Dnešní den jsme se "pustili" do akvárka.

Matyášek tohle testování pojal po svém 😀 on vybere....maminka vytvoří....a pak testuje co to vydrží 😀.

Akvárko jsme vybrali na stránkách Creative park od Canonu http://cp.c-ij.com/en/categories/CAT-ST01-0072/index.html . Je jich tam spousta, ale já vím, že tohle bylo první a poslední 😀. Ač je krásné, tak piplačka to byla neskutečná 😀. 

Na tohle tvoření je potřeba si ještě přizvat manikůrní nůžky....párátko 😉. 

Při lepení Nema, jsem chtěla párkrát vytáhnout paličku na maso a utlouct některou rybku z akvárka 😀 a pověsit ji tam 😀. 

Každopádně ve finále je to naprosto krásné .....luxusní.....a běda jestli mi tohle Maty zničí 😀.

Pro dnešní den jsem si na tvoření vybrala masku lva....nooo čekala sem,že to půjde hladce,možná,že to mám za 20 minut sfouklé😃

Ale nééé celkem mi to dalo i zabrat a chvilkama sem myslela,že to roztrhám😂

Nejvíc zklamalo lepidlo,tyhle težké věci totiž vůbec nedává a nedrží.Musela sem hodně čekat,než to fakt bude držet a pak pokračovat v dalším....no v čem jiném než lepení🙂 

No v závěru jsem se s tím nějak poprala,ale asi se vrhnu zase na slepování menších věcí a konečne najedu na téma,které jsem si pro tento týden připravila,takže vzhůru k papírům🙂#test_canon

Není to jenom obdobím Vánoc, v průběhu kterého jsou k sobě lidé nějak milejší, ochotněji si pomáhají a pečují o druhé. Vždy si přece můžeme vzpomenout na blízké osoby nebo na ty, kteří to nemají snadné a život jim nedopřál všechno to, co my bereme jako samozřejmost.

S oblíbenou značkou hraček Fisher-Price jsme přemýšleli, koho a jak obdarovat a udělat tak alespoň malý krok ke zpříjemnění něčího dne.

Rozhodnutí na sebe nenechalo dlouho čekat: hračky rozdáme dětem k Vánocům! A kdo potřebuje rozesmát a cítit chvilku zábavy víc než děti v nemocnicích?

Maminky, máme na vás jednu velkou prosbu. Byly bychom moc rádi, kdybyste nám do komentářů napsaly názvy dětských nemocnic v České republice, ze kterých bychom mohli vylosovat 5 nemocnic, kterým bychom zaslali různé kombinace hraček ještě před Vánoci. Byly bychom moc rádi, kdyby byly hračky zařazeny do společných prostor, hracích místností nebo čekáren, aby si každé dítě mohlo hrát a zpříjemnit si tak čas strávený pobytem v nemocnici. Hračky by tedy zůstaly v nemocnicích.

Děkujeme mockrát, své komentáře nám pište do neděle 3.12 a přejeme krásný a klidný Advent.

„Překotný porod je název pro spontánně probíhající porod, který trvá méně než dvě hodiny. Je tomu v případech, kdy měkké porodní cesty nekladou odpor, zejména u vícerodiček, při silných děložních stazích, často také při nedostatečném uzávěru děložního hrdla a u malých plodů“ uvádí v publikaci Kniha o těhotenství a dítěti známý český porodník Antonín Pařízek. A kupodivu dále dodává: „Překotný porod není prospěšný pro matku ani pro dítě.“

Z fyziologického hlediska upozorňuje porodník Pařízek na komplikace, které mohou být s překotným porodem spojené: „Těhotná bývá často překvapena rychlým nástupem děložních kontrakcí. Bývá ohrožena poraněním děložního hrdla, pochvy, vznikem trhlin hráze a krevních výronů. A pozor, určité komplikace mohou nastat i u novorozence: „Novorozencům hrozí nebezpečí nitrolebního krvácení. Příčinou bývají silné a časté děložní stahy, kdy je na hlavičku plodu vyvíjen nadměrný tlak. Pokud hlavička rychle prostoupí pánví, pak po jejím porození stlačení náhle opadne, hlavička částečně změní svůj tvar a při této fázi hrozí přetržení cév v mozku anebo v jeho okolí. Při pozvolném porodu k náhlým tlakovým změnám nedochází,“ tvrdí porodník."

Více na: https://www.maminka.cz/clanek/miminko-pospichalo-na-svet-prekotny-porod-na-vlastni-kuzi

Na jaře jsem se setkala s maorským lektorem Te Kaha z  Nového Zélandu, strážcem maorské tradice,  který povídal mimo jiné o porodech maorských žen  a na dotaz o délce porodu odpověděl, že doba porodu  u jejich žen je v průměru dvě hodiny.

Byla to věta, která mne nutila zamyslet se, jaká délka porodu je vlastně fyziologická, protože v České republice je porod, který trvá méně jak dvě hodiny, považován odborníky za patologický, rizikový, tedy tzv. překotný. Dospívám čím dál více k názoru, že za rychlými porody maorských žen stojí právě tradice přirozeného těhotenství a porodu, která se předává z generace na generaci, kdy se ženy a muži udržují při své síle a intuici.

Maorské ženy jsou ochraňovány před energií strachu. Naše ženy jsou naopak ve strachu udržovány,  porod je pro ně často synonymem pro bolest a utrpení a tyto bloky se předávají už několik generací z matek na dcery. V našem porodnictví vládne mužský a technokratický princip, proto tolik žen rodí velmi dlouhou dobu, protože jsou často odpojeny samy do sebe, od moudrosti svého těla.

První den testováni jsme se s maličkou zaměřili na zvířátka. 

Proč jsme vybrali tyto druhy je u nás vysvětlitelné,kočičku s pejskem?Tak to je samozřejmě základ všeho domácího zvířectva a navíc prostě to moje koťátko  co mám doma tyhle dva druhy potkává na ulici nejčastěji🙂Povedli se myslím náramně,co myslíte?

