Pro velký zájem jsem se odhodlala sepsat recept na kvašáky, jak je mám ráda já. Myslím ale, že každý milovník této kvašené pochoutky si musí tak nějak postupně přijít na ten svůj ideální recept sám.

Potřebujeme:

okurky

česnek (já používám sušené plátky, ale poslouží i dva stroužky česneku)

kus chleba anebo rohlíku

kopr celý i s květem

"Po prvním porodu jsem je měla taky. Nezabíralo vůbec nic, úprava stravy, vláknina, hodně tekutin, dubová kůra... Nakonec jsem ze zoufalství, protože už jsem u každé stolice brečela bolestí, jsem vyzkoušela na radu sestřičky v ordinaci projímavou čajovou směs, jeden hrnek čaje denně, a to mi pomohlo hemoroidy zlepšit tak, že se to dalo přežít. A konec s mým trápením přišel až v okamžiku, kdy jsem přestala kojit." Hemoroidy jsou citlivá téma. Stydíme se o nich mluvit, přesto některé z nás velmi trápí. Naučte se s nimi bojovat!

Slovo hemoroid pochází z řečtiny a označuje se jako krvácení, příp. krvácející žíly. Jsou to křečové žíly, které se vyskytují v oblasti konečníku, konkrétně v řitním kanálu. Vyskytují se i u zdravého člověka a samy o sobě žádné potíže nezpůsobují. Problémy a velká bolest ovšem nastane, pokud se polštářky zanítí, zvětší, dojde v nich ke sražení krve nebo vyhřeznou z konečníku ven. Potom bohužel nastává peklo, protože řitní otvor svědí a krvácí.

Proč jsou v těhotenství časté?

Hemoroidy se poměrně často objevují na konci těhotenství nebo až po porodu. Důvodem jejich vzniku je zácpa a tlačení při stolici, ale také zvětšený objem krve v těle a útlak žil v pánvi na zvětšující se dělohu. Hemoroidy může vyvolat nebo zhoršit například aktivní tlačení u vaginálního porodu, zvýšený nitrobřišní tlak, který vzniká při větší fyzické námaze nebo silném kašli, a tlak na oblast konečníku (třeba při zácpě, kdy více tlačíme). Hemoroidů se po porodu sice nezbavíte hned, ale většinou problémy ustoupí v období šestinedělí. Jen výjimečně je potřeba podstoupit drobnou operaci.

"Trpěla jsem v těhotenství, měla jsem trombosované hemoroidy, takže jsem chodila na propíchnutí. Na ty ostatní, co trombosované nebyly, jsem dělala heřmánkové výluhy, mazala dubovou kůrou, ale spíš to chtělo čas. Já trpěla šílenou zácpou a tak vždy vylezly. Porod sám o sobě byl katastrofa - teď po těhu a šestinedělí je vše už v pořádku."

Jak se hemoroidy projevují?

Protože náš pobyt tu byl především v zimních a jarních měsících neužili jsme si tolik klasické koupání v moři ( ještě bylo chladné). Navíc podle místních jsem se tefili do opravdu chladného roku a takovou zimu tu dlouho neměli- hory měly zasněžené čepičky. Počasí se pak povětšinou drželo kolem krásných 20-25° na výlety ideální.

Castell d’Alaró  : několik základních údajů ... , městečko Alaró leží v podhůří Serra de Tramuntana a samotný kopec ční 822m nad mořem, zbytky hradu jsou datovány do 9 st.n.l. , Hrad Castell d'Alaró je jedním ze tří opevněných hradů na Mallorce.

https://www.google.cz/maps/place/Castell+d'Alar%C3%B3/

Od vesnice vede k hradu nejprve silnice - kam se vejde taktak jedno auto ( je nutné hledat místa kde se mohou dvě auta dobře minout). Potkali jsme turisty, kteří se pěšky vydali už z vesnice, ale autem je možné vyjet až k restauraci Es Verger - ( na první složené fotografii je to v pravé- dolní fotografii - malá světlá tečka v lese ...) my nevyjeli ani tam - nechali jsme auto dole na úpatí kopce a dále se vydali pěšky.

Šipka ukazuje kde je náš cíl ( v té chvíli jsme netušili, že to je až tam nahoře, ale mysleli jsme si, že zřícenina je o něco níže v lese). Takže jsme s nadšením vyrazili. 

Několik desítek metrů pod úrovní restaurace se cesta dělí - je možné pokačovat po " silničce" a následně pohodlnější cestou po hřebenu ( což jsme zjistili až po našem výletě) a nebo si vybrat jen cestičku, která šplhá přímo po kopci lesem vzhůru. Cesta by měla trvat cca 40minut - nám s dětmi zabala delší čas - výšlap nám trval něco přes hodinu.

"Možná mi to tak jen připadá, ale někdy mám pocit, že jsou kolem samé dokonalé děti.  A že vlastně i rodiče často nevědomky (nebo vědomky) děti přetahují. Tak mě napadlo zeptat se vás, jak to vidíte. Zdá se mi, že dnes se dítě musí do dvou let zbavit plín, do třech let krásně mluvit, v první třídě se učí to, co my kdysi ve třetí. A jakmile je jen někde malá odchylka, už se letí do psychopedagogické poradny, k logopedovi, na neurologii atd. Na druhou stranu přibývá depresí u dětí, jsou neurotičtější, víc stresované, agresivnější. A jakoby míň v pohodě. Jak to vidíte vy?"

Také si každý rok na začátku září přísaháte, že budete mnohem vstřícnější, klidnější, a to i přesto, že na vás bude dítě nechápavě koukat, i když jste mu už látku vysvětlovali aspoň třikrát. Že nebudete nadávat, až nedokážete rozluštit jeho písmo, se kterým by měl problém i grafolog. A nakonec to dopadne zase tak, jako vždy. Učit se s dítětem se totiž musíte naučit. Musíte umět řešit problémy, které se při dělání domácích úkolů mohou objevit.  

Domácí úkoly bývají pro děti často spíš za trest a pro rodiče zkouškou nervů. S trochou trpělivosti a změnou přístupu se ovšem dá vyvarovat každodennímu stresu i hádkám. Děti by měly být motivované k tomu, aby se o přípravu do školy aktivně zajímaly, naučily se plánovat a organizovat si svůj čas i práci. Až příliš často slyšíme ze všech stran vyprávění o tom, jak rodiče s dětmi tráví večer co večer dohadováním se nad domácími úkoly.

Kdy je vhodný čas na domácí úkoly?

„Hned po příchodu domů uděláme úkoly - podle toho co mají zadané, maximálně 15 minut (to když mají čtení i psaní, ale většinou mají úkol jen jeden - čtení, nebo psaní, nebo počítání - a to pak zvládáme za 5 - 10 minut), pak asi 5 až 10 minut procvičujeme formou hry angličtinu. Nakonec spolu nachystáme aktovku na příští den, ořezat tužky a pastelky, doplnit nová písmenka do složky apod. Celkově trvá kompletní příprava do školy maximálně půl hodiny.

