Máte doma malého nadšeného sportovce nebo naopak knihomola, který se fyzické aktivitě vyhýbá, jak může? Pro každého z nich se určitě najde vhodný sport i ohledem na to, kolik mu je, co ho baví a v čem je dobrý. V každém případě se české děti hýbou málo a dvě hodiny tělocviku ve škole jim rozhodně nestačí. Dbát by se mělo na různorodost a bezpečí, aby děti rovnoměrně zatěžovaly svaly a nehrozilo jim nebezpečí úrazu.

Malí profesionálové

Pokud vaše dítě touží po profesionální sportovní kariéře, v některých oblastech musí začít už od opravdu útlého věku. Malé fotbalisty nebo hokejisty sdružují sportovní kluby už od zhruba 5 let. S baletem, gymnastikou či tancem se doporučuje začít dokonce už od 3 let.

via GIPHY

Společné zážitky s rodinou

Rekreačních sportů se dnes pro děti nabízí nepřeberné množství. Pro všechny zdravé děti jsou vhodné procházky, běhání, cyklistika nebo jízda na inlinech. Zkrátka veškeré aktivity, které můžou provozovat na čerstvém vzduchu. Určitě se vyplatí je naučit také zimní sporty. Že umí na lyžích, snowboardu či zimních bruslích ocení nejen, až budou moct jezdit na dovolené do hor. 

Rozhodla jsem se, že napíšu o mém porodu. Tedy o tom, jak přišel na svět můj prvorozený syn Matěj.

Otěhotněla jsem asi za půl hodiny poté, co jsme si s přítelem řekli „Tak to zkusíme“. 🙂 Věděla jsem to. Věděla jsem to prakticky ihned. Nedokážu popsat ten pocit, ale bylo to něco hrozně silného a já věděla, že někdě uvnitř mě vzniká nový život. Věděla jsem, že to bude kluk, i když jsme si přáli holčičku. Každý den jsem si před spaním hledala, jak embryo ten den vypadá. Postupně se začaly přidávat nepatrné signály, které mě utvrzovaly v tom, že moje tušení je skutečně pravda. Věděla jsem, že další menstruaci už nedostanu. Nedostala 🙂 . Sama sobě jsem slíbila, že těhotenský test si udělám až dva dny po vynechání. Takže v úterý 2.8.2016 jsem v den narozenin mého táty uviděla ducha na těhotenském testu 🙂 . Graviditu mi gynekoložka potvrdila v pátek 12.8.2016 na můj svátek.

Těhotenství probíhalo dobře, až na silné celodenní a celonoční nevolnosti, kdy jsem jenom ležela nebo klečela u kýblu a moje skvělá sestra a mamka se o mě staraly. Tak jsme to společně zvládly až do konce 4. měsíce těhotenství. Těšila jsem se na prvotrimestrální screening, až přítel uvidí poprvé naše miminko. Bohužel z této události nemáme moc příjemné vzpomínky, protože vyšlo riziko 1:94 na Downův syndrom. Zaplatili jsme si neinvazivní test Prenascan, který postižení vyvrátil.

Nepodstoupila jsem tripple test, ani nešla na testy na těhu cukrovku. Na mojí obvodní gynekologii to nikdo neřešil a možná to bylo dobře, stresovali jsme se už jednou dost. Podle ultrazvuků jsme čekali větší miminko a od 36tt mi doktoři říkali, že už to může přijít kdykoli. Nakonec se Matýsek narodil 40+4tt na Zelený čtvrtek 🙂 .

Ten den jsem se vzbudila v 5h ráno s lehkými nepravidelnými bolestmi. Chtěla jsem ještě spát, ale už to nešlo. Ne kvůli bolesti, ale kvůli vzrušení, že už je to možná tady 🙂 . Na porod jsem se těšila a přivolávala jej už dlouho. Dala jsem si vanu a nic se nezměnilo. Tak jsem se připravila, nasnídala a jeli jsme do pražského bytu, abychom byli blízko porodnice. Mezitím přišly na prohlídku bytu dvě zájemkyně. Kontrakce jsem měla cca po 15 minutách, takže jsme to všechno zvládli, aniž by slečny věděly, že vlastně rodím 🙂 . K obědu skočil přítel pro kebab, cehož jsem později dost litovala 🙂 .

V 16h jsme přijeli do porodnice, kde jsem se ještě chvíli procházela, kontrakce pořád po 15 minutách a na můj vkus „nic moc“. O hodinu později mě přijali na sále, natočili monitor s tím, že je to opravdu nic moc, ale už si mě tam nechají. Lékařka se mě v téhle fázi zeptala, jestli budu chtít epidurál. Hrdinsky jsem řekla, že nejspíš ne, ale že nevím, co mě čeká. A to byl teprve začátek 🙂 .

Ach ta sladká nevědomost.

Ještě mám v živé paměti, když jsem čekala první dceru, jak jsem si všechno představovala narůžovo.

Ovlivněná těhotenskými hormony(příroda to má vymyšlené velmi chytře) a natěšená na realitu, která nemohla nikdy nastat.

Probuzení bylo rychlé a dost necitelné.

Naštěstí lidský mozek má schopnost to špatné zatlačit pěkně co nejdál v naší paměti a ještě to pořádně přimáčknout, aby nikde kousek nevykukoval.

Přesto jsem se něco naučila a zapamatovala.

Minulý měsíc jsem měla možnost testovat autosedačku Joie Spin 360 a ráda bych vám ji krátce představila a sdělila své dojmy z užívání. 🙂

Tato otočná autosedačka usnadní nastupování a vystupování malého pasažéra a zároveň umožní cestování po i proti směru jízdy (proti směru jízdy = 0 - 18kg (od narození do cca 4 let), po směru jízdy = 9- 18kg (9 měsíců až cca 4 roky). Autosedačka je schválena dle: ECE R44 04.