Sovičku jsme si zamilovali všichni tři na rodinném focení,takže to byla jasná volba.Navíc jsem nechávala vybrat manžela a ten je přes ty ptáky v rodině asi nejznalejší😂

Kdo by neznal Nema,že ano??takže dalším z našeho dnešního výběru byla právě tato rozkošná rybička🙂

Jako poslední přišel na řadu chameleon,jak by řekla moje dcerka,tak "ištěrák"(má to být ještěrák)🙂ještěrky,hady,pavouky a takovou veškerou havěť má prostě z nějakého neznámého důvodu v oblibě🙂

Dneska nám to šlo krásně od ruky,tak už můžeme pomaličku žhavit nůžky a lepidla na zítřek?co to bude tentokrát?🙂#test_canon

Říkávám, že moje dcera Ella se s tužkou v ruce už narodila.

A když tehdy před těmi čtrnácti lety v Podolí vykoukla na svět, mělo to hodně daleko k tomu extatickému porodu z knížek. Narodila se a nedýchala. Bezvládné fialové tělíčko vyklouzlo do rukou doktorky a najednou zmizelo v útrobách porodnice. Oživování bylo úspěšné, ale byl to jen začátek. Měsíc v umělém spánku na JIPce v Motole byla hořká třešnička na mém dortu zoufalství a když mi doktorka přišla říct, že holčička pravděpodobně nepřežije ani půl roku, něco uvnitř mě se utrhlo a padalo a padalo až na samé dno lidského utrpení.

Tehdy jsem na tom dně začala sbírat střípky a kosti mých předků. Začala jsem skládat příběh pravdy. Modlila jsem se, aby dítě mohlo žít. Byla jsem ochotná vyměnit svůj život za život svojí dcery. A Bůh mě vyslyšel. Podle doktorů se Ella zázračně uzdravila. Nikdo tomu nemohl věřit, ale já jsem věděla svoje. Věděla jsem, že to, co bylo skryté zraku ostatních a co vypadalo jako zázrak, stálo na mém rozhodnutí a mé víře v Lásku.

I přes pochybnosti doktorů jsem si Ellu nakonec domů odnesla. A začala dlouhá cesta plná výmolů a překážek. Cesta hledání toho, co jsme ztratily.

Ještě dnes občas Elča říká, že se cítí jako mtrvola. A tak se vypravujeme spolu do jejího těla a ona znovu prožívá tu bolest, když její tělo vypráví ten příběh s udivující přesností, držím ji pevně, když společně necháváme slzy téct po tvářích.

Lidé říkají, že miminka si nic nepamatují. Nemohou se víc mýlit.

Chcete svým dětem zpříjemnit čekání na Vánoce? Pořiďte jim adventní kalendář. V obchodě najdete spoustu druhů nejrůznějších adventních kalendářů s rozličnou tématikou a náplní. Ta bývá, bohužel, většinou z nekvalitní čokolády, což není nic dobrého pro dospělé, natož pro malé nedočkavce. Co kdybyste jim letos kalendář vyrobily samy? Můžete je zapojit do jeho vytváření. Děti si ho pak budou vážit mnohem více než toho kupovaného. Navíc si užijete spoustu zábavy. Už jste slyšely o hitu letošních Vánoc: perníkovém adventním kalendáři?

Základ tvoří, jak jinak, perníkové těsto. Máte - li svůj oblíbený recept na měkké, medové a voňavé perníčky, postup znáte. Vy ostatní můžete zkusit recept mojí babičky Majky:

Ingredience

• 2 polévkové lžíce medu   
• 400 gramů hladkémouky
• 2 vajíčka
• 1 čajová lžička jedlé sody
• 2 čajové lžičky perníkového koření (skořice, nové koření mleté, badyán, koriandr, hřebíček, fenykl - poměry jsou na vás, můžete ho koupit už namíchané)
• 140 gramů cukru moučka
• 100 gramů Hery(nebo 30 gramů kokosového oleje a 70 gramů másla)

Perníčky jsou spíše světlejší (což rozhodně neznemaná, že nejsou dobré, naopak) kdo chce tmavší, přidá do těsta asi 1 čajovou lžičku kakaa

Postup:

Ano, minulý týden Stella oslavila 6 měsíců. Je to naprosto neuvěřitelné, ale je to tak.
Letí to, ale je to ten nejkrásnější let, do kterého jsem mohla nastoupit. Občas přijde nějaká ta turbulence, ale většinu času letíme hladce nad mraky a užíváme si sebe navzájem.

Už v porodnici jsem ale poznala, že to s touhle divoškou nebude tak jednoduché jako s Tobíkem, který je ve všech směrech dítě za odměnu (od narození krásně spal, hezky papal, nikdy se nevztekal, pomalu jsme nevěděly, že mu rostou zuby...). Stella mě školí! Učí mě ještě větší trpělivosti, ještě větší pokoře a odevzdanosti. Vyžaduje mou neustálou přítomnost, od narození by nejradši byla jen v mé náruči ideálně ještě nepřetržitě kojená. 

A víte, co je na tom nejzvláštnější? Že mi to vůbec nevadí, necítím se nijak zvlášť unavená nebo vyčerpaná. Všechno to zvládám daleko lépe a lehčeji než  s prvním miminkem. Všechno mi přijde samozřejmé, ničím se nestresuju, nechávám to plynout a vždycky se všichni krásně přizpůsobíme, ať už doma nebo na cestách. Tobík je totiž navíc úžasný bráška, který mi s péčí o miminko od začátku pomáhá, nežárlí, Stellinku nezlobí, pořád ji hladí, pusinkuje a chová. Stella má obrovské štěstí, že má takového staršího bráchu, který se o ní vždycky postará. Až mě to dojímá!

A co už Stellinka umí? Od pátého měsíce se plazí. Teď už nabrala takovou rychlost, že než jí položím a dojdu se do kuchyně napít, už mě tahá za ponožku. Díky tomu je i o něco samostatnější a mně se konečně uvolnily ruce, a tak jí vyvářím příkrmy a kašičky. Moc jí chutná! Má něco málo přes 6kg, takže je co dohánět. Zoubky se zatím neklubou, ale myslím, že to nebude mít dlouhé trvání.

Dnes nám dorazil záhadný balíček. A když na mě po rozbalení vykoukla myš, málem jsem leknutím upadla. Páááni, je jako živá! A přitom je to jen papírová vystřihovánka... To mě úplně navnadilo. V ruce jsem třímala sadu Canon Creative Park, kterou jsme obdrželi na testování a nebýt toho, že jsme akorát vyráželi na plavání, pustili bychom se do toho snad hned!

