Máte doma dítě, které miluje kameny? Zastaví se u každé hromádky, všechny si se zájmem prohlídne, strčí do kapsy (nebo do pusy), převáží je auty, bagry apod. Tak neváhejte, malování na kameny ho jistě zaujme!

Potřebovat budete:

• kameny různých tvarů a velikostí
• akrylové barvy
• červnou fixu 
• štětce
• hadřík na utírání štětců (případně papírové ubrousky)
• nádobu na vodu

V první řadě je nutné (pokud nemáte doma nějaké menší kamenictví) začít procházkou. A jejím cílem je nasbíraní zajímavých kamenů. Ty by měly být dostatečně veliké, aby se na ně dalo malovat. Případně by měly sloužit svému účelu - např. pokud chcete vybavit venkovní kuchyňku ovocem a zeleninou, měly by mít podobný tvar. Fantazii se meze nekladou. Menším dětem budete muset pomáhat a trochu se do sbírání zapojit, ty větší to už určitě zvládnou samy.

Pokud nemáte doma paletu, na které můžete dětem míchat barvy, velmi dobře vám poslouží například karton od vajíček. Do každé prohlubně můžete dát jednu barvu a k ní jeden štětec. Vyhnete se tak neustálému omývání štětců a i pro děti je to mnohem přehlednější. 

Následující postup záleží na tom, jak výtvarně zdatné máte dítě. Základem je dát kamenům spodní nátěr. Jedná se o primární vrstvu - tedy pokud budete například na kámen kreslit vodu, udělejte ho modrý, pokud z něj bude melou, udělejte ho červený a tak dále. Tuto základní vrstu dokáží namalovat i nejmenší děti.

Nejen, že je šípek sám o sobě krásný a je považován za takového "krále" podzimu. Ale ještě jako bonus je nabitý vitamínem C, B, obsahuje vápník, draslík, betakaroteny a minerální látky. Zkrátka a dobře - to, že ho příroda nechává uzrát právě na podzim má svůj důvod - je perfektní na posílení imunity! Nezbývá tedy, než vás prostě poslat k šípku!

Až se vydáte na hon za šípkem, dostatečně se oblečte (bez ohledu na počasí). Nepohrdnete dlouhým rukávem a dlouhými nohavicemi - přece jen jsou to plody růže šípkové, tedy budete se proplétat trním. A nejednou si budete připadat jako Šípková Růženka. Vybavte se také nůžkami, je to mnohem pohodlnější, než ho trhat. Sbíráme plody červené a tvrdé, nejlepší doba je právě teď - ve druhé polovině září a počátkem října. Plod šípku by neměl projít prvními mrazíky, velmi rychle ztratí výživové hodnoty. 

Suroviny:

• cca 1 kg šípku
• 2 litry pitné vody
• sklenice medu, tj. 0,5 l (dávám většinou zcukernatělý med, který najdu ještě z předchozí zimy, alespoň zužitkuji zásoby a udělám místo novému)
• 120 g kyseliny citrónové

1. Šípky propereme a zbavíme zelených částí. Vložíme do většího hrnce a zalijeme 2 litry vody.

2. Tyčovým mixérem šípky ve vodě pomixujeme. Snažte se být opravdu poctivé a tento krok neošidit. Šípky se budou "macerovat", tak ať se z nich do vody dostane co nejvíc!

Bříško se krásně kulatí, miminko si veselo kope a vy si užíváte příjemné chvíle při vybírání výbavičky, kočárku, roztomilých dupaček nebo dudlíků a těšíte se, až si konečně toho svého miláčka pochováte. S těhotenstvím a narozením dítěte je ale spojené i papírování a vyřizování. A to jak před porodem, tak i po něm. Dnes se zaměříme na to, co je nutné vyřídit před porodem.

Otcovství a prohlášení o jménu dítěte

Jestliže nežijete v manželství a nejste s partnerem oddáni, je potřeba úřední doložení otcovství, aby byl váš přítel uveden v rodném listu dítěte. Pro doklad o určení otcovství si zajdete na matriku, nemusí to být tam, kde máte trvalé bydliště, ale kdekoliv v ČR. Tuto záležitost vyřizovala i uživatelka smardik z fóra: S otcem dítěte nejsme manželé. Na matriku před porodem?: „Máme to stejně a vyřizovali jsme to ještě teď v těhu. Vyřídíš to na jakékoli matrice, ale musíte přijít oba, protože to podepisujete a potřebujete: občanské průkazy, rodné listy a ty těhotenskou průkazku, a také jsme tam hned psali jména - jaké příjmení dítě bude mít a holčičí i klučičí. Celé to trvalo asi 15minut, dostali jsme dvě kopie a jednu si mám vzít sebou do porodnice.“

Jestliže jste vdaná, na matriku nemusíte a prohlášení není nutné mít vyplněné ještě před porodem, ale určitě je to lepší, ať máte po porodu o starost méně. Tento dotazník musí být podepsán oběma rodiči.

Nezapomeňte si přinést tedy:

• občanské průkazy (váš i partnera/manžela)
• rodné listy (váš i partnera/manžela)
• těhotenskou průkazku
• pokud jste manželé, tak oddací list (dokument musí být buď originál nebo ověřená kopie)
• pokud jste rozvedená, tak rozsudek o rozvodu (dokument musí být buď originál nebo ověřená kopie)

Kůže je největší orgán lidského těla. Chrání před vnějším prostředím a dává najevo, v jaké zdravotní kondici je naše tělo. Krásná a mladistvá pokožka může být jen ta, která je zdravá a je o ní pečováno. Přečtěte si, zda si ji nevědomky neničíte.