Na rozdíl od ostatních autosedaček poutaných proti směru jízdy, je Spin 360 navržena tak, že její tvar eliminuje nutnost použití přední vzpěry. Díky tomu zabere ve vozidle méně místa a je tedy vhodná i do menších vozidel.

základní vlastnosti:

• Otočná v rozsahu 360 stupňů, výrazně usnadňuje nastupování a vystupování dítěte
• ISOfixové uchycení
• snadná a rychlá instalace
• 5 poloh zádové opěrky dostupných jak po tak i proti směru jízdy
• nastavitelná hlavová opěrka se polohuje zároveň s bezpečnostními pásy autosedačky
• několik vnitřních vložek zajišťujících ideální pozici dítěte v každém věku
• integrovaná opěrná noha
• vysoce kvalitní materiály zajišťující bezpečí i pohodlí dítěte
• ventilace zajišťující příjemné klima v horkých dnech
• 5 - bodové pásy s polstrováním
• centrální nastavení pásů
• lehká, ISOfixová autosedačka s hmotností pouze 12kg

V první řadě bych ráda řekla, že autosedačka Spin 360 vypadá teda opravdu skvěle! Má jednoduchý obrázkový návod, takže upevnit do auta jsem ji zvládla i já a to jsem do té doby isofix nikdy neviděla a nevěděla ani co to je 😀.

Milé dámy, milé mámy, 

tento článek je pozvánkou k vyplnění dotazníku o kojení, který jsem vytvořila v rámci svého studia. Pokud si najdete chvíli, prosím vás o jeho vyplnění, které by vám mělo zabrat zhruba 5 minut. Děkuji vám. 

dotazník

 Jako bonus za vyplnění vám poskytuji cennou informaci, že při tvorbě 1 ml mateřského se spotřebují 3 kJ (0,7kcal), to znamená energetický výdej pouze tvorbou mléka v těle matky je denně cca 2000-3000 kJ. Této spotřebě se vyrovná hodina bruslení a aerobiku k tomu. Nebo hodině hraní hokeje a následně hodinové hrabání listí.

Když tedy ke "sportu" jménem laktace přidáte ještě pár posilovacích cviků ke zpevnění ochablých svalů, dodáte alespoň 3 litry tekutin a budete jíst zdravě, bohatě a často, nevidím důvod, proč byste neměly být po porodu zase jako proutek. Důležité opravdu je, aby tělo kojící matky mělo dostatek všech živin, protože jinak se "lekne" náhlého energetického výdeje a mohlo by začít časem ukládat do tukových zásob na podobné horší časy. Z vlastní zkušenosti vám mohu doporučit řepu, která je naprosto magická a po porodu vás postaví okamžitě na nohy a dodá neuvěřitelné spektrum vitamínů a prvků, tolik potřebných pro tělo a mléko. Pamatuji si, že jsem ji během šestinedělí jedla ob den na mnoho různých způsobů. 

Mně trvalo 4 měsíce, než jsem se dostala zpátky na svou předtěhotenskou váhu. Potřebovala jsem dostat dolů nabraných 18 kilo. No a díky výše zmíněným radám hubnu ještě dále, cítím se stále lépe, mám více energie a mám ze sebe radost! Kromě toho, že hodně piju, mám denně pohyb a jím bohatě a vyváženě (hlavně luštěniny a zeleninu) jsem se také začala stravovat podle krevních skupin, ale je delší vyprávění na jindy 😉. 

Rada bych se s vami podelila o mou zkusenost se SGA plodem a vyvolavanym porodem.Me tehotenstvi probihalo poklidne,nic me netrapilo,zadne nevolnosti,jen bolava prsa.Kdyz jsem sla koncem ledna na kontrolu,doktor me docela vydesil,ze mimco je o 3-4 tydny drobnejsi-odhad 1700g,ze to nemusi nic vazneho byt,ale ze me radeji odesle do rizikove poradny ve FNHK,kde se podivaji,zda jsou prutoky placenty v poradku.Sla jsem tam dalsi tyden,to jsem byla 35+0,a v poradku byly.Odhad vahy mimca byl 2154g a bylo oznaceno jako "small for gestation age".Od te doby jsem do poradny chodila kazdy tyden s tim,kdyz by mimco uz moc nepribyvalo,ze by porod driv radeji vyvolali...Kdyz jsem tam sla 6.3.,doktor pravil,ze uz neni na co cekat,at prijdu pozitri,ze porod vyvolaji....I kdyz jsem s tou moznosti pocitala,byla jsem zaskocena a zacala jsem se bat,ale verim doktorum,ze vedi,co delaji.Nastup na odd.OGT jsem tedy mela ve stredu 8.3.2017 odpoledne.Byl mi zaveden balonek s cevkou na roztahnuti delozniho hrdla na noc.To zavadeni bylo dosti neprijemny,zacala jsem se bat,co teprv porod.Ale po zavedeni uz OK.Sla jsem na pokoj,kam me doprovodil manzel.Na pokoji byla sympaticka holka,se kterou jsem si dobre pokecala a jsme v kontaktu do dnes.Rano kontrola,vytazeni balonku a ejhle nezabral.Balonek mi odpoledne zavedli novy s tim,ze podruhy uz vetsinou zabere.Pres noc,resp.kratce po zavedeni druheho balonku,me zacalo bolet bricho jako pri menzes,ale bylo to snesitelny.Rano 10.3. byla kontrola a balonek zabral.Poku si dobře pamatuju, byla jsem otevřena na 3 cm.V podstate uz jsem jen cekala,az se uvolni porodni boxy,v breznu byl v hradecky porodnici naval.Kolem dvanacte me PA dala klystyr a odvedla na pripravnu,kde mi muj osetrujici lekar zavedl prostin(dost neprijemna akce).Byla jsem napojena na monitor a povidala s pani,co lezela vedle a mela jit na CS.Zatim mi porad nic nebylo.Kolem pul druhy me zaclo vice bolet bricho,sla jaem na WC,kde zacaly kontrakce a ve 13:45 hod.mi tam odtekla na zem plodova voda.Pani,se kterou jsem si tam jeste pred chvili normalne povidala,zavolala PA.Ta me odvedla na porodni box,napojila na monitor a rekla,ze uz muzu zavolat manzela.Mezitim jsem si tam hopskala a prodychavala kontrakce na gymnastickem mici.Manzel dorazil v 15 hodin.Kontrakce byly co 2 minuty.Ca v 15:30 jsem si sla nahrat bricho do sprchy a najednou silene nutkani na tlaceni.Bala jsem se,ze tlacit jeste nemuzu,tak jsem houkla na manzela,at zavola PA.Ta  me moc potesila,s tim,ze uz muzu a zavolala doktora.No a  pak uz to byla rychlovka.Anetka byla ve 16:02 hod. venku(39+3).Byla moc krasna a strasne malinka.Nakonec vazila 2560g a merila 49 cm 🙂.Odhad vahy 2 dny pred porodem byl 2630g,takze se strefili.Dali mi ji na bricho a prisala se k prsu na chvili.Potom ji odnesli na osetreni a ustrojeni vedle.Manzel sel taky.Kdyz ji privezli zpet,hezky koukala a pozorovala okoli.Byla zdrava,jen strasne hubena.Jak kdyby se chudak mesic v brise vubec nenajedla.