S Tobíkem tvoříme moc rádi. V září mu bylo dva a půl roku, rád razítkuje, lepí, kreslí (už dokonce střídá barvičky a vypráví, co na obrázku je; donedávna dělal jen nekonečně mnoho čar jednou barvou 🙂). Má svůj koutek se stolečkem, kam se může kdykoliv uklidit a tvořit. A pak taky tvoříme spolu. Obkreslujeme ruce a vytváříme rukavice z barevných papírů, které polepujeme washi páskami (ty se mi mimochodem na tvoření s dětmi moc osvědčily ;)). Modelujeme zvířátka z modelíny, vyrábíme barevná přáníčka, pečeme, ... Canon Creative Park je pro nás tedy další zajímavá výzva. Oba milujeme zvířátka a navíc se blíží Vánoce, takže mám v hlavě už spousty nápadů. 

Zatím to ale vypadá, že to u nás bude pěkná divočina! ;))

Tato hračka na první pohled zaujala mého nejstaršího. Čísla miluje, takže když v testování od Fisher-Price konečně přišla na řadu žabka, ihned ji zabavil a šel měřit.

Ovládání žabičky je jednoduché, má na hlavě jediné tlačítko, které říká různé fráze a zároveň zarolovává metr dovnitř. Podle návodu má i hrát nějaké písničky, ale nějak jsem je zatím nezaznamenala (slibuju, že budu do závěrečné recenze dávat víc pozor J). Síla zarolování není nijak velká, což je rozhodně dobře z důvodu bezpečnosti, nicméně to má tu nevýhodu, že pokud není metr rovně, tak se úplně nezatáhne.

Původně jsem očekávala, žabka bude dávat nějakou zpětnou vazbu, ale pak mi došlo, že by to stejně asi nemohlo dost dobře fungovat. Takže žabka opravdu jen něco řekne nebo zadá úkol a je na dítěti, jestli a jak si s tím poradí a jak uzná své měření za úspěšné či splněné. To nakonec vidím jako velké pozitivum. Nelze si totiž dost dobře poradit např. s tím, že pojmy krátký a dlouhý jsou vlastně velmi relativní (dlouhé nehty jsou mnohem kratší než třeba krátký rukáv na tričku). Navíc je dítě ušetřeno klasických pochval za každé "uprdnutí", které jsou velmi běžné a jsou doslova zabijákem vnitřní motivace.

Přiložený návod je stručný a je pouze česky. Obsahuje jednu špatně formulovanou větu, ale vzhledem k tomu, že jej stejně asi nebude nikdo číst (ani to není potřeba), tak je to jedno.

Provoz je na 2 AA baterie. Hračka poskytuje 2 úrovně hlasitosti, i když není tak hlasitá jako housenka, se kterou má mimochodem shodný zvuk přehrávaný při zapnutí.

Žabka děti ponouká ke změření např. svého chodidla nebo nejrůznějších věcí (knížka, lžička, polštář...). Vegetariáni a zastánci zdravé však stravy “utřou”, neboť z jídla se měřit bude měřit pouze párek v rohlíku (jakkoliv mrkev či okurka nejsou k měření o nic méně vhodné a jsou v tomto ohledu „univerzálnější“).

Aktualizace: Recenze maminek na Pampers premium care naleznete v našem fóru tady. 

---

Maminky, Vánoce jsou za dveřmi. Těšíte se na radostný úsměv v tvářích vašich dětí? Nebo to budou vaše první Vánoce jako nové rodiny? Krásná a klidná atmosféra plná světýlek, dobré nálady, jídla, ale i maminkovských povinností, které se vám nevyhnou. Můžete si tento čas ještě více zpříjemnit, aby byl každý okamžik dokonalý.

Vítejte při posledním letošním testování.

Co testujeme

V tomto testování si posvítíme na Pampers Premium Care ve velikosti 2 (pro miminka o hmotnosti 3 - 6 kg) a ve velikosti 3 (pro miminka o hmotnosti 5 - 9 kg).

     Chcela by som Vám sprostredkovať moje skúsenosti a pocity zo života v tak ospevovanom Nemecku. Skúsenosti s úradmi, školou, ľudmi a všetkým s čím sme prišli do kontaktu.

     My sme sa do Nemecka presťahovali zo dňa na deň, bez zaistenej práce. Takže skúsenosti sa odvíjajú aj od toho.

     Ako prvé, sme si začali hľadať ubytovanie ešte z ČR (v tej dobe sme tam dlhodobo žili).
Hneď nastal probém a to taký, že nám nik nebol ochotný prenajať byt, bez toho aby sme boli osobne v DE a priniesli potvrdenie Schufa (Schufa je potvrdenie o tom, že nemáš alebo máš dlhy - register dlžníkov). Toto potvrdenie sme mať nemohli lebo sme neboli registrovaní v DE. Takže tu nastali prvé problémy. Pôvodne sme chceli bývať v Berlíne (väčšie mesto, viac možností), žiaľ nič z toho. Nakoniec si moja mama spomenula na nejakého jej známeho, ktorý vlastní byty a prenajíma ich. Ale, tieto byty nemal vo veľmi dobrých častiach. Povedali sme si, že "zatiaľ" to tam nejak vydržíme a keď sa kúsok oťukáme, tak sa presťahujeme.  (musím napísať, že byt sa nachádza v takej časti DE v ktorej je najväčšia koncentrácia rasistov a xenofóbov, toto sme samozrejme zistili až po presťahovaní)
Takže byt bol zajednaný a začali sme sa chystať na sťahovanie. (mesačné nájomné je 540 Eur v tom sú aj enrgie a prenájom kuchynskej linky - tu sa vo väčšine prenajímajú byty bez kychynskej linky a osvetlenia + 30 Eur podzemná garáž, kaucia bola vo výške 1 000 Eur)
Nebudem opisovať ako sme sa sťahovali.

