tenký okraj se otevře pouze při sání. 

Fajn cestu do porodnice jsme zvládli, je 22 hodin, plodovka odtekla, stahy po 5 minutách a ani to moc nebolí…jsem dítě štěstěny a porod máme snad za chvíli za sebou. Na monitoru vylézají křivky, takže to kontrakce opravdu jsou. Tak kde je ten doktor, aby mi řekl, na kolik centimetrů jsem dole otevřená? Jsem ráda, že má službu doktor – chlap, hlavně z toho důvodu, že jsou takový šetrnější při vyšetřování. „Dobrý večer, vylezte si na křeslo a podíváme, jak je to dole připravené na porod.“ Aha…chlapi jsou šetrnější při vyšetřování?! No tak k tomuhle panu doktorovi se to asi zřejmě ještě nedoneslo. Auuu nejen že se mi kloubky prstů totálně opřel o stydkou kost, ale navíc se tam vrtá, jako by se chystal nadívat krůtu. „Tak maminko, na porod si budeme muset ještě počkat. Kontrakce máte zatím velmi slabé, a navíc to dole není vůbec připravené na porod a spíše je to vše zatuhlé. Sestřičko odveďte paní na sál.“

„Máme zatím volné všechny tři sály, takže si můžete vybrat. Tady si lehnete vy a tatínek může být tady na křesle vedle vás. Odpočívejte, ať máte zítra dost sil na porod. Budu vás chodit pravidelně kontrolovat a vždycky vás připojím na monitor, abychom viděli, jak se zesilují a zrychlují kontrakce a jak se daří miminku.“ Počkat, počkat. Říkala: ať máte ZÍTRA dost sil na porod? No tak snad to budeme mít v brzkých ranních hodinách za sebou. Super máme tu vanu. Doufala jsem, že si budu moct zkusit pohovět před porodem ve vaně. Ty jo to porodní křeslo je fakt obrovský. Jsem zvědavá, za jak dlouho napadne taťku na něj lézt a předvádět scénu z Přátel….přesně 12 vteřin po odchodu sestry ze sálu.

Hodiny ubíhají, taťka chrápe na křesle, kontrakce trochu zesílily, miminko má na monitoru dobré ozvy, ale moc se nehýbe. „Zkusíme ho trochu probudit.“ A už mi sestra vrtí s břichem. Asi taky spí. Jsou dvě hodiny ráno a kontrakce už začínají být docela nepříjemné. „Můžete si zkusit dát teplou sprchu, většinou to uspíší porod a kontrakce tolik nebolí.“ Fajn, sprcha je dobrý nápad. Opravdu, kontrakce tolik nebolí. Aha ony tolik nebolí, protože ustávají. „Je pět hodin, pan doktor by Vás chtěl vyšetřit, tak pojďte se mnou.“ Bože, prosím, ať už má službu jiný doktor než ten, který mě přijímal. Hm smůla, takže si dáme nadívanou krůtu podruhé s porcí kontrakcí navíc. „Stále nejste dostatečně otevřená, a navíc Vám ustávají kontrakce. Dám Vám čípek na uspíšení porodu.“ Fajn čípek na uspíšení, sem s ním. Počkat! Čípek se přeci vždycky někam strká. A sakra! Takže extra nadívaná krůta potřetí. „Mám špatnou zprávu. Ten čípek se mi tam nepodařilo umístit, a navíc se mi už rozmočil. Musím, tam zavést nový.“ Takže extra nadívaná krůta počtvrté. Nemám tě ráda, doktore!

Je asi šest hodin a už to frčí. Jestli sis do teď myslela, že cítíš kontrakce, tak ses hodně pletla. „Jestli chcete můžete si vlézt do vany.“ Jo, jo, jo! Teplá vana sem s ní. Je ti úplně jedno, jak vypadáš a kroutíš se ve vaně jako had. Chvíli na čtyřech, chvíli v tureckém sedu, zase na čtyři, zase turek. Taťka nestíhá sledovat, ale statečně pomáhá sprchovat břicho a záda. Bolí to jako čert, ale oproti ležení na posteli je to mnohem lepší. „Tak maminko, potřebujeme, abyste na chvíli vylezla z vany a dáme si 20 minut monitor.“ Jasný, 20 minut to dáme. V pohodě. Ne-ko-neč-ných 20 minut! Trpíš, hekáš a funíš jako zvíře! „Výborně, maminko, kontrakce se nám krásně rozběhly. Teď dáme klystýr a pak si zkusíte vylézt na křeslo.“ No tak to jsem zvědavá, kdy mi chtějí dát klystýr, když mám kontrakce snad ani ne po minutě. „Nevím proč, ale pan doktor ten klystýr pořád oddaloval.“ Já toho šmejda už vážně nesnáším! Dobrý klystýr se nám nějak povedl. Teď se dostat na záchod. Záchod, který je až na druhé straně místnosti! 5 metrů se občas jeví jako fakt nepřekonatelná vzdálenost. Běž a nepusť to! Běž a a a a …kontrakce… nepusť to! Dobrý, vydržela jsi zdárně až do cíle. Tak a teď se dostat zpátky. Taťka je úžasný, pomohl ti zpátky k lůžku, ale ležet už nechceš. Stojíš opřená a vlníš se v bocích. „Ááá maminka, už nám lyžuje. Jestli už vás to nutí k tlačení, tak klidně tlačte.“ „Můžu tlačit? Ale vždyť stojím, co když ze mě ten prcek vypadne na zem?“ „Nebojte a pojďte si vylézt na křeslo.“ „Jak proboha?“ Sápeš se nahoru, jako bys lezla minimálně na Mount Everest. „No vidíte, že to jde. No ale vy jste se nám v té vaně krásně otevřela, tak to to budete mít za chvilku za sebou.“ Super zpráva, je už totiž skoro 10 dopoledne.

A jak dlouho jsi čekala ty na tu nádhernou větu: „Jste dostatečně otevřená. Porod máte za chvíli za sebou.“? Byla to rychlovka, nebo sis taky dala několika hodinový maraton?