1. Kvalitní péče a odličování je sázkou na jistotu

K péči o kůži (a mnoha dalším věcem) přistupujte se selským rozumem. Vsaďte na vodu, mýdlo a kvalitní kosmetiku. Otočte krémy a podívejte se na složení, ty nejlevnější zpravidla nebudou ty nejlepší. Rozhodně nepodceňujte odličování. Mnoho žen chybuje i v něm a citlivé oční okolí drásá intenzivním stíráním make-upu. Odličujte jemně a směrem dolů či do středu oka.

2. Příliš mnoho kosmetiky škodí

Netvrdíme, že bychom neměly používat krémy a měly chodit nenalíčené. Mnoho profesí vyžaduje být vždy krásná. Každodenní namáhání nánosem líčidel však může ucpat mazové a potní žlázy. Séra, solárium nebo peelingy plní svůj účel, jenom když se používají čas od času. Dopřejte pokožce aspoň jeden den v týdnu oddychu a nechte ji dýchat. Dnes je in přirozený look. Vyvarujte se vizáže zmalované paničky bez vkusu.

3. Na kůži se podepíše i horko a chlad

Když jsme kosmetiku se se synem vyhráli, vůbec jsem nemela ponětí, co je to za značku.

Náš syn Oliver má (bohužel po mně) citlivou pokožku a proto je náš výběr kosmetiky hodně omezený.

Jakmile přijel kurýr s balíčkem, hned jsme se vrhli do rozbalování a testování! 

Syn měl radost i z výplně v krabici 😂

Jako první jsme zkusili mléko na mytí a musím říct, že jsem byla překvapená jaká kapička stačí, jak jemně voní, pění a co je nejdůležitější,  žádná vyrážka po něm.

Zkusili jsme rovnou samozřejmě i šampon na vlasy. Vlasy jsou po něm jemné a voní jako " miminko " 🙂. 

Hormonální nerovnováha doprovází ženu po celý její život – od puberty, přes těhotenství až do menopauzy. Hladina hormonů se v těle často mění a mohou ji doprovázet pocity stresu či úzkosti. Nepříjemné pocity únavy a rozmrzelosti ženu trápí zejména v premenstruačním období. Tělo se však s těmito příznaky dokáže vyrovnat, a proto se hladina hormonů po menstruaci vrací zpět do normálu. Pokud se však jedná o dlouhodobou záležitost, která omezuje normální život a způsobuje zdravotní problémy, je potřeba najít řešení.

Jak se hormonální nerovnováha projevuje?

• Nepravidelný menstruační cyklus
• Pocit nedostatečné energie
• Zvýšená tělesná hmotnost
• Problémy s pamětí
• Tendence mastné a aknózní pokožky
• Sexuální nechuť

Proč je důležité mít pravidelný menstruační cyklus?

Při pravidelném menstruačním cyklu dochází k cyklickým změnám děložní sliznice a zrání vajíček ve vaječníku. Tento děj je přímo závislý na hladině pohlavních hormonů. Menstruační cyklus trvá obvykle 24 - 35 dnů, začíná prvním dnem krvácení a je jednou z nezbytných podmínek pro plodnost.

Menstruační cyklus se rozděluje na tři fáze:

Co nevidět se dozvíme pohlaví a máme vymyšlené jméno jenom pro klučinu. Tam to šlo lehko, shodli jsme se poměrně rychle. Jenže na holku ne a ne se domluvit. Co se líbilo jednomu se nelíbí druhému a naopak. A tak to za nás rozhřešil třetí člověk, ten, na kterém nejvíc záleží.
Včera jsem si sedla k seznamu jmen a doufala, že nám něco padne do oka. Musím říct, že některá jména jsou tak zvláštní, že se divím, jak to mohlo projít na matrice. Samozřejmě "pomáhal" můj, který do toho mého čtení skákal z různýma jménama. A tak vyslovil jméno, díky němu se prcek začal ozívat. Celý den byl klid a najednou kopal. Z počátku jsem si říkala "fajn, kope, žije..." a četlo se dál. Ale to jméno mě nedalo a párkrát jsem ho ještě řekla, růzé variace toho jména a pokaždé se mrňous ozval. Dočetla jsem seznam všech možných i nemožných jmen a když jsem zase došla na TO jméno, zase kopanec...
No a protože hodně věřím na znamení a toto bylo jasné znamení, tak je to jasné.. jestli budeme mít holčičku, bude to naše Zuzanka 🙂

Nabidka prace- shanime vedouciho na pozici mamager provozu (ne neni to preklep)

Co nabizime:

- kolektiv mladych osobnosti (na slovo "osobnost" klademe velky duraz)

- moznost profesniho rustu (napr.z prebalovace pres utirace louzi, chytace bobku po nocniho prevlikace posteli, nebo z kuchare jednobarevnych smakulad po kuchare vicebarevnych smakulad)

- motivacni ohodnoceni (usmev, slovo, obcas dobrosrdecne stouchnuti plastovou hrackou do oka, hozeni pisku do huby, prejeti nohy plastovou motorkou..)