Prišli sme na miesto určenie, vybalili, zistili, že máme len jedno osvetlenie a to iba v kuchyni a na poschodí je tma ako v rohu (byt je mezonet a kychyňa sa nachádza na spodnom poschodí).
Hneď na ďalší deň sme sa museli ísť prihlásiť, však samozrejme úrad bol zatvorený (v tej dobe mali len dva dni v týždni úradné hodiny, teraz to zmenili už na tri).
K prihláseniu na úrade Gemeindeverwaltung (vo väčších mestách si treba najprv spraviť termín a kým sa tam dostanete môže to trvať aj dva mesiace, my sme na dedine, takže tu to bolo našťastie bez čakania. Bez prihlásenia si napríklad neotvoríte účet a bez účtu si nemôžete zabezpečiť internet, nepožiadate o prídavky na deti a prihlásenie vyžadujú aj na iných úradoch) Vám bude treba:
- pas alebo občiansky preukaz 

- pas detí
- rodný list detí (preložený)

- sobášny list (preložený)

- v neposlednej rade vypísaná žiadosť (tú vypíše prenajímateľ bytu alebo kontaktná osoba, teda aspoň pokiaľ viem, tak to musia spraviť oni)

Rozhodli jsme se, že bude lepší mít děti spíš podobně staré a že tedy nebudeme na nic čekat a pořídíme si třetího cvrčka hned v závěsu za prvními dvěma. Nejsem úplně stoprocentně zdravá, navíc po dvou císařských řezech, tak jsem nechtěla nic riskovat a naše rozhodnutí nejprve konzultovala. Na hematologické klinice, kde jsem hlídaná kvůli poruše krevní srážlivosti, u primáře z porodnice, který mě zná a rodil obě první děti, u gynekologa, u něhož jsem v péči. Všichni se shodli – nikdo nevidí žádnou překážku, tak proč ne?

Jen tatínek by ještě raději měsíc počkal, bral nějaké léky a chce mít jistotu, že z něj stihly „vyprchat“. Přemlouvání moc nepomohlo, takže fakt až za měsíc. Pak jsem dostala rýmu – no, to snad ničemu nevadí. Jenže rýma byla čím dál horší, začala mě bolet hlava. Když to trvalo víc než týden, zašla jsem k panu doktorovi, ten mě horem pádem odeslal na ORL, kde chtěli dělat RTG. No jo, ale co když jsem už těhotná? Po konzultaci s gynekologem přece jen RTG podstupuji, potvrzuje se zánět vedlejších nosních dutin, dostávám antibiotika Augmentin 650mg. To už začínáme mít trochu strach, jak to s tím miminkem bude…

Antibiotika jsem dobrala, všechno se zdá v pořádku. Ale přišel ještě zánět močového měchýře… Šla jsem radši na gynekologii, aby pan doktor bral ohled na případné miminko. Bral, napsal mi léky, které by v těhotenství neměly vadit, a ještě jedny léky na podporu imunity močových cest. Příbalové letáky povzbudivé nebyly, ale co už. Ani nevím, jestli jsem doopravdy těhotná, a pan doktor určitě ví, co dělá.

A už je konec dubna, těhotenský test vyšel tak tak, uvidíme. 1. května už nevydržím a test si opakuji – a úžasné, povedlo se! Čekáme třetí miminko! Děti jsou ještě trdla, ale když se radujeme, radují se taky, asi ještě ani nevědí proč…

Na gynekologii jsem moc nepospíchala. Potvrdili by těhotenství a pak by mě zvali znovu na potvrzení srdeční akce. Myslím, že je lepší nechat miminku trochu klidu, tak jsem se objednala v době, kdy by už mělo být srdíčko vidět, tedy asi v sedmém týdnu.

Jenže ouha. Nejen, že nebylo vidět srdíčko, ale dokonce i miminko bylo sotva znát. Gestační váček, žloutkový váček, všechno v pořádku, ale miminko má jen asi milimetr! Byla jsem nešťastná. Nemohla jsem uvěřit, že by byl cvrček o tolik mladší, když mám úplně pravidelný cyklus… Pan doktor radil týden čekat, pak uvidíme, jestli miminko povyrostlo nebo jestli odumřelo a začíná se vstřebávat… Bylo to hrozné čekání.

„Na svou biologickou matku si nevzpomínám. Ze soudního spisu vím, že jsem s ní strávila deset měsíců svého života. Jaké byly? Kdo ví. Každopádně jsem jí byla odebrána sociálkou a umístěna v kojeneckém ústavě, kde jsem sama strávila dalších pět měsíců.“

Už před mnoha lety, v době, kdy jsme s manželem teprve procházeli přípravami na náhradní rodičovství, jsem slyšela smutné příběhy. Příběhy o adoptovaných dětech, které utíkaly z domova, jakmile byly plnoleté a některé mnohem dříve. O dětech, které nebyly a možná ani neuměly být vděčné za to, že jim náhradní rodiče nabídli domov, zázemí a lásku. O mladých dospělých, kteří se neměli zájem vracet do rodného hnízda.

Říkala jsem si, to přece nemůže být tak jednoduše odsouzeníhodné. Nikdo z nás přece nežil jejich životy. Přemýšlela jsem, co se v takové rodině, hlavě takového dítěte a mladého dospělého asi muselo dít. Jak těžký pro něj život asi byl, že ho do tohoto bodu dovedl?

Odpovědi jsem se dočkala nedávno. Moc děkuji za otevřenou zpověď adoptované, dnes už dospělé ženy, jejíž životní ostud není z těch růžových…

Kojenecký ústav

Na svou biologickou matku si nevzpomínám. Ze soudního spisu vím, že jsem s ní strávila deset měsíců svého života. Jaké byly? Kdo ví. Každopádně jsem jí byla odebrána sociálkou a umístěna v kojeneckém ústavě, kde jsem sama strávila dalších pět měsíců.

Mojí zkušenost se zánětem prsou a kojením jsem se rozhodla sepsat proto, že když jsem sama byla v nouzi, vyhledávala jsem na internetu všechny možné rady a zkušenosti ostatních maminek, které si něčím takovým prošly a které by mi mohly pomoci. Snad teď můžu být někomu nápomocná i já. Minimálně povzbuzením.

U prvního miminka jsem měla zánět prsou celkem třikrát, bolest, horečky, klasický průběh, ale pokaždé zabral klid a obklady z tvarohu. Po šestinedělí se zánět už neopakoval, syna jsem kojila dva roky a bez problémů.

Pauzu v kojení jsem měla jen půl roku (kojila jsem i první čtyři měsíce v těhotenství), říkala jsem si, že co se týče kojení, nemůže mě už nic překvapit!

Po porodu, který byl krásný a snadný jsem se bez problémů rozkojila, malá dcerka sála výborně, všechno vypadalo naprosto idylicky. To byl asi ten důvod, proč jsem se hned po porodu zapojila do normálních běžných povinností matky na rodičovské - vaření, úklid, hřiště, nákupy... Kojila jsem při vaření, když po mě hopsal starší syn, v šátku při táhnutí nákupu. Chyba! V šestinedělí se má opravdu odpočívat a všechnu práci popřehazovat na ostatní. U nás to bohužel nešlo pro absenci babiček a dědečků, ale měla jsem se na vše vykašlat i za cenu nepořádku a obědů z těstovin s máslem.