Co se vyvolavani tyce-vzhledem k tomu,ze jsem slysela ruzna negativa na vyvolavany porod,jsem byla mile prekvapena,jak to bylo rychly a bez komplikaci(no az na to mordovani balonkem predtim ty dva dny).Personal ve FNHK byl moc mily a sama omladina .Moc rada na porod budu vzpominat.Jenom kojeni v porodnici byl docela orisek,ale doma uz v pohode.Holcicka ma dnes ve 3 mesicich ca 5 kg a meri 60 cm,nakonec to sikulka dohnala,tak jako vetsina deti narozenych s nizkou porodni hmotnosti.

   V současné době je sterilita často zmiňovaným problémem, který trápí mnoho párů. Příčina je v mnoha faktorech. Je to v první řadě věk a také životní styl.

Co se týče věku, tak fyziologicky je ženské tělo na plození nejlépe připraveno okolo dvaceti let, poté plodnost postupně klesá. Zásadní zlom nastává po třicítce, kdy se plodnost snižuje velmi rychle. Problémem však není jen věk. Mnoho problémů s plodností začíná daleko od reprodukčních orgánů – v hlavě. Soustavný stres, vysoké psychické vypětí a uspěchaný styl života s minimem odpočinku je často tím blokem, který brání početí.

Sterilitu dělíme na primární – to je stav, kdy daná žena (popř. muž) nikdy neotěhotněla – a sekundární – to je, když už někdy v minulosti k oplození došlo. 

Kdy jít k lékaři?

Všeobecně udáváme dobu jednoho roku. Pokud se tedy pár rok snaží a nedojde k oplodnění, tak je to ta chvíle, kdy by se mělo začít pátrat po možném problému. Nicméně můj názor je takový, že vzhledem k tomu, že se ženy často snaží o první miminko dlouho po třicítce, tak rok čekání může být velká ztráta času. Ideální je základní ultrazvukové vyšetření dělohy a vaječníků již na začátku snažení. Takto získáme důležitou informaci, zda probíhá ovulace a růst děložní sliznice, popřípadě jestli není v děloze nějaká překážka v podobě polypu či myomu.

Centrum asistované reprodukce

Patříte k těm, co chodí všude včas, nebo k těm, na které se většinou čeká, protože ať uděláte cokoli, stejně vyjdete z domu o deset minut později, než jste plánovali? (Maminky s malými dětmi z této ankety vyjímám, tam se odchody řídí úplně jinými fyzikálními zákony!)

Já jsem dochvilná. Nesnáším pocit, že jdu někam pozdě. A protože nemám absolutně žádný cit pro odhad času, chodím všude minimálně o pět minut dřív. Manželovi tím jdu neuvěřitelně na nervy. Patří totiž k vzácné rase lidí, kteří většinou dokáží svůj příchod načasovat na vteřinu přesně. A svým klidem zase vytáčí mě.

Zatímco já mám půl hodiny před odjezdem či odchodem kamkoli vše sbaleno, a horečně dodělávám nějaké životně důležité věci (myji hrneček, který jsem náhodou objevila na poličce v předsíni, zalévám umírající květinu), manžel si v klidu dopíjí kávu či řeší něco životně důležitého na Facebooku.

Patnáct minut před odchodem jsem již oblečená, podaří-li se, tak i učesaná, a lobuji za dřívější odchod – co kdyby se něco cestou stalo a pozdrželo to náš příchod. Manžel se se stoickým klidem zavírá do koupelny a začíná se sprchovat a mýt si hlavu. Za deset minut odchod jsem již obutá  a nervózně přešlapuji za koupelnovými dveřmi. Svěží manžel s mokrou hlavou vylézá s bedry ovinutými ručníkem, bere mobil a odchází na toaletu. Vzdávám to. Zouvám boty, beru knihu a čtu si, abych nemusela myslet na to, jak přijdeme pozdě. Za dvě minuty odchod se manžel zjeví ve dveřích. Obutý, oblečený, po sprše i dobře naladěný a vyzývavě se táže: „Tak už jsi hotová?“ Vzhlédnu od rozečtené knihy.

 Přestože ve skříní na ramínku visí několik krásně vyžehlených triček, manžel se naparádil (v lepším případě) do čerstvě vypraného, pomačkaného nebo (v horším případě) do nevypraného, ještě více pomačkaného, které našel někde v koutku u postele. Jdou na mě mdloby. Vyhodnocuji situaci. Jdeme-li do přírody, kde nehrozí, že by manželovi jelen s tchýňovskou výčitkou v hlase nabídl, že mu to tričko vypere a vyžehlí, když na to Karjuška neměla čas, tričko nekomentuji. Jdeme-li mezi lidi, tričko z manžela vášnivě servu a donutím ho obléci si jiné.

Vyrážíme se zpožděním. Někdy větším, jindy menším. Manžel pak ublíženě líčí, jak jsem ho na poslední chvíli nutila ke změně outfitu, a jak mi trvalo, než jsem se obula.

Konečně mam chvilku klidu a můžu se s Váma podělit o svůj zážitek z druhého porodu. 

Kdo, mě zná nebo ví, že můj první syn Tadeášek se mi narodil dříve díky velkým komplikacím které nás stáli malem život. Byla to potvora preeklampsie v těžké formě a rozjetý help syndrom díky kterému mi selhávaly orgány ( játra a ledviny).