- homeoffice s moznosti sluzebnich cest dle vaseho vyberu (od shorthaul destinaci alias hriste vedle panelaku po longhaul ve forme vikend u babicky)

Eiffelovka

Magická kráska. Děti z ní byly nadšené.  Celá Eiffelovka je obehnaná plotem a dovnitř se dostanete jen přes bezpečnostní rám a osobní prohlídku. Do věže jsou čtyři vstupy, ale málokdy jsou otevřené všechny. Nebudu vám lhát, jsou tam vždy fronty. My si postáli zhruba hodinu, ale děti to zvládly celkem statečně. Poté co jsme přišli k okýnku se vstupenkami, jsme s hrůzou zjistili, že celou dobu stojíme u vchodu s nápisem stairs only,  a po krátké úvaze se rozhodli, že to zkusíe s dětmi vyšlápnout. Vyšli jsme s dětmi do prvního patra (cca 60 metrů) a pak i do druhého (115 metrů). Ve druhém patře je možnost přesednout na rychlovýtah přímo na vrchol, ale odradila nás další šílená fronta a dětem ta dvě patra bohatě stačila. V prvním patře je na zemi průhledná plocha  a k té se děti odmítly byť jen přiblížit. Já byla odvážnější, ale koukat se do šedesátimetrové hloubky  a mít pocit, že pod nohama máte jen sklo, není nic moc.

La grande Arche a La Defense

Od 70. let se začala na místě tohoto pařížského předměstí stavba moderní kancelářské čtvrti. K oslavě dvoustého dobytí Bastily, byla slavnostně otevřena Archa neboli moderní vítězný oblouk. Je to monumentální stavba, která tvoří osu s Vítězným obloukem a celou Champs-Élysées. Celá čtvrť je plná moderních fontán a soch, ze kterých byly děti nadšené. Pokud byste sem přijeli večer, budete zklamaní, je to totiž mrtvo, lidé sem jezdní hlavně za prací. V této čtvrti najdete také velké nákupní středisko Les 4 Temps. I sem vás pustí až po prohlídce zavazadel, což je pravidlem ve všech pařížských nákupních centrech. 

Vítězný oblouk

Vyšlapat s dětmi 360 schodů (oproti Eiffelovce žádný problém) a zaujmout  místa právě včas. Přijít o 10 minut později nezbyde na nás místo u zábradlí. Je totiž večer a všichni čekají, až se rozsvítí Eiffelovka. Tuhle vyhlídku mám ráda. Pod vámi hučí Champs-Élysées, vidíte Louvre, Archu, jako na dlani máte baziliku  Sacré-Cœur na Montmartru. Dolů jezdí výtah nebo si můžete schody zopáknout. Pod obloukem hoří věčný oheň na památku všech padlých vojáků a ten mého synovce fascinoval ze všeho nejvíc.

Hezký den,

hledám maminku na společné procházky, kafčo a v budoucnu i hraní dětiček 🙂 Jsem z Dolních Březan a mám 2 měsíčního chlapečka.

Meditace je zdravá věc. Lidi se tomu věnují proto, aby usměrnili proud své nekonečné mysli. Taky to pomáhá vytříbit skvělé nápady a rozpoznat génia, který tam někde určitě je. Navíc holky říkaly, že je to dobrý na pleť.

Nic na tom není. Zvládne to kdejakej zašátkovanej maniak, tak proč ne já? Pche! Levou zadní!

Prostě si jen lehnu a budu se soustředit. Na dech.

Takže nádech, výdech.

Prokristapána! Co se to z obýváku ozývá za rány? Tam snad někdo štípe třísky... Copak nevědí, že se snažím meditovat?!

A někdo v práci mi už zase šlohnul kafe. Nevím sice kdo, ale pro jistotu šlohnu každýmu něco. Třeba propisku. Na oplátku.

My dospělí jsme pro děti důležitými průvodci velkými změnami, které škola po prázdninách přináší. Co můžeme udělat pro to, aby naše dítě škola bavila a nevypěstovalo si vůči vzdělávání averzi?

1. Nedělejme ze školy strašáka.

Motivujme dítě, že se zdokonalí v tom, co ho baví.

2. Zapomeňme na otázku, „co bylo ve škole?“.

Naslouchejme dítěti. Ptejme se, jak se mělo, nikoli „co bylo ve škole“. Kritizujme maličko a s citem.

3. Chvalme, jak nejvíce to jde.

Předem chci říct, že nejsem fanda a ani nevěřím na překyselení organizmu celkově, ale chemie v životě a ve světě funguje a hlavně pokud jde o trávení.

Jsem ve 26 týdnu těhotenství a jako spoustu těhotných i mě začíná trápit pálení žáhy. Byla jsem na to připravané, už jsem si tím 2x prošla, takže mě nic nepřekvapí. Och, jaká hloupá jsem byla! Hlavně, že na každém rohu se opakuje, jak je každé těhotenství jiné a jak ho každá žena jinak zvládá. Nástup pálení žáhy jsem prožila ve velkém, snědla jsem langoše s česnekem - podotýkám že do této doby mi nic nebylo po jídle, kromě občasného nafouknutí a tlačení bříška, takže jsem neměla důvod se domnívat, že teď to bude jinak, no ale bylo.

 Jak jsem předeeslala, moje pálení žáhy v těhotenství se odehrálo ve velkém stylu. Na parkovišti LIDLu  u keříků. Myslím, že jsem tam nechala obsah žalůdku za tři týdny zpět. Pak jsem do sebe během nákupu kopla dvě smetany. Pálení sice přešlo ale jen na chvíli.