Někdy (hlavně o víkendech) syn sám přijde s tím, že chce předepsat něco tiskacím písmem a pak to přepisuje psacím, nebo chce napsat nějaké příklady k vypočítání, nebo zkouší slabikovat v pohádkových knížkách, to vydrží tak půl hodinky až hodinku, ale to je jeho vlastní iniciativa a bere to jako zábavu.“

Nikdy jsem nebyla typ, který by se vyloženě zajímal o kosmetiku. Líčila jsem se vždy decentně (až na fialové stíny a modrou řasenku v pubertě 🙂), krémy jsem používala podle toho, jaký jsem zrovna od někoho dostala. Sprchové gely jsem si zásadně vybírala podle vůně a zubní pastu podle obalu 🙂. Milovala jsem obaly a hodně dala na jejich vizuální stránku. Nezajímalo mě, co je na nich napsané, ale jak vypadají. Líbily se mi třpytivé, nezvyklé tvary.

Co se týče pracovního života, tak jsem se realizovala jako logopedka v mateřské škole. Pracovala jsem v ní pět let a práce mě bavila. Dělalo mi radost pozorovat, jak se nemluvící děti rozmlouvají a jak je jim lépe rozumět. Předpokládala jsem, že je to práce na celý život, přestože jsem toužila být sama svým pánem.

O kosmetiku a její složení jsme se společně s manželem začali zajímat v době, kdy jsme plánovali početí dítěte. Chtěli jsme si tělo pročistit a tak jsme oba dva podstoupili půlroční detox. Na začátku jsme vyházeli (rozuměj, darovali) všechno, co jsme už doma nechtěli – veškerou kosmetiku, pšeničné výrobky, výrobky obsahující cukr, škodlivá éčka a podobné laskominy. Koupili jsme si kus přírodního tuhého mýdla z malé mýdlárny a přírodní šampón, pastu jsme si míchali sami a začali jsme se mazat pouze oleji. Jasně že jsme si nemysleli, že tím půlrokem smázneme ty dlouhé roky našeho neuváženého žití  :D, ale řekli jsme si, kdy jindy, když ne teď. 

Než se syn narodil, byla jsem už v přírodní kosmetice docela odborník. Vždy mi byly sympatické spíše výrobky od malých rodinných firem s osobním přístupem a tak jsem se snažila nakoupit výbavu převážně u nich. Velmi mě ale lákalo vyrobit něco synovi sama, a protože neumím ani pořádně přišít knoflík (beze srandy), padla volba na mazání. To už se ale syn narodil. Byl velmi kontaktní miminko, potřeboval být neustále na prsu. Jedla jsem oběd s polštářem na klíně a synem připojeným k prsu lehce přikrytým utěrkou,abych mi na něj neukápl oběd :D. V tu dobu veškeré moje zažité vzorce stravování vzaly za své, protože jsem byla velmi unavená. Začala jsem jíst hodně cukrů a přemnožila se mi v těle kvasinka. Dobře jsem svou starou známou poznala, protože mi způsobovala problémy dlouhá léta před detoxikací. Bohužel tentokrát si nedošlápla pouze na mě, ale i na syna. Ve třech měsících se mu na těle objevil rozsáhlý kožní nález, který jej velmi svědil. Lékařka jej diagnostikovala jako atopický ekzém a doporučila mi jej promašťovat. Tento způsob léčby zdál se však poněkud nešťastný... Kůže mého dítka se neustále zhoršovala a to obzvlášť po koupání. Začala jsem tedy hledat rady ve na internetua po pár dnech jsem se pustila do výroby své první zinkové masti. Dle příznaků jsem totiž pochopila, že se jednalo o kvasinkovou infekci kůže, kterou bylo naopak třeba vysušovat, protože kvasinka má rád teplo a vlhko. Ač se to zdá neuvěřitelné, mast za tři dny „ekzém“ zcela vyléčila. Už se nikdy nevrátil.

A tak sez logopedky stala mastičkářka 🙂. Od té doby míchám zinkovky v kastrolu, protože podobně sužuje kvasinka a jiní prevíti mnoho dalších dětí (i dospěláků). Nechali jsme ji, stejně jako pět dalších mastí, certifikovat pro děti od narození. Díky zpětným zprávám víme, že je zinkovka výborná i na opary, neštovice, akné, vyrážku od slunce či spálenou pleť po špatně zvolené kosmetice. Mastičkářství mě pohltilo na tolik, že se k logopedii v mateřské škole již nevracím. Jsem ráda, že mohu stále pomáhat dětem a přitom se starat doma o to své.Naše masti a balzámky se rozrostly na „Horákovic jedenáctku“ :D a my tak můžeme potěšit i dámy např. Kávovým, Levandulovým či Makovým balzámem na pleť. Jsme rádi, že si našich mastí všimla i herečka Míša Tomešová, která se každý den maže naším Banánovým balzámem. A protože jsem typická ženská, která pořád něco vymýšlí, certifikujeme nyní dva masážní a koupelové oleje pro děti od narození, trochu se taky vrtám v mýdlech a po nocích zdobím svatební medíky. Všechny naše výrobky si můžete prohlédnout na našem webu a o některé z nich si také můžete zde na Modrém koníkovi od 21. 8. do 3. 9. zasoutěžit ;).

"Mně už došla fantazie a někdy nevím jak je zabavit. Poradíte mi nějakou zajímavou, zábavnou hru pro tříletého a čtyřletého chlapečka na zahradu? Máme houpačku, písek, skluzavku, bublifuk, míče, odrážedla, stan a tunel, ale myslím si, že můj a sestry lumpík by už chtěli "zaměstnat" i jinak. Třeba co s nimi můžeme dělat my dospělí nebo co jim můžeme vytvořit sami nebo i koupit."

Máte-li to štěstí, že máte rodinný domek nebo třeba chatku v zahrádkářské kolonii, je to pro vaši ratolest jednoznačně výhra! Pojďte se dnes společně s námi podívat, jak můžete zahradu uzpůsobit dětem!

Zahrada se pro děti může stát střediskem neutuchající zábavy, dobrodružství a splnění takřka všech dětských snů. Zároveň ale také může způsobit nejeden stres rodičům, pokud v ní jsou nástrahy, díky nimž nemůžete dítě pustit z dohledu. 

Jedlé zahrady

Ať už je vaše ratolest v kojeneckém věku nebo atakuje hranici náctiletých, jedlá zahrada je jednoznačně výhra. Prakticky si pod tímto pojmem můžete představit to, že je plná jedlých plodů. Ale pozor! Pouze pokud jste zahradnicky založena a víte, že vás to bude bavit. S jedlou zahradou je totiž spojena také otázka její pravidelné údržby a nějaký ten čas strávený mezi záhonky. S tím vám samozřejmě mohou děti pomáhat (zde často platí příměr - čím jsou menší, tím víc je to baví). Pokud se rozhodnete pro tuto variantu, tak ať už je to zelenina, ovoce, nebo třeba keře, děti bude nejen bavit, ale i chutnat! 