Vše skončilo zanedbaným zánětem v prsu, které se dostalo na trojnásobný objem s tmavě fialovou barvou a abscesem. Z tvrdé bulky ze které zánět začal,  se stalo měkké abscesové ložisko. Musela jsem si jít lehnout na kapačky do nemocnice, kde jsem pobyla týden a nakonec skončila na sále, kde mi absces vyřízli.

Ležela jsem na Bulovce, ve stejné budově, kde je porodnice a šestinedělí, jen na jiném patře. Co musím říct je, že až na jednu sestru ze staré školy, tam byli všichni neuvěritelně milí. Ano, na Bulovce! Díky miminku jsem "musela" na nadstandartní pokoj a malá byla zapsaná jako můj doprovod, takže jsem tam nakonec měla luxus skoro jako v hotelu s výhledem na Prahu, jen s děsnou kuchyní 🙂

Právě dnešní den je označen za Mezinárodní den tolerance, který nám připomíná, že náš respekt si zaslouží všichni ostatní lidé kolem nás. Zamysleli jste se někdy nad tím, jestli dostatečně tolerujete svého partnera? Protože kdo je vám blíž, než on? Připravili jsme pro vás několik rad, které vám pomůžou předejít hádkám a ukázat partnerovi, že si ho opravu vážíte!

Žijete s vaším partnerem už dlouho dobu? V tom případě se může stát, že ho začnete brát jako samozřejmost a úplně zapomenete na jeho jedinečnost a to, proč jste se do něj zamilovali. Zkuste se na váš vztah podívat z odstupu. Myslíte, že se k sobě navzájem chováte stejně hezky jako před lety, když jste spolu začínali? 

Omluvíte se, když uděláte chybu?

Omluva je ve vztahu velmi důležitá. Nepopírejte svoji vinu, ale spíš se upřímně omluvte. I když to jde někdy opravu těžko, uvidíte, že si toho váš partner bude velmi vážit. Zkuste k omluvě přidat také květinový košík nebo mléčnou bonboniéru Carla Diana s oříškem, která vyloženě uklidňuje. Vašeho partnera určitě mile překvapíte a čokoláda, která má pozitivní vliv na tvorbu hormonu serotoninu, tedy hormonu štěstí, mu zaručeně zlepší náladu. Oříšky obsažené čokoládových bonbonech mají navíc blahodárný vliv na zklidnění nervů. Buďte si jisti, že takováto upřímná omluva vašeho partnera jistě obměkčí.  

Díváte se na situaci očima toho druhého?

Velkou ohleduplnost a toleranci prokážete, jestliže se na situaci podíváte z partnerova pohledu. Když se pokusíte představit si, jak se cítí váš partner, prokážete mu tím tu největší úctu.

Každý rodič chce pro svoje dítě to nejlepší. Pokud přemýšlíte, jak pomoci svému drobečkovi k lepšímu prospívání, poradíme vám, jak na to.

Plávání s miminkem

Voda dodává miminkům pocit jistoty a bezpečí. Vždyť už v bříšku u maminky plavali v plodové vodě. Z toho důvodu představuje plavání s kojenci perfektní způsob, jak miminko uklidníte a připravíte mu skvělé podmínky pro jeho další motorický vývoj. Děťátka po plavání lépe spí, mají větší chuť k jídlu a specifický pohyb ve vodě pomáhá odstraňovat případné nedostatky v držení těla. Kojenci díky plavání také posilují svaly, což jim pomůže v tom, aby se posadili a začali lézt.

Dovádění v bazénu

I v pozdějším období, kdy se z vašeho miminka stane batole nebo starší dítě, nezapomínejte na vodní prostředí. Děti mají většinou k vodě kladný vztah a vždy vodní radovánky přivítají. Vlastníte-li zahradu, pořiďte dítěti bazén. Uvidíte, že bude nadšené. Ve vodě můžete dovádět s ním. Nejenom, že vám osvěžení v horkých dnech přijde vhod, ale utužíte vzájemné vztahy. Využijte například bazény s pískovou filtrací, které zachytí všechny nečistoty. Doma nemusíte kvůli dětem používat tolik čistící chemie do bazénu. Chlorová voda může jemnější dětské pokožce způsobit vysušení. Jakmile se dítě vykoupe, osprchujte ho pod tekoucí vodou a natřete krémem, který pokožce vrátí vláčnost a hydratuje jí.

Trampolína děti unaví a posílí svaly

Trošku opožděně tu máme rychlorecenzi na další hračku, tentokrát na housenku Code-a-pillar. 

Součástí balení je hlava s hlavním (a také jediným tlačítkem), 8 dílků k připojení a dva terčíky, které mají sloužit jako ukazatelé směru. Z mého pohledu tedy naprosto zbytečná věc, za celou dobu jsme je nepoužili ani jednou. Každý dílek má svou funkci (tři jedou dopředu, dva vpravo, dva vlevo a jeden hraje). Housenka jede podle toho, jak jednotlivé dílky na sebe navazují a vždy bliká ten dílek, jehož funkce právě běží. Na celou trasu je potřeba poměrně dost místa, nám to zabere snad přes půl obýváku 😀 Housenka nemluví, za to celou dobu hraje a bliká a na mě je tedy poměrně dost hlučná.

Dají se dokoupit ještě i další dílky, celkem by jich měla uvézt až 15. Eliška (5,5 roku) hned věděla, co má dělat, jak ji rozdělat a zase spojit, Štěpán (rok a 8 měsíců) doteď zvládá jen rozpojení, zpátky to není schopný napojit. Taky ho hodně rozčiluje, že jezdí sama, on by ji radši vozil sám 😀 a tak tu někdy huláká housenka a se Štěpánem se přeřvávají 😀 Elišku bavila tak první dva dny, pak už věděla co a jak a vlastně kromě toho, že se dá naprogramovat a jezdí sama, nic víc neumí. Takže nuda 😒 Myslím, že stejně jako globus je to hračka pro děti ve věku nejlépe tak 3-4 roky. 

Co se jí nedá upřít je to, že zvládá i horší terén, v pohodě projede i po koberci s nižším chlupem, velké mínus je to, že ačkoliv si s ní děti až tak často nehrají, po 14 dnech došla šťáva v baterkách (což tedy na to, že jsou potřeba čtyři baterie, tak je to celkem pecka).