No to se opakovalo, ještě párkrát. Po jídle mě do hodiny začala pálit žáha takovým způsobem, až mě to ochromovalo, většina jídla šla ze mě zase ven a nebo mě tak tlačil žalůdek, že jsem nebyla schopna se pohnout.

Vyhrotilo se to minulý týden, kdy jsem i po minimu jídla zůstala v křečích, pálilo mě to snad od spodku nahoru, nemohla jsem zaspat. Lila jsem do sebe Maalox a všechny osvědčené recepty které byli k ničemu. Myslím, že i tím jsem si to dost zhoršila. Nakonec jsem poslechla svoje chutě a udělala si citronádu s melasou. Chutná to divně, ale bolesti o něco polevily a já mohla zaspat.

Druhý den, jsem volala doktorovi, už jsem nevěděla co. Přeci nebudu následující tři měsíce jíst jídlo po lžičkách a jednu porci budu mít na celý den, protože po jakémkoliv větším množství mi bylo zle. A znovu jsem děkovala bohu, že mám doktora jakého mám. Který rozumí nejen své profesi, ale zajímá se i o alternativní způsoby a nepředepisuje hned na všechno zázračné pilulky. Pan doktor mi doporučil zásadotvornou dietu a na email mi poslal pár odkazů a ukázkový jídelníček. S tím, že když mi to do týdne nezabere, tak se mám stavit a potom mi zázračnou pilulku napíše.

Kožená nebo koženková bunda právem patří k povinnému kousku v šatníku každé z nás. Je jak sexy, tak i praktická a funkční a oživí každý outfit. Ochrání před větrem a snese i polití čajem od těch nevinných dětí (vyzkoušeno, ověřeno).

Já jednu černou koženou bundu mám a musím říct, že mě zachránila už několikrát. Zatím mě nezklamala. S tímhle kouskem vyčaruji ze sebe holku jako lusk.

Ale víte, že kožená bunda je trendy více než 60 let? Ano, tato nestárnoucí klasika má za sebou bouřlivou historii a nosí se až dosud. Tak se podívejme, jak to s ní vypadalo v minulosti.

Sexy padesátky

Která z nás by neznala sexy hocha s pronikavým pohledem v bílém triku, džínách a černé koženné bundě? Ano, James Dean, ikona své doby, je prototypem drsného muže, který žije nezávazně a rebelsky jen pro dnešek. Bouřlivé vody se otevřely, abychom z nich mohli dodnes čerpat inspiraci. Další jména jako Marlon Blando nebo Elvis Presley určili, že kožená bunda udělá v historii oblékání ještě mnoho. A taky, že udělala.

Sidovka na koncert

Jsem na mateřské. Už tři roky. A protože jsem matka na mateřské, která nemá co dělat, stal se mým nejlepším kámošem v koupelně suchý šampon. Vzhledem k občasným změnám barvy vlasů bílý i tónovaný. Někdy prostě nemám čas na to, abych trošku zkulturnila své mastné háro a tak ho vytuním suchým šamponem, svážu do culíku a jde se. Samozřejmě také s povděkem kvituji nadcházející období, kdy bude většinu dne tma a nebudu moc vidět.

Po třech letech užívání zmíněného šamponu jsem opravdu matador, co se manipulace s tímto výdobytkem moderní doby týče. Zhruba před čtrnácti dny jsem si koupila novou značku, že ho vyzkouším. A vyzkoušela jsem ho dnes. Podotknu, že mám momentálně hnědé vlasy a koupila jsem tedy tónovaný šampon.

Podle zvyku jsem vlasy rozčesala, a ke kořínkům začala krátkými střiky šampon nanášet. Pak jsem vlasy promnula, ještě prodrbala ručníkem, rozčesala a byla jsem opravdu spokojená....dokud můj zrak nepadl na první poličku.

Byla HNĚDÁ, pomalu jsem očima přejížděla celou koupelnu. Vzhledem k tomu, že bydlíme v paneláku, to moc dlouho netrvalo. Výsledek nebyl moc povzbudivý. Na všem, opravdu na všem byl hnědý poprašek šamponu. Na parfému, sprchovém gelu, mýdle a všech poličkách...prostě všude. Nezbylo mi tedy, než koupelnu opět - po dvou dnech - kompletně vypulírovat. NIKDY se mi nic takového nestalo, šampon užívám pořád stejně, ale tenhle mně opravdu překvapil...nepříjemně. Asi má nějaký divoký rozptyl :-/. No, tak aspoň mám uklizeno, že?

PS: právě jsem si všimla, že mám hnědý obličej, uši a krk

PPS: Nechcete někdo suchý šampon? Jen jednou použitý...

Na preventivní prohlídce v prenatalni ambulanci jsem měla opakovaně špatné monitory a vzhledem k odhadu miminka (přes 4kg) jsem byla hospitalizována k vyvolání porodu...

Jelikož jsem v den příjmu měla den do termínu porodu (39+6tt), byla jsem na jednu stranu i ráda.

Ve čtvrtek 31.8. jsem kolem 13hod. dostala první tabletu na vyvolání porodu.... do pozdních večerních hodin se téměř nic nedělo "jen" tvrdlo břicho a pobolival podbřišek. Chvilku po půlnoci přesněji v 1hod. ranni mi praskla plodova voda a myslela jsem,že se rozjely kontralce-omyl 🙂 šlo "jen" o přípravu a takové slabé kontrakce (v tu chvíli jsem si nedokázala představit,že to bude ještě horší). Myslela jsem si, jak už to vše pojede jak po másle=opet omyl 🙂 Samozřejmě už jsem neusnula, i když bolest nebyla pravidelná a z každého pokusu o usnuti mě hned probudila. Nic víc se, ale "nerozjizdelo".

