Výsledky vyhledávání pro slovo “Iva”
Vzpomínám na to štěstí, kdy se nám narodila druhá Emilka. Už jsme čtyřčlenná rodina! Ležela jsem s ní v náručí na porodním sále a porodní asistentka mně a manželovi povídá : "Tak a jste kompletní rodina, gratuluji." My se s manželem na sebe podívali, oba směrem k ní zakroutili úsměvně hlavou a oba jí povídáme, že se ještě uvidíme. 💗💜💗 Opravdu až třetí Natálka vytvořila a uzavřela náš rodinný kruh. 🍀 Až s ní cítím, že VŠE JE TAK, JAK MÁ BÝT.
Pečujeme o dětské zoubky
Čeho si všimnete jako první u člověka, kterého jste právě poznali? Byla vaše odpověď úsměv, nebo zuby? Pak nejste sami. Podobně odpovídají lidé v mnoha průzkumech. Orální hygiena je důležitá součást běžného života nás dospělých, ale také dětí. Následující tipy, informace a doporučení vám jistě pomohou se o ty krásné zoubky postarat a ustanovit dobré dentální návyky.
Spousta rodičů váhá, kdy vlastně dítko poprvé vzít k zubaři. Nejnovější doporučení nabádají k první návštěvě po prořezání prvního zoubku, což je zhruba ve věku 6-12 měsíců. Zubní lékaři apelují na rodiče, aby děti vodili na pravidelné preventivní prohlídky a v žádném případě nenechali první návštěvu až na dobu, kdy se objeví první kazy. Je důležité, aby si dítě na prohlídky zvyklo a návštěva zubaře nebyla automaticky traumatizujícím zážitkem. Ideální jsou dvě návštěvy ročně, pokud dítko nemá zubní problémy. Rodič by měl tyto návštěvy dostatečně využít a informovat se co nejvíce v oblasti péče dětských zubů a konzultovat nejasnosti. Spousta všeobecných rad k péči o dětský chrup je volně přístupná na internetu. Jako vždy informace se různí a váš zubař by vám měl poskytnout odborný pohled. Co by měli rodiče vědět? O co by se měli zajímat?
První čištění - Mléčný chrup je u našich dětí sice dočasný, ale péče o něj je stejně důležitá, jako péče o stálé zuby. Někteří stomatologové doporučují ideálně vytřít pusinku dítěte jemně navlhčenou gázou nebo hadříkem po každém krmení. A to od narození. Ačkoliv toto doporučení jistě ničemu neuškodí a je dobrou přípravou na opravdové čištění zubů, většina zubařů se shoduje, že tato praktika by rozhodně měla být zavedena s prvním zoubkem a čistit je minimálně dvakrát denně. Možná se to nezdá, ale plak se na zoubcích začne tvořit prakticky okamžitě.
Technika a dohled - Dentální hygienistka nebo zubní lékař by rodičům měli ukázat správné techniky čištění. Jak již bylo řečeno, zubní plak se na zubech začne usazovat téměř okamžitě. V současné době se u dočasného chrupu preferuje technika “malé kroužky”. Rodiče se často ptají, kdy nad dětmi musí dohlížet u čištění zubů. Ačkoliv se to může zdát jako přehnané, zubaři doporučují dohled do zhruba deseti let dítěte. U čištění zubů je důležitá právě zmiňovaná technika, kterou malé děti často dostatečně neumějí. Dočišťování zubů je tedy často potřeba. U teenagerů pak nastává nový problém s celkovým bojkotem hygieny. Tady se dohled tedy také vyplatí, ale to je asi snadněji řečené, než udělané.
První kartáčky - Zmíněný navlhčený hadřík funguje skvěle na řezáky, kdy jejich povrch stačí jen otřít. Stoličky je ale nejlepší čistit už opravdovým kartáčkem. Na začátek stačí tzv. „prsťáček“. Dr.Brown's vyrábí tento kartáček z měkkého BPA free materiálu.
V balení je k němu i praktické hygienické pouzdro. Rodič si tohoto zubního pomocníka jednoduše nasadí na prst, navlhčí ve vodě a jemně promasíruje pusinku dítěte. Dětem by se neměly čistit zuby pastou do zhruba 12-18 měsíců. Váš zubař by vás měl dostatečně informovat kdy a jak začít se zubní pastou. U větších dětí můžete zkusit už “opravdový” kartáček nebo ho kombinovat s “prsťáčkem”. Čištění zubů je někdy nepříjemnou procedurou a nejeden rodič jistě potvrdí, že u nich doma vyzkoušeli snad úplně všechno. Funkčnost a kvalita kartáčku by měly být prvním kritériem při jeho koupi, ale k motivaci klidně zakupte funkční kartáček s barevným potiskem, oblíbenou postavičkou nebo zvířátkem. Dr. Brown's se ve vývoji zubních kartáčků spojil se zubařem, který navrhl tyto krásné kartáčky.
Soutěž o lékařský kufřík a zpívající misku FP
Zdravý životní styl - to je téma, které každý z nás teoreticky zná velice dobře, ale často v praxi děláme chyby...
Snažíte se vést své děti k zásadám zdravého životního stylu, ke kterému bez pochyb patří kvalitní a pravidelná strava, pitný režim, pohyb a dostatek spánku? Tyto návyky si člověk buduje již od dětství a nese si je po celý život. Mnoho z nás postupem času však zjistilo, že zažité návyky nebyly správné, a tak se je snaží v dospělosti změnit k lepšímu a předcházet tak nemocem. Pro své děti však chceme to nejlepší, a tak se je snažíme zasvětit do světa zdravého životního stylu již od ranného dětství. Zároveň jim vysvětlujeme, jak je důležité o své zdaví pečovat a chodit pravidelně na lékařské prohlídky. Někdy to nemáme s dětmi lehké - při snaze vysvětlit jim, co je pro ně dobré - a ne vše děti od rodičů přijímají kladně. Hraní však děti baví a je skvělé, když můžeme dětské hračky využít i pro budování důležitých postojů ke svému zdraví.
Jestliže se vám tito pomocníci pro vaše děti líbí a chcete je vyhrát, zapojte se do soutěže a splňte následující pravidla:
👉 Dej lajk tomuto článku.
👉 Přidej se do skupiny Fisher-Price - klik ZDE!
👉 Do skupiny vlož příspěvek, ve kterém nám napiš:
- Pokud soutěžíš o lékařský kufřík: napiš, jak učíš děti pečovat o své zdraví - stravování, sport, vitamíny, spánek - nezapomeň přidat foto a #fisherprice_lekar !
- Pokud soutěžíš o zpívající misku - napiš recept na zdravé a oblíbené jídlo svých dětí - nezapomeň přidat foto a #fisherprice_varim ! !
Pro Tebe, která truchlíš (a pro všechny, kdo stojí při Tobě)
Dlouho jsem přemýšlela, jestli tento "dopis" mamince, které zemřelo dítě před porodem, zveřejnit. Nakonec jsem se k tomu odhodlala. Třeba někomu pomůže...
Moje milá,
i když vím, že není žádná síla, která by dokázala zmírnit Tvoji bolest, chtěla bych Tě alespoň pozdravit a dodat trochu síly a víry, že nakonec bude lépe…
Mám za sebou několik potratů a porod mrtvé holčičky v 16 týdnu. Neumím si vůbec představit, že bych přišla o děťátko už tak veliké, jako bylo to Tvoje. Ale i když teď to vypadá nemožně, věř, že časem se bolest zmenší a otupí. Nikdy neodejde docela, ale tak nějak se postupně stane Tvojí součástí. Naučíte se spolu žít. Naučíte se navzájem obohatit.
Bude to trvat dlouho, ale časem se dokážeš smát i plakat radostí.
Co se stalo, není Tvoje vina. To, že jsi si dávala k snídani kávu a jednou, když bylo obrovské horko, sis dala malé pivo, ničemu neublížilo. Jsou věci, které nedokážeme ovlivnit, i když jsou tak nespravedlivé. Máš právo na to brečet, vztekat se, nenávidět… Ale věř, že jsi udělala všechno správně.
Mateřství: největší změna v životě
Když jsem na těhotenském testu spatřila dvě čárky, netušila jsem, jak se můj život změní a co všechno s sebou přinese. Jako těhotná jsem se snažila zdravě stravovat, jíst dostatek vitamínů, vyhýbat se zakouřenému nebo znečištěnému prostředí a být co nejvyrovnanější a nejklidnější nastávající maminkou. Ne vždy se mi ale dařilo být v psychické pohodě. Hormony si totiž občas dělaly, co chtěly. Někdy mě dokázala rozplakat i obyčejná reklama na šampón. Televizní zprávy jsem pro jistotu ani nesledovala. A co se týče těhotenských chutí, o tom se radši nebudu ani zmiňovat.