• Fiskars Inspiration, základní sada Lucy 3 ks, nůžky, lopatka, kypřič, cca 395 Kč.
• Sada zahradního nářadí, 6 ks lopatky, kypřiče, konvička, Small Foot by Legler, cca 373 Kč.
• Zahradní sada dětského nářadí, kolečko, hrabičky, lopata, rukavice, Klein Bosch, cca 478 Kč. 
• Kolečko zahradní dětské, Woody, cca 340 Kč.
• Dětské pracovní rukavice, MIKE, cca 70 Kč. 

Tento článek vyšel s podporou MARK DISTRI spol. s r.o. (distribuční společnost značek sebamed a Baby sebamed)

----------

Nevím jak vy, ale já miluju léto a teplo. Miluju na něm téměř vše – dlouhé teplé večery, dostatek sluníčka, vodní radovánky…

Poslední roky však zažíváme přes léto doslova tropy a přijde mi, že na takovéto teploty nejsme ještě úplně zvyklí. I když – asi bychom si pomalu zvykat měli 🙂          

Když k tomu přičteme ještě zeslabování ozónové vrstvy a neomezené možnosti cestování do ještě tropičtějších destinací, přímo se nabízí zamyšlení nad tím, jak chránit své děti, ale i sebe před nepříznivými účinky slunečního záření.

Asi před měsícem jsem s manželem absolvovala Kurz první pomoci pro maminky a tatínky. Jako zdravotník mám x kurzů první pomoci za sebou, takže jsem neočekávala, že bych se dozvěděla nějaké dechberoucí novinky, ale na druhou stranu jsem až dosud nikdy neabsolvovala žádný zaměřený přímo na miminka a děti. A opravdu můžu říct, že to bylo velmi přínosné a zajímavé. Pokud budete mít příležitost, určitě doporučuji!

„Já teď zkříženou lateralitu poměrně dost řeším u syna prvňáka, vůbec jsem netušila, jaké potíže může ve škole způsobit. Měla jsem štěstí, že jsem loni v červenci natrefila náhodně na šikovnou speciální pedagožku a jen tak jsem si postěžovala, že vlastně netuším, jestli syn první třídu v pohodě zvládne.”

Lateralita je definována jako přednostní užívání jednoho z párových orgánů pohybových či smyslových. Zkřížená lateralita znamená, že má dítě, nebo později dospělý, dominantní pravou ruku - levé oko a nebo naopak levou ruku - pravé oko, což je ještě horší varianta. Dá se to zjistit poměrně jednoduše pomocí testů na určení laterality, které zaberou okolo 30 minut. Dítě vám takto vyšetří například v pedagogicko-psychologické poradně a vyšetření probíhá hravou a nenásilnou formou.

„Syn je sice chytrý a bystrý, ale dost špatně maloval, vůbec ho to nebavilo, takže jsem měla obavy ze psaní. Domluvila jsem si u speciální pedagožky diagnostický test, během kterého zjistila, že má právě zkříženou lateralitu a z ní vyplývající oslabené funkce (např. sluchové vnímání). Upozornila mě také na špatnou hrubou motoriku, která samozřejmě souvisí s tou jemnou. Tak jsme zůstali u ní v péči a dodnes nelituji! Postupně jsme odcvičili cviky na zlepšení stabilizace těla, uvolnění šíje (tím došlo k uvolnění ruky) a teď ještě trénujeme grafomotoriku.

Cvičení není zas tak náročné, ale musíme jej dělat denně, ale když vidím, jak se jeho schopnosti a dovednosti postupně zlepšují, tak rozhodně vytrvám. Škoda jen, že jsme na tuhle "vadu" nepřišli už ve školce, mohli jsme si cvičení odbýt už před školou a nebylo by toho na něj teď tolik. Ale to se nedá nic dělat. Podle odborníků se často vliv téhle dysfunkce projevuje až ve druhé, třetí třídě, kdy se učivo nabaluje, ale i tehdy není pozdě na nápravu. Každopádně vycvičit se dá i mozek dospělého, natož dítěte ve vývinu, jen to chce pevnou vůli a dobrého specialistu. Jinak u nás se to projevilo hned od začátku školy, syn chodil z vyučování příšerně unavený, pořád byl nemocný a o špatných známkách ani nemluvím.”

Souhlasná versus zkřížená lateralita

Je vaše dítě pravák nebo levák? Bohužel ne všechny děti mají takhle jasně vyhraněnou lateralitu, což může do budoucna vést k různým problémům. Nemluvíme teď o nevyhraněné lateralitě jako takové, kdy jsou děti schopné používat obě ruce plnohodnotně, ale o lateralitě zkřížené.

Krásné pondělní ráno!

Jak jsem slibovala, tak se stane :D Aneb, máme tady další soutěž! Tentokrát to bude jednoduché, trošku si zavzpomínáme a vyštracháme fotky, s okamžiky, které nám změnily život;) 

Jak už asi název soutěže vypovídá, půjde o "první fotky" vašich nejmenších (s vámi, nebo i bez vás). Vzpomeňte si, jaké to bylo, když jste je poprvé sevřeli v náručích, když se na vás poprvé podívali, kdy se otočil celý svět vzhůru nohama🙂 Přidejte pár vět o tom, jaká byla jeho/její cesta mezi vás vašima očima, jaké to bylo, když konečně vykoukli ven🙂 Ať už bude fotka z bezpečí domova, nebo bezprostředně z porodnice, to už je jedno. 

Myslím si totiž, že pro spoustu maminek může být takovým tím "pravým uvítáním" nového člena rodiny až příchod domů, ale každá to máme jinak... já vás nechci "nutit" přidávat fotky z porodnice, které můžou být pro někoho příliš intimní, takže to opět nechávám na vás a těším se na příspěvky!:-*

Pravidla soutěže:

1. Přidej soutěžní fotku na svůj blog (tedy "zeď" zde na koníku)

„Já byla vždy pro, manžel vždy proti. Nakonec souhlasil, že půjde, když si myslím, že tam k něčemu bude. Nyní prohlašuje, že si teda prvních 7 hodin připadal jako pako, který jen kouká na to, jak trpím. Další dvě hodiny na sále už to prý bylo lepší, ale nenechali ho na nic sahat. No a vše to vyvážil ten konec, když se malá konečně dostala na svět. Prý by ten pocit nevyměnil za nic na světě. Do té doby si to prý pořád nepřipouštěl, ale když na vlastní oči viděl, jak přišla na svět, všechno mu začalo pomalu docházet.“

V dřívějších dobách byl u nás porod chápán veskrze jako čistě ženská záležitost a muž své dítě viděl po porodu maximálně tak přes okenní tabuli, a to ještě ze vzdálenosti několika metrů. Doba se naštěstí změnila a dnes už je přítomnost muže (většinou tedy tatínka miminka) při porodu naprosto běžnou záležitostí.