Dlouho jsme s manželem druhé dítě odmítali. Proč rizkovat, že se ta potvora vrátí? Já budu muset ležet v nemocnici s tlakem nebo porodím ještě dřív jak Tadeáška? (narozen v 35+2tt - díky růstové retardaci měl jen 1950g.)

Čas letěl, kamarádky kolem mě měly už dvě děti. A já mohla pozorovat jak Tadeáškovi něco schází. "Parťák" do života.

Zkusila jsem to doma nadhodit, zda bychom nezkusili druhátko. Bohužel, manžel po šíleném zážitku, kdy čekal před sálem při mém císaři ( viděl jak na sál utíkají další doktoři a sestry když mi dělali císař a když se zeptal sestřičky, co se děje, tak mu odpověděla- "zachráníme Vám aspoň ženu." Potom viděl jak vyvezli v inkubátoru Tadeáška a udělalo se mu zle. Myslel si, že on přežil já bohužel ne...) tak odmítl.

Nedalo mi to, tak jsem mu nadhodila, že už nejsem nejmladší a nemusí se nám to povést. Po čase (občas jsem přemlouvala) kývnul.

Dva chlapi v posteli - sen každé ženy? To jo. Snění je totiž to poslední, co při téhle sestavě stihnete.

Dnes v noci asi ve 2:10 začal Eliš vřískat, že ho žere moucha. Po chvilkovém snažení ho přemluvit, že tatínek všechny komáry a mouchy zabil plácačkou, že má v pokoji raid proti komárům atd. se stejně nakvartýroval k nám do postele. Masáž žeber zaručena. Proč ne. Otočila jsem se pro jistotu k Elišovi zády, aby ta masáž nevyšla úplně vniveč, ale on nechtěl spát ani v nejmenším. Neustále mě informoval o svých požadavcích a poznatcích.

Po dvanácterém vyslechnutí, že chce lupínky s mlíčkem, že chce pustit Krtka ale ne toho s autíčkem,a le se sněhulákem nebo možná is  vrtulníkem a že se mu chce čůrat a že už je ráno, se stane to, co se neodvratně stát muselo. Pažouta to uspalo a začal svou obvyklou chrápací skladbu. Zatímco já už jsem na fáze chrápání zvyklá a čekám, až se dostane do fáze, kdy se mu začne drolit mozek do nosu a tím to celé skončí, ale Eliš je neznalý situace. Eliše to vytáčí.

Po chvilkovém náslechu chrápání svého otce nastupují fáze nasranosti synátora.

„Pšestaň, tati! Syšíš? Pšestaň!“

 „On má něco s nošíkem, víď?“

S naší Laduš jsme vyzkoušeli kde co, a spousta věcí nám funguje. 

Od Ladina narození jsme oba dva s mužem Ladu nosili v šátku a když začala více poskakovat, tak potom v nosítku. Nošení pro nás má své obrovské výhody i nevýhody. Výhodami shledáváme:

1. fyzická blízkost a vše okolo dítěte pod kontrolou - dech, tělesná teplota, jídlo, nálada, sledování toho, co ji zajímá, sdílení zážitků
2. volné ruce - od malička jsem s ní vařila
3. mobilita - nebyli jsme omezování vysokopodlažními tramvajemi, autobusy, vlaky, nájezdy, schody apod. 
4. když náhodou nebyla v šátku, byla vypuštěna a měla volnost (namísto toho, aby seděla v kočárku), což si myslím, že podpořilo její motorický vývoj a zvídavost. 

Nevýhodami určitě jsou:

1. v kočárku nám spala naposledy ve 2 měsících. Dneska usne jenom v nosítku nebo u prsa.
2. Ani my nemáme rádi kočárek a Lada v něm teď posedí maximálně 10 minut. Muž ji v kočárku už asi rok nevezl. 

Další, co jsme zkoušeli a provozujeme je bezplenková komunikační metoda. Zhruba od 3 týdnů jsme zavedli kyblíček a fungovalo to skvěle. Poněvadž používáme látkové pleny, myslím si, že jsme odplenkování jen uspíšili. V 7 měsících, kdy si sama sedla, jsme kyblíček vyměnili za nočník, v 16 měsících potom nočník za záchod s malým prkénkem. Teď má Lada 18 měsíců a je spolehlivě bez jakýchkoliv plen i venku a polovinu noci a vždycky si sama řekne. Halelujah!

Tak je tu druhý den testování, zatím testování probíhá především na mne a mých zarůstajících chloupcích. Dle mého názoru to zatím vypadá dobře a lepší se to, uvidíme další dny. Používám roztok ActiMaris, který dám na vatový tamponek a poté na cca 20 minutek přiložím na ono místo, poté namažu actimaris gelem. Uvidíme, jak to bude vypadat po několika dnech a případně přidám srovnání.

Musím ještě udat, že jsem ActiMaris gel použila i na dceru po kakání, kdy si stěžovala, že ji pálí zadeček. Po namazání vše dobré. 🙂

Toť pro dnes vše. 😉

Před necelou hodinkou dorazil balíček

Balíček jsem rozbalila a objevila dva Actimaris výrobky, které máme testovat...🙂

Momentálně nemáme nikdo žádné zranění, ani afty nebo něco podobného, ale maminku trápí zarůstání chloupků na genitáliích, tak se rozhodla vyzkoušet gel sama na sobě a doufá, že ji to pomůže. Průběžně budu článek dopisovat dále...🙂

Testování zdar...🙂

V kuchyni, kde my maminky asi trávíme nejvíc času, na nás číhají různá dobrodružství. Ať se jedná o naše kulinářské výtvory nebo nás děti překvapí svými myšlenkovými pochody, vždy se z toho stane vtipná příhoda, která se pak vypráví na rodinných sešlostech. Pojďme se některým zasmát. 

Matka kouzelnice

Miluju, jak v jeho očích dokážu všechno na světě. Když jsem chystala toho ježka z vína, tak jsem začala loupáním hrušky. Eliášek přišel, koukal na mě a hnedka říkal, že by tu hrušku chtěl jíst. Tak mu říkám, že až za chvilku - že z ní něco dělám. A Eli se slovy : "Máma z ní dělá banán" si šel hrát
Tak takovýhle frajer já jsem.