Následující den 1.9. se pokračovalo zavedením druhé tablety kolem 8h. ranni.

Ta vůbec nezabrala, naopak mi téměř vše utlumila. V 15h. doslo tedy k zavedeni třetí a opět bez reakce. Zde jsem nabrala potřebné síly. Vlastně mi vůbec nic nebylo....

Po fyzické stránce jsem byla v pohodě, mimcu se v bříšku libilo. Ale po psychické stránce mi nejlíp už nebylo....

Tak tedy: na prahu třicítky se mi zbláznily hormony a mě se začalo dělat akné. Mně, která na něj nikdy netrpěla. Vážně, dokonce ani v pubertě jsem neměla problémy s pupínky. Až před rokem. Moje kosmetička, ke které chodím jednou měsíčně na trhání obočí (mno jo, prostě to neumím) mi poradila: „Kupte si zinkovou mast. Je levná a báječně zabírá. Kam se hrabou drahé mastičky z drogerie. To je doslova navoněná bída“.

A taky že jo! Za mast jsem zaplatila asi 50 Kč a bylo po starostech. Pupínek vysuší a nepodráždí pokožku. Nestačí pouze jednou aplikovat, chce to minimálně třikrát v průběhu dne, ale díky tomu, že skvěle absorbuje nikdo nepozná, že ji máte na obličeji.

Kromě toho je báječná i pro miminka. Chrání jejich citlivou pokožku v místech, kde dochází k jejímu častějšímu pocení. Zklidňuje, chladí a pečuje o ni. Pokud tedy vzniknou potničky nadměrným pocením či třením plenkových kalhotek, klidně použijte zinkovou mast. Stačí vždy, když budete přebalovat nebo jak si vzpomenete.

„Dcera měla problém s ekzémem, vyrážku po celém obličeji, pak pod bradičkou a v záhybech na ručičkách. Doktorkanám na to dala Jarishův roztok, zinkovou mastičkou a vitamínovou mast a můžu říct že to zabralo." xjanex z diskuzního fóra Vyrážka a ekzém u čtyř měsíčního miminka, co zabralo?

Podle příbalového letáku jsem také zjistila, že tahle zinková mast slouží k ošetření drobných povrchových poškození kůže jsou oděrky a praskliny. 

Preventivně se používá také jako zklidňující prostředek v případě inkontinence. Moč dokáže pokožku agresivně podráždit a zinková mast ji dokáže ochránit.  

Cuketová sezóna pomalu končí a pokud, jako já, spotřebováváte poslední zásoby plodů, zkuste něco nového. Už jste měli plněné zapečené cukety ve vegetariánské verzi? Že ne? Tak vyzkoušejte a uvidíte, že i bez masa je to dobrota!

Na 4 porce budeme potřebovat:

• 2 hrsti ječných krup
• 2 větší cukety
• 2 cibule
• 3 stroužky česneku
• 3 - 4 rajčata
• olivový olej
• sůl
• pepř
• sladká paprika
• koriandr
• oblíbený sýr nebo tofu na posypání

A takto postupujeme:

1. Kroupy si musíme připravit dopředu. Propláchneme je ve studené vodě a namočíme asi ve dvojnásobku vody, nejlépe přes noc nebo alespoň 6 hodin dopředu.  Pak vodu osolíme (cca půl lžičky soli) a uvaříme je doměkka.

       Namočení krup zlepšuje jejich stravitelnost a zkracuje dobu varu. Vaříme ve vodě,                                                              v které jsme namáčeli.

Za poslední skoro rok jsem se z obyčejné role ženy musela převtělit do role těhule a následně matky. Jsem ve věku, kde kolem mě rodí snad všichni a já posbírala a sama si přišla na řadu vychytávek o které se s vámi ráda podělím.

Kapitola 1. Těhotenství

Zdravotní pantofle : jak přibíráte, vaše klemba opravdu trpí a tak na radu doktorky, jsem si na doma pořídila zdravotní pantofle, na pásky, co se dají povolovat, v tehotenství mi nohy natekly a využívám je i ted. Ono nosit stále na rukou miminko doma po tvrdé podlaze je na nohy stejný záhul, jako v těhotenství a měla jsem je i v porodnici.

Doporučuji i zdravotní vložky do tenisek, opravdu skvělá věc.

Jóga: na bolavá záda, na protaženi a uvolní kyčle, já chodila do domu jogy na Andělu na těhu jogu! Jediná joga, kde jste týden od týdne horší 🙂

Malinikový čaj: pila jsem od 36tt, nic tím nezkazíte

Ahoj, na rodičovské resp. mateřské jsem už dva roky. Na Modrém koníkovi také. Doposavad jsem zde za pasovní čtenářku, příp. hledače informací k těhotenství, mateřství apod. Dnes mě však dostihly myšlenky, že jsem doma už dlouhou dobu a nakolik jsem se změnila a co mě k tomu navedlo.