Problém ale mnohdy nastává v tom, že muži vlastně neví, co mají u porodu očekávat, neví, jak se chovat, jak své partnerce pomoci, atd. Ukažte tento článek budoucím tatínkům, kteří by byli rádi u narození svého potomka a kromě toho by také byli rádi podporou své rodící ženě. V následujících řádcích tak najdete několik rad a tipů, jak být u porodu co nejvíce užitečný a přitom si odnést neocenitelný životní zážitek, kdy uvidíte první nádech vašeho miminka a začnete psát novou životní kapitolu s názvem “Jsem táta”.

11 praktických rad pro muže, kteří chtějí být u porodu

1. Přečtěte si něco o tom, jak probíhá porod

Ještě před tím, než půjdete k samotnému porodu, nahlédněte do odborné literatury, nebo si alespoň přečtěte pár internetových článků o tom, jak porod vlastně probíhá. Možná že vám to přijde zbytečné, ale věřte, že opravdu není. Většina mužů má o porodu a jeho průběhu mylné či zkreslené představy, čemuž se ani nelze divit, když zohledníme fakt, jak bývá porod ztvárněn například ve filmech či seriálech. Žena dvakrát zařve, vynadá muži, jednou zatlačí a na břiše jí rázem přistane úplně čisté, zhruba měsíční mimčo. Tak takhle, pánové, to bohužel nefunguje. Porod je většinou poměrně zdlouhavá záležitost (především u prvorodiček), které předchází klidně i několik hodin, kdy se z vašeho pohledu neděje v podstatě nic. Samotné vypuzení dítěte je až ono velké finále, ke kterému vše celou dobu spěje. Ale samotným narozením dítěte ještě porod ani nekončí.

Autosedačka, která má spoustu drobných výhod a žádné velké nedostatky. 

Sedačku jsme pořídili tříleté dceři. Dosud se vozila v sedačce 9-18 kg, ale tu bude od září / října potřebovat její mladší brácha. Dcera má 15 kg a 95 cm. Při výběru nové autosedačky jsme řešili problém, že sedačky v kategorii 15-36 byly dceři velké. Jenže další sedačku 9-18 jsme kupovat nechtěli a k sedačkám pro více skupin jsem neměla moc důvěru. Joie Bold mi doporučila paní prodavačka v obchodě s dětským zbožím a i když je pro více kategorií (9-36), vyzkoušeli jsme a bylo rozhodnuto  Především proto, že se dá až do 25 kg poutat 5-ti bodovým pásem. A to i přesto, že je to sedačka relativně nová a moc recenzí na ní není. 

Plusy:

+ poutání pomocí isofixu, 3-bodového pásu a pásu Topteather (bezpečnost nade vše)

+ boční výklopné panely systému Guard Surround SafetyTM, které zvyšují ochranu při bočním nárazu.

+ vložka pro menší děti

Také u dětí se při cestování mohou objevit nejrůznější trávicí potíže, ať už zácpa, bolesti bříška, průjem, tak i pocity na zvracení. Při letním cestování je tedy zvláště u malých dětí potřeba dbát na správná pravidla ve výživě. Díky tomu bude dovolená a cestování pro děti i vás mnohem příjemnější. 

Víte, že pro správné fungování imunitního systému každého člověka je důležité udržovat zdravou střevní mikroflóru? Právě ve střevech se totiž vstřebávají všechny vitamíny a minerály. Dochází v nich také k boji mezi špatnými bakteriemi a těmi, které tělu naopak prospívají (probiotika). Pokud u dětí v bříšku začnou prospěšné bakterie svůj boj prohrávat, jejich organismus bude slábnout a stane se náchylnějším k různým onemocněním.

Co si sbalit s sebou na cesty

Pro pohodlí miminka je vhodné s sebou sbalit zásobu kojenecké výživy, ideálně sušené, nemléčnou rýžovou kaši, přesnídávky i kapsičky s přesnídávkou či sušenky, které lze podat kdykoliv během cesty. Ovocné kapsičky jsou velmi praktické při cestování. Nezaberou příliš místa v batůžku ani kabelce a vejdou se bez problému i do kapsy. Mají znovu uzavíratelný obal. Z důvodů vysokých letních teplot ale otevřené kapsičky neskladujte příliš dlouho a raději je ihned spotřebujte, aby nedošlo ke kontaminaci.

Do výbavy se hodí i dětský černý čaj a balená voda. V lékárně snadno seženete probiotika, antihistaminika proti případné alergii, rehydratační nápoje a léky na kinetózu.

Několik dní před začátkem cesty pohlídejte výživu i pitný režim

Určitě je tady těchto článků hodně, ale i tak jsem se rozhodla se svým příběhem podělit a popřípadě pomoci dalším maminkám co mají stejnou zkušenost a bojí se o tom mluvit.

Vše začalo 6.12.2016. Ten den jsme šla na 2 screening s mojí maminkou, protože manžel ležel v nemocnici a čekal na operaci s krčními mandlemi. Večer se mi život zbořil jak domeček z karet. Na velkém ultrazvuku nebylo něco v pořádku. A začal koloběh vyšetření. Za 2 dny jsem jela do Olomouce na podrobnější vyšetření srdíčka u plodu. Vyšetření mělo trvat cca 20-30 min, já u paní doktorky byla 1,5 hodiny :(. Diagnóza Fallotova tetralogie, ale ještě Vás pošlu k jiné paní doktorce abych to měla potvrzené. Víkend jsem trávila u příbuzných abych na to doma nebyla sama, protože manžel ležel v nemocnici. Po víkendu jsem jela na vyšetření do Brna k paní doktorce Jičínské. Objednaná jsem byla na 9 hodin ráno a domů jsem odjížděla v 17 hodin. Vyšetření u dr. bylo stejné jako v Olomouci - Fallotova tetralogie. A začalo vysvětlování co je špatně a co se bude dělat a jak dlouho apod .. 🙂 Doporučila mi i amniocentézu (odběr plodové vody). Po telefonu s manželem jsme se domluvili, že ji podstoupím abychom věděli zda miminko, které nosím bude mít kromě srdeční vady i něco jiného. Paní dr. mi sdělila, že k srdečním vadám se přidružují i syndromy downův syndrom nebo di georgův syndrom. Amniocentézu jsem podstoupila hned ten den u jiné dr. v rámci budovy. A následoval 3 denní klid na lůžku, kde jsem seděla jenom u PC a četla různé studie, příběhy, články apod o této vadě. Potom jsem na facebooku našla skupinku Srdíčkáři, kde mi teda členové této skupinky vesměs maminky nebo tatínci pomohli nejvíce. Je tam hodně dětiček se stejnou vadou, ale i jinou. Dodali mi tolik energie a pohody, že jsem byla rozhodnuta se s tím zžít. 