(apacheee)

Majoránková polévka

Aneb ten pocit,  když si místo instantní polívky do hrníčku zalejete pytlík majoránky.

Sen o budoucnosti naplněné bohatstvím, slávou a věčným mládím se nikde jinde nerozplynou tak rychle jako v USA, zvlášť pokud onemocníte. USA jako země neomezených možností pokulhává na konci žebříčku všech vyspělých států v oblasti sociální, neb tu neexistuje možnost placené mateřské ani placené nemocenské.

Soustřeďme se na nemocenskou a mateřskou. Jak mateřská tak nemocenská spadají pod The Family and Medical Leave Act of 1993, zkráceně FMLA. Tento federální zákon byl jedním z hlavních prezidentských bodů prvního termínu Billa Clintona. Co tento zákon přinesl? Možnost 12 týdnů neplaceného volna s uhlídáním pracovního místa. Toto neplacené volno se vztahuje na zaměstnance pracující minimálně 12 měsíců na jednom místě pro zaměstnavatele s minimálně 50 zaměstnanců v okruhu 75 mílí. 

FMLA je jediním federálním zákonem, tedy zákonem, kterým se musí řídit firmy s více než 50 zaměstnanci po celých Spojených Státech, který se zabývá mateřskou či rodičovskou dovolenou nebo nemocenskou. Pokud se zaměstnanec kvalifikuje pro FMLA, nesmí být po dobu trvání propuštěn ze zaměstnání a zároveň nemusí platit plné zdravotní pojištění, tedy je zodpovědný pouze za část zdravotního, které jen normálně odečteno z platu. 

Zaměstnanec má také možnost být na FMLA s tím, že si vyčerpá všechny svoje našetřené dny dovolené a a dny určené pro nemoc (mimochodem, jako státní zaměstnanec dostávám každých dvacet odpracovaných dní jeden den dovolené a jeden den určený pro nemoc), tyto dny se sečtou a roztáhnou na 50 procent, takže nepřijdete o plat a nemusíte platit zdravotní, ale také vyčerpáte všechny dny volna, které máte. 

Během svojí tzv. mateřské jsem zvolila tuto možnost. Mých našetřených 35 dní, roztáhlo se mi to tehdy na skoro 3 měsíce, tyto 3 měsíce se mi zdály krátké a tak jsem byla ještě na měsíc a půl neplaceného volna, kde jsem ale tehdy byla zodpovědná za celé zdravotní, což činí kolem 1500 dolarů měsíčně. 

Nemocenská část FMLA je také 12 týdnů a opět neplacených, opět je zaměstnanec zodpovědný pouze za část zdravotního pojištění. Pokud potřebuje zaměstnanec dalších několik měsíců na zotavenou může tak učinit po vyčerpání všech dnů volna a poté jít na 6 měsíců na půl platu.

Znáte ten pocit, když něco nevyjde podle vašich představ? Jak ale rychle změnit cestu s co nejmenší psychickou újmou, když se jedná o život vlastního dítěte? Nikdy jsem si nic extra neplánovala, ale hrubé představy má každý. Jak to bude až skončí školu, jak to bude až bude bydlet s přítelem..až se vdá...až bude mít děti..až, až, až.

Po předčasném porodu se mi změnil život na radost i bolest bez plánů. Jediným cílem bylo žít teď a tady, protože budoucnost dokonce i zítřek byl až příliš nejistý. Už nezáleželo na tom, jaké bude počasí, co si vezmu na sebe, co si dám k snídani, co budu ten den dělat a jestli si pustím film nebo přečtu knížku. Během 12 hodin se mi obrátil život vzhůru nohama a nic nebylo jisté. Jak člověk může žít, když nemá jistotu? Já to nevím. Prostě jsem žila. Ze dne na den. Monotónně, každý den stejně, ale přesto jinak. Při každém vstupu na oddělení JIPu, i když jsem byla odhodlaná vejít plná sil a odhodlání, mě polil studený pot. Bude mít o hadičku méně? Bude už bez plicní ventilace? Otevře oči? Budu se ho moci zase dotknout? Co když bude brečet? Někdy byl pohled radostný, jindy bolestný, ale já musela být silná. Pro něj.

Když se na to podívám zpětně, nerozumím tomu. Byla jsem to opravdu já? Až tak silná? Kde se to ve mně vzalo? Bylo to tam vždycky? Jsem jiná, ale jsem to já. Každá životní situace mě formovala, ale nejvíc mi dal můj syn. Co mě ještě naučí? Kdoví. Jen doufám, že už to nebude tolik bolet na srdci🙂

Nepodceňujte se, mějte se rády. Skrývá se ve vás mnohem víc než si dokážete představit!

Tak mám za sebou druhý porod. Protože první nám trval se vším všudy 3 hodiny, dost jsem se obávala, že to do porodnice po druhé skoro ani nestihneme. A ukázalo se, že jsem nebyla daleko od pravdy.