Myslím, že Štěpán do ní časem "doroste" a ještě si s ní užije, Eliška není úplně technický typ a tak ji moc nebaví pořád jen "programovat" cestu. 

To tanečník Beatbo, to je jiné kafe 😀 Ale to zase až příště 🙂

Už po první fázi jsem Vám napsala článek, který snad někomu dal nové informace a někoho snad namotivoval v tom, že to, že máme po dětech nemusí zákonitě znamenat, že to odnese naše postava. Jen pro opáčko - všechny ženy po porodu by si měly zjistit, jestli jejich břišní svaly trápí diastáza - zjistíte jednoduše doma.

http://www.ivafis.cz/diastaza-kde-a-jak-nahmatam-rozestup-brisnich-svalu/

Pokud zjistíte, že ji máte, rozhodně se nepouštějte do žádných sklapovaček, vzporu, prken apod. ale vyhledejte někoho, kdo vám ukáže, jak cvičit, aniž byste si ublížily. Já s Ivou cvičím od dubna tohoto roku. (Fáze 1, 2 měsíce prázdniny a cvičení v mírnějším režimu a pak fáze 2)  Nyní mám za sebou fázi 2 s Ivou, která už se nezaměřila výhradně na břicho, ale i zbytek těla a já jsem prostě nadšená. Pomalu ale jistě začínám mít nejen napečené buchty (ještě mě teda čeká kus cesty), ale začínam se zbavovat i svého celoživotního trápení - stehen. Navíc tím, že každý den člověk plní domácí úkoly a cvičí tak si nasadí parádní režim a zvykne si na to hodně rychle. Už jsem to psala dřív, je skvělé zjistit, že človek nemusí trávit hodinu denně v posilce, ale stačí mu chvíle doma během po o spánku dítěte a 2 ručníky ;) netryská z vás pot a ani se nějak výrazně nehýbete, ale zároveň střed těla maká jako o duši a výsledky na sebe nenechávají dlouho čekat! Stačí jen vědět jak cvičit efektivně 🙂 Mám za sebou 2 císaře a od posledního porodu uběhlo necelých 15 m.

Moje výsledky:

Pupek: - 1cm 

žebra: -1 cm  

Největší slevová akce je tu a přináší s sebou mega slevy. Chcete vědět, kde se opravdu vyplatí nakupovat a jak ušetřit ještě více? Tak potom rozhodně čtěte až do konce. Speciálně pro Vás jsme totiž připravili seznam obchodů, ve kterých nakoupíte nejvýhodnější.

Chcete ušetřit ještě více?

Letos do našich končin Black Friday zavítá 24.11. a potrvá do 27. listopadu. Na nákupy máte tedy čtyři dny, které rozhodně využijte naplno. Ceny ve vašich oblíbených obchodech budou totiž rekordně nízké, a to je ten správný čas, kdy byste se měli vrhnout na pořádné vánoční nákupy! Ale pojďme se na to podívat pěkně postupně.

4 kroky k efektivnějšímu nakupování

Ještě dříve, než se necháte pohltit tornádem slev, přečtěte si pár užitečných rad, díky kterým ušetříte nejen drahocenný čas, ale i peníze. Základem úspěchu je precizní příprava.

1. Hned na úvod si vzpomeňte na lidi, které chcete obdarovat. Nezáleží na tom, jestli si je naťukáte do mobilu nebo sepíšete do diáře, ale udělejte to. Nechcete přeci na nikoho zapomenout, že?

O to hůř,že jsem na to přišla v 35tt.Máme syna, kterému je 26 měsíců a doteď nechodí na nočník ani nemluví. Na nočník si dobrovolně sedne jen ráno a večer,sedí na něm klidně hodinu a dokonce se i vycura. Ale přes den ani náhodou. Zkoušela jsem latkovky,ale jemu je fuk,že má plinu úplně durch, případně i s hovinkem. Zkoušela jsem slipecky,ale jediný efekt je ten,že má pak hystericky záchvat,kdy me nutí,abych mu dala radši jednorazky, což po 15 minutách řevu radši udělám. Chtěla jsem ho nechat běhat i nahatého,ale radši mi donese jednorazku a teplácky,že chce obléct. Možná jen nemám výdrž a měla bych ho nechat řvát dál a třeba by to pochopil,že plinu nedostane. Fakt nevím.

Co se mluvení týká,říká jen táta, bába,ne,kde je,haji (že chce zazpívat halí belí) a pak své všeříkající eeeeeee,kterému rozumí jen on sám.Obvodní nás poslala na foniatrii,kde mu chtěli udělat nějaké audio vyšetření,zda dobře slyší (i když jsme vždy všechny doktory přesvědčovali,že slyší dobře).Na to ale musí mít ouška čistá bez mazku. Šli jsme tedy předtím na ORL,kde mu ouška měli čistit. Jenže ouška jsou čistá (aspoň jedna dobrá zpráva), za to plna vody, protože má zvětšenou nosní mandli. Prý nás díky tomu slyší,jako by byl v sudu, takže není schopen opakovat. Dostali jsme sirup Aerius,který máme dávat denně, proplachovat nos třeba Vintcentkou nekolikrat denně a pravidelně hleny z nosu odsávát. Za tři měsíce máme přijít na kontrolu a pokud se to nezlepší,půjde na trhání nosní mandle. Už je to 14 dní a nejsem si jistá nějakým zlepšením. O to víc mě rozčiluje,že se jak blbec snažím už několik měsíců, denně mu zpívám při a po koupání písničky, denně mu před spaním říkám básničky, denně mu pres den čtu pohádky a veškerá má snaha je úplně zbytečná.

A k dovršení všeho se dnes od manžela dozvím,že jsem přespříliš pečlivá matka,která svému dítěti stále stojí za zadkem a snaží se ho před vším chránit.A z toho důvodu je na úrovni 1,5 letého dítěte.Takze jsem svou pečlivostí udělala z úplně normálního zdravého kluka mentálně zaostalého. Jinými slovy jsem strašná matka.

Evidentne jsem schopná vychovávat (pokud se tomu tak dá říct) dítě maximálně do dvou let a pak by mi ho měli vzít,abych nenarušovala jeho další vývoj.