Naše diagnoza Fallotova tetralogie: je to kombinace 4 vad najednou:

• stenóza plicnice – zúžení pod plicní chlopní. Krev z pravé komory se do plic dostává přes zúžené místo,  a tím je přetěžována
• defekt komorového septa (VSD) – otvor v přepážce mezi pravou a levou komorou. Krev z obou komor se volně míchá
• dextropozice aorty – nasedá nad defekt komorového septa. To má za následek, že krev z pravé komory může přes VSD proudit i rovnou do aorty, která při zdravém srdci odvádí pouze okysličenou krev do těla. Takto se do ní dostává i krev neokysličená z pravé komory
• hypertrofie pravé komory (PK) – komora je zvětšená.

Výsledky z amniocentézy byly výborné. Vše negativní, ale to čekání bylo nejhorší. Jelikož to byl termín před Vánocemi tak jsme si ty Vánoce ani moc neužili. Po Vánocích došly výsledky a ten kámen co nám spadl ze srdcí musely slyšet snad (s odpuštěním) i mrtví.

Manžel dorazil z nemocnice domů a my probrali vše co mi bylo sděleno u dr. v Brně. Následovaly kontroly každý měsíc jak se miminko vyvíjí a i srdíčko. Na poslední kontrole kde jsem byla ve stavu 2 v 1 jsme se domluvili s paní dr. že rodit budu v Brně, aby měli malého pod kontrolou po poporu, kdyby se náhodou něco zkomplikovalo.Na kontrolu do porodnice jsem měla jet 13.4.2018 na 10 hodinu, ale porod se mi rozjel v noci tak jsme s manželem jeli dřív. Po vyšetření si nás tam nechali a čekali až se porod rozběhne. Dle mých slov byl pro mě porod náročný a těžký. Malému se na svět moc nechtělo i když kontrakce jsem měla od 11 pravidelné co 3 min. Malý se na svět dostal až v 23:25 a to za pomocí 2 porodních asistentek, paní doktorky, která držela službu a i pana primáře.

„Jsem učitelka ve školce a zároveň maminka skoro  5letého kluka. Jako učitelka mám zkušenost, že některé odklady jsou zbytečné a některé naopak by byly potřeba a rodiče se tomu brání. Zbytečný je například ten odklad, kdy si ho rodič prosadí jen kvůli své pohodlnosti - aby se nemusel s dítětem učit a více se mu věnovat.

Například u nás je chlapec, který nemá žádné problémy, logoped, pedagogicko-psychologická poradna i učitelka doporučili nástup do školy, přesto si maminka vyběhala odklad. Chlapec se teď ve školce nudí, nic ho nebaví, navíc mu odešly do školy všichni kamarádi. Takže je to trápení pro něho i učitelku, jen maminka je asi v klidu. Jiný extrém je nevyzrálé dítě, které si chce hlavně hrát, nevydrží u činnosti - kreslení, jemná motorika a podobně a rodič si prosadí školu, že mu to přijde zbytečné. Nebo proto, že je dítě velké a pak by ve školce přečuhovalo. Je potřeba si uvědomit, že problémy se pak s dítětem potáhnou dál.

Můj syn je narozený v březnu, takže by normálně za rok a půl mohl do školy. Přesto budeme uvažovat o odkladu. Syn chodí na logopedii, chybí mu ještě dost na doučení, navíc má poruchy pozornosti a nevydrží u činnosti - u hry ano, ale třeba na logopedii je 30 minut utrpení, po 10 minutách chce odejít a končit. Nebaví ho kreslení, plnění úkolů. A přitom kdybych to měla hodnotit podle toho, co umí, je velice chytrý, počítá, zná všechny barvy včetně odstínů, tvary, podle psycholožky je v hodně věcech napřed, ale právě ta vytrvalost, trpělivost u práce je ve škole často důležitější, než to jestli má nějaké vědomosti. My to ještě neřešíme úplně, ale určitě dáme na doporučení učitelek i mu necháme udělat test školní zralosti a pokud nám odklad doporučí, určitě budeme souhlasit. A to syn je taky hodně vysoký a bude ve třídě vyčnívat, ale raději to, než aby měl pak problémy, které se s ním potáhnou.”

Dosažení šesti let je jednou z podmínek pro nástup na základní školu. Některé děti ale ještě nejsou v tomto věku dostatečně zralé, aby vzdělávání ve škole zvládaly, a je proto vhodné odložit jim nástup do školy a nechat je ještě jeden rok ve školce. Často jde o děti narozené v létě, které dosáhnou šesti let v červenci nebo srpnu a jsou tak defacto o rok mladší než děti, které nastupují do školy téměř v sedmi letech, protože se narodily v září dřívějšího roku.

Školní zralost a školní připravenost

Pro rozhodnutí, kdy je pro dítě ten správný čas nastoupit do školy je potřeba orientovat se v pojmech školní zralost a školní připravenost. Obě oblasti spolu úzce souvisí, přičemž školní zralost je pojímána spíše z psychologického hlediska a jde o to, zda je dítě biologicky vyzrálé a připravené pro vstup do školy. Zahrnuje fyzickou zralost, psychickou zralost (například vzrůst, vnímání, řeč, udržení pozornosti, paměť aj.).

Máte doma školáka, který si užívá prázdnin. Brzy ho ale čeká návrat do školních lavic a ten nemusí být pro většinu dětí tak jednoduchý. Připravte vašeho školáka postupně, aby se snáz adaptoval zase na školní povinnosti a školní režim.

S prázdninami se pojí uvolněnější režim, pěkné počasí, výlety, spousta zábavy s kamarády, ponocování a se začátkem školy je tohle krásné období u konce. Hola hola, škola volá. Jako rodiče bychom si měli především uvědomit, že tahle změna může děti zaskočit - vzpomeňte si třeba sami na sebe, jak se vám po dovolené nechce zpátky do práce a zapadnout do kolotoče domácích prací. Děti to mají úplně stejně (samozřejmě se tedy najdou i výjimky, které se na návrat do školy těší) a je potřeba je na návrat do školy připravit pozvolna, aby pro ně nástup do školy nebyl tak nepříjemný a šokující.

Zkuste několik tipů, které by mohly pomoci vašim zlatíčkům předěl prázdnin a nového školního roku lehce překonat. Nicméně nezapomínejte na to, že vy své dítě znáte nejlépe a postupujte tedy především podle svých možností a individuální osobnosti vašeho dítěte. I zde totiž platí pravidlo, že co zabere na jedno dítě, to druhé vůbec nemusí ocenit.