S blížícím se porodem jsem si stále častěji kladla otázku, zda budu dobrou mámou. Na internetu a z knížek pro nastávající matky jsem denně nasávala množství informací, takže teorii jsem měla v malíčku. V praxi to však bylo o dost horší, těžší a rozmanitější. První týdny (spíše měsíce) s miminkem byly pro mě jako prvorodičku doslova masakr. Návod na rodičovství neexistuje. Učila jsem se, tak jako každá máma, za pochodu.
Martínek se narodil spontánně pár dní před termínem, byl krásný a křehký jako porcelánová panenka. Bála jsem se, abych mu svými nemotornými pohyby neublížila. Měla jsem stres z převlékání, koupání a nejvíce z kojení. Jak jsem si byla v těhotenství jistá, že mi to půjde samo od sebe, tak jsem narazila na tvrdou realitu. Nejprve byl problém s přisátím, který jsme vyřešily s laktační poradkyní. Co jsme však už nerozlouskly, byl můj nedostatek mléka. Přes veškerou snahu a podporu bylinek malý stále ztrácel na váze. Byl nervózní a uplakaný. Já samozřejmě také. Celé dny jsem s ním, svlečeným a přiloženým na mé nahé hrudi, pochodovala, pila litry čaje a jedla neskutečné množství polévek. Tolik jsem jich nesnědla za celý svůj dosavadní život. A nic. Cítila jsem bezmoc, ale i vztek, že mu neumím dát to, co potřebuje.
Dnes už vím, že dobrou matku z nás nedělá to, zda kojíme, ale ten pocit selhání byl obrovský. Pro synovo dobro jsem se rozhodla, že to už stačilo, a začala jsem přikrmovat.
Na výběru mléka jsem si dala záležet a poradila se i s pediatričkou. Já sama trpím alergiemi a můj manžel měl v dětství astma. Když jsem si díky této kalkulačce vypočetla riziko rozvoje alergie u našeho děťátka, skoro jsem omdlela. Bylo až 90 %. Byla jsem však odhodlaná kvůli mému synovi i hory přenášet, jen aby v budoucnu netrpěl potravinovými alergiemi nebo atopickým ekzémem.
Po rozhovoru s doktorkou jsem zjistila, že rozvinutí alergie se dá zabránit, a to i navzdory genetické predispozici. Jedním z klíčových faktorů, které pomáhají předejít vzniku alergie, je vhodná výživa dítěte a budovaní imunity od raného věku. Nejlepší prevencí je samozřejmě mateřské mléko. Jelikož to moje nestačilo a máme v rodině alergii, bylo jasnou volbou hypoantigenní mléko.
Právě si pohrávám s myšlenkou, že tento týden spustím soutěž. Kdopak by jí chtěl? Lajk?
A co by byste si zasoutěžili? Téma mě napadlo dočetla hezké 🥰
Příběh první O dvou dopisech
Kdysi dávno v době mého dětství jsem měla kamarádku Jindru. Rok jsme spolu seděly v jedné lavici a pak mě řízení osudu přiválo do Mimoně. Naše kamarádství pokračovalo, vídaly jsme se o prázdninách a pak hlavně v dopisech. Její dopisy byly veselé, upřímné, plné bezbřehého nadšení ze života, dětských rošťáren a různých šibalství, která popisovala krásným bezprostředním jazykem bez kontroly: Nazdar žížalo, hele, co se my (přeškrtnuto) mi, stalo ..... Zakončeno: Tak jsem zase dostala na budku, ty vole, to byl průser. Její dopis byl velkou radostnou událostí v mém životě. Jednou jsem si takhle nový dopis přečetla (asi šestkrát) a nadšeně zasedla k psaní odpovědi. Začínal asi takto: Hele Jindro, ty seš teda blbá, ty vole. Cos to zase provedla .... Najednou cítím, že za mnou někdo stojí! Máma! A přes mou ruku zakrytý text stihla zblýsknout. Ozvaly se hromy blesky, jak to mluvíš se svojí kamarádkou! a ..... Okamžitě to přepiš! A tak jsem pod dozorem své matinky, sepsala nový text:
Milá Jindro, předem mého dopisu Ti posílám mnoho pozdravů a stálou vzpomínku. Jak se máš? Já se mám dobře.... Nějak mě to nebavilo, když se na mě dohlíželo, ale co dělat. Dopis druhý den odešel. Ale ještě ve škole jsem naškrábala jiný:
Hele Jindro, ty seš teda blbá, ty vole. Cos to zase provedla .... a končil, tamten dopis zahoď, to psala moje máma.
Odpověď od Jindry přišla obratem: Teda to je bžunda, co Tě máti nutí psát za voloviny, strašně jsem se nasmála, ještě, že jsi poslala ten druhej, asi bych myslela, že Ti přeskočilo. Tak čau vole a piš, piš, piš nebo Tě kousne myš.
Naše cesty s Jindrou se rozešly už dávno. Víme o sobě a, když se občas potkáme, Jindra na mě úplně stejně jako vždycky zahuláká: Nazdar, ty vole, ty ses vůbec nezměnila! A tak to má být.
Vaše zkušenosti s Fridababy
První momenty s miminkem jsou zkrátka neopakovatelné. Do života vám vstoupí bezbranný človíček, který se stává středobodem vašeho vesmíru. Bohužel ty krásné okamžiky občas vystřídají problémy, s nimiž se setká téměř každá maminka - kojenecká kolika, nudle u nosu či zoubky. Ale i na tyto nepříjemnosti existují pomůcky, které uleví vašim prckům. Abyste si mohly společné chvíle vychutnat naplno.
Co budeme testovat
Fridababy nabízí jednoduchá především mnoha rodiči otestovaná řešení, se kterými se každý rodič v prvních měsících s miminkem setká. Na testovaní vám pošleme balíček, který bude obsahovat několik pomůcek.
Nejdůležitější je spokojené bříško. Fridababy Windi - rektální rourka, je dutá trubička vynalezená švédským pediatrem, která bezpečně, přirozeně a okamžitě ulevuje od plynatosti a zklidňuje koliku. Jde o zdravotnický prostředek určený pro děti od prvního dne života, jehož použití je skutečně snadné a bezpečné. Přijměte pomocnou ruku a vyřešte koliku jednoduše, bezpečně a bez nutnosti použití chemických kapek či jiných léčebných prostředků. Výrobek je zdravotnickým prostředkem s certifikátem CE.
Abychom vám však pomohli s každou nástrahou, která může vaše první měsíce s děťátkem znepříjemnit, přibalíme vám k Fridababy Windy i tyto produkty:
NoseFrida - nosní odsávačka, vyvinutá švédskými pediatry. Šetrná odsávačka je zdokonalena hygienickými filtry, které brání přenosu hlenů a bakterií. Prověřeno desetiletými testy a můžete ji použít u miminek již od narození. A především nebudete strašit své miminko hlukem z vysavače. Výrobek je zdravotnickým prostředkem s certifikátem CE.
10 důvodů proč by děti měly číst komiks
Píše se rok 2020 a pokrok nezná konce. Technika se vyvíjí, média uhání vpřed a společně se společností se vyvíjí i mnoho přístupů ke vzdělávání dětí. Jedním z problémů této doby, kterým čelí rodiče snad po celém světě, je nechuť dětí ke čtení. A je to pochopitelné. Vše se dá najít online, pro studijní účely proto už nemusíte ležet v encyklopediích. Povinná literatura se dá poslechnout jako audiokniha (což není zase tak špatné!), nebo se dá shlédnout jako filmová či seriálová adaptace. Čtenářský deník? Na co? Wikipedie přece ví vše, co potřebujete o autorech a jejich dílech znát.
Určitě ale znáte situaci, když se snažíte motivovat své děti ke čtení, a ony o knize nechtějí ani slyšet. Seriály, počítačové hry a obrazovky telefonů jsou totiž o tolik lákavější! A přeci existuje cesta, jak na argumenty tak těžkého kalibru vyzrát. Ano, hádáte správně, tato cesta vede skrze komiks!