S nástupem na první "dovolenou" jsem byla racionálně uvažující holka - těhotenství se všemi vyšetřeními, porod bez medikamentů a výchova dětí dle našich rodičů. Po dvou letech doma jsem dnes dospěla do stavu, kdy jsem si uvědomila, že jsem někde jinde. Iniciátorem byl fakt, že jsem se rozhodla pořídit nosítko. Proč se jedná alespoň pro mě o novátorskou myšlenku? Protože doposavad jsem byla zastánce kočárků a názoru, že nejsem bio-eko matka (omlouvám se). Dvě děti, delší výlet a problém je tu. Starší usne za chůze a co potom? Šátek, nosítko.. cokoli se hodí a je za svou existenci velebeno do nebe. Moje první nosítko/nosidlo byl šátek Little Frog (pro stejně znalé problematiky jako jsem já, jedná se o čtverec látky, kam se umístí dítě a z rohů šátku vedou čtyři pruhy látky, které se specifickým způsobem uvážou na nosiče - rozumějte maminku). Bylo mi spásou s naší skorodvouletou slečnou na výletech, kdy mi usnula ve stoje uprostřed cesty mezi poli. Jenže uvažte si takto spící dítě sami... nejsem přeborník na vázání... tak jsem přemýšlela, koukala na internet, ptala se kamarádů a výsledkem je pořízení Manduky. Čekají nás první výlety. Že by se v nosítku naší slečně nelíbilo, se nebojím. Již teď chodí se slovem "nosítko" a chce nosit po bytě.

Aby toho nebylo málo, dnes jsem si domů přinesla druhé nosítko na naší mladší, dvouměsíční šmudlinku. Vypadá to jednoduše (typ Mei Tai - pro obdobně znalé kolegyně, jedná se principielně o Little Frog), přesto se bojím, abych princezně něco neudělala... uvidíme. Zítra nás čeká první zkouška.

Tímto výlevem chci říci, nakolik se můj názor na konkrétní téma - nošení dětí, změnil. Původní postoj "proč nosit děti, nejsem alternativista" apod. na názor "třeba na tom něco bude - praktické na úřad, na nákup, na výlet...". Nakolik nás naše děti mění a ukazují nám pouze svou existencí nové směry myšlení. Máte to také tak? V čem jste se změnili Vy?

Marona

Pomalu končí sezóna měsíčku lékařského, sklízíme poslední čerstvé květy, a to je dobrý čas pro jejich zpracování do masti. Pokud máte rádi přírodní mazání, je dnešní článek přesně pro vás.

Měsíček lékařský je krásná a nenáročná bylinka. Jeho květy rozsvítí každý záhon, a ještě k tomu je léčivý. Dá se užívat vnitřně, jako čaj (1 lžička sušených květů na hrnek), na problémy jater, žlučníku, gynekologické obtíže. Nezapomeňte si proto nasušit jeho květy do zásoby. Nejúčinnější jsou prý ty oranžové - no mně bohužel letos vykvetly jen samé žluté.

Dnes ale budeme vyrábět mast, která je vhodná na suchou pokožku, rozpraskané ruce i paty, popáleniny, omrzliny, vyrážky a opruzeniny. Prostě takové domácí zlato! Já vyrábím raději malá množství a pokud dojde, ze sušených květů mohu kdykoli udělat další.

Na malý kelímek masti  (cca 80g) budeme potřebovat:

Měsíček lékařský - hrst

Kokosový olej - 2 opravdu velké lžíce

Den jako každý jiný a přesto něčím vyjímečný. Ráno jsem četla článek slečny na jednom webu, o tom ja si maminky dělají těžký život, protože používají slovo musím. MUSÍ uklidit, MUSÍ vyzvednout dítě ze školky, MUSÍ uvařit. Ano, je to pravda. Ovšem není to tak vždy, někdy se dobrovolně necháme hodit do slova MUSÍM jen svým okolím.

Není jistě problém dělat vše na 100%, problém je v tom dělat vše na 100% jen pro své okolí a sebe odhodit. V den, kdy jsem četla článek, jsem si říkala „Dost dobrá myšlenka.“  Ale večer už ta myšlenka měla úplně jiný rozměr.

V 3:15 v noci si Sam poplakává, poslední týden v tuto hodinu vstávám, dávám mléko a spí dál. Já do půl páté koukám do stropu, protože nemůžu zabrat a poté vstávám, protože v 6 hodin stejně vstávám do práce. Pak moje snídaně, přebalit Samíka odnést do postele k tatínkovi, kde si spokojeně spolu spí dál. Stihnu ještě v rychlosti něco poklidit a utíkám do práce. Rušno, věci, které řeším si jen matně pamatuju. Po práci pro mě tatínek se Sam přijedou, vidím je v autě před budovou a do toho mi volá kamarádka, jestli bych ji přes víkend šla párkrát kouknout na kočky a nakrmit je. Jasně, není problém. Večer se staví, dá mi klíče a vysvětlí co a jak. Je to pro mě samozřejmost, protože je to pro jeden z nejdůležitějších lidí, která mi nesčetněkrát pomohla. V autě probíhá debata, že bych mohla uvařit polévku. Jsem unevaná jako pes, jasně uvařím. Padá mi hlava. Odpoledne přijedeme domů. Jídlo Samíkovi a do postýlky. Jdu si lehnout, polévku uvařím až si odpočinu. Propadám se do snu, spím asi pět minut a zvoni telefon. Přítelovo maminka stojí se Samantiččinou sestřenicí před domem a chce otevřít. Přišli na návštěvu, aby si  holky mohly pohrát. Vstávám, utěšuji Samíka, která je stejně jako já rozespalá. Po chvíli se sestřenicí už řádí,piští, křičí a já dělám kafe a chystám svačinu...K večeru jedou všichni kromě mě za přítelovým tatínkem, který dělá hasiče a mají k dispozici tělocvičnu, kde se holky vyřádí. Na mě zůstává uklidit binec, který po bytě zůstal. Uklízím a uklízím, do toho začínám vařit polévku. Večer přijde kamarádka a říkáme si co je třeba s kočkami udělat. V osum přijde Samantička s tatínkem, ohřeju mléko, sprcha a dávám ji spinkat. Polévka dovařená. Jdu do sprchy, sedím na vaně, koukám do jednoho místa a uvědomuji si, že o ani jedno musím jsem se ráno dobrovolně nepřihlásila. Byla jsem to toho kruhu vhozena a neozvala se.