Návrat do školních lavic

Děti, které už do školy chodily, moc dobře vědí, co je čeká. Ví, že občas to není ve škole jednoduché a  že občas je to super. I zasloužilé školáky je ale zapotřebí na návrat do školních lavic připravit. Zde platí samozřejmě pravidlo: “Čím je dítě menší, tím větší pomoc od svých rodičů potřebuje.” Pokud máte doma nastupujícího deváťáka, je pravděpodobné, že žádná velká pomoc z vaší strany nebude chtěná a potřebná. Zato u mladších dětí je vaše pomoc nezbytná.

Tipy pro snadnější návrat do školních lavic

Aktualizace: jak se maminkám a dětem líbil nový nevylévací LOVI hrníček v krásném provedení s medvídkem? Přečtěte si recenze v našich diskuzích. 

---

Už pije vaše dítko čaje, vodu, případně jiné tekutiny? Pak pro vás máme ideální letní testování hrníčku: Můj nevylévací hníček LOVI. Pro léto je pitný režim obzvlášť důležitý, tak ho pojďme vašim dětem co nejvíc zpříjemnit.

Co testujeme

Testovat budeme krásné hrníčky s novým typem pítka, které jsou úplnou novinkou v portofliu značky LOVI. Tak si je představme:

MŮJ NEVYLÉVACÍ HRNÍČEK LOVI BUDDY BEAR 210ml 9m+

„Mám 5letého chlapečka s ADHD a autismem, ADHD podědil po tátovi. Je to celkem výhoda, že vidím u dospěláka citlivá místa a na těch pracuji s malým. Jako největší problém vidím impulzivitu a agresi. Ze školky jsme byli "odejiti", nezvládali ho ani s asistentkou pedagoga, je s ním těžká spolupráce - utíkal jim, nerespektoval je. Doma zvládáme relativně dobře, snažím se předcházet záchvatům, ale už jsem se poučila, že nejsem všemocná a záchvaty občas prostě přijdou. Dávám mu rybí tuk forte a hořčík, které ho docela uklidní, v případě krize máme napsané léky od doktora. Tvrdě si trvám na základních pravidlech - žádné bití, ničení věcí, ubližování ostatním, drzé řeči. Za trest odebírám tablet a PC. Snažím se nedávat na zadek, nechci z něj vymlátit agresi agresí.”

Díky přesnější a plošnější diagnostice přibývá dětí s ADHD. Pravděpodobně každý se v životě setká s někým, kdo tímto onemocněním trpí. Ať už to je přímo vaše dítě, partner nebo spolužák či spolužačka vašeho dítěte. Život s dítětem s ADHD může být v určitých případech velmi náročný, ale nezoufejte, naštěstí se s tímto onemocněním dá pracovat a příznaky alespoň zmírnit.

U chlapců se ADHD vyskytuje častěji

Zkratka ADHD je vytvořena z anglického názvu Attention Deficit Hyperactivity Disorder. Jedná se o poruchu pozornosti s hyperaktivitou. Málokdo ví, že existuje také ADD, Attention Deficit Disorder, porucha pozornosti bez hyperaktivity. ADHD se vyskytuje častěji než ADD a ví se o ní více i proto, že je svými příznaky mnohem nápadnější. ADHD trpí 3-7 % populace, přičemž u chlapců se vyskytuje 3x častěji než u dívek. Obecně je u dívek hyperaktivita více v útlumu a převažuje porucha pozornosti, takže je mnohem těžší si u nich všimnout, že něco není v pořádku. Přeci jen neustále pobíhajícího a vykřikujícího kluka si všimnete snáze.

„Mám sedmiletého syna, před dvěma týdny mu bylo zjištěno ADD. Zaráží mě, že mě do pedagogicko-psychologické poradny neposlaly učitelky, ale šla jsem tam kvůli svému podezření, že je něco jinak. Znala jsem do té doby jen ADHD a vzhledem k tomu, že syn hyperaktivní není, tak jsem to moc neřešila. Že existuje i ADD je pro mě novinka.”

Počet dětí s ADHD roste

“Na obratu vnějšími hmaty jsem byla ve 37. týdnu v FN Bohunicích. Chtěla jsem zkusit všechno, abych mohla rodit přirozeně (i když bych zvažovala i přirozený porod KP). Nebyl to tedy výkon bezbolestný, ale obrátit se podařilo! Byla jsem hospitalizovaná přes noc, dítě bylo sledováno pravidelně na monitoru, kdyby nastaly komplikace. Obrat sám trval nanejvýš 3 minuty. Rodila jsem tedy nakonec přirozeně a jsem za to moc ráda, za mě určitě - stálo to za to! “

V minulém článku ze série věnované tématu Konec pánevní jste si mohly přečíst o různých možnostech, při kterých můžete svému miminku pomoci otočit se do “správné” polohy (slovo správné je v uvozovkách, jelikož i tato poloha je považována za fyziologickou). Pokud jste vyzkoušely opravdu vše a vaše miminko stále a tvrdošíjně setrvává v poloze hlavičkou nahoru, máte ještě jednu možnost. Tentokrát se ale jedná o možnost, kterou rozhodně nemůžete zkoušet sami doma - řeč je totiž o lékařském zákroku, který se nazývá "obrat miminka zevními hmaty".

Co si můžeme pod pojmem Obrat zevními hmaty představit?

Jak již bylo zmíněno výše, jedná se o lékařský zákrok, při kterém se lékař pokusí přetočit miminko z polohy koncem pánevním (či ze šikmé nebo příčné polohy) do polohy podélné hlavičkou. Tato metoda je velice stará - historické prameny zmiňují, že tento postup byl využíván již v době 300 let před naším letopočtem ve starověkém Řecku. S průběhem času tato metoda upadla v podstatě v zapomnění, ale poté byla znovuobjevena na počátku 80. let 20. století.

V souvislosti s termínem obrat zevními hmaty se můžete setkat i se zkratkou ECV, která vychází z anglického termínu External Cephalic Version. Tento úkon se v českém prostředí provádí zpravidla mezi 35. - 38. týdnem těhotenství během krátkodobé hospitalizace. Je považován za jednu z variant, jak se vyhnout císařskému řezu, a velmi dobrou zprávou je to, že jeho úspěšnost je poměrně vysoká. Zdroje uvádí úspěšnost 60 - 70% (30% u prvorodiček, 70% u vícerodiček, u kterých je provedení výkonu díky zvýšené flexibilitě děložní stěny snazší). Samotný zákrok pak trvá přibližně 5 - 10 minut. Pokud se obrat nedaří, či pokud je velmi bolestivý, je nutné jej ukončit.

Jak obrat zevními (vnějšími) hmaty probíhá?

Přemýšleli jsme o tom, že jsme poměrně dlouho nebyli na žádné prohlídce hradu nebo zámku. A samozřejmě jsme si kladli otázku, jestli na to přeci jen Kryštůfek není ještě prcek. Na variantu, kterou vám nabídne hrad Kost určitě ne!