Ale zpět na začátek. Moji druhou dceru jsme očekávali dlouho, dokonce minul termín porodu a nikdo mi nekazal jít na vyvolání, jak mi vyhrozovali. Byla jsem za to opravdu vděčná. Opět jsem chtěla mít krásný přirozený porod bez indukce a dalších zásahů. Tentokráte malá rostla o něco lépe, než její sestřička. Ale to prý druhorozeni bývají lépe ziveni. A tak jsme zkoušeli různé techniky popohnani porodu, mnozí z vás mi tu perfektně radili i co se týkalo prenatální komunikace (zde prostě nefungovala tak, jak jsem to znala s tou starší). Už jsem z toho byla špatná. Jméno jsme neměli, s miminkem jsem se nedokázala spojit... Přišlo mi, že je někde něco špatně. V termínu 40+2 mi ovšem začaly odpoledne lehounke bolesti. Večer jsem šla okoupat malou, uspat a během uspavani jsem začala pociťovat, že bolesti trochu nabraly na síle a šly do podbřišku. Ale stále se nemusely ani prodychavat. Nicméně byly po cca 4 min. Malá usnula hned, byla utahana. To mi dost bodlo. Muži jsem oznámila, že ho nechci plasit, ale že asi možná pomalu pojedeme. Bolesti pravidelné, ale téměř nebyly cítit. Na WC mě to nenutilo, stačilo to pouze vychodit. Asi po 20 min přišla ale kontrakce, která už mi značně připomínala minulý porod. A co víc, najednou byly po 2,5 min. Ale jen 40sec. Měla jsem původně v plánu ještě zajít se opláchnout. Nakonec jsem chlapovi řekla, že to už nedám, že se oblikam, ať jde chystat věci. Mámu už jsem měla zavolanou, takže byla na cestě hlídat (přece jen ať raději jede zbytečně). Během cesty mi ještě volala, ať už vyrazím, že druhý porod bývá mnohem rychlejší. Ale já jí říkám, že to ještě ani nejsou pořádný bolesti. Navíc neměla klíče a k malé by se nedostala. Sotva jsem položila hovor, přišla už regulérní kontrakce. A tak velim,  že na mamku počkáme před barákem. Sešli jsme se akorát, jen jsem předala klíče, nastoupila do auta, kde už jsem musela prodychavat další kontrakci. Byly stále po 2 min, ale už delší. Do porodnice jsme přijely na tři kontrakce. Děsný v tom autě. Když jsem viděla, kolika dopravními omezeními jsme museli projet, byla jsem vděčná, že byla noc. 

Z auta do ambulance mě musel muž podpirat, celá jsem se trepala. Na to už jsem z posledně zapomněla. Voda stále nepraskla, dle vyšetření otevřená na 4cm. Chtěli mě urvat na sezení na monitorech, tak jsem sestře řekla, že prvni porod trval 3 hodiny, že to nevidím jako moudré řešení. Naštěstí se k této informaci postavili skvěle. KTG vynechali, udělali základní vyšetření + změřili mimco, pac právě kvůli jeho malučkosti jsem chodila do rizikovky. Ok, malá má 2800g. Krásný! Hned na box, tatínku, pojďte taky...

Na boxu jsem prodychavala několik kontrakcí, každá byla nekonečná. Vždy, když mě PA upichla na křeslo, kontrakce přestaly. Tak jsem zase slezla. To byl nástup. Bylo to děsně rychlé. Jen vím, že na box jsme přišli něco po 23hod, ve 23:20 už bylo vše ready, tak jsme hledaly vhodnou polohu. Jo, ještě prasknout vodu, to jsem souhlasila, protože mi prostě tlačit nešlo. A to teplo, co se mi pak v klíně rozlilo, bylo úžasné a nastartovalo mě to dal. Bohužel PA byla starší paní a tedy i starší škola a nebyla moc ochotná mi poskytnout takové pohodlí, jaké jsem žádala. Nakonec jsme nějakou polohu spolu našly. Přece jen už nás. Tlačil čas. Samotné tlačení trvalo cca 10 min. Prý mám hodně zbytnelou hráz po tom siti. Ano, tehdy si pan doktor dával záležet. 

Ale nakonec jsme to daly bez nastrihu. Údajně jen malinká rána.

Malá se na sále hned prisala. Byla úžasná!

Belene, zahráváš si s mým osudem! Nevím, zda unesu ještě další zkoušky!

Všechno se to stalo tak rychle, že jsem ještě neměla čas se z toho vzpamatovat. Každým dnem jsem očekávala svého milého Quinta, kterak přijede s tím svým neodolatelným úsměvem a jiskřivýma očima. Namísto toho přijel posel. Posel špatných zpráv. 

Quintus byl smrtelně zraněn při požáru v kasárnách. Doteď nevím, jak se mohlo něco takového stát, ale nebyl jediný. Tu noc se hodně pilo, protože několik vojáků odcházelo z legií a hodně foukal vítr. Ani jsem se s ním nemohla naposled rozloučit.

Quintův strýc mi dal najevo, že nyní je moje přítomnost na jejich statku nadbytečná a že podle římského práva nemám nárok na žádné Quintovi peníze, protože jsem barbarka. Domluvil se však s jedním z jeho kupeckých přátel, aby mě spolu s další karavanou vzal tam, odkud jsem přišla. 

A tak jsem teď se zlomeným srdcem a žalem na cestě do domoviny. Ale mám ještě vůbec nějaký domov? Kam se mohu vrátit? Otec již není, jeho dům nejspíš obývá někdo jiný. Ano, měli jsme tam přátele, ale jak by mě přijali, když jsem utekla od umírajícího otce. Za Bronem, za nějž jsem se měla provdat, také nemohu. Určitě je již ženatý s jinou a mě bere jako zrádkyni. Zbývá mi snad jediné. Dočasně najít útočiště v některém blízkém sídle druidů a kněžek. Kněžky vždy pomáhají lidem nemocným a v nouzi.

Snad bych jim tam mohla být nějaký čas nápomocná. Zjistila jsem totiž, že jsem těhotná! Ani jsem to nestačila Quintovi říct. Nevím, co teď se mnou a s dítkem bude. Snad u druidů najdu pochopení a pomoc v nastávajím období.

 95 dní do porodu...Je to možné??Včera když jsem usínala a mimčo mi řádilo v břiše si říkám...máme přesně 3 měsíce do porodu....skončila jsem už v práci-vybírám dovolenou...

vždyť je to nedávno co mi řekla DR že jsem těhotná...jak to rychle letí...a břicho jak roste...občas ohýbání pro něco je fakt zážitek a malý ještě poroste.....

Jinak se cítím fajn, žádné problémy...díky bohu...

další kontrolu máme až 17.7...tak to snad už mi paní DR řekne co vlastně nosím v tom bříšku protože miminko zlobí už teď...každý dr mi řekl jiné pohlaví...holka, kluk, holka, kluk...2 mimi tam opravdu nemám...já mám tušení na Adámka...tak uvidíme...

hlavně ať jsme zdravý....