V žádném případě to není stížnost, jen možná zpětná vazba pro lidi, kteří přijdou a řeknou, Ty jsi naštvaná? Tobě něco je?  Ne není. Jsem prostě jenom člověk. Utahaná ženská v šestém měsíci těhotenství a nemám dobíjecí baterky.

    Mám za sebou dva porody. Každý byl jiný a přitom přesto do určité míry velmi podobný. Předesílám, že oba mé porody byly přesně takové, jaké jsem si vysnila (jasně, mohly klidně trvat kratší dobu, ale to už bych toho chtěla asi moc 🙂 ). Nicméně především u toho prvního nebyla cesta za mojí představou vůbec jednoduchá. Prvního synka jsem rodila v poloze koncem pánevním (obávané a tabuizované "kápéčko"), druhý synek byl ukázkový a už ve 30. týdnu se otočil hlavičkou dolů jako hodné miminko. Myslím, že nebudu nijak přehánět, když řeknu, že nebude moc maminek, které mají srovnání přirozených porodů v těchto polohách miminek a jelikož mi spousta z vás píše a ptá se na srovnání, rozhodla jsem se své zkušenosti sepsat do samostatného článku.

Těhotenství

    Těhotenství první: probíhalo bez jakýchkoliv problémů, nevolnosti mě moc netrápily a já pracovala až do poslední chvíle jako učitelka v mateřské školce. Nástup na mateřskou mi vyšel krásně a já tak přesně s koncem školního roku odcházela také na odpočinek před porodem. Naše tvrdohlavé miminko se ani jednou neotočilo hlavou dolů - po celou dobu si v břiše hovělo stále ve stejné poloze - zadečkem dolů a nohy až u hlavy. Přestože jsem zkoušela snad všechno možné, otočit jsem ho nepřiměla.

    Těhotenství druhé: provázely od počátku neskutečné nevolnosti. Byly dny, kdy jsem zvracela třeba i 15 x a nepopírám, že to bylo neskutečně náročné a já se těšila, až to přejde. Přešlo to - jenže až na počátku 6. měsíce, když už jsem v to ani nedoufala. Kromě této nepříjemnosti bylo i toto těhotenství naprosto bezproblémové,a jak jsem se zmínila už v řádcích psaných výše - naše miminko (pohlaví jsme nevěděli až do porodu) se otočilo velmi brzy hlavou dolů, a tak se i narodilo. Velice příjemná změna.

Obavy z porodu

    První těhotenství: Z prvního porodu jsem nějak neměla strach, byla jsem spíš na sebe strašně zvědavá, jak tuhle situaci zvládnu. Stres přišel až s tím, jak každý strašil s tím, že KP přece normálně rodit nemůžu - nutno podotknout, že to byli především lidé, kteří o tom věděli kulové, ale znali spoustu příběhů typu "jedna paní povídala". Přiznávám, žže mě dokázali vystresovat, opravdu hodně. Vše se zlepšilo, když jsem si promluvila s "rozumnými" lékaři, kteří nechtěli strašit, ale jen informovat o možnostech a případných rizicích. Byla jsem ujištěna, že je opravdu zbytečné dělat z toho hrůzu, protože při dodržení podmínek není tento porod o nic rizikovější. Hodně mi pomohly i příběhy maminek, které takto porodily. K porodu jsem šla už sebevědomě a beze strachu, prostě jsem si nepřipouštěa možnost, že to nebude v pořádku. Jen jsem se přinutila počítat s možností, že to může skončit i císařem.

Divadelní představení - Jste si jistí, že víte, co je důležité???

Nikdy nezapomenu, jak jsem se děsila, že budu s malým 3roky doma. Napadaly mě myšlenky typu "mě hrábne a skončím v blázinci"...nakonec... Naopak jsem neskutečně ráda, že můžu být matkou, tak úžasné bytosti, jako je náš syn - malý raubíř  (který se mi snaží při psaní těchto slov do bloku - ukrást blok i tužku 🙂 ) - ale to není téma o kterém jsem vám chtěla psát. ...slova k tomuto textu mě včera provázely před spaním a jen jsem se modlila, abych je do dnešního dne nezapomněla 🙂

To o čem vám tu chci psát - ráda bych vám ukázala jiný úhel pohledu - jak se dá také využít čas na mateřské  (rodičovské) - když pominu být tou nejlepší maminou, jak nejlépe žena svede. 