Chudák ten malej v bříšku,který se má teprve narodit. Když jsem byla schopná znicit vývoj u již narozeného syna, co asi čeká toho nenarozeného. Napadá mě strašná myšlenka,že jsem možná neměla mít děti, protože jsem ve výchově jak vidno naprosto neschopná. Miluju je samozřejmě oba dva (dvouletaka i mimi v bříšku), ale mám pochybnosti o sobě samé.

Blíží se období Vánoc, z televize se na nás hrnou reklamy, nakupujeme, přeháníme to se vším, s jídlem, dárky, hračkama, a pak jsme někdy zklamaní, že děti nic z toho dost 

neocení, že vše berou jako samozřejmost. 

Narazila jsem na jedněch amerických stránkách na hezký článek, 

tak si jej dovolím přeložit, protože se mi moc líbí.

"Čtyři jednoduché způsoby, jak naučit děti vděku

Věřím, že vděk je něco, co musíme děti naučit. Myslím, že často vidíme věci, které chceme změnit, opravit, věci, které nemáme, a tím, jak hledáme ty správné věci, tak nám ty hezké chvíle vděku a radosti protékají mezi prsty. Jako rodiče jsme pověřeni zvláštním darem - příležitostí naučit 

Rodičovství a intimní život.

Na toto téma byl jeden z mých postů na FB. Na to někdo položil otázku, že jako jestli rodičové opravdu mají SEX??

A můj tatínek na to odpověděl:"Nevím, ale zeptám se našich"

No, nic si nenalhávejme, asi to nebude veselé čtení..

Kdysi, v dávných dobách, kdy televize byly jenom černobílé a po poli za barákem se proháněli dinosauři - takhle si Tonda představuje moje mládí - jsem "to" zažila prvně. Ale i tak jsem tomu pak ještě dala šanci....

A vlastně se to tehdy nelišilo od té doby teď! Taky jsme hledali místa, kde nás nikdo nenajde a moc se nehrálo na kvalitu, ale na čas.

Hračka je výrobcem určena pro děti již od 9 měsíců věku. Nutno podotknout, že právem. Pro nejmladšího to byla volba č. 1 - a zatímco housenka ho zajímala, smál se, blbnul s ní atd., tohoto mazlíka ihned po vybalení chňapnul a utíkal se s ním schovat, aby mu ho nikdo nevzal. Prostě od začátku je „jeho“. Rád se s ním tulí, rád ho přenáší a velmi rád si s ním hraje.

Vhodnost pro malé děti naznačuje i celkový design – zaoblené tvary, robustní a odolné tělo, krásné a rozmanité barvy. Přestože je hračka relativně těžká, dítě ji může tahat za měkoučká látková ouška, která skvěle padnou do dětské ruky, nebo obejmout a takto snadno přemístit. Jen se obávám, že v případě znečištění těchto látkových částí bude obtížnější je vyčistit. Nicméně přenášení doposud zvládají bez náznaku jakéhokoliv vznikajícího problému.

Malým dětem je podřízena i velká interaktivita hračky – přehrává především různé fráze či popěvky, ale také písničky jsou relativně dost krátké, takže dítě může znovu a znovu mačkat a čekat, co přijde.

K tančícímu robotovi (jak jej děti přezdívají, název BeatBo si nedokáží zapamatovat) je přiložen kromě anglického také samostatný český návod. Ovládání je ale natolik snadné, že jej ani nemusíte číst. K jeho provozu budete potřebovat 4 baterie typu AA.

BeatBo má k dispozici celkem 4 tlačítka s rozdílnými funkcemi:

„Tanec a pohyby“

    Ahoj maminky, tak jsem to během krátké doby podstoupila znova... další porod.. no porod prostě mi jí ze mě vyndali... 

    No vezmeme to od prvního porodu, ten byl normálně (vaginálně), William se narodil o 6 týdnů dřív, já rodila s horečkou, rýmou, kašlem, bolením krku... těsně před finálním tlačením mě přesunuli na hekárnu ať se prospim.. na to mi tam každých 15 minut chodila porodní asistentka na ozvy miminka.. přišla naposledy zahlásila nesjou ozvy volejte okamžitě dr.. zničeho nic se kolem mě objevilo asi 10 lidí a dr.. ta oznámila 8cm a píchla vodu, voda zkalená.. a to už si pak moc nepamatuji jen to jak mi při každé kontrakci strčila ruce dovnitř a roztahovala porodní cesty.. to byla taková blest, že kontrakce o proti tomuto bylo pohlazení... a tak přišel 6.1.2017 v 17:22 na svět můj prvorozený Willíček, nebylo to lehký 14 dní na JIP ale byl moc šikovný, doma uřvaný ale je to miláček. Teď má 10m leze, staví se, chodí kolem nábytku, a už se pustí nábytku a vydrží stát bez opory...

    A teď dva dny po šeštinedělí a absolutním půstu, kvůli možnému předčasnému porodu jsme na to vlítli, no vlítli... Aby jste se taky pobavili: Byla noc a já vyčerpaná uspáváním malého a z jeho neustálého křiku spim. zničeho nic mě probouzí přítel a doráží. trvalo to asi 2 minuty (chudák měl skoro půl roku půst), ale údajně vše šlo ven, na břicho. Moc si to nepamatuji byla jsem v polospánku. Za další dva dny jsem měla kontrolu po 6-ti nedělí a nechala jsem si napsat Azalii a vesele ji brala. Partner odjel na 3m do USA a během jeho pobytu tam jsem zjistila že jsem po druhé těhotná. Já v šoku, nevěděla co mám dělat, udělala jsem 4 testy a fakt tam byli 2 čárky.. píšu do Chicaga jsem těhotná.. podle dr už se s tim nedá nic dělat.. jsem v 13tt.. ja vyděšená že to šílené těhotenství co jsem měla s Willíkem bude znova a že porodim druhé dítě v tom samém roce jako první... no začala jsem se na to připravovat... Partner tomu pořád nemoh uvěřit, že je jeho tak jsem mu to spočítala a řekla jestli si pamatuje tu prvni noc po 6-ti nedělí a prej, že jo, že byl straně nadržený a asi si ustřík. Co z toho plyne stačí kapka a je z tebe taťka... :D. celé těhotenství jsem si říkala, že rodit normálně nechci, že to peklo znovu zažít nechci, že bych nejraději prospala ( jsempo operacích páteře, nesmím epidural ani na sekci). To jsem ale blbá co... 