Komiksové kořeny sahají až do pravěku, kdy se příběhy zachycovaly do podoby obrazů na stěnách jeskyní. Tesaly se do kamenných stél jako obrazové písmo. Ve středověku byly nedílnou součástí knižních iluminací a v renesanci byl komiks k nalezení i v učebnicích šermu. V moderní době se pak komiks stal synonymem pro zábavu, umění a vzdělávání. Pojďme se tedy společně podívat na deset důvodů, proč by děti měly číst komiks a jak by jim, i jejich rodičům, mohl pomoci najít cestu zpět ke čtení.
1) Komiks je papírový film!
Stejně jako pro film, musíte i pro komiks vytvořit scénář. Příběh je rozdělen na jednotlivé scény a okénka. Vše se kreslí z nadhledu, podhledu i ze stran, stejně jako se na stříbrném plátně točí jednotlivé filmové sekvence. I díky tomu vychází mnoho moderních filmů z komiksových předloh. Nosné téma a podobnost s filmovým scénářem dělá z komiksů ideálního adepta pro filmové zpracování. Proč tedy nenalákat své ratolesti na komiks, který byl předlohou jeho oblíbeného superhrdinského filmu? Navíc do filmu se rozhodně nevejde všechno – jak to tedy dopadne s hrdiny a jejich přáteli? To vše se můžou čtenáři komiksů dozvědět jako první!
2) Text schovaný za obrázky
Není železo jako železo - aneb se správným železem k dobré imunitě
Mít silnou a správně fungující imunitu, tedy obranyschopnost lidského těla, chceme mít bezesporu všichni a pokud možno stále. Nyní je to navíc o to důležitější, že se nacházíme v době koronavirové pandemie. A právě správně fungující imunita by při setkání s virem hrála velkou roli v tom, zda, případně jak, se onemocnění rozvine.
Pro posílení imunity toho můžeme udělat hodně. Zásadní je pestrá a zdravá strava, kdy omezíme jednoduché cukry v podobě sladkostí, zvýšíme příjem ovoce a zeleniny, dopřejeme si dostatek odpočinku a vyvarujeme se nadměrnému stresu, jak jen je to možné. V této složité a vypjaté době je obzvláště poslední jmenované dosti těžké, ale trochu pomoct by mohlo třeba eliminovat sledování negativních zpráv 🙂
Jelikož s sebou tato doba přináší i takové věci, jako je nutnost omezit lidské kontakty na úplné minimum, i z tak běžné věci, jako je nákup, se stává jen nepříjemná, často odkládaná činnost. Pak se může stát, že doma nemáme dostatek ovoce, zeleniny či jiných zdravých potravin, a je tedy na místě sáhnout po různých doplňcích v podobě vitamínů, minerálů či stopových prvků. Pro správnou funkci imunity je zásadní vitamin C, ideálně v kombinaci se zinkem. A protože nejdůležitějším orgánem imunitního systému je střevo, je vhodné dodávat tělu i tzv. probiotika a prebiotika, která příznivě ovlivňují složení střevní mikroflóry a tím pádem právě i imunitu.
Někomu to možná přijde zvláštní, ale ve střevě se opravdu nachází až 70 % imunitního systému. Správná střevní mikroflóra (prospěšné střevní bakterie) tedy nesouvisí jen se správným zažíváním, jak by se mohlo zdát, ale i s imunitou. Složení střevní mikroflóry pak závisí ve velké míře na již zmiňované stravě a na životním stylu.
V souvislosti s novým typem koronaviru a jím vyvolaným onemocnění covid-19 se více než často skloňují zdravotní potíže jako je dušnost, bolest hlavy či např. zvýšená únava. Věděli jste, že všechny výše zmíněné obtíže může způsobovat také nedostatek železa?
Železo je tedy dalším prvkem, který je na místě vhodně doplňovat. Je totiž základním stopovým prvkem pro lidský organismus, který nejenže zásadně posiluje právě imunitu, ale je také důležitý pro krvetvorbu – tedy pro transport kyslíku po těle (železo je součástí krevního barviva zvaného hemoglobin, který je obsažen v červených krvinkách – proto se nedostatek železa pojí s chudokrevností a tím pádem s nedostatečným zásobováním tkání kyslíkem). Mimo to snižuje dostatek železa i únavu a vyčerpání.
Nikdy jsem neměla ráda ponožky. Moc je nenosím, buď na boso nebo silonové ponožky.
Ale tohle je úplně jiná liga. Ponožky od Markéty @losbobos jsou naprostá pecka 👌 Je to úplně něco jiného než klasika, pohodlné, příjemné a navíc ty vzory 🥰
Dnes opět přicházím s retro okénkem 🥰
Kdopak jste měl doma? Lajk? A jakou barvu?
U nás doma byl oranžový, babička měla bílý 🙂
Zdravím maminky 🙂.
V týdnu rozjíždíme charitativní aukci a bazar na fb na podporu výstavby dětského hospice Domu pro Julii. Pokud byste některá měla zájem a chtěla věnovat nějaký váš výrobek, popřípadě cokoliv jiného, budeme moc vděční 🙏. Veškeré platby putují na transparentní účet (takže je možno vše kontrolovat - že vše je využíváno, tak jak má).
Zde je odkaz na článek, pro lepší vzhled do tématu: https://www.modrykonik.cz/blog/narnell/article/detsky-hospic-dum-pro-julii-hdg426/
Budu ráda za každé sdílení i like pro šíření. Kdo by měl zájem o odkaz na skupinku, tak mu ihned po spuštění pošlu link 🌹.
Pokračování pohádky „Princezna se zlatou hvězdou" 💃
Po krásné a veselé svatbě princezny Lady s princem Radovanem se obě království spojila v jedno a všichni lidé byli šťastni a spokojeni. Království to bylo bohaté, velké a mocné! Starý pan král, tatínek princezny Lady odešel na odpočinek a mladý král Radovan vládl moudře a spravedlivě.
Brzy po svatbě se mladé královně Ladě narodila holčička. Byla krásná po mamince, se zlatavými vlásky a modrýma očima. Dali jí jméno Raduška, po tatínkovi. Ptáte se děti, jestli měla taky takovou zlatou hvězdičku na čele, jako její maminka? To víte, že ano! Princeznička byla milá a hodná holčička a hvězdička na jejím čele zářila, jako sluníčko. Maminka s tatínkem byli šťastni.
Jistě si pamatujete, děti, jak měla Lada ráda květiny, jak se s láskou starala o celou zahradu a jak ji měli proto všichni na zámku rádi. Princezna Radana byla zpočátku jako její maminka, opečovávala květiny a starala se také o zvířátka. Byla veselá od rána do večera, samý smích a zpěv. Zlatá hvězda na jejím čele zářila stejně, jako její oči.
Jak léta ubíhala, vyrostla princezna Radana do krásy a mnoho princů se o ni ucházelo.
Jenže, ouha! Sotva Radana odrostla dětským střevíčkům, zůstala jí jenom ta chladná krása. O svou parádu, šaty a šperky se zajímala více, než o květiny a do zahrady už skoro vůbec nechodila. Mnoho času trávila před zrcadly ve své komnatě. Hvězda na jejím čele ztratila třpyt, už nezářila, jenom se matně leskla, stejně jako Radčiny oči. Chladné a studené.
Přesto byli nápadníci o její ruku ochotni mezi sebou soupeřit. Také princi ze sousedního království se líbila a tajně doufal v její lásku. Ano, byl to syn krále Kazisvěta. Právě toho krále, který si kdysi dělal nároky na její maminku Ladu! Ten protivný a zlý král se oženil a světe div se, docela se změnil! Vzal si princeznu ráznou a přísnou, která mu všechny špatné manýry navždy vyhnala z těla i mysli! Narodil se jim syn, kterému dali jméno Bohumil. A vybrali to jméno opravdu dobře! Princ byl pohledný a urostlý, měl milou a přívětivou povahu, málokdy mu něco zkazilo náladu. Byl pravý opak svého otce. Neměl rád zbraně a války. Raději hrál na loutnu a skládal básně. Taky se zajímal o pěstování růži, hodně času trávil v zámecké zahradě.