Celý recenzovaný výlet o tom, zda je dobrý nápad vzít 3 leté dítě na prohlídku hradu najdete na stránkách holá sova🙂. Včetně krásného videa hradu z ptačí perspektivy!

„Posledních pár dní se cítím jinak. Divně. Jen nevím, jestli to není jen síla mé sugesce. Těhotenské testy mám samozřejmě nakoupené. Mám nebo nemám už testovat? Rozum říká ne, srdce na mě řve 'samozřejmě, že ano'. Tak strašně chci vědět, jak na tom jsem. Zároveň se však bojím zklamání. Bylo by hodně dětinské brečet, pokud to nevyšlo? Ne, tohle se opravdu nedá, jdu zjistit pravdu. Ať je jakákoliv! Nádech, výdech… A znovu. Otevírám oči a koukám na test, který mi právě sdělil, že...

...proboha, já vidím dvě čárky. Před očima se mi najednou zatmí a já si nejsem vlastně najednou vůbec jistá, co to znamená. Rychle hledám návod k těhotenskému testu, který právě držím v ruce, a kontroluji, zda to opravdu značí těhotenství, nebo se jedná o nějaký jiný druh testu, kde dvě čárky znamenají, že těhotná právě nejsem. Samozřejmě zmatkuji a návod mi hned vysvětlí, že to je opravdu tak. Jsem těhotná! Sakra, dýchej… Takovou dobu jsem se na tuhle chvíli těšila a najednou vlastně nevím, co říct. Explodovala ve mně ohromná směsice citů, pocitů a emocí. Víc než cokoliv jiného momentálně cítím strach. Já budu máma.

Budu dobrá máma?

Co když mi to nepůjde?

Nechci přibrat 30 kilo.

Jak to mám říct Karlovi?

Je to nevítaná avšak častá dvojice, která se usadí v domácnosti maminek. Únava jdoucí ruku v ruce s narůstajícími kily. Kdo by to neznal. Čím jsme unavenější, tím větší máme tendenci zobnout tu a támhle, protože někde uvnitř tělo zkrátka pláče po výživě díky nutričním deficitu. Bohužel většinou nesezobneme zrovna tu nejzdravější potravinu. Jedná se dokonce o vědecky prokázaný fakt – čím více tělo nutričně strádá, tím více tíhneme ke konzumaci nezdravých potravin (plných rafinovaných cukrů a tuků). Tu kostička čokolády (ta je přece vpodstatě zdravá), tu zbytek pyré po dítěti (to je taky vpodstatě zdravé), no a dneska jsem vlastně ještě pořádně nejedla? Namazaný krajíc to jistí. A o předporodní sukni si můžeme nechat zdát. Kila letí nahoru.

Jenže nedostatečně výživné jídlo tělo pouze zaplácá prázdnými kaloriemi. A tělo to ví a proto se brzy zase ozve a chce víc. Je to začarovaný kruh. Ten se ale dá přetrhnout.

Snídaně – nejdůležitější sousto, které určuje den

Na začátku toho všeho stojí první úspěšný krok hned ráno – ta správná snídaně. Aby vás hlad později nedohonil nepřipravené. Ráno je zkrátka základ. Klíčový tip proto zní: snídejte! Právě pro vytížené maminky vyvinula česká společnost Lifefood snídaňové směsi Life Breakfast. Směsi jsou plné ovoce, semínek a oříšků, výživné quinoy nebo pohanky a mnoha dalších ingrediencí. Jednoduše máte jistotu, že každá lžička je plná toho nejlepšího pro správně fungující organismus. Zvolit můžete buď křupavou granolu nebo jemnou kaši.

Life Breakfast – skutečně rychlá a výživná snídaně

Namítnete, že nemáte čas po ránu vyvařovat? I na to v Lifefoodu mysleli. Směsi stačí jen zalít mlékem nebo jogurtem, nebo dokonce jen vodou a je hotovo. Malý raubíř ani nestačí obrátit dům vzhůru nohama.

Parné léto, slunce svítí a v okamžiku, kdy děti spatří kornoutek s barevnou pochoutkou to začíná. "Mamíííí, tatíííí, zmrzlinááááá!" Ať už milují vanilkovou, čokoládovou, jahodovou nebo nějakou úplně jinou, léto bez zmrzliny by tak nějak nebylo to pravé!

První zmrzlina

Ohraničit první zmrzlinu jakýmkoli věkovým určením je velmi složité a hodně se to odvíjí od benevolence rodičů. Zatímco jedni rodiče jsou se zmrzlinou v pohodě před prvním rokem, jiní ho mají jako jakýsi milník a někteří čekají třeba až na hranici 3 let. Vaše rozhodnutí by se mělo ideálně opírat o to, jakou zmrzlinu dětem chcete dát. Například takovou domácí zmrzlinu můžete směle naservírovat i těm nejmenším dětem!

Z čeho vlastně zmrzlina je

Samozřejmě záleží na tom, jestli se bavíme o zmrzlině smetanové nebo vodové. Dobré smetanové zmrzliny mají svůj základ v plnotučném a odstředěném mléku. Například Česká zmrzlina z Opočna obsahuje ve všech směsích (ano, zmrzlináři ve stánku si nakoupí zmrzlinové směsi v prášku, které následně v doporučeném poměru naředí vodou, pak se dostává zmrzlina ze stroje do kornoutku) plnotučné mléko, polotučné mléko nebo odstředěné mléko. To se odvíjí od příchutě, o kterou se jedná. Například kakaová zmrzlina obsahuje kakaový prášek, jahodová zmrzlina šťávu z červené řepy a jahodové aroma. V pistáciové zmrzlině pak najdete pistáciové aroma a dodaná barviva. Většina směsí má v obsahu uvedené také směsi rostlinných olejů (palmový, řepkový, sójový, shea). Dále ve směsích můžeme najít pár éček (stabilizátorů a regulátorů kyselosti) a samozřejmě cukr. Pojďme se společně podívat na složení klasické vanilkové Opočenské.

Vanilková zmrzlina z Opočna (malá asi 15 Kč/porce, velká asi 22 Kč/porce)

Malování je umění. To je jasný. Ne každý, kdo maluje je umělec. Jaké může mít ale malování benefity pro dítě a jaké pro maminku?

Rozvoj talentu a dovedností

Už od útlého věku děti odhalují své zájmy, talenty a zručnosti. Malování zaujme okamžitě většinu dětí. Barvičky, možnost upatlat se od hlavy k patě bez postihu a dokonce pod záštitou rodičů… Některé děti se v malování najdou, jiné zase ne. Je to tak úplně stejně jako s další spoustou aktivit, které od narození deti vykonávají.