    Den před neplánovaným porodem mi udělá přítel radost a vyráží do práce s malym... já doma v klídečku čekám až přijede pán pro jidelní židličku. Zvoní hurá, zvedám se a ukopávám si malýček o kočárek, co mám doma místo košíku.. podívám se na něj a on uplně vybočenej do leva, boli to jako křeč, na začátku, tak ho vracim zpět a ono to nejde. začíná to bolet jak prase, natýkat, a vybarvovat modřina... se slzami v očích volám partnerovi, že jsem si nejspíš zlomila malíček u nohy. Chudák přijíždí a ja nohu jak tenisák. Odvážíme syna k babičce a jedeme na pohotovst.. neví zda je to vykloubený nebo zlomený, jsem v 36+2tt tak můžu jít na rtg obalují me snad třema vestama.. vracíme se k dr ukazuje mi brutálně zlomený malíček. Kdybych nebyla těhotná tak ho zdrátují, ale teď nemůžou. prý to sroste ale malíček už navždy bude nakřivo.. tak to je den před porodem, vše dělám hlavně rukama opírám se hlavně o ruce a je to zápřah i na břicho.. nosit malýho, koupat ho, domácnnost... druhý den co jsem vztala s  malym tak jsem začala mít nepravidené bolesti, říkám si to budou poslíčci, nevěnuji tomu pozornost a dál dělám s občasnými bolestmi, přijela návštěva, odjela.. přítel byl v práci přijel kolem 19h a ja už ty bolesti měla docela silný ale pořád dost nepravidelný.. Dávali zrovna zelenou míli tak jsme na ni koukali.. potom jsem šla dát vanu jestli bolesti zmizí.. no to byla ale blbej nápad, bolesti zesílili a byli pravidelné.. říkám uvidíme do rána a šla jsem si lehnout.. no moc to nešlo, když už ty bolesti byli nesnesitelný, začala jsem chodit po bytě a sbírat věci. Budím přítele, no moc mi to nejde.. budím ho něžně ať není vyděšený, mezitím shaním hlídání na syna, sousedka není doma, volám sestře, ta přijede teda přítel ji přiváží. jedeme na Bulovku. přijeli jsme tam asi ve 3:30. než mi přítel přines papíry do porodnice tak to nějaky čas trvalo. v místnosti kde jsou monitory mi dělá sestra vyšetření říká otevřená na 10cm půjdete rovnou na box, počkat cítím v brance nožičky, půjdete na UZ, a ptá se jestli vim, že dítě neni hlavou dolu.. samozřejmě že jsem to veděla ale pořád jsem doufala, že se otočí, kontrolu jsem měla ve čtvrtek a měli mi jí otočit růčo, k tomu už nedošlo... Doktroka zjišťuje polohu miminka - příčka. Tak mé přání se vyplňuje, já to prospím. při ceste na operační sál mě už slíkají, obvazují nohy, mačkají zlomený malíček, a já mám pernamentní kontrakce (mám ten pocit), mé tělo se začíná nekontrolovatelně klepat, pan přimář se ještě probouzí, anesteziolog má otlačený polštář na obličeji. Primář me patlá desinfekcí snad uplně všude, a jak jsem byla čerstvě oholená tak to pálilo jak sviňa.. mačká mi břicho tak silně, že vyjeknu bolestí. Naštěstí mě uklidňuje anesteziolog a povídá mi: za chvilku už budete spinkat.. jen vydržte.. a zničeho nic jsem v limbu. Probouzí mě hlas přítele, Lásko máme nádhernou dceru, ja brečím nevim jestli štěstí, spíš bolestí, a říkám jak ožralá, že mám hrozný hlad. Malá se narodila 6.11.2017 v 4:11 měla 2.500g, bohužel ji nemohlli změřit byla strašně zkroucená a nechtěli ji ty nožičky rvát. Při propouštění měla 46 cm, probouzí mě vizita na JIP. Mám neskutečný bolesti, jen nevím co bolí víc jestli malíček nebo rozpáraný břich. nemůžu se pomalu ani hnout, mám knedlík v krku, nemůžu si odkašlat.. panebože já se budu muset zvednout postele, vždyť se nemůžu ani otočit na bok. No nic, rehabilitační sestra přijde až zítra snad se to zlepší. No nezlepšilo, při raní vizitě mi vyndavají dren, říkají kašlejte, jak asi mám kašlat když to bolí, vytahují ten odporný dren a já jen hýkám bolestí, zatím nejhorší zážitek z celého porodu(sekce). No to jsem netušila jaky bude zvedání z postele. Přišla a začali přímo u mě. to zvednutí, ta bolest, peklo.. donutili mě si jít vyčistit zuby, ale trvalo mi dost dlouho než jsem se postavila na nohy mě se tak točila hlava. Co krok to neskutečná bolest..ten samí den mě přesouvají na oddělení 6-ti nedělí, těším se na malou, na JIP nám je vozili jen na chviličku. Zvedání z posetele na záchod, docházet na novorozenecký, neskutečný peklo, jak se mi tam hrabali nesutečně mě boleli střeva, kroutili se mi to byla bolest.. naštěstí už se můžu zvedat vcelku bez problémů.. můžu nosit i  když bych neměla svýho kloučka. z porodnice nás propouštějí po 5 dnech.. Malá ač neměla na začátku kvůli žloutence sílu sát, musíme používat kloboučky, je plně kojená mlíko se mi udělalo do tří dnů díky pravidelnému odsávaní.. žloutenka mizí, sluníme když svítí sluníčko, krásně přibírá.. 

    Kdybych si měla možnost si vybrat mezi normálním porodem a sekcí, tak už jedině klasicky. Radši vydržím bolest při porodu než zažívat bolesti po operaci. Další děti v plánu nejsou a teď oba máme strach spolu spát. Pak, že nikdy nebudu mít děti přirozenou cestou, pan doktor se šeredně spletl... Mám rovnou 2. 2 děti v jednom roce na den přesně 10 měsíců od sebe.. Máme před sebou ještě spoustu práce.. 

    Maminky vy co chcete dobrovolně císaře a bojíte se porodních bolestí, věřte že pooperační bolesti jsou tisíckrát horší než ty porodní. A proč? protože trvají 3x delší dobu než porodní, a miminku se nemůžete věnovat na 100% stejně jako po klasicým porodu. Teď mě čeká ještě jedna dost nepříjemná věc a to je vyndání stehu, pokud to není vstřebatalený a ten zarostlej uzlík upadne sám.. uvidíme..