V královském zámku Radovana a Lady se chystal velký ples na oslavu narozenin princezny Radany, která slavila svých osmnáct let. Její otec král Radovan dal vyhlásit, že na plese si jeho dcera vybere ženicha. Na zámek přijelo mnoho princů i z dalekých království, protože krása princezny Radany byla známá široko daleko. Princové přivezli princezně Radaně vzácné a drahé dary, každý se snažil udělat ten největší dojem. Vybírali opravdu pečlivě, aby se dary vyrovnaly její kráse. Princezna byla ve své komnatě obklopena zdobenými truhlicemi, které přetékaly nádhernými zlatými šperky, poseté drahokamy, perlovými náhrdelníky, nádhernými šaty a drahými kožešinami. Byla nadšena! Kochala se tou krásou a bohatstvím a potom se dlouho a pečlivě strojila a zdobila na ples. Všichni hosté trpělivě čekali v hodovní síni, muzikanti ladili nástroje a stoly se prohýbaly pod vybranými lahůtkami. Konečně zatroubily fanfáry, vešel král Radovan s královnou Ladou a za nimi se pyšně nesla princezna Radana.
Král zahájil ples a potom promluvila princezna Radana k princům: „ Děkuji vám vážení a milí nápadníci za vaše vzácné dary. Jsem poctěna. Je velmi těžké vybrat ten nejvzácnější! Pojďme tančit, později se rozhodnu.“ Začala hrát hudba a princezna podala ruku prvnímu princi v kole, když tu náhle a bez ohlášení vstoupil do síně princ Bohumil. Uklonil se před Radanou a podal jí malou, dřevěnou prostě vyřezávanou truhličku. „ Co je to?!“ Podivila se Radana a znechuceně truhličku otevřela. V truhličce ležela žlutá růže. „Má barvu tvých vlasů. Sám jsem ji vypěstoval pro tebe.“ Řekl tiše Bohumil a sklopil oči. Nádherná omamná vůně zavanula síní a všichni hosté obdivně vydechli. „A to je všechno?!“ Vykřikla zlostně Radana a mrštila růží na zem. „Chceš mě urážet?!“ Zahanbený a nešťastný Bohumil vyběhl ze síně a všichni princové se mu smáli. Začal ples a v divokém reji rozšlapali tanečníci plátky růže po celé síni. Pyšná Radana si ženicha nevybrala. Žádný princ jí nebyl dost dobrý! Začínalo svítat a všichni se unaveni odebrali na lože.
Ráno, když přišli sloužící uklízet v hodovní síni, užasli. Všude tam, kde byly rozšlapané okvětní lístky darované růže, ležely plátky ryzího zlata!
Sesbírali je do dřevěné truhličky a přinesli princezně Radaně. Ta s opovržlivým úsměvem a s nechutí truhličku otevřela a když zjistila, že sloužící nelhali, radostně křepčila po komnatě, smála se a točila dokola. „Něco tak nevídaného jsem ještě nedostala! Pošlete okamžitě posla k princi Bohumilovi, že je srdečně zván na turnaj.“ Poručila přísně a začala se strojit a zdobit na odpolední turnaj.
To víte děti, že byla marnivá, proto potřebovala tolik času. Stále nebyla spokojená s účesem, všechny kadeřnice vyhnala ze zámku, křičela, dupala nohama a škubala a cuchala si své překrásné zlatavé dlouhé kadeře. Až to maminka královna Lada nevydržela a spěchala do její komnaty. Zhrozila se, když viděla tu spoušť – rozházené šperky, šaty a závoje rozvěšené kde se dalo a rozkopané střevíce po zemi! Uplakané služky nestačily uklízet, Radana je neustále peskovala a hubovala. „Co se děje dceruško? Proč tolik křiku a nepořádku?“ Zlobila se Lada. „Protože chci být dnes nejkrásnější princezna na světě! Budu si přece vybírat ženicha, maminko a chci se mu líbit!“
Lada se přívětivě usmála a objala ji: „ Vždyť ty jsi přece nejkrásnější, dcerunko, jenom jsi zpychla, jsi zlá a nedůtklivá. Takhle si ženicha těžko vybereš!“ Radana pofňukávala a nechala se od maminky královny učesat. Potom se chtěla ještě naposledy prohlédnout v zrcadle a jak na sebe pohlédla, nemohla leknutím ani promluvit. „Maminko, zašeptala s námahou, já nemám svou zlatou hvězdu na čele!“ Opravdu. Její zlatá hvězda pomalu bledla, až vybledla docela. Marnivá a pyšná Radana si toho ani nestačila povšimnout. Královna Lada na sebe pohlédla do zrcadla, její zlatá hvězda na čele zářila, jako vždy. Radana plakala, až se z toho roznemohla. Král zrušil turnaj a oznámil princům, že zásnuby se odkládají. Jenom neradi se rozjížděli ke svým domovům a mrzelo je, že se s Radanou ani nemohli rozloučit.
„Maminko, já jsem si už vybrala ženicha. Prince Bohumila, dal mi dar ze všech nejzajímavější, nejkouzelnější a nejvzácnější! Podívej, lístky ryzího zlata z té růže, co mi přinesl.“ Královna Lada zírala nevěřícně na ten zázrak. „Jenže posel se vrátil, že nezastihl prince Bohumila na jeho zámku. Ten odjel do světa, hledat pro tebe dar, který by byl tebe hoden a vyrovnal se tvé kráse,“ povzdechla smutně. "Ach maminko, urazila jsem ho a ponížila, je mi to tak líto!" Zaplakala Radana.
Uběhl celý rok a princ Bohumil se ještě nevrátil.
Za tu dobu se hodně změnilo. Princezna Radana se změnila. Už nebyla pyšná a marnivá. Netrávila dlouhé hodiny vykrucováním se před zrcadlem a přehrabováním se v truhlici šperků. Vlastně ani prsteny nenosila každý den. Oblékala se do prostých a pohodlných šatů a svoje překrásné dlouhé zlatavé kadeře si nechala zaplétat do jednoho copu. Opět se starala o květiny v zámecké zahradě, stejně, jako kdysi její maminka Lada. Dohlížela na to, aby byly záhony pěkně upravené a květiny dostatečně zalité a ráda pomáhala zahradníkům při jejich práci. Nejraději pečovala o růže. Byla milá a přívětivá ke služebnictvu a za jejich práci jim vždy poděkovala. Dalo by se říct, že ještě zkrásněla, ale hvězda na jejím čele se neobjevila!
Na pozvání krále Radovana přijeli občas na zámek princové a účastnili se turnaje, nebo plesu. Ale princezna Radana si žádného z nich nechtěla vybrat. Čekala na svého Bohumila.
„Princ Bohumil mi dal prostou žlutou růži, maminko, kterou sám vypěstoval. A já hloupá jsem ji ve své pýše zahodila! Zahodila jsem svou lásku, přívětivost, pokoru i něhu. Růže se proměnila ve zlato, ale má zlatá hvězda se ztratila. A ztratila jsem i svého ženicha. Kdoví, kde teď ve světě bloudí! Jsem po zásluze potrestaná.“ Řekla tiše uplakaná Radana jednoho večera, když pohlížela na oblohu otevřeným oknem své komnaty. Královna Lada svou dceru konejšila v náručí:“Uvidíš, že se ti vrátí, neplač Raduško, všechno dobře dopadne!“ Nastal večer, vůni květin ze zahrady vnesl vánek do komnaty a na obloze zářily hvězdy. „Já vím, kam se ztratila tvoje zlatá hvězda, dceruško“, řekla královna. „Podívej, září na obloze s ostatními a přivede tvého Bohumila domů.“
A skutečně!
Třetího dne, když se právě sluníčko vyhouplo z mraků na oblohu a rozjasnilo vše kolem, vjížděl Bohumil na koni do zámecké brány. Čerstvě pokropená zahrada voněla svěží vůní květin a trav a ranní vánek ji nesl vstříc Bohumilovi. Ten seskočil s koně a spěchal do zahrady, kde spatřil princeznu Radanu, jak stříhá růže do vázy. Dlouho se na sebe mlčky dívali, až Radana nesměle řekla:“ Podívej Bohumile, nejsou tak krásné a voňavé, jako byla ta tvoje růže, ale sama jsem je vypěstovala.“ Bohumil se usmál: „Jsou krásné a s láskou pěstované, to se hned pozná.“ Radana sklopila oči a taky se trošku usmála. „To z lásky k tobě Bohumile, odpustíš mi, jak jsem byla hloupá a namyšlená?!“ Bohumil poklekl na jedno koleno a slavnostně prohlásil:“ Odpouštím ti, Radano, věřím, že jsi se opravdu polepšila a žádám tě o tvou ruku, staň se mou ženou.“ Radana se na něho podívala uslzenýma očima, které zářily štěstím a na jejím čele opět zářila zlatá hvězda.