Článek je komerčním sdělením společnosti Mylan

------------------

Čím jsem starší, tím víc přibývá ročních období, které mám moc ráda. Za mých středoškolských let to bylo vždy léto. Jasný favorit celého roku a každé babí léto jsem posmutněla, že "zase celý rok" před námi. Postupně jsem přijala i to mrazivo, protože pocházím z hor na liberecku a zima spolu s Vánocemi byl takový ostrůvek, kdy už svítala naděje na další léto. S dětmi to je najednou jiné. Miluju barevný podzim, protože je neskutečně fotogenický, optimistický a pokud ho celý nepromarodíme kvůli školce, tipujeme s manželem, která z holek nám v tom vichru odletí i s drakem 🙂. Jaro, letos cítím, že i to jaro už mi sedne úplně jinak a ta radost, kdy zavonělo ve vzduchu, tak ta nás celou rodinu tahá za město, kdykoli je chvilka volna.

Děti se nám podařilo odkočárkovat už minulý rok, takže sice odpadl otazník s terénem na výletech, za to ale musíme brát v potaz, že nohy dvouleťáka neujdou extra moc. Zjistili jsme, že nejlépe ze všeho nám budou sedět všemožné stezky. Je jich opravdová fůra, jsou to taková lesní hřiště a mnoho z nich už dávno není jen naučnou cedulí po pěti kilometrech chůze.

Jestli nemáte Hřensko extra z ruky, za nás moc doporučujeme poměrně novou Rysí stezku. Je hned při vstupu do Hřenska, je krásná a má i menší okruh, který ušla dcera už na roce a půl. My ji objevili loni a letos se chystáme zase, tentokrát na okruh delší.

Spousta interaktivních tabulek, lesních prolézaček a malá, ale milá stezka bosou nohou. Holky se tam tehdy zasekly na docela dlouho a zbytek stezky si prošly na boso. 

Aktualizace: recenze maminek na opalovací přípravky Baby sebamed naleznete v koníkovském fóru tady. 

A víte, že jsme Baby sebamed již testovali? Recenze na Baby sebamed krém na opruzeniny naleznete tady. 

----

Již za pár dní oficiálně začíná léto. Krásné, slunečné a věříme, že příjemné období pro každou z vás. Sladká vůně květů a přírody střídá šplouchání vody a dětský smích, a vy si tak můžete na chvilku oddechnout a načerpat síly.

Při pobytu na slunci je ovšem třeba se chránit, pokožka dostává během slunění zabrat. Ale ještě více je třeba starat se o jemnou a citlivou pokožku dětí. Dětská pokožka se během prvních let života strukturálně i funkčně liší od kůže dospělých lidí. Kvůli méně husté struktuře je dětská pokožka na slunci mnohem více ohrožena UV zářením, a tak je u dětí vyšší riziko krátkodobého i dlouhodobého poškození kůže.

Proto vás, dámy, vítáme při novém a velice letním testování s Baby Sebamed. ☺

Že si každá uděláme pořádek a vlastní názor v otázkách očkování, je určitě jasné. Věřím ale, že stále  většina novopečených maminek uvítá, když se snadno dostane k informacím, které mají věrohodný původ. Tleskám tak e-booku, který se dá volně stáhnout na internetu a sepsala ho kolegyně, dětská lékařka s mnohaletou praxí na nejlepších pracovištích dětské medicíny u nás. Paní doktorka Vančíková aktuálně působí na KDDL v Praze a její specializací jsou dětská pneumologie, alergologie a klinická imunologie. 

Pokud máte otázky ohledně očkování, neříkám, že tato brožura rozhodne za vás, zda očkovat či nikoli. Je psaná lékařkou, je v ní velká spousta informací a je zase dalším pohledem, který může pomoci v rozhodování, jak to budete chtít právě vy. 

Brožura je rozdělena do několika kapitol a na téměř čtyřiceti stranách se dočtete vše od počátků a vývoje očkování, principu vakcinace, přes druhy a složení vakcín, možná rizika očkování až po ucelený přehled očkovacího kalendáře, který máme v České republice. Zajímavou kapitolkou jsou pak pro maminky i mýty spojené s očkováním.

Moc se mi líbí, že ač je brožura psaná odborníkem, je čtivá a psaná jazykem, který je srozumitelný všem. Stručně, ale velice jasně se tak dovíte a porozumíte jednotlivým tématům. Po přečtení e-booku si můžete sepsat své vlastní plusy a mínusy očkování, přidat informace čerpané z dalších zdrojů a třeba vám právě tenhle text doplní mezery v celé problematice.

Vzhledem k tomu, že sama jsem lékařkou, obě dcery jsem očkovala. Na celou situaci ale nahlížím i jako maminka dvou krásných dětí a též očkuji s rozumem a ne vším, co náš trh nabízí a umožňuje. Vždy jsem ale ráda, když mám možnost pročíst informace z více zdrojů a ujistit se tak, že mnou zvolená cesta je kompromisem, za kterým si stojím jako matka i lékařka.

Pokud se vám brožurka líbí, najdete ji na adrese www.o-ockovani.cz a můžete si ji stáhnout a celou prolistovat. Celý e-book je věnovaný především rodičům, kteří chtějí objektivní informace  a nechtějí hledat na internetu ze zdrojů, které neznají.

...tedy pokud má mít dovča stále ten stejný význam 😉 ale popořádku. Všichni všude píšou jak jezdí s dětmi už od narození a jak je to skvělě. Hmm. Tak já vám povím jak to také skvěle být vůbec nemusí 😂😂 zvlášť pokud máte jako já rok a půl starého raubíře, který umí být pěkně paličatý a vzteklý! 

Celý život jsem byla zvyklá cestovat, téměř každý rok jsem minimálně 1x jela někam k moři, takže téměř 3 letý výpadek mi byl už dlouhý a já chtěla zase někam vyrazit. Tak jsem si našla nedalekou destinaci Korfu, hotel jako stvořeny pro rodiny s dětmi. Super, začátek června, to ještě nebude takový vedro, jedeme. 