Většinou, hlavně ty menší děti vyžadují u malování naši asistenci a tím, že jim malujeme, pojmenováváme tvary, barvy a obrazy jim, možná úplné nevědomky, vytváříme prostor pro vzdělávání. Navíc, malují-li si samy, zvelebudí dovednost koordinace očí a rukou. Navíc trénují i jemnou a hrubou motoriku. Kreativní činnosti dokonce napomáhají vývoji mozku a přepojují obě mozkové hemisféry.

Dej mi barvičky a já ti řeknu, jak se cítím

Malování podporuje kreativitu a otevřenou mysl. Děti, které malují přistupují k životním situacím kreativně a malováním se učí vyjádřovat své emoce poklidněji ale ve větší hloubce. Díky kreativní aktivitě se rozvíjí i jejich kritické myšlení. Dokonce malování napomáhá už v dětství odbourávat stres a může působit terapeuticky pro děti, které prožívají emoční bouřku, strach, smutek anebo zažily šok.

Je to rok a třičtvrtě od toho co se Beru narodila a já se konečně dostávám k něčemu co jsem chtěla vydat už dávno (a mám napsané už dávno) a to, jak jsem prožívala šestinedělí.

Beru se narodila v neděli ráno, i když byl listopad byl překrásný slunečný den. Chtěli jsme původně odejít ihned po porodu, ale nebylo to skrz můj stav možné. Rozhodli jsme se tedy setrvat na oddělení šestinedělí min. do následujícího rána.

I přesto, že jsme na vyškovském šestinedělí byli sotva 24 hodin, přesto jsem si vyslechla jak nemožný mám prsa a jak “z tohoto” bez kloboučků kojit nebudu, taky to, že kojim neefektivně a mám slabý mlíko protože jinak by dítě vydrželo 3 hodiny bez prsa. Byla tam jedna dětská sestra, kterou jsem si pamatovala odsud z MK z diskuse, ta byla mezi tou skvadrou, jako učiněný anděl. Moc mě uklidnila a pomohla mi. Každopádně až na klasickou edukaci ohledne smrti mé i dítěte, nebyl ráno s předčasným odchodem problém. Dokonce si myslím, že (to byla patrně poslední kapka) když tam manžel přišel na novorozenecké vrátit postýlku s malou navázanou v šátku, že byli rádi, že se nás zbaví. :D

Cca po 48h od momentu kdy jsme “odjeli rodit”, jsme byli zase doma. Zalehli jsme všichni tři do naší postele a dívali se na sebe, vůbec se mi nechtělo řešit co jídlo a co domacnost, byla jsem pořád dost unavená. Sama jsem si došla akorát na záchod a když jsem chtěla do sprchy potřebovala jsem aby mě někdo chytal, jelikož se mi neustále motala hlava. První den jsme téměř celý s Beru prospaly zatímco se o nás špičkově staral Jakub. Druhý den, přijela na kontrolu moje PA, mlíko furt nikde, řvala jsem že moje dítě nemá co jist, Laďka mi jasně ukázala, že mlíko mám, ale malá viditelně zase zhubla a na jejím malinkatém tělíčku byl každý gram dolů hodně vidět. Laďka se ptala co pediatr a my si uvědomili, že jsme mu zapomněli zavolat. Kojení dost bolelo, navíc skoro nic neteklo Beru se budila cca co 4h, (zpravidla se vzbudila o půlnoci a pak ve 4 ráno) pokud nemohla usnout, navázal si ji Jakub do šátku a chodil s ní po bytě. Já jsem ležela a cítila se nemožná, pořád jsem nedokázala ani dýl stát, nemohla jsem ji ani přebalit, ale Kubovi to nevadilo, nosil mi do postele jídlo a staral se i o malou zatímco jsem spala a spala.

Třetí den (středa) byl zlomový. Jednak mi začalo téct mléko a moje přísavka se nacucla a byla schopná být přicuclá i několik hodin. Odpoledne byla domluvena návštěva pediatra u nás doma, ale nedošlo na ni, dopoledne jsem si totiž všimla, že Babu viditelně zežloutla a že už má i úplně žluté i oči a pusu. Jakub zavolal pediatrovi a ten nám řekl ať okamžitě přijedeme. Kojení pořád bolelo, bradavky dostávaly na frak a já byla zoufalá protože když se dostaly ven z její pusy byly jak stará žvýkačka. U pediatra nám bylo řečeno, že žloutenka je nejmenší problém, je u kojenych dětí normální a fyziologická, ale vůbec se mu nelíbil stav pupíku. Měla tam viditelnou infekci a bylo potřeba to řešit. No a zase zhubla, z téměř 3kg na 2630g. Když jsem ji tam viděla svlečenou na tom velkém stole, totálně mě to vyděsilo. Vypadala jako kuře na kari, kostřička potažená kůží a úplně žlutá. Pediatr nám jasně řekl, že musíme hlídat váhu a kdyby dál klesala, nebo se šířila infekce, tak bychom museli do nemocnice.

(Jsem mu dnes moc vděčná, za to jak nám věřil, protože vím, že jiný lékař by na nás možná i zavolal OSPOD.)

„To, že má Mareček Downův syndrom, mi sdělili po pěti dnech v porodnici. A to dost drsným způsobem. Bez mého vědomí mi udělali genetické testy, které odhalily diagnózu. Primář byl hrubý, prostě to na mě vychrlil. Doslova řekl, váš syn má Downův syndrom, buď bude dobrej a nebo ne.“

Tento článek vznikl při milém posezení s maminkou Leonou, jejíž tříletý syn Mareček má Downův syndrom. Po hodině jsem odcházela s příjemným pocitem, že s takhle pozitivním člověkem už jsem dlouho nesetkala. A také, že mít dítě s DS (Neříkejte, že má někdo Downa. Zní to jako byste říkali: jé, ty máš kokršpaněla. Jestli je na vás „Downův syndrom“ moc dlouhý, zkraťte to na DS.) je dar. Dar vidět svět jinýma, lepšíma očima. A umět se radost z maličkostí.

O co tu jde?

„To, že má Mareček Downův syndrom, mi sdělili po pěti dnech v porodnici. A to dost drsným způsobem. Bez mého vědomí mi udělali genetické testy, které odhalily diagnózu. Primář byl hrubý, prostě to na mě vychrlil. Doslova řekl, váš syn má Downův syndrom, buď bude dobrej a nebo ne. Moc dobře si pamatuju na první myšlenku, emoci, a to byl strach, aby mi mého syna nevzali a někam nezavřeli. Tak moc to bylo silný. A tak moc jsem už Marečka milovala.

Navíc jsem to pak musela říct manželovi. To bylo taky strašně těžký, sama jsem nevěděla, co dělat, jak se zachovat. Ale vzal to dobře, a za to si ho vážím snad ještě víc.

A pak těžké to bylo v tom, že jsem toho primáře za tu informaci moc nenáviděla, a pak jsem si uvědomila, jak se mohl cítit manžel.“