„Nemám pro tebe ale žádný dar, protože v celém širém světě jsem nenalezl nic, co by se ti rovnalo“, řekl rozpačitě Bohumil když objímal Radanu, která se stulila do jeho náruče.
„Dal jsi mi dar nejvzácnější! Dar, který není vidět, ale je slyšet a cítit. Svou lásku a věrnost a byl jsi ochotný pro mě toulat se světem a hledat marně to, co nosíš sám v sobě. Své zlaté srdce.“
Co říci závěrem? Konala se svatba, na jakou budou dlouho všichni rádi vzpomínat! Veselí a radovánky nebraly konce. Tančilo se zpívalo až do rána a svatebčané nedostali žádné dary, jenom květiny. Vonělo to po celém zámku ještě dlouho potom, co si šťastný Bohumil odvezl svou princeznu ze zlatou hvězdou do svého království. 💃
A od té doby se říká, milé děti, že ten, kdo je dobrý a hodný, má zlaté srdce. ❤
Více zde: https://salek-kavy-u-diviska.webnode.cz/product...
Venku je tak krásně, že se na nějaký úklid můžu ......
Máte to taky tak? Jaké máte dnes plány?
Nedala jinak, prý letos musí mít pár svých truhlíků 🥰
Tak máme dnešní odpolední program jasný, sázíme 🙂
🌸NoTube doma_10🌸
Ani jsme se nenadáli a neděle je opět tady.😊📆 Po zlepšení v jídle z minulého týdne Tánička nepolevila a papala naprosto úžasně a velké dávky jídla.🥰 Skákala jsem dva metry vysoko a byla šťastná jak blecha.🥳 Nikdy jsem jí tak jíst neviděla. Byl to pro mě hotový zázrak.
V NoTube z nás mají radost a moc Táničku chválí. S jejím papáním jsou natolik spokojeni, že jí jednu dávku sondou odebrali. Nyní už má jen jednu na spaní, kdy dostává 150ml Fortini (nutridrink) a když jdeme spát, ještě dostane 150ml vody, aby měla ta naše kytička vláhu.🌷 S pitím jsme na tom stále dost bídně, ale jak se říká...cvičení dělá mistra. Proto trénujeme, trénujeme a trénujeme. Stále dokola ji nabízím pití různými způsoby. Lahvičkou, kalíškem, hrnečkem, lžičkou nebo aplikátorem na medicínu. Někdy si něco málo vypije (maximálně tak 20ml), někdy plive jak fontánka a nepolkne ani kapku. Na rady terapeutů z NoTube jí zahušťuji vodu přesnídávkou, aby měla možnost to v pusince nějak zpracovat a lépe polkla. Pití je totiž mnohem náročnější než papání...o to víc se svalovou hypotonií. I tak je to někdy bez úspěchu a pití letí krásným tenkým pramínkem ven 🙈⛲
Přes velikou radost z Taťánčina hezkého papání, se pořád snažím stát nohama na zemi a nejásat předčasně. Už ve čtvrtek totiž začala Táňa méně jíst, začala se u jídla kroutit a odmítala ho. Vždy jsem se snažila zachovat chladnou hlavu. Věřte, že to byl skoro nadlidský úkol a moje nervová soustava dostala pořádný záhul.
Jakmile neotvírala pusu, necpala jsem ji lžičku. Když se kroutila, počkala jsem. Pouštěla jsem jí písničky, pohádky a dělala jsem všechny možné blbosti, jen abych ji zabavila a Táňa něco snědla. Obvykle se mi to povedlo a trochu jsem do ní dostala 🙂
V sobotu se na Táničku přijela podívat babička a jakoby se chtěla předvést, večeři slupla naprosto ukázkově. V očích měla čertíky, kteří jakoby říkali...koukej babi, co jsem se za tu dobu, cos mě neviděla, všechno naučila. Budeš valit oči. A babička valila. 😊👀
Zkusila jsem Táně dát Lotusku. Jistě všichni tu mňamózní sladkou sušenku ke kávě znáte. Je navíc dobrá v tom, že se rychle a snadno rozpouští. Tánička se na ní po prvním ochutnání moc netvářila. Skoro to vypadalo, že má v puse místo karamelové sušenky, plátek citronu.🍋😝 (neodpustila jsem si momentku superšklebu, o kterou se ráda podělím 🤣). Jakmile zjistila, že je Lotuska vlastně dobrá a dobře se i papá, nedala ji dlouhou dobu z ruky. 😊 Za den zbaštila 2 sušenky, což je hotový div světa. Takže ať sůši chutnají víc a víc a...jídlu zdar ✌️
DEN ČTYŘICÁTÝ
pro mě taky poslední karanténí příspěvek (podobnýho stylu) > už se to začíná rozvolnovat a i když návrat k normálu bude asi ještě chvíli trvat tak už můžeme vidět světlo na konci tunelu. Doufám a veřím, že někomu (i třeba jen jednomu člověku) moje příspěvky pomohli
#kartena #jidlo #aktivity
snídaně: pečiv se šunkou a ledový salát
Svačina: jogurt
Oběd: hovězí vývar, Štěpánská omáčka s rýží
svačina: pařížský dort, ovoce
večeře: salát s tuňákem
Aktivity
pohyb - opičí dráhá, dělej zvířátka (žába, čáp, slon ....)
aktivity - výroba "dalekohledu" z ruliček od toaleťáku, další tvoření z ruliček od toale.papíru
Pohádky - mladší Sára a kachnička, starší má zákaz
Čtení - albi, obrázkové knížky, Disney pohádky - zatím jsme četli jen lvího krále - nic jiného nechce
_______________
Sluníčko svítí,ptáčkové zpívají mějte dnes hezký den
Tak jsem dnes byla v zahradnictví 🙈
Plus ještě begónie, nějaké květináče, rajčata, papriky 🙂
Kreativní okénko: Recyklujeme role od toaletního papíru
Ať to veřejně přiznáme nebo ne, toaletní papír používáme všichni. Třebaže se některé bytosti na naší planetě tváří, že tomu tak není, NEVĚŘTE!
A z toaletního papíru zákonitě vzniká odpad. Vždycky nám zústane ta elegantní papírová rolička. Nicméně,než aby skončila v komunálném odpadu, může skončit v rukou našich malých šikovníků, kteří ji zušlechtí a u toho se zabaví klidně i na několik hodin. Záleží na tom, kolik těch rolí jste schopni vyprodukovat.
Proto jsem se rozhodla vám dnes ukázat pár tipů na tvoření s dětmi, které jsme si doma vyzkoušeli a zabavili jsme se- celá rodina, na jedno celé dopoledne.
KOČIČKA
Potřebujete:
- roli od toaletního papíru
- barevný papír
- fixu
- textilní nebo papírovou mašli
- lepidlo
Dotvořit můžete kočičku pompomem, plastovými očičky, nebo čímkoli, co vás napadne.
Je sůl opravdu to nejvzácnější na světě?
❤
Maruška se stala královnou. Všechno dobře dopadlo!
Moudrost zvítězila nad hloupostí, a skromnost nad marnivostí a pýchou. Ale, jak to bylo dál?
Byli všichni opravdu tak šťastni a spokojeni, jak bylo napsáno?! I kdepak. Ani v životě to tak není. Tak, proč by tomu mělo tak být v pohádkách? Namítnete děti, že v pohádkách všechno dobře dopadne, proto jsou to přece pohádky! No, tak se hned nečertěte, to je teprve začátek a ne konec! Třeba to všechno teprve k dobrému konci dospěje. Nechte se překvapit. 😘
Kdo by si myslel, že marnivá Drahomíra se jenom tak podřídila tatínkově vůli a smířila se s jeho rozhodnutím, by byl hodně bláhový! Ona je přece prvorozená. Jí náleží královský trůn podle dávných zvyklostí a práv! Stejně tak i pyšná Zpěvanka. Cožpak by se ta její pýcha a sebestřednost přenesla přes tatínkovu vůli a smířila by se s tím, že je pouhou sestrou královny?! A co skromná Maruška? Myslíte si snad, že usedla na trůn, jenom tak, jako poslušná dcera svého otce a že by ji to mělo dokonce těšit?