Peklo začalo už na letišti,  kdy můj malý smraďoch odmítal kdekoliv čekat, ani v náručí být nechtěl. Chtěl lítat po hale, ideálně se nechat zavřít do samootevíracích dveří. Když jsem se konečně zbavila kufru, malého jsem spacifikovala a ten alespoň 5 minut seděl kočárku. Další záchvat přišel při kontrole u rentgenu, kdy musel odevzdat svou lahvičku s pitím na kontrolu 😂 no po hodině a půl honění se mezi turisty a obchody s parfémy jsme konečně nastoupily. Bylo 7h vecer a já pevně věřila že malý usne....neusnul.....2 hodiny letu po mě rajtoval, ječel, řval, chtěl lézt po sedačkách, prostě dělat všechno jenom ne sedět. Co jsem taky měla čekat. Říkala jsem si, že jestli přežiju cestu, bude to už pak pohodička. Malej přece miluje písek i vodu, celé dny nedělá na zahradě nic jiného než že se hrabe v pískovišti a leje na sebe vodu z hadice, to bude pro něj úplná paráda. No tvrdě jsem narazila, má naivní představa spokojeně si hrajícího dítěte na pláži je ta tam. 

Po příletu nás čekala ještě 1,5 cesta busem, to už malý spal a já skoro a ním. Hned ráno jsme  vyrazily na snídani. Restaurace plná lidí, velký šrumec kolem, na to malý není vůbec zvyklý,  takže sezení v židličce bylo to poslední co ho zajímalo. Během minuty jsem zhltla jedno vajíčko, kus melounu a hrnek kafe a raději mazala pryč z restaurace, než tady spáchá nějaké větší škody (myslím že rozmachaný jogurt po stole i podlaze bohatě stačí). Tak a honem na pláž, pořádně namazat padesátkou, a jdeme stavět babovky. První den to ještě šlo,  ale druhý den už to byl mega voprus a miláček se začal dost hlasitě nudit. Nepomahalo ani dělat kraviny. Tak zkusíme jít do vody. První den to zcela bojkotoval, třeba to chce čas a dnes už to bude lepší. Prd! Řev se nesl po vodní hladině tak intenzivně,  že zvedal z lehatek i ty nejvíc flegmatické německé důchodce, kteří mají snad pochopení pro vše. Dobře, dobře,  koupání v moři asi nebude taky to pravé ořechové. No tak co s tebou?? Vyzkoušely jsme zde už téměř vše, dětský koutek, prolejzačky, tobogány, chodím s nim sem a tam, jen ho co nejvíc zabavit, hlavně ať broboha neječí!!  Tenhle scénář se opakuje stále dokola. V restauraci dělá bordel, sní 3 lžičky a chce pryč (doma jí naprosto vzorně) takže už tam s ním odmítám chodit a beru mu jídlo na pokoj, sice taky dělá scény, ale aspoň to nikdo nevidí. Na pláži vydrží 15 minut a začne se nudit (doma si na zahradě hraje sám klidně hodinu a nevím o něm) takže zítra vyrážíme autem na výlet do hlaviho města, nevím jestli je to dobrý nápad, ale jsem v koncích. Takhle malé dítě prostě nespolupracuje, nebo alespoň ne to moje, nedomluvite se s ním na ničem, třeba takový já tě teď namažu a pak půjdeme pro pití neexistuje. Hotel je skvělý, má super program pro děti,  ale až tak od 3 let, kdy už trochu fungujou! Měla jsem tomu dát ještě čas a jet klidně až za dva roky. Upřímně si myslím že tomu dítěti to nic nedá, tomu je úplně jedno kde si staví bábovky, takže pokud váháte, zda jet nebo ne a máte dítě podobné nátury,  tedy živější, neposedné a hůře zvladatelné, dobře to zvažte, ať nemáte zkaženou dovolenou. Já už dnes byla ve fázi, kdy jsem objednavala letenku na dřívější odlet domů, ale skoro 8tis se mi zase dávat nechce, to už ty 3 dny přežiju 😂😂😂

Dnešní ozvěnou z blogu pro slova bude poněkud "ožehavé" téma  pro rodiče, ale také časté téma pro logopeda.

Tento příspěvek jsem psala jako logoped i jako rodič. Téma je totiž zasazeno v nejasné situaci současných tendencí a starých osvěčených mouder, ale i zjitřených emocí spánkovou deprivací a bolavými bradavkami. Posílám snad výstižný příspěvěk, pro Vás rodiče.

Už jen to, kdo všechno může užívání dudlíku komentovat:

laktační poradkyně - "Určitě ne, zvláště pak v období šestinedělí, dudlík kazí techniku kojení"  / souhlasím

uvědomělá matka - "Dudlík? jiným jménem šidítko? Své dítě přece nebudu šidit" / souhlasím

unavený rodič - "Co? Jo, dítě  snáze usne, vyspíme se"  / souhlasím

Možností, jak dětem nachystat rodině chutnou krmi efektivně a třeba i zábavně, není zrovna málo, jak jsme si ukázali v první části Akademie zvládání rodičovských povinností.  Kapitola sama pro sebe, která s vařením úzce souvisí, jsou nákupy potravin. Tam se zdá, že tolik efektnivních či "zábavných" variant být nemůže. Prostě se vezmou poslední zbytky sil, nákupní seznam, igalitka a jde se. Nebo ne?

Jednou z možností, která ještě asi není dostupná ve všech městech, ale možná je to pro mnohé z nás řešení do budoucna, jsou internetové online nákupy. Kdo nedá dopustit na tradiční osobní návštěvu hyper- a supermarketů, má několik možností.

Muž v akci

V naší domácnosti se nejvíce času, peněz i starostí ušetří ve chvíli, kdy se vyšle na větší nákup manžel s autem a nákupním lístkem. Nevýhodou je, že co není na seznamu, to nekoupí. Velkou výhodou je to samé. Velkému nákupu často předchází tvorba orientačního jídelního lístku na týden nebo i 14 dní a trvanlivé potraviny potřebné pro vaření těchto jídel se pořizují při tomto velkém nákupu. Já už pak chodím s nejmladší dcerou procházkou jen na malé nákupy, které s pečivem a zeleninou v mrazáku nemusí být vůbec každodenní záležitostí.

Nákup jako relax?

Uživatelka @smallinka využívá nákupů i k odpočinku: "Do obchodu jezdí nakupovat manžel nebo já večer, když holky brzy usnou - jsem ráda, že se dostanu i mimo dům..."