Naskytla se mi šance "zastavit se" a rozhlédnout se kolem sebe! Pohlédnout na život, který kolem proudí každou minutu,sekundu - zkrátka neustále. Upřímně mi z toho bylo zle a smutno zároveň. Nejvíc jsem si toho začla všímat, až od doby, co je malej na světě . Teprve mi začalo docházet v jaké době opravdu žijem. ..opravdu jsem to pocítila do poslední buňky svého těla . Nikdy dřív - i když jsem se občas snažila něco  vidět, prohlédnout - stejně jsem to vlastně vidět nechtěla. Jen díky roku a půl "volna" (dovolené :D) jsem měla  (mám) možnost sledovat naši společnost. Jak se od mého dětství "vyvinula" - někdo tomu říká pokrok, někdo úpadek - ať si to každý přebere podle svého. Prostě mám potřebu se podělit, když mi to nedalo spát.

Už delší dobu jsem se chystala do divadla - moc jsem se těšila - dlouho jsem na žádném představení nebyla a tahle hra měla i zajímavý název "život" - dost široké pojetí poskytuje toto jedno slovo.Nakonec jsem se odhodlala a šla. ....  Hra "život" byla depresivní, žalostná až groteskní.Hra plná lidí, který se neustále za něčím hnali. Měli jen vidinu svého chtění - "já chci nový telefon, počítač, televizi, auto, motorku" - a kdyby to šlo nejlépe každý rok nový. Jak jim to bylo vštěpováno v televizi u které vysedávali několik desítek  hodin týdně. Tyto herce nadchla jen vidina vlastnit hnotnou věc a když už ji vlastnili, tak je to omrzelo a hned chtěli další. Jak malé děti. Nic jiného je vlastně ani neuspokojilo natolik, jako vlastnit všechny ty "nepostradatelné" věci. A bohužel jim nedocházelo to podstatné....

Pak bylo k vidění několik rodinných sešlostí. Na které většina zúčastněných šla z povinnosti nebo ze slušnosti. Když už se akce účastnili, tak vysedávali u telefonu a nebo neustále sledovali čas, aby už konečně mohli domů  - aby přece stihli svůj oblíbený seriál. .. pak jste jen slyšeli několik výmluv, že už honem musí domů  (a kvůli čemu?? - aby stihli svůj film či seriál v televizi) - kolikrát v životě už jste řekli, či slyšeli - hele musím domů ať stihnu seriál - nebo poběží mi ten úžasný film (který už jsem viděl alespoň 10krát)...ruku na srdce..

Po pátečním setkání s Kateřinou Juřenčákovou jsem si uvědomila, že jsem na konci článku Menstruace při úplňku slíbila, že napíšu o cykličnosti ženy. A protože se mi spojily ještě nějaké informace s vlastními zkušenostmi, které už nějakou dobu považuji za samozřejmost, plním, co jsem slíbila a nabízím vám svůj pohled na moji cykličnost, jak jsem ji přijala na své životní cestě a jak mi ji pomohla sledovat ženská bylinná napářka.

 Paradoxem je, že článek plodím těhotná a tudíž svou cykličnost teď vůbec nevnímám, ale dost si pamatuji, nebojte. Nyní si užívám úplně jiný druh ženského bytí a vnímání sebe sama, těhotenské dvojjedinečnosti, splynutí dvou těl a duší, komunikaci s miminkem, vypořádávání se svým rostoucím tělem, pomatenými hormony, které způsobují totální návaly štěstí střídané s pocity lehkého vzrušení, jak zvládneme porod. Ale je mi v tom stavu tak dobře!

Něco málo teorie, ale fakt jen špetka.

Měsíční cyklus ženy se skládá ze 4 fází, které souvisí s dozráváním vajíčka a jeho vypuzením z těla. Mluvíme o fázi preovulační, ovulační, premenstruační a menstruační. S každou fází je spojena i určitá dominantní ženská energie, pojmenovaná jako energie panny, matky, čarodějnice a stařeny. Jde o energie, které je vhodné přijmout, ale nemusíte jim zcela podlehnout. Třeba v průběhu menstruace s energií stařeny můžete jen těžko vypnout a 5 dní prospat. Co ve skutečnosti můžete, je dovolit si více odpočívat a odmítat návštěvy, na které nemáte energii nebo s dětmi nejít na hřiště. Pokud to tak ale cítíte, můžete si jít klidně zaběhat nebo dělat to, co v jiné dny, jen je docela možné, že vám to úplně nesedne nebo se budete cítit více unaveně. Je to způsobeno tím, že z vás v tuto fázi odchází energie (i hmatatelně v podobě menstruační krve) a vy byste si to měla uvědomit a upravit svůj program, díky čemuž se úplně v tyto dny nevydáte a budete v rovnováze.

Ženské tělo, nálada a kvalita života, jsou měsíčně ovládány snižováním a zvyšováním hladiny hormonů, které tělo produkuje, aby připravilo ideální podmínky pro oplodnění vajíčka spermií nebo v případě, kdy k tomu nedojde, ho vyloučilo z těla. Každý měsíc přibližně ve stejných etapách probíhá celý cyklus znovu a znovu do té doby, dokud neotěhotníme nebo nedojde k menopauze. (Ale i po menopauze dokáže luna ženě její cykličnost připomenout.) Reagujeme tedy na fyziologické procesy, které právě probíhají v našem těle. Je to prosté. Moc ráda vždy připomenu, že se vlastně nejedná o nic ezoterického, nýbrž praktického.

Zjednodušeně řečeno, naše duševní rozpoložení je projevem fyziologie našeho těla, ale zároveň zdůrazňuji, že naším duševním nastavením, můžeme svému tělu poměrně hodně ulevit nebo mu naopak dát zabrat ještě víc.