Slunce několikrát políbilo Zem a pozdravilo se s Měsícem a třenice v království se projevily v plné síle. Nespokojené, pokořené sestry Marušky se velice hněvaly na tatínka krále. Odmítaly se před novou královnou klanět a poslouchat její rozhodnutí. Dělaly jí samé naschvály. Naváděly služebnictvo k reptání a nepokojům. Stížnosti narůstaly a tichá a nezkušená Maruška si často nevěděla rady. Pod různými záminkami se jí sestry pletly do její vlády a rozhodovaly vlastně za ni. S pomocí opravdu povedených rádců vymýšlely různé nesmyslné zákony, vlastně to byly samé zákazy a příkazy. Jedním z takových podivných zákonů bylo nošení závojů, nebo plachetek přes obličej. Všechny ženy musely chodit zahalené, aby nebylo vidět, jestli je některá krásnější, než Drahomíra! Zpěvanka už nezpívala od rána do večera, právě naopak, omrzena zpěvem, zakázala zpívat v celém království! Kolem Marušky se začali rojit všelijací podivní rádcové, kteří se tvářili pokorně, ale podplaceni Drahomírou a Zpěvankou, radili Marušce schválně samé špatnosti. V celém království nastaly zmatky, na které ani Maruščina moudrost a rozvážnost nestačila! Starý pan král zemřel a nebyl nikdo, kdo by byl Marušce oporou.
Maruška se provdala za milovaného rybáře, ale lidé ho neuznávali za krále a často projevovali svou nevoli i proti Marušce, královně. Maruška stále více pobývala v kuchyni, než na královském trůně. Oblékala se stále prostě a skromně, jak byla zvyklá. Dohlížela na služebnictvo, na vaření a všechny práce na zámku a v zámecké zahradě. Práce měla hodně a na kralování, tedy nějaké vážné rozhodování, neměla čas a ani nevěděla, jak se to dělá. Věřila svým rádcům a pobočníkům. Rybáře to trápilo a na zámku nebyl šťastný! Neměl vlastně nic na práci a na lenošení nebyl zvyklý. Stýskalo se mu po jeho chalupě. Po rozčeřené hladině rybníka a šumění rákosí, po vůni trav z luk a polí. Jednoho dne zrána řekl smutně Marušce: „Moje drahá ženo, já odcházím domů, do své prosté chalupy. Tam patřím, ne na zámek! Nejsem urozený a nepřísluší mi vládnout lidem, ani to neumím! Vracím ti tvůj prsten a dávám ti volnost, najdi si ženicha sobě rovného a dobrého krále nám všem. Moje láska zůstane navždy s tebou!“
A co se stalo se zahradníkem a dudákem? Oba byli bez milosti, na rozkaz Drahomíry a Zpěvanky, vyhnáni ze zámku. Sestry královny se přece nezahodí s takovými jelimany!
Maruška často plakala. Vzpomínala na svého laskavého tatínka krále a uvažovala nad tím, jestli opravdu rozhodl správně! A s láskou vzpomínala na svého muže rybáře, na jeho modrozelené oči, jako hladina rybníka a na jeho pevnou náruč. „Jak se mu asi v chalupě samotnému žije?“ Vzdychala jednoho večera a pohlížela na hvězdnou oblohu. Právě vyšel měsíc a jakoby se konejšivě usmíval. Maruška zaslechla naléhavý hlas:“Neplač Maruško. Jsi přece královna!“ Maruška se polekala. „Co se to děje? Kdo to ke mně mluví?“ Měsíc se zahalil do mraků a bylo ticho. Maruška ještě chvíli poseděla a potom si zčistajasna uvědomila, že už dlouho nebyla v lese u babičky kořenářky. „To ona mě jistě volala!“
Starostmi nemohla usnout a sotva se rozednilo, spěchala do lesa za babičkou kořenářkou. „Už tady na tebe čekám, děvenko.“ Přivítala ji přívětivě babička. „Pojď a posaď se, nasnídáme se spolu“ a už nalévala bílou kávu do malovaných hrníčků a podávala Marušce voňavé koláče. „ Všechno mi v klidu pověz, máme dost času.“ A nešťastná Maruška ze sebe o překot vylila všechnu starost a trápení, bolest a smutek. Jaká to byla úleva! Babička pozorně poslouchala a potom rozvážně pravila:“ Máš toho svého rybáře ještě pořád tak moc ráda, jako dříve?“ Maruška vyskočila ze židle:“ Ach babičko, jak se můžeš ptát? Život bych za něj dala! Ale on mě opustil! Odešel do své chalupy u rybníka a jistě na mě už zapomněl!“ Hořce se rozplakala Maruška.
Babička se usmála a pohladila uplakanou Marušku po vlasech: „Ale jdi ty hloupá! On tě přece miluje a z velké lásky k tobě odešel! Nechtěl být tvojí přítěží, když viděl, jaký neradostný život na zámku vedete.“
Všechno zlé je k něčemu dobré. To je stará pravda. Protože jenom z vlastních chyb se člověk nejvíce poučí. Mnohdy žádné kázání není nic platné. To věděla babička a přesvědčila o tom Marušku. A my to teď, milé děti, víme všichni taky.
„Ty jsi Maruško moudrá a rozumná žena“, tvůj tatínek král to věděl, proto ti vložil svou královskou korunu na hlavu a žezlo do ruky. „Všechno chce svůj čas a ty se musíš naučit vládnout. Drž to královské žezlo pevně v ruce, aby si tě lidé vážili a cenili si tvých rozhodnutí.“
Babička vysvětlila Marušce, že její rybář se pro ni z lásky obětoval, ale rozhodl se špatně! „Neboj se Maruško, já už to tvému muži vysvětlím. Teď pospíchej na zámek, propusť své falešné rádce a neschopné sloužící, zlodějského správce, který tě okrádá a svým sestrám pohroz domácím vězením, pokud tě nebudou poslouchat a vážit si tě! Buď přísná, nos hlavu hrdě vztyčenou a rovná záda, mluv nahlas, aby tě všichni slyšeli a nechej vytroubit své vlastní zákony a rozhodnutí!“
"Jsi královna, buď královna! Oblékej se podle toho a nos královskou korunu!“ Maruška jenom vykulila oči, polkla a vyběhla z chaloupky. Na kraji lesa se zadýchaná zastavila a zavolala:“ Děkuji ti babičko.“ Už se ničeho nebála. Pochopila, že musí především věřit sama sobě, aby mohla věřit i ostatním. To bylo na zámku divení a rozruchu!
Maruška nechala svolat shromáždění význačných osobností, dvořanů, rádců, sloužících, stráží a všech obyvatel zámku do hlavní zámecké síně. Oblékla si slavnostní šat, ozdobila se královskými klenoty, zahalila se hermelínem a na hlavu si posadila zlatou, drahokamy zdobenou královskou korunu. Se zlatým žezlem v pravé ruce důstojně vešla do síně a usedla na trůn. Bylo ticho. Úžasem nikdo ani nedýchal. Maruška pozvedla žezlo a ukázala na svého hlavního pobočníka:“ Vešla královna, což nevíte, jak se máte chovat?!“ Všichni se leknutím sklonili až k zemi. Maruška se přísně rozhlédla po síni a potom silným zvučným hlasem zvolala:“ Nikde tu nevidím své sestry, Drahomíru a Zpěvanku. Stráže, přiveďte je!“ Síní to zašumělo, ale nikdo se neodvážil ani pípnout. Do síně vběhly její rozlobené sestry a křičely:“ Co si to dovoluješ, volat pro nás stráže?!“
Ale rázem zmlkly, zkoprnělé úžasem, když pohlédly na trůn. Zprvu Marušku ani nepoznaly. Maruška se postavila a se vztyčenou hlavou rázně předstoupila před své sestry:“ Poklekněte před svou královnou!“ Mávla žezlem nad jejich hlavami a přísně nesmlouvavým tónem pronesla: „Odmítly jste uposlechnout mého rozkazu, přijít na shromáždění a vzdát mi hold! Trestám vás sedmi dny domácího vězení! Budete zamčeny, každá ve své komnatě, abyste mohly v klidu rozjímat o slušném chování. Potom si vás nechám předvolat a povíte mi o všech svých intrikách a nepravostech, co jste napáchaly za mými zády.“
Když stráže odvedly pokořenou Drahomíru se Zpěvankou, usedla Maruška opět na trůn a rozvážně a nahlas pronesla prohlášení:“ Propouštím všechny své rádce, mudrce a pobočníky, nechť neprodleně opustí zámek a království! Ruším všechny nesmyslné zákony, včetně nošení závojů a plachetek u žen a ruším zákaz zpěvu! Přeji si, aby stráže opět povolaly na zámek zahradníka, který dobře pracoval i dudáka, který nás obveseloval svou hudbou. Přeji si a zároveň nařizuji, aby všichni obyvatelé zámku i celého království pilně a poctivě pracovali. Ten, kdo bude špatně pracovat na zámku, bude propuštěn a ten, kdo bude špatně pracovat v království, bude potrestán vězením!Povolám na zámek učence a stanovím nové rádce. Nechám vypracovat nové zákony a nařízení, aby se všem dobře žilo. A nechám povolat na zámek svého manžela, rybáře a vy všichni zde, mu vzdáte hold a uznáte ho za svého krále! Toto je mé rozhodnutí a jako takové, je nezvratné!“ Maruška se postavila a pokynula žezlem:“ Nyní se můžete rozejít.“
Užaslí dvořané a všichni přítomní v hluboké úkloně mlčky čekali, až Maruška pomalu a důstojně prošla špalírem a opustila hlavní zámeckou síň.
Uběhlo sedm dní a Maruška si nechala předvést do své královské komnaty Drahomíru se Zpěvankou. :“Vítám vás, milé sestry, můžete se posadit,“ pokynula vlídně. Obě její sestry zachmuřeně hleděly na Marušku, která v bohatě zdobených šatech, ověšena šperky, s královskou korunou na umně vytvořeném účesu vypadala, úplně jako jejich drahá zesnulá maminka. Obě se náhle rozplakaly a padly na kolena:“Odpusť nám Maruško, jak jsme se k tobě ohavně chovaly! Byly jsme malicherné a hloupé. Žárlily jsme na tebe.“ Překvapená Maruška měla v očích slzy dojetí. „Vstaňte, sestřičky a pojďte se obejmout.“ Všechno zlé bylo rázem zapomenuto! Sesterská láska zvítězila nad žárlivostí.
Královna Maruška nechala vytroubit, že se za tři dny na královském zámku bude konat turnaj a večer ples na oslavu usmíření. Od rána se na zámek sjíždělo mnoho princů a vzácných hostí. Drahomíra se Zpěvankou se těšily, že si konečně vyberou ženichy, mezi udatnými princi, nebo večer na plese, až se předvedou při tanci. Zpěvanka od samé radosti začala opět zpívat a na zámku bylo veselo, samý spěch a shon. Drahomíra zaběhla do krásně upravené zahrady a poprosila zahradníka o odpuštění, že ho nechala vyhnat ze zámku. Styděla se a klopila oči, ale zahradník jí mile řekl:“ Já jsem vám dávno odpustil, princezno. Pohleďte na mou ženu , kterou jsem si v podzámčí našel. Pracujeme tady spolu a máme se dobře.“ Drahomíra si šťastně oddechla a vzala si od zahradníka nádhernou voňavou kytici. Zpěvanka našla dudáka v hodovní síni, kde pilně cvičil s ostatními muzikanty. Také ona se omluvila za svoji nadřazenost a pýchu a bylo jí odpuštěno. Dudák jí představil svou ženu, drobnou a milou zpěvačku a tanečnici. „Dnes večer budeme zpívat a tančit jen pro vás, princezno.“ Mrkl dudák spiklenecky na princeznu Zpěvanku, ta se začervenala. Styděla se za svou pýchu a bylo jí smutno. „Snad si zítra vyberu ženicha“, povzdechla si. Samým rozčilením nemohly Zpěvanka s Drahomírou usnout.
Ani Maruška nespala. Vůbec se netěšila, jako její sestry. Ze srdce jim přála, aby se jim princové dvořili, aby si obě našly ženichy a byly šťastné. Toužebně vzpomínala na svého muže rybáře, krále – nekrále. Přijde vůbec zítra? Co, když pozvání odmítne?
Co myslíte, děti? No, nechte se překvapit! Co asi dělal rybář celou tu dobu? Pletl sítě a chytal ryby? Nebo snad něco jiného? To se budete divit!
Babička kořenářka si ho zavolala k sobě do lesní chaloupky a tam mu nejdříve řádně vyhubovala! „Utíkat od milované ženy, i když jsi to myslel dobře a sám ses obětoval pro její blaho, je sice úctyhodné, ale není to zrovna vždy to nejlepší řešení!“ Rozprávěla babička vážně. „Už jsi Jeníku, dospělý muž a chlap! A ten od problému neutíká! No, nekoukej tak zaraženě, utekl jsi, jako kluk! Problémy a starosti jsou od toho, aby se řešily a nic není tak horké, jak to vypadá!“ Rybář Jan seděl se sklopenou hlavou a bylo mu bídně. Styděl se, že si nevěděl rady a že se tak trochu i bál. A bylo mu smutno po Marušce, kolikrát se chtěl rozběhnout na zámek! „Babičko, nejsem urozený! Lidé v království mě nechtějí za krále. Za zády se Marušce smáli, služebnictvo mě odmítalo poslouchat, zlí rádcové radili Marušce špatně a ty dvě dračice, její sestry jí pletichami dělaly samé starosti. Dvořané se ke mně chovali s opovržením. Neumím se chovat v takové společnosti. Na zámek odmítali kvůli mě pozvání princové a princezny z vedlejších království“.Vzdychal nešťastně rybář. Babička se zamračila a rázně pleskla rybáře po zádech: „ Jenom se mi tu nerozplač! To jsi chlap?! Všechno napravíme, ale musíš chtít!“ To víte, děti, že chtěl! A děly se věci!
Rybář Jan se celý změnil. Nejdříve na radu babičky kořenářky prodal chalupu i rybník a nastěhoval se do chaloupky v lese. Pilně se učil psát i číst. Počítat uměl moc dobře, to se učit nemusel. Za ten týden se Jan naučil to, co jiný za jeden rok! Přečetl všechny knihy, které mu babička opatřila. Naučil se mluvit francouzky, jedl příborem a nemlaskal, naučil se vybranému chování, tančit i šermovat.
Bylo svěží ráno letního dne. Na nádvoří královského zámku právě začal turnaj. Na zámek přijelo mnoho vzácných hostů, dvořanů, knížat, princů i princezen. Asi se všichni doslechli, že královna Maruška je sama. Bez krále – nekrále, jak rybáře posměšně nazývali. Maruška vyhlížela plna obav svého manžela, ale posel se vrátil s nepořízenou. Rybáře u rybníka nenašel a v chalupě bydlel někdo jiný. Zoufalá Maruška nesměla dát najevo své zklamání, bolest a žal. Byla královna!
To víme, že babička ovládala všelijaká kouzla, ale používala je jenom velmi zřídka a v těch nejdůležitějších chvílích. Ta chvíle právě nastala. „Běž se vykoupat Jane, jsi připraven jet na zámek.“ Potom dala přivonět rybáři kouzelnou bylinku, schovanou v plátěném pytlíku. „Zavři oči a nadechni se.“ Janovi se zatočila hlava a když oči otevřel, nestačil se divit! Byl oděn ve zlatém brnění a rudém plášti, s rudým chocholem na přilbě. Před chaloupkou stál bělouš se zlatě zdobeným sedlem a pověšeným mečem. Babička podala Janovi pytlík s bylinkou. „Večer se nadechni, budeš mít slavnostní oděv na ples“, usmála se šibalsky babička. Ale potom vážně a přísně dodala:“ Už nejsi rybář, Jane a nikdy nebudeš. Jsi manžel královny, která tě miluje a potřebuje! Jsi král a chovej se jako král!“ Jan se hluboce uklonil před babičkou kořenářkou a políbil jí tuku. „Děkuji ti drahá babičko za všechno. Od této chvíle se jiní budou klanět přede mnou a líbat mou ruku. Jsem král! Na přání mé milované ženy Marušky a na přání jejího otce, který tak rozhodl a dal nám své požehnání. Na jeho památku nikdy nezapomenu na to, kým jsem se stal!“ Potom se vyšvihl na koně, jakoby to dělal od narození, zamával babičce a ujížděl na zámek.
Turnaj byl v plném proudu. Na vyvýšených místech na tribuně seděla královna Maruška se svými sestrami, obklopeny dvořany. Dole pod tribunou se tlačili prostí lidé z celého království, sloužící a všichni, kdo pracovali na zámku. Byla to nevídaná podívaná! Muži se sázeli, který z udatných rytířů či princů vyhraje a ženy házely vítězům jednotlivých kol, květiny. Vtom zatroubili trubači a ohlásili neznámého rytíře, který tryskem vjel na vyhrazené místo turnaje. Bílý kůň se vzepjal a rytíř s vysoko zvednutým mečem pozdravil královnu. Jeho zlatá zbroj zářila, jako slunce v pravé poledne, až oči bolely a jeho krvavě rudý plášť bohatě zdobený zavířil ve větru. „Chci se utkat ve všech soutěžích!“ Zvolal zvučným jasným hlasem ke zbrojnošům a panošům, kteří stáli, jako přikovaní. Dav přihlížejících zašuměl překvapením a radostí. Těšili se na napínavou podívanou. Vítězové jednotlivých kol soutěžili s rytířem v jízdě na koni s dřevcem, kterým musí jezdec toho druhého vyhodit ze sedla. V jízdě na koních stříleli z luku šípy na terč a potom soupeřili postupně na zemi v souboji se sekerou, palcátem a nakonec v šermu mečem. Rytíř se ukázal, jako skvělý jezdec i nebojácný, silný a hbitý bojovník. Vyhrál všechny soutěže, turnaj skončil. Dav jásal! Křik, potlesk a jásot nebral konce. Všichni, prostí lidé i dvořané, byli okouzleni silou a hbitostí neznámého rytíře. Ženy i urozené dámy a princezny mu házely plné náruče květin a nemohly se dočkat, až sundá přilbici a ukáže svou tvář.
On se však hluboce uklonil před královnou a poklekl na jedno koleno, aby mu mohla položit květinový věnec a zlatý řád kolem krku „Má paní“, řekl tiše, „těším se na dnešní večer, zamlouvám si první tanec na plese.“ Přilbici nesundal, vyšvihl se na koně, mečem pozdravil své soupeře i diváky a odjel. Marušce se podlomila kolena! Ten hlas by poznala mezi všemi na světě! Nemohla se dočkat večera, ale byla tak zesláblá předchozími starostmi a tím překvapením, že nakonec ve své komnatě vyčerpaně usnula. Osvěžena spánkem se večer cítila skvěle! Nechala se ustrojit do bledě modrých šatů, které ladily s jejíma pomněnkovýma očima, své husté černé vlasy si nechala sčesat v bohatých kadeřích až do pasu a nasadila si perlový diadém. Vypadala vskutku nádherně! Spokojeně se prohlížela v zrcadle. Dnes večer se chtěla opravdu líbit. „Ale sestřičko!“, zaslechla rozpustilý hlas Drahomíry, „ty ses zakoukala do toho neznámého rytíře! A my jsme si na něho se Zpěvankou taky myslely!“ Objala Marušku kolem ramen shlížela se s ní v zrcadle. „Kterou z nás si asi vybere?“ Maruška se v duchu zasmála: „ Kdybys ty věděla!“
Začal ples a byl opravdu skvělý! Jídlo a pití bylo báječné, hosté se skvěle bavili a hudba dobře hrála. Drahomíra se Zpěvankou už měly své nápadníky a těšily se na společnou svatbu. Ale všichni byli nějak nervózní. Nemohli se dočkat neznámého rytíře! A čekali na první tanec královny. Zazněly fanfáry, vešla královna Maruška se svými sestrami po boku. Všichni ji úklonou pozdravili, Maruška usedla na trůn a pokynula hudebníkům. Zazněly první tóny a napětí v sále rostlo. Konečně! Opět zazněly fanfáry a ceremoniář ohlásil neznámého rytíře. Všichni pohlédli ke dveřím a strnuli. Stál tam urostlý, pohledný muž ve skvostných šatech. Mírně se usmíval a zářivé modrozelené oči měl upřené jen na Marušku. Opět před ní poklekl na jedno koleno:“ Prokážete mi tu čest, má paní a zatančíte si se mnou?“ Maruška už to nevydržela a vrhla se mu kolem krku“ Ano, můj pane, s největší radostí!“, zašeptala šťastně. Za velkého potlesku protančili Maruška se svým manželem Janem ke dveřím a dál, do královské komnaty. Tam si všechno vypověděli. Maruška přes slzy štěstí neviděla a tulila se do manželovy náruče. „Odpustíš mi, Maruško, prosím“, ptal se dojatý Jan. „Neměl jsem tě opouštět, byla to velká chyba!“
Maruška mu ráda odpustila. Věděla, že mu nebylo lehko a že to všechno podstoupil z lásky k ní.
Vrátili se spolu do sálu. Přede dveřmi Maruška pokynula trubačům. Zazněly fanfáry, tanečníci se rozestoupili a hudba utichla. Ceremoniář ohlásil – vchází král a královna! Překvapení hosté se hluboce ukláněli a neodvážili se zvednout hlavy. „Kdo je ten král?“ Divili se.
Maruška s Janem došli ke trůnu a Maruška zvolala:“ Pohleďte všichni! To je můj manžel Jan. Rybář, kterého vaše zloba a posměch vyhnaly ze zámku. To je váš král! Vzdejte mu hold!“
Od té doby lidé zmoudřeli. Přijali svého krále s úctou a láskou. Poznali, že sůl je nad zlato, avšak nejen jídlem je člověk živ! Nad solí je láska, neboť láska je solí života.
Více zde: https://salek-kavy-u-diviska.webnode.cz/product...
Ty brdo, já mám takovou radost 🎉🎉🎉
Ve hře moc štěstí nemívám, a tak se soutěží ani moc neúčastním, ale minule na mě vyskočila soutěž na fb, která mě vážně zaujala, tak jsem zkusila svoje štěstí a vyšlo to. Měli jsme si vybrat barefoot boty, které bychom chtěli nejvíc vyzkoušet a v případě výhry je dostaneme.
Vybrala jsem si nádherný a dokonalý boty, který stojí 4400 Kč, takže jsem si nechala zase zajít chuť, protože bych za sebe za boty asi tolik nikdy nedala. A začátkem příštího týdne mi prý dorazí 🍀 a jsem teda strašně zvědavá, jestli budu s bf spokojená tolik jako moji kluci ❤️
Už zase nevím co o víkendu vařit 🙃 Musím se přiznat, že u nás má manžel vždy spoustu nápadů a když se chopí vaření on dost mi to usnadní život 😁 Nehledně na to, že to má vždy chuťově naprosto vymazlený 🙂 Ano, netahá ho dítě za nohu, nebrečí mu tam nikdo, neodbíhá od vaření řešit bolístky, plnou plínku a podobně 😊 Když vaří manžel má to spoustu výhod (nepochybně) a musim se přiznat, že u nás vaříme tak 50:50 manžel a já. Mnohem větší radost z přípravy jídla mám však při pečení dezerů, dortů, pizzy apod. Mnohdy však koukám do hrnce asi jako Nelča na fotce a říkám si, jestli z toho vaření bude něco k jídlu. Občas jsem vůbec překvapená, že jsem v tom prostředí s Nelinkou něco uvařila 😁👍
Snad Nelča pochytá inspiraci a jednou ji to vaření bude bavit - zatím uvaří ve své zpívající misce kde co a se svým výkonech bývá nadmíru spokojená 😃 Misku s sebou bere všude po domě a kdyby z toho bylo skutečné jídlo měla bych navařeno vždy do zásoby 😃👍
A jak to máte doma s vařením vy?
Zasoutěžíme si na téma vaření o zpívající misku #fisherprice? Jestli chcete další SOUTĚŽ dejte 👍 😉
Dnes jsem Emičce ukazovala něco z mých mladých let. Znáte? Lajk?
U nás to byl na základce opravdu dennodenní chleba, o přestávce, o hodině, pořád 🙈 Ty otázky vevnitř, tenkrát to bylo děsně důležité, ale dnes bysme se nasmáli 😁
Jako ladit roušku ke zbytku outfitu, to je umění 😂 A za tuhle krásnou roušku musím moc poděkovat @pipetulaa - děkuju Péťo, je moje "nejoblíbenější" ze všech, co doma máme ❤
#vedeli_jste_ze má #dm svou vlastní privátní značku punčochového zboží? Jmenuje se Stella Jones. Přiznám se, že já to ještě někdy před rokem vůbec nevěděla. Pak jsem jednou při bloudění mezi regály náhodou narazila na jejich silonky a od té doby už nikde jinde nekupuju. Poměr cena a kvalita je totiž super. Pokud to jde, jdu vždy raději naboso, ale víte jak... někdy to prostě nejde 😂
U silonek vám ale doporučuji poprvé koupit pouze 1 balení na vyzkoušení, zda vám budou velikostně sedět. Já si třeba musím kupovat o velikost číslo větší, protože mi jsou jinak krátké. A to mám normální výšku 171 cm.😎
